folklór

Město Cali v rytmech hudby kolumbijského Pacifiku

Jedinečná ochutnávka kultury kolumbijského Tichomoří a zejména tamější hudby čeká v těchto dnech na návštěvníky 2,5 miliónového města Cali, hlavního města kraje Valle del Cauca v západní části Kolumbie. Akce známá jako Festival Petronio Álvarez, případně El Petronio, probíhá letos ve dnech 16. až 21. září (předkola se konají od 13. září).

Jedná se o soutěžně lazenou událost, která nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího právě na tichomořském pobřeží. Do toho významného kolumbijského přístavu se umělec zamiloval a nechal se jím inspirovat při složení své nejznámější písně Moje Buenaventura. Ostatně právě v tomto městě se původně festival konal, než se přesunul do současného dějiště.

Letošní již 21. ročník vzdává poctu místním ženám. Mezi hlavními hvězdami figurují zasloužilé písničkářky Julia Estrada, Inés Granja, Zully Murillo a Eva Pastora. Jako každý rok festival samozřejmě připomíná a rozvíjí afrokolumbijské kořeny obyvatel pacifického pobřeží, tedy regionu, který tvoří čtyři kolumbijské kraje, konkrétně od severu k jihu je to Chocó, Valle del Cauca (Údolí Caucy), Cauca a Nariňo. V roli mezinárodního hosta přijíždí Marco Antonio Campos Oliveros, jeden z nejdůležitějších představitelů afroperuánské hudby.

Soutěžní část festivalu je rozdělena do čtyř kategorií (chrimía, marimba, housle kraje Cauca, volná sekce) a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech používá nejčasteji. Kultura spjatá s bicím hudebním nástrojem marimba a zpěvy jižního Tichomoří byla dokonce Unescem v roce 2011 vyhlášena nehmotným dědictvím lidstva.

Návštěvníci se mohou ale těšit i na taneční a folklórní vystoupení, dětské sbory, či se zúčastnit besed, výstav a audiovizuálních promítání. Nechybí ani ukázky gastronomických specialit, ale také třeba afrokolumbijské módy, estetiky a tradičních uměleckých výrobků. Dále mohou zájemci podniknout i interaktivní procházku v rámci naučného prostoru Quilombo. Název označuje politicky organizované komunity původních černošských otroků, zakládané poté, co z otroctví utekli. Prohlídka zahrnuje ukázku výroby hadrových panenek, typických hudebních nástrojů, seznamuje s nejdůležitějšími řekami regionu a mytologií, která se k nim váže, ale také s rituály při narození dítěte, kulturou původních obyvatel či účesy Afrokolumbijců.

Zahájení festivalu přitom vůbec poprvé patřilo kulturnímu průvodu, tzv. ulici slávy, při kterém se představili různí řemeslní umělci, ale třeba i rybáři Pacifiku a to s vlajkou svého rodného kraje. Další novinkou letošního ročníku je akce nazvaná Petronio na univerzitách, která spočívá v pořádání zdarma přístupných odborných konferencí.

Za zrodem dnes velmi uznáváného festivalu stál Germán Patiňo, antropolog, historik a také ředitel kulturní sekce lokální vlády. Jeho cílem bylo vytvořit prostor pro setkávání umělců oblasti Pacifiku, kde by mohli ukázat svůj talent, často ukrytý mezi pralesy a řekami západní části země.

Zdroje: ElTiempo-1, ElTiempo-2, ElPais.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Svátek kolumbijského folklóru v městečku Ibagué

do 3. července žije kolumbijské městečko Ibagué (kraj Tolima) jedinečným festivalem, který ukazuje to nejlepší z rozmanitého kolumbijského folklóru. Proto nepřekvapí, že tento svátek tradiční hudby, tance a kultury obecně tvoří součást národního kulturního a uměleckého bohatství země.

Letošní 45. ročník byl zahájen 17. června, nicméně řada aktivit probíhala v rámci předfestivalových vystoupení a příprav již od počátku měsíce. Ulicemi prochází průvody, ve kterých nechybí tanečníci v barevných kostýmech, folklórní hudební skupiny, pestré alegorické vozy, mytologické postavy, ale třeba i krásné místní slečny. Mezi významné domácí hosty v tomto roce patří zpěvák Checo Acosta či skupina Kimbombó Orquesta.

Místní obyvatele, ale i turisty z různých koutů země a světa lákají zejména dva hlavní průvody – místní obecní a krajský průvod a dále průvod národní. Ten první se koná v den svátku sv. Jana, tj. 24. června, kdy městem projíždí nazdobené vozy s adeptkami na titul královny folklóru kraje Tolima. Ulicemi zároveň tančí místní soubory i postavy odrážející báje a legendy kraje.

