Kolumbie

Kolumbie jako čestný host Festivalu Ibérica

Festival iberoamerických kultur Ibérica probíhá od 19. do 29. srpna v Brně, Praze a Čechách pod Kosířem. Návštěvníci se mohou těšit, mimo jiné, i na atmosféru vášnivé hudby Jižní Ameriky.

Čestným hostem festivalu je letos Kolumbie, jejíž kultura se otiskne nejen v přehlídce hispánské kinematografie v kině Art, kde se filmoví fanoušci dočkají hned pěti kolumbijských filmů, ale také v dramaturgii hudebních vystoupení.

Jedním ze zástupců kolumbijské kultury je kolumbijsko-rakouské duo Das Kollektiv, které jedinečným způsobem mísí zvuk akordeonu a flétny. Z Kolumbie pochází i autorská dvojice Mantilla-Chaparro, jejíž uměleckou instalaci Unibirds inspirovanou nesmírnou biodiverzitou Kolumbie bude možné zhlédnout po celou dobu konání festivalu v Alfa pasáži.

Protagonisty galakoncertu, který se uskuteční v pátek 20. srpna v prostorách brněnského hradu Špilberk, budou nejlepší umělci současné flamenkové scény v čele s tanečnicí Marií Moreno. Tato vycházející hvězda flamenka tančí stejně, jako dýchá. Tanec je pro ni tak přirozený, že i ty nejnáročnější sekvence vypadají v jejím podání snadně a přirozeně.

María totiž tancem žije od dětských střevíčků, již v osmi letech ji přijali na Taneční konzervatoři v rodném Cádizu. Od té doby procestovala několik kontinentů a získala mnohá ocenění. V Česku však vystoupí poprvé, a to se svým nejnovějším projektem Recreo (Hra).

Celý program naleznete na stránkách festivalu: iberica.cz.

Další zdroje: Facebook.com/Festival.Iberica, Novinky.cz.

Bogotský festival jazzu se přesunul do virtuálního prostředí

V letošním roce slaví známý festival Jazz do parku (Jazz al Parque) již 25 let. Kvůli přetrvávající koronavirové pandemii se však oslavy přemístily z parku do virtuálního světa. Akce nazvaná Jazz mutante, pořádaná místním institutem umění, provází zájemce historií této bogotské kulturní události a ukazuje její vliv na rozvoj jazzu nejen v Kolumbii, ale i v celé Latinské Americe. Tento projekt tak nabízí široké veřejnosti jedinečné zážitky a zároveň je hudebním nástrojem a prostorem vzpomínek, který má přispět k dalšímu rozvoji tvorby a výzkumu tohoto hudebního žánru.

Od svého vzniku se stal festival významnou platformou pro podporu a propagaci nových i zavedených jazzových projektů města. Současný projekt v digitální podobě umožňuje poznat více do hloubky historii žánru, jeho vliv i rozvoj hudebního jazyka, který se neustále mění a vyvíjí. Na stránce festivalu (zde) naleznete zajímavý multimediální obsah, který si všichni mohou vychutnat přímo z pohodlí domova a to zcela zdarma.

Nabídka zahrnuje například audiovizuální cyklus, který má 4 kapitoly dlouhé osm minut. Ty přináší podrobnosti o tvůrčí kariéře zpěvačky Giny Savino, klavíristy Nicoláse Ospiny, hudební skupiny Mula a flétnistky Any Maríe Oramas. Cyklus chce poukázat na to, že jazz je přirozeným nástrojem integrace s jinými hudebními jazyky. Na stránce najdete take sérii podcastů, vytvořenou ve spolupráci s rádiem Caracol. Jednotlivé díly seznamují s historií celého festivalu, který zobrazují nejen jako vitrínu pro propagaci jazzu, ale také jako událost schopnou měnit životy a být motorem pro kolektivní i individuální iniciativy různého typu. Můžete si poslechnout životní příběhy osobností, které se podílely na přeměně národního jazzu, o roli ženských zpěvaček na festivalu, nebo poznat kompletní hudební dráhu skupiny Big Band Bogotá.

Hudební kompilace nazvaná 25 let v 25 tématech, která je k dispozici na platformě Spotify, představuje repertoár regionálních projektů podílejících se na čtvrt století trvajícím festivalu. Jde, mimo jiné, o umělce a skupiny jako Ricardo Gallo Cuarteto, Antonio Arnedo, Oscar Acevedo, Gina Savino, Nowhere Jazz Quintet, Edy Martínez, Juan Andrés Ospina, Lucía Pulido a Zaperoco.

Soubor deseti partitur Big Band Bogotá pak přináší podrobnosti o dráze této důležité kreativní laboratoře, která sdružuje řadu nejvýznamnějších skladatelů, hudebních aranžérů a interpretů jazzové scény Bogoty. Jedná se zároveň o zajímavou pomůcku pro domácí i zahraniční hudebníky a výzkumníky, kteří tak získávají přístup k dílům jako je El Puente od Antonia Arnedy, k symfonii Sinfonía Municipal IV od Edsona Velandii nebo skladbě Baila con el viento od Juana Sebastiána Monsalveho.

