turismus

Kolumbie slaví měsíc afrického dědictví

Květen tradičně patří kultuře potomků afrických otroků na kolumbijském území. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v zemi. Místní Ministerstvo kultury proto i letos připravilo zajímavý program, který má navzdory probíhající pandemii koronaviru a neutichajícím sociálním protestům připomenout odkaz potomků Afričanů v Kolumbii, jejich tradice, zvyky, ale také historii, boje za svá práva, aktuální problémy a realitu, ve které dnes tyto komunity žijí. Akce mají poukázat i na přínos afrokolumbijské populace při utváření kolumbijského národa a podpořit ocenění kulturní rozmanitosti země.

Vzhledem k situaci se tak jako loni kulturní nabídka přesunula do digitálního a rádiového prostoru. Nechybí hudba, audiovizuální umění, poezie ani tanec. Spuštěn bude také program Rok svobody v souvislosti s uplynutím 170 let od již dříve zmíněného zrušení otroctví. Odstartuje právě v pátek 21. května hudebním vystoupením přenášeným přes sociální sítě i televizí. Skupina Palenquera Monasita Ri Palenge zazpívá národní hymnu v jazyce komunity palenqueros. A soubor Opera Maafá, spadající pod hudební školu univerzity Univalle, zahraje volnou verzi o cestě, kterou popisuje známý afrokolumbijský spisovatel Manuel Zapata Olivella ve svém nejslavnějším románu Changó, El gran putas. Významný jayzkovědný institut Caro y Cuervo pak v pátek 21. května pořádá čtenářský klub nazvaný Tři afrokolumbijští básníci, kterými jsou Jorge Artel, Calendario Obeso a právě Manuel Zapata Olivella.

Na sociálních sítích dostanou prostor audiovizuální a zvukové práce, platforma Retina Latina pak nabídne speciální filmový program. Prvním z uvedených snímků je dokument Matachindé z roku 2014, který vypráví o vesničce Juntas de Yurumanguí v kraji Chocó. Právě tam se každoročně slaví velikonoční svatý týden daleko od náboženských autorit a tedy netradičně, s autonomií v náboženských praktikách. Divadlo Teatro Colón přináší na konci měsíce rappový koncert na oslavu 10 let existence hudební skupiny Kombilesa Mi, která spojuje městský rap s tradičními africkými rytmy a jazykem komunity palenqueros. K afro komunitám v zemi neodmyslitelně patří také tanec. Dne 28. května bude zahájen vzdělávací kurz s etnoedukativním zaměřením, určený pro kraje s největší přítomností afrokolumbijských komunit. Jedná se o kraje Údolí Caucy, Caquetá, Nariňo, Guaviare a Bolívar.

Na speciální kulturní slavnosti pak pozývají všechny zájemce obyvatelé vesničky San Basilio de Palenque. Právě tam, na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar na severu země, můžete poznat jedinečnou kulturu a tradice potomků původních afrických otroků. Ostaně výraz palenque původně označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci v tamějších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště před svými pronásledovateli. Dodnes se zachovalo pouze San Basilio, představující první svobodné městečko v Latinské Americe. Místo bylo dlouho izolované, proto nyní podává o to lepší svědectví o africkém kulturním bohatství na kontinentu. Tento kulturní prostor dokonce tvoří součást nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco.

V rámci slavností mohou návštěvníci poznat pradávné tradice a zvyky, typická jídla a sladkosti, kulturní vyjádření, umělecké předměty, afro doplňky, ale třeba také tradiční medicínu, afro účesy, copánky a další symboly krásy. Již před pár měsíci navíc místní zahájili strategii nazvanou Objev Palenque, kdy se zaměřili na propagaci své kultury i digitální formou. V pátek 21. května se na Youtube bude v přímém přenosu vařit, o týden později se zájemci mohou naučit zaplétat copánky a následující den se zapojit do debaty o etnickém a komunitárním cestovním ruchu v oblasti. Účast na těchto akcích je zdarma, jen je potřeba se předem zaregistrovat (zde).

Organizátoři připomínkových akcí zároveň vyzývají státní i nevládní organizace a instituce, ale také širokou veřejnost, aby se zapojili do spoluvytváření těchto prostorů pro reflexi a debaty o přínosu Afrokolumbijců. Oficiálně byla kulturní rozmanitost v Kolumbii uznána v rámci současné Ústavy, která vstoupila v platnost v roce 1991. Od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví.

Zdroje: MundoNoticias.com.co, ElUniversal.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

V Medellínu oficiálně začíná Boterův rok

Pandemie v Kolumbii pokračuje i v dubnu. Situace se navíc v řadě míst země zhoršuje, nařízení se opět mnohde zpřísňují a kulturní život je tak v celé zemi značně omezen. Ani tyto podmínky však nezabránily vyhlášení roku 2021 za Rok Botera, tedy rok věnovaný jedinečnému talentu a umění mistra Fernanda Botera. Tento, podle mnohých, nejdůležitější malíř a sochař v historii Kolumbie pochází z kraje Antioquia. A právě v Medellínu, hlavním městě tohoto kraje, vzdává od dubna kulturní a umělecká agenda města poctu Boterovu dílu.

Celý projekt přitom zahrnuje několik aspektů. Na jedné straně jde o snahu ocenit místní talenty světa umění. Zároveň se mistr Botero pomalu blíží devadesátinám (za pár dní oslaví 89 let) a zástupci města cítí, že mu dluží velké poděkování a uznání za vše, co pro město Medellín udělal, ať už se jedná o jeho díla, ale také dary, finance a schopnosti. Botero vždy město podporoval, takže je nejvyšší čas umělci jeho přínos nějak oplatit.

