Výstava obrázků dětí z Terezína ve městě Montería

Muzeum Zenú orientované na současné umění a známé pod svou zkratkou MUZAC, které sídlí ve městě Montería, hlavním městě kraje Córdoba, zve na zahájení výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína a Monteríe. Projekt probíhá ve spolupráci s Asociací česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a za podpory Židovského muzea v Praze. Výstava bude oficiálně zahájena dne 10. srpna 2017 od 18:30 hodin v sále Auditorio Ronda del Sinú.

Výstava přináší ukázku 80 děl vytvořených dětmi z Terezína, ale také z několika čtvrtí města Montería, konkrétně ze čtvrti Villa Jiménez, Nueva Belén, Paraíso, Cantaclaro, Villa Paz, Nueva Jerusalén, Vereda Tropical, Los Colores, Chechenia a La Gloria.

Jak uvádí Cristo Hoyos, umělec, kurátor a zakladatel muzea MUZAC:

Na základě jiných kontextů, času i podmínek umožní projekt široké veřejnosti zamyslet se nad odpovědností společenosti vůči neblahým rozhodnutím jejich vůdců a zároveň objevit velikost a sílu lidské přirozenosti, zejména u dětí. Tímto způsobem výstava poukazuje na plenění, nelidské podmínky, ale umožňuje také znovu nalézt důstojnost a schopnost nevzdávat se snů.

Na počátku 40. let (1941) nacisté proměnili městečko Terezín v modelové ghetto, tj. v článek monstruózního plánu vyhlazení, který stál život šest miliónů Židů v celé Evropě a také 15 tisíc dětí, které táborem prošly. V tomto odporném a nelehkém prostředí, do kterého byly poslány tisíce vysídlenců pronásledovaných kvůli rasovým, sexuálním, intelektuálním rysům či kvůli fyzickému a mentálnímu postižení, vznikla specifická a rozmanitá kulturní atmosféra, v rámci které se odehrávaly nejrůznější divadelní představení, koncerty vážné i populární hudby, konference, organizovaly se knihovny, vydávaly časopisy a výrazným způsobem kvetla i literatura a výtvarné umění.

Umělkyně Friedl Dicker-Brandejsová, která zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, se stala učitelkou umění pro tyto děti a dosáhla nejen výsledků v podobě, které jsou k vidění na výstavě organizované muzeem, ale byla také průkopnicí oboru dnes známého jako umění-terapie, tedy techniky, která umožnila zmírnit dopad otřesných podmínek, ve kterých během války tyto děti žily.

Srovnávat bolestná umělecká svědectví, která uchovává Židovské muzeum v Praze, s pracemi dětí, které obývají zalidněné čtvrti města Montería, by se mohlo zdát nepatřičné, protože životy těchto dětí se v mnoha aspektech liší od nešťastného osudu dětí z Terezína. Nicméně pokud vezmeme v úvahu ozbrojený konflikt a fenomény násilí, které Kolumbijci zažili téměř od té samé doby, kdy proběhla válka v Evropě, a fakt, že město Montería přijalo velké množství vysídlenců, společné aspekty je možné nalézt. MUZAC jako kulturní instituce přijímá a zaštiťuje tuto tichou, ale mocnou manifestaci malých vězňů a obětí obou národů, tento procítěný panel iluzí, fantazií a nadějí, a to se smutkem a bolestí, ale především s odpovědností a cílem nedopustit zapomnění ani lhostejnost.

Další zdroje: Foto 1 (Terezín), foto 2 (MUZAC).

Medellín zaplavily barvy a vůně květin

Město věčného jara, jak se hlavnímu městu kraje Antioquia přezdívá, opět po roce zdobí tisíce květin všech možných barev a vůní. Od 28. července do 7. srpna zde totiž probíhá již 60. ročník tradičního veletrhu květin, který vždy láká jak místní tak zahraniční návštěvníky.

Jedná se o nejdůležitější místní slavnosti, které oslavují zvyky a kulturu kraje a kromě květin přináší i spoustu další zábavy a doprovodných akcí.

Tento zajímavý kulturní program, který je v režii několika set národních i zahraničních umělců, se odehrává na 29 místech po celém městě i v nejbližším okolí. Hlavní atrakcí je bezpochyby průvod nádherných květinových palet, známý jako Desfile de los Silleteros, který ukončí celé svátky 7. srpna. Přibližně dvou kilometrovou trasu projde s těmito doslova uměleckými díly na zádech více než 400 dospělých účastníků, 50 účastníků z řad mládeže a 30 dětí. Nazdobené palety přitom mohou vážit klidně 70 až 100 kg.

