Kolumbie

Dva české filmy na kolumbijském festivalu Eurocine 2022

Květen patří v Kolumbii evropskému filmu. Dne 4. května začal již 28. ročník festivalu Eurocine, který potrvá až do konce měsíce a probíhá ve čtyřech městech: Bogota, Cali, Medellín a Manizales. Nabitý program festivalu tento rok nabízí celkem 38 filmů z 20 evropských zemí, včetně 2 filmů z České republiky.

Havel (2020)
Celovečerní film přináší příběh jedné z nejvýraznějších osob naší historie. Odehrává se mezi roky 1968 a 1989 a zachycuje dlouhou cestu a proměnu hlavního hrdiny od lehkovážného a úspěšného dramatika šedesátých let, přes bojovníka za lidská práva v letech sedmdesátých až po vůdčí osobnost sametové revoluce a celosvětovou ikonu. Soustředí se přitom především na Havlův bouřlivý osobní život, kterému dominuje boj za pravdu a správnou věc, pronásledování, věznění a také milostné vztahy, vlastní pochyby a humor.
Jediná projekce: čtvrtek 12. května v 19:00 hodin v Cinemanía, Bogotá.
Web stránka: www.festivaleurocine.com/havel

Myši patří do nebe (2021)
Krásný animovaný film podle stejnojmenné knihy Ivy Procházkové vypráví o dvou úhlavních nepřátelích – myšce Šupito a lišákovi Bělobřichovi. Ti se po nešťastné události setkají ve zvířátkovském nebi a díky absenci přirozených instinktů se stanou nejlepšími kamarády. Touha zvířecích hrdinů být navždy spolu se vyplní i po návratu na svět, kam se ale narodí ve vyměněných rolích. S pomocí opravdového přátelství však překonají i zdánlivě nemožné. Je to film o naději, hledání lásky a odvahy, překonávání předsudků a starých bolestí.
Proběhnou 4 projekce: v neděli 8. května v 14:30 hod v Centro Colombo Americano v Medellínu a v neděli 15. května ve třech různých kinosálech: v 14:30 hod v Procinal Las Américas v Medellínu, v 15:00 hod v Cinemanía v Bogotě a v 16:00 hod v Teatro Fundadores v Manizales.
Web stránka: www.festivaleurocine.com/imysipatridonebe

Milovníci sedmého umění se mohou těšit také na další zajímavé snímky, včetně dokumentů, zábavných komedií či biografických filmů o velkých mistrech jako Ennio Morricone a José Saramago. Tyto ukázky evropské tvorby, které diváky vytrhnou z každodenní reality, jsou k shlédnutí na různých místech výše uvedených čtyř kolumbijských měst: Cinemateca, Cinemanía, Cineclub El Muro a Centro Cultural Gimnasio Moderno v Bogotě; Centro Colombo Americano a kinosál Procinal de Las Américas v Medellínu; La Cinemateca muzea La Tertulia v Cali a Teatro Fundadores v Manizales.

Cílem Eurocine je dopřát kolumbijskému publiku odlišný kinematografický zážitek, který ho obohatí a to díky kulturní rozmanitosti, rozdílnosti jazyků i umělecké kreativitě odrážející místo původu tvůrců, tedy Evropu. Festival byl založen v roce 1994 a každoročně ho podporují evropská velvyslanectví sídlící v Kolumbii. Zároveň se do této jedinečné kulturní události zapojují i další kulturní instituce, radnice, soukromé firmy, veřejný sektor či média.

Zdroje: FestivalEurocine.com, RadioNacional.co.

Česko letos v Kolumbii podpoří dva rozvojové projekty

V rámci české rozvojové spolupráce proběhlo na konci roku 2021 nové kolo výběrového řízení na malé lokální rozvojové projekty. Velvyslanectví ČR v Bogotě obdrželo celkem 190 návrhů, z nichž byly nakonec vybrány dva rozvojové projekty. Oba projekty by měly být uvedeny do praxe do konce října 2022 s finanční podporou z české rozvojové pomoci.

