Kolumbie

Jan Svěrák a film Po strništi bos na Eurocine 2019

V těchto dnech probíhá v Kolumbii již 25. ročník Festivalu evropského filmu známý jako Eurocine. Od svého počátku se tato akce snaží přiblížit místním milovníkům sedmého umění nejnovější evropskou filmovou tvorbu ve své kulturní i jazykové rozmanitosti, poskytnout publiku nevšední filmové zážitky a předvést uměleckou kreativitu starého kontinentu. Festival vznikl v roce 1994 a každoročně se koná za podpory zastupitelských úřadů evropských zemí v Kolumbii.

Letos byla akce zahájena hned první květnový den v Bogotě, kde potrvá do 12. května. Nicméně od 16. do 22. května se festival přesune do dalších tří měst, jmenovitě do Medellínu, Cali a Manizales.

Na programu figuruje téměř 30 filmů ze 17 různých evropských zemí. Role čestného hosta letos patří Irsku, nicméně mezi speciálními hosty se kromě Panti Bliss z Irska v Bogotě představí také významný český režisér Jan Svěrák. Snímkem, který na Eurocine reprezentuje českou produkci, je právě Svěrákův film Po strništi bos z roku 2017.

Hořká komedie se odehrává v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy a hrdinství, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině.

Kolumbijské publikum může český film vidět v následujících dnech:

Bogota

4. května v 6:15 hod – Cine Colombia Avenida Chile

8. května v 5:00 hod – Casa E, Sala Mayolo

9. května v 9:15 hod – Cine Colombia Avenida Chile

11. května v 6:00 hod – Cinemateca Distrital (za přítomnosti režiséra Jana Svěráka)

 

Medellín

16. května v 6:15 hod – Centro Colombo Americano de Medellín

18. května v 6:30 hod – Centro Colombo Americano de Medellín

 

Manizales

18. května v 9:00 hod – Cinespiral

 

Cali

19. května v 6:00 hod – Cinemateca Museo La Tertulia

Film je uveden v rámci sekce nazvané En foco… (V ohnisku), která přináší snímky vyprávějící příběhy spojené s vnitřním růstem, s empatií a vnitřní odolností, filmy, které sází na toleranci a odpuštění, ale taky na odvahu, která je potřebná k tomu vydat se kupředu, k ostatním a k lepšímu světu.

Kompletní program festivalu naleznete na oficiální stránce akce: www.festivaleurocine.com.

Zdroj: FestivalEurocine.com/noticias (foto 1-2).

Tereza Boučková a Elena Buixaderas na Knižním veletrhu v Bogotě

V rámci Mezinárodního knižního veletrhu v Bogotě, známého pod svou zkratkou FILBo 2019, se česká spisovatelka Tereza Boučková společně s překladatelku Elenou Buixaderas zúčastnily několika zajímavých debat.

Dne 25. dubna pohovořily s kolumbijským spisovatelem Nestorem Bautistou o tom, jak dát dohromady život, ze kterého zbyly jen trosky, co přichází po neúspěchu a kam směřuje život. V pátek 26. dubna byla plánovaná beseda na Národní pedagogické univerzitě bohužel zrušena, nicméně povídání nakonec proběhlo ve Veřejné knihovně Virgilio Barco. V sobotu 27. dubna pak Tereza s Elenou probraly téma aktuální české literatury v nakladatelství Santo y Seña.

Tereza s Elenou využily návštěvu Kolumbie a poznaly také některé z emblematických míst Bogoty a jiných částí země.

Kolumbijské vallenato slaví svůj velký svátek

V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.

Letos se pořádá již 52. ročník této výjimečné akce, konkrétně od 26. do 30. dubna v duchu motta Vallenato pro svět. Nicméně město Valledupar nabídlo návštěvníkům řadu akcí již v rámci předfestivalových týdnů, mimo jiné i akademické fórum o budoucnosti vallenata v digitální éře nebo slavnostní zahájení výstavy Velká hamaca (houpací síť). V průběhu samotného festivalu se pak konají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Účastníci letos pochází z pěti zemí, kromě domácí Kolumbie předvádí své umění i hudebníci z USA, Ekvádoru, Venezuely a Čile.

Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 74 profesionálních hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Poprvé se přitom finále soutěže odehraje už den před ukončením festivalu, aby právě závěrečný ceremoniál mohl patřit oficiální korunovaci vítěze.

K zajímavostem patří také nová soutěžní kategorie pro akordeonistky-ženy, do které se přihlásilo celkem osm žen v starší kategorii, ale i 13 soutěžících dívek v kategorii do 16 let. Ženy tak letos dostávají na festivalu vůbec poprvé výraznější a exkluzivní prostor.

Festival nabízí také řadu dalších akcí, koncertů a doprovodných akademických aktivit. Jedinečný tanec nazvaný El Pilón tradičně předchází oficiálnímu zahájení festivalu. Odkazuje na zvyk vallenatských žen vstávat brzy ráno a oškrábat zrna kukuřice (pilar el maíz), které slouží k přípravě tradiční místní snídaně, kukuřičných placek známých jako arepas. Během této ranní činnosti ženy zpívaly a zpěvy nakonec vyústily v tanec. Festivalový průvod pak vznikl z iniciativy Cecilie Monsalvo, která byla dlouho koordinátorkou soutěže a pak i prezidentkou festivalu. Zemřela teprve nedávno, festival se letos snaží poukázat na její odkaz a proto i letošní průvod proběhl na její počest.

Poznat kořeny místního folkóru mohou zájemci i díky tzv. vallenatským flámům (španělsky parranda), kde se hudba střídá s anekdotami, nechybí ani typická jídla a souboje veršů. Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.

Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.

Kromě hudebních vystoupení mohou zájemci podniknout třeba i okružní procházku po památnících města, z nichž většina souvisí právě s vallenatem. Spoustu akcí nabízí v daných dnech i jiné kulturní instituce.

Písně vallenata původně vyprávěly především o životě, psaly historii. Až později byly vallenatské zpěvy doplněné hudbou. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja.

Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.

Podrobnější informace naleznete na: www.festivalvallenato.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Česká spisovatelka Tereza Boučková na knižním veletrhu v Bogotě

Nového ročníku Mezinárodního knižního veletrhu Bogoty (FILBo), který letos probíhá v hlavním kolumbijském městě od 25. dubna do 6. května, se zúčastní také česká spisovatelka Tereza Boučková. Během její návštěvy Kolumbie ji doprovodí španělská překladatelka Elena Buixaderas.

Tereza s Elenou stráví v Kolumbii jen několik dní a budou mít tedy dost nabitý program. V rámci knižního veletrhu ve čtvrtek 25. dubna od 17 hodin ve Velkém sále Ecopetrol (Sál FILBo D) proběhne debata na téma Co se děje po neúspěchu? Kam směřuje život? Tereza Boučková zde pohovoří s kolumbijským spisovatelem jménem Néstor Bautista o bodech zvratu jako spouštěcích událostech v literární fikci. V sobotu 27. dubna se Tereza Boučková a Elena Buixaderas podělí o své názory na aktuální českou literaturu a to od 15 hodin v knihkupectví Librería Santo y Seňa.

Na veletrhu Tereza Boučková představí dvě knihy – Rok kohouta a Antologii současné české povídky. Díky spolupráci s nakladatelstvím Jhon Naranjo a podpoře Velvyslanectví České republiky v Bogotě naleznou zájemci na veletrhu i několik exemplářů těchto dvou knih, které dosud v Kolumbii nebyly k dostání.

Úspěšný titul Rok kohouta měl v České republice velký mediální ohlas a vzbudil také obrovskou polemiku. S více než 56 tisíci prodaných výtisků se jednalo dokonce o nejprodávanější knihu let 2008/2009. Název knihy odkazuje na rok, ve kterém se autorka narodila, a zároveň poukazuje na její rodné příjmení (Kohoutová).