V neposlední řadě je pro zájemce připravena digitální kniha, díky níž můžete poznat historii festivalu a jeho vývoj prostřednictvím článků, kronik, archívu fotografií, rozhovorů, psaných textů, kulturních kritik, literatury, hudebních výzkumů i muzikologie. Čtenářům tak poskytuje všestranný zážitek a interdisciplinární pohled na jazzovou scénu v hlavním kolumbijském městě i celé zemi.

Podrobné informace naleznete na stránce festivalu: jazzalparque.gov.co.

Další zdroje: ElNuevoSiglo.com. Foto 1, foto 2 – 3.

Kolumbie slaví měsíc afrického dědictví

Květen tradičně patří kultuře potomků afrických otroků na kolumbijském území. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v zemi. Místní Ministerstvo kultury proto i letos připravilo zajímavý program, který má navzdory probíhající pandemii koronaviru a neutichajícím sociálním protestům připomenout odkaz potomků Afričanů v Kolumbii, jejich tradice, zvyky, ale také historii, boje za svá práva, aktuální problémy a realitu, ve které dnes tyto komunity žijí. Akce mají poukázat i na přínos afrokolumbijské populace při utváření kolumbijského národa a podpořit ocenění kulturní rozmanitosti země.

Vzhledem k situaci se tak jako loni kulturní nabídka přesunula do digitálního a rádiového prostoru. Nechybí hudba, audiovizuální umění, poezie ani tanec. Spuštěn bude také program Rok svobody v souvislosti s uplynutím 170 let od již dříve zmíněného zrušení otroctví. Odstartuje právě v pátek 21. května hudebním vystoupením přenášeným přes sociální sítě i televizí. Skupina Palenquera Monasita Ri Palenge zazpívá národní hymnu v jazyce komunity palenqueros. A soubor Opera Maafá, spadající pod hudební školu univerzity Univalle, zahraje volnou verzi o cestě, kterou popisuje známý afrokolumbijský spisovatel Manuel Zapata Olivella ve svém nejslavnějším románu Changó, El gran putas. Významný jayzkovědný institut Caro y Cuervo pak v pátek 21. května pořádá čtenářský klub nazvaný Tři afrokolumbijští básníci, kterými jsou Jorge Artel, Calendario Obeso a právě Manuel Zapata Olivella.

Na sociálních sítích dostanou prostor audiovizuální a zvukové práce, platforma Retina Latina pak nabídne speciální filmový program. Prvním z uvedených snímků je dokument Matachindé z roku 2014, který vypráví o vesničce Juntas de Yurumanguí v kraji Chocó. Právě tam se každoročně slaví velikonoční svatý týden daleko od náboženských autorit a tedy netradičně, s autonomií v náboženských praktikách. Divadlo Teatro Colón přináší na konci měsíce rappový koncert na oslavu 10 let existence hudební skupiny Kombilesa Mi, která spojuje městský rap s tradičními africkými rytmy a jazykem komunity palenqueros. K afro komunitám v zemi neodmyslitelně patří také tanec. Dne 28. května bude zahájen vzdělávací kurz s etnoedukativním zaměřením, určený pro kraje s největší přítomností afrokolumbijských komunit. Jedná se o kraje Údolí Caucy, Caquetá, Nariňo, Guaviare a Bolívar.

Na speciální kulturní slavnosti pak pozývají všechny zájemce obyvatelé vesničky San Basilio de Palenque. Právě tam, na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar na severu země, můžete poznat jedinečnou kulturu a tradice potomků původních afrických otroků. Ostaně výraz palenque původně označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci v tamějších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště před svými pronásledovateli. Dodnes se zachovalo pouze San Basilio, představující první svobodné městečko v Latinské Americe. Místo bylo dlouho izolované, proto nyní podává o to lepší svědectví o africkém kulturním bohatství na kontinentu. Tento kulturní prostor dokonce tvoří součást nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco.

V rámci slavností mohou návštěvníci poznat pradávné tradice a zvyky, typická jídla a sladkosti, kulturní vyjádření, umělecké předměty, afro doplňky, ale třeba také tradiční medicínu, afro účesy, copánky a další symboly krásy. Již před pár měsíci navíc místní zahájili strategii nazvanou Objev Palenque, kdy se zaměřili na propagaci své kultury i digitální formou. V pátek 21. května se na Youtube bude v přímém přenosu vařit, o týden později se zájemci mohou naučit zaplétat copánky a následující den se zapojit do debaty o etnickém a komunitárním cestovním ruchu v oblasti. Účast na těchto akcích je zdarma, jen je potřeba se předem zaregistrovat (zde).