Dne 25. a 26. dubna velvyslankyně Kateřina Lukešová a představitelé organizací, jejichž projekty se budou letos realizovat, podepsali příslušné smlouvy o spolupráci. První z projektů se zaměřuje na vybudování hydratační zóny s pitnou vodou pro vzdělávací zařízení ve vesničce Cabuyaro, nacházející se v departmentu Meta. Realizátorem je nezisková organizace Corporación 900 Metros de Cultura, která chce tímto způsobem zajistit přístup k nezávadné pitné vodě pro téměř 900 dětí. Součástí projektu jsou i školící aktivity.

Asociace Los Goleros, realizátor druhého projektu, si stanovila za cíl podpořit bogotskou komunitu recyklátorů, tedy dlouhodobě vyloučenou sociální skupinu. Zároveň chce do praxe zavést principy cirkulární ekonomiky a to vybudováním uzavřeného multifunkčního systému na zpracování pevného i organického odpadu. Ambiciózní návrh zahrnuje i zřízení kogeneračního systému na výrobu energie, prasečí farmy a hydroponického systému pro pěstování zeleniny. Na projektu, který bude implementován na jižním předměstí Bogoty,  spolupracuje a finančně se na něm podílí také Národní univerzita Kolumbie.

Zdroj: Velvyslanectví ČR v Bogotě.

Obchodní seminář o trzích Latinské Ameriky, včetně Kolumbie

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR zve všechny zájemce na akci nazvanou Alternativní trhy v kontextu války na Ukrajině – Latinská Amerika: Mexiko, Kolumbie, Čile. Konat se bude hybridně, tj. fyzicky i online, ve čtvrtek 5. května 2022 od 15:00 do 17:00 hodin středoevropského času v hlavní budově MPO na adrese Na Františku 32, Praha 1 (místnost 215) a prostřednictvím platformy MS Teams.

Pro účast na akci je potřeba se zaregistrovat (zde) a to nejpozději do 4. května 2022 do 15:00 hodin SEČ. Kromě jména, příjmení a názvu společnosti, kterou bude dotyčný zastupovat, je do kolonky „poznámka“ nutno uvést, zda se bude účastnit fyzicky, nebo online. Zájemci o online přístup k semináři obdrží e-mail s linkem pro připojení nejpozději v den konání akce. Fyzická kapacita prostor je omezena na 40 osob.

Vedoucí obchodně-ekonomického úseku Velvyslanectví ČR v Bogotě, Bohdan Malaniuk, přiblíží fungování kolumbijského trhu. Vystoupí také Richard Hlavatý, ředitel Odboru zahraničně ekonomických politik II (MPO); Martina Jeníčková, teritoriální referentka pro region Latinské Ameriky (MPO); Zuzana Stiborová, vedoucí ekonomického úseku ambasády v Mexiku; a Jan Janda, rada pro politickou a obchodní agendu na zastupitelském úřadě v Čile.

Seminář pořádá ve spolupráci s dalšími partnery Sekce zahraničního obchodu a EU. Jedná se o další příspěvek do série exportních seminářů MPO v kontextu současné bezpečnostní situace v Evropě.

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

Kolumbijský umělec Botero slaví 90. narozeniny

V těchto dnech probíhají nejen ve světě umění speciální oslavy významného výročí kolumbijského nejslavnějšího malíře a sochaře, Fernanda Botera. V úterý 19. dubna totiž oslavuje tento výjimečný umělec již 90. narozeniny. Některé kulturní a vzdělávací instituce se proto rozhodly připomenout jeho život a vzdát poctu jeho práci několika výstavami, debatami a projekcemi.