Román formou autobiografického deníku zachycuje s velkou intenzitou a důvtipem osobní zkušenosti autorky, které by se daly shrnout do několika slov: krize ve všech směrech a jak se z ní dostat. Kniha vypráví o snaze znovu vybudovat život, který se změnil v trosky, překonání kreativního bloku a deprese okolo čtyřicátého roku věku, problémy po adopci dvou dětí romského původu, které se zapletly do kriminálního světa a připravily tak své adoptivní matce spoustu morálních otázek a pochyb, boj za uznání v roli scénáristky a další intimní momenty z autorčiny každodennosti. Zároveň kniha vyjadřuje kritický názor Boučkové na disidentské hnutí. Jedná se o cestu od totálního zoufalství a beznaděje po osvobozující světlo, provázenou humorem, často černým, který ulehčuje četbu a činí ji návykovou.

Antologii současné české povídky sestavil literární a výtvarný kritik a editor Radim Kopáč a o překlad se postaral Kepa Uharte. Sbírka obsahuje povídky 13 významných českých spisovatelů, jmenovitě Terezy Boučkové, ale také Michala Ajvaze, Dory Čechové, Ireny Douskové, Edgara Doutky, Emila Hakla, Jiřího Hájička, Jiřího Kratochvíla, Ivy Pekárkové, Petra Placáka, Petra Šabacha, Miloše Urbana a Michala Viewegha. Mnozí z těchto autorů patří mezi světově uznávané spisovatele.

 

Tereza Boučková, spisovatelka, scénáristka a publicistka, se narodila v květnu 1957 v Praze. Je dcerou slavného a kontroverzního českého spisovatele Pavla Kohouta. Po ukončení střední školy nemohla pokračovat ve studiu na univerzitě, protože se postavila proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, navíc podepsala i Chartu 77. Proto pracovala v různých dělnických profesích, například jako uklízečka, balička, pošťačka či domovnice, ale zároveň pokračovala i jako samouk ve studiu.

Za svou autobiografickou trojnovelu Indiánský běh, publikovanou zpočátku tajně v rámci samizdatu v 80. letech, získala v roce 1990, tedy již za demokracie, cenu Jiřího Ortena. V díle složeném z útržků vzpomínek podává hořké svědectví o nesnadném životě dcery jednoho z českých disidentů v socialistickém Československu.

Od roku 1989 pracuje jako nezávislá spisovatelka, která byla v rodné zemi opakovaně oceněna, přičemž největší význam má právě cena Jiřího Ortena. Napsala několik románů, povídek, ale věnovala se také filmovým a divadelním scénářům. Například své zkušenosti s dvěma adoptovanými syny romského původu zachytila ve scénáři k filmu Smradi (2002), režírovaného Zdeňkem Tycem. Vydala knihy jak vyprávěčské, tak novinářského charakteru, některá z jejich děl byla přeložena do němčiny či španělštiny.

Kromě již zmíněných romanů patří mezi její nejúspěšnější knihy také Šíleně smutné povídky. V tomto díle jsou osobní prožitky autorky nahrazeny univerzálními tématy. V třinácti krátkých textech zobrazuje samotu mužů a žen, krachy manželství a konce přátelských vztahů, zklamaná očekávání, rostoucí neurózu, duševní onemocnění, nebo přímo tragické úmrtí. Navzdory všemu si však zachovává jemný humor, často až absurdní. Její styl je ekonomický, minimalistický, pracuje se strohými větami, jen výjimečně se nechá svést melodramatickými lákadly. Její způsob psaní povídek, často blízký fejetonu, má jasně univerzální charakter.

Jak uvádí samotná spisovatelka:

„Když čtu silný, výborně napsaný příběh, ať už je to román nebo povídka, jsem pohlcena, okouzlena, zasažena. Ať je příběh šťastný nebo nešťastný, laskavý nebo ironický, ponořím se do něho. Vcítím se do života hrdinů, s nimi dýchám, žiju a nevím o světě kolem. Miluju, když mě autor dostane tak, že čtu a čtu a čtu, otáčím stránky, letím ke konci a současně si nepřeju, strašně moc si nepřeju, aby příběh skončil. Dočtu, a dál držím knížku v rukou i srdci a se zavřenýma očima vše ještě znovu prožiju… A teprve pak se pomalu vyvléknu z osudu, s kterým jsem pár dní a nocí na stránkách knížky žila a který mě na chvíli proměnil. A jsem to zase já, Tereza Boučková, spisovatelka, která chce prostřednictvím svého psaní zasáhnout duši jiných.“

