další

Kolumbie na Týdnu diverzity v Praze

diversity-1Ve dnech 10. až 13. dubna pořádá Filozofická fakulta Karlovy univerzity v Praze Týden diverzity. A jelikož se Katedra románských jazyků, patřící pod Filozofickou fakultu, v letošním roce zaměřila právě na Kolumbii, bude mít jihoamerická země i v rámci této akce vyhrazen svůj prostor.

Hned v pondělí 10. dubna od tří hodin odpoledne profesorka Dora Poláková posluchače krátce seznámí s obecnými rysy kolumbijské literatury pro děti, představí některé úryvky orální tradice, upozorní na klíčová díla a rovněž přiblíží klasické i soudobé ilustrace, které mají dětskému čtenáři pomoct v porozumění a dospělému nabízejí nové možnosti chápání kolumbijské a latinskoamerické reality. Uznávaná překladatelka a hispanistka Anežka Charvátová představí současnou kolumbijskou literatura, její podoby a také její uvádění na český trh v úterý 11. dubna od půl jedné odpoledne.

Ředitelka Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), paní Eliška Krausová, pohovoří o svém druhém domově v rámci besedy nazvané Kolumbie: Za hranicí magie. Ve středu 12. dubna od půl páté odpoledne se s posluchači podělí o své zkušenosti a postřehy týkající se současné situace v Kolumbii, tamější společnosti, kultury, školství, ale také mírového procesu a dalších zajímavých témat.

diversity-2Institut Cervantes v Praze zároveň zve na konferenci nazvanou O padesát let později: rady, jak nepřestávat číst, která se uskuteční dne 10. dubna o půl sedmé večer. Během akce přední kolumbijský spisovatel Juan Gabriel Vásquez prozkoumá životnost tohoto velkého románu Gabriela Garcíy Márqueze a jeho postavení v nové latinskoamerické literatuře. Z pohledu čtenáře i autora románů ukáže, jak číst Sto roků samoty i po uplynutí padesáti let od prvního vydání tohoto díla. Besedy se zúčastní také profesorka Dora Poláková a překladatelka Anežka Charvátová.

Juan Gabriel Vásquez se narodil v kolumbijské Bogotě v roce 1973, na pařížské univerzitě Sorbonna získal doktorát v Latinskoamerické literatuře. V současné době patří k nejoceňovanějším autorům beletrie v zemi. Kromě románů a esejí přispívá svými sloupky do kolumbijských novin El Espectador.

Dne 11. dubna pak v Institutu Cervantes proběhne projekce celovečerního dokumentárního filmu z roku 2015 – Kolumbie, divoká magie. Snímek zobrazuje Kolumbii jako zemi nesmírného přírodního bohatství a diverzity a zachycuje její vzácnou faunu a floru (85 lokalit a 20 ekosystémů). Dokument se v Kolumbii stal nejnavštěvovanějším filmem v historii.

Kompletní program a více informací o Týdnu diverzity naleznete na webové stránce: tydendiverzity.cz.

Další zdroje: Praga.Cervantes.es-1, Praga.Cervantes.es-2. Foto 1, foto 2.

Duchovní vůdce kmene Arhuaco zavítal do České republiky

asdrubal-1Na konci března přicestoval do České republiky, a to vůbec poprvé v historii, pan Asdrubal Torres, spirituální vůdce a člen arhuackého kmene Niwi Umukin, žijícího v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta na severním pobřeží Kolumbie.

Cílem jeho cesty bylo především podělit se s Čechy o svou kulturu, duchovní tradice, zvyky i přesvědčení, ale také ukázat jim cestu k vlastním kořenům, která by jim umožnila čelit současné společnosti. Zároveň však tento Mamo (tedy šaman) posluchačům přiblížil i problémy své komunity, jejíž území je neustále ohrožováno invazemi nových osadníků.

Prostřednictvím meditací, rituálů i povídání představil Asdrubal filozofii svého kmene spočívající v zachování rovnováhy mezi civilizací a přírodou. V neděli 26. března vystoupil na veletrhu zdravého životního stylu nazvaném Festival Evolution v Praze. S publikem na něm pohovořil o potřebě bránit jak lidskou duši tak planetu Zemi před důsledky technologického rozvoje a o nutnosti dosáhnout harmonii mezi materiálním a duchovním světem.

