krajané

Bogotský dětský sbor zapěl písně Bohuslava Martinů

schola-cantorumV pondělí 21. listopadu představil dětský sbor Schola Cantorum bogotské katedrály svůj nový program nazvaný Poezie v hudbě. V jeho rámci zazněly, mimo jiné, také tři skladby Bohuslava Martinů, konkrétně Narození Páně, Na nebe vstoupení Páně a Cesta k ráji cyklu Tři písně posvátné (známý také jako Tři legendy).

Děti zpívaly v češtině a jejich krásná výslovnost je výsledkem práce sbormistryně paní Barbary de Martiis, která při nácviku spolupracovala jak s Asochecou, tak s českým velvyslanectvím v Bogotě. Překlady textů do španělštiny zajistila paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy.

V průběhu koncertu, který se odehrál v auditoriu bogotské univerzity Jorge Tadeo Lozano od 19:30 hodin, měli návštěvníci možnost poslechnout si také další sakrální písně, například od skladatelů Gabriela Faurého, Benjamina Brittena či Charlese Gounoda.

Schola Cantorum de la Catedral de Bogotá vznikla v roce 2011 s cílem navázat na tradici hudebních škol chorálového zpěvu. Tato škola je zaměřená na vzdělávání dětí a mládeže v sakrální hudbě, rozvíjí vokální techniku, hudební gramatiku, chorálovou praxi i gregoriánský zpěv. Běžně doprovází sváteční mše v katedrále, zároveň také průběžně pořádá koncerty, na kterých přibližuje sakrální hudbu významných skladatelů celého světa.

Zdroje: CatedralDeBogota.org, UTadeo.edu.co.

Asocheca oslavila Den vzniku samostatného československého státu společně s českým velvyslanectvím v Bogotě

S dvoudenním předstihem, tedy 26. října, uspořádal pan velvyslanec Miloš Sklenka společně se svou paní Peithi García slavnostní recepci v příjemném prostředí společenského sálu hotelu DoubleTree by Hilton v hlavním kolumbijském městě.

foto-6

(Fotografie 1: Pan velvyslanec se svou paní a Jorge Alí Triana. Fotografie 2: Pan velvyslanec se svou paní a pan velvyslanec Slovenska v Brazílii.)

foto-5

I letos se Asocheca přidala k této oficiální oslavě českého státního sváku a neorganizovala tak žádné vlastní setkání. Kromě členů Asochecy, krajanů a přátel České republiky se recepce zúčastnili také zástupci diplomatického sboru v Kolumbii, představitelé kolumbijských státních institucí i podnikatelé.

foto-3

Během slavnostního večera pronesl pan velvyslanec krátký projev, ve kterém připomněl projekt rozvojové spolupráce, který realizovala česká ambasáda v kraji La Guajira na severu země. Představitelce asociace tamějších původních obyvatel navíc daroval sbírku fotografií, které zachycují výsledky uvedeného projektu.

foto-2

Následně paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy, předala knihy českých autorů pěti vylosovaným výhercům.

foto-4

Po oficiálním ukončení akce ještě následoval krátký kulturní program. Celý sváteční večer tak zakončilo krásné hudební vystoupení nadějného kolumbijského klavíristy jménem Juan Henao. Ten zahrál, mimo jiné, i některá díla českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů.

foto-1

Poznámka: Asocheca děkuje za poskytnutí fotografií Velvyslanectví České republiky v Kolumbii, dále paní Sandře Vlček a paní Aně Ilonce Pinzón.

Asocheca oslavila svátek sv. Mikuláše

Letos vůbec poprvé oslavila Asocheca ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Bogotě svátek sv. Mikuláše. Odpolední setkání na zahradě rezidence pana velvyslance proběhlo z organizačních důvodů o několik dní později, konkrétně v sobotu 12. prosince.

Děti a vnoučata krajanů i dalších přátel Asochecy se podle českých tradic musely předvést před Mikulášem, čertem i andělem, následně byly odměněny sladkostmi.

Příjemné odpoledne ve vánočních duchu zpestřil hrou na kytaru známý český kytarista Petr Vít.