Neskutečné obrazce vytvořené z různých druhů květin stejně jako fyzický výkon těch, kteří je nesou, jsou náležitě oceněny potleskem a radostným jásotem přihlížejícího publika. Nejvydařenější palety (silletas) získávají ceny od odborné poroty již před začátkem průvodu a to dle různých kategorií. Ostatně úsilí spojené s vypěstováním květin a jejich následným aranžováním do originálních vzorů si opravdu zaslouží uznání.

Počátky průvodu, který patří mezi kolumbijské nehmotné dědictví, sahají do 19. století, kdy byly dřevěné palety používány k přenášení starých či nemocných lidí. A až pěstitelé květin z vesničky Santa Elena nedaleko Medellínu použili tyto konstrukce k přesunu květin na městské trhy. Při příležitosti oslav 60 let této tradice bylo právě 21 průkopníků z této vesničky slavnostně dekorováno. Od roku 1968 se pak slavnosti konají právě počátkem srpna, aby si obyvatelé připomněli i vyhlášení nezávislosti zdejšího kraje.

Veletrh si opravdu užijí jak dospělí, tak děti a to díky bohatému uměleckému i doprovodnému programu. Obchodní dům Santafé se pyšní velkým květinovým trojrozměrným kobercem ve tvaru páva, jehož výška přesahuje 10 metrů a při jehož výrobě bylo použito kolem 200 tisíc květin.

Večery patří nočnímu kulturnímu parku, v jehož rámci se konají tématické noci s koncerty místních hudebních hvězd. Po velkém zahajovacím koncertu návštěvníky čekají další podmanivé tóny v duchu africké noci, noci žánrů son a bolero, ale také noc kolumbijské hudby, světové hudby či noc tropická.

Květinové náměstí nabízí, a to díky velké popularitě v minulém roce hned na dvou místech, celou řadu různých aktivit, od klasických aut a místních tradičních otevřených autobusů, tzv. chivas, přes taneční, hudební a divadelní představení až po ukázky místních uměleckých předmětů a gastronomie.

Organizátoři zvou také na Národní festival hudebně-poetického žánru trova, festival povídek, 11 kilometrů dlouhou cyklistickou projížďku, dětský průvod květinových palet nebo průvod s domácími mazlíčky. V botanické zahradě je připravena výstava přibližující rozmanitost orchidejí, ptactva a květin jako takových.

Návštěvníci tak mohou poznat tradice a kulturu kraje, které charakterizují místní obyvatele, tzv. paisas. Díky pohostinnosti, vřelosti i hrdosti místních obyvatel, pak můžou zdejší kulturu rovnou i zažít na vlastní kůži. Navíc na většinu akcí je vstup zcela zdarma.

Více informací včetně kompletního programu naleznete na stránkách: feriadelasfloresmedellin.gov.co.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, PubliMetro.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Santa Marta oslavuje moře a zábavu

Santa Marta, hlavní město kraje Magdaléna, leží na pobřeží Karibiku v podhůří Sierra Nevada de Santa Marta a je tak nejen vyhledávaným cílem zahraničních turistů, ale i  oblíbenou prázdninovou destinací kolumbijských rodin. Tato privilegovaná poloha, ale zároveň i přívětivost místních lidí nabízí jedinečné zážitky, umocněné možností navštívit nedaleký Národní park Tayrona s jedněmi z nejkrásnějších pláží Kolumbie, nebo třeba komunity původních indiánských obyvatel žijících ve výše zmíněném pohoří.

Navíc se zde každoročně koncem července konají Slavnosti moře, které mimo jiné oslavují zdánlivě nekonečnou modrou plochu, slunce, pláže, zábavu a život v Santa Martě jako takový. Návštěvníci se mohou těšit jak na ukázky a soutěže v různých vodních sportech, tak na spoustu kulturní zábavy, ukázku místních tradic, zvyků i folklóru.

Hlavní program 57. ročníku festivalu probíhá ve dnech 26. až 30. července a to zejména na třech plážích – přímo v zátoce Santa Marty, na nedaleké pláži Rodadero, kde se nachází většina prázdninových hotelů, a v rybářské vesničce Taganga. Dne 28. 7. od dvou hodin odpoledne protančil ulicemi města folklórní průvod, kterého se zúčastnilo více než 100 souborů z různých částí karibského regionu.

Nechybí ani festival žonglérů a komediantů nebo gastronomický festival. V jeho rámci představuje místní kuchyni 10 z 32 původně přihlášených zájemců, vybraných odbornou porotou v průběhu dvou vyřazovacích kol.