V průběhu roku proto všechny velké události kulturního kalendáře, jako je Veletrh květin či knižní veletrh Fiesta del Libro y Altavoz, budou tematicky laděné právě ve spojitosti s Boterem. Organizátoři přitom spolupracovali i se samotným mistrem a to prostřednictvím jeho dcery Liny Botero de Zea, která celou iniciativu podpořila. Do projektu se zapojilo i Muzeum kraje Antioquia (Museo de Antioquia), které vlastní práva k reprodukci Boterových děl.

Program dále zahrnuje velké zrestaurování robustních a výrazných soch mistra, které se nachází na různých veřejných místech města, zejména však na Náměstí Botera a v Parku San Antonio. Cílem je restaurační práce pojmout jako školu, učebnu, kde lidé uvidí, jak práce pokračují. Některá díla mají přitom velmi hluboký význam. Například socha nazvaná Pedrito Botero je poctou vlastnímu synovi umělce, který v pouhých čtyřech letech zahynul při nehodě v Madridu. Tato událost Botera silně zasáhla a ovlivňuje ho doteď. V prvním roce po tomto neštěstí se ve svých malbách dokonce zaměřil čistě jen na ztvárnění svého syna.

Metro města Medellínu se zapojí do aktivit spojených převážně s výtvarnou tvorbou. Chystají se také křesty knih, promítání dokumentů, debaty, přednášky a další umělecké aktivity. V plánu je například dovézt cyklus obrazů s názvem Křížová cesta, vášeň Krista (Viacrucis, la pasión de Cristo) až do Bogoty a dalších regionů země. I když nebylo potvrzeno, že by sám Botero letos do města kvůli pandemii a jeho pokročilému věku zavítal, je připraven cyklus debat jeho přátel. Organizátoři zároveň věří, že nabitý program pomůže podpořit cestovní ruch ve městě zasaženém dlouhodobou pandemií covidu-19.

Fernando Botero se narodil 19. dubna 1932 v Medellínu. V době jeho mládí sice kariéra umělce nebyla považována zrovna za prestižní povolání, i přesto ho však rodiče v jeho vášni podpořili. Ještě jako adolescent se stal ilustrátorem literární přílohy medellínského deníku El Colombiano, ve svých 19 letech představil první samostatnou výstavu maleb v Galerii Leo Matiz v Bogotě. Krátce žil na severním kolumbijském pobřeží v městečku Tolú, kde vznikl obraz Naproti moře, oceněný v malířské soutěži.

Následně odcestoval do Evropy, kde krátce studoval na uměleckých akademiích v Madridu či Florencii, pobýval také v Barceloně či Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk. Cesty ho pak zavedly i do Mexika, New Yorku a Washingtonu. Po návratu do rodné země získal další ocenění a jeho umělecký styl se ustálil. Začal se zajímat také o sochařství, kterému se od roku 1975 věnoval naplno. V 90. letech mohli jeho díla obdivovat návštěvníci obrovských výstav v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.

Z prvního manželství má Botero dva syny a jednu dceru. Za jeho místy odměřeným výrazem v obličeji se skrývá výjimečná skromnost, lidskost i výborný smysl pro humor této jedinečné osobnosti kolumbijské kultury. Patří také k významným filantropům. Jedním z jeho nejvýznamnějších darů je například sbírka 208 děl (z nichž je u 123 autorem), která je vystavena v Boterově muzeu v centru Bogoty.

Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, jež na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si proto pozitivní ohlasy i obdiv jak z řad kritiků, tak i od široké veřejnosti. Ve svých dílech často zpracovává sociální problematiku své země i jiných koutů světa, ale také lidská témata.

Zdroje: DiarioADN.co, Vanguardia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Znovuotevřena jedinečná přírodní oblast Los Estoraques

Po deseti letech přichází dobrá zpráva pro milovníky přírody. Oblast, která patří k těm největším turistickým atrakcím kraje Norte de Santander na severovýchodě Kolumbie, je od konce března po dlouhé době opět přístupná návštěvníkům. Přírodní park Los Estoraques byl zavřený od října roku 2010 kvůli právním sporům i geologickým trhlinám. Díky snahám instituce Národní přírodní parky Kolumbie se podařilo získat pozemky přírodní rezervace, která se tak rozšířila o 391,3 hektarů na současných 1052,3 hektarů.

Místo se vyznačuje jedinečnými skalnatými formacemi v polopouštním ekosystému, jejichž stáří se odhaduje na 4 milióny let. Jde o útvary vzniklé erozí, které vytvářejí zajímavé scenérie a labyrinty plné sloupů, jeskyň a dalších figur, vše navíc obklopené faunou a flórou suchého předhorského lesa.

Každý skalnatý podstavec je pokryt vrstvou rozpustných ztvrdlých minerálů železa a hořčíku, která je široká několik centimetrů. Jak formace stárnou, stávají se tmavšími a dávají tak celku typický vzhled impozantního opuštěného gotického města nadpřirozeného původu. Procházka touto krajinou skutečně připomíná výlet po uměleckém díle. Výhodou je i fakt, že oblast je zatím nepoznamenaná masivním turismem a zachovává si tak svůj původní ráz. Název parku pochází od rostliny Istoraque, která se ale dnes v oblasti už nevyskytuje kvůli jejímu nekontrolovanému užití v medicíně a kosmetickém průmyslu.