Například Muzeum kraje Antioquia uspořádalo slavnostní program, v průběhu kterého byla zahájena výstava s názvem Botero 90 let. Proběhla také světová premiéra koncertu Suite Botero v podání místního symfonického orchestru. Po celý týden pak bude Muzeum Antioquie i bogotské Muzeum Botera sdílet na sociálních sítích díla tohoto umělce, která mají ve svých sbírkách. Zájemci se mohou zúčastnit akademické besedy o významu Botera pro Kolumbii, semináře o umělcově životě na pozadí změn ve společnosti, kultuře i politice, ale také dalších besed s místními kurátory. Samotný umělec však oslaví toto významné životní jubileum se svou rodinou v Monaku, kde momentálně pobývá a má i jednu ze svých uměleckých dílen.

Luis Fernando Botero Angulo se narodil v roce 1932 v Medellínu, druhém největším kolumbijském městě a hlavním městě kraje Antioquia. Malovat začal, když mu bylo 14 až 15 let a i ve svých 90 letech se stále umělecké činnosti věnuje. Je prakticky nemožné zjistit, kolik děl za svůj život vytvořil. Podle jeho dcery Liny Botero jejich počet ale určitě překračuje dva tisíce.

Boterova tvorba je známá na celém světě zejména jeho zálibou pro nepředvídatelné detaily a jakoby groteskně obezními a napuchlými tvary, postavami, předměty. Charakteristická je kreativita, jednoduchost, jemná barevnost a smyslnost jeho děl. Boterův vědomě naivní styl navozuje jakousi delikátní rovnováhu mezi humorem a kritikou společnosti a mezi uměním a politikou. Ostatně v jeho obrazech se zrcadlí sociální, kulturní i politická problematika jak jeho rodného kraje Antioquia, tak celé Kolumbie. Nicméně umění a realita jsou pro něj dva rozdílné světy, jeho tvorba v první řadě oslavuje život, je estetická a krásná.

Odborníci na život Botera přikládají jeho obrovský úspěch i v zahraničí kombinaci talentu, tvrdohlavosti a oddanosti. Celý život pracoval sám, nepatřil k žádné skupině ani umělecké škole. Počátky Boterovy kariéry však jednoduché nebyly, dlouhé roky čelil odmítnutí, kritice i chudobě, protože se snažil prosadit svůj vlastní umělecký styl. Dnes je však situace jiná. Jeho sochy byly vystaveny již ve více než 20 velkých městech, včetně New Yorku. Na konci dubna se chystá otevření první ze tří výstav plánovaných v Japonsku.

Svůj styl našel umělec v roce 1957, když maloval zátiší s mandolínou (Naturaleza muerta con mandolina). Otvor v mandolíně tehdy nakreslil velmi malý a sám sebe se začal ptát, proč tento disproporční detail přináší do obrazu nové dimenze. Díky kontrastu mezi monumentálními tvary a přehnanými malými detaily vznikl originální nový svět. Botero studoval také díla velkých mistrů historie umění jako byl Velázquez, Vermeer, Goya, Matisse, Piero della Francesca, Caravaggio, Zurbarán, Giacometti, Picasso, Il Giotto, Rubens a další.

Umělec je zároveň velkým filantropem. Své rodné zemi, ale také USA, Venezuele či Mexiku daroval dohromady více než 700 svých děl. V Muzeu Botera v kolumbijském hlavním městě můžete vidět 123 jeho prací, vytvořených v letech 1980 až 1990, a 85 děl, která byla součástí Boterovy soukromé sbírky. Jedná se o kousky umělců světového formátu, mezi nimi, například Pablo Picasso, Claude Monet, August Renoir, Joan Miró či Max Beckmann. Místní tisk tehdy označil tento Boterův počin za největší dárek, který kdy Kolumbijec své zemi věnoval.