 

Elena Buixaderas López se narodila ve Španělsku v roce 1969. Vystudovala fyziku a v roce 1996 odešla do Prahy, aby si udělala doktorát v české Akademii věd, kde pracuje jako výzkumná pracovnice dodnes. Jinými slovy, je doktorkou fyzikálních věd, výzkumnicí, ale zároveň i překladatelkou, spisovatelkou a básnířkou v jedné osobě.

Tím, že jejím rodným jazykem je španělština, přeložila do tohoto jazyka díla několika českých autorů, mezi nimi například knihy Jana Němce, Radky Denemarkové, Veroniky Bendové či právě Terezy Boučkové. Spolupracuje s několika vědeckými a literárními časopisy a je také autorkou několika básnických sbírek:  A través de los senderos infinitos (Estío, Miranda de Ebro, Burgos, 1996), Desconcierto para peregrinos (Ayuntamiento de Totana, Murcia, 2005) a Las estrellas de Copérnico/Koperníkovy hvezdy (Literární salón, Praha, 2017, česko-španělská dvojjazyčná edice). Za své dílo získala několik ocenění, například Čestnou zmínku v ceně poezie města Ciudad de Miranda (Miranda de Ebro, 1995), cenu za poezii Gregorio Parra (Murcia, 2004) a v roce 2016 byla finalistkou ceny Jovellanos za svou báseň Llanto por Michal Velisek. Od roku 2004 také řídí projekt nazvaný Luces de Bohemia, jehož cílem je šířit v České republice literaturu psanou španělsky.

Zdroje: TerezaBouckova.cz, Iliteratura.cz, CasaDelLibro.com, HusoEditorial.es. Foto 1 (Martin Vítek), foto 2, foto 3, foto 4.

Bogota v tónech klasické hudby

V době tzv. Svatého týdne, tedy v průběhu Velikonoc, zve hlavní kolumbijské město všechny milovníky klasické hudby na svůj jedinečný festival. Čtvrtý ročník tohoto svátku hudby a kultury nazvaný Bogotá je Brahms, Schubert, Schumann je věnovaný právě velikánům německého romanticismu a hlubokému vhledu do jejich repertoáru.

Program nabízí celkem 50 koncertů, které proběhnou na 15 různých scénách v 10 čtvrtích Bogoty a to ve dnech 17. až 20. dubna. V rámci koncertů se představí více než 30 sólistů, 7 orchestrů se sedmi dirigenty, pět chórů, čtyři kvarteta, jedno trio a jeden ansámbl. Renomovaní hudebníci a umělci sezvaní při této příležitosti pochází ze 14 různých zemí.

Jednou z důležitých letošních novinek je fakt, že akce složí poctu německé klavíristce, hudební skladatelce a pedagožce jménem Clara Schumann, jejíž jedinečná osobnost, schopnosti a kreativita byli historicky nedostatečně oceněny.

Jak název napovídá, festival se vždy snaží přiblížit a to co nejvíce podrobně dílo některého skladatele či hudební epochy. Akce se pořádá každé dva roky od roku 2013 a v předchozích ročnících už poukázala na hudbu romantického Ruska, Mozarta či Beethovena. Letos se tedy festival vrací k hudebnímu romanticismu, ale zaměří se na germánské skladatele daného období, tedy z dnešního Německa a Rakouska.

Na zájemce čeká zajímavá kombinace symfonické hudby, chorálové i komorní hudby, ale třeba i repertoár pro klavír. Nicméně organizátoři letos kladou důraz hlavně na vokální repertoár, sólisty, pěvecké sbory a symfonické orchestry.