Organizátoři připomínkových akcí zároveň vyzývají státní i nevládní organizace a instituce, ale také širokou veřejnost, aby se zapojili do spoluvytváření těchto prostorů pro reflexi a debaty o přínosu Afrokolumbijců. Oficiálně byla kulturní rozmanitost v Kolumbii uznána v rámci současné Ústavy, která vstoupila v platnost v roce 1991. Od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví.

Zdroje: MundoNoticias.com.co, ElUniversal.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Vychází knižní rozhovor s Eliškou Krausovou

Přímočarost a ostrovtip. Eliška Krausová-Chaves konkuruje osobitým stylem humoru, vypravěčským talentem i životním nadhledem svým slavným bratrům.

„Elišku nešlo ve vzpomínkách polapit jako rodiče a ostatní sourozence. Nechtěl jsem si příliš vymýšlet a ona toho využila a vysmekla se slovům,“ tak charakterizuje spisovatel Ivan Kraus svoji mladší sestru. Uchopit ucelený obraz výjimečné charismatické ženy se odhodlal až člověk „zvenčí“, novinář Vladimír Kroc. Eliška Krausová-Chaves, mimo jiné zakladatelka Asochecy, se mu svěřila s peripetiemi svého dobrodružného života. Kniha, kterou vydává nakladatelství Prostor, je v prodeji od středy 12. května.

V knižním rozhovoru Letenka do neznáma aneb Rozhovory přes oceán společně sledují cestu Elišky od dětství a dospívání v rodině spisovatele a novináře židovského původu přes výlet do Kolumbie, kde se rozhodla po okupaci Československa v roce 1968 zůstat, až po současnost. Vzpomíná například na otce, který přežil holokaus, své začátky v Kolumbii i setkání s Fidelem Castrem. V textu se jen tak mimoděk objevují zmínky třeba o tom, že jako malá recitovala Františku Hrubínovi jeho verše, hrála divadlo s Petrem Svojtkou či Jiřím Ornestem, trénovala krasobruslení, chodila do baletu. A v Bogotě zažila bombové útoky.

Sestra spisovatele Ivana Krause, politologa Michaela Krause a moderátora Jana Krause, která na jaře roku 1968 vyrazila do Kolumbie zdokonalit svoji španělštinu, jako by jela na Slapy. „Přijela jsem do Kolumbie, jako bych jela na Slapy. Nic jsem předem nevěděla, vypadalo to jako zajímavá, dobrodružná cesta do neznáma. Brzy jsem pochopila, že Amerika je jiný pohled na svět, jiný pohled na život, trošku jakoby jiné století,“ vypráví v rozhovoru s moderátorem Českého rozhlasu Vladimírem Krocem.

Když přišla 21. srpna okupace Československa, rozhodla se v Kolumbii zůstat. V roce 1975 získala kolumbijské občanství, o to české přišla kvůli „nepovolenému opuštění země”. V Československu byla dokonce v roce 1977 odsouzena k trestu vězení kvůli neuposlechnutí úřední výzvy k návratu ze zahraničí. V Kolumbii díky silným genům a lásce osudového muže dokázala zvládnout nejrůznější nástrahy a vystoupat vysoko na společenském žebříčku.

V jejím strhujícím životě se objevují známí herci, básníci, umělci, učenci, bohatci, dobrodruzi, váleční hrdinové, diktátoři, prezidenti. Elišku poznáváme nejen jako profesorku francouzštiny na univerzitě v Bogotě, ale i jako telefonní spojovatelku, prodavačku paruk, manažerku knihkupectví či příležitostnou televizní herečku. Současně nám dává nahlédnout do životů Kolumbijců a do historie neobyčejné rodiny Krausových, zpopularizované zejména nejstarším bratrem, spisovatelem Ivanem Krausem, a nejmladším Janem.

„Eliška drží slovo, nenechá si nic líbit od nikoho, chodí včas, a pokud jde o rodinnou loajalitu, jako by patřila do románových postav nejslavnějších mafiánských rodů. Umí být diplomaticky shovívavou, stejně jako nekompromisně a pevně přímou,“ popisuje svoji starší sestru známý herec a moderátor.

Vše, co se dočtete v této knize, jeho slova potvrzuje. Vyprávění nechybí typická „krausovská“ přímočarost a charakteristický humor, čtenář zároveň ocení krásný jazyk a styl, kterým se Eliška Krausová po tolika letech na jiné polokouli vyjadřuje. Text doprovází velké množství fotografií z rodinného archivu.

Zde se můžete začíst do ukázky z knihy.