Rezervace se nachází v nadmořské výšce od 1450 do 1900 metrů, teplota se pohybuje od 7 do 23 stupňů Celsia. Návštěvníkům je nově zpřístupněna cesta Piritama dlouhá 1400 metrů a 800 metrů dlouhý chodník nazvaný El Origen a Ciudad Perdida. Místo tak vyzývá k ekologickému turismu, procházkám i túrám a pozorování více než 340 druhů motýlů a stovek druhů ptactva.

Někteří vyráží i na nedalekou malou plošinu Pinar s obrovskými borovicemi, která poskytuje výhled do okolí a příjemné místo pro chvilku nerušeného odpočinku.

Park je otevřený od devíti hodin ráno do čtyř či pěti hodin odpoledne (dle místa vstupu). Kapacita návštěvníků je omezená na skupiny po pěti či devíti lidech plus průvodce a na maximálně 228 osob denně. V průběhu prvního měsíc po znovuotevření je vstup zdarma.

K místu, vyhlášenému za národní bohatství v roce 2005, se zájemci mohou dopravit vlastním autem nebo veřejnou dopravou z města Ocaňa nebo Cúcuta. Výchozím bodem k Los Estoraques je městečko Playa de Belén. I když se zdá, že název odkazuje na pláž, není tomu tak. Přesto nabízí malé městečko, které patří k národnímu dědictví země, příjemné historické centrum s kamennými ulicemi, koloniálními domy s bílými stěnami fasád a červenými střechami. V okolí je možné dopřát si osvěžující koupel v řece Oroque či se vydat k malým vodopádům.

Zdroje: ElTiempo.com, ColombiaPais.com, Aviatur.com. Foto 1, foto 2.

Netradiční karnevalová sezóna ve městě Barranquilla

Je tady únor a karnevalová sezóna by tak měla být v plném proudu. Druhý největší karneval na světě se každoročně pořádá od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě, v ulicích kolumbijského města Barranquilla na pobřeží Karibiku. Letos se však ve své tradiční podobě vzhledem k současné pandemii a vyhlášeným opatřením, jako je prohibice alkoholu a noční zákaz vycházení, ve své tradiční podobě neuskuteční. Tato jedinečná slavnost barev, zábavy, folklóru, tance a průvodů, která od roku 2003 figuruje na seznamu ústního a nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, se stejně jako řada dalších kulturních akcí přesunula do virtuálního prostředí.

Diváci, ale i tisíce tanečníků, kteří rok co rok protančili čtyřkilometrovou trasu městem, museli zůstat doma. Letos se tak nikdo nemůže těšit na čtyřdenní maraton oslav, průvody v čele s královnou karnevalu, která bývá běžně korunována před zahájením akce, ani tradiční pohřební průvod Joselita, který pravidelně celé svátky ukončuje. Joselito je fiktivní a symbolická postava, která se oddává karnevalovým radovánkám a alkoholu natolik, že ho poslední den oslav lidé najdou na ulici v bezvědomí. Všichni si myslí, že je po smrti, takže mu připraví pohřeb a vloží ho do rakve. Mezi pláčem a výkřiky se ale Joselito v průběhu smutečního průvodu probere k životu s tím, že jen flámoval.

I přesto ale karneval aspoň prostřednictvím digitálních platforem, sociálních sítí a přes regionální televizní kanál Telecaribe šíří do celého světa oslavu života a místních tradic. Organizátoři se tentokrát snažili připravit program, který by nejen podpořil různá kulturní vyjádření a reaktivaci kreativních sektorů, ale také celkovou pohodu, respekt a zodpovědnost. Proto se rozhodli prodloužit karneval na celý rok. Zájemci se mohou těšit na přenosy ze zákulisí karnevalu, koncerty, taneční vystoupení a další virtuální akce plné hudby a folklóru. Shlédnout mohou také speciální pořady o akcích, které tvoří nedílnou součást karnevalu, jako je Bitva květin, Velká přehlídka či Festival orchestrů. V hlavní roli se přitom představí zejména folklórní skupiny a starodávné regionální tance, mimo jiné, cumbia, mapalé, garabato či son de negro.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale postupně se smísily s místními zvyky, takže karneval spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Letos se jedná o třetí zrušení karnevalového veselí v ulicích v jeho více než dvousetleté historii. Poprvé byl karneval zrušen v roce 1902, kdy probíhala válka Tisíce dnů. A v roce 1903 se karneval konal s o to větší parádou, kdy právě úvodní průvod, který otevírá čtyři dny oslav, dostal název Bitva květin.

K druhému přerušení tradice došlo v roce 1947, kdy přímo v karnevalovou sobotu tragicky zahynul při letecké nehodě místní fotbalista Romelio Martínez. V celé zemi byl vyhlášen národní smutek a tak byl zbylý program zastaven.

Letošní bolehlav místních ale samozřejmě není jen kulturního rázu. Obrovský dopad má zrušení této velkolepé akce hlavně na místní ekonomiku. Například v loňském roce se karnevalu zúčastnilo na 2,1 miliónů diváků, což přineslo obrat ve výši 408 miliard pesos (přibližně 2,5 miliardy korun). Oslavy zároveň zajistily práci zhruba 55 tisícům lidí.

Více informací o jednotlivých akcích a programu naleznete na webové stránce karnevalu: www.carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com, DiarioAdn.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie boduje v oblasti cestovního ruchu

Šest kolumbijských měst získalo ocenění v rámci World Travel Awards (WTA) 2020 pro region Jižní Ameriky. Uvedené ceny jsou těmi nejprestižnějšími v oblasti cestovního ruchu a hotelnictví na světě, proto se jim často přezdívá Oskaři cestovního ruchu. Země tak prokázala, že i nadále patří k zajímavým turistickým destinacím na mezinárodní úrovni. Každé z těchto šesti měst přitom bodovalo v jiné kategorii.

