Kolumbie

Kolumbijský červenec na vlně poezie

V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.

Jak říká uznávaný severoamerický básník Billy Collins, poezie vypráví příběh lidského srdce. Nezáleží přitom na období, místě nebo jazyce, ve kterém jsou texty psány, ve své podstatě poezie vždy mluví stejným jazykem. A právě v průběhu festivalu se mohou všichni Kolumbijci seznámit s tímto světem a poslechnout si úryvky básnické tvorby. Program festivalu je opravdu bohatý, což dokládá celkem 45 akcí za účasti 60 básníků, ale také hudebníků a umělců z Kolumbie, Argentiny, Mexika, Bolívie, Brazílie, Španělska, Itálie, Francie, Rumunska a dalších zemí. Na seznamu hostů letošního ročníku tak figurují jména jako Laura Yasán (Argentina), Carlos Satizábal či Luz Helena Cordero (Kolumbie), José Ángel Leyva (Mexiko), Álvaro Mata Guillé (Kostarika), Zingonia Zingonia (Itálie), Tamym Maulén a María Inés Zaldívar (Čile) a mnoho dalších.

Jako každým rokem ve spolupráci s institutem Caro y Cuervo organizátoři festivalu uctí dílo a život jednoho kolumbijského básníka. Tentokrát se jedná o umělkyni z kraje Tolima jménem Luz Mary Giraldo, která v současné době působí na univerzitě Pontificia Universidad Católica v jihoamerickém Čile. V rozhovoru z roku 2011 tato autorka a akademička říká, že píše o životě, o čase, o vzniku a její tvorba je spojena s historií a konkrétně s tou kolumbijskou. Podle vlastních slov se nepovažuje za vypravěčku, protože vyprávět neumí, ale snaží se povídat zpíváním.

Festival organizuje instituce Corpoulrika, která se zaměřuje na rozličné aktivity propagující literaturu a umění s důrazem na iniciativy a díla vytvořené ve španělsky a portugalsky mluvících zemích Střední a Jižní Ameriky. Jako každým rokem, vzpomínky na tento ročník zůstanou zaznamenány ve speciální složce časopisu poezie nazvaného ULRIKA.

Celý program festivalu je k dispozici na oficiální stránce akce PoesiaBogota.org. Jednotlivé besedy a aktivity je možné sledovat zdarma přes Facebook, Instagram, Twitter a Youtube například zde.

Další zdroje: RevistaArcadia.com, RevistaDC.com. Foto 1, foto 2 (Luz Mary Giraldo).

Kolumbie oslaví svou nezávislost tentokrát netradičně

Letošní oslavy 20. července, kdy si Kolumbie připomíná 210. výročí událostí, které vyústily ve vyhlášení nezávislosti země, se ponesou v duchu epidemiologických omezení v důsledku pandemie nového koronaviru. I když by na státních budovách a z oken i balkónů po celé zemi měla opět zavlát kolumbijská vlajka, zbytek programu musel být kvůli současné karanténě upraven. Místo tradičních vojenských přehlídek, které každoročně procházely ulicemi velkých kolumbijských měst a kterých se účastnily tisíce lidí, je tentokrát připraven alternativní program vysílaný prostřednictvím digitálních platforem. Oslavovat tak Kolumbijci budou z domovů virtuálně.

V pondělí v 10 hodin dopoledne kolumbijského času proběhne vzdání pocty „solidárním hrdinům“ současné pandemie pod vedením prezidenta země Ivana Duqueho společně s hlavními představiteli ozbrojených sil v Kolumbii. Slavnostní ceremoniál bude patřit právě vojákům a policistům, kteří pomáhají a střeží každý kout země v době karantény, dále také zdravotníkům, dopravcům, hlídačům, veřejným činitelům a osobám, které zajišťují základní služby. Pět těchto hrdinů získá státní vyznamenání a zároveň budou připomenuty i oběti Covidu-19. Letectvo pak předvede koordinované show na obloze nad některými hlavními městy kolumbijských krajů.

Na pátou hodinu odpolední je naplánovaný online koncert nazvaný Kolumbie vytváří talent. Své hity zazpívá více než 40 umělců jako Carlos Vives, Chocquibtown, Jessi Uribe, Fanny Lu, Sebastián Yatra, Maía a další. Tyto velké hvězdy kolumbijské hudební scény se podělí o virtuální pódium s nově vznikajícími skupinami jako například Plu con Pla, Alexis Play, Santamaría či Emje Rose. Podle kolumbijské ministryně kultury se bude jednat o historický koncert, kdy hudba umožní spojit regiony, žánry, generace a posílit smysl sounáležitosti k celému národnímu projektu.