Podrobněji pak přiblížil víru a tradice své indiánské komunity v průběhu celodenního semináře, který proběhl v sobotu 1. dubna v Písecké bráně v Praze. Součástí akce byla i krátká videoprojekce o způsobu života Arhuacos.

asdrubal-2Jelikož pro kmen Arhuaco list koky představuje nejvyšší spojení se Stvořitelem, účastníci semináře měli samozřejmě možnost poznat tuto rostlinu, zvanou Ayu, zblízka. Pod vedením kolumbijského šamana také absolvovali rituál vlastní vnitřní očisty spojený mimo jiné právě i s posvátnou kokou. Závěrečný obřadný pochod zahájený v Písecké bráně pokračoval až na Petřín.

Účastníci semináře tak ve společnosti Asdrubala strávili celý den, setkání skončilo až v pozdních večerních hodinách a ukázalo tak opravdový zájem Čechů o návštěvu kolumbijského důchovního vůdce. Asdrubal zároveň ocenil fakt, že účastníci měli otevřenou mysl, pozitivně přijímali jeho poselství o tom, že štěstí se nenachází v materiálním světě, a cítili potřebu znovu se napojit na své vlastní kořeny.

Pan Asdrubal Torres získal stipendium OSN pro studium v rámci programu výuky lidských práv, který je určený pro indiánské komunity Latinské Ameriky. Cílem kurzu bylo poskytnout duchovním vůdcům indiánských kmenů teoretické i praktické nástroje pro ochranu práv svých komunit a indiánských organizací. V minulých letech se zúčasnil řady mezinárodních kongresů, konferencí a fór, i vrcholných setkání indiánských komunit v různých zemích.

asdrubal-3Plynně hovoří a píše španělsky, ale především svým rodným jazykem zvaným Iku. V současné době spolupracuje na projektu, který řeší problematiku indiánských komunit, jejichž život a přírodní prostředí jsou přímo zasaženy projekty infrastruktury. Do České republiky tak Asdrubal přijel také navázat spolupráci s místními neziskovými organizacemi a soukromým sektorem.

Pod značkou Jwawika nabídl i různé zemědělské a umělecké výrobky své komunity, konkrétně kávu, čokoládu a typické tašky (mochilas) ručně tkané arhuackými ženami. Tímto způsobem získané prostředky by pak měly sloužit indiánské komunitě k odkupu svého původního území od přistěhovalců a tím uchránit předkolumbovské zvyky před cizími vlivy.

Návštěva duchovního vůdce Arhuaců se uskutečnila díky úsilí Aleny Antonovičové, předsedkyně Asociace přátel Kolumbie.

Zdroje: Radio.cz/es (Dominika Bernáthová), Maitrea.cz. Foto 1, foto 2, foto 3.

Podrobnější informace si můžete přečíst také v Literárních novinách zde.

Poznejte pozůstatky dávných kultur v San Agustínu

agustin-1Jednu z největších záhad předkolumbovských civilizací lze spatřit v archeologickém parku San Agustín, který od roku 1995 figuruje i na seznamu světového dědictví Unesco. Právě zde se totiž nachází největší skupina náboženských monumentů a kamenných soch v celé Jižní Americe.

Místo v dávných dobách pravděpodobně sloužilo jako důležité astronomické a obřadní centrum kmenů, které tuto zónu, dnes patřící ke kraji Huila, obývaly někde mezi lety 200 př.n.l. a 800 n. l. Většina soch tvořila součást pohřebních slavnostních rituálů a byla spojována s duchovní mocí mrtvých a s nadpřirozeným světem. Monumentálnost stél i kamenných hrobek odráží komplexní systém myšlení této neznámé kultury a její kosmovize světa. Následně se v kraji usadily další kmeny, které poté čelily příchodu Španělů. Právě Španělé nazvali zdejší kulturu jménem San Agustín.