Karibský ostrov San Andrés, který se nachází asi 750 kilometrů od severního kolumbijského pobřeží a jen 230 kilometrů východně od Střední Ameriky, obsadil první příčku v kategorii nejlepších pláží. Moře sedmi barev tohoto ostrova bylo vyhodnoceno nejlepší destinací slunce a pláže i v letech 2014, 2015 a 2019. Na 40 míst pro potápění, jedny z nejhezčích pláží Karibiku a milí lidé dodávají místu jedinečný charakter.

Bogota se stala hlavní destinací Jižní Ameriky pro obchodní cesty. V posledních letech se hlavnímu kolumbijskému městu podařilo zařadit se mezi světové destinace pro pořádání akcí a obchodních jednání díky své infrastruktuře, profesionalismu, gastronomii, emblematickým uličkám, ale také díky kultuře a srdečnosti místních lidí. Bogota je navíc jediným latinskoamerickým městem, které se stalo členem skupiny Best Cities Global Alliance. Mezinárodní letiště El Dorado bylo zároveň vyhlášeno jako vedoucí letiště Jižní Ameriky. Město Medellín se stalo ideálním cílem pro městské úniky, tedy pro krátké odpočinkové návštěvy, a to nejen pro Kolumbijce, ale třeba i pro Evropany a Severoameričany.

Severokolumbijská Barranquilla, jeden z hlavních přístavů země, kterému se přezdívá Zlatá brána Kolumbie, se pyšní titulem nejlepší kulturní destinace Jižní Ameriky. Velkou zásluhu na tomto ocenění má bezpochyby pořádání každoročního karnevalu, který vždy zaplní ulice města tancem i barvami, ale také přiblíží místním i zahraničním návštěvníkům historii, folklór, legendy, karibské hudební rytmy i náturu zdejších obyvatel.

Oceněno bylo také město Cali a to jako rozvíjející se turistická destinace kontinentu, která má nezbytný turistický potenciál, aby přilákala návštěvníky z různých koutů světa. Řada zajímavých míst, kulinářské speciality, multikulturní prostředí, příjemné tropické klima a rozmanitost fauny a flóry, včetně stovek různých druhů ptactva, patří k místním lákadlům. Cali je ale zároveň městem kultury, tance salsa, sportu a radosti, nabízející v okolí různá termická pásma a spoustu možností pro milovníky přírody.

Koloniální městečko Cartagena de Indias na pobřeží Karibiku figuruje v čele destinací ideálních pro líbánky. Romantická atmosféra uliček v centru města, místní pláže, krásné kostelíky, prvotřídní restaurace i hotely, historické, kulturní, architektonické, ale i přírodní bohatsví, to vše činí z Cartageny ideální místo pro zamilované páry. Ostatně historické centrum města figuruje od roku 1984 na seznamu dědictví lidstva Unesco a ne bezdůvodně si právě toto město vybral nejslavnější kolumbijský spisovatel, Gabriel García Márquez, jako dějiště své nejromantičtější knihy, Láska za časů cholery. Mísní přístav pak zvítězil v kategorii přístavů výletních lodí.

Kolumbie se zároveň umístila na přední příčce v kategorii kulinářská destinace a destinace LGBT. O první příčku v oblasti gastronomie tak připravila Peru, které celých osm let vévodilo žebříčku jihoamerické kuchyně a zdálo se, že na kontinentu nebude mít přemožitele. Státní instituce ProColombia, která podporuje turismus, byla vyhodnocena jako nejlepší cestovní agentura regionu. Kolumbie byla také nominována na nejlepší destinaci světa a to už druhým rokem po sobě. O tento titul se utká například s Brazílií, Indií, Řeckem, Malajsií, Srí Lankou, Španělskem či Čile.

Ocenění se rozdávala také v rámci jednotlivých zemí. Například i letos, a to už po třetí za sebou, se hotel Decameron Aquarium stal vítězem v kategorii nejlepší turistické letovisko Kolumbie. Za vůdčí cestovní kancelář země byla vyhlášena agentura Aviatur.

Vítěze jednotlivých kategorií volí svými hlasy jak odborníci odvětví cestovního ruchu, tak veřejnost. Právě v letošním ročníku cen WTA, které se udělují již od roku 1993, hlasoval rekordní počet lidí z řad veřejnosti, což svědčí o velkém zájmu o cestovní ruch i navzdory ne příliš příznivé době. Kompletní výsledky letošního ročníku pro Jižní Ameriku naleznete zde.

Mimochodem, kolumbijské hotely zabodovaly i ve 33. ročníku cen Readers Choice Awards prestižního časopisu Condé Nast Traveler, kdy se tři z nich umístily v první desítce nejlepších hotelů na světě. Konkrétně se jedná o hotel W Bogota (10. místo), kde na návštěvníky čeká barevná a moderní výzdoba ve 168 pokojích; hotel Sofitel Bogotá Victoria Regia (6. místo), který přináší kolumbijský styl s elegantními francouzskými prvky; a hotel Sofitel Legend Santa Clara Cartagena (2. místo), kde se jedná o bývalý klášter ze 17. století, který elegantně mísí původní a nové moderní prvky a nabízí jak moderní pokoje, tak ty koloniálního typu se starožitným nábytkem a výhledem na centrum města nebo vnitřní zahrady.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElEspectador.com, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3.