Na seznamu pozvaných hostů figurují významné osobnosti hudebního světa jako je španělská sopranistka Elena Copons, německá mezosopranistka Iris Vermillion nebo rakouský baryton Gunter Haumer. Ze sólistů se akce zúčastní například britští klavíristé Stephen Hough a Roger Vignoles, houslista Ray Chen z Taiwanu či vyhlášený německý violončelista Jan Vogler. Rakouský klavírista Christopher Hinterhuber získal řadu ocenění a proslavil se také nahrávkou zvukového doprovodu k filmu Pianista Romana Polanského.

Těšit se můžete na orchestry z Německa či Belgie, kvarteto Mandelring z Německa či Modigliani z Francie. Nechybí ani domácí kolumbijský Filharmonický orchestr Bogoty, či Kolumbijský národní symfonický orchestr. Základní tématickou linii doplňují i další žánry klasické hudby jako je Lied, komorní hudba či individuální klavíristé.

Festival se od svého vzniku snaží přitáhnout pozornost co nejširšího publika, od mladých lidí přes všechny sociální sektory, aby tak všichni zájemci měli příležitost poznat tu nejlepší světovou hudbu. Proto se koncerty odehrávají v různých lokalitách města, festival se přesouvá i do několika kulturních center po celém městě, do kostelů, divadel i dalších nekonvenčních prostor. Tímto způsobem se široká veřejnost může klasické hudbě přiblížit, užít si ji a porozumět jí. Ostatně festival se stal příkladem i pro mezinárodní hudební scénu právě tím, že koncertů se většinou účastní mnohem mladší diváci, než bývá u klasické hudby běžně zvykem.

Konkrétně 12 z 15 scén festivalu je přístupných zcela zdarma. Navíc je většina vstupenek dotovaná a ceny tak začínají přibližně na 5 dolarech. Probíhají i tři zkoušky s významnými orchestry, které mohou zájemci navštívit bez zaplacení vstupného. Některé z výjimečných koncertů jsou pak vysílány regionálními kanály a sdílené prostřednictvím streamingu.

Kompletní program koncertů a podrobnější informace o festivalu naleznete na stránkách: festivalmusicaclasicadebogota.org.

Další zdroje: RCNradio.com, Kienyke.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Nový dokument o Fernandu Boterovi

V Kolumbii má v těchto dnech, konkrétně od 11. do 19. dubna, premiéru dokument o věhlasném malíři a sochaři, rodákovi z kolumbijského Medellínu, Fernandu Boterovi. Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, které na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si tak obdiv a pozitivní ohlasy jak z řad kritiků tak od široké veřejnosti. Ve svých dílech navíc často zpracovává i lidská témata a sociální problematiku své země i jiných míst světa.

A právě život, jak profesní, tak i ten každodenní osobní, jednoho z nejdůležitějších umělců 20. století zachycuje nový přes 80 minut dlouhý dokument. K vidění je v těchto dnech v kinech celkem 13 kolumbijských měst, konkrétně se promítá ve městech Bogota, Medellín, Cali, Barranquilla, Cartagena, Bucaramanga, Ibagué, Villavicencio, Manizales, Armenia, Popayán, Pereira a Montería. Natáčení celovečerního dokumentu trvalo 19 měsíců, během kterých tvůrci zavítali do 10 různých měst nejen v Kolumbii. Natáčelo se například v čínském Pekingu, v New Yorku v USA, v Paříži či italské Pietrasantě, kde má Botero svou rezidenci. Do kin se pak snímek dostává právě 70 let od zahájení Boterovy umělecké kariéry. V květnu bude dokument uveden také v Mexiku či Španělsku.

Za vznikem dokumentu stojí nápad kanadského producenta Dona Millara, kterého nadchla Boterova výstava putující po třech čínských městech v roce 2015. Do přípravy se však zapojila také Boterova rodina a někteří jemu blízcí lidé. Boterova dcera Lina se na dokumentu dokonce podílela v roli výkonné producentky a kreativní poradkyně. Podle jejich slov rodina souhlasila s natáčením, protože si přála, aby lidé poznali příběh jejich otce. I když existují snad desítky dokumentů o tomto mezinárodně uznávaném umělci, málokdy byly k vidění v jeho rodné zemi. Neexistoval ani žádný ucelený záznam o jeho díle a osobě, proto se kromě natáčení skupina výzkumníků věnovala studiu archívů o tomto mistrovi. Navíc právě díky aktivní účasti rodiny se podařilo do dokumentu zařadit i příběhy vyprávěné samotným umělcem, který běžně moc rád nemluví a raději nechává svá díla, aby mluvila sama za sebe.