Jednotliví umělci se přitom představí z různých emblematických kulturních míst v zemi, včetně divadel Teatro Colón v Bogotě či Teatro Adolfo Mejía v Kartageně. Koncert pak mohou zájemci shlédnout přes facebook nebo youtube kanál Ministerstva kultury. Probíhají také koncerty na pomoc nejvíce zasaženým jedincům současnou pandemií. Právě 20. července o půl deváté večer odvysílá televizní kanál Caracol takovýto koncert nazvaný Kolumbie pečuje o Kolumbii, ve kterém vystoupí například Diego Torres, Carlos Baute, Ana Torroja, Alex Ubago, ale také nejuznávanější komikové země jako je Don Jediondo, Antonio Sanint či Lokillo.

Státním svátkem byl 20. červenec prohlášen roku 1873, aby připomínal to, co se odehrálo v kolumbijském hlavním městě daného dne roku 1810 a vedlo ke změně historie tehdejšího španělského místokrálovství nazývaného Nová Granada. Samotná nezávislost od španělské nadvlády přišla sice o několik let později a deklarací nezávislosti bylo na území v průběhu celé dekády více, nicméně právě ta z roku 1810 se zapsala do kolektivní paměti.

V pátek 20. července 1810 se na hlavním náměstí dnešní Bogoty, dříve Santa Fe, konal tradiční trh a všude tak byla spousta lidí různých ras i sociálních vrstev. Místní kreolové, tedy potomci Španělů narození již na americkém kontinentu, kteří toužili po větší svobodě i politické moci, využili situace k vyvolání konfliktu se Španěly s cílem podnítit veřejné odmítnutí španělských vládních orgánů. Ten den se totiž zároveň připravoval slavnostní banket na počest královského komisaře Antonia Villavicencia.

Skupina kreolů v čele s bratry Moralesovými proto zamířila do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby ho poprosili o zapůjčení vázy pro zmíněný banket. Llorente prosbu slušně odmítl a kreolové tak ještě na základě dalších provokací podnítili protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokrál nakonec neměl jinou možnost než přistoupit na sestavení nového shromáždění, které ještě v noci na 21. července sepsalo listinu nezávislosti. Dokument ale stále aspoň teoreticky uznával autoritu španělského krále. Po řadě sporů mezi jednotlivými provinciemi v rámci dnešní Kolumbie a tažení Španělů za znovudobytí území bylo španělské vojsko definitivně poraženo dne 7. srpna 1819 v bitvě u Boyacá. V roce 1821 pak vznikla Kolumbijská republika jako národ nezrušitelně svobodný a nezávislý na španělské monarchii.

Zdroj: Semana.com, ElTiempo.com, TodaColombia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

V hlavní roli sedmé umění – festival IndieBo

Navzdory prodloužené karanténě startuje dne 16. července Festival nezávislého filmu Bogoty, označovaný jako IndieBo. Až do 26. července si zájemci budou moci vychutnat to nejlepší z nezávislé filmové produkce jak domácí, tak zahraniční scény, a to prostřednictvím moderních technologií.

Šestý ročník akce se tak přizpůsobil současné situaci a místo toho, aby diváci přicházeli na festival do kinosálů, tentokrát festival zavítá až k nim domů. Ve spolupráci s digitální platformou Mowies přináší festival výběr 45 snímků domácí i mezinárodní tvorby. Zájemci z řad široké veřejnosti se mohou těšit také na besedy s režiséry a producenty. Kromě placených filmů a akcí bude každé odpoledne k dispozici také kinematografická tvorba k vidění zdarma.

Snímky jsou rozděleny do několika sekcí. Jedna z nich se zaměřuje na tvorbu místních umělců a uvede čtyři premiéry kolumbijské kinematografie. Jedná se o kriminální film Ruido (Marco Vélez Esquivia), snímek žánru coming-of-age nazvaný Limonada, Limonada (Juan Pablo Heilbron, Nicolás Palacio), film mísící prvky fantasy, westernu a hororu s názvem Luz (Juan Diego Escobar) a dokument No trague n`tero (Alexis Durán), který diváky přiměje k zamyšlení se nad fake news a současnou digitální érou celkově.

Ve speciální sekci letošní ročník festivalu vzdává poctu legendárnímu anglickému režisérovi jménem Julien Temple. Nechybí ani zajímavá nabídka zahraniční tvorby, jedinečné dokumentární filmy v rámci sekce Otevřená okna nebo animované příběhy určené pro děti v sekci Indiekids.

Novou kategorií, která má změnit pravidla, je sekce Pop, tedy ukázka snímků, kterým není možné dát jen tak nějakou nálepku. Zahrnuje celou škálu žánrů jako dokumenty, muzikály, akční i animované filmy, komedie, sci-fi či thrillery. Každý celovečerní film zavede diváky do jedinečného světa, který podporuje představivost a ukazuje odlišné prostředí. Na programu figuruje například oceňovaný dokument White Riot režiséra Rubika Shah, který přibližuje historii kulturního hnutí Rock Against Racism bojujícího proti rasismu v britské politice. K vidění bude také specifický dokument o tradičním argentinském jídle Todo sobre el asado (Vše o pečeném mase) režisérů Mariano Cohn a Gastón Duprat, sci-fi film Ježíš ti ukáže cestu k dálnici španělského režiséra jménem Miguel Llanso, či francouzsko-německý snímek Felix in Wonderland režisérky Marie Losier, který diváky zavede do světa hudebníka Felixe Kublina.

