Kolumbie

Kolumbijská platforma pro milovníky kultury

Po třech letech pořádání presenčních kurzů a konferencí v Bogotě byla koncem minulého roku spuštěna platforma nazvaná Ilustre.co. Návštěvníkům stránky nabízí virtuální kulturní příspěvky, především přednášky o kinematografii, umění, historii či literatuře. Podle slov výkonného ředitele Juana Camila Vergary se jedná o platformu na podporu šíření kultury, která se snaží propojit celý hispánský svět, všechny milovníky kultury a to prostřednictvím kurzů, živě přenášených konferencí a také akcí ušitých na míru. Všichni přednášející jsou přitom odborníci ve svých konkrétních tématech.

Kalendář akcí a přednášek je opravdu nabitý. Například v únoru se zájemci mohou přihlásit a dozvědět se více o současné Číně, architektonických perlách objevujících se v literatuře, o hudbě a osobnosti Beethovena, významných malířích a současném umění, Pablu Nerudovi, historii Afriky, vzniku fotoreportáží, ale také o výrobě, kvalitě a mýtech spojených s vínem či současných problémech demokracie. Zájemci si na stránce musí vytvořit účet, přes který si pak jednotlivé události mohou přidávat do své virtuální knihovny. Některé přednášky jsou zdarma a stačí se jen zaregistrovat, jiné kurzy jsou placené. Cena za jedno virtuální setkání se pohybuje okolo 12 dolarů (USD). Když má tedy kurz setkání pět, účastník musí uhradi dolarů šedesát. Studenti mladší 25 let s platným studentským průkazem mají právo na 50% slevu. Na Blogu Ilustre pak naleznete spoustu zajímavých článků z různých oborů.

Organizátoři projektu chtějí, aby si lidé, kteří stránku navštíví, mohli rozšířit svůj pohled na svět zábavnou a odlišnou formou. Ilustre tak přináší kulturní útočiště pro všechny zájemce v prostředí nejistoty, které celá společnost zažívá. Právě kultura má v současné době specifické místo a může se stát výtečným společníkem a zábavou pro všechny lidi unavené z uzavření či sledování televize a seriálů. Zároveň zde dostávají prostor nové talenty ze světa kultury, které se tak mohou lépe zviditelnit a podělit se o své znalosti s ostatními rovnou na mezinárodní úrovni.

V současné době má platforma už na 30 tisíc sledovatelů nejen z Kolumbie, ale také z Argentiny, Peru, Mexika a dalších zemí. Do budoucna si projekt klade za cíl stát se tím největším kulturním prostorem v celém světě, rozšířit se i na jiné kontinenty. V plánu je také vytvářet nové audiovizuální příspěvky, zejména ty zahrnující interaktivní programy, a být tak kulturními průkopníky v digitální oblasti.

Zdroje: Ilustre.co, RevistaArcadia.com. Foto 1, foto 2.

Hay Festival tentokrát virtuálně a zdarma

Konec ledna v Kolumbii pravidelně patří velké kulturní události nazvané Hay Festival. Tento svátek myšlení, litertury a kultury patří k nejdůležitějším literárním událostem hispánského světa vůbec. Původně se festival zaměřoval hlavně na literaturu a odehrával se jen v koloniální perle kolubmijského Karibiku, městečku Cartagena de Indias. Postupem času se proměnil v platformu k diskuzím o významných tématech světového dění a díky pozitivnímu ohlasu se postupně rozšířil také do kraje Antioquia, konkrétně do města Medellín a nedalekého městečka Jericó.

Šestnáctý ročník této výjimečné události se však odehraje tentokrát netypicky v hybridní formě. Kromě omezených presenčních akcí budou debaty, workshopy, projekce a koncerty probíhat digitálně a s přístupem zcela zdarma. Ostatně, organizátoři festivalu od jeho vzniku v roce 2006 zdůrazňují, že se nejedá o žádnou elitní akci, že je festival přístupný pro všechny. Zájemci se musí zaregistrovat na stránkách každého festivalu dle místa konání: Jericó ve dnech 22. až 24. ledna (www.hayfestival.org/jerico), Medellín ve dnech 25. až 28. ledna (www.hayfestival.org/medellin) a Cartagena ve dnech 28. až 31. ledna (www.hayfestival.org/cartagena).

Celkem je připraveno více než 130 debat a rozhovorů, do kterých se zapojí na 160 pozvaných hostů, včetně hudebníků, myslitelů, ekonomů či světových spisovatelů. Na své si navíc přijdou všechny věkové skupiny. Vzhledem k současné situaci nepřekvapí, že část programu je věnována diskusím o pandemii a jejich důsledcích. Jak připomíná španělská spisovatelka Rosa Montero, právě kultura je v těžkých dobách velkým pomocníkem a spirituální vakcínou proti nemoci. Současnému světu pomůže porozumět i skupina uznávaných filozofů a myslitelů, jako je například Španěl Fernando Savater.

Na programu figuruje řada zajímavých osobností světa literatury, mimo jiné, i skupina významných kolumbijských spisovatelek jako je Gloria Susana Esquivel, Margarita Posada či Carolina Sanín. Režisér a scénárista Jerónimo Atehortúa pohovoří s básníkem a kinematografem Víctorem Gaviriou. Představí se i spisovatel a politický analytik León Valencia či spisovatelé Juan Gabriel Vásquez a Tomás González. Z mezinárodních hostů se zájemci mohou těšit na povídání s čilskou spisovatelkou Isabel Allende, která přiblíží nejen svou dlouhou literární dráhu, ale také poslední knihu Ženy mojí duše (Mujeres del alma mía). Francouzský spisovatel Emmanuel Carrère představí svůj román Yoga o lidské psychice a vnitřním klidu; francouzská editorka a spisovatelka Vanessa Springora pohovoří o knize Souhlas (El consentimiento), ve které odsuzuje vztah se známým spisovatelem v době, kdy byla ještě teenagerkou. Zapojí se i brazilský autor Tiago Ferro, mexická spisovatelka Guadalupe Nettel, nizozemský literát Marieke Lucas, kubánský spisovatel Leonarda Padura a další.

