další

Zahájení výstavy Vždy budu žít na univerzitě Fundación Universitaria Juan N. Corpas – video a foto

Exposición Asocheca en la FUJNC “Siempre volveré a vivir” from UniCorpas TV on Vimeo.

 

Foto: Fundación Universitaria Juan N. Corpas, Asocheca.

Výstava obrázků dětí z Terezína na univerzitě Fundación Universitaria Juan N. Corpas v Bogotě

Představitelky Asochecy společně se zástupci bogotské univerzity Fundación Universitaria Juan N. Corpas zahájí dne 11. října výstavu Vždy budu žít, která přináší obrázky a básně vytvořené dětmi z terezínského ghetta. Zahájení proběhne v pravé poledne v hlavním sále univerzity, následně budou moci návštěvníci shlédnout výstavu v místní knihovně.

 

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou – v časopise Vlasta

Nedávno se paní Eliška Krausová, zakladatelka a ředitelka Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), žijící dlouhodobě v Bogotě, podělila o svůj vztah k rodnému Česku a specifickým místům v Praze (rozhovor naleznete zde).

Časopis Vlasta v  zářijovém čísle 36/2017 zase přináší rozhovor, ve kterém paní Krausová hovoří o své rodině, ale také o tom, jak se dostala do Kolumbie, proč v této zemi zůstala, o svém kolumbijském životním partnerovi i o pozdějších návštěvách rodného kraje.

Rozhovor doplněný fotografiemi z rodinného alba naleznete zde: Rozhovor Vlasta.

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou

Časopis STYLEnew přináší rozhovor s ředitelkou Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), paní Eliškou Krausovou.

ELIŠKA KRAUSOVÁ: „BAVÍ MĚ ČESKO A KOLUMBII SPOJOVAT!“

Eliška Krausová má půvab, šarm a energii, která vás dokáže strhnout. Sestra oblíbeného spisovatele Ivana Krause a známého moderátora Jana Krause žije v Kolumbii už od roku 1968. Studentka francouzštiny a španělštiny na pražské Filozofické fakultě sem tehdy vyjela na jazykovou stáž. Události ze srpna téhož roku zařídily její životní směřování jinak. Domů už se nevrátila.

Čas bez skypů a internetu
V Bogotě dokončila vysokou školu a začala pracovat jako profesorka jazyků. Stále působí na bogotské univerzitě, kde více než 25 let řídila Sekci mezinárodních vztahů. Fascinující je, že z Eliščiny rodiny v době totality čtyři z pěti sourozenců odešli do zahraničí. Její maminka tak soustavně přes kopírák psala stovky dopisů. Psala je svým dětem. Místo dotyků a běžného povídání. V dnešní době chatování a hovorů po skypu si něco podobného sotva dokážeme představit. Eliška si v daleké Kolumbii našla i životního partnera Ignacia. Prožili společně šťastných 38 let. O tom, jak moc má Kolumbii uloženou ve svém srdci svědčí i to, že v zemi zůstala i po jeho náhlé smrti. Do Prahy ale přilétá pravidelně. Snaží se dokonce své dva domovy stále více propojit.

Obrázky terezínských dětí
Založila proto neziskovou organizaci Asocheca a jedním z jejích prvních počinů se stala putovní výstava obrázků terezínských dětí, kterou do Kolumbie odvezla. Výstava je zapůjčena Židovským muzeem v Praze. „Musíte si uvědomit, že Kolumbie je 17,5 krát větší než Česká republika,“ vysvětluje Eliška. „Naše výstava ale už prošla téměř všemi velkými městy, vystavuje se i na středních školách a v židovských obcích. Všude je její mrazivé poselství velmi emotivně přijímáno. Vlastně si výstava sama za diváky nachází cestu.“ Eliška v Bogotě spolupracuje s naším velvyslanectvím. Kolumbijci si tak mohli vychutnat i Týden České republiky v Bogotě, na knižním veletrhu se zase díky jí představily spisovatelky Radka Denemarková, Markéta Pilátová, nebo překladatelka ze španělštiny Anežka Charvátová. Elišce za její práci dokonce udělil ministr zahraničí ocenění Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Eliška Krausová se prostřednictvím Asocheca snaží příběhy obou zemí co nejvíce spojit. Jsme rádi, že nám při své návštěvě Prahy ukázala, s jakými místy u nás je spojena ona sama.