Šestý ročník festivalu přitom zve všechny k tomu, aby se vydali na cestu přímo z tepla svého domova, ponořili se do jiných kultur, nechali se vést a zkoumali nové věci. Také přináší zamyšlení nad jednou skutečností, kterou nám pandemie ukázala, tedy, že všichni tvoříme část vzájemně propojeného celku a že to, co se stane na jednom konci planety, má vliv i na konci druhém.

A tak možná ztráta svobody v tomto období karantén přinese velmi osvobozující zkušenost. IndieBo chce právě poukázat na osvobození prostřednictvím kina, kultury a umění obecně, které nám umožňují navštívit nové dimenze.

Celý program je dostupný na stránkách akce indiebo.co, kde se mohou milovníci filmů zapojit do diskusí v rámci blogů a veřejných či soukromých chatovacích skupin. Tímto způsobem mohou poznat nejen nové lidi, ale také shlédnout film společně s přáteli. Zároveň bude možné zakoupit si třeba občerstvení nebo výrobky festivalu. Akce tak dostane poněkud odlišný a inovativní charakter, založený na nových technologiích i digitální interakci.

Zdroje: IndieBo.co, RevistaArcadia.com, ElEspectador.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3 (z filmu Ruido).

Poznejte alternativní festival divadla

Navzdory těžké situaci, se kterou se kolumbijská divadla v současné době koronavirové krize potýkají, se od 26. června uskuteční tentokrát virtuální ročník alternativního divadelního festivalu. Tato akce se pravidelně koná každé dva roky v dubnu a i letos byla naplánovaná na dny 3. až 12. dubna. Patnáctý ročník festivalu známého pod svou zkratkou Festa se ale nakonec konat kvůli opatřením v době pandemie nemohl. Organizátoři původně přemýšleli o tom, že by festival zrušili úplně, ale samotní účastníci festivalu je přesvědčili, že rádi nazkouší a natočí ve vysoké kvalitě svá díla, aby se akce mohla konat aspoň na dálku.

V průběhu deseti dní, tedy do 5. července, se festivalu zúčastní 92 divadelních spolků, z nichž 47 pochází přímo z Bogoty, 26 z ostatních koutů Kolumbie a 19 skupin je zahraničních. K vidění tak budou například hry v podání souborů z Mexika, Dánska, Japonska, Norska, Francie, Uruguaye, Argentiny, USA nebo Brazílie. Domácí scéna bude zastoupena mimo jiné divadelními soubory z Cali, Pereiry, Cartageny, Ibagué, Manizales, Pasta, Armenie či Buenaventury. Nejvíce asi překvapí právě jednotlivé regionální divadelní spolky, pro které je celá logistika náročnější, ale které nabízejí zajímavou ukázku divadelní tvorby.

Všechna vystoupení mohou zájemci shlédnout přímo z tepla svého domova a to zdarma. Každá hra pak bude k dispozici v průběhu 24 hodin. Jedná se o úplně novou zkušenost jak pro diváky, tak i pro samotné organizátory, kteří do programu zařadili i nové žánry jako jsou rozhlasové hry či dramatické video-četby. Na své si přijdou dospělí, děti i celé rodiny. Kromě uměleckých vystoupení nabízí festival i akademické besedy a vzdělávací workshopy. Aspoň virtuálně bude také vzdána pocta památce nedávno zesnulého herce, režiséra a dramaturga jménem Santiago García Pinzón.

A i když je divadlo živým vystoupením, které by neexistovala bez publika, neuspořádat nic nebyla pro organizátory akce alternativa. Festival již 30 let doprovází, zviditelňuje a podporuje národní dramatickou tvorbu, zve široké publikum k obraně života, míru, kultury a vytváří prostor pro reflexi ohledně důležitosti umění a jeho vlivu v různých sociálních prostředích. Akce zároveň pomáhá ukázat talent lokálních umělců nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.

Kompletní program i jednotlivá představení naleznete na webové stránce akce: corporacioncolombianadeteatro.com.

Další zdroje: Idartes.gov.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2.

Festival turistického městečka Paipa tentokrát virtuálně

Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.