Režisérka Daniela Abad představí společně s producentem Miguelem Salazarem dokument The Smiling Lombana. Nebudou chybět ani přednášky spojené s vědou a životním prostředím. David Quammen z USA pohovoří o své poslední publikaci Nákaza: vývoj pandemií; Robert Macfarlane z Velké Británie zve na přednášku o své knize (Podzemí) a k znovuobjevení naší denní existence.

Festival vždy doprovází i hudba a ani tento ročník není výjimkou. Do debat se zapojí například Goyo, členka a spoluzakladatelka známé hudební skupiny ChocQuibTown. Zpěvák a hudebník Carlos Vives prozradí detaily o své knize Cumbiana: Příběhy ze ztraceného světa o hudebním žánru cumbia. Domácí hudební scénu bude dále zastupovat skupina Caribefunk z Cartageny, nominovaná na cenu Grammy Latino. Ze zahraničních hostů se představí uruguajský skladatel, písničkář a hudebník Jorge Drexler nebo také Rubén Blades z Panamy, živoucí legenda salsy.

Organizátoři nezapomněli ani na ty nejmenší. Na programu figurují významní vypravěči příběhů pro děti z Kolumbie, Mexika, Španělska či Británie, ale také kurz vaření ukazující to nejlepší z tradiční kolumbijské kuchyně.

Festival tak připomene a oslaví význam a hodnotu kultury a myšlení jako motorů moderních společností. I přes virtuální formát festivalu bude mít publikum možnost k interakci s domácími i mezinárodními hosty a to prostřednictvím chatů u každého vysílání. Některé aktivity se budou přenášet paralelně na sociálních sítích a kanálech spolupracovníků a společníků akce. Pro ty, kteří nebudou moci sledovat živá vysílání, zůstanou nahrané rozhovory přístupné na stránce festivalu až do 14. února.

Podrobné informace o jednotlivých debatách a akcích naleznete na oficiální stránce festivalu: hayfestival.org.

Další zdroje: Infobae.com, ZoomCanal.com.co, VivirEnElPoblado.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Konec roku patří Slavnostem města Cali, letos virtuálně

V posledních dnech tohoto zvláštního roku zůstává pozemní hranice Kolumbie nadále uzavřená, v platnosti je řada restriktivních epidemiologických opatření, platí stav zdravotní nouze. Ani tak ale milovníci salsy a zábavy nepřijdou letos zkrátka. V obvyklých datech, tedy od 25. do 30. prosince, se koná hlavní kulturní událost města Cali. Tyto velké slavnosti, stejně jako řada dalších veletrhů a festivalů v tomto roce, však vůbec poprvé ve své 63leté historii probíhají netypicky bez přítomnosti diváků. I přesto, že se oslavy musely přesunout do virtuálního prostoru, organizátoři připravili akci plnou optimismu a naděje, která náležitě uzavře letošní náročný rok plný výzev právě i pro oblast kultury.

V novém formátu proběhne šest tradičních součástí slavností, tedy oblíbený salsodrom, karneval Staré Cali, setkání milovníků a sběratelů hudby, den Pacifiku a dva velké koncerty. Oslavy v pátek 25. prosince opravdu začaly ve velkém stylu. Tanečníci salsodromu sice tentokrát neprocházeli ulicemi města, ale i vystoupení na pódiu haly Coliseo El Pueblo stálo za shlédnutí. Na 1500 tanečníků z 54 škol salsy pro dospělé, 8 dětských skupin a 10 tanečních spolků předvedlo různé choreografie i s akrobatickými prvky.

Celá show ve velkolepém stylu typu Broadway se nesla v duchu motta Maestra Vida (Mistryně Život). Pod vedením Luise Eduarda Hernándeze, známého jako El mulato, představení povyprávělo historii města Cali před pandemií a také přiblížilo, jak místní snášejí současnou situaci. Diváci tak viděli příběh tanečníka salsy, který se snaží dobýt srdce jedné ženy, ale řada překážek, včetně pandemie, mu v tom brání. Kromě salsy, která nemůže chybět, se tanečníci ukázali i v rytmech salsa choke, timba, pachanga, merengue, bachata, tango a dalších. Na jevišti se přitom střídaly dva průvody a celá akce byla natočená již s předstihem.

Závěr večera pak patřil známému zpěvákovi jménem Yuri Buenaventura, který překvapil nejen osvědčenými hity, ale i novými písněmi. Tento rodák z Buenaventury, hlavního přístavu kolumbijského Pacifiku, svým vystoupením, například procítěnou, ale veselou salsa verzí písně Kolumbie, drahá země (Colombia Tierra Querida), bezpochyby roztančil nejednoho diváka u televize.

Od 26. do 30. prosince probíhá také program pro milovníky a sběratele hudby. Organizátoři přizvali více než 20 umělců, místních i zahraničních odborníků a zájemci se tak mohou těšit na zajímavé debaty. Tradiční rytmy oblasti kolumbijského Tichomoří se dostaly ke slovu v neděli 27. prosince, aby připomněly jedinečný přínos afro komunity při vytváření místní identity. Na scéně sestavené poblíž řeky Pance vystoupily skupiny jako Herencia de Timbiquí a Hugo Candelario se skupinou Grupo Bahía.

O den později, v rámci průvodu nazvaného Moje krásné Cali, se oslavil vznik slavností a připomněla se veselost místní lidi. Zároveň byla vyzdvižena práce některých významných osobností jako je spisovatel Andrés Caicedo, režisér a scénarista Carlos Mayolo či atletka a vzpěračka María Isabel Urrutia. Slavnosti pak vyvrcholí dvěma koncerty, alternativním koncertem, který se snaží zviditelnit i jiné hudební styly, a koncertem Cali zpívá světu, svět zpívá Cali, kde mimo jiné vystoupí skupiny All Star Femenina, el Grupo Niche, Orquesta La 16, Son 21 či La Mamba Negra.

Jednotlivé akce, vystoupení a koncerty jsou vysílány zdarma na kanálech Telepacífico, EmcaliTv, prostřednictvím portálu www.feriadecali.com.co, přes mobilní aplikaci slavností a také přes Facebook a twitterový účet @FeriadeCaliOf. Objevily se i kritiky nepřiměřeně velkého rozpočtu těchto oslav. Nicméně místní starosta i ředitel Corfecali zdůraznili, že jedním z cílů je ukázat talent místních na mezinárodní úrovni, zviditelnit se v zahraničí a přitáhnout tak do města investice.