Zdroje: Semana.com, RadioNacional.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Výstava obrázků dětí z Terezína ve škole Colegio Santa María v Bogotě

V pátek 1. října byla v prostorách dívčího gymnázia Colegio Santa María v kolumbijském hlavním městě slavnostně zahájena výstava Vždy budu žít. Představitelky Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) přiblížily místním žákům i profesorům historický kontext a zodpověděly otázky zvídavých posluchačů. Více než 40 obrázků a básniček, které ukazují pocity a zkušenosti židovských dětí v koncentračním táboře v Terezíně v průběhu druhé světové války, bude v gymnáziu vystaveno do 13. října. Zájemci o návštěvu se mohou domluvit přímo se zástupci školy prostřednictvím emailu colegiosantamaria@csm.edu.co.

České kvarteto na Mezinárodním festivalu duchovní hudby v Bogotě

Od 9. září do 3. října probíhá již desátý ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby kolumbijského hlavního města, jehož ústředním tématem je letos „láska“. Tuto hodnotu budou v uvedených dnech šířit umělci z různých koutů světa v rámci 36 aktivit, které zahrnují koncerty a melodie rozličných žánrů, od byzantské hudby až po moderní styly.

Na programu tentokrát naleznete také české hudební uskupení Epoque Quartet, které se představí v neděli 12. září od 18 hodin, i když jen na dálku z Břevnovského kláštera. Živý přenos mohou zájemci sledovat na stránce televizního kanálu Canal Capital nebo na webové stránce festivalu. V průběhu koncertu nazvaného Z Prahy s láskou – skladatelé z Čech a Česka zahraje pražský soubor emblematická díla, včetně Smyčcového kvarteta „Americký“ Antonína Dvořáka (1841-1904) či Adagio pro smyčce Samuela Barbera (1910-1981). Kromě toho přiblíží také díla z českého repertoáru, která sice nejsou ve světě tolik známá, ale jedná se o specialitu právě tohoto hudebního uskupení. Uslyšíte tak například Adagio a fuga od Franze Xavera Richtera (1709-1789) nebo skladby Jana Kučery (1977), jednoho z nejvýznamnějších českých dirigentů a skladatelů současnosti.

Nicméně jednou z nejzajímavějších skladeb náboženské kultury České republiky, kterou Epoque Quartet uvede, bude Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“ skladatele Josefa Suka (1874-1935). Český král Václav I. se stal legendou pro svou dobrotu a reformní záměry ohledně řízení české monarchie (dnes Česká republika). Díky tomu ho však zradila vlastí rodina, která ho svrhla a zavraždila. Václav se tak stal mučedníkem a svatým patronem Čech. Sukova Meditace tedy do koncertu vnese tento odkaz duchovního vedení, které měl Václav nejen v průběhu svého života, ale i po smrti.

Mezinárodní festival duchovní hudby Bogoty vznikl v roce 2012 na počest 50. výročí Druhého vatikánského koncilu. Pořádá se každoročně, je otevřen různým náboženstvím a jeho cílem je šířit světovou spiritualitu prostřednictvím duchovní hudby, a tím podporovat dialog, jednotu, respekt k rozmanitosti víry a kulturu míru. Koná se vždy v měsíci září a to po dobu 4 týdnů. Jednotlivé koncerty se odehrávají v nejreprezentativnějších místech kolumbijského hlavního města: kostelích, chrámech, divadlech, hudebních sálech, ale také na školách, univerzitách, ve věznicích či nemocnicích. Celých 70 % koncertů je přístupných zdarma. Festival doprovází také akademická agenda, která nabízí zajímavé konference, mistrovské dílny a debaty.

Organizátorem akce je nezisková kulturní instituce Corporación Cultural InterColombia, založená v roce 1997. Snaží se propagovat umění a kulturu ve všech vyjádřeních, navazovat a rozvíjet vztahy na národní i mezinárodní úrovni, a tím zlepšit kvalitu života i vzájemné soužití místních.

Více informací o festivalu i celý program je k dispozici na webové stránce: www.festivalmusicasacra.com.