Národní průvod pak návštěvníky čeká 2. července, mimo jiné i s účastnicemi soutěže o královnu folklóru z různých krajů Kolumbie. Přizvanými hosty jsou pak dvě bratrská města – mexické Guanajuato a čínské Chengdú, které se pochlubí nejen ukázkou své kultury, ale také gastronomie.

Zároveň se, a to už po jedenácté, koná i mezinárodní, nebo možná lépe řečeno latinskoamerické, folklórní setkání, v rámci kterého se letos představí zástupci z Ekvádoru, Mexika, Argentiny, Paraguaye, Hondurasu, Kostariky a samozřejmě i hostitelské Kolumbie. Mezinárodní soutěž a ukázka kultury se v Ibagué koná letos poprvé po 20 letech.

Z dalších tradičních akcí vyniká třeba Festival festivalů, kdy každý kraj představuje své vlastní tradice, Den klobouku (sombrera) kraje Tolima, nebo Den tamalu, tedy tradičního kolumbijského jídla, typického pro kraj Tolima. Jedná se o směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu. Ochutnávku místní speciality doprovodí tóny deseti mládežnických hudebních skupin.

Více než 70 procent vystoupení je zdarma a odehrávají se na otevřených prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center. Na jiné akce, jako jsou například galavečery, přehlídka v plavkách či volba a korunovace národní královny folklóru, si zájemci musí zakoupit vstupenky.

Festival vznikl v roce 1959 s cílem podpořit tradiční hodnoty města a ukázat tak přívětivou tvář kraje, který v 50. letech trpěl násilnými střety příznivců liberální a konzervativní strany. Samotné město Ibagué je přitom považováno za kolébku hudební kultury v Kolumbii, i proto se mu přezdívá kolumbijské hlavní město hudby. Každoročně zde probíhá řada festivalů, koncertů, město se pyšní i významnou konzervatoří a obyvatelé města mají hudbu prostě v krvi.

Celý program a více informací o festivalu naleznete na oficiálních stránkách akce: www.festivalfolclorico.com.

Další zdroje: EcosDelCombeima.com, ElOlfato.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

V rytmech kolumbijské andské hudby

nunez-1Po 43. se malé městečko Ginebra kolumbijského kraje údolí Caucy promění v epicentrum andské hudby. Od 25. do 28. května se zde totiž koná tradiční Festival Mono Núňez, pojmenovaný po věhlasném kolumbijském hudebníkovi jménem José Benigno Núňez, který se právě v Ginebře narodil a kterému tak festival skládá poctu.

Městečko, které má pouhých 25 tisíc obyvatel, se nachází přibližně 40 kilometrů severovýchodním směrem od města Cali, hlavního města kraje. Běžně pozornost turistů sice nepřitahuje, nicméně právě dnech výše uvedené akce se stává skoro povinnou zastávkou nejen pro tisíce Kolumbijců, ale i pro nejednoho cizince.

Dnes již mezinárodně uznávaný festival vznikl původně jako místní hudební soutěž. Ta měla ovšem velký úspěch a díky pozitivnímu ohlasu u široké veřejnosti se její organizátoři rozhodli v započatém projektu pokračovat. V průběhu času se pak festival proměnil v důležitý nástroj zachování a propagace původních rytmů jihoamerických And a krásnou příležitost poslechnout si autentické andské melodie, poznat místní kulturu i tradice.

nunez-2Stěžejní akcí festivalu dodnes zůstává soutěžní klání, které probíhá ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. V obou kategoriích hudebníci svádí boj i o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Vítězové pak v následujícím roce zahajují další ročník festivalu.

Vzhledem k tomu, že se soutěží účastní čím dál mladší interpreti, kteří každoročně překvapují svým hudebním nadáním a kvalitou své tvorby, slouží festival zároveň jako důležitá platforma pro odstartování kariéry na mezinárodní úrovni. Ostatně řada hudebníků, kteří poprvé zazářili právě v Ginebře, byla následně nominována na cenu Grammy Latino v kategorii tradiční hudby. Festival navíc inspiroval i další místa Kolumbie k organizaci obdobných akcí.

nunez-3Kromě jedinečných andských tónů se návštěvníci mohou těšit také na ochutnávku gastronomických specilit zdejšího kraje, mezi kterými vyniká sancocho de gallina, tedy typická kolumbijská slepičí polévka. Doprovodný program nabízí odborné konference o andské hudbě či program pro děti.