Ve dnech 12. až 15. června tedy navzdory všem omezením probíhá tento jedinečný svátek místních zvyků a kultury, poprvé ve své historii ovšem prostřednictvím moderních technologií. Proto museli organizátoři z velké části změnit způsob, jakým se vždy aktivity odehrávaly. To ovšem nic nemění na faktu, že zájemce čeká nabitý program včetně tradičních soutěžních disciplín, veletrhu ovcí, přehlídky oblečení a tradičních módních doplňků.

Zahájení festivalu letos patřilo divadelnímu představení s ukázkou hudby, tance, literatury i vyprávění příběhů. Scéna byla vytvořena za pomoci dvanácti metrové zdi s vyobrazením venkovské krajiny v okolí Paipy. Hlavními protagonisty byli vesničané, kteří přiblížili svou každodenní práci. Ulice městečka rozezní hudební vystoupení v podání místní umělecké školy, která si obyvatelé města mohou poslechnout přímo z pohodlí domova. Na programu festivalu figurují také zahraniční hosté. Konkrétně se v rámci mezinárodní ukázky tance představí taneční skupiny z Mexika, Čile a Peru, které zaslaly organizátorům videa se svými choreografiemi.

Další aktivity letošního 22. ročníku jsou přitom rozděleny do dvou částí: textilní a gastronomické. Zájemci se tak mohou těšit například na ukázku různých druhů tzv. ruanas, česky pončo nebo vlněný přehoz, který lidé v chladnějších oblastech používají proti zimě. Přiblížen je také celý proces, který vede až k finálnímu výrobku. Jednou ze soutěžních akcí je také soutěž přadlen, které se většinou účastní starší ženy. Letos sice musely vůbec poprvé zůstat doma, ale i tak zápolí v soutěži na dálku.

Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.

Celkově se festival snaží ukázat široké veřejnosti veškeré zajímavosti a bohatství této oblasti, ať už se jedná o kulturu, dobré jídlo nebo přírodu. Zároveň se tímto způsobem snaží podpořit místní výrobce uměleckých předmětů, případně umělce a výrobce z jiných odvětví, aby měli více ekonomických příležitostí. Jednotlivé akce jsou letos živě vysílány přes facebookovou stránku místního městského úřadu: www.facebook.com/alcaldiadepaipa/.

Zdroje: ViajaPorColombia.com, ArtesaniasDeColombia.com.co, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2.

Uplynulo 100 let od narození malíře Alejandra Obregóna

Umělecký svět si 4. června připomněl výročí 100 let od narození slavného kolumbijsko-španělského malíře, muralisty, sochaře a rytce Alejandra Obregóna. Byl jedním z nejdůležitějších představitelů výtvarného umění 20. století v Kolumbii. V době trvajících omezení kvůli koronavirové krizi oslavují některé kolumbijské kulturní instituce toto jubileum aspoň virtuálními vzpomínkovými aktivitami.

Například Národní banka společně s Muzeem moderního umění města Barranquilla pořádá sérii konferencí o životě a díle tohoto umělce. Ta první s názvem Alejandro Obregón a umělecká moderna kolumbijského Karibiku proběhla hned 4. června pod vedením profesorky historie umění na univerzitě Universidad del Atlántico, Isabel Cristiny Ramírez. Ve své přednášce se historička zaměřila na vyobrazení krajiny v dílech Obregóna a jeho moderní styl, který je jiný a často zcela opačný, než používaly avantgardní směry v Evropě na počátku minulého století. Další konference se pak budou postupně věnovat také Obregónovi a kolumbijskému kontextu, nástěnným malbám umělce ve městě Barranquilla či dekádě 70. let a přechodu Obregóna od olejomalby k akrylové tvorbě. Odborníci pohovoří dále i o tématech krajiny, flóry a fauny, nebo třeba násilí v umělcových obrazech.

Alejandro Obregón se narodil v roce 1920 ve španělské Barceloně. Jeho otec byl Kolumbijec, matka pocházela z Katalánska a rodina Obregonových vlastnila textilní továrnu v kolumbijském městě Barranquilla. Většinu svého dětství tak Alejandro strávil právě tam, ale cestoval a žil také ve Španělsku, v Británii, Spojených státech i Francii. I přesto, že studoval v různých zemích, jeho kreativním světem byl vždy Karibik a obecně Kolumbie. Než se začal věnovat umění, tak stihl vystřídat řadu rozličných povolání a aktivit. Hrál například rugby, pracoval v diplomatických službách, dokonce si zahrál britského generála v jednom filmu. Také řídil kamiony ropných společností v oblasti kolumbijského Catatumba (kraj Severní Santander) poblíž hranic s Venezuelou.

Právě při řízení kamionu po příkrých cestách tamějšího regionu našel své poslání a rozhodl se studovat malbu. Jako malíř byl nejdříve objeven ve Španělsku v první polovině 40. let 20. století, kde představil několik portrétů. Kolumbijský umělecký svět ho měl možnost poznat díky jeho účasti na V. Národním salónu kolumbijských umělců v roce 1944. Jeho olejové malby jako Zátiší nebo Chlapec se džbánem získaly velmi pozitivní ohlasy místní kritiky, která jeho práci označila za romantický expresionismus.

