krajané

Výstava obrázků dětí z Terezína na univerzitě Fundación Universitaria Juan N. Corpas v Bogotě

Představitelky Asochecy společně se zástupci bogotské univerzity Fundación Universitaria Juan N. Corpas zahájí dne 11. října výstavu Vždy budu žít, která přináší obrázky a básně vytvořené dětmi z terezínského ghetta. Zahájení proběhne v pravé poledne v hlavním sále univerzity, následně budou moci návštěvníci shlédnout výstavu v místní knihovně.

 

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou – v časopise Vlasta

Nedávno se paní Eliška Krausová, zakladatelka a ředitelka Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), žijící dlouhodobě v Bogotě, podělila o svůj vztah k rodnému Česku a specifickým místům v Praze (rozhovor naleznete zde).

Časopis Vlasta v  zářijovém čísle 36/2017 zase přináší rozhovor, ve kterém paní Krausová hovoří o své rodině, ale také o tom, jak se dostala do Kolumbie, proč v této zemi zůstala, o svém kolumbijském životním partnerovi i o pozdějších návštěvách rodného kraje.

Rozhovor doplněný fotografiemi z rodinného alba naleznete zde: Rozhovor Vlasta.

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou

Časopis STYLEnew přináší rozhovor s ředitelkou Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), paní Eliškou Krausovou.

ELIŠKA KRAUSOVÁ: „BAVÍ MĚ ČESKO A KOLUMBII SPOJOVAT!“

Eliška Krausová má půvab, šarm a energii, která vás dokáže strhnout. Sestra oblíbeného spisovatele Ivana Krause a známého moderátora Jana Krause žije v Kolumbii už od roku 1968. Studentka francouzštiny a španělštiny na pražské Filozofické fakultě sem tehdy vyjela na jazykovou stáž. Události ze srpna téhož roku zařídily její životní směřování jinak. Domů už se nevrátila.

Čas bez skypů a internetu
V Bogotě dokončila vysokou školu a začala pracovat jako profesorka jazyků. Stále působí na bogotské univerzitě, kde více než 25 let řídila Sekci mezinárodních vztahů. Fascinující je, že z Eliščiny rodiny v době totality čtyři z pěti sourozenců odešli do zahraničí. Její maminka tak soustavně přes kopírák psala stovky dopisů. Psala je svým dětem. Místo dotyků a běžného povídání. V dnešní době chatování a hovorů po skypu si něco podobného sotva dokážeme představit. Eliška si v daleké Kolumbii našla i životního partnera Ignacia. Prožili společně šťastných 38 let. O tom, jak moc má Kolumbii uloženou ve svém srdci svědčí i to, že v zemi zůstala i po jeho náhlé smrti. Do Prahy ale přilétá pravidelně. Snaží se dokonce své dva domovy stále více propojit.

Obrázky terezínských dětí
Založila proto neziskovou organizaci Asocheca a jedním z jejích prvních počinů se stala putovní výstava obrázků terezínských dětí, kterou do Kolumbie odvezla. Výstava je zapůjčena Židovským muzeem v Praze. „Musíte si uvědomit, že Kolumbie je 17,5 krát větší než Česká republika,“ vysvětluje Eliška. „Naše výstava ale už prošla téměř všemi velkými městy, vystavuje se i na středních školách a v židovských obcích. Všude je její mrazivé poselství velmi emotivně přijímáno. Vlastně si výstava sama za diváky nachází cestu.“ Eliška v Bogotě spolupracuje s naším velvyslanectvím. Kolumbijci si tak mohli vychutnat i Týden České republiky v Bogotě, na knižním veletrhu se zase díky jí představily spisovatelky Radka Denemarková, Markéta Pilátová, nebo překladatelka ze španělštiny Anežka Charvátová. Elišce za její práci dokonce udělil ministr zahraničí ocenění Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Eliška Krausová se prostřednictvím Asocheca snaží příběhy obou zemí co nejvíce spojit. Jsme rádi, že nám při své návštěvě Prahy ukázala, s jakými místy u nás je spojena ona sama.

