další

Asocheca slavila Mikuláše

V sobotu 3. prosince proběhlo příjemné setkání ve vánočním duchu při příležitosti oslavy svátku sv. Mikuláše. Mikulášské odpoledne, organizované Asochecou ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Bogotě, se konalo stejně jako loni v rezidenci pana velvyslance Miloše Sklenky.

Děti a vnoučata krajanů i dalších přátel Asochecy se podle českých tradic musely před Mikulášem, čertem i andělem předvést básničkou nebo písničkou. Po splnění úkolu je čekala sladká odměna.

Česká televize hledá české stopy v Kolumbii

Asocheca obdržela žádost kameramana Vladimíra Šimka a geografky Kamily Šimkové, kteří pracují pro Českou televizi a hledají zajímavé příběhy českých krajanů (živých či již po smrti), aby je zařadili do svého programu. Pořad je zaměřený na stopy, které zanechali Češi v Latinské Americe, no a nyní se připravuje právě téma spojené s Kolumbií.

Na stránkách České televize můžete shlédnout videa z tohoto cyklu, které představují objevy a přínos Čechů v latinskoamerických zemích. Poznáte tak například příběh českého etnografa Jaroslava Soukupa, který přijel do Peru jako misionář, ale záhy se začal věnovat studiu místní přírody, zejména flóry na březích a ostrovech jezera Titicaca. Vydal také jeden z nejdůležitějších herbářů Peru. Autoři pořadu zdokumentovali dále stopy, které zanechalo pět českých botaniků, mezi nimi i ty Benedikta Rézla, nazývaného král orchidejí, který pobýval v Mexiku.

Podnikli také cestu do Ekvádoru, kde šli po stopách dvou slavných českých cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Byli to právě oni, kteří před 50 lety dorazili až do srdce ekvádorského pralesa, aby poznali život obávaného kmene lovců lebek. V Ekvádoru však objevili i další zajímavosti, například odkaz českého sládka v Guayaquilu, práci české rodiny Kubešů, která se usadila ve východní části země, nebo dílo české umělkyně, patřící k těm nejdůležitějším v této jihoamerické zemi, která si vyrábí vlastní papír z různých rostlin. Další díl pořadu se zaměřil na nové detaily ze života cestovatele a botanika A. V. Friče, který se zajímal o indiánské komunity, zejména ty žijící na území Brazílie, v severní Argentině a Paraguayi.

Autoři Českých stop by se rádi spojili s osobami, které by jim mohly pomoci, ještě před svou cestou do Kolumbie, která je plánovaná na první či druhý semester příštího roku (2018).

Pokud tedy znáte příběh nějakého českého krajana, který zanechal zajímavé a významné stopy právě v Kolumbii, kontaktujte nás prosím na email info@asocheca.org, abychom mohli zaslat Vaše návrhy a data dokumentaristům z České televize.

Prezidentské volby – čeští občané mohou volit na Velvyslanectví v Bogotě

Ve dnech 11. a 12. ledna 2018 se na Velvyslanectví České republiky v kolumbijském hlavním městě uskuteční první kolo prezidentské volby. Případné druhé kolo voleb prezidenta ČR by proběhlo ve dnech 25. a 26. ledna 2018.

Volby prezidenta České republiky se mohou zúčastnit všichni čeští občané, kteří minimálně druhý den voleb dosáhnou věku 18 let. Aby občané mohli volit na Velvyslanectví v Bogotě, musí být zapsáni do Speciálního volebního seznamu. Pro zápis do seznamu je potřeba zkontaktovat se přímo s Velvyslanectvím a to prostřednictvím emailu: bogota@embassy.mzv.cz. Písemnou žádost musí česká ambasáda obdržet nejpozději dne 3. prosince 2017.

Zdroj: www.mzv.cz/bogota. Foto.

Oslava státního svátku 28. října v Bogotě – foto

V pátek 27. října 2017 Asocheca společně se zástupci Velvyslanectví České republiky v Bogotě, českými krajany a dalšími hosty oslavila státní svátek, který připomíná založení nezávislého československého státu 28. října 1918. Slavnostní recepce, organizovaná panem velvyslancem Milošem Sklenkou a jeho paní Peithi García, se konala v příjemných prostorách hotelu DoubleTree by Hilton v kolumbijském hlavním městě. Akce začínala v 6 hodin večer a oficiální část skončila kolem 8 hodiny večerní.

Obdobně jako v předchozích letech se recepce zúčastnili také zástupci kolumbijských vládních institucí, diplomatického sboru, bezpečnostních složek, ale i podnikatelé či jiní přátelé České republiky.