Zároveň oslavy připomínají letos již 492 let od založení města španělským dobyvatelem Rodrigem de Bastidasem, který město pojmenoval podle katolického svátku svaté Marty. Santa Marta je tak vůbec nejstarším městem Kolumbie a druhým nejstarším celé Jižní Ameriky. I proto jí byla vzdána čest dne 28. 7. večer koncertem nazvaným Serenáta pro Santa Martu.

Prostor samozřejmě patří i všem možným vodním sportům, od plavání, přes vodní lyže až po závody plachetnic či plážový fotbal. Ve vesničce Taganga probíhá Festival rybaření, který kromě soutěží zahrnuje také různé konference a výstavy. Sportovní aktivity jsou doprovázeny hudebními a uměleckými vystoupeními. Slavnosti vyvrcholí velkým nedělním koncertem, na kterém vystoupí řada důležitých kolumbijských skupin i hudebníků.

Letošní ročník festivalu proběhne bez volby národní a lidové královny moře, nicméně do soutěže o krajskou kapitánku moře se mohly přihlásit dívky z různých částí Santa Marty. Kandidátky musí prokázat nejen svou krásu, ale také fyzickou sílu a zručnost při různých vodních i pozemních sportech.

Děti mohou soutěžit o nejkrásnější malbu spojenou právě s mořem. Před oficiálním zahájením proběhl také pátý ročník fotomaratónu, tedy soutěže o nejlepší fotografie zachycující různé okamžiky oslav. Cílem je na následné výstavě ukázat návštěvníkům, jak se žije v Perle Ameriky a jak se zde lidé umí bavit a využívat možností, které poloha města nabízí. Do soutěže se každoročně mohou zapojit jak profesionální fotografové, tak amatéři, kteří se včas zaregistrují a následně ve stanovených termínech zašlou porotě tři fotografie: jednu ze sportovní aktivity, jednu z akce rekreační a jednu ukazující, jak se odpočívá na plážích a v moři Karibiku.

Oficiální stránky slavností: fiestadelmar.com.co. Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie slaví svou nezávislost

Prohlížeč Google má dnes ve svém znaku zakomponovanou kolumbijskou trikolóru a národní vlajka Kolumbie vlaje také z oken a balkónů po celé zemi. Je totiž 20. červenec, tedy den, kdy Kolumbijci slaví svou nezávislost.

Přesně před 207 lety, tedy 20. července 1810, se v dnešní Bogotě odehrály události, které změnily historii místokrálovství Nová Granada, tj. území dnes známého jako Kolumbie, ačkoli samotná nezávislost přišla až o několik let později.

Byl pátek a tak se na hlavním náměstí městečka Santa Fe (de Bogotá) pořádal jako každý pátek trh. Všude se proto pohybovala spousta lidí všech možných ras i sociálních vrstev. Toho využili místní kreolové, potomci Španělů narození již na americkém kontinentu, kteří toužili po větší svobodě a politické moci vůči Španělům pocházejícím přímo ze starého kontinentu. A v daný den se vydali poprosit o zapůjčení květinové vázy do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby mohli vyzdobit stůl na chystaném banketu pro královského komisaře Antonia Villavicencia.

Llorente jim však prokázat tuto laskavost, která byla ve skutečnosti jen záminkou pro vyvolání hádky, slušně odmítl, což po dalších předem naplánovaných provokacích ze strany kreolů vyústilo až v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokráli nezbylo nic jiného než přistoupit na zvolení mluvčích lidu a vytvoření Nejvyššího shromáždění vlády, které mělo nahradit neuznanou autoritu místokrále.

Toto shromáždějí ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti, která poprvé počítala se sepsáním Ústavy, svoláním voleb a pokládala základy svobodě a federalismu, i když uznávala, aspoň teoreticky, autoritu španělského krále Fernanda VII a tedy neznamenala úplné vyhlášení nezávislosti. Ostatně definitivní vojenská pořážka Španělů se odehrála v bitvě u Boyacá 7. srpna 1819 a až ta vedla – o dva roky později – k vytvoření Kolumbijské republiky jako národu nezrušitelně svobodného a nezávislého na španělské monarchii.

20. červenec byl prohlášen státním svátkem až v roce 1873. V současné době mezi hlavní body svátečního programu patří vojenské přehlídky, zejména ta v hlavním městě je opravdu velkolepá a těší se bohaté návštěvnosti z řad široké veřejnosti. Na speciálním pódiu sleduje přehlídku pravidelně i kolumbijký prezident s viceprezidentem a ministrem obrany. Na počátku ceremonie se vzdává čest všem vojákům, kteří při plnění svých povinností přišli o život. Prezident pak vyznamenává velitele ozbrojených sil Řádem kříže z Boyacá.