Podrobné informace naleznete na oficiální webové stránce slavností: feriadecali.com.co.

Další zdroje: ElPais.com.co, Infobae.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie si letos připomněla život a dílo Manuela Zapaty

Lékař, antropolog, folklorista, ale také nejvýznamnější spisovatel afrokolumbijské literatury, takový byl Manuel Zapata Olivella. Narodil se v březnu před 100 lety, proto kolumbijské Ministerstvo kultury vyhlásilo již loni v říjnu rok 2020 rokem této výjimečné osobnosti. Po celý rok se tak v Kolumbii odehrávaly vzpomínkové akce s cílem přiblížit široké veřejnosti význam a odkaz kolumbijského intelektuála a literáta.

Ministerstvo kultury a skupina kolumbijských univerzit navíc spojili síly a vytvořili webovou stránku věnovanou Zapatovi. Zájemci tím získali snadný přístup k jeho dílu, výzkumům s ním spojeným či audiovizuálním materiálům včetně dokumentu, který přibližuje jeho život. Snímek má anglické, francouzské, portugalské, ale také ruské či čínské titulky a byl odvysílán i v zahraničí. Na stránce můžete shlédnout také výstavu nazvanou Výtvarní umělci a zpěv africké diaspory, nebo si prostudovat časopis Letras Nacionales, který v roce 1965 Zapata založil a během 20 let jeho existence vyšlo 46 čísel.

Manuel Zapata pocházel z oblasti kolumbijského Karibiku, konkrétně ze starobylého a historického městečka Lorica, ležícího na březích řeky Sinú. Jedná se o symbolické místo pro jednu z nejznámějších původních kultur území Kolumbie, indiánský národ zvaný zenú. Zapatova matka byla míšenka s indiánskou krví, jeho otec byl afrokolumbijec a uznávaný učitel, který založil školy a vyučoval filozofii. A právě lásku ke vzdělání a k upřímnému hledání pravdy předal svým dětem.

Když bylo Manuelovi devět let, jeho rodina se přestěhovala do města Kartagena, konkrétně do koloniální čtvrti Getsemaní, kde vyrostl jeho otec. Jedná se o místo plné legend a kulturní tvořivosti již od dob kolonie a také o místo protagonismu černochů a mulatů při zakládání republiky. Po ukončení střední školy odcestoval do Bogoty, kde studoval medicínu a zahájil jedinečnou pouť po různých koutech světa. Jeho touha po poznání a vášeň tuláka ho přivedly do zemí střední Ameriky, Evropy, Afriky, Spojených států či Číny. Zabýval se etnomuzikologií, přednášel na univerzitách a se svou sestrou Délií založil spolek folklórních tanců, který vystupoval v Kolumbii i v zahraničí. Zemřel v roce 2004 ve věku 84 let v Bogotě.

Jeho odkaz se dá jen těžko změřit. Již ve svých 22 letech psal poučné články, kde předvedl svou geniální intuici a neotřelé hodnocení kolumbijské kultury. Napsal také více než dvacet knih, včetně románů, příběhů, divadelních her, historických či antropologických esejí. Ústředním tématem jeho tvorby je historie a kultura obyvatel kolumbijského Karibiku, černochů a inidánů, kdy zachycuje především útlak a násilí. K jeho nejvýznamnějším dílům bezpochyby patří román a epopej s názvem Changó, el gran putas, který je výsledkem jeho dvacetiletého výzkumu.

Ukazuje 500 let historie z pohledu Afričanů a náboženství yoruba, včetně příchodu afrických otroků na americký kontinent. Snad nikdo jiný ve svém díle nevysvětlil lépe vliv Afričanů, indiánských komunit i mesticů při formování kolumbijského národa ve všech možných aspektech. Poukázal na jejich přínos v oblasti produktivních činností, kulturních vyjádření jako gastronomie, umění či sport, ale také v rámci spirituálního dědictví. Zapata se navíc zasloužil i o šíření tohoto kulturního bohatství místních národů jak v zemi, tak v cizině. Naučil Kolumbijce oceňovat rozmanitost zdejších hudebních rytmů i tanců. Celý život také s velkým nadšením a optimismem bojoval proti sociální nespravedlnosti, a zejména proti rasismu zaměřenému vůči černošskému a indiánskému obyvatelstvu.

Zdroje: Zapataolivella.Univalle.edu.co, RevistaArcadia.com-1, RevistaArcadia.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3.

Česká tvorba na kolumbijském filmovém festivalu NA VÝCHOD

V průběhu patnácti dnů mohou milovníci sedmého umění v Kolumbii poznat originální, odlišnou a jedinečnou filmovou tvorbu pocházející ze střední a východní Evropy. Od 26. listopadu do 10. prosince se totiž koná již třetí ročník festivalu nazvaného NA VÝCHOD, který letos i navzdory současné pandemii nabízí více než 35 snímků vysílaných online. Jedná se především o autorskou tvorbu, která nebývá na běžném programu komerčních kin.

Festival má své kořeny ve Francii, kde začal již před více než 15 lety. V roce 2009 překročil Atlantský oceán a dostal se až do Peru, později se přesunul do Argentiny a od roku 2018 těší kolumbijské diváky. Letos probíhá akce současně jak v Kolumbii, tak v Argentině.

Roli čestného hosta zaujalo Maďarsko, které se uvede zejména snímky maďarské filmové režisérky Márty Mészárosové. K dispozici jsou však také fikce a dokumenty z Německa, Slovenska, Slovinska, Francie, Gruzie, Kosova, Polska, Švýcarska a České republiky. I přes svůj název se festival zároveň snaží vytvořit mosty mezi evropskou a latinskoamerickou tvorbou tím, že přináší odlišné kinematografické perspektivy, takže nechybí ani ukázky z dílny režisérů z Argentiny, Kolumbie, Peru či Uruguaye. I tentokrát jsou snímky rozděleny do několika již tradičních kategorií, jako je soutěžní sekce východní kinematografie, soutěžní kategorie nazvané Itinerante a Hecho en Latam, ale také kategorie Fokus či Retrospectivas, zaměřující se na díla konkrétního autora.