Výstava obrázků dětí z Terezína se přesunula do městečka La Calera

Dne 12. listopadu v 11 hodin dopoledne byla v kulturním domě městečka La Calera, které se nachází necelých deset kilometrů severovýchodně od Bogoty, zahájena výstava Vždy budu žít…

Příjemné a poučné setkání s členy Asochecy bylo určeno zejména pro školáky a jejich učitele. Akce se zúčastnila také paní Gladys Rozo Pescador, manželka místního pana starosty, která za svou práci získala řadu ocenění. O hudební doprovod se postaral muzikant Sebastian Rozo, který interpretoval skladbu Jamese Curnowa Rhapsody for Euphonium.

Obrázky dětí z Terezína budou k vidění v kulturním domě městečka po dobu jednoho měsíce. Instituce je přístupná široké veřejnosti vždy od devíti hodin dopoledne do šesti hodin večer.

Asocheca oslavila státní svátek společně s českou ambasádou v Bogotě

V předvečer českého státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu, tedy 27. října, uspořádal pan velvyslanec Miloš Sklenka společně se svou paní Peithi García slavnostní recepci v příjemném prostředí centra Uniandinos v Bogotě.

Asocheca tak letos neorganizovala vlastní setkání svých členů, krajanů a přátel České republiky, ale přidala se k oficiálním oslavám.

Recepce se dále účastnili také zástupci diplomatického sboru v Kolumbii. Akci svou přítomností ozvláštnila současná kolumbijská královna krásy, slečna María Alejandra López, která bude zanedlouho reprezentovat svou rodnou zemi na soutěži Miss World v Číně.

V průběhu večera zazněla jak kolumbijská, tak i česká hymna. Obě krásně zazpívala, a to bez hudebního doprovodu, kolumbijská zpěvačka Olga Walkyrya Sanchez Narváez.

Následně se ujal slova pan velvyslanec a pronesl krátký projev, ve kterém poděkoval všem přítomným za účast a také vyzdvihl práci ambasády od jejího nedávného znovuotevření. Zmínil tak početné návštěvy českých státních představitelů v Kolumbii, podporu ekonomické i obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi, navazování spolupráce v oblasti vzdělání, ale také řadu kulturních akcí, které se i díky českému velvyslanectví odehrály a které se dále připravují.

Samozřejmě nechybělo ani výborné české pivo a ukázka typické české kuchyně s gulášem, řízky, sekanou či bramborovým salátem.

Připraven byl také zajímavý doprovodný program. Své modely šatů představila na figurínách u vstupu nadějná kolumbijská návrhářka Johanna Rubiano.

Po rautu pak byli účastníci recepce pozváni do koncertního sálu. Ještě před hudebním programem paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy, předala španělské překlady knih českých autorů vylosovaným výhercům.

Následoval koncert české klasické a kolumbijské populární hudby. Nejdřív vystoupil nadaný klavírista Juan Henao, který zahrál nejen své sklady, ale také vlastní verzi Smetanovy Vltavy a české hymny. Na pódiu ho vystřídal kytarista Christian Báez se svou skupinou a zpěvačkou Olgou Walkyrya. Ti rytmickými kolumbijskými písněmi rozezpívali i publikum a předvedli i ukázku vlastní tvorby. Po koncertu kolem deváté hodiny večerní byla recepce ukončena.

Poznámka: Některé fotografie (2, 5, 8, 9) byly poskytnuty Velvyslanectvím ČR v Bogotě.

Krajanský vzdělávací program a výuka českého jazyka a literatury v zahraničí

1) Semestrální stipendijní studijní pobyty

Stipendia jsou určena pro studenty z řad krajanů s přednostním zaměřením na obor čeština pro cizince, a dále dle kapacity jednotlivých fakult a úrovně češtiny uchazeče na obory: učitelství českého jazyka a literatury, historie, etnologie, dějiny umění a teologie. Jedná se obecně o obory související s podporou udržení a rozvoje znalosti českého jazyka a literatury. Podmínkou účasti v programu je dobrá znalost českého jazyka.

Podrobné informace včetně online přihlašovacího formuláře naleznete na webové stránce Domu zahraničních služeb v rubrice Programy – Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí (krajané,lektoři) – Kurzy a studenti – Studium na VŠ (zde).

Vyplněnou a vytisknutou přihlášku včetně jedné kopie, tj. celkem 2 exempláře, spolu s životopisem, lékařským potvrzením o způsobilosti ke studiu, podrobným studijním programem, kopií cestovního dokladu, doporučením krajanského spolku a stanoviskem zastupitelského úřadu ČR (ZÚ či GK) je třeba zaslat rovněž prostřednictvím ZÚ/GK na pracoviště zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti MZV ČR.