1.Kostel Panny Marie Vítězné (U Pražského Jezulátka)
„Jezulátko je pro všechny v Latinské Americe pojem“, říká Eliška s úsměvem. „Slavné Bambino di Praga přivezla do Čech v polovině 16. století Maria Maxmiliána Manriquez de Lara, nevěsta Vratislava. Španělsky mluvící turisté za „Bambinem“ míří při návštěvě Prahy hned jako první! Atmosféru kostela mám moc ráda i já. Nejen ale já!
Sláva Pražského Jezulátka je totiž v Jižní Americe obrovská. V Kolumbii proto naše Asociace připravuje projekt, který by ukázal neuvěřitelné spojení mezi dvěma tak vzdálenými a různorodými zeměmi. Skoro každý druhý Kolumbijec vám řekne, že Praga je místo, které kvůli Jezulátku musí jednou v životě navštívit i on sám!“

2. Tramvaj miluji!
„Jízdu tramvají si užívám už jen proto, že v Bogotě tramvaje nejsou! Moc ráda mám hlavně linku 17 a 22. Národní divadlo, Pražský hrad…. úžasná místa, která se vás hluboce dotýkají i tehdy, když se na ně díváte z okna tramvaje.“

3. Židovské město
„Židovské město je magické. Má v sobě tajemství, krásu a obrovskou bolest. Cítíte ji na každém kroku. Máme v sobě polovinu židovství po našem tatínkovi. V koncentračním táboře sám prožil 6 let. Z těch míst se nikdy nevrátilo 70 jeho příbuzných. Bratr Michael nyní velmi intenzívně pátrá po našich předcích. Je to pro nás nesmírně zajímavé. Jednoho z nich například našel i mezi Wintonovými dětmi.“

4. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
„Úžasná doba mých vysokoškolských studií. Zejména katedra románských jazyků – tady je má Alma Mater. Místo, které v sobě pro mě i po mnoha letech osobité kouzlo. Ze srdce vám jen tak nezmizí! Víte, co mě překvapuje? Od doby mých studií se tu nic moc nezměnilo. Mám pocit, že jsem jen odešla z včerejší přednášky a dnes se sem zase vracím! Víte, na této škole studovala i má sestra Kateřina. Po její předčasné smrti založila naše rodina na její památku Cenu Kateřiny Krausové, kterou financujeme. Je určena pro nejlepší práci v oblasti románské filologie. Zpočátku se v této věci nejvíce angažovala naše maminka Božena. Poté, když zemřela, jsme ale převzali štafetu a každým rokem se na předání ceny se sourozenci setkáváme.“

5. Studio Rubín
„Báječná doba mých snů o tom, že budu herečkou! Víte, že já jsem vlastně taková lehce zhrzená Sarah Bernhardt? Rubín jsem ale milovala. Vzpomínám na Radima Vašinku, který zdejší neutěšené sklepní prostory dával dohromady. Vybavuji si báječné chvíle s Táňou Fischerovou a Jiřím Ornestem. Spolu s nimi jsem chodila do dramatického kroužku a snili jsme o budoucnosti v divadle. Studovala jsem nakonec jazyky, ale Studio Rubín? Nikdy na něj nezapomenu!“

Text : Alena Štrobová. Foto: Dagmar Hájková.

Zdroj: www.stylenew.cz.

Foto – Inaugurace výstavy Vždy budu žít… děti z Terezína a Monteríe

Představitelé Muzea Zenú současného umění, známého pod zkratkou Muzac, které se nachází ve městě Montería (kraj Córdoba), a Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) zahájili výstavu 40 obrázků dětí z Terezína a dalších 40 obrázků vytvořených dětmi z města Montería.

Obrázky dětí z Monteríe vznikly v rámci speciálního workshopu pod vedením místního umělce jménem Cristo Hoyos. Čtyřicet dětí vybraných pro tuto akci pocházelo z chudších čtvrtí města. Organizátoři jim poskytli vše potřebné, aby mohli nakreslit svá díla.

Emotivní zahajovací akt proběhl dne 10. srpna 2017 v auditoriu Ronda del Sinú.

Další fotografie naleznete také na stránkách El Meridiano zde.

Výstava obrázků dětí z Terezína ve městě Montería

Muzeum Zenú orientované na současné umění a známé pod svou zkratkou MUZAC, které sídlí ve městě Montería, hlavním městě kraje Córdoba, zve na zahájení výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína a Monteríe. Projekt probíhá ve spolupráci s Asociací česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a za podpory Židovského muzea v Praze. Výstava bude oficiálně zahájena dne 10. srpna 2017 od 18:30 hodin v sále Auditorio Ronda del Sinú.

Výstava přináší ukázku 80 děl vytvořených dětmi z Terezína, ale také z několika čtvrtí města Montería, konkrétně ze čtvrti Villa Jiménez, Nueva Belén, Paraíso, Cantaclaro, Villa Paz, Nueva Jerusalén, Vereda Tropical, Los Colores, Chechenia a La Gloria.

Jak uvádí Cristo Hoyos, umělec, kurátor a zakladatel muzea MUZAC:

Na základě jiných kontextů, času i podmínek umožní projekt široké veřejnosti zamyslet se nad odpovědností společenosti vůči neblahým rozhodnutím jejich vůdců a zároveň objevit velikost a sílu lidské přirozenosti, zejména u dětí. Tímto způsobem výstava poukazuje na plenění, nelidské podmínky, ale umožňuje také znovu nalézt důstojnost a schopnost nevzdávat se snů.