O samotném Mono Núňezovi, jeho životě a díle se pak zájemci mohou dozvědět více, pokud zavítají do dnes muzea, původně domu, kde žil se svou ženou. I samotná stavba stojí jako architektonická perla za shlédnutí.

Podrobnější informace naleznete na oficiálních stránkách festivalu: www.funmusica.org.

Další zdroje: LaNoticiaCultural.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Rytmy kolumbijské hudby v městečku Ibagué

ibague1Těm, kteří by chtěli poznat autentickou kolumbijskou hudbu, se ve dnech 13. až 20. března nabízí jedinečná příležitost. V Ibagué, hlavním městě kraje Tolima, které je považováno i za kolumbijské hlavní město hudby, se totiž koná Národní festival kolumbijské hudby a to již po jednatřicáté. Letošní ročník přitom podle svého motta přímo opěvuje život.

Připraveno je více než 60 akcí, v rámci kterých se představí hudebníci všech věkových kategorií z různých částí země. Kulturní scény města, ale také parky, náměstí i ulice se promění v jedno velké pódium. Součástí festivalu je především několik soutěží, k těm hlavním patří soutěž duetů a soutěž hudebních skladeb. Například účastníci soutěže duetů musí dostatečně nastudovat život i dílo daný rok označených skladatelů, aby obstáli před náročným publikem. Letošní ročník skládá poctu třem významným kolumbijským hudebním mistrům, konkrétně se jedná o osobnosti Leonor Buenaventura, Pedro J. Ramos a Miguel Ospina.

Hned první den festival připomene práci a život herce, režiséra a scénaristy jménem Jorge Alí Triana, který studoval na pražské FAMU. Ten se sice přímo v kraji nenarodil, ale pobýval zde několik let ve svém dětství.

ibague2Návštěvníci se zároveň mohou těšit na vystoupení dětských sborů. Program nabízí také konference, dílny, koncerty, setkání hudebníků či výstavy. Vyvrcholení této jedinečné události bude patřit Hudební procházce Kolumbií s reprezentanty a hudebními rytmy celé země.

Město Ibagué se nachází přibližně 200 kilometrů západně od Bogoty a kromě hudby láká návštěvníky i na krásné přírodní scenérie nedalekého parku Los Nevados. Můžete zároveň ochutnat místní typická jídla jako je tamal kraje Tolima, tedy hmota z kukuřice, rýže a hrášku plněná vařeným vejcem, mrkví, slaninou, kuřecím a vepřovým masem, vše zabalené do banánového listu, který se podává s horkou čokoládou. K dalším specialitám patří tzv. lechona, jejíž základ tvoří vepřové maso a rýže. U jídla si pak můžete poslechnout hymnu tohoto hudebního kraje, která ostatně připomíná spíš veselou píseň lidového folklóru.

Více informací o festivalu naleznete na: www.fundacionmusicaldecolombia.com.

Další zdroje: RevistaArcadia.com, Colombia.travel. Foto 1, foto 2.

Barranquilla žije svým jedinečným karnevalem

carn1Dny plné barev, veselí, radosti, pohody a samozřejmě hudby a tance, takový je karneval v severokolumbijském městě Barranquilla. Vůbec největší akce svého druhu v zemi a druhá největší na světě, hned po brazilském karnevalu v Rio de Janeiro, roztančí ulice, náměstí i parky letos ve dnech 25. až 28. února.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé, první karneval se ve městě Barranquilla konal před více než sto lety. Původní náboženské oslavy se smísily s místními zvyky, takže dnešní podoba slavností spojuje odkaz křesťanských svátků s indiánskými legendami a hudbou černošských otroků.

Od roku 2003 figuruje karneval na seznamu nehmotného dědictví Unesco a každoročně láká tisíce nejen místních, ale i zahraničních turistů. Ostatně přímo či nepřímo se ho pravidelně účastní přibližně jeden a půl miliónu osob, což odráží i motto letošního ročníku – Kdo ho žije je ten, kdo si ho užívá!

Jedinečnou atmosféru karnevalových dnů umocňuje i vřelost a srdečnost místních lidí. Karibské rytmy a vášeň s nimi spojená tvoří neodmyslitelnou součást celého svátku, stejně jako úchvatné choreografie, které tanečníci trénují dnem i nocí, aby divákům nabídli co nejlepší podívanou.

carn2Ačkoli samotný karneval probíhá ve čtyřech dnech, řada akcí a průvodů se tradičně odehrává v rámci tzv. předkarnevalu. Koncem ledna například ulice patřily dětem a ukázce jejich folklórních a tanečních kreací. Nechyběla ani guacherna, tj. noční karnevalový průvod doplněný světlem svíček a barevných lampionů.