V dokumentu se objeví více než 300 Boterových děl, takže divák shlédně přibližně 3 jeho díla za minutu. Snímek je tak zároveň intimní procházkou mapující profesní dráhu umělce považovaného za ikonu výtvarného umění Latinské Ameriky. Přibližuje jeho umělecké začátky, ale také největší úspěchy v různých částech světa komentované jeho vlastním hlasem či jeho nejbližšími. Diváci poznají všechna důležitá místa, kde se rozvíjel a odehrával jeho umělecký život, jako je italská Florencie, kde studoval na umělecké akademii, Paříž, kde se inspiroval díly v muzeu Louvre, či hlavní město Mexika, kde začal naplno tvořit svým charakteristickým stylem. Ukazuje umělce ale i v jeho dílně při tvorbě nových děl.

Zároveň se zaměřuje i na ne tolik známé detaily z jeho života, například na obrovský vliv, který měl na jeho charakteristický umělecký styl jeho otec. Ukáže i dopad tragické smrti jeho čtyřletého syna Pedra v roce 1974 v Madridu, kdy se po celý následující rok Botero ve svých malbách zaměřil čistě na ztvárnění svého syna. Diváci se dozví také o frustraci, kterou Botero prožíval kvůli tomu, že nezapadal do tradičních uměleckých hnutí, nebo o výjimečné skromnosti, lidskosti a výborném smyslu pro humor, který se skrývá za jeho odměřeným výrazem v obličeji.

Fernando Botero se narodil 19. dubna roku 1932 v kolumbijském Medellínu. I když ve 40. letech minulého století nebyla dráha umělce považována za zrovna prestižní povolání, rodiče Fernanda jeho záměr a vášeň podpořili. Uměleckou kariéru zahájil jako ilustrátor literární přílohy medellínského deníku El Colombiano, když byl ještě adolescentem. V roce 1951, tedy ve svých 19 letech, si splnil svůj první sen, když v Bogotě představil svou první samostatnou výstavu maleb v Galerii Leo Matiz. Krátký čas žil v severokolumbijském městečku Tolú, kde vznikl obraz Naproti moře, který byl následně oceňen v malířské soutěži. Botero poté odcestoval do Evropy, kde i krátce studoval na uměleckých akademiích ve španělském Madridu a italské Florencii, pobýval také v Barceloně či v Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk četbou, návštěvou evropských muzeí a především samotnou malbou.

V cestách pak pokračoval do Mexika, New Yorku a Washingtonu, období bohaté na novou tvorbu, ale chudé na ekonomické prostředky. Po návratu do Kolumbie získal další ocenění, osvobodil se od dřívějšího vzdáleného vlivu mexického muralismu, inspiroval se umělci italské renesance a jeho styl se konsolidoval. Od roku 1964 zahájil také první práce v oblasti sochařství, od roku 1975 se pak tomuto odvětví věnoval naplno. V devadesátých letech následovaly obrovské výstavy v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.

Z prvního manželství s nedávno zesnulou kulturní manažerkou jménem Gloria Zea má tři děti: Fernando je politikem za Kolumbijskou liberální stranu, Juan Carlos je spisovatelem a Lina pracovala jako televizní moderátorka. Ani dnes ve věku téměř 87 let se Botero nevzdálil od svého řemesla. Jeden den může ukončit obrovskou výstavu a následující den už od brzkých ranních hodin pracuje ve své dílně na novém díle. Fernando Botero patří také  k významným filantropům, kdy řadu svých děl věnoval rodné zemi i jiným pro něj významným místům.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Portafolio.co, Historia-biografia.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Výstava českých umělců v Medellínu

do 13. dubna 2019 probíhá výstava výtvarných a sochařských děl čtveřice významných českých umělců Františka Skály, Jiřího Šorma, Otto Plachta a Petra Světlíka a to v prostorách regionální galerie Palác kultury v historickém centru města Medellín. Kulturní projekt nazvaný Život bez hranic připravila česká Asociace Amigos de Colombia k 30. výročí Sametové revoluce a organizačně a finančně se na něm spolupodílelo Velvyslanectví ČR v Bogotě a Honorární konzulát ČR v Medellínu.