V oblasti naleznete několik míst se stélami či původními indiánskými hroby. K hlavním atrakcím oblasti patří antropomorfní figury vytesané z kamenů, které předpovídají rovnodennost a slunovraty. Zároveň se region pyšní krásnou zelenou krajinou Andských kordiler, vodopády, nebo třeba pramenem a počátkem toku největší kolumbijské řeky Magdalény.

agustin-2Povinnou zastávkou je místní archeologický park, který můžete prochodit křížem krážem pěšky. Na jeho prozkoumání je dobré si vyhradit minimálně tři až čtyři hodinky. Hned za vstupem do parku se můžete vydat na okruh lesem, který je lemován figurami reprezentujícími bojovníky, kněží, hodnostáře, ale také mýtická či symbolická zvířata. Vydlážděná cesta obklopená bohatou vegetací vás zavede také na důležité obřadní místo. Jedná se o zvláštní pramen, kde voda teče přes figuríny vytesané do kamenů a tvoří řadu bazénků.

Na několika prostranstvích se rozprostírají pohřební komplexy, v jejichž rámci jsou k vidění kamenné rakve doplněné figurami se zvířecími rysy, například jaguára, ale také figury s medvědy a strážci po stranách. Čím větší takový hrob byl, tím větší moc zemřelý ve své komunitě pravděpodobně měl. V zadní části hrobů se nachází určitý druh truhly, kam příbuzní a přátelé ukládali drahé kameny a zlato, aby danou osobu náležitě uctili. Tyto předměty však byly dávno ukradeny.

K nejreprezentativnějším figurám pak patří socha Dvojitý Já, zobrazení válečníka nebo strážce naturistickým způsobem a duálně, má tedy dvě těla i hlavy. Jeho symbolická moc se spojuje v mužském i ženském principu a symbolizuje kouzelnou moc šamana.

agustin-3Orel, který má ve svých pařátech hada, je pak symbolem stvoření a je spojený s politickou hierarchií a mocí. Vyobrazená božstva a zvířata podávají důkaz o kreativitě domorodců, jejichž tajemství se věda stále snaží odhalit.

Třeba na koni se můžete vydat za třemi dalšími zajímavostmi. Skupiny stél i pohřební komplexy nazvané El Tablón, La Chaquira a La Pelota se nachází ve venkovských oblastech poblíž San Agustínu. Právě La Chaquira, neboli svatá vyhlídka, nabízí nejen důkaz o kultu slunce a měsíce dávných civilizací, ale také nádherný pohled do kraje. Za dalšími scenériemi i mýtickými místy se můžete vypravit například pronajatým jeepem.

Městečko San Agustín se nachází přibližně 530 km jižně od Bogoty a cesta většinou zabere i více než deset hodin. Za shlédnutí pak stojí i místní koloniální stavby, často v bílo-zelené barvě. Najdete zde také řadu obchůdků s typickými uměleckými předměty za rozumnou cenu.

Zdroje: Colombia.travel, ElTiempo.com, ViajaPorColombia.com, SanAgustinHuilaColombia.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie druhou nejšťastnější zemí světa

colombia1Kolumbie opět figuruje na prvních příčkách v indexu štěstí. Jeho hodnota v této zemi dosahuje 87 procent, což je o dva procentní body více než v loňském roce. Jedinou zemí, kde se lidé cítí šťastnější, je Fidži, ostrovní země v Oceánii, kde se index vyšplhal na 89 procent. Hned za Kolumbií se pak nachází Čína se 79 procenty. Na konci seznamu zůstává Irák, jehož index činí pouhé 1 procento. Přitom průměr indexu všech zemí je 59 procent, tedy o 18 procentních bodů méně než v Kolumbii.

Dotazníkové šetření provedla světová asociace WIN, vedoucí organizace v oblasti průzkumů trhů a veřejného mínění. Čistý index štěstí se přitom počítá jako rozdíl procenta osob, které uvedly, že se cítí šťastně, a procenta osob, které vyjádřily opak, tedy že si připadají nešťastní.

Průzkum zkoumal očekávání, názory a přesvědčení celkem 68 759 osob starších 18 let v 69 zemích světa. Respondenti dostali například otázku o tom, jak se v životě cítí, a mohli si vybrat z pěti možností na škále od velmi šťastně až po velmi nešťastně.