Termíny pro zaslání přihlášek na ZÚ jsou:
– pro jednosemestrální studium v zimním semestru akademického roku 2015/2016 (září 2015 až únor 2016) do 5. března 2015;
– pro dvousemestrální studium v zimním i letním semestru akademického roku 2015/2016 (září 2015 až červen 2016) do 5. března 2015;
– pro jednosemestrální studium v letním semestru akademického roku 2015/2016 (únor 2016 až červen 2016) do 5. srpna 2015.

 

2) Čtyřtýdenní kurz českého jazyka pro krajany v Dobrušce

Termín kurzu: 24. 7. až 21. 8. 2015.

Jedná se o čtyřtýdenní letní kurz určený českým krajanům starším 18 let, žijícím v zahraničí, kteří se chtějí naučit jazyk svých předků nebo se v něm zdokonalit. Mají možnost se seznámit s českou kulturou a poznat část České republiky. Výuka probíhá pod vedením zkušených pedagogů ve skupinách podle pokročilosti jazykových znalostí. Pro účastníky kurzu je připraven bohatý mimoškolní program (besedy, exkurze, přednášky, celodenní výlety). Výuka sestává z celkem 120 vyučovacích hodin ve skupinách rozdělených dle stupně jazykových znalostí. Na závěr obdrží účastníci osvědčení o absolvování kurzu.

Podrobné informace a formulář k přihlášení je dostupný na webových stránkách DZS v rubrice Programy – Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí (krajané,lektoři) – Kurzy a studenti – Kurz češtiny (zde). Přihlášku včetně jedné kopie a potřebné dokumenty (doporučení krajanského spolku a stanovisko ZÚ) je třeba zaslat na ZÚ do 5. března 2015.

 

3) Dvoutýdenní kurz metodiky výuky českého jazyka pro vyučující z řad krajanských komunit

Termín kurzu: 24. 8. až 4. 9. 2015.

Kurz je určen pro vyučující z řad krajanů. Účastníci jsou rozděleni do dvou skupin: učitele u tradičních krajanských komunit (výuka dospělých) a pedagogové v Českých školách bez hranic a školách podobného typu (výuka dětí).

Účastníci absolvují dvoutýdenní intenzivní výuku metodiky s cílem zdokonalit a stabilizovat formy vyučování češtiny. Součástí kurzu je i návštěva odborných pracovišť, která mají vazbu na český jazyk a literaturu.

K přihlášení je potřeba vyplnit online formulář, který je dostupný na webových stránkách DZS v rubrice Programy – Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí (krajané,lektoři) – Kurzy a studenti – Kurz metodiky (zde) a zaslat ho společně s kopií a doporučeními (krajanského spolku a ZÚ) na ZÚ do 5. března 2015.

 

Zdroj: www.mzv.cz/bogota.

I letos Asocheca náležitě oslavila státní svátek 28. října

Pár dní v předstihu, konkrétně v sobotu 25. 10. 2014, se členové a přátelé Asociace kolumbijsko-českého přátelství sešli v příjemném prostředí nedaleko Bogoty, aby společně oslavili český státní svátek Dne vzniku samostatného československého státu.

Letošního odpoledního posezení se kromě krajanů, jejich rodinných příslušníků či přátel zúčasnili také oficiální zástupci České republiky. České velvyslanectví v Bogotě reprezentoval pan Imrich Kliment, který v současné době stojí v čele úřadu ve funkci Chargé d’ Affaires a.i. Pozvání přijal také pan Jiří Jílek, vedoucí nedávno otevřené pobočky agentury CzechTrade v Bogotě.

Před slavnostním obědem zazněla jak česká tak kolumbijská hymna, zavlály obě vlajky, a paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy, představila i nový projekt připravovaný asociací, jehož podobu si mohli všichni prohlédnout.

Zázemí celé akci poskytla paní Pilar Copete, čestná členka Asochecy, které společně s její rodinou patří velké poděkování za výbornou organizaci a pěkně strávené odpoledne.

Paní ředitelka Asochecy oceněna za šíření dobrého jména ČR v zahraničí

Cenu Gratias agit uděluje ministr zahraničních věcí za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Tento rok byla dne 6. června 2014 v Černínském paláci cena udělena také paní Elišce Krausové, zakladatelce a výkonné ředitelce Asociace kolumbijsko-českého přátelství, Asocheca.