První den oficiálního programu, tj. 25.2., zahájí nejočekávanější a nejsymboličtější akce celého karnevalu – Bitva květin. Za hudebního doprovodu ulicemi protančí průvod masek, tanečníci i folklórní soubory. Bujaré veselí doplní alegorické vozy, na kterých se letos představí i 18 bývalých královen karnevalu oblečených v šatech z roku své korunovace.

Mezi maskami, které demonstrují kreativitu místních umělců, nemůžou chybět figury vázané k bájným mýtům a zvykům kolumbijského Karibiku. Jednou z takových postav je kajman, obojživelné zvíře, které bylo v indiánských kulturách po staletí objektem uctívání. Legend existuje více, ale jedna z nich vypráví o muži, který se změnil v kajmana poté, co se napil kouzelného lektvaru od místního čaroděje. A právě na ni bude odkazovat jeden z alegorických vozů průvodu nazvaný V rytmu řeky.

carn3V průvodu najdete také postavu zvanou Marimonda, tedy míšence primáta a slona, samozřejmostí je i král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, ochránce všech, kteří se oddávají večírkům a neřestem.

O den později se koná Velká přehlídka tradic a folklóru, které se účastní přes 250 místních souborů. Ty ukáží to nejlepší z kolumbijského lidového umění, především tance jako je cumbia, danza de congo, garabato, mapalé nebo son de negro. Pohledy široké veřejnosti přitahuje i průvod nazvaný Velká přehlídka fantazie.

Třetí den karnevalu, v pondělí 27.2., začíná v odpoledních hodinách Festival orchestrů a akordeonů. Až do úterních ranních hodin si tak zájemci můžou vychutnat umění těch nejlepších místních hudebníků. Zazní typické kolumbijké žánry včetně vallenata, ale také národní a zahraniční tropické rytmy. V rámci festivalu se uděluje prestižní cena Zlaté kongo. Účastníci této soutěže musí zahrát tři písně, minimálně jedna z nich pak musí být svým obsahem věnována městu Barranquilla.

Karneval končí v úterý před Popeleční středou pohřbem Joselita Carnavala, jehož smrt oplakávají vdovy, tedy ženy oblečené v černém, které doprovází rakev v pohřebním průvodu. Ten se ostatně mění na jeden velký mejdan.

carn4Podle legendy Joselito během karnevalových oslav odešel z domova, aby si bez kontroly užil večírků. Čtvrtý den byl nalezen v bezvědomí z přemíry alkoholu, jeho příbuzní ho však pokládali za mrtvého. Při smutečních procesích se najednou probral s tím, že není mrtvý, že jen flámoval. Joselito je tak zosobněním karnevalu samotného.

Součástí karnevalu je dále korunovace královny a krále. Letos se však bude soutěžit také o titul Lidové královny, kterou porota zvolí během slavnostního ceremoniálu v neděli 26. února večer. Tradiční program doplňuje i řada novinek jako je tančící ulice, kdy si všichni návštěvníci mohou zatančit za doprovodu hudebních mistrů. K dalším příjemným překvapením patří fakt, že akce jako Festival orchestrů a volba královny budou letos přístupné zcela zdarma.

Kompletní program a podrobné informace naleznete na oficiální stránce karnevalu: www.carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElUniversal.com.co, ElTiempo-com, PubliMetro.co. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Ďábelský karneval v Riosucio

riosucio1Nejen město Pasto zahajuje nový rok karnevalem. Další a neméně významnou událost slaví počátkem ledna i obyvatelé městečka Riosucio v kraji Caldas, vzdáleném přibližně deset hodin pozemní cestou západně od Bogoty. Magický rituál na počest milovaného Ďábla, považovaný za jednu z nejhezčích slavností Kolumbie, spojuje různé ceremonie i zaklínadla a řadu kulturních vyjádření.

Dnešní Riosucio bývalo kdysi rozděleno na dvě nepřátelské komunity. Jejich rivalita dosahovala takové míry, že každá z nich měla vlastní náměstí i kostel. Nicméně dva kněží, unavení z nekončící soutěživosti, shromáždili všechny obyvatele a vyzvali je, aby se spojili v jedno jediné městečko. Strašili je přitom tím, že pokud se neusmíří, přijde je potrestat samotný satan. Na oslavu jednoty pak místní uspořádali velkou slavnost a to v den Tří králů, proto dnešní karneval probíhá vždy od pátku do středy a zahrnuje i 6. leden.