V rámci Kolumbie je nejšťastnější oblastí kraj Atlantiku, následovaný střední částí země, hlavním městem Bogotou a Pacifickým pobřežím. Naopak nejméně šťastně se v rámci Kolumbie cítí lidé ve východních nížinách.

colombia2Nejen v Kolumbii, ale i v dalších zemích zapojených do výzkumu se ženy projevily jako šťastnější než muži. Co se týká věkových kategorií, rozdíly sice nebyly nijak markantní, ale dá se vypozorovat tendence k poklesu pocitu štěstí ve vyšším věku.

Nicméně Kolumbijci ukázali méně optimismu ohledně letošního roku 2017 než lidé v jiných zemích. Zatímco ve světě byl čistý index optimismu 37 procent, v Kolumbii dosáhl pouze hodnoty 18 procent, což je ještě o osm procentních bodů méně než v minulém roce.

Také ekonomická oblast vzbuzuje u Kolumbijců spíše obavy. Jen čtvrtina z nich se dívá na toto téma optimisticky a má příznivá očekávání ohledně ekonomické prosperity země v tomto roce. Celých 36 procent však rok 2017 vnímá jako ekonomicky obtížné období. Kolumbie se tak stala zemí s nejmenšími očekáváními ohledně ekonomického růstu v rámci latinskoamerického regionu.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2.

Asocheca oslavila společně s českým velvyslanectvím v Bogotě svátek sv. Mikuláše

Stejně jako v loňském roce, i letos připravila Asocheca ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Bogotě příjemné setkání při příležitosti oslavy svátku sv. Mikuláše. Mikulášské odpoledne, kterého se zúčastnilo více než třicet dětí, proběhlo na zahradě rezidence pana velvyslance Miloše Sklenky v neděli 4. prosince.

1

Děti a vnoučata krajanů i dalších přátel Asochecy se podle českých tradic musely před Mikulášem, čertem i andělem předvést básničkou nebo písničkou, následně byly odměněny sladkostmi.

5

2

4

3

img_2336

Asocheca oslavila Den vzniku samostatného československého státu společně s českým velvyslanectvím v Bogotě

S dvoudenním předstihem, tedy 26. října, uspořádal pan velvyslanec Miloš Sklenka společně se svou paní Peithi García slavnostní recepci v příjemném prostředí společenského sálu hotelu DoubleTree by Hilton v hlavním kolumbijském městě.

foto-6

(Fotografie 1: Pan velvyslanec se svou paní a Jorge Alí Triana. Fotografie 2: Pan velvyslanec se svou paní a pan velvyslanec Slovenska v Brazílii.)

foto-5

I letos se Asocheca přidala k této oficiální oslavě českého státního sváku a neorganizovala tak žádné vlastní setkání. Kromě členů Asochecy, krajanů a přátel České republiky se recepce zúčastnili také zástupci diplomatického sboru v Kolumbii, představitelé kolumbijských státních institucí i podnikatelé.

foto-3

Během slavnostního večera pronesl pan velvyslanec krátký projev, ve kterém připomněl projekt rozvojové spolupráce, který realizovala česká ambasáda v kraji La Guajira na severu země. Představitelce asociace tamějších původních obyvatel navíc daroval sbírku fotografií, které zachycují výsledky uvedeného projektu.

foto-2

Následně paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy, předala knihy českých autorů pěti vylosovaným výhercům.

foto-4

Po oficiálním ukončení akce ještě následoval krátký kulturní program. Celý sváteční večer tak zakončilo krásné hudební vystoupení nadějného kolumbijského klavíristy jménem Juan Henao. Ten zahrál, mimo jiné, i některá díla českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů.

foto-1

Poznámka: Asocheca děkuje za poskytnutí fotografií Velvyslanectví České republiky v Kolumbii, dále paní Sandře Vlček a paní Aně Ilonce Pinzón.

Obrázky dětí z Terezína nově vystaveny v Medellínu

1 - copiaVždy budu žít… je název výstavy obrázků dětí z koncentračního tábora Terezín, které jsou v těchto dnech k vidění v Medellínu, druhém největším kolumbijském městě. Tyto jedinečné dětské výtvory, poskytnuté medellínskému muzeu Casa de la Memoria (Dům paměti) asociací Asocheca, tvoří součást rozsáhlejší výstavy pojmenované Děti mezi konfliktem a nadějí.