Na počátku 40. let (1941) nacisté proměnili městečko Terezín v modelové ghetto, tj. v článek monstruózního plánu vyhlazení, který stál život šest miliónů Židů v celé Evropě a také 15 tisíc dětí, které táborem prošly. V tomto odporném a nelehkém prostředí, do kterého byly poslány tisíce vysídlenců pronásledovaných kvůli rasovým, sexuálním, intelektuálním rysům či kvůli fyzickému a mentálnímu postižení, vznikla specifická a rozmanitá kulturní atmosféra, v rámci které se odehrávaly nejrůznější divadelní představení, koncerty vážné i populární hudby, konference, organizovaly se knihovny, vydávaly časopisy a výrazným způsobem kvetla i literatura a výtvarné umění.

Umělkyně Friedl Dicker-Brandejsová, která zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, se stala učitelkou umění pro tyto děti a dosáhla nejen výsledků v podobě, které jsou k vidění na výstavě organizované muzeem, ale byla také průkopnicí oboru dnes známého jako umění-terapie, tedy techniky, která umožnila zmírnit dopad otřesných podmínek, ve kterých během války tyto děti žily.

Srovnávat bolestná umělecká svědectví, která uchovává Židovské muzeum v Praze, s pracemi dětí, které obývají zalidněné čtvrti města Montería, by se mohlo zdát nepatřičné, protože životy těchto dětí se v mnoha aspektech liší od nešťastného osudu dětí z Terezína. Nicméně pokud vezmeme v úvahu ozbrojený konflikt a fenomény násilí, které Kolumbijci zažili téměř od té samé doby, kdy proběhla válka v Evropě, a fakt, že město Montería přijalo velké množství vysídlenců, společné aspekty je možné nalézt. MUZAC jako kulturní instituce přijímá a zaštiťuje tuto tichou, ale mocnou manifestaci malých vězňů a obětí obou národů, tento procítěný panel iluzí, fantazií a nadějí, a to se smutkem a bolestí, ale především s odpovědností a cílem nedopustit zapomnění ani lhostejnost.

Další zdroje: Foto 1 (Terezín), foto 2 (MUZAC).

Foto – Česká republika se představila ve městě Ibagué

Ve dnech 2. až 5. května proběhl v kolumbijském městě Ibagué druhý ročník akce nazvané Mezinárodní týden. Velvyslanectví České republiky v Kolumbii připravilo ve spolupráci s místní radnicí rozsáhlou prezentaci země, která zahrnovala jak oblast kultury, tak i témata spojená s obchodem a vzděláváním.

foto9

dvojfoto

foto10

Akce se aktivně účastnila také Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), jejíž představitelky místní seznámily s výstavami Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína a výstavou Samizdat o podzemní literatuře a spisovatelích v době komunistického Československa let 1968 – 1989.

foto

foto5

foto4

Obyvatelé města Ibagué měli také příležitost vidět několik dalších výstav – Franz Kafka a Praha jako jeho věčný zdroj inspirace, Život a dílo skladatele Bohuslava Martinů a Úloha českých zemí v historii spojené Evropy. Dále byly promítány české filmy – Kolja (1996, J. Svěrák), Lidice (2011, P. Nikolaev), Musíme si pomáhat (2000, J. Hřebejk) a O rodičích a dětech (2008, V. Michálek).

foto8

Během slavnostního zahájení události zahrál symfonický orchestr konzervatoře města Ibagué, mimo jiné, i dílo Marinarella Ouverture českého skladatele Julia Fučíka.

Dne 4. května pak proběhlo symbolické otevření Parku Lidice a to ve čtvrti Limonar, sektor 5. Jedná se tak o první místo v Kolumbii, které nese název české obce vyhlazené nacisty v roce 1942. Slavnostního aktu se zúčastnil také velvyslanec ČR v Kolumbii Miloš Sklenka či starosta města Ibagué Guillermo A. Jaramillo, ale i přibližně 40 obyvatel čtvrti Limonar.

foto7

Zároveň se Česká republika představila jako zajímavý obchodní partner pro podnikatele kraje Tolima a dobrá destinace pro realizaci vysokoškolského studia.

Zdroj: www.mzv.cz/bogota.

Bogotský dětský sbor zapěl písně Bohuslava Martinů

schola-cantorumV pondělí 21. listopadu představil dětský sbor Schola Cantorum bogotské katedrály svůj nový program nazvaný Poezie v hudbě. V jeho rámci zazněly, mimo jiné, také tři skladby Bohuslava Martinů, konkrétně Narození Páně, Na nebe vstoupení Páně a Cesta k ráji cyklu Tři písně posvátné (známý také jako Tři legendy).

