Týden divadelních zážitků ve městě Manizales

V hlavním městě kraje Caldas, který je součástí kolumbijské kávové osy, se od 2. do 8. října odehrává již 39. ročník významného divadelního festivalu. Inovativní a odvážná nabídka her určitě potěší nejednoho milovníka tohoto druhu umění.

Tématicky se bude letos festival věnovat zejména procesu usmíření v rámci motta Festival objetí, kdy divadlo otevře divákům svou náruč. Nicméně nejedná se pouze o usmíření v souvislosti s válečným konfliktem, ale také o usmíření týkající se niternějších dramat. V tomto ohledu vynikají například kolumbijské produkce s názvem Já NE jsem šílená či Kruhy / Fikce, dílo francouzského dramaturga Joëla Pommerata, v adaptaci a režii místní umělkyně jménem Fabiana Medina.

Celkem se odehraje 92 představení 35 děl v podání 34 divadelních souborů z deseti zemí. Role čestného hosta patří letos španělskému ostrovu Tenerife, který díky své poloze na jihu Španělska tvoří pomyslný most mezi americkou, africkou a evropskou kulturou. Není proto divu, že jedno ze tří děl z tohoto regionu celý festival zahájilo. Hra Cambuyón ukazuje hudební cestu různých rytmů, které podtrhují kulturní výměnu vyjádřenou právě mísením hudebních stylů. Taneční kreace přináší představení Hrdlo (Garganta) uznávaného choreografa Daniela Abreu, zápletku v podobě vyšetřování několika sebevražd zaměstnanců mezinárodní firmy pak hra Špička ledovce (La punta del iceberg).

Z Evropy do Manizales dorazil také soubor ze Španělska, francouzské Théâtre des Chimères pak přináší adaptaci textu Dvě sestry, jehož autorem je kolumbijský rodák Fabio Rubiano.

A právě tomuto herci, režisérovi, dramaturgovi a zakladateli divadla Teatro Petra bude patřit ukončení festivalu, kde Fabio Rubiano přečte své písemné sdělení při příležitosti druhého výročí Dne latinskoamerického divadla. Minulý rok na počest festivalu byl právě 8. říjen takovým dnem vyhlášen.

Výjimečná je také účast mladých národních divadelních skupin a spolků, jeden z charakteristických rysů akce. Festival už desetiletí otevírá dveře novým latinskoamerickým autorům, kteří se mají šanci proměnit ve významné osobnosti, jak se v minulosti podařilo například uruguayskému dramaturgovi jménem Gabriel Calderón. Tentokrát dostávají prostor zejména účastníci z Mexika.

Program festivalu se odehrává na šesti různých scénách, některá díla také přímo v ulicích a na veřejných prostranstvích města, či v nedalekých obcích. Divadelní představení doprovází i bohatá akademická agenda určená především pro studenty a odborníky v oboru scénického umění. Probíhají čtyři workshopy a to pod vedením mistrů z Francie, Mexika, Čile a Španělska. Ani děti nepřijdou zkrátka, o jejich zábavu se postarají dva latinskoamerické a tři kolumbijské divadelní soubory.

Celý program a podrobnější informace naleznete na oficiálních stránkách festivalu: www.festivaldemanizales.com.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2.

Kolumbijský pěvecký sbor se představí v České republice

Ve dnech 6. až 16. října představí své vokální umění v České republice Mládežnický pěvecký sbor Suasí z kolumbijského městečka Chía, které se nachází v kraji Cundinamarca pouhých 10 km severně od Bogoty. Jedná se o mezinárodní kulturní výměnu mezi tímto sborem a Pěveckým sborem Gymnázia města Děčín. Kolumbijští sboristé budou ubytováni přímo v domovech členů hostitelského českého souboru. Navíc se hostitelé postarají také o to, aby své kolumbijské přátele dopravili na všechny připravené akce, včetně koncertů či návštěv místních muzeí. Také jim ukáží město a okolí a umožní jim tak poznat naši kulturu a zvyky.