1.Kostel Panny Marie Vítězné (U Pražského Jezulátka)
„Jezulátko je pro všechny v Latinské Americe pojem“, říká Eliška s úsměvem. „Slavné Bambino di Praga přivezla do Čech v polovině 16. století Maria Maxmiliána Manriquez de Lara, nevěsta Vratislava. Španělsky mluvící turisté za „Bambinem“ míří při návštěvě Prahy hned jako první! Atmosféru kostela mám moc ráda i já. Nejen ale já!
Sláva Pražského Jezulátka je totiž v Jižní Americe obrovská. V Kolumbii proto naše Asociace připravuje projekt, který by ukázal neuvěřitelné spojení mezi dvěma tak vzdálenými a různorodými zeměmi. Skoro každý druhý Kolumbijec vám řekne, že Praga je místo, které kvůli Jezulátku musí jednou v životě navštívit i on sám!“

2. Tramvaj miluji!
„Jízdu tramvají si užívám už jen proto, že v Bogotě tramvaje nejsou! Moc ráda mám hlavně linku 17 a 22. Národní divadlo, Pražský hrad…. úžasná místa, která se vás hluboce dotýkají i tehdy, když se na ně díváte z okna tramvaje.“

3. Židovské město
„Židovské město je magické. Má v sobě tajemství, krásu a obrovskou bolest. Cítíte ji na každém kroku. Máme v sobě polovinu židovství po našem tatínkovi. V koncentračním táboře sám prožil 6 let. Z těch míst se nikdy nevrátilo 70 jeho příbuzných. Bratr Michael nyní velmi intenzívně pátrá po našich předcích. Je to pro nás nesmírně zajímavé. Jednoho z nich například našel i mezi Wintonovými dětmi.“

4. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
„Úžasná doba mých vysokoškolských studií. Zejména katedra románských jazyků – tady je má Alma Mater. Místo, které v sobě pro mě i po mnoha letech osobité kouzlo. Ze srdce vám jen tak nezmizí! Víte, co mě překvapuje? Od doby mých studií se tu nic moc nezměnilo. Mám pocit, že jsem jen odešla z včerejší přednášky a dnes se sem zase vracím! Víte, na této škole studovala i má sestra Kateřina. Po její předčasné smrti založila naše rodina na její památku Cenu Kateřiny Krausové, kterou financujeme. Je určena pro nejlepší práci v oblasti románské filologie. Zpočátku se v této věci nejvíce angažovala naše maminka Božena. Poté, když zemřela, jsme ale převzali štafetu a každým rokem se na předání ceny se sourozenci setkáváme.“

5. Studio Rubín
„Báječná doba mých snů o tom, že budu herečkou! Víte, že já jsem vlastně taková lehce zhrzená Sarah Bernhardt? Rubín jsem ale milovala. Vzpomínám na Radima Vašinku, který zdejší neutěšené sklepní prostory dával dohromady. Vybavuji si báječné chvíle s Táňou Fischerovou a Jiřím Ornestem. Spolu s nimi jsem chodila do dramatického kroužku a snili jsme o budoucnosti v divadle. Studovala jsem nakonec jazyky, ale Studio Rubín? Nikdy na něj nezapomenu!“

Text : Alena Štrobová. Foto: Dagmar Hájková.

Zdroj: www.stylenew.cz.