Poté, co zazněly obě hymny, česká a kolumbijská, pan velvyslanec pronesl krátký projev, ve kterém vyzdvihl různé formy spolupráce mezi oběma zeměmi, ať už projekty ekonomické, tak i ty v oblasti vzdělání či kultury. Následně předal pamětní medaile Jana Masaryka čtyřem uznávaným kolumbijským režisérům a zároveň přiblížil jejich profesní dráhu a úspěchy. Ocenění osobně převzali Jorge Alí Triana, Jaime Santos, Leopoldo López a bratr zesnulého Pepe Sáncheze, Carlos. Všechny tyto známé osobnosti světa filmu a divadla studovaly v 60. letech v bývalém Československu.

Hosté mohli vyzkoušet speciality a zákusky v rámci pohoštění. Kromě červeného a bílého vína se navíc v průběhu večera podávalo také výborné české pivo, které právě vstupuje na kolumbijský trh pod obchodní značkou Czechvar.

Ve dvou malých sálech byly vystaveny panely ukazující nejkrásnější turistická místa České republiky.

Na závěr proběhl krásný koncert talentovaného bogotského písničkáře Cristiana Báeze, který se svou kapelou představil nejen vlastní tvorbu, ale zazněly také ukázky známých kolumbijských písní.

Poznámka: Asocheca děkuje Velvyslanectví ČR v Kolumbii za poskytnutí fotografií.

Zahájení výstavy Vždy budu žít na univerzitě Fundación Universitaria Juan N. Corpas – video a foto

Exposición Asocheca en la FUJNC “Siempre volveré a vivir” from UniCorpas TV on Vimeo.

 

Foto: Fundación Universitaria Juan N. Corpas, Asocheca.

Výstava obrázků dětí z Terezína na univerzitě Fundación Universitaria Juan N. Corpas v Bogotě

Představitelky Asochecy společně se zástupci bogotské univerzity Fundación Universitaria Juan N. Corpas zahájí dne 11. října výstavu Vždy budu žít, která přináší obrázky a básně vytvořené dětmi z terezínského ghetta. Zahájení proběhne v pravé poledne v hlavním sále univerzity, následně budou moci návštěvníci shlédnout výstavu v místní knihovně.

 

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou – v časopise Vlasta

Nedávno se paní Eliška Krausová, zakladatelka a ředitelka Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), žijící dlouhodobě v Bogotě, podělila o svůj vztah k rodnému Česku a specifickým místům v Praze (rozhovor naleznete zde).

Časopis Vlasta v  zářijovém čísle 36/2017 zase přináší rozhovor, ve kterém paní Krausová hovoří o své rodině, ale také o tom, jak se dostala do Kolumbie, proč v této zemi zůstala, o svém kolumbijském životním partnerovi i o pozdějších návštěvách rodného kraje.

Rozhovor doplněný fotografiemi z rodinného alba naleznete zde: Rozhovor Vlasta.

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou

Časopis STYLEnew přináší rozhovor s ředitelkou Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), paní Eliškou Krausovou.

ELIŠKA KRAUSOVÁ: „BAVÍ MĚ ČESKO A KOLUMBII SPOJOVAT!“

Eliška Krausová má půvab, šarm a energii, která vás dokáže strhnout. Sestra oblíbeného spisovatele Ivana Krause a známého moderátora Jana Krause žije v Kolumbii už od roku 1968. Studentka francouzštiny a španělštiny na pražské Filozofické fakultě sem tehdy vyjela na jazykovou stáž. Události ze srpna téhož roku zařídily její životní směřování jinak. Domů už se nevrátila.

Čas bez skypů a internetu
V Bogotě dokončila vysokou školu a začala pracovat jako profesorka jazyků. Stále působí na bogotské univerzitě, kde více než 25 let řídila Sekci mezinárodních vztahů. Fascinující je, že z Eliščiny rodiny v době totality čtyři z pěti sourozenců odešli do zahraničí. Její maminka tak soustavně přes kopírák psala stovky dopisů. Psala je svým dětem. Místo dotyků a běžného povídání. V dnešní době chatování a hovorů po skypu si něco podobného sotva dokážeme představit. Eliška si v daleké Kolumbii našla i životního partnera Ignacia. Prožili společně šťastných 38 let. O tom, jak moc má Kolumbii uloženou ve svém srdci svědčí i to, že v zemi zůstala i po jeho náhlé smrti. Do Prahy ale přilétá pravidelně. Snaží se dokonce své dva domovy stále více propojit.