V červnu 2018 pak sbor Suasí přivítá české mladé umělce ve svém rodném kraji a to za stejných podmínek.

Pro sboristy z městečka Chía se jedná o významnou a emotivní událost, protože dosud neměli příležitost zúčasnit se výměny tohoto typu, narozdíl od Děčínského souboru, který obdobnou výměnu již realizoval, například s pěveckým souborem z Mexika. Soubor Suasí podnikl svou první mezinárodní cestu před čtyřmi lety, kdy členové cestovali do italského města Salerno. Sbor představil své umění také v některých kolumbijských městech jako je Ibagué, Bucaramanga, Medellín a Cartagena.

Mladí sboristé z Chía mají velká očekávaní a doufají, že cesta bude opravdovým přínosem. Zároveň věří, i když s jistou mírou obav, že rozdílné jazyky nevytvoří překážku pro vzájemnou interakci mezi oběma uskupeními.

Sbor města Chía vznikl v roce 2008 a tvořily ho děti ve věku 7 až 13 let. Mnohé z nich ve sboru zůstaly i v mládežnickém věku a někteří i do dospělosti. Sbor interpretuje kolumbijskou folklórní hudbu, ale také hudbu latinskoamerickou, mezinárodní a sakrální. Členové sboru měli možnost zúčastnit se i několika odborných lekcí s národními či zahraničními mistry.

Děčínský sbor byl založen v roce 1993 a jeho sboristé jsou žáky střední školy. Jedná se především o dívky ve věku 15 až 20 let. Sbor se s velkým úspěchem účastnil řady zahraničních festivalů, například na Maltě, v Itálii, Španělsku nebo Německu. Repertoár sboru zahrnuje místní lidovou hudbu, zahraniční skladby, skladby autorů vážné hudby, ale také popové či jazzové písně.

Zdroj: Mládežnický pěvecký sbor Suasí, Chía.

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou – v časopise Vlasta

Nedávno se paní Eliška Krausová, zakladatelka a ředitelka Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), žijící dlouhodobě v Bogotě, podělila o svůj vztah k rodnému Česku a specifickým místům v Praze (rozhovor naleznete zde).

Časopis Vlasta v  zářijovém čísle 36/2017 zase přináší rozhovor, ve kterém paní Krausová hovoří o své rodině, ale také o tom, jak se dostala do Kolumbie, proč v této zemi zůstala, o svém kolumbijském životním partnerovi i o pozdějších návštěvách rodného kraje.

Rozhovor doplněný fotografiemi z rodinného alba naleznete zde: Rozhovor Vlasta.

Září v Kolumbii na vlnách jazzu

Měsíc září patří v Kolumbii lásce a přátelství, ale také jazzové hudbě. V různých místech po celé zemi tak v těchto dnech zní romantické melodie saxofonů, trubek a klavírů. Festivaly a koncerty, na kterých se setkávají známí domácí i zahraniční umělci tohoto hudebního žánru, přitom rok od roku vzbuzují u publika stále větší ohlas.

První jazzová uskupení se v Kolumbii objevila již ve 20. letech minulého století pod vlivem severoamerických hudebních nadšenců. Nicméně skutečná jazzová scéna se v zemi vyvíjí zejména od počátku 90. let, kdy vznikly nové způsoby interpretace těchto rytmů a ně zareagovaly i školy a univerzity, které zahrnuly jazz do svých osnov a výuky. Mezi pionýry změn patřil například saxofonista Antonio Arnedo nebo pianista Óscar Acevedo, kteří dodnes vyučují nadanou mládež.

V polovině 90. let se mnoho hudebníků začalo věnovat žánru jazz fusion, který spojuje prvky jazzu s ostatními styly, aby se odlišili od klasických rytmů. Velký vliv pak měla také Arnedeho deska Travesía, vydaná v roce 1996, která mísí kolumbijské kořeny a improvizaci a tedy vnáší do místní jazzové tvorby národní folklórní prvky. O dva roky později vznikl první mezinárodní festival jazzu v Bogotě a postupně přibývaly a přibývají další akce a projekty, které dále podporují rozvoj místních interpretů.