Další zdroje: Libro de programación 2021, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2.

Kolumbie jako čestný host Festivalu Ibérica

Festival iberoamerických kultur Ibérica probíhá od 19. do 29. srpna v Brně, Praze a Čechách pod Kosířem. Návštěvníci se mohou těšit, mimo jiné, i na atmosféru vášnivé hudby Jižní Ameriky.

Čestným hostem festivalu je letos Kolumbie, jejíž kultura se otiskne nejen v přehlídce hispánské kinematografie v kině Art, kde se filmoví fanoušci dočkají hned pěti kolumbijských filmů, ale také v dramaturgii hudebních vystoupení.

Jedním ze zástupců kolumbijské kultury je kolumbijsko-rakouské duo Das Kollektiv, které jedinečným způsobem mísí zvuk akordeonu a flétny. Z Kolumbie pochází i autorská dvojice Mantilla-Chaparro, jejíž uměleckou instalaci Unibirds inspirovanou nesmírnou biodiverzitou Kolumbie bude možné zhlédnout po celou dobu konání festivalu v Alfa pasáži.

Protagonisty galakoncertu, který se uskuteční v pátek 20. srpna v prostorách brněnského hradu Špilberk, budou nejlepší umělci současné flamenkové scény v čele s tanečnicí Marií Moreno. Tato vycházející hvězda flamenka tančí stejně, jako dýchá. Tanec je pro ni tak přirozený, že i ty nejnáročnější sekvence vypadají v jejím podání snadně a přirozeně.

María totiž tancem žije od dětských střevíčků, již v osmi letech ji přijali na Taneční konzervatoři v rodném Cádizu. Od té doby procestovala několik kontinentů a získala mnohá ocenění. V Česku však vystoupí poprvé, a to se svým nejnovějším projektem Recreo (Hra).

Celý program naleznete na stránkách festivalu: iberica.cz.

Další zdroje: Facebook.com/Festival.Iberica, Novinky.cz.

Bogotský festival jazzu se přesunul do virtuálního prostředí

V letošním roce slaví známý festival Jazz do parku (Jazz al Parque) již 25 let. Kvůli přetrvávající koronavirové pandemii se však oslavy přemístily z parku do virtuálního světa. Akce nazvaná Jazz mutante, pořádaná místním institutem umění, provází zájemce historií této bogotské kulturní události a ukazuje její vliv na rozvoj jazzu nejen v Kolumbii, ale i v celé Latinské Americe. Tento projekt tak nabízí široké veřejnosti jedinečné zážitky a zároveň je hudebním nástrojem a prostorem vzpomínek, který má přispět k dalšímu rozvoji tvorby a výzkumu tohoto hudebního žánru.

Od svého vzniku se stal festival významnou platformou pro podporu a propagaci nových i zavedených jazzových projektů města. Současný projekt v digitální podobě umožňuje poznat více do hloubky historii žánru, jeho vliv i rozvoj hudebního jazyka, který se neustále mění a vyvíjí. Na stránce festivalu (zde) naleznete zajímavý multimediální obsah, který si všichni mohou vychutnat přímo z pohodlí domova a to zcela zdarma.

Nabídka zahrnuje například audiovizuální cyklus, který má 4 kapitoly dlouhé osm minut. Ty přináší podrobnosti o tvůrčí kariéře zpěvačky Giny Savino, klavíristy Nicoláse Ospiny, hudební skupiny Mula a flétnistky Any Maríe Oramas. Cyklus chce poukázat na to, že jazz je přirozeným nástrojem integrace s jinými hudebními jazyky. Na stránce najdete take sérii podcastů, vytvořenou ve spolupráci s rádiem Caracol. Jednotlivé díly seznamují s historií celého festivalu, který zobrazují nejen jako vitrínu pro propagaci jazzu, ale také jako událost schopnou měnit životy a být motorem pro kolektivní i individuální iniciativy různého typu. Můžete si poslechnout životní příběhy osobností, které se podílely na přeměně národního jazzu, o roli ženských zpěvaček na festivalu, nebo poznat kompletní hudební dráhu skupiny Big Band Bogotá.