Česká televize vysílá cyklus pořadů o Kolumbii

Od 26. září odstartovala nová série pořadu Postřehy odjinud nazvaná Kolumbie očima Vladimíra Kroce. Nové díly jsou vysílány na televizním kanálu ČT1 vždy v sobotu od 12:50 hodin a to až do 19. prosince. Na odvysílané premiéry se zájemci mohou podívat také zpětně na stránkách České televize zde. Kvůli autorským právům však videa například v Kolumbii bohužel spustit nelze.

Hned první díl (Válka květin, 26. 9.) zavedl diváky do města Barranquilla na druhý největší karneval na světě. Pravý jihoamerický karneval má zdánlivě tisíc různých podob, ale ve skutečnosti ustálený řád. Jsou to čtyři dny, po které se život v deltě řeky Magdaleny na pobřeží Karibiku obrátí naruby. Klíčů od města se totiž zmocní král Momo, vládce zdejšího karnevalu, a nevázané veselí, tanec, nefalšovaná radost a nekonečná zábava mohou pod tropickým sluncem začít naplno.

O týden později (Velká cyklistická revoluce, 3. 10.) se Vladimír Kroc přesunul do hlavního kolumbijského města, ležícího vysoko na náhorní plošině. I přesto, že má Bogota téměř osm miliónů obyvatel, nemá metro. Zdejší dopravní zácpy často hraničící s kolapsem a všudypřítomný chaos v ulicích jsou tak pověstné. O nedělích se ale Bogotá mění k nepoznání. Autům je vjezd do širšího centra zakázán a bulváry zaplní chodci a zejména cyklisti! A nejde jen o pár ulic, vedení města pravidelně zpřístupňuje na sto dvacet kilometrů silnic.

A zpět na karibské pobřeží, tentokrát do nádherného koloniálního městečka Cartagena de Indias (Admirál Protéza, 10. 10.), kde se dozvíte i o bizarní válce o Jenkinsovo ucho. V první polovině 18. století platil pro Brity na základě Utrechtského míru monopol na dovoz otroků do španělských kolonií. Vzájemná řevnivost velmocí ale vyvolávala časté šarvátky mezi námořníky, včetně incidentu z roku 1731, kdy Španělé zabavili britskou brigu pod záminkou, že pašovala kontraband. Kapitána Richarda Jenkinse zajali a při mučení mu uřízli ucho.

V dalším díle (Slaní andělé, 17. 10.) se diváci dostanou do světa vzácného nerostu, bez kterého se neobejde lidský organismus, ale ani řada oborů jako sklářství, metalurgie či papírenství. V městečku Zipaquirá, asi padesát kilometrů od hlavního města Kolumbie, je totiž neobyčejné poutní místo. Mají tam ze soli celou katedrálu, druhou největší na světě, hned po polské Veličce.

Milovníci turistických míst by si neměli nechat ujít ani díl nazvaný Santa Marta (24. 10.). Toto město pojmenoval po svaté Martě španělský dobyvatel Rodrigo de Bastidas, který tam připlul právě na svátek svaté Marty 29. července 1525. Objevil asi tisíc kilometrů karibského pobřeží a zřejmě jako první Evropan spatřil zasněžené vrcholky pohoří dnes známého jako Sierra Nevada de Santa Marta. Samotné město je v současné době vyhledávaným cílem turistů, což s sebou nese i nepříjemné okamžiky v podobě množství naháněčů do četných restaurací, pouličních prodavačů, vexláků a mužů, kteří prodávají nejen cetky, ale i omamné látky.

Poslední říjnový den (Eliška z Růžových vrchů, 31. 10.) přinesl obzvlášť speciální díl. Jeho hlavní protagonistkou je totiž ředitelka Asochecy, paní Eliška Krausová. Sestra herce a moderátora Jana Krause, spisovatele Ivana a univerzitního profesora Michala žije v Kolumbii už více než půl století. Do Kolumbie přišla velkou náhodou, když jako studentka španělštiny hledala možnost postgraduálního studia v zahraničí. A protože před převratem v roce 1948 odjel do Jižní Ameriky strýc Jaroslav, který se v Kolumbii prosadil jako hoteliér, padla volba na Bogotu. Eliška také prozradí, jaké vidí rozdíly mezi Bogotou a Prahou, po čem se jí nejvíce stýská i proč založila asociaci česko-kolumbijského přátelství.

V zatím posledním odvysílaném pořadu kolumbijské série (Srdce světa, 7. 11.) zavítal Vladimír Kroc znovu na pobřeží, ale tentokrát přímo do nejvyššího pohoří Kolumbie Sierra Nevada de Santa Marta. Nejvyšší vrchol země má dokonce své dvojče, kdy se do shodné výšky 5775 metrů nad mořem tyčí jak Pico Cristóbal Colón tak Pico Simón Bolívar. Premiérový díl, který odvysílá České televize v sobotu 14. 11., pak láká na bájné El Dorado, tedy legendu o Zlatém muži, která se zrodila nedaleko Bogoty ve vodách magického jezera Guatavita.

Až do poslední soboty před Štědrým dnem pak můžete poznat ještě spoustu dalších míst a příběhů této jedinečné jihoamerické země.