Dnes se tak milovníci jazzu mohou těšit hned na několik festivalů, které tvoří tzv. kolumbijský jazzový okruh. V jeho rámci v různých městech vystupují uznávaní představitelé tohoto žánru, v letošním roce se jedná, mimo jiné, o italského jazzového saxofonistu Rosaria Giulianiho.

K nejdůležitějším festivalům patří:

Barranquijazz města Barranquilla na pobřeží Karibiku (13. – 17. 9.): Festival byl založený třemi nadšenci v roce 1997. Kromě hlavních koncertů na dvou tradičních scénách se zájemci mohou zúčastnit také další desítky akcí pořádaných na jiných místech města a to zcela zdarma. Festival se orientuje zejména na latinskoamerický jazz, ale také africké či karibské rytmy, takže zaznívá kubánský son, salsa, mambo, bolero, bossa nova a další mísení s jazzovou hudbou.

Ajazzgo ve městě Cali (12. – 17. 9.): Podporuje rozvoj jazzu v kraji Údolí Caucy od roku 1999 a zaměřuje se na žánr experimentálního jazzu a jazz fusion. Tradičně se představují zejména místní umělci, takže si návštěvníci mohou vychutnat jak to nejlepší ze současné kolumbijské jazzové scény, tak také vyslechnout začínající mladé talenty.

Medejazz města Medellín v kraji Antioquia (13. – 16. 9.): Festival vznikl v roce 1997 a jeho tradičními představiteli je nejen jazz, ale také salsa, kubánská hudba a latinskoamerický jazz. Nicméně bohatý program zahrnuje i řadu akademických besed a výukových lekcí. Na scéně se ukáže více než 100 hudebníků a umělců.

Pastojazz města Pasto v jihokolumbijském kraji Nariňo (12. – 15. 9.): Koná se od roku 2011, letos na počest hudebníka jménem Javier Martínez Maya.

Jazz do parku v hlavním městě Bogotě (16. – 17. 9.): Při příležitosti stého výročí od vůbec první nahrávky Jazz Livery Stable Blues letošní 22. ročník zahrnuje také ukázku historických mezníků ve vývoji různých jazzových stylů, které existují dodnes.

Další skvělou příležitost vychutnat si jazzové rytmy nabízí nádherné koloniální městečko Mompox. Místní architektura, zajímavé kostelíky, ramena největší kolumbijské řeky Magdalény, které omývají obě strany města, zajišťují specifickou atmosféru. Třídenní jazzový festival, který letos začíná ve čtvrtek 21. září, se zde pořádá po šesté. V pátek ulice rozezní festivalový průvod a nebude chybět ani ukázka tradičních uměleckých výrobků a šperků v rámci veletrhu Vyrobeno ručně Mompoxem. Svou sbírku Magický Mompox představí místní rodák Hernán Zajar.

V tomto roce se pak k jazzovému programu přidává ještě zcela nová kulturní akce nazvaná Silencio Jazz Club, která ve dnech 4. a 5. října propojí hudbu s performance a gastronomickými zážitky a přenese návštěvníky do 20. let minulého století. Na festivalu vystoupí například americký zpěvák Gregory Porter.

Další zdroje: Semana.com, RevistaCompensar.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Nad ostrovem San Andrés září zelený měsíc

Území Kolumbie tvoří kromě pevninské části také řada ostrovů a ostrůvků v Tichém oceánu a Karibském moři. A právě v Karibiku, přibližně 720 km severozápadně od pobřeží, se nachází největší a nejznámější z nich, ostrov San Andrés.

Soustroví San Andrés, Providencia a Santa Catalina (a řada dalších menších ostrůvků a skalisek) je zároveň nejmenším krajem Kolumbie. Ostrovy a především okolní vody byly vyhlášeny rezervací za účelem ochrany mangrovníkových porostů a zachovalého ekosystému korálových útesů.