Ulicemi i letos prošlo více než 10 tisíc vojáků a policistů různých oddílů, včetně speciálních sil, parašutistů, ale k vidění byly také lodě, obrněná vozidla, koně či psovodi s pejsky vycvičenými na vyhledávání bomb. Nad hlavami obyvatel Bogoty pak proletěly helikoptéry, K-firy a další stroje kolumbijského letectva.

Ono v zemi, kde dlouhá desetiletí probíhal ozbrojený konflikt, který dodnes není úplně ukončený, mají příslušníci ozbrojených sil (tj. pozemních sil, letectva a námořnictva) i policie významné postavení a při přehlídce je doprovází jásot, tleskání a pozdravy přihlížejících. Letos se navíc přehlídka nesla v duchu vítězství ozbrojených sil nad povstalci po loňském uzavření míru s levicovou skupinou FARC, a tedy v duchu éry post-konfliktu, ve které se Kolumbie nachází.

Připravena je vždy také řada kulturních akcí. Bogotské Muzeum nezávislosti, které sídlí v historickém domu Španěla Llorenteho v rohu hlavního bogotského náměstí, slaví letos nezávislost mimo jiné výstavou nazvanou Další procesy nezávislosti. V den oslav bude v kinech uvedena premiéra dokumentu režisérky Natalie Orozco, Ticho zbraní (El silencio de los fusiles), který přibližuje čtyři roky mírových rozhovorů mezi kolumbijskou vládou a partyzánskou skupinou FARC. Film bude ke shlédnutí v několika krajských městech pouze ve dnech 20. až 23. července.

Zdroje: ColombiaAprende.edu.co, TodaColombia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Svátek nezávislého filmu v Bogotě

Již potřetí zve hlavní kolumbijské město širokou veřejnost na jedinečný Festival nezávislého filmu, který se prezentuje pod svou zkratkou IndieBo. Letošní ročník, probíhající od 13. do 23. července, je přitom zaměřen na klasiku, respektive na kombinaci nového a klasického, tedy především na filmy, které mají potenciál stát se nezapomenutelnými díly, ale nebrání se netradičnímu a tedy riskantnímu způsobu zpracování s posláním skrytým mezi řádky.

Milovníci netradičního sedmého umění si opravdu přijdou na své, jelikož pořadatelé festivalu vždy vybírají to nejlepší z nejdůležitějších filmových festivalů celého světa, včetně festivalu v Cannes, Torontu či festivalu Sundance. Zájemci si tak letos mohou vybírat z nabídky 80 snímků z 35 různých zemí.

Mezi nimi figuruje například film britského tvůrce Kena Loacha nazvaný Já, Daniel Blake, pojednávající o muži, který se snaží získat zpět svou práci poté, co měl zdravotní problémy, a musí tak bojovat proti sociálnímu systému. Dokument 78/52 vzdává poctu slavné scéně vraždy ve sprše amerického hororového filmu Alfreda Hitchcocka Psycho. Program láká také na filmy Manifest Juliana Rosefeldta, Země malých lidí Yaniva Bermana, nebo Město duchů Matthewa Heinemana, který festival poctí i osobní přítomností. Mezi zahraničními hosty dále vyniká Ed Lachman, vynikající americký kameraman a režisér, neúspěšně nominovaný na Oscara za svou kameramanskou práci na filmu Daleko do nebe.

Díky spolupráci s The Film Fundation Martina Scorsese, organizací založenou v roce 1990 za účelem chránit a zachovat díla vytvořená ve starém analogovém formátu,  se filmoví nadšenci mohou těšit na zrestaurované ikonické snímky v původním znění. Jednotlivé projekce budou uvedeny kolumbijskými režiséry, jako je například Luis Ospina, Ciro Guerra nebo César Acevedo, kteří vysvětlí přínos každého filmu pro historii kinematografie, ale také pohovoří o vlivu těchto snímků na jejich vlastní tvorbu. Mezi poklady, které jsou letos ke shlédnutí, je například první film Quentina Tarantina do češtiny přeložený jako Gauneři (Reservoir Dogs), práce Nicholase Raye, Alfreda Hitchcocka, Billyho Wildera či snímek Stalker režiséra jménem Andrey Tarkovskiy. Diváci si tak budou moci vychutnat nejen moderní kinematografii, ale také ocenit historické perly filmového umění.

Od počátku je posláním IndieBo demokratizovat kulturu, tedy poskytnout přístup k výjimečným dílům kinematografie všem obyvatelům a návštěvníkům Bogoty. Festival tak probíhá v kinosálech různých částí města, ale také na veřejných prostranstvích jako jsou parky a náměstí v několika čtvrtích Bogoty. Speciální výběr filmů navíc pocestuje i autobusem CineBus, který má kapacitu pro 40 lidí.