Eliška Krausová-Chaves (4. 5. 1946) je profesorkou francouzštiny na univerzitě v Bogotě. Narodila se v Praze, na Univerzitě Karlově se věnovala francouzštině, po čtvrtém ročníku odjela do Kolumbie studovat lingvistiku a latinskoamerickou literaturu. Zde ji zastihla okupace Československa a ona se rozhodla v Jižní Americe zůstat. V roce 1970 se provdala za Ignacia Chavese, profesora literatury, který později řídil významný španělský institut Caro y Cuervo. Od roku 1983 je profesorkou francouzštiny na Národní pedagogické univerzitě v Bogotě, po čtvrtstoletí tam byla navíc děkankou pro mezinárodní vztahy. V roce 2009 založila krajanský Spolek přátel České republiky v Bogotě – ASOČHECA. O pět let později obdržela ocenění Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

Vladimír Kroc (1966) je novinář a rozhlasový moderátor. Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 1989 pracuje v Československém, resp. Českém rozhlasu.

Zdroje: Literarky.cz, Idnes.cz, Kosmas.cz.

V Medellínu oficiálně začíná Boterův rok

Pandemie v Kolumbii pokračuje i v dubnu. Situace se navíc v řadě míst země zhoršuje, nařízení se opět mnohde zpřísňují a kulturní život je tak v celé zemi značně omezen. Ani tyto podmínky však nezabránily vyhlášení roku 2021 za Rok Botera, tedy rok věnovaný jedinečnému talentu a umění mistra Fernanda Botera. Tento, podle mnohých, nejdůležitější malíř a sochař v historii Kolumbie pochází z kraje Antioquia. A právě v Medellínu, hlavním městě tohoto kraje, vzdává od dubna kulturní a umělecká agenda města poctu Boterovu dílu.

Celý projekt přitom zahrnuje několik aspektů. Na jedné straně jde o snahu ocenit místní talenty světa umění. Zároveň se mistr Botero pomalu blíží devadesátinám (za pár dní oslaví 89 let) a zástupci města cítí, že mu dluží velké poděkování a uznání za vše, co pro město Medellín udělal, ať už se jedná o jeho díla, ale také dary, finance a schopnosti. Botero vždy město podporoval, takže je nejvyšší čas umělci jeho přínos nějak oplatit.

V průběhu roku proto všechny velké události kulturního kalendáře, jako je Veletrh květin či knižní veletrh Fiesta del Libro y Altavoz, budou tematicky laděné právě ve spojitosti s Boterem. Organizátoři přitom spolupracovali i se samotným mistrem a to prostřednictvím jeho dcery Liny Botero de Zea, která celou iniciativu podpořila. Do projektu se zapojilo i Muzeum kraje Antioquia (Museo de Antioquia), které vlastní práva k reprodukci Boterových děl.

Program dále zahrnuje velké zrestaurování robustních a výrazných soch mistra, které se nachází na různých veřejných místech města, zejména však na Náměstí Botera a v Parku San Antonio. Cílem je restaurační práce pojmout jako školu, učebnu, kde lidé uvidí, jak práce pokračují. Některá díla mají přitom velmi hluboký význam. Například socha nazvaná Pedrito Botero je poctou vlastnímu synovi umělce, který v pouhých čtyřech letech zahynul při nehodě v Madridu. Tato událost Botera silně zasáhla a ovlivňuje ho doteď. V prvním roce po tomto neštěstí se ve svých malbách dokonce zaměřil čistě jen na ztvárnění svého syna.

Metro města Medellínu se zapojí do aktivit spojených převážně s výtvarnou tvorbou. Chystají se také křesty knih, promítání dokumentů, debaty, přednášky a další umělecké aktivity. V plánu je například dovézt cyklus obrazů s názvem Křížová cesta, vášeň Krista (Viacrucis, la pasión de Cristo) až do Bogoty a dalších regionů země. I když nebylo potvrzeno, že by sám Botero letos do města kvůli pandemii a jeho pokročilému věku zavítal, je připraven cyklus debat jeho přátel. Organizátoři zároveň věří, že nabitý program pomůže podpořit cestovní ruch ve městě zasaženém dlouhodobou pandemií covidu-19.

Fernando Botero se narodil 19. dubna 1932 v Medellínu. V době jeho mládí sice kariéra umělce nebyla považována zrovna za prestižní povolání, i přesto ho však rodiče v jeho vášni podpořili. Ještě jako adolescent se stal ilustrátorem literární přílohy medellínského deníku El Colombiano, ve svých 19 letech představil první samostatnou výstavu maleb v Galerii Leo Matiz v Bogotě. Krátce žil na severním kolumbijském pobřeží v městečku Tolú, kde vznikl obraz Naproti moře, oceněný v malířské soutěži.

Následně odcestoval do Evropy, kde krátce studoval na uměleckých akademiích v Madridu či Florencii, pobýval také v Barceloně či Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk. Cesty ho pak zavedly i do Mexika, New Yorku a Washingtonu. Po návratu do rodné země získal další ocenění a jeho umělecký styl se ustálil. Začal se zajímat také o sochařství, kterému se od roku 1975 věnoval naplno. V 90. letech mohli jeho díla obdivovat návštěvníci obrovských výstav v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.