Vzhledem k tomu, že byl ostrov v 17. století osídlen anglickými puritány a později přibyli plantážníci a černí otroci z Jamajky, místní obyvatelé mají svá kulturní i jazyková specifika. Tomuto etniku se říká Raizalové, jedná se o potomky černošských otroků afroamerického původu, vyznávají protestantství a hovoří kreolským jazykem, který má svůj základ v angličtině. Tato jedinečná kultura a zvyky jsou každoročně oslavovány během akce nazvané Green Moon Festival, tedy festival zeleného měsíce.

Od 2. do 9. září se tak všude ozývá wayooo, wayoooo, typický pozdrav festivalu. Krásnou atmosféru ostrova umocňují v těchto dnech karibské rytmy v podání místních i zahraničních hudebních skupin. Jednou z účinkujících je například Miss Emilce Pomare, sopránistka, která zpívá operní árie, ale věnuje se také žánru gospel, náboženské hudbě, která má svůj původ v afroamerických kostelích.

Festivalu se letos účastní také hudebník Lieutenant Stitchie z Jamajky, zásupce gospel reggae hudby,  či kubánský orchestr. Hudební žánry se neomezují jen na gospel či reggae, ale zahrnují řadu dalších rytmů od těch kubánských či afrických, přes zouk, salsa, až po tradiční hudbu domorodců jako je mazurka, waltz, schotis, polka či pasillo.

Zároveň se konají konference o hudbě, místních tradicích, moři či místní zemědělské aktivitě, dokumentární projekce, ukázky typických tanců, ale i divadelní vystoupení. Děti se mohou těšit na workshopy, třeba ten věnovaný hudbám ostrovů. I chuťové buňky si přijdou na své díky nabídce místních gastronomických lahůdek jako je krabí polévka.

Festival se poprvé konal již v roce 1987, takže se letos slaví 30. výročí od jeho vzniku, nicméně v letech 1995 až 2012 neprobíhal. Návštěvu tohoto 12 km dlouhého a až 2 km širokého ostrova lze samozřejmě využít také k odpočinku, koupání a potápění se v moři sedmi odstínů modré barvy, nebo můžete prozkoumat vnitrozemí a zavítat do místního pirátského muzea.

Více informací naleznete na: facebook.com/GreenMoonFest. (foto)

Zdroje: ElIsleno.com, ElTiempo.com.

Rozhovor s ředitelkou Asochecy – Eliškou Krausovou

Časopis STYLEnew přináší rozhovor s ředitelkou Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), paní Eliškou Krausovou.

ELIŠKA KRAUSOVÁ: „BAVÍ MĚ ČESKO A KOLUMBII SPOJOVAT!“

Eliška Krausová má půvab, šarm a energii, která vás dokáže strhnout. Sestra oblíbeného spisovatele Ivana Krause a známého moderátora Jana Krause žije v Kolumbii už od roku 1968. Studentka francouzštiny a španělštiny na pražské Filozofické fakultě sem tehdy vyjela na jazykovou stáž. Události ze srpna téhož roku zařídily její životní směřování jinak. Domů už se nevrátila.

Čas bez skypů a internetu
V Bogotě dokončila vysokou školu a začala pracovat jako profesorka jazyků. Stále působí na bogotské univerzitě, kde více než 25 let řídila Sekci mezinárodních vztahů. Fascinující je, že z Eliščiny rodiny v době totality čtyři z pěti sourozenců odešli do zahraničí. Její maminka tak soustavně přes kopírák psala stovky dopisů. Psala je svým dětem. Místo dotyků a běžného povídání. V dnešní době chatování a hovorů po skypu si něco podobného sotva dokážeme představit. Eliška si v daleké Kolumbii našla i životního partnera Ignacia. Prožili společně šťastných 38 let. O tom, jak moc má Kolumbii uloženou ve svém srdci svědčí i to, že v zemi zůstala i po jeho náhlé smrti. Do Prahy ale přilétá pravidelně. Snaží se dokonce své dva domovy stále více propojit.