Nebude chybět ani oblíbená sekce IndieBox zaměřená na technologie a inovace, která promění bogotský Památník hrdinům v místo zážitků virutální reality, mappingu a interaktivity a to v podání skupin z USA, Argentiny i domácí Kolumbie.

V rámci doprovodného programu probíhají také workshopy a IndieTalks, tedy debaty s významnými mistry kinematografického průmyslu, kteří odborníkům a studentům tohoto oboru umožňují získat nové znalosti a podněty pro vlastní tvorbu.

Více informací naleznete na oficiální stránce festivalu: indiebo.co.

Další zdroje: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Muzeum pod širým nebem – městečko Santa Fe de Antioquia

Nachází se přibližně 70 km od Medellínu, druhého největšího kolumbijského města, a rozhodně stojí za návštěvu. Město Santa Fe de Antioquia je totiž jako vystřižené z pohlednice, uchvacuje koloniální architekturou, přívětivou atmosférou, ale také krásnými přírodními scenériemi v okolí. Není proto divu, že patří k současným 17 městečkům považovaným za národní dědictví Kolumbie.

Původně hornické město (dodnes se zde těží zlato) bylo dokonce celých 285 let hlavním městem kraje Antioquia, než tuto úlohu v roce 1826 převzalo díky své strategické poloze a mírnějšímu klimatu město Medellín.

Ostatně zimy se zde opravdu bát nemusíte. Nadmořská výška 522 m.n.m zaručuje velmi vysoké teploty, proto se i řada Kolumbijců, třeba právě z nedalekého Medellínu, jezdí o víkendech tímto směrem ohřát a užít si třeba koupání v bazénu v některém z blízkých i vzdálenějších hotelů. Přibližně 25tisícové město se tak o volných dnech může zaplnit turisty či návštěvníky z okolí, v běžných dnech si však uchovává svou klidnou atmosféru.

Hlavním lákadlem místa je však původní koloniální výstavba, romantické dlážděné uličky, velké bílé domy se širokými portály a malovanými velkými okny nebo třeba krásná zákoutí s palmami a jinými rostlinami. Centrální náměstí nese jak jinak než jméno osvoboditele Simona Bolívara a vyznačuje se také krásnými balkóny přilehlých budov. Vévodí mu Katedrála neposkvrněného početí v neoklasickém renesančním stylu, která jednu dobu sloužila i jako vězení pro kněze. Uprostřed náměstí pak narazíte na řadu prodejců místního ovoce a domácích sladkostí.

Turistické atrakce jsou dobře označeny. Můžete tak poklidně křižovat uličkami města a sledovat například cedule umístěné na fasádách některých domů. Ty vzdávají poctu slavným osobnostem, které zde v městečku žily či aspoň chvíli působily, jako je Jorge Robledo, zakladatel města, hrdinové nezávislosti Atanasio Girardot a José María Ortiz či matka Laura.

Přes parné poledne se pak můžete ukrýt před sluncem v místních muzeích. Muzeum náboženského umění se pyšní jednou z největších sbírek uměleckých předmětů tohoto typu v Kolumbii. V muzeu Juana del Corral pak naleznete dokumenty, ukázky koloniálního umění, ale také archeologické a etnografické exponáty. Dům koloniálního stylu má sedm sálů přibližujících různé historické etapy, od předkolumbovského období přes nezávislost až po dobu republiky. Naleznete zde také stůl, na kterém diktátor Juan del Corral podepsal v roce 1813 akt nezávislosti kraje Antioquia.

Nedaleko městečka můžete navštívit další zajímavost hodnou shlédnutí. Jedná se o 291 metrů dlouhý most zvaný Puente de Occidente, který byl na konci 19. století považován za nejdelší visutý most Latinské Ameriky. Tento skvost vyrobený ze dřeva a oceli, podepřený sloupy z cihel byl postaven mezi léty 1887 a 1895 a vede přes řeku Cauca.

Sedm kilometrů od města se nachází další atrakce, starý dům, který před více než 25 lety sloužil jako scéna jedné z nejlepších národních televizních produkcí: Dům dvou palem.

Předlohou byl stejnojmenný román spisovatele jménem Manuel Mejía Vallejo, který vypráví příběh muže, který staví ten nejkrásnější dům, aby tak získal, neúspěšně, srdce své rozmarné milované dívky.