Foto – Inaugurace výstavy Vždy budu žít… děti z Terezína a Monteríe

Představitelé Muzea Zenú současného umění, známého pod zkratkou Muzac, které se nachází ve městě Montería (kraj Córdoba), a Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) zahájili výstavu 40 obrázků dětí z Terezína a dalších 40 obrázků vytvořených dětmi z města Montería.

Obrázky dětí z Monteríe vznikly v rámci speciálního workshopu pod vedením místního umělce jménem Cristo Hoyos. Čtyřicet dětí vybraných pro tuto akci pocházelo z chudších čtvrtí města. Organizátoři jim poskytli vše potřebné, aby mohli nakreslit svá díla.

Emotivní zahajovací akt proběhl dne 10. srpna 2017 v auditoriu Ronda del Sinú.

Další fotografie naleznete také na stránkách El Meridiano zde.

Výstava obrázků dětí z Terezína ve městě Montería

Muzeum Zenú orientované na současné umění a známé pod svou zkratkou MUZAC, které sídlí ve městě Montería, hlavním městě kraje Córdoba, zve na zahájení výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína a Monteríe. Projekt probíhá ve spolupráci s Asociací česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a za podpory Židovského muzea v Praze. Výstava bude oficiálně zahájena dne 10. srpna 2017 od 18:30 hodin v sále Auditorio Ronda del Sinú.

Výstava přináší ukázku 80 děl vytvořených dětmi z Terezína, ale také z několika čtvrtí města Montería, konkrétně ze čtvrti Villa Jiménez, Nueva Belén, Paraíso, Cantaclaro, Villa Paz, Nueva Jerusalén, Vereda Tropical, Los Colores, Chechenia a La Gloria.

Jak uvádí Cristo Hoyos, umělec, kurátor a zakladatel muzea MUZAC:

Na základě jiných kontextů, času i podmínek umožní projekt široké veřejnosti zamyslet se nad odpovědností společenosti vůči neblahým rozhodnutím jejich vůdců a zároveň objevit velikost a sílu lidské přirozenosti, zejména u dětí. Tímto způsobem výstava poukazuje na plenění, nelidské podmínky, ale umožňuje také znovu nalézt důstojnost a schopnost nevzdávat se snů.

Na počátku 40. let (1941) nacisté proměnili městečko Terezín v modelové ghetto, tj. v článek monstruózního plánu vyhlazení, který stál život šest miliónů Židů v celé Evropě a také 15 tisíc dětí, které táborem prošly. V tomto odporném a nelehkém prostředí, do kterého byly poslány tisíce vysídlenců pronásledovaných kvůli rasovým, sexuálním, intelektuálním rysům či kvůli fyzickému a mentálnímu postižení, vznikla specifická a rozmanitá kulturní atmosféra, v rámci které se odehrávaly nejrůznější divadelní představení, koncerty vážné i populární hudby, konference, organizovaly se knihovny, vydávaly časopisy a výrazným způsobem kvetla i literatura a výtvarné umění.

Umělkyně Friedl Dicker-Brandejsová, která zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, se stala učitelkou umění pro tyto děti a dosáhla nejen výsledků v podobě, které jsou k vidění na výstavě organizované muzeem, ale byla také průkopnicí oboru dnes známého jako umění-terapie, tedy techniky, která umožnila zmírnit dopad otřesných podmínek, ve kterých během války tyto děti žily.

Srovnávat bolestná umělecká svědectví, která uchovává Židovské muzeum v Praze, s pracemi dětí, které obývají zalidněné čtvrti města Montería, by se mohlo zdát nepatřičné, protože životy těchto dětí se v mnoha aspektech liší od nešťastného osudu dětí z Terezína. Nicméně pokud vezmeme v úvahu ozbrojený konflikt a fenomény násilí, které Kolumbijci zažili téměř od té samé doby, kdy proběhla válka v Evropě, a fakt, že město Montería přijalo velké množství vysídlenců, společné aspekty je možné nalézt. MUZAC jako kulturní instituce přijímá a zaštiťuje tuto tichou, ale mocnou manifestaci malých vězňů a obětí obou národů, tento procítěný panel iluzí, fantazií a nadějí, a to se smutkem a bolestí, ale především s odpovědností a cílem nedopustit zapomnění ani lhostejnost.