Součástí projektu byla poznávací cesta českých umělců po Kolumbii spojená s kulturní výměnou s místními umělci, umělecký workshop a následná prezentace zde vzniklého díla na společné výstavě v Medellínu.

Slavnostní zahájení výstavy proběhlo 13. března za účasti, mimo jiné, i guvernéra regionu Antioquia pana Luise Emilia Péreze a ředitelky regionálního kulturního institutu Palác kultury paní Isabel Cristiny Caravajal. Hlavní záměr projektu spočívá nejen v představení předních českých umělců v Kolumbii, ale také ve snaze podpořit kontinuální kulturní výměnu mezi oběma zeměmi.  Zastřešujícím tématem výtvarného workshopu bylo motto mír a usmíření, související jak s výročím Sametové revoluce, tak s mírovým procesem v Kolumbii.

Zdroj: mzv.cz/bogota. Foto (Alena Antonovičová).

Nový honorární konzulát v Ibagué

V úterý 19. března se rozšířila síť honorárních konzulátů ČR na území Kolumbie, kterých je nyní v zemi již šest. V městečku Ibagué byl totiž slavnostně otevřen nový honorární kozulát s působností pro departamenty Tolima, Meta, Vichada, Guainía a Guaviare. Úřad vede honorární konzulka paní Sybila Puente Escallon, ředitelka jazykové školy Colombo Americano (Calle 35 No. 4a-18, Barrio Cádiz, Ibagué), která se stala sídlem nového honorárního konzulátu.

Otevření konzulátu bylo spojeno se slavnostní inaugurací výstavy 1918/1968, připomínající 100 let od založení Československa. Akce se zúčastnilo na 150 pozvaných hostů, mezi nimi také starosta města Ibagué pan Guillermo Alfonso Jaramillo, zástupci místní obchodní komory, podnikatelských svazů a oborových grémií, čeští krajané, významní regionální podnikatelé, představitelé univerzit a kulturní obce a zástupci médií.

Pan starosta ve svém projevu vyzdvihl vzájemnou spolupráci mezi městem Ibagué a zastupitelským úřadem v Bogotě, která vyústila například v přejmenování jednoho z místních náměstí na náměstí Lidic v roce 2017 a odhalení památníku obětem lidické tragédie a ozbrojeného konfliktu v Kolumbii následujícího roku.

Česká republika byla čestným hostem 1. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Ibagué (2016) a 2. Mezinárodního týdne města Ibagué (2017). Nová honorární konzulka následně poděkovala za svěřenou důvěru a vyjádřila naději, že se jí podaří v těchto i dalších projektech úspěšně pokračovat. Pan velvyslanec Miloš Sklenka ocenil významnou podporu města při rozvíjení bilaterální spolupráce a předal panu starostovi medaili Jana Masaryka za významný přínos k šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

Kontakty
Adresa : Colombo Americano, Calle 35 No. 4a-18, Barrio Cádiz, Ibagué
Telefon: 00578/515 0789, 264 3291
E-mail úřadu: sybilapuente@hotmail.com
Mobil : 0057/3112049092
Úřední hodiny úřadu : pondělí – čtvrtek 09.00 – 11.00 (dále dle telefonické domluvy)

Zdroj: Velvyslanectví ČR v Bogotě.

Svátek kolumbijské hudby v městečku Ibagué

Březen se nese ve znamení kolumbijské andské hudby. V druhé polovině měsíce se totiž všichni milovníci těchto žánrů sjíždí do Ibagué, hlavního města kraje Tolima, kterému se také přezdívá hlavní kolumbijské město hudby. Letos ve dnech 18. až 25. března totiž městečko hostí již třiatřicátý ročník známého Festivalu kolumbijské hudby.