Z prvního manželství má Botero dva syny a jednu dceru. Za jeho místy odměřeným výrazem v obličeji se skrývá výjimečná skromnost, lidskost i výborný smysl pro humor této jedinečné osobnosti kolumbijské kultury. Patří také k významným filantropům. Jedním z jeho nejvýznamnějších darů je například sbírka 208 děl (z nichž je u 123 autorem), která je vystavena v Boterově muzeu v centru Bogoty.

Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, jež na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si proto pozitivní ohlasy i obdiv jak z řad kritiků, tak i od široké veřejnosti. Ve svých dílech často zpracovává sociální problematiku své země i jiných koutů světa, ale také lidská témata.

Zdroje: DiarioADN.co, Vanguardia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Znovuotevřena jedinečná přírodní oblast Los Estoraques

Po deseti letech přichází dobrá zpráva pro milovníky přírody. Oblast, která patří k těm největším turistickým atrakcím kraje Norte de Santander na severovýchodě Kolumbie, je od konce března po dlouhé době opět přístupná návštěvníkům. Přírodní park Los Estoraques byl zavřený od října roku 2010 kvůli právním sporům i geologickým trhlinám. Díky snahám instituce Národní přírodní parky Kolumbie se podařilo získat pozemky přírodní rezervace, která se tak rozšířila o 391,3 hektarů na současných 1052,3 hektarů.

Místo se vyznačuje jedinečnými skalnatými formacemi v polopouštním ekosystému, jejichž stáří se odhaduje na 4 milióny let. Jde o útvary vzniklé erozí, které vytvářejí zajímavé scenérie a labyrinty plné sloupů, jeskyň a dalších figur, vše navíc obklopené faunou a flórou suchého předhorského lesa.

Každý skalnatý podstavec je pokryt vrstvou rozpustných ztvrdlých minerálů železa a hořčíku, která je široká několik centimetrů. Jak formace stárnou, stávají se tmavšími a dávají tak celku typický vzhled impozantního opuštěného gotického města nadpřirozeného původu. Procházka touto krajinou skutečně připomíná výlet po uměleckém díle. Výhodou je i fakt, že oblast je zatím nepoznamenaná masivním turismem a zachovává si tak svůj původní ráz. Název parku pochází od rostliny Istoraque, která se ale dnes v oblasti už nevyskytuje kvůli jejímu nekontrolovanému užití v medicíně a kosmetickém průmyslu.

Rezervace se nachází v nadmořské výšce od 1450 do 1900 metrů, teplota se pohybuje od 7 do 23 stupňů Celsia. Návštěvníkům je nově zpřístupněna cesta Piritama dlouhá 1400 metrů a 800 metrů dlouhý chodník nazvaný El Origen a Ciudad Perdida. Místo tak vyzývá k ekologickému turismu, procházkám i túrám a pozorování více než 340 druhů motýlů a stovek druhů ptactva.

Někteří vyráží i na nedalekou malou plošinu Pinar s obrovskými borovicemi, která poskytuje výhled do okolí a příjemné místo pro chvilku nerušeného odpočinku.

Park je otevřený od devíti hodin ráno do čtyř či pěti hodin odpoledne (dle místa vstupu). Kapacita návštěvníků je omezená na skupiny po pěti či devíti lidech plus průvodce a na maximálně 228 osob denně. V průběhu prvního měsíc po znovuotevření je vstup zdarma.

K místu, vyhlášenému za národní bohatství v roce 2005, se zájemci mohou dopravit vlastním autem nebo veřejnou dopravou z města Ocaňa nebo Cúcuta. Výchozím bodem k Los Estoraques je městečko Playa de Belén. I když se zdá, že název odkazuje na pláž, není tomu tak. Přesto nabízí malé městečko, které patří k národnímu dědictví země, příjemné historické centrum s kamennými ulicemi, koloniálními domy s bílými stěnami fasád a červenými střechami. V okolí je možné dopřát si osvěžující koupel v řece Oroque či se vydat k malým vodopádům.

Zdroje: ElTiempo.com, ColombiaPais.com, Aviatur.com. Foto 1, foto 2.

Antonio Caro – vzpomínka na kolumbijského umělce

Na konci března zemřel Antonio Caro, pionýr konceptuálního umění a jeden z nejvýznamnějších umělců Kolumbie. Sám umělec říkával, že za svůj úspěch vděčí jak náhodě, tak svému vrozenému novinářskému čichu. Uměl velmi dobře číst situace v zemi, rozuměl tomu, jak politika a ekonomika ovlivňují životy Kolumbijců. Byl si zároveň vědomý významu boje za práva indiánských komunit pro historii Kolumbie a také se snažil chránit přírodní bohatství země, kdy upozorňoval na rostoucí zájem o těžbu nerostných zdrojů.

Jako umělec tak dokázal poukázat na realitu takovou, jaká je, a dělal to skutečně mistrně. Kombinoval svou jedinečnou schopnost vidět vizuální potenciál ve slovech se svými znalostmi významu barev a svou schopností přenášet jednoduché a stručné zprávy. Ty opakoval znovu a znovu, aby se ujistil, že zůstaly zapsané v paměti diváka a stanou se součástí kolektivní paměti Kolumbie.