Cenu Gratias Agit zřídilo MZV v roce 1997 a ministr ji každoročně uděluje za příkladné aktivity v nevládní sféře, zaměřené na propagaci České republiky. Mezi oceněnými bývají čeští krajané, kteří žijí v zahraničí a šíří věhlas své rodné země, ale také přátelé ČR a význačné osobnosti, které nezištně podporují přátelské vztahy mezi svými zeměmi a naší vlastí. Letos Ministerstvo zahraničí ocenilo celkem 15 laureátů, mezi nimi dále i polskou režisérku Agnieszku Hollandovou nebo módní návrhářku žijící v Libanonu Blanku Matragi.

O česko-kolumbijských vztazích, své rodině i návratu do Čech hovořila s Eliškou Krausovou v pořadu České televize Profil dne 7. června Petra Krmelová. Nejen přepis rozhovoru, ale i video záznam naleznete na stránkách ČT zde.

Jak jste cítila, když vám dali o ocenění vědět?

Byla jsem hlavně překvapená, poctěná, ale o ceně jsem vlastně nic nevěděla. Takže jsem začala hledat, o co se jedná. (Napsala jsem na naše velvyslanectví v Peru, protože v Kolumbii ho nemáme, i když teď tam pár měsíců máme prvního českého představitele a zase začínáme dávat dohromady lepší styky.) A všimla jsem si, že to je za šíření dobrého jména České republiky v zahraniční, tak jsem byla hrozně spokojená.

Byla jste dojatá?

Dojatá jsem byla hlavně včera. Na začátku je to takové překvapení, že vlastně ani nevíte, co máte dělat. To nejdůležitější je, jak přijet, v kolik hodin, ke komu. Pracuji na státní kolumbijské univerzitě, kde dělám zahraniční vztahy, a zrovna jsme měli asi pět mezinárodních návštěv. Dívali se na mě dost zvláštně, speciálně pan rektor, když jsem jim řekla, že u toho nebudu. Takže to pro mě bylo v tu chvíli to nejhorší. Pak jsem trochu uklidnila. A dnes se cítím hrozně důležitá. Možná nejdůležitější za celý svůj život.
Ty tři dny byly hrozně krásné. Je to jediná cena, kterou znám, kdy pozvou všechny, kteří cenu dostali, aby spolu byli dva nebo tři dny, aby se poznali. Takže neodjíždíte pak jenom s pocitem, že jste na jedné fotografii s nějakými patnácti nebo sedmnácti lidmi, ale víte, kdo je každý z nich, co dělá, poznáte se, stačí si vzít maily nebo telefony.

Ocitla jste se ve společnosti Blanky Matragi nebo Agnieszky Holland…

Ano, a každá je jiná, jiná zdálky a z blízka zase jiná. Prostě to bylo strašně zajímavé. Když nám řekli, že nás provedou Prahou, tak jak jsme v naší rodině přehnaně kritičtí, řekla jsem si, že zapomněli, že jsem z Prahy. Ale vůbec ne, to, co jsem viděla, jsem neznala. Takže se zpětně omlouvám. Viděla jsem místa, která normálně člověk vidět nemůže. Končilo to včera v bytě Jana Masaryka, což pro mne bylo opravdu vrcholné, vždy jsem toužila podívat se, kde ten byt byl.
A také slova, která řekl pan ministr, byla hrozně zajímavá. Tedy že Česká republika vděčí všem, co žijí venku a šíří o ní dobré zprávy. Že ukazují, jaká jsme krásná velká rodina. To bylo opravdu dojemné.

Bylo vám řečeno konkrétně, za co jste tu cenu dostala? Třeba že jste za Asochecu udělala to a to, například výstavu obrázků terezínských dětí?