Česká tvorba je pak zastoupena právě v rámci sekce Fokus ukázkou čtyř snímků autorky Heleny Třeštíkové. Konkrétně se jedná o filmy Příběh z cyklu Manželské etudy: Strnadovi 35 let spolu (2017), Mallory (2015), Soukromý vesmír (2012) a Marcela (2007). Tvorba významné české dokumentaristky slibuje dlouhodobé pozorování a blízké záznamy takových tvrdohlavých nešťastníků, kteří se nenechají potopit smůlou v životě. Více informací o vysílání jednotlivých filmů naleznete zde. Muzeum moderního umění města Medellín navíc pořádá i dvě prezenční promítání a to 6. a 12. prosince. Podrobnosti se dozvíte na webové stránce muzea: www.elmamm.org.

Na programu figuruje i nejnovější snímek slovenské režisérky známé jako Mira Fornay. Ostatně organizátoři tentokrát přenechali prostor zejména filmové produkci žen. Proto i retrospektivní sekce je částečně věnována produkci švýcarské režisérky jménem Andrea Štaka. Ke shlédnutí je však také průřez dílem francouzského filosofa, spisovatele a filmaře Guye Deborda.

V rámci doprovodného programu se pořádají setkání s režiséry, producenty a jinými odborníky na svět kinematografie. Zájemci se mohou zúčastnit také akademického programu včetně workshopů a dalších vzdělávacích aktivit, to vše prostřednictvím platformy www.alestfestival.com/co.

Festival NA VÝCHOD vzniká jako koprodukce Soda Films a Dokkan, ve spolupráci s evropskými velvyslanectvími v Kolumbii, ale také dalšími institucemi jako je Švýcarský fond, Goetheho institut, Maďarský národní institut kinematografie, s podporou filmového archivu Bogoty a Medellínu, Muzea moderního umění a ve spolupráci se souborem REC SISTERS.

Další zdroje: RevistaArcadia.com, Mzv.cz/Bogota. Foto 1, foto 2.

Retrospektivní výstava díla Beatriz González

I když spousta kulturních aktivit zůstává v Kolumbii omezená, muzeum umění Museo de Arte Miguel Urrutia, které spravuje Národní banka země, zahájilo v druhé polovině října zajímavou výstavu jedné z nejdůležitějších představitelek současného kolumbijského umění. Výstava nazvaná Beatriz González: retrospektiva přináší chronologický přehled umělecké tvorby této malířky, sochařky, grafičky, historičky a umělecké kritičky, která z velké části reflektuje historické a kulturní prostředí Kolumbie.

Výstava je ve své fyzické podobě k vidění do 7. prosince a to po předchozí rezervaci. Zkrátka však nepřijdou ani milovníci umění z jiných částí země i světa, kteří mohou využít různých digitálních nástrojů a poznat jednotlivá díla podrobněji. Připravena je například video tour, kterou diváky provede přímo sama autorka, ale také virtuální prohlídka ve 3D formátu nebo didaktické hry pro ty nejmenší. Videa kurátorů, kritiků a dalších umělců pak napomáhají poznat osobnost této umělkyně a porozumět vývoji její tvorby.

Navštívit tuto jedinečnou výstavu znamená objevit moc umění skrze příběhy, tvary, barvy a kontext, ve kterém dílo vznikalo v průběhu více než padesáti let tvůrčí činnosti této umělkyně. Vyznačuje se především silným spojením s kolumbijskou identitou a podává svědectví o historii masakrů, politických a sociálních konfliktů v zemi v posledních dekádách. Někteří odborníci proto přirovnávají její dílo ke Guernice známého španělského malíře, sochaře a básníka Pabla Picassa.

Prohlídka začíná Oponou pohyblivé a měnící se přírody (1978), vyrobené z cirkusového stanu v podobě obrovského závěsu (osm metrů na čtyři metry), na kterém González ztvárnila svou verzi obrazu Oběd na trávě malíře Édouarda Maneta. Toto dílo přibližuje návštěvníkům počáteční fáze tvorby umělkyně, která se vyznačuje právě transformací známých uměleckých děl. Vytvořila tak i svou verzi obrazů Velázqueze, Vermeera či obrazy napodobující techniku známého kolumbijského malíře a sochaře Fernanda Botera, kdy děti na obrázcích mají viditelně nafouklé obličeje. V sále můžete najít i další emblematické obrazy jako Královna Isabela nebo její verzi obrazu Simon Bolívar.

Původní malby abstraktnějších figur z 60. let dostaly o desetiletí později figurativnější charakter se silnými barvami, které evokuují lidovou kulturu. Reprodukuje lidové postavy i náboženské motivy na nábytku každodenního použití, inspiruje se v dílech slavných umělců i v barvách budov města Bucaramanga. Zájemci mohou vidět i dva ze tří obrazů nazvaných Sebevrazi ze Sisgy, zachycující pár vesničanů, kteří se raději zabili, než aby museli čelit sexuální touze, protože jejich vztah musel zůstat čistý. Za vzor jí posloužil obrázek z místního tisku, který reprodukovala za použití jednoduchých a přesto jedinečných barev.

Další ukázka tvorby pak zahrnuje díla s politickou a národní tematikou. Ke změně zaměření u této umělkyně dochází v 80. letech za vlády prezidenta Turbaye, o kterého se velmi zajímala. Byla fascinována jeho osobností i sdělovacími prostředky, a tak začala malovat jeho obrázky, které se objevovaly v novinách. V roce 1985, po násilném obsazení Paláce spravedlnosti v Bogotě, se González rozhodla nepokračovat ve svých dílech s pro ni charakteristickým humorem, který se odrážel i v intenzivních a zářivých tónech barev. Naopak začíná objevovat modré a šedé odstíny v plochých figurách, a ve svých dílech nově zachycuje především bolest obětí ignorace vlád daného období.

Použitím jedinečného uměleckého jazyka tak vytváří svědectví a dokumentuje realitu na okraji zájmu. Například obraz Las delicias (1997) vychází z fotografií matek vojáků, kteří byli zavražděni a uneseni při obsazení vojenské základny Las Delicias v roce 1996. González v něm zachycuje utrpení prostřednictvím plačících obličejů. Věnuje se také tematice imigrantů, kteří denně plní stránky novin, pro čtenáře však zůstávají anonymními osobami.