Organizátoři se tímto způsobem snaží zejména zviditelnit mladou populaci a její pohled na válku. Výstava tak přibližuje situaci dětských obětí ozbrojeného konfliktu v různých kontextech a to prostřednictvím příběhů plných naděje. Ukazuje totiž zároveň, jak tyto děti čelí výzvě vytvořit nové životní příležitosti a novou budoucnost.

Výstava se skládá z celkem tří samostatných ukázek, které však spojuje právě ústřední téma dětí, konfliktu a naděje. Obrázky dětí z Terezína a doprovodné panely jsou umístěny pod širým nebem kolem budovy muzea. Kromě nich návštěvníci mohou poznat historii Any Frankové, židovské dívky, která prožila své dětství schovaná během holokaustu v Amsterdamu, Nizozemí. I přesto dokázala, aby její odkaz překonal zdi i vzdálenosti a její příběh se stal inspirací pro další generace. Třetí část výstavy patří kolumbijských dětem. Pod názvem Pro tebe, pro mě, pro všechny se představuje Memo, 13letý kolumbijský chlapec, který svým příběhem nutí k zamyšlení o dopadu válečných konfliktů na děti a možnostech vytvořit jinou realitu.

Zahájení výstavy se konalo dne 25. května v 17:30 hodin za účasti představitelek asociace Asocheca. Paní Eliška Krausová, ředitelka Asochecy, vysvětlila posluchačům, jak židovské děti věžněné v Terezíně díky svým malbám a básním dodnes podávají svědectví o minulosti.

obr-3

Později přišla na řadu zajímavá debata a nechyběl ani hudební doprovod. O ten se postaralo uskupení Son Batá, sdružení mladých umělců, které má přibližně 230 členů pocházejících z různých čtvrtí Medellínu. Celkem tvoří tři hudební, dvě taneční a jednu divadelní skupinu. Právě toto uskupení je jedním z příkladů úspěšné mládežnické organizce a boje proti násilí a diskriminaci.

obr-4

obr-5

Tato jedinečná výstava bude otevřena široké veřejnosti do 22. července. Vstup do muzea je zdarma.

obr-1

obr-2

Video (ve španělštině), které přibližuje výstavu: www.youtube.com.

Katalog výstavy Vždy budu žít… naleznete: zde.

Další zdroje: Museo Casa de la Memoria, ElColombiano.com, Publimetro.co. Foto 4, 5, 6, 11: Museo Medellín-facebook.

Asocheca zveřejnila dva katalogy svých výstav

Na španělské verzi stránky Asocheca (v levé části stránky pod categorías) jsou nově k dispozici katalogy přibližující dva zajímavé projekty, které Asocheca připravila.

Prvním z nich je katalog úspěšné výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína. Jedná se o ukázku 40 obrázků a několika básní dětských vězňů, kteří v době holokaustu skončili v koncentračním táboře v Terezíně. V rámci Kolumbie výstava proběhla v různých knihovnách, výstavních sálech kulturních center a muzeí, ale také na středních školách a univerzitách a to nejen v Bogotě, ale také v jiných částech země. Setkala se vždy s velmi pozitivním ohlasem.

Katalog výstavy si můžete stáhnout zde.

 

Druhý katalog přináší nedávno připravenou výstavu o samizdatu, tedy tajně vydávané literatuře za komunistického režimu. Výstava představuje nejen tento ve světě výjimečný fenomén, ale také nejdůležitější osobnosti tajného světa literatury a to prostřednictvím dobových fotografií a dokumentů. Podává tak svědectví o situaci v Československu v dobách normalizace a až do pádu komunistické vlády v roce 1989.

Katalog výstavy naleznete zde.