Obrázky terezínských dětí
Založila proto neziskovou organizaci Asocheca a jedním z jejích prvních počinů se stala putovní výstava obrázků terezínských dětí, kterou do Kolumbie odvezla. Výstava je zapůjčena Židovským muzeem v Praze. „Musíte si uvědomit, že Kolumbie je 17,5 krát větší než Česká republika,“ vysvětluje Eliška. „Naše výstava ale už prošla téměř všemi velkými městy, vystavuje se i na středních školách a v židovských obcích. Všude je její mrazivé poselství velmi emotivně přijímáno. Vlastně si výstava sama za diváky nachází cestu.“ Eliška v Bogotě spolupracuje s naším velvyslanectvím. Kolumbijci si tak mohli vychutnat i Týden České republiky v Bogotě, na knižním veletrhu se zase díky jí představily spisovatelky Radka Denemarková, Markéta Pilátová, nebo překladatelka ze španělštiny Anežka Charvátová. Elišce za její práci dokonce udělil ministr zahraničí ocenění Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Eliška Krausová se prostřednictvím Asocheca snaží příběhy obou zemí co nejvíce spojit. Jsme rádi, že nám při své návštěvě Prahy ukázala, s jakými místy u nás je spojena ona sama.

1.Kostel Panny Marie Vítězné (U Pražského Jezulátka)
„Jezulátko je pro všechny v Latinské Americe pojem“, říká Eliška s úsměvem. „Slavné Bambino di Praga přivezla do Čech v polovině 16. století Maria Maxmiliána Manriquez de Lara, nevěsta Vratislava. Španělsky mluvící turisté za „Bambinem“ míří při návštěvě Prahy hned jako první! Atmosféru kostela mám moc ráda i já. Nejen ale já!
Sláva Pražského Jezulátka je totiž v Jižní Americe obrovská. V Kolumbii proto naše Asociace připravuje projekt, který by ukázal neuvěřitelné spojení mezi dvěma tak vzdálenými a různorodými zeměmi. Skoro každý druhý Kolumbijec vám řekne, že Praga je místo, které kvůli Jezulátku musí jednou v životě navštívit i on sám!“

2. Tramvaj miluji!
„Jízdu tramvají si užívám už jen proto, že v Bogotě tramvaje nejsou! Moc ráda mám hlavně linku 17 a 22. Národní divadlo, Pražský hrad…. úžasná místa, která se vás hluboce dotýkají i tehdy, když se na ně díváte z okna tramvaje.“

3. Židovské město
„Židovské město je magické. Má v sobě tajemství, krásu a obrovskou bolest. Cítíte ji na každém kroku. Máme v sobě polovinu židovství po našem tatínkovi. V koncentračním táboře sám prožil 6 let. Z těch míst se nikdy nevrátilo 70 jeho příbuzných. Bratr Michael nyní velmi intenzívně pátrá po našich předcích. Je to pro nás nesmírně zajímavé. Jednoho z nich například našel i mezi Wintonovými dětmi.“

4. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
„Úžasná doba mých vysokoškolských studií. Zejména katedra románských jazyků – tady je má Alma Mater. Místo, které v sobě pro mě i po mnoha letech osobité kouzlo. Ze srdce vám jen tak nezmizí! Víte, co mě překvapuje? Od doby mých studií se tu nic moc nezměnilo. Mám pocit, že jsem jen odešla z včerejší přednášky a dnes se sem zase vracím! Víte, na této škole studovala i má sestra Kateřina. Po její předčasné smrti založila naše rodina na její památku Cenu Kateřiny Krausové, kterou financujeme. Je určena pro nejlepší práci v oblasti románské filologie. Zpočátku se v této věci nejvíce angažovala naše maminka Božena. Poté, když zemřela, jsme ale převzali štafetu a každým rokem se na předání ceny se sourozenci setkáváme.“

5. Studio Rubín
„Báječná doba mých snů o tom, že budu herečkou! Víte, že já jsem vlastně taková lehce zhrzená Sarah Bernhardt? Rubín jsem ale milovala. Vzpomínám na Radima Vašinku, který zdejší neutěšené sklepní prostory dával dohromady. Vybavuji si báječné chvíle s Táňou Fischerovou a Jiřím Ornestem. Spolu s nimi jsem chodila do dramatického kroužku a snili jsme o budoucnosti v divadle. Studovala jsem nakonec jazyky, ale Studio Rubín? Nikdy na něj nezapomenu!“

Text : Alena Štrobová. Foto: Dagmar Hájková.