Ve svých dílech dokázal zachytit sociopolitické a kulturní procesy tak dobře, že jeho kousky při každé nové příležitosti nabývaly lehce odlišný tón v souvislosti s aktuálním kontextem. Jak sám Caro říkal, při kompozici děl vycházel z prvků, které většina Kolumbijců znala a byla schopná lehce identifikovat.

Jedním z příkladů je třeba jeho slavné dílo Colombia, v rámci kterého napsal jméno země typografií značky Coca-Cola. Inspirován umělci pop artu, jako byl Andy Warhol či Robert Indiana, použil styl slavných sodovek se záměrem mluvit o vtrhnutí zahraničních symbolů do domnělé národní identity.

V rámci své téměř padesát let dlouhé kariéry se proslavil také cyklem z roku 1978 nazvaným Vše je moc drahé, ve španělštině Todo está muy caro. Hraje si tak se svým příjmením a lidovým rčením a poukazuje na ekonomickou situaci v zemi prostřednictvím humoru. Odkazoval se také na hnutí boje za práva původních obyvatel, například tvorbou Pocta pro Manuela Quintína Lame z roku 1979.

Caro se snažil přimět publikum, aby analyzovalo a přemýšlelo o pravdách, které umělecky zobrazoval. Proto se tento rodák z Bogoty sám označoval spíše za kejklíře, než za tvůrce, jeho díla přesahovala svět umění. Ostatně, věnoval se textuálnímu a mnohorozměrnému umění, ale také performance a dílům zahrnujícím interakci s diváky. V rámci jeho konceptuální strategie tvoří základ již zmíněné opakování, které mělo posílit předávaný vzkaz a zároveň zdůraznit jeho význam. V jeho dílech se zrcadlí témata města, indiánských komunit, antropologie a podobně. S humorem a kritikou kombinuje sociální, politické i historické aspekty národní reality.

Antonio Caro se narodil v prosinci 1950 v hlavním kolumbijském městě. O umění se začal zajímat v 16 letech. Následně nastoupil na Kolumbijskou národní univerzitu jako student umění, ale studia nedokončil. Nicméně přiblížil se tím politickým hnutím a získal vlivného mentora jménem Bernado Salcedo. Ten uvedl Cara do umění založeného na textu na konci 60. let minulého století.

Jeho první dílo, vytvořené ze soli, bylo představené na výstavě v roce 1971 a patřilo k prvním svého typu v Kolumbii. Jednalo se o sochu hlavy bývalého presidenta Carlose Llerase Restrepa, uloženou ve skleněné nádobě, kterou v den inaugurace naplnil vodou. Dílo se tak rozpustilo a s ním i autorita a inteligence bývalé hlavy státu.

Velká část jeho tvorby je v současnosti vystavena v Muzeích Centrální banky, v galerii Casas Riegner, v Muzeu moderního umění Bogoty, muzeu Museo la Tertulia, Daros Latinoamérica a dalších. V roce 1998 obdržel prestižní Guggenheimovo stipendium, grant udělovaný těm, kteří předvedli výjimečnou schopnost tvořivého bádání, výjimečnou uměleckou kreativitu. Byl aktivní ještě i v minulém roce, kdy se zúčastnil projektu organizovaného Muzeem moderního umění Bogoty a deníkem El Tiempo, který vyzýval umělce zamyslet se nad pandemií. Caro reflektoval situaci například grafickým znázorněním toho, že v karanténě jsem Já s já (Yo con yo). Zemřel 29. března v bogotské nemocnici ve věku 70 let.

Zdroje: Semana.com, ElEspectador.com, Infobae.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Březen v Bogotě ve znamení kultury

Navzdory přetrvávající pandemii se v Bogotě začal postupně uvolňovat kulturní život. I když řada akcí se stále odkládá či přesouvá do virtuálního prostoru, v březnu jsou na programu znovu i presenční představení například v některých divadlech.

Emblematické divadlo Teatro de Cristóbal Colón se znovu otevřelo divákům už 4. března v duchu motta Znovu se setkáme. První večer patřil Národnímu symfonickému orchestru Kolumbie a skladbám Bacha, Brahmse a Mozarta. V průběhu roku se pak diváci mohou těšit na vlastní produkce, hudební vystoupení, Brazílii jako čestného hosta, domácí umělce, ale také na nekonvenční formáty a show. Divadlo Jorge Eliécer Gaitán zahájilo novou sezónu 12. března dílem Campo Muerto uměleckého spolku Danza Común. Hra se zamýšlí nad násilím a vnitřním vysídlením osob v Kolumbii, ale také nad sílou Kolumbijců vzdorovat, zachovat si život a vyjít z těžkých událostí posíleni.