Akce se koná každé dva roky, vždy v roce lichém, letos připadá na dny 6. až 11. ledna. Tvoří součást národního nehmotného a ústního dědictví a oslavuje místní kulturu vzniklou spojením původní indiánské kultury s odkazem afrických černochů i evropských bělochů. Postava Ďábla byla přijata jako oficiální znak celých oslav v roce 1915. Ďábel přitom není spojován s náboženstvím, ale představuje kulturní tradice původních obyvatel, které se postupně smísily s kulturami a rasami zdejšího kraje.

riosucio2Tato figura ztělesňuje ducha, který inspiruje a motivuje, například připravuje sluch pro hudbu, tělo pro tanec, inspiruje spisovatele a básníky k tvorbě. Je takovým dobrým duchem tradic, symbolickým strážcem svátků, spojovaným se životem, radostí, přátelstvím, ale také satirou a výsměchem.

Celá událost má svou specifickou strukturu, která působí jako rozsáhlá dramatická báseň psaná společně účastníky karnevalu. Zahájení probíhá přesně o půlnoci v pátek. Po oficiálním vyhlášení začátku se odehrává první průvod, později následuje dětský karneval.

Ústřední postava svátků vstupuje na scénu v sobotu, tedy druhý den, většinou jako přibližně 4 metry vysoká figurína, kterou veze kočár. Jeho výsost Ďábel je vítán čestnými akty, hymnou, ohňostroji, tancem, hudbou, ale i dobrým jídlem a pitím. Pokaždé má přitom tato postava jinou podobu, letos například zvládá hýbat očima a jednou rukou.

Hlavní bodem celé akce je velké vystoupení místních skupin i skupin z jiných regionů Kolumbie, které v ulicích, domech i na jevištích městečka zpívají veřejnosti své básně. Jedná se o zvláštní druh karnevalové literatury, přičemž témata se nejčastěji kriticky dotýkají politiky, i když se neomezují pouze na ni. Průvod zdobí masky inspirované jak zvířecím světem, tak třeba gastronomickými specialitami.

riosucio3Návštěvníci se mohou těšit také na průvod indiánských a venkovských komunit, večer se pak vesnička rozsvěcuje lucernami a účastníci se převlékají za démony.

Závěrem program nabízí četbu závěti, slavnostní akt, kdy se Ďábel loučí a rozděluje svůj majetek mezi místní obyvatele. Pálení Ďábla pak představuje vrcholný okamžik slavností, který symbolizuje konec jeho moci stejně jako konec festivalu.

K zásadním postavám svátků patří tzv. matachines, tedy autoři a organizátoři zábavy. Jsou to veselé a nadšené lidové postavy vystupující v maskách, spisovatelé i básníci, kreativní lidi, kteří pějí své vlastní básně plné jemného humoru i satiry. Objevují se v průběhu celého festivalu, nicméně právě při zahájení a závěti se jejich témata většinou odkazují jak na radosti a příjemné novinky, tak na smutek z nesplněných slibů místních politiků.

Oficiální stránka festivalu: www.carnavalriosucio.org.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3.

Pasto víta nový rok jedinečným karnevalem

pasto1V prvních lednových dnech se Pasto, hlavní město kraje Nariňo na jihozápadě Kolumbie, mění v jedno velké jeviště plné barev, hudby, tance a zábavy. Každoročně se zde totiž od 2. do 7. ledna odehrává Karneval černých a bílých, jedinečné národní kulturní bohatství, které od roku 2009 figuruje i na seznamu nehmotného dědictví Unesco.

Ačkoli se město nachází téměř 800 km od Bogoty a cesta pozemní dopravou trvá necelých dvacet hodin, tato světoznámá a vůbec nejautentičtější akce celého regionu láká rok co rok tisíce národních i zahraničních turistů.

Podstata celých slavností spočívá především ve hře. Kořeny karnevalu je přitom potřeba hledat již v dávných indiánských rituálech, kdy místní zemědělské komunity uctívaly tancem a modlitbami božstvo měsíce. Tyto svátky však byly v průběhu 17. století španělskou koloniální vládou zakázány a obnoveny byly až v roce 1834. K původním vesnickým kulturním vyjádřením se postupně přidaly i prvky španělských slavností a později také těch afrických.