Zdroj: www.stylenew.cz.

Město Cali v rytmech hudby kolumbijského Pacifiku

Jedinečná ochutnávka kultury kolumbijského Tichomoří a zejména tamější hudby čeká v těchto dnech na návštěvníky 2,5 miliónového města Cali, hlavního města kraje Valle del Cauca v západní části Kolumbie. Akce známá jako Festival Petronio Álvarez, případně El Petronio, probíhá letos ve dnech 16. až 21. září (předkola se konají od 13. září).

Jedná se o soutěžně lazenou událost, která nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího právě na tichomořském pobřeží. Do toho významného kolumbijského přístavu se umělec zamiloval a nechal se jím inspirovat při složení své nejznámější písně Moje Buenaventura. Ostatně právě v tomto městě se původně festival konal, než se přesunul do současného dějiště.

Letošní již 21. ročník vzdává poctu místním ženám. Mezi hlavními hvězdami figurují zasloužilé písničkářky Julia Estrada, Inés Granja, Zully Murillo a Eva Pastora. Jako každý rok festival samozřejmě připomíná a rozvíjí afrokolumbijské kořeny obyvatel pacifického pobřeží, tedy regionu, který tvoří čtyři kolumbijské kraje, konkrétně od severu k jihu je to Chocó, Valle del Cauca (Údolí Caucy), Cauca a Nariňo. V roli mezinárodního hosta přijíždí Marco Antonio Campos Oliveros, jeden z nejdůležitějších představitelů afroperuánské hudby.

Soutěžní část festivalu je rozdělena do čtyř kategorií (chrimía, marimba, housle kraje Cauca, volná sekce) a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech používá nejčasteji. Kultura spjatá s bicím hudebním nástrojem marimba a zpěvy jižního Tichomoří byla dokonce Unescem v roce 2011 vyhlášena nehmotným dědictvím lidstva.

Návštěvníci se mohou ale těšit i na taneční a folklórní vystoupení, dětské sbory, či se zúčastnit besed, výstav a audiovizuálních promítání. Nechybí ani ukázky gastronomických specialit, ale také třeba afrokolumbijské módy, estetiky a tradičních uměleckých výrobků. Dále mohou zájemci podniknout i interaktivní procházku v rámci naučného prostoru Quilombo. Název označuje politicky organizované komunity původních černošských otroků, zakládané poté, co z otroctví utekli. Prohlídka zahrnuje ukázku výroby hadrových panenek, typických hudebních nástrojů, seznamuje s nejdůležitějšími řekami regionu a mytologií, která se k nim váže, ale také s rituály při narození dítěte, kulturou původních obyvatel či účesy Afrokolumbijců.

Zahájení festivalu přitom vůbec poprvé patřilo kulturnímu průvodu, tzv. ulici slávy, při kterém se představili různí řemeslní umělci, ale třeba i rybáři Pacifiku a to s vlajkou svého rodného kraje. Další novinkou letošního ročníku je akce nazvaná Petronio na univerzitách, která spočívá v pořádání zdarma přístupných odborných konferencí.

Za zrodem dnes velmi uznáváného festivalu stál Germán Patiňo, antropolog, historik a také ředitel kulturní sekce lokální vlády. Jeho cílem bylo vytvořit prostor pro setkávání umělců oblasti Pacifiku, kde by mohli ukázat svůj talent, často ukrytý mezi pralesy a řekami západní části země.

Zdroje: ElTiempo-1, ElTiempo-2, ElPais.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Foto – Inaugurace výstavy Vždy budu žít… děti z Terezína a Monteríe

Představitelé Muzea Zenú současného umění, známého pod zkratkou Muzac, které se nachází ve městě Montería (kraj Córdoba), a Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) zahájili výstavu 40 obrázků dětí z Terezína a dalších 40 obrázků vytvořených dětmi z města Montería.