Hudební kompilace nazvaná 25 let v 25 tématech, která je k dispozici na platformě Spotify, představuje repertoár regionálních projektů podílejících se na čtvrt století trvajícím festivalu. Jde, mimo jiné, o umělce a skupiny jako Ricardo Gallo Cuarteto, Antonio Arnedo, Oscar Acevedo, Gina Savino, Nowhere Jazz Quintet, Edy Martínez, Juan Andrés Ospina, Lucía Pulido a Zaperoco.

Soubor deseti partitur Big Band Bogotá pak přináší podrobnosti o dráze této důležité kreativní laboratoře, která sdružuje řadu nejvýznamnějších skladatelů, hudebních aranžérů a interpretů jazzové scény Bogoty. Jedná se zároveň o zajímavou pomůcku pro domácí i zahraniční hudebníky a výzkumníky, kteří tak získávají přístup k dílům jako je El Puente od Antonia Arnedy, k symfonii Sinfonía Municipal IV od Edsona Velandii nebo skladbě Baila con el viento od Juana Sebastiána Monsalveho.

V neposlední řadě je pro zájemce připravena digitální kniha, díky níž můžete poznat historii festivalu a jeho vývoj prostřednictvím článků, kronik, archívu fotografií, rozhovorů, psaných textů, kulturních kritik, literatury, hudebních výzkumů i muzikologie. Čtenářům tak poskytuje všestranný zážitek a interdisciplinární pohled na jazzovou scénu v hlavním kolumbijském městě i celé zemi.

Podrobné informace naleznete na stránce festivalu: jazzalparque.gov.co.

Další zdroje: ElNuevoSiglo.com. Foto 1, foto 2 – 3.

Kolumbie slaví měsíc afrického dědictví

Květen tradičně patří kultuře potomků afrických otroků na kolumbijském území. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v zemi. Místní Ministerstvo kultury proto i letos připravilo zajímavý program, který má navzdory probíhající pandemii koronaviru a neutichajícím sociálním protestům připomenout odkaz potomků Afričanů v Kolumbii, jejich tradice, zvyky, ale také historii, boje za svá práva, aktuální problémy a realitu, ve které dnes tyto komunity žijí. Akce mají poukázat i na přínos afrokolumbijské populace při utváření kolumbijského národa a podpořit ocenění kulturní rozmanitosti země.

Vzhledem k situaci se tak jako loni kulturní nabídka přesunula do digitálního a rádiového prostoru. Nechybí hudba, audiovizuální umění, poezie ani tanec. Spuštěn bude také program Rok svobody v souvislosti s uplynutím 170 let od již dříve zmíněného zrušení otroctví. Odstartuje právě v pátek 21. května hudebním vystoupením přenášeným přes sociální sítě i televizí. Skupina Palenquera Monasita Ri Palenge zazpívá národní hymnu v jazyce komunity palenqueros. A soubor Opera Maafá, spadající pod hudební školu univerzity Univalle, zahraje volnou verzi o cestě, kterou popisuje známý afrokolumbijský spisovatel Manuel Zapata Olivella ve svém nejslavnějším románu Changó, El gran putas. Významný jayzkovědný institut Caro y Cuervo pak v pátek 21. května pořádá čtenářský klub nazvaný Tři afrokolumbijští básníci, kterými jsou Jorge Artel, Calendario Obeso a právě Manuel Zapata Olivella.