V roce 1954 poznal anglickou malířku Fredu Sargent, se kterou se v Panamě oženil. V roce 1958 pak odcestoval do Spojených států, kde začal mít kontakt s abstraktním expresionismem. Později se stal například ředitelem Muzea moderního umění v Bogotě, ale nakonec se vrátil na kolumbijské pobřeží Karibiku. Zemřel ve věku 71 let dne 11. dubna 1992 v severokolumbijské Kartageně. Pohřben byl v rodinné hrobce na centrálním hřbitově města Barranquilla.

Obregón byl aktivním členem známé Skupiny Barranquilla, kterou vytvořil společně například s literátem Gabrielem Garcíou Márquezem a novinářem Álvarem Cepedou Samudio. Tato skupina mladých umělců podpořila vznik řady institucí, které jsou dodnes nosnou páteří uměleckého světa v zemi, jako jsou muzea umění, nové osnovy na uměleckých fakultách apod. Právě Obregón stál v čele proudu modernistů, kteří se stavěli proti tradičním přístupům založeným na realismu daného období. Tito umělci se distancovali od imitace klasického evropského stylu a vytvořili nový jazyk, který postupně získával prostor v rámci národního umění.

V Obregónově tvorbě se odráží fascinace kolumbijskou přírodou a kulturou, spojoval abstraktní a figurativní prvky. V jeho obrazech a nástěnných malbách, kterými se nejvíce proslavil, se nacházejí vulkány, amazonský prales, kondoři, ptactvo, krajina And a celá paleta barev, včetně šedých a tmavých stínů, nejen barevnost Karibiku.

Umělec maloval pro barvu samotnou, pro samotnou lyrickou pošetilost forem. Řada z jeho prací je charakteristická silnou politickou a sociální kritikou. Díla jako Mrtvý student (1957) odkazující na období vlády diktátora Gustava Rojase Pinilly nebo obraz Násilí (1962) poukazující na jedno z nejkrvavějších období Kolumbie 20. století jsou jasným důkazem. Právě olejomalba Násilí je kritiky i historiky považována za jeho vrcholné dílo. Znázorňuje zmrzačenou ženu, bez paží a bez nohy, ležící na zemi tak, že části jejího nahého těla se zvedají ve tvaru hor a odkazují na kolumbijskou geografii.

Někteří odborníci poukazují také na fakt, že díky slabému kulturnímu zázemí v zemi a omezené spolupráci kulturních institucí se dílu Obregóna i jeho současníků nedostává dostatečné pozornosti. Neexistuje ani žádná ucelená výstava či muzeum jeho tvorby, takže zájemci musí hledat jeho díla v různých národních i soukromých sbírkách.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co, ElHeraldo.co. Foto 1, foto 2 (Násilí), foto 3.

Muzea slaví svůj svátek a vyzývají k rovnosti

Již od roku 1977 se na celém světě pravidelně koná Mezinárodní den muzeí, který se tradičně slaví kolem 18. května. Mezinárodní rada muzeí, známá pod zkratkou ICOM, pak každým rokem vybírá také konkrétní téma, v jehož duchu se oslavy ponesou. Mottem letošního ročníku je Muzea za rovnost: rozmanitost a začleňování, tedy posilování rozmanitosti a začleňování v našich kulturních institucích. Zásadním společenským přínosem muzeí je totiž jejich schopnost vytvářet hodnotné zážitky pro všechny lidi, bez ohledu na jejich původ či osobní zázemí. Proto právě dnešní doba poskytuje muzeím jako hybatelům společenských změn a důvěryhodným institucím příležitost, aby prokázala svůj význam a konstruktivně se zapojila do politické, sociální a kulturní reality moderní společnosti. Mezinárodní den muzeí je zároveň jedinečnou příležitostí pro muzejní pracovníky setkávat se s návštěvníky.

Tváří v tvář izolaci, které jsou vystaveny miliony Kolumbijců v důsledku pandemie koronaviru, ale osobní návštěva muzeí v této době není možná. Řada kulturních institucí však nabízí možnost virtuálních prohlídek svých sbírek, takže zájemci mohou poznat poklady kolumbijských muzeí přímo z domova a příjemně tak strávit třeba čas v karanténě.

Prostřednictvím digitálních platforem mohou uživatelé z celého světa obdivovat díla a výstavy například v Muzeu současného umění, Muzeu Dům paměti, Národním muzeu Kolumbie, Muzeu současného umění v Bogotě, Koloniálním muzeu, Muzeu zlata i Boterovu muzeu. Pokud se tedy chcete vydat na výlet za kulturou, aniž byste museli opustit své domovy, podívejte se na následující odkazy.