Národní divadlo v Bogotě je jednou z nejreprezentativnějších kulturních institucí země. V březnu slaví 40 let od svého založení a při této příležitosti se otevírá publiku s presenčními představeními, novým hybridním formátem, ale také prvním divadelním seriálem Kolumbie. Ten začal 11. března prvním dílem nazvaným 1980, po kterém bude následovat každý měsíc další díl z celkových 12 kapitol. Při presenčních představeních je přitom k dispozici jen 21 % kapacity divadla. Zájemci mohou shlédnout jednotlivá představení také přes streaming z pohodlí svého domova.

A digitální prostor nabízí ještě více. Na programu figuruje například dílo nazvané Pozvání (La invitación), které se stalo jedním z nejúspěšnějších projektů TN Digital a na žádost publika se jeho vysílání prodloužilo i na měsíc březen. Každou březnovou sobotu v osm hodin večer tak začíná setkání dvou párů, které konverzují, vtipkují, připíjejí si, až po chvíli ticha najednou přistupují ke kaskádě polopravd, jedovatých poznámek i vzájemných nařčení.

Jelikož je březen měsícem, kdy se připomíná Den žen, tak i ženy mají v kulturní agendě kolumbijského hlavního města své místo. Od 9. do 31. března se milovníci sedmého umění mohou těšit na cyklus nazvaný Dát nový význam obrazům (Resignificar las imágenes), zorganizovaný místním institutem umění a filmovým archívem. Program nabízí 12 snímků rozdělených do 5 sekcí, které přiblíží pět desetiletí filmové tvorby kolumbijských režisérek jako je Marta Rodríguez, Patricia Restrepo či Camila Loboguerrero. Jejich pohled a kritické myšlení o realitě Kolumbie v rámci jejich celovečerních filmů je možno shlédnout presenčně v hlavním sále filmotéky, ale i ve virtuálním prostředí zde.

Ve dnech 11. až 20. března si na své přijdou také milovníci cirkusových představení. Společnost La Ventana Circo totiž každý večer od sedmi hodin uvede dílo Vitorino Figari aneb let žirafy, cirkusovou operetu s prvky detektivního thrilleru a černého humoru. Tato práce režisérky a producentky Eriky Ortega získala stipendium Sekretariátu kultury, rekreace a sportu Bogoty. Divadlo má omezenou kapacitu, proto je nutné se předem zaregistrovat.

V průběhu celého března Francouzská aliance v Bogotě slaví měsíc frankofonie. Probíhá tak celá řada akcí zaměřených na literaturu, poezii, filmovou tvorbu a další umělecká vyjádření, a to jak virtuálně, tak presenčně. Například v posledním březnovém týdnu se uskuteční virtuální festival krátkometrážních snímků, které vyzdvihnou francouzský jazyk i kulturu země. Celý program můžete naléze na webové stránce zde.

Fuentes: Semana.com, Revistac.com, Infobae.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Začíná virtuální karneval umění města Barranquilla

První březnové dny patří na kolumbijském pobřeží Karibiku umění. Od 1. do 7. března se totiž koná Mezinárodní karneval umění města Barranquilla, pořádaný nadací Fundación La Cueva. Od svého počátku toto každoroční setkání přibližuje pohledy spisovatelů, grafiků, malířů, sochařů, fotografů, filmových tvůrců, herců i dalších osobností světa umění, kteří sdílejí s místním publikem své způsoby tvorby a inspirace.

Letos navíc festival slaví 15. narozenniny, i když v netypickém, převážně digitálním formátu. Tradiční debaty a koncerty tak neprobíhají v uzavřených sálech, ale jsou živě přenášeny prostřednictvím Facebooku a kanálu YouTube pořádající instituce. Obvykle akce propojuje diváky a umělce po dobu čtyř dní, ale tentokrát probíhá karneval celý týden a to v duchu motta Reflexe jako podívaná. Všechny debaty a vystoupení v rámci festivalu jsou přístupné zdarma.

Naplánované jsou i akce s přímou účastí diváků, ale pouze na otevřených prostranstvích města jako je nábřeží řeky Magdaleny či stanice veřejné dopravy Transmetro. Italská umělkyně Lili Di Marco, která je autorkou letošního oficiálního plakátu, představí svou tvorbu na těchto veřejných místech v rámci městské intervence nazvané Ženy Lily (Las Mujeres de Lily). V různých částech města jsou také umístěny obrovské obrazovky, na kterých se promítají filmy a další vystoupení v reálném čase. K vidění budou například filmy režiséra Matea Garroneho, za které získal ocenění na významných filmových festivalech. Scénárista jednoho z jeho filmů, Massimo Gaudioso, se navíc zúčastní jedné z konferencí festivalu a přes virtuální platformu povede výukový workshop o filmovém scénáři. K očekávaným událostem patří také rozhovor herce jménem Enzo Staiola, hlavním hrdinou filmu Zloděj kol (Ladrón de bicicletas), klasiky italského neorealismu, s novinářkou a básnířkou z Kartageny Dianou Agámez.