Na sociálních sítích dostanou prostor audiovizuální a zvukové práce, platforma Retina Latina pak nabídne speciální filmový program. Prvním z uvedených snímků je dokument Matachindé z roku 2014, který vypráví o vesničce Juntas de Yurumanguí v kraji Chocó. Právě tam se každoročně slaví velikonoční svatý týden daleko od náboženských autorit a tedy netradičně, s autonomií v náboženských praktikách. Divadlo Teatro Colón přináší na konci měsíce rappový koncert na oslavu 10 let existence hudební skupiny Kombilesa Mi, která spojuje městský rap s tradičními africkými rytmy a jazykem komunity palenqueros. K afro komunitám v zemi neodmyslitelně patří také tanec. Dne 28. května bude zahájen vzdělávací kurz s etnoedukativním zaměřením, určený pro kraje s největší přítomností afrokolumbijských komunit. Jedná se o kraje Údolí Caucy, Caquetá, Nariňo, Guaviare a Bolívar.

Na speciální kulturní slavnosti pak pozývají všechny zájemce obyvatelé vesničky San Basilio de Palenque. Právě tam, na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar na severu země, můžete poznat jedinečnou kulturu a tradice potomků původních afrických otroků. Ostaně výraz palenque původně označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci v tamějších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště před svými pronásledovateli. Dodnes se zachovalo pouze San Basilio, představující první svobodné městečko v Latinské Americe. Místo bylo dlouho izolované, proto nyní podává o to lepší svědectví o africkém kulturním bohatství na kontinentu. Tento kulturní prostor dokonce tvoří součást nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco.

V rámci slavností mohou návštěvníci poznat pradávné tradice a zvyky, typická jídla a sladkosti, kulturní vyjádření, umělecké předměty, afro doplňky, ale třeba také tradiční medicínu, afro účesy, copánky a další symboly krásy. Již před pár měsíci navíc místní zahájili strategii nazvanou Objev Palenque, kdy se zaměřili na propagaci své kultury i digitální formou. V pátek 21. května se na Youtube bude v přímém přenosu vařit, o týden později se zájemci mohou naučit zaplétat copánky a následující den se zapojit do debaty o etnickém a komunitárním cestovním ruchu v oblasti. Účast na těchto akcích je zdarma, jen je potřeba se předem zaregistrovat (zde).

Organizátoři připomínkových akcí zároveň vyzývají státní i nevládní organizace a instituce, ale také širokou veřejnost, aby se zapojili do spoluvytváření těchto prostorů pro reflexi a debaty o přínosu Afrokolumbijců. Oficiálně byla kulturní rozmanitost v Kolumbii uznána v rámci současné Ústavy, která vstoupila v platnost v roce 1991. Od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví.

Zdroje: MundoNoticias.com.co, ElUniversal.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Vychází knižní rozhovor s Eliškou Krausovou

Přímočarost a ostrovtip. Eliška Krausová-Chaves konkuruje osobitým stylem humoru, vypravěčským talentem i životním nadhledem svým slavným bratrům.

„Elišku nešlo ve vzpomínkách polapit jako rodiče a ostatní sourozence. Nechtěl jsem si příliš vymýšlet a ona toho využila a vysmekla se slovům,“ tak charakterizuje spisovatel Ivan Kraus svoji mladší sestru. Uchopit ucelený obraz výjimečné charismatické ženy se odhodlal až člověk „zvenčí“, novinář Vladimír Kroc. Eliška Krausová-Chaves, mimo jiné zakladatelka Asochecy, se mu svěřila s peripetiemi svého dobrodružného života. Kniha, kterou vydává nakladatelství Prostor, je v prodeji od středy 12. května.

V knižním rozhovoru Letenka do neznáma aneb Rozhovory přes oceán společně sledují cestu Elišky od dětství a dospívání v rodině spisovatele a novináře židovského původu přes výlet do Kolumbie, kde se rozhodla po okupaci Československa v roce 1968 zůstat, až po současnost. Vzpomíná například na otce, který přežil holokaus, své začátky v Kolumbii i setkání s Fidelem Castrem. V textu se jen tak mimoděk objevují zmínky třeba o tom, že jako malá recitovala Františku Hrubínovi jeho verše, hrála divadlo s Petrem Svojtkou či Jiřím Ornestem, trénovala krasobruslení, chodila do baletu. A v Bogotě zažila bombové útoky.