Ostatně právě 5. leden, kdy se slaví tzv. Den černých, je odkazem na jediný volný den, který španělští páni otrokům povolili. Černošská komunita využila volna k uspořádání velké slavnosti, na které si připomněli svůj původ i zvyky.

pasto2Běloši si ovšem takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak si nabarvili obličej černou barvou a do oslav se zapojili. Již několik desetiletí proto celý karneval demonstruje mírové a přátelské soužití původních obyvatel i přistěhovalců.

Od konce prosince, tedy ještě před oficiálním zahájením karnevalu, probíhají ve městě před-karnevalové akce. Poslední den v roce například patří průvodu historických vozů, ale také starých let, tedy figurín reprezentujících v podobě politiků, umělců a světových událostí právě končící rok.

Jednotlivé dny karnevalu pak mají pevně daný řád a průběh. První den (2.1.) startuje obětním obřadem na počest panenky Mercedes, patronky města, která má zajistit bezproblémový průběh slavností. Následně se v hlavní roli představí děti v rámci svého vlastního karnevalového průvodu, zvaného Carnavalito. Později se koná Průvod kolonií, ve kterém představují svou kulturu, zvyky, ale i gastronomické speciality zástupci různých oblastí země. První den probíhá také Festival humoru a venkovské hudby, či setkání hudebníků Rockarnaval.

pasto3Úterý 3.1. patří Zpěvu Zemi, tedy průvodu andských tanečních skupin, které vždy návštěvníky ohromují unikátními choreografiemi. Následující den (4.1.) přijíždí v plné parádě rodina Castaňedových. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou právě jménem Castaňeda. Celý průvod pak připomíná atmosféru dřívějších dob, nechybí ani dobové kostýmy.

Výše zmíněný Den černých (5.1.) je jednou velkou hrou identity. Účastníci si barví tváře kosmetickou černí a veselí se všichni společně, aniž by se dělaly rozdíly mezi rasami či sociálními třídami. V různých částech města se pořádají taneční, umělecká i hudební vystoupení.

Předposlední karnevalový den (6.1.), v Den bílých, na sebe lidé naopak nanášejí bílý prášek, nejčastěji aromatizovaný zásyp. Zároveň se koná vrcholná akce celého karnevalu, Velký průvod masek, tanečních souborů, hudebních kapel i alegorických vozů.

pasto4Závěr slavností (7.1.) a tedy místní Festival morčat a venkovské kultury také stojí za návštěvu. Den se nese v duchu kultury a tradic obyvatel zdejšího venkova, především ale stánků nabízejících místní andské pochoutky. Nemůže chybět ani tradiční morče (zvané cuy), přičemž tajemství opravdu lahodné chuti spočívá zejména ve správném nasolení a dochucení česnekem a cibulí.

Program karnevalu zahrnuje i další doprovodné akce jako jsou výstavy, koncerty, workshopy nebo třeba festival povídek místních autorů.

Podrobnější informace naleznete na oficiálních stránkách karnevalu: www.carnavaldepasto.org.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Cartagena slaví výročí nezávislosti

cartagena1Krásná Cartagena de Indias na pobřeží Karibského moře patří bezpochyby k nejdůležitějším a nejzajímavějším městům Kolumbie. Nabízí řadu turistických atrakcí, koná se zde spousta kulturních akcí, ale je důležitým místem i z historického hlediska. Cartagena byla totiž kvůli své poloze důležitou metropolí již v období španělské koloniální nadvlády.

Město založil v roce 1533 španělský dobyvatel Pedro de Heredia a brzy se stalo strategickým přístavem pro obranu španělských držav na jihoamerickém kontinentu, ale také centrem zahraničního obchodu. Od počátku byla však Cartagena ohrožována piráty, k těm nejznámějším patří Sir Francis Drake, baron de Pointis a admirál Edward Vernon, který se v roce 1741 neúspěšně pokusil převzít vládu nad městem. Proto taky Španělé investovali do Cartageny nemalé prostředky na výstavbu dodnes zachovaných hradeb, ale také pořízení výzbroje, či výstavbu nemocnic.

A v této perle kolumbijského Karibiku bylo právě 11. listopadu 1811 podepsáno prohlášení nezávislosti města. Hnutí proti podřízenosti španělské koruně vedli bratři Gutiérrezové de Piñeres. Tito vlivní politici a obchodníci totiž prohráli volby v souboji se svým protivníkem jménem José María García de Toledo a tak se rozhodli, že vyvolají občanské protesty.

cartagena2Dne 11. listopadu se tedy sešli ve čtvrti Getsemaní, kde podnítili lid i část vojska, aby zatlačili na místní vládu a ta se vyjádřila k návrhu Germána Gutiérreze, který požadoval vyhlášení absolutní nezávislosti na španělském králi. Pod tlakem veřejnosti byla tedy nezávislost vyhlášena a Cartagena de Indias se tak stala vůbec prvním územím v rámci současné Kolumbie a druhým městem v celé Jižní Americe (po venezuelském hlavním městě Caracas), kde se tomu tak stalo.

