Ďábelský karneval v Riosucio

riosucio1Nejen město Pasto zahajuje nový rok karnevalem. Další a neméně významnou událost slaví počátkem ledna i obyvatelé městečka Riosucio v kraji Caldas, vzdáleném přibližně deset hodin pozemní cestou západně od Bogoty. Magický rituál na počest milovaného Ďábla, považovaný za jednu z nejhezčích slavností Kolumbie, spojuje různé ceremonie i zaklínadla a řadu kulturních vyjádření.

Dnešní Riosucio bývalo kdysi rozděleno na dvě nepřátelské komunity. Jejich rivalita dosahovala takové míry, že každá z nich měla vlastní náměstí i kostel. Nicméně dva kněží, unavení z nekončící soutěživosti, shromáždili všechny obyvatele a vyzvali je, aby se spojili v jedno jediné městečko. Strašili je přitom tím, že pokud se neusmíří, přijde je potrestat samotný satan. Na oslavu jednoty pak místní uspořádali velkou slavnost a to v den Tří králů, proto dnešní karneval probíhá vždy od pátku do středy a zahrnuje i 6. leden.

Akce se koná každé dva roky, vždy v roce lichém, letos připadá na dny 6. až 11. ledna. Tvoří součást národního nehmotného a ústního dědictví a oslavuje místní kulturu vzniklou spojením původní indiánské kultury s odkazem afrických černochů i evropských bělochů. Postava Ďábla byla přijata jako oficiální znak celých oslav v roce 1915. Ďábel přitom není spojován s náboženstvím, ale představuje kulturní tradice původních obyvatel, které se postupně smísily s kulturami a rasami zdejšího kraje.

riosucio2Tato figura ztělesňuje ducha, který inspiruje a motivuje, například připravuje sluch pro hudbu, tělo pro tanec, inspiruje spisovatele a básníky k tvorbě. Je takovým dobrým duchem tradic, symbolickým strážcem svátků, spojovaným se životem, radostí, přátelstvím, ale také satirou a výsměchem.

Celá událost má svou specifickou strukturu, která působí jako rozsáhlá dramatická báseň psaná společně účastníky karnevalu. Zahájení probíhá přesně o půlnoci v pátek. Po oficiálním vyhlášení začátku se odehrává první průvod, později následuje dětský karneval.

Ústřední postava svátků vstupuje na scénu v sobotu, tedy druhý den, většinou jako přibližně 4 metry vysoká figurína, kterou veze kočár. Jeho výsost Ďábel je vítán čestnými akty, hymnou, ohňostroji, tancem, hudbou, ale i dobrým jídlem a pitím. Pokaždé má přitom tato postava jinou podobu, letos například zvládá hýbat očima a jednou rukou.

Hlavní bodem celé akce je velké vystoupení místních skupin i skupin z jiných regionů Kolumbie, které v ulicích, domech i na jevištích městečka zpívají veřejnosti své básně. Jedná se o zvláštní druh karnevalové literatury, přičemž témata se nejčastěji kriticky dotýkají politiky, i když se neomezují pouze na ni. Průvod zdobí masky inspirované jak zvířecím světem, tak třeba gastronomickými specialitami.

riosucio3Návštěvníci se mohou těšit také na průvod indiánských a venkovských komunit, večer se pak vesnička rozsvěcuje lucernami a účastníci se převlékají za démony.

Závěrem program nabízí četbu závěti, slavnostní akt, kdy se Ďábel loučí a rozděluje svůj majetek mezi místní obyvatele. Pálení Ďábla pak představuje vrcholný okamžik slavností, který symbolizuje konec jeho moci stejně jako konec festivalu.

K zásadním postavám svátků patří tzv. matachines, tedy autoři a organizátoři zábavy. Jsou to veselé a nadšené lidové postavy vystupující v maskách, spisovatelé i básníci, kreativní lidi, kteří pějí své vlastní básně plné jemného humoru i satiry. Objevují se v průběhu celého festivalu, nicméně právě při zahájení a závěti se jejich témata většinou odkazují jak na radosti a příjemné novinky, tak na smutek z nesplněných slibů místních politiků.

Oficiální stránka festivalu: www.carnavalriosucio.org.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3.