Expozice je výsledkem pětiletého výzkumu dvou odborníků na umění – Mari Carmen Ramírez, ředitelky sekce latinskoamerického umění Muzea umění v Houstonu, a Tobíase Ostrandera, kurátora v muzeu umění Prez Art Museum v Miami.

Od počátku spočívala hlavní snaha celého projektu ve zviditelnění díla Beatriz González na mezinárodní úrovni, i proto se s její originální tvorbou mohli již v předchozích letech seznámit milovníci umění například v Londýně, v New Yorku nebo v Německu. Tím, že samotná autorka je zároveň historičkou umění a kurátorkou, kladla velký důraz na chronologii výstavy. Prostřednictvím jejich děl tak návštěvníci získají cenné lekce o umění, historii a pozici kultury v Kolumbii.

Beatriz González Aranda se narodila v listopadu 1932 v kolumbijském městečku Bucaramanga v kraji Santander. V roce 1956 začala studovat architekturu na Národní univerzitě Kolumbie, školu ale nedokončila. Až následně vystudovala umění na uznávané soukromé univerzitě Universidad de los Andes v Bogotě. Jejím hlavním učitelem byl Antonio Roda.

Zdroje: BanRepCultural.orgElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Kolumbie boduje v oblasti cestovního ruchu

Šest kolumbijských měst získalo ocenění v rámci World Travel Awards (WTA) 2020 pro region Jižní Ameriky. Uvedené ceny jsou těmi nejprestižnějšími v oblasti cestovního ruchu a hotelnictví na světě, proto se jim často přezdívá Oskaři cestovního ruchu. Země tak prokázala, že i nadále patří k zajímavým turistickým destinacím na mezinárodní úrovni. Každé z těchto šesti měst přitom bodovalo v jiné kategorii.

Karibský ostrov San Andrés, který se nachází asi 750 kilometrů od severního kolumbijského pobřeží a jen 230 kilometrů východně od Střední Ameriky, obsadil první příčku v kategorii nejlepších pláží. Moře sedmi barev tohoto ostrova bylo vyhodnoceno nejlepší destinací slunce a pláže i v letech 2014, 2015 a 2019. Na 40 míst pro potápění, jedny z nejhezčích pláží Karibiku a milí lidé dodávají místu jedinečný charakter.

Bogota se stala hlavní destinací Jižní Ameriky pro obchodní cesty. V posledních letech se hlavnímu kolumbijskému městu podařilo zařadit se mezi světové destinace pro pořádání akcí a obchodních jednání díky své infrastruktuře, profesionalismu, gastronomii, emblematickým uličkám, ale také díky kultuře a srdečnosti místních lidí. Bogota je navíc jediným latinskoamerickým městem, které se stalo členem skupiny Best Cities Global Alliance. Mezinárodní letiště El Dorado bylo zároveň vyhlášeno jako vedoucí letiště Jižní Ameriky. Město Medellín se stalo ideálním cílem pro městské úniky, tedy pro krátké odpočinkové návštěvy, a to nejen pro Kolumbijce, ale třeba i pro Evropany a Severoameričany.

Severokolumbijská Barranquilla, jeden z hlavních přístavů země, kterému se přezdívá Zlatá brána Kolumbie, se pyšní titulem nejlepší kulturní destinace Jižní Ameriky. Velkou zásluhu na tomto ocenění má bezpochyby pořádání každoročního karnevalu, který vždy zaplní ulice města tancem i barvami, ale také přiblíží místním i zahraničním návštěvníkům historii, folklór, legendy, karibské hudební rytmy i náturu zdejších obyvatel.

Oceněno bylo také město Cali a to jako rozvíjející se turistická destinace kontinentu, která má nezbytný turistický potenciál, aby přilákala návštěvníky z různých koutů světa. Řada zajímavých míst, kulinářské speciality, multikulturní prostředí, příjemné tropické klima a rozmanitost fauny a flóry, včetně stovek různých druhů ptactva, patří k místním lákadlům. Cali je ale zároveň městem kultury, tance salsa, sportu a radosti, nabízející v okolí různá termická pásma a spoustu možností pro milovníky přírody.

Koloniální městečko Cartagena de Indias na pobřeží Karibiku figuruje v čele destinací ideálních pro líbánky. Romantická atmosféra uliček v centru města, místní pláže, krásné kostelíky, prvotřídní restaurace i hotely, historické, kulturní, architektonické, ale i přírodní bohatsví, to vše činí z Cartageny ideální místo pro zamilované páry. Ostatně historické centrum města figuruje od roku 1984 na seznamu dědictví lidstva Unesco a ne bezdůvodně si právě toto město vybral nejslavnější kolumbijský spisovatel, Gabriel García Márquez, jako dějiště své nejromantičtější knihy, Láska za časů cholery. Mísní přístav pak zvítězil v kategorii přístavů výletních lodí.

Kolumbie se zároveň umístila na přední příčce v kategorii kulinářská destinace a destinace LGBT. O první příčku v oblasti gastronomie tak připravila Peru, které celých osm let vévodilo žebříčku jihoamerické kuchyně a zdálo se, že na kontinentu nebude mít přemožitele. Státní instituce ProColombia, která podporuje turismus, byla vyhodnocena jako nejlepší cestovní agentura regionu. Kolumbie byla také nominována na nejlepší destinaci světa a to už druhým rokem po sobě. O tento titul se utká například s Brazílií, Indií, Řeckem, Malajsií, Srí Lankou, Španělskem či Čile.

Ocenění se rozdávala také v rámci jednotlivých zemí. Například i letos, a to už po třetí za sebou, se hotel Decameron Aquarium stal vítězem v kategorii nejlepší turistické letovisko Kolumbie. Za vůdčí cestovní kancelář země byla vyhlášena agentura Aviatur.