Santa Fe si zároveň uchovává své původní zvyky a tradice. Při neděli je v místních čtyřech hlavních kostelích cítit, jak jsou zdejší obyvatelé pobožní a konzervativní. Základem místní gastronomie jsou kukuřičné placky arepas, ale také říční ryby, známou plodinou pak tamarind, nakyslé ovoce, které se častěji prodává v podobě typických sladkostí.

Zároveň městečko láká turisty na řadu kulturních akcí s důrazem na zážitkový kulturní cestovní ruch. Probíhá zde například filmový festival, festivaly fotografie, tamarindu, náboženské hudby, Festival ďáblíků apod. Na své si ale přijdou i milovníci přírody, protože okolní hory, řeky i stezky nabízí jedinečné vyžití, i když jsou teprve postupně objevovány, jak místními tak cizinci.

Zdroje: Colombia.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Svátek kolumbijského folklóru v městečku Ibagué

do 3. července žije kolumbijské městečko Ibagué (kraj Tolima) jedinečným festivalem, který ukazuje to nejlepší z rozmanitého kolumbijského folklóru. Proto nepřekvapí, že tento svátek tradiční hudby, tance a kultury obecně tvoří součást národního kulturního a uměleckého bohatství země.

Letošní 45. ročník byl zahájen 17. června, nicméně řada aktivit probíhala v rámci předfestivalových vystoupení a příprav již od počátku měsíce. Ulicemi prochází průvody, ve kterých nechybí tanečníci v barevných kostýmech, folklórní hudební skupiny, pestré alegorické vozy, mytologické postavy, ale třeba i krásné místní slečny. Mezi významné domácí hosty v tomto roce patří zpěvák Checo Acosta či skupina Kimbombó Orquesta.

Místní obyvatele, ale i turisty z různých koutů země a světa lákají zejména dva hlavní průvody – místní obecní a krajský průvod a dále průvod národní. Ten první se koná v den svátku sv. Jana, tj. 24. června, kdy městem projíždí nazdobené vozy s adeptkami na titul královny folklóru kraje Tolima. Ulicemi zároveň tančí místní soubory i postavy odrážející báje a legendy kraje.

Národní průvod pak návštěvníky čeká 2. července, mimo jiné i s účastnicemi soutěže o královnu folklóru z různých krajů Kolumbie. Přizvanými hosty jsou pak dvě bratrská města – mexické Guanajuato a čínské Chengdú, které se pochlubí nejen ukázkou své kultury, ale také gastronomie.

Zároveň se, a to už po jedenácté, koná i mezinárodní, nebo možná lépe řečeno latinskoamerické, folklórní setkání, v rámci kterého se letos představí zástupci z Ekvádoru, Mexika, Argentiny, Paraguaye, Hondurasu, Kostariky a samozřejmě i hostitelské Kolumbie. Mezinárodní soutěž a ukázka kultury se v Ibagué koná letos poprvé po 20 letech.

Z dalších tradičních akcí vyniká třeba Festival festivalů, kdy každý kraj představuje své vlastní tradice, Den klobouku (sombrera) kraje Tolima, nebo Den tamalu, tedy tradičního kolumbijského jídla, typického pro kraj Tolima. Jedná se o směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu. Ochutnávku místní speciality doprovodí tóny deseti mládežnických hudebních skupin.

Více než 70 procent vystoupení je zdarma a odehrávají se na otevřených prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center. Na jiné akce, jako jsou například galavečery, přehlídka v plavkách či volba a korunovace národní královny folklóru, si zájemci musí zakoupit vstupenky.

Festival vznikl v roce 1959 s cílem podpořit tradiční hodnoty města a ukázat tak přívětivou tvář kraje, který v 50. letech trpěl násilnými střety příznivců liberální a konzervativní strany. Samotné město Ibagué je přitom považováno za kolébku hudební kultury v Kolumbii, i proto se mu přezdívá kolumbijské hlavní město hudby. Každoročně zde probíhá řada festivalů, koncertů, město se pyšní i významnou konzervatoří a obyvatelé města mají hudbu prostě v krvi.

Celý program a více informací o festivalu naleznete na oficiálních stránkách akce: www.festivalfolclorico.com.

Další zdroje: EcosDelCombeima.com, ElOlfato.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Město Medellín v rytmu žhavého tanga

Vášnivý tanec tango je spjat především s Argentinou, případně s Uruguayí, nicméně i kolumbijský Medellín byl s tímto hudebním žánrem v průběhu minulého století propojen. Řada argentinských umělců totiž cestovala z rodné země do USA a vzhledem k délce cesty si často plánovala mezipřistání právě v Kolumbii.