Celá tradice je spjata se dvěma hudebníky jménem Garzón a Collazos, které historie svedla dohromady v roce 1938. Spojili tehdy své talenty a pokračovali ve společné kariéře až do roku 1977. V polovině 50. let tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Tím se postavil do čela kulturního hnutí, které se ze všech sil snažilo, aby karibský a tichomořský kolumbijský folklor nezanikl pod dominancí jiných rytmů jako bambuco či pasillo.

Ohlas jejich práce dosáhl takového rozsahu, že v březnu 1987, přesně rok po smrti mistra Garzóna, vznikl Národní festival v městečku Ibagué. Akce se v tomto místě uchytila i proto, že právě Ibagué mělo vždy blízko k oběma osobnostem a svou polohou se stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů jako je Huila, Valle, kávová oblast, ale také Boyacá či Santander. Jelikož je festival příležitostí vychutnat si folklórní tradice, byl v roce 2003 prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím.

I letos se do města sjelo na tisíc hudebníků z různých krajů země, kteří různými andskými rytmy rozezněli ulice tohoto příjemného městečka. Na programu figuruje na 60 různých soutěžních i nesoutěžních akcí, aktivit a koncertů přístupných zdarma, jako je například setkání těch nejmenších nebo národní univerzitní setkání s účastníky z různých významných kolumbijských univerzit.

V krajské soutěži se utkalo 17 hudebních uskupení z Tolimy v centrálním parku města, kde zazpívali díla místního hudebníka jménem Cantalicio Rojas. Soutěž nazvaná Princové písně patří k hlavním událostem festivalu. Akce se účastní dvacet duetů, vybraných komisí z velkého počtu uchazečů. Komise se přitom rozhodovala na základě historie hudební práce těchto duetů, jejich repertoáru, s přihlédnutím také na absolvovaná studia, jejich zlepšení v průběhu let, hudební doprovod či vokální umění.

Tentokrát festival vzdává poctu kolumbijské zpěvačce a skladatelce Maríi Isabele Saavedra, která na akci nejen vystupuje, ale obdržela i speciální řád, nejvyšší uznání Kolumbijské hudební nadace. Vystudovala původně žurnalistiku, pracovala v televizi a vytvořila i vlastní kulturní podnik. Skládala také hudbu, ale až díky známostem se jí začala skutečně naplno věnovat.

Postupně přešla od jednodušších skladeb až po komplexní písně, zároveň se ale vrátila k jednoduchosti a oprostila se od komplikovaných hudebních forem. Nyní tedy skládá písně vytvářející speciální atmosféru a vyprávějící příběhy, které pomocí hudby zasahují lidské city.

Právě její skladby měly vliv i na známý duet Liny a Juliána, první výherce soutěže duetů v roce 1995. Od té doby se oba snaží nenechat si ujít ani jeden ročník festivalu. Mezi dalšími hosty vyniká například účast hudebníků jako Maía, Kubánky Raquel Zozaya či skupiny Los Rolling Ruanas. Hlavní koncert se přitom odehrál 23. března v Národní den kolumbijské hudby a připomněl dílo mistra Josého Faxira Sáncheze v podání dvou významných místních duetů.

Více informací a celý program naleznete na stránce www.fundacionmusicaldecolombia.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Známý kytarista Petr Vít vystupuje v Medellínu

Tuto středu 20. března od 18 hodin se koná kytarový recitál Petra Víta, mistra klasické a flamencové kytary, který zahraje díla hudebních skladatelů Isaaca Albénize, Manuela de Falla, Alonsa Mudarry a další skladby patřící k tradiční flamencové hudbě. Koncert proběhne v univerzitním divadle Teatro Universitario Camilo Torres Restrepo v Medellínu (adresa: ulice 67 č. 53-108 Blok 23). Vstupné je zdarma po předložení lístku, který si zájemci mohou vyzvednout buď na informacích bloku 16 v rámci univerzitního města, nebo přímo ve vstupním sále v divadle.

Petr Vít v současné době pracuje jako pedagog na brněnské konzervatoři a je uměleckým ředitelem Festivalu španělské kultury Ibérica a festivalu Barvy flamenca, pořádaných v České republice.