Každoročně si město právě 11. 11. připomíná tyto historické události. Nicméně v minulých letech byly oslavy spojeny především s pořádáním národního kola soutěže královny krásy a historický odkaz tohoto data byl poněkud zatlačen do pozadí. Letos však kvůli pořadatelským změnám tato soutěž neproběhne a organizátoři tak mají možnost zdůraznit pravý význam svátku. Zároveň je jedním z cílů obnovy této tradice snaha o to, aby byly svátky nezávislosti Cartageny zapsány na seznam národního nehmotného dědictví . Ostatně jedná se o vůbec první velký karneval, který se v Karibiku i celé zemi pořádal. Původně, ještě za dob španělské koloniální nadvlády, se slavil v období února či března, nicméně od roku 1812 se koná v listopadu.

cartagena3Bohatý kulturní a hudební program se odehrává v ulicích Cartageny ve dnech 9. až 13. listopadu. Nabízí, mimo jiné, spoustu barevných průvodů, například průvod fantazie, vzdávající hold magickému realismu Gabriela Garcíi Márqueze, nebo studentský průvod na počest hrdinů nezávislosti. Přímo dnes, v pátek 11. listopadu, bude hned v ranních hodinách slavnostně přednesen text prohlášení nezávislosti, následovaný květinovým obřadem za padlé hrdiny. Ve dvě hodiny odpoledne začíná vrcholný bod celého programu, hlavní průvod celých oslav, nazvaný Cartagena, identita a tradice. Letos se do pouličního veselí spolu s řadou místních folklórních a tanečních skupin zapojít také protagonisté kolumbijského největšího karnevalu – karnevalu města Barranquilla.

Probíhají dále koncerty, na kterých vystoupí celá plejáda místních umělců. Návštěvníci se mohou těšit na různé hudební žánry, od tradičního vallenata, přes salsu všeho druhu až po typický hudební fenomén tohoto kraje zvaný champeta. Ani o krásné dívky není nouze, protože probíhá soutěž o královnu nezávislosti, které se účastní 32 nádherných místních žen.

Zdroje: Noticias.CalendarioDeColombia.com, ElUniversal.com.co, Banrepcultural.org, Colombia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Poznejte kolumbijský folklor na festivalu města Ibagué

ibague1Konec června a první červencové dny patří v kolumbijském městečku Ibagué (kraj Tolima) významnému Kolumbijskému folklornímu festivalu. Tento jedinečný svátek, pořádaný od roku 1959, je národním kulturním a uměleckým bohatstvím.

Ulice města tak v těchto dnech žijí oslavami a průvody a návštěvníci mají jedinečnou příležitost poznat a vychutnat si půvaby a krásy nejen tohoto kolumbijského kraje. Pokud  tedy máte zájem o akce plné tradic, tanečníky v barevných kostýmech, folklorní hudební skupiny, průvody, pestré alegorické vozy, krásné místní slečny a mytologické postavy, nejlepší volbou je zamířit právě do Ibagué. Letošní 44. ročník byl zahájen 22. června, i když řada akcí probíhala již v předcházejících týdnech v rámci příprav a předfestivalových vystoupení. Festival končí 4. července, přičemž na jednotlivé akce, které se odehrávají nejen v ulicích a parcích, ale také v divadlech, je vstup zcela zdarma.

Zejména svátek sv. Jana (24. června) láká nejen místní obyvatele, ale i turisty z jiných koutů země na průvod alegorických vozů a korunovaci místní královny folkloru. V daný den deset adeptek na tento titul projelo ulicemi města za doprovodu masek a hudebních skupin. Každý vůz mívá svou jednoznačnou tématiku spojenou s konkrétním přírodním bohatstvím, krajem, svátkem, nebo třeba vzdávající čest kolumbijskému venkovskému obyvatelstvu.

ibague2Jednolivé převleky zase připomínají ústní tradice kraje a místní legendy, takže ulicemi pak v nacvičených choreografiích tančí bájné postavy. Do letošního průvodu se podařilo zakomponovat také aspekty ochrany vody či kampaň proti dětské práci.

Ve stejný den se také slaví den typického jídla tohoto kraje, kterým je tamal, tedy směs rýže, zeleniny a masa obalená v banánovém listu. Tisíce tamalů připravilo pro veřejnost více než 50 vystavovatelů z venkových i městských oblastí, podávány byly typicky s horkou čokoládou a pečivem.