Vítěze jednotlivých kategorií volí svými hlasy jak odborníci odvětví cestovního ruchu, tak veřejnost. Právě v letošním ročníku cen WTA, které se udělují již od roku 1993, hlasoval rekordní počet lidí z řad veřejnosti, což svědčí o velkém zájmu o cestovní ruch i navzdory ne příliš příznivé době. Kompletní výsledky letošního ročníku pro Jižní Ameriku naleznete zde.

Mimochodem, kolumbijské hotely zabodovaly i ve 33. ročníku cen Readers Choice Awards prestižního časopisu Condé Nast Traveler, kdy se tři z nich umístily v první desítce nejlepších hotelů na světě. Konkrétně se jedná o hotel W Bogota (10. místo), kde na návštěvníky čeká barevná a moderní výzdoba ve 168 pokojích; hotel Sofitel Bogotá Victoria Regia (6. místo), který přináší kolumbijský styl s elegantními francouzskými prvky; a hotel Sofitel Legend Santa Clara Cartagena (2. místo), kde se jedná o bývalý klášter ze 17. století, který elegantně mísí původní a nové moderní prvky a nabízí jak moderní pokoje, tak ty koloniálního typu se starožitným nábytkem a výhledem na centrum města nebo vnitřní zahrady.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElEspectador.com, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3.

Česká televize vysílá cyklus pořadů o Kolumbii

Od 26. září odstartovala nová série pořadu Postřehy odjinud nazvaná Kolumbie očima Vladimíra Kroce. Nové díly jsou vysílány na televizním kanálu ČT1 vždy v sobotu od 12:50 hodin a to až do 19. prosince. Na odvysílané premiéry se zájemci mohou podívat také zpětně na stránkách České televize zde. Kvůli autorským právům však videa například v Kolumbii bohužel spustit nelze.

Hned první díl (Válka květin, 26. 9.) zavedl diváky do města Barranquilla na druhý největší karneval na světě. Pravý jihoamerický karneval má zdánlivě tisíc různých podob, ale ve skutečnosti ustálený řád. Jsou to čtyři dny, po které se život v deltě řeky Magdaleny na pobřeží Karibiku obrátí naruby. Klíčů od města se totiž zmocní král Momo, vládce zdejšího karnevalu, a nevázané veselí, tanec, nefalšovaná radost a nekonečná zábava mohou pod tropickým sluncem začít naplno.

O týden později (Velká cyklistická revoluce, 3. 10.) se Vladimír Kroc přesunul do hlavního kolumbijského města, ležícího vysoko na náhorní plošině. I přesto, že má Bogota téměř osm miliónů obyvatel, nemá metro. Zdejší dopravní zácpy často hraničící s kolapsem a všudypřítomný chaos v ulicích jsou tak pověstné. O nedělích se ale Bogotá mění k nepoznání. Autům je vjezd do širšího centra zakázán a bulváry zaplní chodci a zejména cyklisti! A nejde jen o pár ulic, vedení města pravidelně zpřístupňuje na sto dvacet kilometrů silnic.

A zpět na karibské pobřeží, tentokrát do nádherného koloniálního městečka Cartagena de Indias (Admirál Protéza, 10. 10.), kde se dozvíte i o bizarní válce o Jenkinsovo ucho. V první polovině 18. století platil pro Brity na základě Utrechtského míru monopol na dovoz otroků do španělských kolonií. Vzájemná řevnivost velmocí ale vyvolávala časté šarvátky mezi námořníky, včetně incidentu z roku 1731, kdy Španělé zabavili britskou brigu pod záminkou, že pašovala kontraband. Kapitána Richarda Jenkinse zajali a při mučení mu uřízli ucho.

V dalším díle (Slaní andělé, 17. 10.) se diváci dostanou do světa vzácného nerostu, bez kterého se neobejde lidský organismus, ale ani řada oborů jako sklářství, metalurgie či papírenství. V městečku Zipaquirá, asi padesát kilometrů od hlavního města Kolumbie, je totiž neobyčejné poutní místo. Mají tam ze soli celou katedrálu, druhou největší na světě, hned po polské Veličce.

Milovníci turistických míst by si neměli nechat ujít ani díl nazvaný Santa Marta (24. 10.). Toto město pojmenoval po svaté Martě španělský dobyvatel Rodrigo de Bastidas, který tam připlul právě na svátek svaté Marty 29. července 1525. Objevil asi tisíc kilometrů karibského pobřeží a zřejmě jako první Evropan spatřil zasněžené vrcholky pohoří dnes známého jako Sierra Nevada de Santa Marta. Samotné město je v současné době vyhledávaným cílem turistů, což s sebou nese i nepříjemné okamžiky v podobě množství naháněčů do četných restaurací, pouličních prodavačů, vexláků a mužů, kteří prodávají nejen cetky, ale i omamné látky.

Poslední říjnový den (Eliška z Růžových vrchů, 31. 10.) přinesl obzvlášť speciální díl. Jeho hlavní protagonistkou je totiž ředitelka Asochecy, paní Eliška Krausová. Sestra herce a moderátora Jana Krause, spisovatele Ivana a univerzitního profesora Michala žije v Kolumbii už více než půl století. Do Kolumbie přišla velkou náhodou, když jako studentka španělštiny hledala možnost postgraduálního studia v zahraničí. A protože před převratem v roce 1948 odjel do Jižní Ameriky strýc Jaroslav, který se v Kolumbii prosadil jako hoteliér, padla volba na Bogotu. Eliška také prozradí, jaké vidí rozdíly mezi Bogotou a Prahou, po čem se jí nejvíce stýská i proč založila asociaci česko-kolumbijského přátelství.

V zatím posledním odvysílaném pořadu kolumbijské série (Srdce světa, 7. 11.) zavítal Vladimír Kroc znovu na pobřeží, ale tentokrát přímo do nejvyššího pohoří Kolumbie Sierra Nevada de Santa Marta. Nejvyšší vrchol země má dokonce své dvojče, kdy se do shodné výšky 5775 metrů nad mořem tyčí jak Pico Cristóbal Colón tak Pico Simón Bolívar. Premiérový díl, který odvysílá České televize v sobotu 14. 11., pak láká na bájné El Dorado, tedy legendu o Zlatém muži, která se zrodila nedaleko Bogoty ve vodách magického jezera Guatavita.