Muzeum současného umění v Bogotě

Bylo založeno v roce 1966 a pyšní se stálou expozicí děl kolumbijských, latinskoamerických, ale také evropských či severoamerických umělců. Virtuální prohlídka vás zavede do jednotlivých místností muzea, kde prostřednictvím videí a obrázků můžete zblízka poznat například výstavy jako El Colgado kolumbijsko-francouzského umělce jménem Chanoir, MonsTruacioN od skupiny MonsTruacioN a Sign-Nature od umělce jménem Joemz. Zároveň můžete detailně prozkoumat některá díla stále sbírky muzea, jako je obraz Formas para copiar la luna od známého kolumbijského malíře Davida Manzura.

Virtuální prohlídka: MAC.org.

Muzeum Dům paměti

Tento důležitý projekt připomínající historii kolumbijského ozbrojeného konfliktu a násilí spojeného s drogovými kartely vznikl v roce 2006 v Medellínu, aby se na minulost ani na všechny lidi, které násilí přímo zasáhlo, nikdy nezapomnělo. Výstavy přibližující Medellín 70., 80. a 90. let, násilí v kolumbijské společnosti, mírové iniciativy, různé lidské osudy, ale taky hlasy těch, kteří se stali členy ozbrojených skupin, můžete poznat na webových stránkách muzea. Čekají vás zajímavé texty, audio nahrávky i videa, díky nimž se dozvíte podrobnosti z pohnuté a nedávné kolumbijské historie.

Virtuální prohlídka: CasaDeLaMemoria.

Za stejným účelem vzniká Muzeum paměti také v Bogotě. Ačkoli tato instituce otevře své dveře široké veřejnosti až v roce 2022, pod záštitou Národního centra historické paměti se již konalo několik úvodních výstav. První velkou ukázkou toho, co bude v muzeu k vidění, byla expozice nazvaná Hlasy k přeměně Kolumbie, představená na knižním veletrhu v Bogotě v roce 2018. Na jejím základě byla vytvořena virtuální procházka rozdělená do několika sekcí, díky které je možné navštívit různé kouty Kolumbie zasažené ozbrojeným konfliktem, kde ale probíhaly a probíhají také procesy usmíření a odpuštění. Na stránkách muzea pak můžete najít podrobnější informace o celém projektu, poznat plány výstavby i iniciativy obětí a uměleckých spolků týkající se historické paměti.

Virtuální prohlídka: MuseoDeMemoria.

Národní muzeum Kolumbie

Toto zajímavé muzeum sídlící od roku 1948 v budově bývalého vězení bylo založeno v roce 1823 a patří tak k nejstarším v Americe. Svým návštěvníkům nabízí sedmnáct sálů se stálými výstavami, v rámci kterých je vystaveno kolem 2.500 děl a objektů, symboly historie a národního dědictví. Pořádá také řadu dočasných výstav, kde představuje ukázky národní i mezinárodní historie, umění a archeologie. Kromě toho nabízí pestrý akademický a kulturní program, který zahrnuje mimo jiné konference, koncerty, divadelní a taneční představení a audiovizuální projekce. Na stránkách muzea naleznete podrobné informace o jednotlivých expozicích i muzeu samotném a některé výstavy si můžete prohlédnout i virtuálně.

Virtuální prohlídka: MuseoNacional.

Koloniální muzeum

Nachází se v historickém centru Bogoty ve staré klášterní škole, postavené na počátku sedmnáctého století podle návrhu Juana Bautisty Colucciniho, J.S. Původně tato budova sloužila jako ústředí Colegio Máximo jezuitského řádu (Tovaryšstvo Ježíšovo), od první poloviny 18. století se stala sídlem univerzity Pontifica Universidad Javeriana. Po vyhnání jezuitů v roce 1767 měl klášter několik využití. Na tomto místě například v prvních letech existence zasedal Kongres republiky.

Později zde sídlilo také Národní muzeum a Národní knihovna. V srpnu 1942 pak vzniklo Muzeum koloniálního umění, které bylo slavnostně otevřeno tehdejším prezidentem Eduardem Santosem a ministrem školství Germánem Arciniegasem. V současné době muzeum disponuje rozsáhlou sbírkou kreseb, soch, nábytku a dekorativního umění pocházejících ze 16. až 18. století. Některé z těchto děl si můžete prohlédnout i z domova a to díky spolupráci s Google Arts & Culture.

Virtuální prohlídka: MuseoColonial.

Za návštěvu aspoň ve virtuálním prostoru bezpochyby stojí také jedno z nejvyhledávanějších muzeí celé Kolumbie, Muzeum zlata (podrobnější informace o muzeu naleznete zde, virtuální prohlídka zde). Dnes největší a nejuznávanější sbírku zlatnické práce původních indiánských kultur obdivují turisté z celého světa již více než 80 let. Muzeum za tu dobu uspořádalo na 250 výstav ve 100 městech na pěti různých kontinentech. Obdobně si na webových stránkách Boterova muzea (podrobnější informace o muzeu zde, virtuální prohlídka zde) můžete prohlédnout jednotlivá díla stálé expozice.