Televizní fejetony z atraktivních míst, na kterých je patrná zkušenost a autorský podíl rozhlasových a televizních zahraničních zpravodajů, se vysílají už od roku 1993. Hlavním rysem těchto krátkých návštěv v evropských i mimoevropských zemích je pohled očima novináře, který divákům připomíná reálie i historické souvislosti, vždy ovšem zasazené do kontextu současného společenského vývoje a bezprostřední atmosféry dneška. Jde o originální společný projekt České televize a Českého rozhlasu, který volně navazuje na Postřehy Karla Kyncla z Velké Británie a Francouzské postřehy Adolfa Bašty. Producentem a dramaturgem cyklu je Karel Bělohlavý a režisérem Jaroslav Večeřa.

Zdroj: CeskaTelevize.cz. Foto 1-4.

Hlavní kolumbijské město hudby slaví 470 let

Současná pandemie sice přibrzdila kulturní život v celé zemi, nicméně kolumbijskou hudbu se jí zcela zastavit nepodařilo. Od 12. do 17. října se v městečku Ibagué, hlavním městě kraje Tolima v podhůří nedalekého vulkánu Nevado del Tolima, koná tradiční svátek kolumbijského folklóru a hudby, i když letos jen virutálně a o přibližně půl roku později, než bylo původně plánováno. Parky města se tak v těchto dnech nezaplnily hudebníky, ulicemi nezní různé kolumbijské rytmy, což ovšem neznamená, že by hlavní kolumbijské město hudby zůstalo úplně tiché.

Letošního již 34. ročníku Národního festivalu kolumbijské hudby se účastní na 300 umělců z celé země a to v rámci pěti hudebních setkání. Ani letos nebudou chybět tři hlavní soutěžní klání, které tvoří nosnou programovou linii celé akce. Jedná se o soutěž duetů nazvanou Princové písně, soutěž skladeb Leonor Buenaventura a také 9. ročník krajské soutěže Cantalicio Rojas. Pořadatelé museli vytvořit technologickou komisi, aby zajistili virtuální podobu jednotlivých vystoupení, která jsou k dispozici nejen pro kolumbijské, ale i zahraniční publikum.

K novinkám patří zejména pořádání prvního setkání ředitelů kolumbijských hudebních festivalů a soutěží, které zorgranizovala Univerzita Tolimy. Tato dvoudenní debata zahájila celý festival a přibližně 20 pozvaných hostů se zaměřilo na analýzu současné situace, především na výzvy a překážky, kterým čelí kulturní sektor země.

Oslavy narozenin se dočká i samotné město Ibagué, které ve středu 14. října slaví kulatiny, konkrétně 470 let od svého založení. Ve třinácti čtvrtích města proto od šesti hodin večer proběhne velká serenáda, tedy třináct simultánních koncertů na jednotlivých náměstích, zorganizovaných Hudební nadací Kolumbie a místním obecním úřadem. Za přísných hygienických opatření se sejde několik umělců a duetů, aby navrátili hudbu do místních ulic a parků.

V tentýž den také začínají první vyřazovací kola zmíněných národních soutěží. Představí se tedy tradiční duety i další sbory, ale také nadějní skladatelé a jejich tvorba, kdy cílem soutěže je především zviditelnit talent starých i nových generací kolumbijské hudby. V dalších dnech proběhnou další soutěžní kola a na 17. října je připraven velký koncert hudeb regionů, který slavnostně uzavře letošní ročník festivalu.

Pořadatelé lákají širokou veřejnost na zajímavé osobnosti, mezi nimi vyniká například zpěvačka a skladatelka Maía, která pochází z města Barranquilla a věnuje se žánrům jako salsa, bolero, tropical, balada či latinskoamerický pop; ale také Yolanda Rayo, Kubánka Raquel Zozaya nebo orchestr Lucho Bermúdez. Jak bylo původně v plánu, festival vzdává poctu písničkářům z kraje Antioquia jménem Héctor Ochoa Cárdenas a John Jairo Torres de la Pava a to za jejich celoživotní dílo i přínos v oblasti kultury jak v rámci jejich rodného kraje, tak celé země.

Festival se od svého počátku zaměřuje na zachování, podporu a propagaci kolumbijské andské hudby. Jak je v těchto měsících zvykem, veškeré akce jsou ke shlédnutí zdarma na sociálních sítích festivalu, ale také na dvou televizních kanálech a přenáší je i Národní radio Kolumbie. Akci pořádá Hudební nadace Kolumbie za podpory řady dalších kulturních a vládních institucí.

Kořeny festivalu sahají až do roku 1938, kdy své talenty spojili dva hudebníci – Garzón a Collazos. V průběhu své společné kariéry tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Umělci se tak postavili do čela kulturního hnutí, jehož hlavní snahou bylo, aby folklór kolumbijského Karibiku i Tichomoří nezanikl pod roustoucí dominancí nových rytmů jako bambuco či pasillo. Jejich práce měla takový ohlas, že rok po smrti mistra Garzóna, konkrétně v březnu 1987, vznikl v městečku Ibagué Národní festival. Obě osobnosti totiž měli k Ibagué vždy blízko, navíc město se svou polohou stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů. V roce 2003 byl pak festival prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím, které každoročně nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si místní folklórní tradice.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

České velvyslanectví v Bogotě znovuotevřelo konzulární sekci

Od úterý 8. září je obnoven chod konzulárního oddělení Velvyslanectví ČR v Bogotě pro veřejnost, ale jen v omezeném režimu. Žadatelé budou přijímáni pouze po předem sjednané schůzce prostřednictvím emailu consulate_bogota@mzv.cz. Konzulát vyřizuje pouze žádosti o víza a jiné konzulární úkony uvedené níže, které jsou přijímány za přísného dodržování hygienických opatření.