Až do poslední soboty před Štědrým dnem pak můžete poznat ještě spoustu dalších míst a příběhů této jedinečné jihoamerické země.

Televizní fejetony z atraktivních míst, na kterých je patrná zkušenost a autorský podíl rozhlasových a televizních zahraničních zpravodajů, se vysílají už od roku 1993. Hlavním rysem těchto krátkých návštěv v evropských i mimoevropských zemích je pohled očima novináře, který divákům připomíná reálie i historické souvislosti, vždy ovšem zasazené do kontextu současného společenského vývoje a bezprostřední atmosféry dneška. Jde o originální společný projekt České televize a Českého rozhlasu, který volně navazuje na Postřehy Karla Kyncla z Velké Británie a Francouzské postřehy Adolfa Bašty. Producentem a dramaturgem cyklu je Karel Bělohlavý a režisérem Jaroslav Večeřa.

Zdroj: CeskaTelevize.cz. Foto 1-4.

Bogota žije uměním, i když tentokrát virtuálně

Ani letos hlavní kolumbijské město nepřišlo o nejdůležitější svátky umění v roce, které patří zejména galériím a nezávislým projektům a které představují to nejlepší ze současné především národní umělecké scény. Díky svým rozmanitým veletrhům se Bogota pravidelně stává centrem obchodu s uměním. I svět umění však musel reagovat na momentální situaci a s ní spojená omezení, takže většina aktivit se letos přesunula do virtuálního prostoru. Umělecká tvorba tak přichází až do domovů nejen odborníků, ale i laiků, kteří mají jedinečnou možnost blíže se seznámit s prací umělců a zároveň se dozvědět více o celém oboru. Ostatně veletrhy se každoročně snaží představit umění jako něco obohacujícího a dostupného pro všechny, nejen pro sběratele a experty.

Jedním z nich je Veletrh umění a kulturní festival Barcú, který se běžně pořádá v koloniálních domech bogotské historické čtvrti La Candelaria. A protože právě toto jedinečné prostředí vždy dodává veletrhu jeho půvab, i digitální prohlídky ve dnech 13. až 18. října zahrnovaly fotografie tradičních náměstí, uliček a domů. Stránka veletrhu nabídla kromě 3D návštěvy různých galerií s průvodcem či bez něj také hudební koncerty. Na třech místech v Bogotě (konkrétně na obrazovkách Movistar Areny, v parku Bicentenario a v galerii San Diego) se představilo dílo Bez nebe (Sin Cielo) s hlubokým enviromentálním poselstvím, tvorba čestného hosta veletrhu, umělkyně Clemencie Echeverri.

Také další každoroční veletrh Feria del Millón zareagoval na současnou situaci a v průběhu deseti dní (od 8. do 18. října) umožnil na svém webovém portálu zcela zdarma poznat talent 71 začínajících umělců, kteří byli pečlivě vybráni komisí z více než tisícovky uchazečů. Tradičně se jedná o tvůrce, kteří zatím nejsou zastoupeni žádnou oficiální institucí a nemají tak možnost nabídnout svou práci potenciálním kupcům. Doprovodný program přinesl výstavu fotografií, debaty a další ukázky audiovizuálních prací spojených s ne příliš frekventovanými místy hlavního města.

Ani ten vůbec nejvýznamnější kolumbijský umělecký veletrh známý pod zkratkou ARTBO nezůstává pozadu. Již dříve, od 29. července do 29. srpna, proběhl speciální virtuální program ARTBO|Fin de Semana, který přinesl virtuální prohlídky a doprovodné aktivity v rámci více než 60 výstavních prostor včetně galerií, muzeí či nadací jak v Bogotě, tak v městech Cali, Medellín, Pereira, Barranquilla a Cartagena. Konala se série konferencí zabývajících se moderním uměním, prostor byl vyhrazen také vztahu mezi uměním a gastronomií či digitální aukci přibližně 80 uměleckých děl.

Letošní umělecká přehlídka v Bogotě pak vyvrcholí na přelomu října a listopadu, konkrétně od 27. října do 1. listopadu, kdy se uskuteční hlavní část veletrhu ARTBO|Temporada s cílem podpořit prodej a přispět tak k reaktivaci trhu s výtvarným uměním. Důraz je proto kladen převážně na národní galerie a to jak v rámci digitálního prostoru, tak fyzických prohlídek, které se budou řídit přísnými epidemiologickými nařízeními, včetně dodržování sociálního odstupu.

Na milovníky umění čeká více než 30 kolumbijských galerií, které nabídnou více než 300 děl. Pořadatelé vytvořili novou digitální platformu, která usnadňuje vyhledávání děl podle ceny, techniky, galerie či klíčového slova. K dispozici bude také série audioprůvodců, kteří zorientují návštěvníky při prohlídce virtuálních prostor účastnících se na tomto projektu. Celá platforma bude fungovat až do konce listopadu.

Mezi galeriemi vyniká například Casa Hoffmann, která se sice galerií stala teprve nedávno, ale za celou svou historii nezávislého prostoru se zaměřila na průkopnické kurátorské projekty a na výzkum. Za zmínku stojí také Casas Riegner, galerie s dlouhou trajektorií a mezinárodním uznáním, která přináší novou kolektivní ukázku tvorby nazvanou Viewing room s díly několika generací umělců, jako je César González, Leyla Cárdenas, Antonio Caro, Liliana Porter, Álex Rodríguez, Bernardo Ortiz a další. Tradiční galerie El Museo uvádí výstavy umělců jménem Gonzalo Fuenmayor, Jorge Cabieses a Rubén Rodrigo; galerie La Cometa zase představí díla ze svých dvou aktuálních výstav – Nadira Figueroy v Bogotě a Alejandra Sáncheze v Medellínu.

Pod taktovkou nezávislé kurátorky jménem Luiza Teixeira de Freitas nabídne sekce Fórum setkání sběratelů umění, debaty o sběratelství a vůbec poprvé i obchodní jednání mezi uměleckými poradci a galeriemi. Prostor nazvaný Studio zve širokou veřejnost, aby se dozvěděla více o historii kolumbijského a latinskoamerického umění od konce 20. století po současnost. Tato sekce, dříve Referentes, obecně přibližuje díla umělců, která rozbila stará paradigmata a stala se ikonami pro moderní umělecký svět. Důraz je letos kladen na témata spojená se sociálními protesty, videouměním a performance. Konverzací se zúčastní například Julia Buenaventura a Mario Opazo, kteří přiblíží své názory na kolektivní tvorbu, grafiku a performance v Kolumbii a jejich vztah k textu či grafickému designu.