Nejstarší podnik v Kolumbii funguje již dvě století

Nachází se pouze pár kroků od bogotského Bolívarova náměstí, tedy v samém centru kolumbijského hlavního města, a je téměř povinnou zastávkou nejen pro řadu místních, ale také pro zahraniční turisty. Podnik známý jako La Puerta Falsa (tedy Falešné dveře) letos oslaví své dvousté narozeniny a je tak vůbec nejstarší restaurací celé země. Samotná budova existuje již od roku 1600 a od té doby, co se místo stalo malou, ale útulnou restaurací, proběhla pouze jedna jediná přestavba. Během ní bylo postaveno dřevěné mezipatro.

Povídá se, že podnik vznikl z hádky mezi jednou ženou a farářem katedrály, která vévodí hlavnímu náměstí Bogoty. Ve dnech příprav oslavy náboženského svátku Panenky Carmen v červenci roku 1816 církev jako obvykle svolala občany, aby pomohli s výzdobou, výrobou svící i oděvů. Nicméně ona žena dostala jen nějaký podřadný úkol, který se již v pamětech nedochoval, a tak se rozhodla, že aspoň pohostí některé ze spoluobčanů. Kněze to však pobouřilo nejen proto, že mu o poskytování občerstvení nikdo neřekl, ale také proto, že občerstvení nebylo k dispozici pro všechny pomocníky.

Ženu stížnosti faráře urazily a tak přesvědčila svého manžela, aby si u katedrály otevřeli svůj vlastní podnik, který skutečně zahájil provoz dne 16. července, tedy v den oslav Panenky Carmen. A to nejen jako znak rebélie, ale také z praktických důvodů, aby nakrmili hladové věřící vycházející ze mše.

Náměstí totiž sloužilo především pro pořádání trhů a v jeho okolí se prodával tak akorát fermentovaný kukuřičný nápoj zvaný chicha. Nový podnik se na počátku proslavil tím, že přilákal děti nabídkou sladkostí. Pro dospělé se pak připravovala především tzv. aguapanela, tedy horký nápoj z hnědého cukru rozpuštěného ve vodě. Kolem roku 1870 restaurace začala podávat také další nedílnou součást menu – horkou čokoládu, kolem roku 1900 přibyla i jedna z hlavních současných specialit restaurace – tamales. Původně se podávaly ty pravé bogotské tedy připravené ze směsi kukuřice s klobásou, kuřecím, hovězím i vepřovým masem a špekem, zabalené v listech místních rostlin (chisgua, alpayaca, apod).

Později však tyto rostliny začaly být chráněny a pro tamales se začaly používat listy banánovníku. Tehdejší majitelka se proto rozhodla, že když se mění obal, změní i samotný obsah a tak smíchala kukuřici s rýží, přidala sušený hrách, mrkev, špek a kuřecí maso a pojmenovala nový recept jako tamal z Puerta Falsa.

Jméno podniku dali věřící, kteří se po mši přicházeli občerstvit. Začali se totiž o bezejmenné restauraci zmiňovat jako o místu, které stojí naproti bočnímu přístupu do katedrály a tomu se v círekvní architektuře říká „falešné dveře“. A ačkoli jsou teď tyto dveře zazděné, tak se označení pro podnik vžilo natolik, že se zachovalo dodnes.

V současné době podnik řídí už sedmá generace jedné rodiny, která po pokoleních uchovává recepty na typické místní delikatesy. K nim tedy patří zmíněné tamales, kterých se prodá denně i více než 400, aguapanela a horká čokoláda, která je podávána s trojúhelníkem sýra, pečivem a pečivem ze sýrového těsta zvaným almojábana. Bogotským zvykem, nad kterým řada turistů nevěřícně kroutí hlavou, je si sýr do horké čokolády nalámat a následně ho jíst lžičkou. Již při vstupu všechny kolemjdoucí láká vitrína plná typických sladkých pokušení jako jsou kokosové placičky zvané cocadas nebo třeba fíky s karamelovou hmotou arequipe. Téměř vše, co je v podniku k dostání, pochází z domácí výroby.

Samotný prostor je maličký, ale i přesto má kapacitu až 47 lidí. Ve spodní části je zeď opatřená velkým zrcadlem, aby se hosté necítili příliš stísněně. V restauraci nehraje žádná hudba a tak jsou slyšet zejména objednávky zákazníků.