Obrázky dětí z Monteríe vznikly v rámci speciálního workshopu pod vedením místního umělce jménem Cristo Hoyos. Čtyřicet dětí vybraných pro tuto akci pocházelo z chudších čtvrtí města. Organizátoři jim poskytli vše potřebné, aby mohli nakreslit svá díla.

Emotivní zahajovací akt proběhl dne 10. srpna 2017 v auditoriu Ronda del Sinú.

Další fotografie naleznete také na stránkách El Meridiano zde.

Výstava obrázků dětí z Terezína ve městě Montería

Muzeum Zenú orientované na současné umění a známé pod svou zkratkou MUZAC, které sídlí ve městě Montería, hlavním městě kraje Córdoba, zve na zahájení výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína a Monteríe. Projekt probíhá ve spolupráci s Asociací česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a za podpory Židovského muzea v Praze. Výstava bude oficiálně zahájena dne 10. srpna 2017 od 18:30 hodin v sále Auditorio Ronda del Sinú.

Výstava přináší ukázku 80 děl vytvořených dětmi z Terezína, ale také z několika čtvrtí města Montería, konkrétně ze čtvrti Villa Jiménez, Nueva Belén, Paraíso, Cantaclaro, Villa Paz, Nueva Jerusalén, Vereda Tropical, Los Colores, Chechenia a La Gloria.

Jak uvádí Cristo Hoyos, umělec, kurátor a zakladatel muzea MUZAC:

Na základě jiných kontextů, času i podmínek umožní projekt široké veřejnosti zamyslet se nad odpovědností společenosti vůči neblahým rozhodnutím jejich vůdců a zároveň objevit velikost a sílu lidské přirozenosti, zejména u dětí. Tímto způsobem výstava poukazuje na plenění, nelidské podmínky, ale umožňuje také znovu nalézt důstojnost a schopnost nevzdávat se snů.

Na počátku 40. let (1941) nacisté proměnili městečko Terezín v modelové ghetto, tj. v článek monstruózního plánu vyhlazení, který stál život šest miliónů Židů v celé Evropě a také 15 tisíc dětí, které táborem prošly. V tomto odporném a nelehkém prostředí, do kterého byly poslány tisíce vysídlenců pronásledovaných kvůli rasovým, sexuálním, intelektuálním rysům či kvůli fyzickému a mentálnímu postižení, vznikla specifická a rozmanitá kulturní atmosféra, v rámci které se odehrávaly nejrůznější divadelní představení, koncerty vážné i populární hudby, konference, organizovaly se knihovny, vydávaly časopisy a výrazným způsobem kvetla i literatura a výtvarné umění.

Umělkyně Friedl Dicker-Brandejsová, která zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, se stala učitelkou umění pro tyto děti a dosáhla nejen výsledků v podobě, které jsou k vidění na výstavě organizované muzeem, ale byla také průkopnicí oboru dnes známého jako umění-terapie, tedy techniky, která umožnila zmírnit dopad otřesných podmínek, ve kterých během války tyto děti žily.

Srovnávat bolestná umělecká svědectví, která uchovává Židovské muzeum v Praze, s pracemi dětí, které obývají zalidněné čtvrti města Montería, by se mohlo zdát nepatřičné, protože životy těchto dětí se v mnoha aspektech liší od nešťastného osudu dětí z Terezína. Nicméně pokud vezmeme v úvahu ozbrojený konflikt a fenomény násilí, které Kolumbijci zažili téměř od té samé doby, kdy proběhla válka v Evropě, a fakt, že město Montería přijalo velké množství vysídlenců, společné aspekty je možné nalézt. MUZAC jako kulturní instituce přijímá a zaštiťuje tuto tichou, ale mocnou manifestaci malých vězňů a obětí obou národů, tento procítěný panel iluzí, fantazií a nadějí, a to se smutkem a bolestí, ale především s odpovědností a cílem nedopustit zapomnění ani lhostejnost.