Další zdroje: Foto 1 (Terezín), foto 2 (MUZAC).

Kolumbie slaví svou nezávislost

Prohlížeč Google má dnes ve svém znaku zakomponovanou kolumbijskou trikolóru a národní vlajka Kolumbie vlaje také z oken a balkónů po celé zemi. Je totiž 20. červenec, tedy den, kdy Kolumbijci slaví svou nezávislost.

Přesně před 207 lety, tedy 20. července 1810, se v dnešní Bogotě odehrály události, které změnily historii místokrálovství Nová Granada, tj. území dnes známého jako Kolumbie, ačkoli samotná nezávislost přišla až o několik let později.

Byl pátek a tak se na hlavním náměstí městečka Santa Fe (de Bogotá) pořádal jako každý pátek trh. Všude se proto pohybovala spousta lidí všech možných ras i sociálních vrstev. Toho využili místní kreolové, potomci Španělů narození již na americkém kontinentu, kteří toužili po větší svobodě a politické moci vůči Španělům pocházejícím přímo ze starého kontinentu. A v daný den se vydali poprosit o zapůjčení květinové vázy do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby mohli vyzdobit stůl na chystaném banketu pro královského komisaře Antonia Villavicencia.

Llorente jim však prokázat tuto laskavost, která byla ve skutečnosti jen záminkou pro vyvolání hádky, slušně odmítl, což po dalších předem naplánovaných provokacích ze strany kreolů vyústilo až v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokráli nezbylo nic jiného než přistoupit na zvolení mluvčích lidu a vytvoření Nejvyššího shromáždění vlády, které mělo nahradit neuznanou autoritu místokrále.

Toto shromáždějí ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti, která poprvé počítala se sepsáním Ústavy, svoláním voleb a pokládala základy svobodě a federalismu, i když uznávala, aspoň teoreticky, autoritu španělského krále Fernanda VII a tedy neznamenala úplné vyhlášení nezávislosti. Ostatně definitivní vojenská pořážka Španělů se odehrála v bitvě u Boyacá 7. srpna 1819 a až ta vedla – o dva roky později – k vytvoření Kolumbijské republiky jako národu nezrušitelně svobodného a nezávislého na španělské monarchii.

20. červenec byl prohlášen státním svátkem až v roce 1873. V současné době mezi hlavní body svátečního programu patří vojenské přehlídky, zejména ta v hlavním městě je opravdu velkolepá a těší se bohaté návštěvnosti z řad široké veřejnosti. Na speciálním pódiu sleduje přehlídku pravidelně i kolumbijký prezident s viceprezidentem a ministrem obrany. Na počátku ceremonie se vzdává čest všem vojákům, kteří při plnění svých povinností přišli o život. Prezident pak vyznamenává velitele ozbrojených sil Řádem kříže z Boyacá.

Ulicemi i letos prošlo více než 10 tisíc vojáků a policistů různých oddílů, včetně speciálních sil, parašutistů, ale k vidění byly také lodě, obrněná vozidla, koně či psovodi s pejsky vycvičenými na vyhledávání bomb. Nad hlavami obyvatel Bogoty pak proletěly helikoptéry, K-firy a další stroje kolumbijského letectva.

Ono v zemi, kde dlouhá desetiletí probíhal ozbrojený konflikt, který dodnes není úplně ukončený, mají příslušníci ozbrojených sil (tj. pozemních sil, letectva a námořnictva) i policie významné postavení a při přehlídce je doprovází jásot, tleskání a pozdravy přihlížejících. Letos se navíc přehlídka nesla v duchu vítězství ozbrojených sil nad povstalci po loňském uzavření míru s levicovou skupinou FARC, a tedy v duchu éry post-konfliktu, ve které se Kolumbie nachází.