Obrázky terezínských dětí
Založila proto neziskovou organizaci Asocheca a jedním z jejích prvních počinů se stala putovní výstava obrázků terezínských dětí, kterou do Kolumbie odvezla. Výstava je zapůjčena Židovským muzeem v Praze. „Musíte si uvědomit, že Kolumbie je 17,5 krát větší než Česká republika,“ vysvětluje Eliška. „Naše výstava ale už prošla téměř všemi velkými městy, vystavuje se i na středních školách a v židovských obcích. Všude je její mrazivé poselství velmi emotivně přijímáno. Vlastně si výstava sama za diváky nachází cestu.“ Eliška v Bogotě spolupracuje s naším velvyslanectvím. Kolumbijci si tak mohli vychutnat i Týden České republiky v Bogotě, na knižním veletrhu se zase díky jí představily spisovatelky Radka Denemarková, Markéta Pilátová, nebo překladatelka ze španělštiny Anežka Charvátová. Elišce za její práci dokonce udělil ministr zahraničí ocenění Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Eliška Krausová se prostřednictvím Asocheca snaží příběhy obou zemí co nejvíce spojit. Jsme rádi, že nám při své návštěvě Prahy ukázala, s jakými místy u nás je spojena ona sama.

1.Kostel Panny Marie Vítězné (U Pražského Jezulátka)
„Jezulátko je pro všechny v Latinské Americe pojem“, říká Eliška s úsměvem. „Slavné Bambino di Praga přivezla do Čech v polovině 16. století Maria Maxmiliána Manriquez de Lara, nevěsta Vratislava. Španělsky mluvící turisté za „Bambinem“ míří při návštěvě Prahy hned jako první! Atmosféru kostela mám moc ráda i já. Nejen ale já!
Sláva Pražského Jezulátka je totiž v Jižní Americe obrovská. V Kolumbii proto naše Asociace připravuje projekt, který by ukázal neuvěřitelné spojení mezi dvěma tak vzdálenými a různorodými zeměmi. Skoro každý druhý Kolumbijec vám řekne, že Praga je místo, které kvůli Jezulátku musí jednou v životě navštívit i on sám!“

2. Tramvaj miluji!
„Jízdu tramvají si užívám už jen proto, že v Bogotě tramvaje nejsou! Moc ráda mám hlavně linku 17 a 22. Národní divadlo, Pražský hrad…. úžasná místa, která se vás hluboce dotýkají i tehdy, když se na ně díváte z okna tramvaje.“

3. Židovské město
„Židovské město je magické. Má v sobě tajemství, krásu a obrovskou bolest. Cítíte ji na každém kroku. Máme v sobě polovinu židovství po našem tatínkovi. V koncentračním táboře sám prožil 6 let. Z těch míst se nikdy nevrátilo 70 jeho příbuzných. Bratr Michael nyní velmi intenzívně pátrá po našich předcích. Je to pro nás nesmírně zajímavé. Jednoho z nich například našel i mezi Wintonovými dětmi.“

4. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
„Úžasná doba mých vysokoškolských studií. Zejména katedra románských jazyků – tady je má Alma Mater. Místo, které v sobě pro mě i po mnoha letech osobité kouzlo. Ze srdce vám jen tak nezmizí! Víte, co mě překvapuje? Od doby mých studií se tu nic moc nezměnilo. Mám pocit, že jsem jen odešla z včerejší přednášky a dnes se sem zase vracím! Víte, na této škole studovala i má sestra Kateřina. Po její předčasné smrti založila naše rodina na její památku Cenu Kateřiny Krausové, kterou financujeme. Je určena pro nejlepší práci v oblasti románské filologie. Zpočátku se v této věci nejvíce angažovala naše maminka Božena. Poté, když zemřela, jsme ale převzali štafetu a každým rokem se na předání ceny se sourozenci setkáváme.“

5. Studio Rubín
„Báječná doba mých snů o tom, že budu herečkou! Víte, že já jsem vlastně taková lehce zhrzená Sarah Bernhardt? Rubín jsem ale milovala. Vzpomínám na Radima Vašinku, který zdejší neutěšené sklepní prostory dával dohromady. Vybavuji si báječné chvíle s Táňou Fischerovou a Jiřím Ornestem. Spolu s nimi jsem chodila do dramatického kroužku a snili jsme o budoucnosti v divadle. Studovala jsem nakonec jazyky, ale Studio Rubín? Nikdy na něj nezapomenu!“

Text : Alena Štrobová. Foto: Dagmar Hájková.