Celý svět díky digitálním platformám bude moci shlédnout i vystoupení dalších umělců jako je spisovatelka Laura Esquivel, zpěvák Cuco Valoy, novinář Daniel Samper Pizano, literární kritik Gerald Martin či zpěvák Richie Ray.

Součástí programu jsou i vzpomínky na debaty a koncerty z minulých ročníků, do kterých se zapojily legendy světa umění jako je Roberto Fontanarrosa, Joe Quijano, Andy Montañez a  mnoho dalších. Historické momenty celého uměleckého karnevalu je možné si připomenout díky audiovizuálním dokumentům nazvaným Myslet na karneval a Patnáct let volného vstupu. Nebude chybět ani připomínka odkazu, který s velkou citlivostí zanechal Rafael Bassi Labarrera, kulturní akademik a intelektuál, který patřil k základním pilířům pořádající organizace až do svého úmrtí v dubnu minulého roku. V neposlední řadě si na své přijde i dětské publikum.

Celý program a podrobnější informace naleznete na stránkách nadace Fundación La Cueva: fundacionlacueva.org.

Další zdroje: Infobae.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2.

Netradiční karnevalová sezóna ve městě Barranquilla

Je tady únor a karnevalová sezóna by tak měla být v plném proudu. Druhý největší karneval na světě se každoročně pořádá od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě, v ulicích kolumbijského města Barranquilla na pobřeží Karibiku. Letos se však ve své tradiční podobě vzhledem k současné pandemii a vyhlášeným opatřením, jako je prohibice alkoholu a noční zákaz vycházení, ve své tradiční podobě neuskuteční. Tato jedinečná slavnost barev, zábavy, folklóru, tance a průvodů, která od roku 2003 figuruje na seznamu ústního a nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, se stejně jako řada dalších kulturních akcí přesunula do virtuálního prostředí.

Diváci, ale i tisíce tanečníků, kteří rok co rok protančili čtyřkilometrovou trasu městem, museli zůstat doma. Letos se tak nikdo nemůže těšit na čtyřdenní maraton oslav, průvody v čele s královnou karnevalu, která bývá běžně korunována před zahájením akce, ani tradiční pohřební průvod Joselita, který pravidelně celé svátky ukončuje. Joselito je fiktivní a symbolická postava, která se oddává karnevalovým radovánkám a alkoholu natolik, že ho poslední den oslav lidé najdou na ulici v bezvědomí. Všichni si myslí, že je po smrti, takže mu připraví pohřeb a vloží ho do rakve. Mezi pláčem a výkřiky se ale Joselito v průběhu smutečního průvodu probere k životu s tím, že jen flámoval.

I přesto ale karneval aspoň prostřednictvím digitálních platforem, sociálních sítí a přes regionální televizní kanál Telecaribe šíří do celého světa oslavu života a místních tradic. Organizátoři se tentokrát snažili připravit program, který by nejen podpořil různá kulturní vyjádření a reaktivaci kreativních sektorů, ale také celkovou pohodu, respekt a zodpovědnost. Proto se rozhodli prodloužit karneval na celý rok. Zájemci se mohou těšit na přenosy ze zákulisí karnevalu, koncerty, taneční vystoupení a další virtuální akce plné hudby a folklóru. Shlédnout mohou také speciální pořady o akcích, které tvoří nedílnou součást karnevalu, jako je Bitva květin, Velká přehlídka či Festival orchestrů. V hlavní roli se přitom představí zejména folklórní skupiny a starodávné regionální tance, mimo jiné, cumbia, mapalé, garabato či son de negro.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale postupně se smísily s místními zvyky, takže karneval spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Letos se jedná o třetí zrušení karnevalového veselí v ulicích v jeho více než dvousetleté historii. Poprvé byl karneval zrušen v roce 1902, kdy probíhala válka Tisíce dnů. A v roce 1903 se karneval konal s o to větší parádou, kdy právě úvodní průvod, který otevírá čtyři dny oslav, dostal název Bitva květin.

K druhému přerušení tradice došlo v roce 1947, kdy přímo v karnevalovou sobotu tragicky zahynul při letecké nehodě místní fotbalista Romelio Martínez. V celé zemi byl vyhlášen národní smutek a tak byl zbylý program zastaven.

Letošní bolehlav místních ale samozřejmě není jen kulturního rázu. Obrovský dopad má zrušení této velkolepé akce hlavně na místní ekonomiku. Například v loňském roce se karnevalu zúčastnilo na 2,1 miliónů diváků, což přineslo obrat ve výši 408 miliard pesos (přibližně 2,5 miliardy korun). Oslavy zároveň zajistily práci zhruba 55 tisícům lidí.

Více informací o jednotlivých akcích a programu naleznete na webové stránce karnevalu: www.carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com, DiarioAdn.co. Foto 1, foto 2, foto 3.