Nejdůležitější den a ceremonie přijde na řadu v neděli 3. července. Jedná se o národní folklorní průvod, akci plnou života a tradic, kterou doprovodí typické rytmy kolumbijského pobřeží jako je cumbie či mapalé. Další významnou součást oslav tvoří Festival festivalů, v jehož rámci každý kraj představuje své vlastní tradice.

ibague3Průvody a oslavy v ulicích letos doplnila i výstava místních klobouků vyrobených z královské palmy (roystonea regia). Celý proces má své přesné kroky, kdy se palmové listy nejdřív vaří, pak se vysušují na slunci a rozdělí se na proužky, které se zapletou. Dnes už nejde jen o pracovní oděv farmářů, ale o módní doplněk, který překročil nejen hranice regionu, ale i Kolumbie, a je známý také v Mexiku, Spojených státech či Španělsku.

Město Ibagué je považováno za kolébku hudební kultury a to díky svým festivalům, koncertům, významné konzervatoři a bezpochyby i charakteru místních obyvatel, kteří hudbu prostě mají v krvi. Nicméně i v menších městečcích kraje se zejména ve dnech svátků svatého Jana (24.6.) a svatého Petra (29.6.) pořádají  průvody, koncerty, ale také ceremonie volby a korunovace královen krásy, ukázky umělecké tvorby či tanečního umění. Výjimkou je městečko Villa de las Palmas, které svátek sv. Jana slaví po svém a to mimo jiné plavbou na vorech po řece Magdaléně.

Oficiální stránka festivalu: www.festivalfolclorico.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, ElNuevoDia.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Začíná svátek kolumbijské andské hudby

Ginebra1Již po 42. se zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby setkávají v malém městečku Ginebra, aby si užili mezinárodně uznávaný festival, který vznikl jako pocta věhlasnému kolumbijskému hudebníkovi, rodákovi z Ginebry, jménem José Benigno Núňez.

Ginebra, nacházející se přibližně 45 minut od Cali, hlavního města kraje Údolí Caucy, má jen 25 tisíc obyvatel a normálně pozornost turistů nepřitahuje. Nicméně právě v těchto dnech, letos od 26. do 29. května, se stává téměř povinnou zastávkou nejen pro tisíce Kolumbijců, ale i pro řadu cizinců. Zahajovací koncert však proběhnul v podání čestných hostů už 25. května večer.

Původně vznikl festival jako místní hudební soutěž, která však měla takový úspěch i pozitivní ohlas u široké veřejnosti, že se její organizátoři rozhodli v započatém projektu pokračovat. Festival se stal centrem autentických andských melodií, tradic i kultruy a důležitým nástrojem zachování a propagace původních rytmů jihoamerického pásma And.

I dnes zůstává stěžejní akcí čtyřdenní soutěžní klání na pódiích a to ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. O hlavní cenu svede souboj 28 hudebníků vybraných z celkem 70 přihlášených. V obou kategoriích se umělci utkávají také v boji o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Jednotliví interpreti jsou přitom rok od roku mladší, výjimkou nejsou ani děti ve věku 13-15 let, průměrný věk nepřesahuje 22 let.

Ginebra2Na festivalu se tak mísí tradice s moderními vlivy, pozornost pak poutají především hudební kvality mladých umělců a skladatelů. Jedná se o nejvýznamnější kolumbijskou soutěž tohoto hudebního žánru, která je zároveň platformou pro odstartování kariéry na mezinárodní úrovni. Ostatně řada soutěžících byla následně nominována na cenu Grammy Latino v kategorii tradiční hudby.

Na návštěvníky však nečekají jen krásné andské tóny, ale také gastronomické lahůdky, které zdejší kraj nabízí, jako je typická kolumbijská slepičí polévka sancocho de gallina. Připraveny jsou také odborné konference o andské hudbě. Festival Mono Núňez navíc inspiroval vznik dalších obdobných akcí po celé zemi.

O životě a díle Mono Núňeze, po kterém je festival pojmenovaný, je možné dozvědět se více v domě, kde žil se svou ženou. V tomto místním muzeu, kdy samotná stavba je architektonickou perlou, budou ve dnech festivalu zájemce o prohlídku provázet dvě umělcovy dcery.

Podrobný program jednotlivých vystoupení a akcí naleznete na webových stránkách pořádající instituce Funmúsica: funmusica.org.

Zdroje: ElPais.com.co, Boyacaradio.com. Foto 1, foto 2.