Zdroj: www.stylenew.cz.

Foto – Inaugurace výstavy Vždy budu žít… děti z Terezína a Monteríe

Představitelé Muzea Zenú současného umění, známého pod zkratkou Muzac, které se nachází ve městě Montería (kraj Córdoba), a Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) zahájili výstavu 40 obrázků dětí z Terezína a dalších 40 obrázků vytvořených dětmi z města Montería.

Obrázky dětí z Monteríe vznikly v rámci speciálního workshopu pod vedením místního umělce jménem Cristo Hoyos. Čtyřicet dětí vybraných pro tuto akci pocházelo z chudších čtvrtí města. Organizátoři jim poskytli vše potřebné, aby mohli nakreslit svá díla.

Emotivní zahajovací akt proběhl dne 10. srpna 2017 v auditoriu Ronda del Sinú.

Další fotografie naleznete také na stránkách El Meridiano zde.

Výstava obrázků dětí z Terezína ve městě Montería

Muzeum Zenú orientované na současné umění a známé pod svou zkratkou MUZAC, které sídlí ve městě Montería, hlavním městě kraje Córdoba, zve na zahájení výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína a Monteríe. Projekt probíhá ve spolupráci s Asociací česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a za podpory Židovského muzea v Praze. Výstava bude oficiálně zahájena dne 10. srpna 2017 od 18:30 hodin v sále Auditorio Ronda del Sinú.

Výstava přináší ukázku 80 děl vytvořených dětmi z Terezína, ale také z několika čtvrtí města Montería, konkrétně ze čtvrti Villa Jiménez, Nueva Belén, Paraíso, Cantaclaro, Villa Paz, Nueva Jerusalén, Vereda Tropical, Los Colores, Chechenia a La Gloria.

Jak uvádí Cristo Hoyos, umělec, kurátor a zakladatel muzea MUZAC:

Na základě jiných kontextů, času i podmínek umožní projekt široké veřejnosti zamyslet se nad odpovědností společenosti vůči neblahým rozhodnutím jejich vůdců a zároveň objevit velikost a sílu lidské přirozenosti, zejména u dětí. Tímto způsobem výstava poukazuje na plenění, nelidské podmínky, ale umožňuje také znovu nalézt důstojnost a schopnost nevzdávat se snů.

Na počátku 40. let (1941) nacisté proměnili městečko Terezín v modelové ghetto, tj. v článek monstruózního plánu vyhlazení, který stál život šest miliónů Židů v celé Evropě a také 15 tisíc dětí, které táborem prošly. V tomto odporném a nelehkém prostředí, do kterého byly poslány tisíce vysídlenců pronásledovaných kvůli rasovým, sexuálním, intelektuálním rysům či kvůli fyzickému a mentálnímu postižení, vznikla specifická a rozmanitá kulturní atmosféra, v rámci které se odehrávaly nejrůznější divadelní představení, koncerty vážné i populární hudby, konference, organizovaly se knihovny, vydávaly časopisy a výrazným způsobem kvetla i literatura a výtvarné umění.

Umělkyně Friedl Dicker-Brandejsová, která zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, se stala učitelkou umění pro tyto děti a dosáhla nejen výsledků v podobě, které jsou k vidění na výstavě organizované muzeem, ale byla také průkopnicí oboru dnes známého jako umění-terapie, tedy techniky, která umožnila zmírnit dopad otřesných podmínek, ve kterých během války tyto děti žily.

Srovnávat bolestná umělecká svědectví, která uchovává Židovské muzeum v Praze, s pracemi dětí, které obývají zalidněné čtvrti města Montería, by se mohlo zdát nepatřičné, protože životy těchto dětí se v mnoha aspektech liší od nešťastného osudu dětí z Terezína. Nicméně pokud vezmeme v úvahu ozbrojený konflikt a fenomény násilí, které Kolumbijci zažili téměř od té samé doby, kdy proběhla válka v Evropě, a fakt, že město Montería přijalo velké množství vysídlenců, společné aspekty je možné nalézt. MUZAC jako kulturní instituce přijímá a zaštiťuje tuto tichou, ale mocnou manifestaci malých vězňů a obětí obou národů, tento procítěný panel iluzí, fantazií a nadějí, a to se smutkem a bolestí, ale především s odpovědností a cílem nedopustit zapomnění ani lhostejnost.

Další zdroje: Foto 1 (Terezín), foto 2 (MUZAC).