Další zdroje: Foto 1 (Terezín), foto 2 (MUZAC).

Medellín zaplavily barvy a vůně květin

Město věčného jara, jak se hlavnímu městu kraje Antioquia přezdívá, opět po roce zdobí tisíce květin všech možných barev a vůní. Od 28. července do 7. srpna zde totiž probíhá již 60. ročník tradičního veletrhu květin, který vždy láká jak místní tak zahraniční návštěvníky.

Jedná se o nejdůležitější místní slavnosti, které oslavují zvyky a kulturu kraje a kromě květin přináší i spoustu další zábavy a doprovodných akcí.

Tento zajímavý kulturní program, který je v režii několika set národních i zahraničních umělců, se odehrává na 29 místech po celém městě i v nejbližším okolí. Hlavní atrakcí je bezpochyby průvod nádherných květinových palet, známý jako Desfile de los Silleteros, který ukončí celé svátky 7. srpna. Přibližně dvou kilometrovou trasu projde s těmito doslova uměleckými díly na zádech více než 400 dospělých účastníků, 50 účastníků z řad mládeže a 30 dětí. Nazdobené palety přitom mohou vážit klidně 70 až 100 kg.

Neskutečné obrazce vytvořené z různých druhů květin stejně jako fyzický výkon těch, kteří je nesou, jsou náležitě oceněny potleskem a radostným jásotem přihlížejícího publika. Nejvydařenější palety (silletas) získávají ceny od odborné poroty již před začátkem průvodu a to dle různých kategorií. Ostatně úsilí spojené s vypěstováním květin a jejich následným aranžováním do originálních vzorů si opravdu zaslouží uznání.

Počátky průvodu, který patří mezi kolumbijské nehmotné dědictví, sahají do 19. století, kdy byly dřevěné palety používány k přenášení starých či nemocných lidí. A až pěstitelé květin z vesničky Santa Elena nedaleko Medellínu použili tyto konstrukce k přesunu květin na městské trhy. Při příležitosti oslav 60 let této tradice bylo právě 21 průkopníků z této vesničky slavnostně dekorováno. Od roku 1968 se pak slavnosti konají právě počátkem srpna, aby si obyvatelé připomněli i vyhlášení nezávislosti zdejšího kraje.

Veletrh si opravdu užijí jak dospělí, tak děti a to díky bohatému uměleckému i doprovodnému programu. Obchodní dům Santafé se pyšní velkým květinovým trojrozměrným kobercem ve tvaru páva, jehož výška přesahuje 10 metrů a při jehož výrobě bylo použito kolem 200 tisíc květin.

Večery patří nočnímu kulturnímu parku, v jehož rámci se konají tématické noci s koncerty místních hudebních hvězd. Po velkém zahajovacím koncertu návštěvníky čekají další podmanivé tóny v duchu africké noci, noci žánrů son a bolero, ale také noc kolumbijské hudby, světové hudby či noc tropická.

Květinové náměstí nabízí, a to díky velké popularitě v minulém roce hned na dvou místech, celou řadu různých aktivit, od klasických aut a místních tradičních otevřených autobusů, tzv. chivas, přes taneční, hudební a divadelní představení až po ukázky místních uměleckých předmětů a gastronomie.

Organizátoři zvou také na Národní festival hudebně-poetického žánru trova, festival povídek, 11 kilometrů dlouhou cyklistickou projížďku, dětský průvod květinových palet nebo průvod s domácími mazlíčky. V botanické zahradě je připravena výstava přibližující rozmanitost orchidejí, ptactva a květin jako takových.

Návštěvníci tak mohou poznat tradice a kulturu kraje, které charakterizují místní obyvatele, tzv. paisas. Díky pohostinnosti, vřelosti i hrdosti místních obyvatel, pak můžou zdejší kulturu rovnou i zažít na vlastní kůži. Navíc na většinu akcí je vstup zcela zdarma.

Více informací včetně kompletního programu naleznete na stránkách: feriadelasfloresmedellin.gov.co.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, PubliMetro.co. Foto 1, foto 2, foto 3.