To pan ministr nemůže vědět. Žádný ministr nemůže vědět, co všechno, kdo dělá. Navrhnulo mne české velvyslanectví v Peru a ti to vědí. A já jsem velmi neskromná osoba na rozdíl od jiných. Mám dojem, že většina lidí, kteří dostávají vyznamenání, není právě skromná. Já se postarám o to, aby se vědělo, co děláme.
Naše malá asociace vznikla z mého žalu a zlosti, že skončilo české vyslanectví v Kolumbii. Začala jsem proto hledat možnosti, jak mluvit v Kolumbii o České republice. Kolumbie je totiž strašně veliká, strašně daleko a málo lidí zajímá, kde je Česká republika. Byli jsme součástí komunistického bloku a nikdo přesně nevěděl, jestli je to Polsko, Československo, Jugoslávie a tak dále. Styky sice byly, ale velice střídmé. Takže člověk se musí snažit, aby řekl, odkud je a co dělá. Tehdy jsem zjistila, že na ministerstvu pomáhají krajanským spolkům. (Neměla jsem s vyslanectvím moc styky, nechtěla bych vyprávět, jak se chovali vyslanci za komunismu, ale bylo to nepříjemné. Navíc mi vzali pas, takže jsem vlastně byla odnikud, neměla jsem tam, co dělat, a měla jsem spíš strach se tam objevit.) Když se to ale zase začalo dávat všechno dohromady a říkali nám, je svoboda, můžete dělat, co chcete, paní, ukázalo se, že o nás nikdo nic neví. Na začátku jsem si říkala, že za tu malou finanční pomoc krajanským spolkům (když nemáte nic, zdá se malá pomoc rázem obrovská), přivezu Národní divadlo nebo balet, Prodanou nevěstu, takové ty základní klasické věci. A najednou jsem zjistila, že za to, co mi dají, nepřivezu nikoho nebo maximálně jednoho.
Shodou okolností jsem šla po Praze a nedaleko Židovského hřbitova našla knížku přeloženou do španělštiny s básničkami a obrázky od dětí z Terezína. A to byl ten první nápad, to se mi tam podařilo odvézt, udělat výstavu. A výstava je krásná a s velikým dopadem.

V Kolumbii žijete celá desetiletí, v hlavním městě Bogotě, na velmi poetickém místě s názvem Růžové vrchy. Tak růžové to ale v Kolumbii asi není?

Není, ale může být. Je to jako všude…

Neměla jste nikdy strach o život vzhledem k tomu, co se tam děje, co tady slyšíme?

Ne. Vy tady slyšíte vždy jen to špatné jako všude na světě. 45 milionů obyvatel jsou ti lepší a asi milion se zabývá těmi horšími věcmi. A nezapomínejte, že můj úkol je mluvit dobře o obou zemích a snažit se dokázat, že Kolumbie je, a to zrovna od momentu, kdy se zavřelo české vyslanectví, jednou ze zemí s nejlepšími komerčními možnostmi v oblasti. Vědí to všichni ostatní a doufám, že Češi si toho taky brzy všimnou a všechny ty možnosti otevřou. Teď je ten nejlepší moment. Já se pak snažím přes kulturu trochu otevřít cestu, do jiných věcí bych se nemohla plést, o tom nic nevím.

Četla jsem, že když si vás namlouval váš muže Ignacio, vaši rodiče si mysleli, že je to sňatkový podvodník, a on je velmi roztomilým způsobem uplácel, aby si to nemysleli. Vy jste pak neměla ani na nákup…

O tom se nemluví, to se stává i v nejlepších rodinách. Nejdůležitější je výsledek. Navíc měl to štěstí, že si myslel, že je sympatický a že je všem sympatický stejně. Vůbec nepochopil, že můj tatínek může být třeba žárlivý. A že si třeba myslí něco úplně jiného. To ho nikdy nenapadlo a až do smrti tvrdil, že mám ty nejlepší rodiče, a kdykoliv se stalo něco negativního, byl první, který se jich zastával. Takový je život.

Vaše rodina hodně stojí při sobě, své mamince jste celý život říkala Boženo nebo Boženko, když nezlobila. Jezdíte do Čech pravidelně, setkáváte se všichni?

To jsme slíbili naší mamince. Ta to na nás vyžadovala, že jí vůbec nezáleží na tom, jestli se spolu bavíme přes mail nebo skype, že tady prostě musíme aspoň jednou ročně všichni společně být. Každý z nás jsme jí to museli, aniž jsme o tom navzájem věděli, skoro odpřisáhnout. Takže to všichni plníme a stala se z toho hezká tradice. Všichni se tak v červnu červenci snažíme mít trochu času, abychom byli spolu. Moji bratři mají za Prahou domy, které jsem ze začátku nenáviděla. Nemám ráda venkov, lesy, pole, háje, slepice, nic z toho, já mám ráda města. Ale je to místo, kde se můžeme všichni sejít, je tam víc domků a každý zvlášť, takže může být spolu, ale i sami. My se totiž strašně milujeme, ale vždy jen chvíli, je nás moc.

