Velvyslanectví Kolumbie v České republice zve všechny zájemce na filmovou sérii Příběhy z Kolumbie. Cílem této kulturní iniciativy je posílit kulturní výměnu mezi oběma zeměmi prostřednictvím promítání filmových produkcí, které se staly milníky v audiovizuálním narativu země. Filmy budou ke shlédnutí tři středy po sobě od 29. října do 12. listopadu v sídle Institutu Cervantes v Praze.
Prvním filmem je Pueblo de cenizas, horor založený na kolumbijských mýtech a legendách. Antonio, dědic kávové plantáže, žije se svým otcem Ramónem, osadníkem, který ovdověl po podivných událostech, a se svou ženou Evelií, která mu nemůže dát dítě, aby mohl pokračovat v rodinné linii. Ve městě přirozeně koexistují s legendami, historkami o čarodějnicích a démonech typických pro tento region. A to dokud nedorazí Miriam, osiřelá neteř Eveliiny, kterou záhadně přepadne El Duende, zdánlivě neškodná nadpřirozená bytost, která propůjčuje svou moc do služeb lidských vášní a je schopna toho nejhoršího, aby ochránila své území.
Na programu je také historický film Saturio el último fusilado. Vypráví příběh o životě Manuela Saturia Valencii, intelektuála a právníka, který se narodil v prosinci 1867 v Quibdó. Byl posledním mužem odsouzeným a popraveným zastřelením v Kolumbii v květnu 1907. Film se zabývá složitou realitou rasismu a útlaku v Chocó a rolí Manuela jako aktivisty a politického vůdce uprostřed Tisícidenní války. Byl prvním španělsky mluvícím Afroameričanem, který měl postavení městského zástupce, městského soudce a obvodního soudce. Trvalo však jen 6 dní od jeho zatčení, než ho válečná rada odsoudila na smrt za údajné způsobení požáru v Quibdó.
Poslední snímek cyklu se jmenuje La Casa de Mamá Icha. Jde o observační dokument, který zachycuje návrat Marie Dionisie Navarro do Kolumbie. Mama Icha cítí, že se blíží konec jejího života a myslí jen na jednu věc: návrat do rodného městečka Mompox. Před několika desítkami let emigrovala do Spojených států amerických, aby pomohla své dceři starat se o vnoučata. Sní o tom, jak se za soumraku houpe mezi rameny řeky Magdaleny, obklopena svými příbuznými a sousedy na dvoře domu, který postavili během těch let nepřítomnosti za peníze, které posílala ze zahraničí. Idylický svět jejich vzpomínek je však konfrontován s chamtivostí, apatií a zhoršenými rodinnými vztahy. Film tak zkoumá následky migrace a bolestnou realitu rodinných sporů o moc, když se starší lidé stávají závislými na péči druhých.
Tyto filmy znovu potvrzují závazek Kolumbie budovat udržitelný mír, zdůrazňují její kulturní, etnickou a rasovou rozmanitost a zároveň sdílejí události, které jsou Kolumbijcům velmi blízké. Jsou to příběhy, které jim vyprávěli jejich prarodiče během jejich dětství, inscenace skutečných událostí, které poznamenaly historii země, a svědectví migrantky, která vypráví svůj příběh a svůj boj za návrat do svého městečka v Kolumbii.
Zdroj: Instituto Cervantes.