V digitálním formátu budou k vidění i díla nové generace kolumbijských umělců. Sekce Artecámara dlouhodobě podporuje mladé talenty a usnadňuje jim zviditelnění na trhu s uměním. Letos sekci povedou tři kurátoři, kteří sehráli významnou roli v rozvoji kultury a umění v zemi. Jedná se o vrchního kurátora Muzea moderního umění v Medellínu Emiliana Valdése, kurátorku věnující se také výzkumu Ericku Flórez a umělkyni, profesorku a kurátorku Carmen Gil.

Zájemci z řad široké veřejnosti se mohou zúčastnit i akademického programu. Proběhnou čtyři workshopy zaměřené na témata jako prostory pro umění, sběratelství, úloha umění, kreativní procesy v době karantény či úloha sociálních sítí. Workshopy jsou přístupné zdarma, ale je potřeba se předem na stránkách veletrhu zaregistrovat.

I letošní ročník ARTBO, i když v nové netradiční podobě, se opět snaží zejména posílit vztah mezi nabídkou a poptávkou na trhu umění, podpořit aktivity, které usnadní vytvoření nových kontaktů a komercializaci mezi místními agenty, domácími i zahraničními experty z řad veřejnosti, ale také laiky. Veletrh pořádá Obchodní komora Bogoty.

Podrobné informace naleznete na oficiální stránce akce: www.artbo.co.

Další zdroje: Bogota.gov.co, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Hlavní kolumbijské město hudby slaví 470 let

Současná pandemie sice přibrzdila kulturní život v celé zemi, nicméně kolumbijskou hudbu se jí zcela zastavit nepodařilo. Od 12. do 17. října se v městečku Ibagué, hlavním městě kraje Tolima v podhůří nedalekého vulkánu Nevado del Tolima, koná tradiční svátek kolumbijského folklóru a hudby, i když letos jen virutálně a o přibližně půl roku později, než bylo původně plánováno. Parky města se tak v těchto dnech nezaplnily hudebníky, ulicemi nezní různé kolumbijské rytmy, což ovšem neznamená, že by hlavní kolumbijské město hudby zůstalo úplně tiché.

Letošního již 34. ročníku Národního festivalu kolumbijské hudby se účastní na 300 umělců z celé země a to v rámci pěti hudebních setkání. Ani letos nebudou chybět tři hlavní soutěžní klání, které tvoří nosnou programovou linii celé akce. Jedná se o soutěž duetů nazvanou Princové písně, soutěž skladeb Leonor Buenaventura a také 9. ročník krajské soutěže Cantalicio Rojas. Pořadatelé museli vytvořit technologickou komisi, aby zajistili virtuální podobu jednotlivých vystoupení, která jsou k dispozici nejen pro kolumbijské, ale i zahraniční publikum.

K novinkám patří zejména pořádání prvního setkání ředitelů kolumbijských hudebních festivalů a soutěží, které zorgranizovala Univerzita Tolimy. Tato dvoudenní debata zahájila celý festival a přibližně 20 pozvaných hostů se zaměřilo na analýzu současné situace, především na výzvy a překážky, kterým čelí kulturní sektor země.

Oslavy narozenin se dočká i samotné město Ibagué, které ve středu 14. října slaví kulatiny, konkrétně 470 let od svého založení. Ve třinácti čtvrtích města proto od šesti hodin večer proběhne velká serenáda, tedy třináct simultánních koncertů na jednotlivých náměstích, zorganizovaných Hudební nadací Kolumbie a místním obecním úřadem. Za přísných hygienických opatření se sejde několik umělců a duetů, aby navrátili hudbu do místních ulic a parků.

V tentýž den také začínají první vyřazovací kola zmíněných národních soutěží. Představí se tedy tradiční duety i další sbory, ale také nadějní skladatelé a jejich tvorba, kdy cílem soutěže je především zviditelnit talent starých i nových generací kolumbijské hudby. V dalších dnech proběhnou další soutěžní kola a na 17. října je připraven velký koncert hudeb regionů, který slavnostně uzavře letošní ročník festivalu.

Pořadatelé lákají širokou veřejnost na zajímavé osobnosti, mezi nimi vyniká například zpěvačka a skladatelka Maía, která pochází z města Barranquilla a věnuje se žánrům jako salsa, bolero, tropical, balada či latinskoamerický pop; ale také Yolanda Rayo, Kubánka Raquel Zozaya nebo orchestr Lucho Bermúdez. Jak bylo původně v plánu, festival vzdává poctu písničkářům z kraje Antioquia jménem Héctor Ochoa Cárdenas a John Jairo Torres de la Pava a to za jejich celoživotní dílo i přínos v oblasti kultury jak v rámci jejich rodného kraje, tak celé země.

Festival se od svého počátku zaměřuje na zachování, podporu a propagaci kolumbijské andské hudby. Jak je v těchto měsících zvykem, veškeré akce jsou ke shlédnutí zdarma na sociálních sítích festivalu, ale také na dvou televizních kanálech a přenáší je i Národní radio Kolumbie. Akci pořádá Hudební nadace Kolumbie za podpory řady dalších kulturních a vládních institucí.

Kořeny festivalu sahají až do roku 1938, kdy své talenty spojili dva hudebníci – Garzón a Collazos. V průběhu své společné kariéry tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Umělci se tak postavili do čela kulturního hnutí, jehož hlavní snahou bylo, aby folklór kolumbijského Karibiku i Tichomoří nezanikl pod roustoucí dominancí nových rytmů jako bambuco či pasillo. Jejich práce měla takový ohlas, že rok po smrti mistra Garzóna, konkrétně v březnu 1987, vznikl v městečku Ibagué Národní festival. Obě osobnosti totiž měli k Ibagué vždy blízko, navíc město se svou polohou stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů. V roce 2003 byl pak festival prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím, které každoročně nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si místní folklórní tradice.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.