Již více než deset let se v Medellínu odehrává Mezinárodní festival tanga a to vždy na konci června jako připomenutí smrti Carlose Gardela, zpěváka, skladatele i filmového herce, který se nesmazatelně zapsal do historie tanga v Latinské Americe.

Není jisté, zda se Gardel narodil v Uruguayi někdy v letech 1883-1887 nebo ve Francii v roce 1890, každopádně od dětství žil v Buenos Aires a v roce 1923 získal argentinské občanství. Zemřel 24. června roku 1935 v kolumbijském Medellínu při letecké nehodě.

A právě proto se festival vždy snaží, aby jeho konání zahrnovalo i datum 24. června. Letos akce, známá také jako Festitango, probíhá od 20. do 25. června. Festival přitom patří k nejdůležitějším událostem svého druhu nejen díky kvalitnímu profilu zúčastněných umělců, ale také díky scéně, kulisám a celkově zajímavému programu.

Medellín tak v těchto dnech roztančí na 180 místních a skoro pět desítek zahraničních hostů celkem z deseti různých zemí. Mezi pozvanými umělci letos vyniká například Victor Lavallén, Pablo Estigarribia nebo Horacio Cabarcos. Zvláštní pocty se dočká nejvýznamnější a nejhranější tango historie, které slaví sto let od svého vzniku – La Cumparsita. Jde o nehmotné dědictví lidstva zapsané na seznamu Unesco, jehož autorem hudby je uruguayský mistr Gerard Matos Rodriguez. Slova, která vznikla později, pak pochází z dílny Argentinců jménem Pascual Contursi a Enrique Maroni.

I jedenáctý ročník festivalu přináší světový šampionát tanga s více než 350 dospělými i dětskými účastníky. Soutěží jak dvojice, tak taneční skupiny. Nechybí ani pěvecká soutěž, ve které bude o vítězství usilovat 43 jak profesionálních tak amatérských zpěváků nejen z kolumbijských měst, ale také například z Buenos Aires (Argentina), Montevidea (Uruguay), Santiaga de Chile (Čile) a dalších.

V průběhu celého festivalu se pak zájemci mohou naučit kroky tohoto erotického tance přímo na ulicích, které se promění ve velkou taneční školu a taneční parket v jednom, vše pod vedením profesionálních učitelů.

Doprovodný program zahrnuje kromě hodin tance také akademické besedy nebo koncerty hudebních skupin, zkoušky volně přístupné pro širokou veřejnost nebo představení notových knih pro koncertní tanga. Návštěvníci se mohou těšit také na cyklus argentinského filmu a dokumenty, ale čekají je i stánky s CD, sbírkami, typickým oblečením, jídlem, upomínkovými předměty.

Celý festival probíhá především na náměstí Gardel a v divadlech Pablo Tobón Uribe a Metropolitním divadle, nicméně i kulturní domy, náměstí a ulice města v těchto dnech ožívají kulturou, zvuky, písněmi i tancem spojeným s tangem. Nezapomenutelnou atmosféru si mohou vychutnat opravdu všichni, protože vstupy na veškerá vystoupení a doprovodné akce jsou zdarma.

Více informací na facebookové stránce festivalu: zde.

Další zdroje: ElTiempo.com, Minuto30.com, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Latinská Amerika přímo v Praze – Merkádo 2017

Chutě a vůně Jižní a Střední Ameriky, hudba a tanec v divokém rytmu, relaxace v duchu popíjení kávy, maté i vína – takové je Merkádo, trhy plné exotických pokrmů, nápojů a výrobků z Latinské Ameriky. A vzhledem k tomu, že podle analytické společnosti Gallup jsou Latinoameričané nejpozitivnějšími lidmi na světě, o příjemnou a pohodovou atmosféru je předem postaráno.

Letošní již 4. ročník této jedinečné události se odehraje ve čtvrtek 22. června od devíti hodin ráno do devíti hodin večer tradičně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. Jiřák se tak na celý den promění v jiný svět a tentokrát půjde o poněkud pálivý zážitek, protože trhy se zaměřují na chilli.

Prodejci z různých zemí uvedeného regionu tak mají možnost prezentovat svou kulturu i to nejtypičtější ze svých zemí. Návštěvníci se mohou určitě těšit na kávu, kakao, ale také na exotické ovoce, jihoamerické víno či koření. Nechybí ani stánky s originální bižuterií, oblečením, módními či bytovými doplňky ručně vyráběnými indiánskými komunitami.

Merkádo je navíc především o dobrém jídle, o které v Latinské Americe rozhodně není nouze. Vybrané restaurace v rámci trhů představí řadu specialit od argentinské přes karibskou až po mexickou kuchyni. Nadšení kulináři předvedou své umění chutí a připraví mimo jiné i kolumbijské plněné taštičky empanadas.