Konzulát přijímá následující žádosti:

  1. Dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia.
  2. Víza a pobytová oprávnění za účelem zaměstnání či vědeckého výzkumu. Zahájeny budou pouze úkony k vydání dlouhodobého víza či povolení k dlouhodobému pobytu ve stanovených kategoriích: klíčový a vědecký personál; vysoce kvalifikovaný zaměstnanec; kvalifikovaný zaměstnanec v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb a potravinářské výrobě; vědecký výzkum; sezónní zaměstnání; pracovní dovolená a specifické mimořádné případy. Byla také obnovena veškerá řízení o všech žádostech o dlouhodobá víza a pobyty, která byla zahájena před 14. březnem 2020.
  3. Dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Prozatím se ale jedná pouze o případy sloučení manželů a nezletilých dětí s cizinci, kteří již mají na území ČR povelen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Ostatních rodinných příslušníků se toto obnovení netýká.
  4. Dlouhodobá víza a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem kultury, sportu či vzdělávacích aktivit. Do odvolání se přijímají nové žádosti, ale zatím se nebudou vydávat samotná víza, protože ještě nebyl autorizován vstup do České republiky za těmito účely.

DŮLEŽITÉ upozornění: Při vyzvednutí dlouhodobého víza či povolení k pobytu za účelem ekonomické, výzkumné či vzdělávací činnosti má žadatel povinnost předložit doklad o splnění požadavků proti zavlečení infekčního onemocnění. Doklad vydává subjekt, který žadatele přijímá, tedy zaměstnavatel či škola (univerzita) v České republice. Ten se jeho vystavením zavazuje že žadateli zajistí ubytování po celou dobu pobytu, zdravotní péči a návrat zpět do země původu v případě ztráty účelu pobytu na území ČR.

 

Schengenská víza (do 90 dní pobytu v Schengenském prostoru):

  1. pro rodinné příslušníky občanů ČR nebo Evropské unie, kteří mají trvalý pobyt v ČR (jen v daných případech).
  2. pokud je vstup cizince v národním zájmu České republiky.
  3. pracovníkům mezinárodní dopravy.
  4. pracovníkům kritické infrastruktury.
  5. diplomatům a úředníkům mezinárodních organizací.
  6. za účelem sezónního zaměstnání, zaměstnání ve zdravotnictví a sociálních službách a rodinných příslušníků, v potravinářské výrobě.
  7. v naléhavých mimořádných situacích.
  8. za účelem zaměstnání pro vědecké, klíčové a vysoce kvalifikované pracovníky (dle podmínek daných programů).

DŮLEŽITÉ upozornění: Nebudou obnova řízení o žádostech o schengenská víza, které byly podány před nouzovým stavem (před 14. březnem 2020) a o kterých nebylo rozhodnuto. Žadatelé, kterých se tato situace týká, mohou podat nové žádosti bezplatně. Žadatelé o schengenská víza za účelem ekonomické nebo vzdělávací činnosti mají povinnost předložit doklad o splnění požadavků proti zavlečení infekčního onemocnění (stejně jako u dlouhodobých víz, ale doklad se v tomto případě předkládá již při podání žádosti, jeho předložení je podmínkou přijetí žádosti).

Všichni žadatelé musí respektovat hygienická opatření zavedená na pracovišti konzulátu: dostavit se s rouškou, vyčistit boty, umýt si ruce a nasadit si rukavice, používat pouze přidělené psací pomůcky, postupovat podle pokynů personálu recepce a jít přímo de čekárny konzulátu. V čekárně konzulární sekce může být pouze jedna osoba (s výjimkou nezletilých), proto je nutné dostavit se na sjednanou schůzku včas. Přijímají se pouze platby v hotovosti.

Zdroj: Velvyslanectví ČR v Bogotě. Foto 1, foto 2, foto 3.

Virtuální výstava o tajemné oblasti Chiribiquete

Národní muzeum Kolumbie přináší virtuální prohlídku exponátů z jedinečného národního parku, který patří k hlavním pokladům země. Jedná se o oblast Chiribiquete, která je běžně dostupná jen pro pár vyvolených jako jsou experti, archeologové, antropologové či biologové se speciálními povoleními. Navíc je potřeba absolvovat přibližně hodinový let do městečka San José del Guaviare a následně se vydat na cestu po řekách a cestičkách v těžko přístupném terénu, která zabere spoustu dalších hodin. Carlos Castaňo-Uribe, který tento úchvatný region objevil, nazval místo Sixtínskou kaplí Ameriky.

Celková rozloha Chiribiquete činí 42 tisíc kilometrů čtverečních, takže například hlavní město Kolumbie by se tam vešlo 23 krát. Takovou vstupní bránou, kterou je možné navštívit, je prostor známý jako La Lindosa. Návštěvníky přivítá bujná pralesní vegetace, stromy mající tisíce let, ale také potůčky s průzračnou vodou, která je filtrována už když stéká z typických meset (náhorní plošiny s vertikálními stěnami, nacházející se v Kolumbii, Brazílii a Venezuele), zvaných tepuyes. Celá oblast je plná skalních maleb, z nichž některé vznily před tisíci lety, jiné však pocházejí z nedávné doby, protože různé indiánské komunity žijící v této oblasti stále sdělují své příběhy prostřednistvím obrázků a symbolů.