Zdroje: Imd.ICOM.museumColombia.as.com, RevistaDiners.com, Canaltrece.com, Eltiempo.com. Foto 1, foto 2 (Muzeum současného umění), foto 3 (Muzeum Dům paměti), foto 4 (Národní muzeum), foto 5 (Koloniální muzeum).

Filmový cyklus s ženami v hlavní roli – Retina Latina

V době karantény kvůli COVID-19 přichází Tichomořská aliance se zajímavým projektem, ve kterém chce zviditelnit roli žen v kinematografickém průmyslu a zároveň poukázat na talent a práci žen v rámci audiovizuální tvorby. Vzhledem k současné situaci aliance využila digitální platformu nazvanou Retina Latina, aby poskytla zcela zdarma cyklus celkem 12 filmů natočených ženami, nebo kde v hlavní roli figurují ženy. Jedná se o snímky ze čtyř zemí aliance, tedy Čile, Kolumbie, Mexika a Peru.

Jednotlivé filmy budou k dispozici na stránce www.retinalatina.org nebo v její aplikaci pro iOS a Android od 12. května do 9. června, vždy v průběhu jednoho týdne od zveřejnění snímku. Každý týden se přitom představí jedna země regionu. Tuto digitální platformu lze navštívit ze všech zemí Latinské Ameriky a Karibiku.

První zemí, která předvede svou filmovou tvorbu, je Mexiko. Od 12. května jsou na výše zmíněné stránce zveřejněny hned tři mexické filmy. Jedná se například o film Rehje režisérů Anais Huerta a Raul Cuesta, ve kterém Antonie po 40 letech života v mexickém hlavním městě odchází najít klid do svého rodného kraje. Nicméně tam zjišťuje, že věci nejsou tak idylické, jak si představovala, a čelí zejména každodennímu nedostatku vody a s tím spojeným problémům. Mexiko reprezentuje také film Jacinta režisérky jménem Karla Castañeda z roku 2008 a snímek La carta režisérky Ángeles Cruz.

Druhý týden, od 19. května, patří Kolumbii. Těšit se můžete na kaleidoskop intimních obrazů žen z vesnice Jericó v kraji Antioquia pod názvem Jericó: el infinito vuelo de los días. Snímek režisérky Cataliny Mesy z roku 2016 zachycuje setkání a konverzace žen různého věku i sociálních vrstev, které si prozrazují své životní příběhy, pocity, sdílejí svůj smysl pro humor a moudrost. Vidět můžete také film Naranjas režiséra Ivána Davida Gaony z roku 2014 a Se venden conejos od Estebana Giralda z roku 2015.

Od 26. května čeká na zájemce tvorba peruánských režisérek. Život a dílo významného peruánského básníka 20. století jménem César Calvo přiblíží snímek režisérky Nory de Izcue nazvaný Responso para un abrazo, tras la huella de un poeta z roku 2013. Isabel Rojas Zuloaga je autorkou filmu Ellos z roku 2018, který přináší zamyšlení nad dlouholetým manželstvím. Snímek Toda una vida od Sol Eyzaguirre z roku 2018 zase poukáže na vnitřní boj spojený s akceptováním změny a ztrátou poslední blízké osoby.

Filmový cyklus uzavře ukázka čilské kinematografie a to od 2. června. Violeta se fue a los Cielos je název snímku od Andrése Wooda z roku 2011, zachycujícího hudební dílo, vzpomínky, lásky i naděje zpěvačky a folkloristky jménem Violeta Parra. V nabídce figuruje také film Las cosas simples od režiséra Álvara Anguity z roku 2016 a Mermelada od režiséra jménen Benjamín Rojo z roku 2011.

Cílem Tichomořské alianční technické skupiny pro kulturu je podporovat rozvoj kulturního a tvůrčího průmyslu členských zemí prostřednictvím mezinárodní projekce jejich identity a rozmanitosti.

Retina Latina je veřejnou a bezplatnou digitální platformou, která vznikla v březnu roku 2016 za účelem zprostředkovat latinskoamerickou filmovou tvorbu široké veřejnosti. Tento projekt od počátku podporovaly mezinárodní organizace a kulturní instituce šesti zemí regionu: Bolívie, Ekvádoru, Peru, Mexika, Uruguaye a Kolumbie. Většina filmů z katalogu je přístupná ke shlédnutí pouze z Latinské Ameriky a Karibiku poté, co se uživatel zaregistruje. Přibližně 8% snímků pak mohou vidět i milovníci filmu z jiných částí světa. Od března 2020 si zájemci mohou stáhnout zdarma i aplikaci do mobilního telefonu.