Sestra spisovatele Ivana Krause, politologa Michaela Krause a moderátora Jana Krause, která na jaře roku 1968 vyrazila do Kolumbie zdokonalit svoji španělštinu, jako by jela na Slapy. „Přijela jsem do Kolumbie, jako bych jela na Slapy. Nic jsem předem nevěděla, vypadalo to jako zajímavá, dobrodružná cesta do neznáma. Brzy jsem pochopila, že Amerika je jiný pohled na svět, jiný pohled na život, trošku jakoby jiné století,“ vypráví v rozhovoru s moderátorem Českého rozhlasu Vladimírem Krocem.

Když přišla 21. srpna okupace Československa, rozhodla se v Kolumbii zůstat. V roce 1975 získala kolumbijské občanství, o to české přišla kvůli „nepovolenému opuštění země”. V Československu byla dokonce v roce 1977 odsouzena k trestu vězení kvůli neuposlechnutí úřední výzvy k návratu ze zahraničí. V Kolumbii díky silným genům a lásce osudového muže dokázala zvládnout nejrůznější nástrahy a vystoupat vysoko na společenském žebříčku.

V jejím strhujícím životě se objevují známí herci, básníci, umělci, učenci, bohatci, dobrodruzi, váleční hrdinové, diktátoři, prezidenti. Elišku poznáváme nejen jako profesorku francouzštiny na univerzitě v Bogotě, ale i jako telefonní spojovatelku, prodavačku paruk, manažerku knihkupectví či příležitostnou televizní herečku. Současně nám dává nahlédnout do životů Kolumbijců a do historie neobyčejné rodiny Krausových, zpopularizované zejména nejstarším bratrem, spisovatelem Ivanem Krausem, a nejmladším Janem.

„Eliška drží slovo, nenechá si nic líbit od nikoho, chodí včas, a pokud jde o rodinnou loajalitu, jako by patřila do románových postav nejslavnějších mafiánských rodů. Umí být diplomaticky shovívavou, stejně jako nekompromisně a pevně přímou,“ popisuje svoji starší sestru známý herec a moderátor.

Vše, co se dočtete v této knize, jeho slova potvrzuje. Vyprávění nechybí typická „krausovská“ přímočarost a charakteristický humor, čtenář zároveň ocení krásný jazyk a styl, kterým se Eliška Krausová po tolika letech na jiné polokouli vyjadřuje. Text doprovází velké množství fotografií z rodinného archivu.

Zde se můžete začíst do ukázky z knihy.

Eliška Krausová-Chaves (4. 5. 1946) je profesorkou francouzštiny na univerzitě v Bogotě. Narodila se v Praze, na Univerzitě Karlově se věnovala francouzštině, po čtvrtém ročníku odjela do Kolumbie studovat lingvistiku a latinskoamerickou literaturu. Zde ji zastihla okupace Československa a ona se rozhodla v Jižní Americe zůstat. V roce 1970 se provdala za Ignacia Chavese, profesora literatury, který později řídil významný španělský institut Caro y Cuervo. Od roku 1983 je profesorkou francouzštiny na Národní pedagogické univerzitě v Bogotě, po čtvrtstoletí tam byla navíc děkankou pro mezinárodní vztahy. V roce 2009 založila krajanský Spolek přátel České republiky v Bogotě – ASOČHECA. O pět let později obdržela ocenění Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

Vladimír Kroc (1966) je novinář a rozhlasový moderátor. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 1989 pracuje v Československém, resp. Českém rozhlasu.

Zdroje: Literarky.cz, Idnes.cz, Kosmas.cz.