Chiribiquete se rozprostírá na území krajů Guaviare a Caquetá. V roce 2018 ho Unesco prohlásilo za kulturní a přírodní dědictví lidstva. Tuto těžko dostupnou oblast mohou nyní zájemci poznat z pohledu umění a ekologie i jinak a to díky výstavě kolumbijského Národního muzea nazvané Jaguár a motýl: Chiribiquete, přírodní a kulturní dědictví lidstva. Na 272 metrech čtverečních naleznete fotografie, dokumenty a vyobrazení nástěnných maleb, které se vyskytují v parku.

Samotný název výstavy odkazuje na přírodní i symbolické aspekty. V oblasti Amazonie totiž během období sucha právě motýli oznamují příchod severovýchodních větrů z regionu Orinoquía, a ty z jihovýchodu z And. V Chiribiquete se nachází jinde nevídané druhy motýlů, které hovoří o ekologické jedinečnosti tohoto území, jeho biologickém bohatství, ale také neuvěřitelném stupeni zachovalosti celého ekosystému. Naopak jaguár, na vrcholu potravního řetězce, je velkým predátorem a jeho přítomnost je v ekosystémech, kde žije, klíčová. Dravý a mrštný číhá ze stromů a hbitě se pohybuje jak ve dne, tak v noci. Jeho vousy fungují jako čidla a jeho skrvny jako identifikační znaky. Figura jaguára je přitom spojována s léčivými a magicko-náboženskými praktikami a konzumací posvátných rostlin na celém americkém kontinentu. Ostatně o jeho důležitosti vypovídají právě piktogramy v různých regionech.

Podle kurátora výstavy, Andrése Góngory, tvůrci nástěnných maleb prokázali od počátku velkou inteligenci, jelikož vždy našli ideální místo a kámen, který ještě nejdřív upravili tak, aby se malby zachovaly přes veškeré klimatické vlivy po celá staletí. Tato ukázka navíc umožňuje, aby lidé cítili, že opravdu poznávají Chiribiquete, proto jsou jednotlivé exponáty uspořádány organicky, v kruzích a polokruzích v souladu s přírodou, kde se rovné linie téměře nevyskytují. Zároveň ale výstava hovoří o dědictví, které je v ohrožení v důsledku přítomnosti ilegálních ozbrojených skupin, které ho ničí. Proto výstava zahrnuje i díla čtyř umělců (Óscar Leone, Miguel Ángel Rojas, Edwin Monsalve a María Teresa Negreiros), v jejichž pracích se odráží otázka negativních zásahů do přírody a nutnost ji chránit.

I když organizátoři připravili exponáty v sále dočasných výstav, vzhledem k aktuální situaci a nucenému uzavření všech muzeí museli reagovat na situaci a přijít s alternativním řešením. Proto je možné se vydat na virtuální prohlídku, což přináší tu výhodu, že v rámci kyberprostoru může exponáty shlédnout široká veřejnost a to na webové stránce museonacional.gov.co. Jak uvedl Daniel Castro, ředitel Národního muzea, na tomto projektu pracovali rok a půl společně s dalšími institucemi jako je Ministerstvo kultury, Kolumbijský institut antropologie a historie (Icanh), ale také Humboldtův institut, Asociace přátel Národního muzea a další organizace a nadace. Výstava je přístupná do konce srpna.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Festival turistického městečka Paipa tentokrát virtuálně

Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.

Ve dnech 12. až 15. června tedy navzdory všem omezením probíhá tento jedinečný svátek místních zvyků a kultury, poprvé ve své historii ovšem prostřednictvím moderních technologií. Proto museli organizátoři z velké části změnit způsob, jakým se vždy aktivity odehrávaly. To ovšem nic nemění na faktu, že zájemce čeká nabitý program včetně tradičních soutěžních disciplín, veletrhu ovcí, přehlídky oblečení a tradičních módních doplňků.

Zahájení festivalu letos patřilo divadelnímu představení s ukázkou hudby, tance, literatury i vyprávění příběhů. Scéna byla vytvořena za pomoci dvanácti metrové zdi s vyobrazením venkovské krajiny v okolí Paipy. Hlavními protagonisty byli vesničané, kteří přiblížili svou každodenní práci. Ulice městečka rozezní hudební vystoupení v podání místní umělecké školy, která si obyvatelé města mohou poslechnout přímo z pohodlí domova. Na programu festivalu figurují také zahraniční hosté. Konkrétně se v rámci mezinárodní ukázky tance představí taneční skupiny z Mexika, Čile a Peru, které zaslaly organizátorům videa se svými choreografiemi.

Další aktivity letošního 22. ročníku jsou přitom rozděleny do dvou částí: textilní a gastronomické. Zájemci se tak mohou těšit například na ukázku různých druhů tzv. ruanas, česky pončo nebo vlněný přehoz, který lidé v chladnějších oblastech používají proti zimě. Přiblížen je také celý proces, který vede až k finálnímu výrobku. Jednou ze soutěžních akcí je také soutěž přadlen, které se většinou účastní starší ženy. Letos sice musely vůbec poprvé zůstat doma, ale i tak zápolí v soutěži na dálku.

Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.

Celkově se festival snaží ukázat široké veřejnosti veškeré zajímavosti a bohatství této oblasti, ať už se jedná o kulturu, dobré jídlo nebo přírodu. Zároveň se tímto způsobem snaží podpořit místní výrobce uměleckých předmětů, případně umělce a výrobce z jiných odvětví, aby měli více ekonomických příležitostí. Jednotlivé akce jsou letos živě vysílány přes facebookovou stránku místního městského úřadu: www.facebook.com/alcaldiadepaipa/.

Zdroje: ViajaPorColombia.com, ArtesaniasDeColombia.com.co, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2.