Fuente: RetinaLatina.

Destinace pro Vaši dovolenou v Kolumbii

Kolumbie bezpochyby nabízí celou řadu zajímavých míst, různorodé podnebí, krásnou krajinu a vstřícnost místních lidí. To vše činí z této země ideální místo k odpočinku, ale také pro obchodní jednání. Hranice Kolumbie jsou však stále zavřené, a tak cestování do této jedinečné země momentálně není možné. Jakmile ale epidemiologická omezení skončí, k plánování cesty můžete využít například oficiální vládní turistický portál Colombia.travel.

Na těchto velmi užitečných stránkách, které spravuje instituce Procolombia, naleznete nezbytné informace o jednotlivých destinacích v zemi, které stojí za to navštívit, různých aktivitách, které můžete podniknout, ale také o svátcích a slavnostech, které se v průběhu roku pořádají. Nechybí ani praktické informace o tom, jak se do země dostat, o Kolumbii samotné, o tamějším počasí, měně, ale třeba i o nutných očkováních či vízových podmínkách. Dozvědět se dále můžete spoustu zajímavostí, například o rozmanitosti místních orchidejí, nebo o kolumbijském kakau a udržitelném cestovních ruchu spojeným s tímto produktem.

Nový design stránky a využití moderních technologií jako je webapp pak umožňuje uchovávat oblíbená témata, aktivovat si oznámení o novinkách a využít dalších nástrojů podle potřeb a preferencí cestovatelů. Informace jsou navíc dostupné v různých světových jazycích jako je angličtina, francouzština, němčina, portugalština, ale také japonština, čínština či ruština. Zájemci se mohou na stránce registrovat a nechat si pomoci při přípravě cesty svých snů, která se bezpochyby stane nezapomenutelnou zkušeností.

Zdroj: ColombiaTravel.

Kolumbie si připomíná měsíc afrického dědictví

Květen v Kolumbii patří potomkům Afričanů, jejich zvykům, tradicím a kultuře, ale také historii, bojům za svá práva, aktuálním problémům a realitě, ve které dnes tyto afrokolumbijské komunity žijí. Kulturní rozmanitost byla v Kolumbii oficiálně uznána v Ústavě z roku 1991, od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v Kolumbii. V průběhu celého měsíce tak bude kolumbijské Ministerstvo kultury prostřednictvím virtuálních platforem pořádat různé aktivity, aby poukázalo na přínos afrokolumbijské komunity při vytváření kolumbijského národa.

Každý čtvrtek budou například probíhat besedy s lídry černošských komunit, ale také akademiky, kulturními zmocněnci či veřejnými činiteli. Ústředním tématem bude právě reflexe o vlivu africké diaspory na kulturu v jednotlivých částech země, ale také například na legislativu s etnickým zaměřením. Hosté pohovoří i o tradicích, historii, solidaritě, dialogu mezi generacemi, který slouží ke sdílení původní moudrosti předků, ale také o přínosu afrokolumbijské kultury v kontextu země. Tento cyklus celkem šesti debat mohou zájemci sledovat živě přes facebookovou stránku Ministerstva kultury. V rádiu pak budou vysílány dokumenty s obdobnou tématikou.

I přes omezení zavedená kvůli šíření nákazy Covid-19, tak bude moci měsíc afrického dědictví a Afrokolumbijský den oslavit široká veřejnost přímo ze svých domovů. Jedná se zároveň o výbornou příležitost vzdát poctu životu a dílu těch osobností, které přispěly k sociální a kulturní transformaci země. Na stránkách Ministerstva bude přímo zřízená stránka, kde budou tito významní Afrokolumbijci, kteří inspirovali pozitivní změny na svých územích, podrobněji představeni.

Na sociálních sítích pak probíhá iniciativa nazvaná To africké, co se mi líbí, která zdůrazňuje hodnoty, zvyky, rituály a charakteristiky populace africkým potomků a její vliv na kulturní rozmanitost Kolumbie. Nebude chybět ani ukázka filmové produkce. Na platformě Retina Latina budou k vidění filmy KeylaEl día de la Cabra. Navíc se připravuje i digitální kampaň, která přinese audiovizuální tvorbu připomínající různé zvyklosti a tradiční moudrost této komunity, včetně receptů typické afrokolumbijské kuchyně. Do oslav afrokolumbijského dědictví se zapojí i další instituce, které také pořádají řadu besed, ukázek afrokolumbijské hudby, literatury, tance i běžného života černošské komunity ve venkovských oblastech Kolumbie. Všechny tyto aktivity se snaží zviditelnit tuto populaci, ale také přispět v boji proti diskriminaci a rasismu tím, že vytvoří prostor pro reflexi a mezikulturní dialog.

Zdroj: MinCultura, MovimientoCimarron.org. Foto 1, foto 2.