Latinskoamerický den by nebyl úplný bez žhavých tanečních rytmů. Přímo na náměstí se tak zájemci mohou naučit základní kroky tanců jako je salsa, bachata či merengue. K trhům patří i doprovodný program zahrnující výstavy, přednášky a workshopy, v rámci kterých se můžete blíže seznámit s kulturou tradičních latinskoamerických komunit, ale také například s amazonskými bylinami a jejich využitím v praxi. Odpočinek si návštěvníci mohou dopřát v typických houpacích sítích zvaných hamacas.

O oblíbenosti a úspěchu akce svědčí fakt, že se vůbec poprvé obdobné trhy konaly počátkem měsíce i v Brně a to na Moravském náměstí. Ostatně festival Merkádo se stal největší kulturní akcí se zaměřením na region Latinské Ameriky v celé střední Evropě. Vstup na festival je bezplatný.

Projekt se zrodil na konci roku 2013 v hlavě Martiny Kaňákové, studentky iberoamerikanistiky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, která chtěla společně se svými přáteli přenést aspoň kousek svébytné latinskoamerické atmosféry k nám do České republiky. V květnu roku 2014 se pak ojedinělá idea stala skutečností díky podpoře jak ze strany městské části Prahy 3, tak řady velvyslanectví, konkrétně velvyslanectví Peru, Mexika, Argentiny, Brazílie a Čile. O rok později byl dokonce založen spolek Merkado, z.s., mezi jehož aktivity nepatří pouze pořádání trhů, ale také celková podpora a propagace regionu a tamější kultury u nás.

Oficiální stránka trhů: www.merkadofest.cz. (Další zdroje: foto 2, foto 3.)

Poznejte kraj Márquezova magického realismu

macondo-1Spisovatel a novinář Gabriel García Márquez (1927 – 2014) je bezpochyby nejznámějším představitelem kolumbijské literární scény a jedním z nejvýznamnějších latinskoamerických spisovatelů všech dob. Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982 je spojovám zejména s žánrem magického realismu, který se vyznačuje řadou nadsázek, bizarních příhod a fantastických motivů podávaných tak, jako by byly součástí všední každodennosti.

I v češtině vyšla řada jeho románů a povídek, přičemž rozsáhlý román Sto roků samoty má v Márquezově tvorbě výjimečné postavení a patří k nejslavnějším španělsky psaným knihám 20. století. Dílo přeložené do petatřicítky jazyků je ságou rodiny Buendíů ze vsi uprostřed jihoamerického pralesa. Na osudech této rodiny se promítá historie Kolumbie, Latinské Ameriky a možná i celého lidského rodu. Na jeho vznik měla prý zásadní vliv Márquezova babička, která mu v dětství vyprávěla fantastické příběhy, často inspirované karibskými lidovými legendami.

macondo-2Román byl vydaný 30. května roku 1967, takže nedávno oslavil 50. let od svého uvedení na trh. I když se odehrává v bájném místě zvaném Macondo, řada odborníků i laiků má toto místo spojené s Márquezovým rodištem, městečkem Aracataca na severu Kolumbie. A proto není divu, že součástí oslav takového výročí je i nová Ruta Macondo, tedy turistická trasa, která účastníky seznámí s historickými místy spjatými s výše uvedeným románem.

Autobusová linka je momentálně v provozu každou sobotu od 8 hodin rána do 4 hodin odpoledne a pasažéry převáží z pobřežního městečka Santa Marta krajem banánových plantáží až do Aracatacy. V autobuse je každému sedadlu přiřazena konkrétní postava románu, takže jsou turisté vtaženi do jedinečného magického světa rodinného klanu Buendía Iguarán prostřednictvím příběhu konkrétního protagonisty. Po cestě čeká pasažéry gastronomická zastávka v restauraci osady Julio Zawady, kde mohou vyzkoušet smažené delikatesy tradiční karibské kuchyně.

macondo-3V Aracatace účastníci navštíví například železniční stanici, památník Remedios la Bella, nebo také místní knihovnu, Ulici Turků, zavlažovací kanál, kostel sv. Josefa, Dům telegrafisty, kde pracoval Márquezův otec, a dům-muzeum Gabriela Garcíi Márqueze, rekonstruovanou repliku původního domu, kde se Márquez narodil a prožil první léta svého dětství.

Při příležitosti výročí vydání románu proběhla také prezentace sbírky esejí Sto roků samoty, 50 let poté, do které přispělo 19 národních a zahraničních spisovatelů.

Zdroje: ElTiempo.com, ElInformador.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.