Připravena je vždy také řada kulturních akcí. Bogotské Muzeum nezávislosti, které sídlí v historickém domu Španěla Llorenteho v rohu hlavního bogotského náměstí, slaví letos nezávislost mimo jiné výstavou nazvanou Další procesy nezávislosti. V den oslav bude v kinech uvedena premiéra dokumentu režisérky Natalie Orozco, Ticho zbraní (El silencio de los fusiles), který přibližuje čtyři roky mírových rozhovorů mezi kolumbijskou vládou a partyzánskou skupinou FARC. Film bude ke shlédnutí v několika krajských městech pouze ve dnech 20. až 23. července.

Zdroje: ColombiaAprende.edu.co, TodaColombia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Latinská Amerika přímo v Praze – Merkádo 2017

Chutě a vůně Jižní a Střední Ameriky, hudba a tanec v divokém rytmu, relaxace v duchu popíjení kávy, maté i vína – takové je Merkádo, trhy plné exotických pokrmů, nápojů a výrobků z Latinské Ameriky. A vzhledem k tomu, že podle analytické společnosti Gallup jsou Latinoameričané nejpozitivnějšími lidmi na světě, o příjemnou a pohodovou atmosféru je předem postaráno.

Letošní již 4. ročník této jedinečné události se odehraje ve čtvrtek 22. června od devíti hodin ráno do devíti hodin večer tradičně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. Jiřák se tak na celý den promění v jiný svět a tentokrát půjde o poněkud pálivý zážitek, protože trhy se zaměřují na chilli.

Prodejci z různých zemí uvedeného regionu tak mají možnost prezentovat svou kulturu i to nejtypičtější ze svých zemí. Návštěvníci se mohou určitě těšit na kávu, kakao, ale také na exotické ovoce, jihoamerické víno či koření. Nechybí ani stánky s originální bižuterií, oblečením, módními či bytovými doplňky ručně vyráběnými indiánskými komunitami.

Merkádo je navíc především o dobrém jídle, o které v Latinské Americe rozhodně není nouze. Vybrané restaurace v rámci trhů představí řadu specialit od argentinské přes karibskou až po mexickou kuchyni. Nadšení kulináři předvedou své umění chutí a připraví mimo jiné i kolumbijské plněné taštičky empanadas.

Latinskoamerický den by nebyl úplný bez žhavých tanečních rytmů. Přímo na náměstí se tak zájemci mohou naučit základní kroky tanců jako je salsa, bachata či merengue. K trhům patří i doprovodný program zahrnující výstavy, přednášky a workshopy, v rámci kterých se můžete blíže seznámit s kulturou tradičních latinskoamerických komunit, ale také například s amazonskými bylinami a jejich využitím v praxi. Odpočinek si návštěvníci mohou dopřát v typických houpacích sítích zvaných hamacas.

O oblíbenosti a úspěchu akce svědčí fakt, že se vůbec poprvé obdobné trhy konaly počátkem měsíce i v Brně a to na Moravském náměstí. Ostatně festival Merkádo se stal největší kulturní akcí se zaměřením na region Latinské Ameriky v celé střední Evropě. Vstup na festival je bezplatný.

Projekt se zrodil na konci roku 2013 v hlavě Martiny Kaňákové, studentky iberoamerikanistiky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, která chtěla společně se svými přáteli přenést aspoň kousek svébytné latinskoamerické atmosféry k nám do České republiky. V květnu roku 2014 se pak ojedinělá idea stala skutečností díky podpoře jak ze strany městské části Prahy 3, tak řady velvyslanectví, konkrétně velvyslanectví Peru, Mexika, Argentiny, Brazílie a Čile. O rok později byl dokonce založen spolek Merkado, z.s., mezi jehož aktivity nepatří pouze pořádání trhů, ale také celková podpora a propagace regionu a tamější kultury u nás.

Oficiální stránka trhů: www.merkadofest.cz. (Další zdroje: foto 2, foto 3.)