Každopádně starat se o takovou restauraci nebylo vždy snadné. Například současný majitel se se svými sourozenci po smrti matky museli vypořádat s tím, že řada zaměstnanců podala výpověď a ti noví neuměli jídla připravit dle původních receptur, museli tak některá z nich z nabídky vyřadit. Vzhledem ke své poloze kousek od hlavního náměstí se restaurace stala svědkem válek, protestů i tragédií včetně té z roku 1985, kdy byl násilně obsazen nedaleký Justiční palác. Řadu dobových fotografií i spisů o historii místa pohltil v roce 2002 požár. Nicméně i přesto zůstává La Puerta Falsa jedinečným a autentickým místem, které zpříjemní návštěvu centra Bogoty.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Španělština je druhým nejvlivnějším světovým jazykem

Studium španělštiny je v poslední době čím dál tím populárnější i u nás v České republice. A není čemu se divit. Nejen, že třeba cestování po Kolumbii dostane nový rozměr, pokud ovládáte španělštinu aspoň na komunikativní úrovni a můžete tak lépe poznat místní obyvatele, jejich zvyky a životní příběhy, ale tento jazyk se vám může hodit i v jiných ohledech. Španělština je totiž oficiálně druhým nejvlivnějším světovým jazykem v kulturní i ekonomické oblasti, hned po angličtině.

Začít se učit španělsky není tedy rozhodně špatný nápad. Na světě je totiž celkem 559 miliónů lidí, kteří mají s tímto jazykem každodenní kontakt, z nichž přibižně 470 miliónů tvoří obyvatelé zemí, pro které je španělština mateřským jazykem. Zbytek pak zahrnuje ty, kteří španělsky mluví, i kdyby jen částečně, a ty, kteří se španělštinu učí. A i když se to možná bude zdát zvláštní, v současné době je již více rodilých mluvčích španělštiny než angličtiny.

Španělština zůstává třetím jazykem v pořadí v počtu uživatelů na světě, třetí v počtu stránek na internetu, nicméně v kulturní a ekonomické oblasti se přehoupla na druhou příčku. Údaje pochází z ročenky Institutu Cervantes, ze kterých vyplývá, že co se týká mezinárodního vlivu, španělštinu překonává jen angličtina. Jinými slovy, španělština má významnější světové postavení než třeba čínština nebo arabština, ani nemluvě o jiných jazycích.

Vliv jazyka je určen počtem osob, které žijí v zemích, kde je daný jazyk oficiálním jazykem, dále jeho podílem na mezinárodním obchodu, generací kulturních a vědeckých produktů (včetně filmů, knih, internetových stránek, apod.) a počtem osob, které se daný jazyk učí. Každý jazyk má své silnější a slabší stránky. Názorným příkladem je čínština, která má velký počet rodilých mluvčích, nicméně počet dalších uživatelů je marginální. Narozdíl od angličtiny a čínštiny, užívání španělštiny rostlo v posledních dvaceti letech rychleji. I uživatelů internetu, kteří spolu na síti komunikují španělsky, přibývá, i když jejich podíl je oproti angličtině i čínštině stále ještě nesrovnatelný. Obdobná situace panuje na sociálních sítích, kde však španělštině patří neoddiskutovatelné druhé místo (hned za angličtinou) a její užívání nadále roste.

Mezi zeměmi Latinské Ameriky zaujímá Kolumbie se svými téměř 48 milióny obyvatel druhou příčku v počtu rodilých mluvčích (první je Mexiko). Zajímavé přitom je, že Spojené státy se svými více než 41 milióny španělsky mluvících obyvatel nejsou za těmito počty daleko. Dokonce samotný americký úřad pro sčítání lidu předpovídá, že v roce 2050 bude latinskoamerická populace žijící na území USA vůbec největší skupinou uživatelů španělštiny na světě (s přibližně 133 milióny osob). Rostoucí vliv španělštiny v kulturní a ekonomické oblasti je dán i tím, že většina území spolu geograficky sousedí a tak je i spolupráce jednodušší, dále současným ekonomickým růstem řady těchto států a jejich vlivem na mezinárodní kulturní scéně.

Zdroj: ElTiempo.com (Diego Alarcón). Foto 1, foto 2, foto 3.