Děti zpívaly v češtině a jejich krásná výslovnost je výsledkem práce sbormistryně paní Barbary de Martiis, která při nácviku spolupracovala jak s Asochecou, tak s českým velvyslanectvím v Bogotě. Překlady textů do španělštiny zajistila paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy.

V průběhu koncertu, který se odehrál v auditoriu bogotské univerzity Jorge Tadeo Lozano od 19:30 hodin, měli návštěvníci možnost poslechnout si také další sakrální písně, například od skladatelů Gabriela Faurého, Benjamina Brittena či Charlese Gounoda.

Schola Cantorum de la Catedral de Bogotá vznikla v roce 2011 s cílem navázat na tradici hudebních škol chorálového zpěvu. Tato škola je zaměřená na vzdělávání dětí a mládeže v sakrální hudbě, rozvíjí vokální techniku, hudební gramatiku, chorálovou praxi i gregoriánský zpěv. Běžně doprovází sváteční mše v katedrále, zároveň také průběžně pořádá koncerty, na kterých přibližuje sakrální hudbu významných skladatelů celého světa.

Zdroje: CatedralDeBogota.org, UTadeo.edu.co.

Asocheca oslavila Den vzniku samostatného československého státu společně s českým velvyslanectvím v Bogotě

S dvoudenním předstihem, tedy 26. října, uspořádal pan velvyslanec Miloš Sklenka společně se svou paní Peithi García slavnostní recepci v příjemném prostředí společenského sálu hotelu DoubleTree by Hilton v hlavním kolumbijském městě.

foto-6

(Fotografie 1: Pan velvyslanec se svou paní a Jorge Alí Triana. Fotografie 2: Pan velvyslanec se svou paní a pan velvyslanec Slovenska v Brazílii.)

foto-5

I letos se Asocheca přidala k této oficiální oslavě českého státního sváku a neorganizovala tak žádné vlastní setkání. Kromě členů Asochecy, krajanů a přátel České republiky se recepce zúčastnili také zástupci diplomatického sboru v Kolumbii, představitelé kolumbijských státních institucí i podnikatelé.

foto-3

Během slavnostního večera pronesl pan velvyslanec krátký projev, ve kterém připomněl projekt rozvojové spolupráce, který realizovala česká ambasáda v kraji La Guajira na severu země. Představitelce asociace tamějších původních obyvatel navíc daroval sbírku fotografií, které zachycují výsledky uvedeného projektu.

foto-2

Následně paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy, předala knihy českých autorů pěti vylosovaným výhercům.

foto-4

Po oficiálním ukončení akce ještě následoval krátký kulturní program. Celý sváteční večer tak zakončilo krásné hudební vystoupení nadějného kolumbijského klavíristy jménem Juan Henao. Ten zahrál, mimo jiné, i některá díla českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů.

foto-1

Poznámka: Asocheca děkuje za poskytnutí fotografií Velvyslanectví České republiky v Kolumbii, dále paní Sandře Vlček a paní Aně Ilonce Pinzón.

Asocheca oslavila svátek sv. Mikuláše

Letos vůbec poprvé oslavila Asocheca ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Bogotě svátek sv. Mikuláše. Odpolední setkání na zahradě rezidence pana velvyslance proběhlo z organizačních důvodů o několik dní později, konkrétně v sobotu 12. prosince.

Děti a vnoučata krajanů i dalších přátel Asochecy se podle českých tradic musely předvést před Mikulášem, čertem i andělem, následně byly odměněny sladkostmi.

Příjemné odpoledne ve vánočních duchu zpestřil hrou na kytaru známý český kytarista Petr Vít.

Výstava obrázků dětí z Terezína se přesunula do městečka La Calera

Dne 12. listopadu v 11 hodin dopoledne byla v kulturním domě městečka La Calera, které se nachází necelých deset kilometrů severovýchodně od Bogoty, zahájena výstava Vždy budu žít…

Příjemné a poučné setkání s členy Asochecy bylo určeno zejména pro školáky a jejich učitele. Akce se zúčastnila také paní Gladys Rozo Pescador, manželka místního pana starosty, která za svou práci získala řadu ocenění. O hudební doprovod se postaral muzikant Sebastian Rozo, který interpretoval skladbu Jamese Curnowa Rhapsody for Euphonium.

Obrázky dětí z Terezína budou k vidění v kulturním domě městečka po dobu jednoho měsíce. Instituce je přístupná široké veřejnosti vždy od devíti hodin dopoledne do šesti hodin večer.