Přemýšlela jste po revoluci, že byste se natrvalo vrátila? Nebo to vůbec nepřipadalo v úvahu?

Myslela jsem na to. Tehdy byl můj muž ještě na živu a zrovna v tom nejlepším období své profese, takže mne to zrovna nenapadalo. Pak jsem na to začala trochu myslet, ale všimla jsem si, že celý můj profesionální život se odvíjel v Kolumbii. Pracovní život, pracovní přátelé za více než čtyřicet let jsou tam. Tady mám moc krásné kamarádky a kamarády ze školních let, které strašně ráda vidím, ale mají svůj život. Je to hezké, když se jednou za rok uvidíme, ale jinak bych s nimi moc být nemohla. To by ze mě byla taková babička a to si nedovedu představit, co bych dělala.

Zdroje: Česká televize, MZV.

Obrázky a básně dětí z Terezína na Universidad de los Andes

Zahájení výstavy Vždy budu žít… ve čtvrtek 13. února proběhlo v příjemné atmosféře za přítomnosti zástupců Asociace kolumbijsko-českého přátelství (Asocheca) i pořadatelů z univerzity de los Andes.

Obrázky a básně dětí z Terezína jsou na univerzitě vystaveny velmi originálně a to přímo venku pod širým nebem na jednom z nejfrekventovanějších míst. Kvádry s ukázkami tvorby židovských dětí si tak mohou prohlédnout všichni studenti, zaměstnanci či návštvníci kampusu.

Výstava je na univerzitě k vidění až do konce měsíce února.
volno

Na jednotlivé vystavené obrázky se můžete podívat také v galerii fotografií na stránkách Universidad de los Andes zde.

volno

V průběhu února, konkrétně od 3. do 28. 2. 2014, budou obrázky a básně dětí z Terezína k vidění v prostorách prestižní soukromé univerzity Universidad de los Andes v Bogotě.

Ve čtvrtek 13. února proběhne od 11 hodin dopoledne oficiální zahájení výstavy a to v posluchárně číslo 3, budova Franco, 6. poschodí.

Výstava Vždy budu žít… nabídne výběr z přibližně 4000 existujících dětských obrázků a stovek básní a bude probíhat díky spolupráci Univerzity s Asochecou.

Terezín je už navždy spojen s historií utrpení židovských komunit. Toto město, vzdálené cca 60 km od Prahy, bylo transitním koncentračním táborem rodinného typu. A právě tady mohly děti rozvíjet aktivní kulturní život díky učitelům, kteří jim pomáhali a umožnili uchovat tyto dětské výtvory pro budoucí generace.

Pro více informací se můžete obrátit na: info@asocheca.org, nebo přímo na pořádající instituci – email: centrocultural@uniandes.edu.co.

Soutěž pro děti – Český Honza 2014

Už v loňském roce Asocheca informovala o soutěži pro česky mluvící děti žijící v zahraničí (zde). Úspěšná soutěž Český Honza, organizovaná na základě spolupráce Czech School of California se Spolkem Čeština na Islandu, pokračuje v roce 2014 druhým ročníkem.

Mezinárodní ocenění Českého Honzy je udělováno jednou ročně talentovaným a tvořivým českým dětem trvale žijícím v zahraničí, a to ve věku 6 až 18 let. Soutěž je určena všem, kteří mají rádi tvořivé psaní, výtvarné projekty nebo vynikají v dalších oborech. Především chce ale soutěž podporovat děti v tom, aby užívaly svůj mateřský jazyk tvořivě, přirozeně a s radostí a stejně tak dokázaly prostřednictvím výtvarných děl vyjádřit svůj vztah k Čechám.

Téma letošního ročníku je věnováno „Českému Honzovi na cestách“, konkrétně se jedná o nejhezčí strávené prázdniny v České republice, případně o vlastní představu o takových prázdninách. Ceny Českého Honzy jsou udělovány ve třech kategoriích: za písemný projev, za výtvarné dílo a za Osobnost Českého Honzy.

Příspěvky musí být odevzdány přes internet nejpozději do 30. dubna 2014. Slavnostní vyhlášení proběhne v létě v rámci konference Českých škol bez hranic, která se koná každoročně v Praze ve spolupráci s MZV ČR. Výherci obdrží věcnou výhru v podobě české knihy.

Podrobný popis jednotlivých kategorií i přesné podmínky soutěže Český Honza naleznete na webových stránkách soutěže: www.ceskyhonza.com.