Výstava obrázků dětí z Terezína ve městě Cali

dvoj1

Představitelky Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) zahájily výstavu obrázků dětí z Terezína nazvanou Vždy budu žít… v synagoze Hebrejské společnosti Socorros v kolumbijském městě Cali. Inaugurace proběhla dne 25. dubna při příležitosti vzpomínkové akce, kterou si Hebrejská společnost každoročně připomíná holokaust.

dvoj3

dvoj2

dvoj4

Podvečerního setkání se zúčastnil a Českou republiku tak reprezentoval také český honorární konzul města Cali, pan Carlos Florez.

dvoj5

Výstava následně poputuje do tamější střední bilingvní školy Filadelfia.

dvoj6

Katalog výstavy ve španělštině si můžete stáhnout zde.

Kolumbie na Týdnu diverzity v Praze

diversity-1Ve dnech 10. až 13. dubna pořádá Filozofická fakulta Karlovy univerzity v Praze Týden diverzity. A jelikož se Katedra románských jazyků, patřící pod Filozofickou fakultu, v letošním roce zaměřila právě na Kolumbii, bude mít jihoamerická země i v rámci této akce vyhrazen svůj prostor.

Hned v pondělí 10. dubna od tří hodin odpoledne profesorka Dora Poláková posluchače krátce seznámí s obecnými rysy kolumbijské literatury pro děti, představí některé úryvky orální tradice, upozorní na klíčová díla a rovněž přiblíží klasické i soudobé ilustrace, které mají dětskému čtenáři pomoct v porozumění a dospělému nabízejí nové možnosti chápání kolumbijské a latinskoamerické reality. Uznávaná překladatelka a hispanistka Anežka Charvátová představí současnou kolumbijskou literatura, její podoby a také její uvádění na český trh v úterý 11. dubna od půl jedné odpoledne.

Ředitelka Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), paní Eliška Krausová, pohovoří o svém druhém domově v rámci besedy nazvané Kolumbie: Za hranicí magie. Ve středu 12. dubna od půl páté odpoledne se s posluchači podělí o své zkušenosti a postřehy týkající se současné situace v Kolumbii, tamější společnosti, kultury, školství, ale také mírového procesu a dalších zajímavých témat.

diversity-2Institut Cervantes v Praze zároveň zve na konferenci nazvanou O padesát let později: rady, jak nepřestávat číst, která se uskuteční dne 10. dubna o půl sedmé večer. Během akce přední kolumbijský spisovatel Juan Gabriel Vásquez prozkoumá životnost tohoto velkého románu Gabriela Garcíy Márqueze a jeho postavení v nové latinskoamerické literatuře. Z pohledu čtenáře i autora románů ukáže, jak číst Sto roků samoty i po uplynutí padesáti let od prvního vydání tohoto díla. Besedy se zúčastní také profesorka Dora Poláková a překladatelka Anežka Charvátová.

Juan Gabriel Vásquez se narodil v kolumbijské Bogotě v roce 1973, na pařížské univerzitě Sorbonna získal doktorát v Latinskoamerické literatuře. V současné době patří k nejoceňovanějším autorům beletrie v zemi. Kromě románů a esejí přispívá svými sloupky do kolumbijských novin El Espectador.

Dne 11. dubna pak v Institutu Cervantes proběhne projekce celovečerního dokumentárního filmu z roku 2015 – Kolumbie, divoká magie. Snímek zobrazuje Kolumbii jako zemi nesmírného přírodního bohatství a diverzity a zachycuje její vzácnou faunu a floru (85 lokalit a 20 ekosystémů). Dokument se v Kolumbii stal nejnavštěvovanějším filmem v historii.

Kompletní program a více informací o Týdnu diverzity naleznete na webové stránce: tydendiverzity.cz.

Další zdroje: Praga.Cervantes.es-1, Praga.Cervantes.es-2. Foto 1, foto 2.