umění

Kolumbie si letos připomněla život a dílo Manuela Zapaty

Lékař, antropolog, folklorista, ale také nejvýznamnější spisovatel afrokolumbijské literatury, takový byl Manuel Zapata Olivella. Narodil se v březnu před 100 lety, proto kolumbijské Ministerstvo kultury vyhlásilo již loni v říjnu rok 2020 rokem této výjimečné osobnosti. Po celý rok se tak v Kolumbii odehrávaly vzpomínkové akce s cílem přiblížit široké veřejnosti význam a odkaz kolumbijského intelektuála a literáta.

Ministerstvo kultury a skupina kolumbijských univerzit navíc spojili síly a vytvořili webovou stránku věnovanou Zapatovi. Zájemci tím získali snadný přístup k jeho dílu, výzkumům s ním spojeným či audiovizuálním materiálům včetně dokumentu, který přibližuje jeho život. Snímek má anglické, francouzské, portugalské, ale také ruské či čínské titulky a byl odvysílán i v zahraničí. Na stránce můžete shlédnout také výstavu nazvanou Výtvarní umělci a zpěv africké diaspory, nebo si prostudovat časopis Letras Nacionales, který v roce 1965 Zapata založil a během 20 let jeho existence vyšlo 46 čísel.

Manuel Zapata pocházel z oblasti kolumbijského Karibiku, konkrétně ze starobylého a historického městečka Lorica, ležícího na březích řeky Sinú. Jedná se o symbolické místo pro jednu z nejznámějších původních kultur území Kolumbie, indiánský národ zvaný zenú. Zapatova matka byla míšenka s indiánskou krví, jeho otec byl afrokolumbijec a uznávaný učitel, který založil školy a vyučoval filozofii. A právě lásku ke vzdělání a k upřímnému hledání pravdy předal svým dětem.

Když bylo Manuelovi devět let, jeho rodina se přestěhovala do města Kartagena, konkrétně do koloniální čtvrti Getsemaní, kde vyrostl jeho otec. Jedná se o místo plné legend a kulturní tvořivosti již od dob kolonie a také o místo protagonismu černochů a mulatů při zakládání republiky. Po ukončení střední školy odcestoval do Bogoty, kde studoval medicínu a zahájil jedinečnou pouť po různých koutech světa. Jeho touha po poznání a vášeň tuláka ho přivedly do zemí střední Ameriky, Evropy, Afriky, Spojených států či Číny. Zabýval se etnomuzikologií, přednášel na univerzitách a se svou sestrou Délií založil spolek folklórních tanců, který vystupoval v Kolumbii i v zahraničí. Zemřel v roce 2004 ve věku 84 let v Bogotě.

Jeho odkaz se dá jen těžko změřit. Již ve svých 22 letech psal poučné články, kde předvedl svou geniální intuici a neotřelé hodnocení kolumbijské kultury. Napsal také více než dvacet knih, včetně románů, příběhů, divadelních her, historických či antropologických esejí. Ústředním tématem jeho tvorby je historie a kultura obyvatel kolumbijského Karibiku, černochů a inidánů, kdy zachycuje především útlak a násilí. K jeho nejvýznamnějším dílům bezpochyby patří román a epopej s názvem Changó, el gran putas, který je výsledkem jeho dvacetiletého výzkumu.

Ukazuje 500 let historie z pohledu Afričanů a náboženství yoruba, včetně příchodu afrických otroků na americký kontinent. Snad nikdo jiný ve svém díle nevysvětlil lépe vliv Afričanů, indiánských komunit i mesticů při formování kolumbijského národa ve všech možných aspektech. Poukázal na jejich přínos v oblasti produktivních činností, kulturních vyjádření jako gastronomie, umění či sport, ale také v rámci spirituálního dědictví. Zapata se navíc zasloužil i o šíření tohoto kulturního bohatství místních národů jak v zemi, tak v cizině. Naučil Kolumbijce oceňovat rozmanitost zdejších hudebních rytmů i tanců. Celý život také s velkým nadšením a optimismem bojoval proti sociální nespravedlnosti, a zejména proti rasismu zaměřenému vůči černošskému a indiánskému obyvatelstvu.

Zdroje: Zapataolivella.Univalle.edu.co, RevistaArcadia.com-1, RevistaArcadia.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3.

Retrospektivní výstava díla Beatriz González

I když spousta kulturních aktivit zůstává v Kolumbii omezená, muzeum umění Museo de Arte Miguel Urrutia, které spravuje Národní banka země, zahájilo v druhé polovině října zajímavou výstavu jedné z nejdůležitějších představitelek současného kolumbijského umění. Výstava nazvaná Beatriz González: retrospektiva přináší chronologický přehled umělecké tvorby této malířky, sochařky, grafičky, historičky a umělecké kritičky, která z velké části reflektuje historické a kulturní prostředí Kolumbie.

Výstava je ve své fyzické podobě k vidění do 7. prosince a to po předchozí rezervaci. Zkrátka však nepřijdou ani milovníci umění z jiných částí země i světa, kteří mohou využít různých digitálních nástrojů a poznat jednotlivá díla podrobněji. Připravena je například video tour, kterou diváky provede přímo sama autorka, ale také virtuální prohlídka ve 3D formátu nebo didaktické hry pro ty nejmenší. Videa kurátorů, kritiků a dalších umělců pak napomáhají poznat osobnost této umělkyně a porozumět vývoji její tvorby.

Navštívit tuto jedinečnou výstavu znamená objevit moc umění skrze příběhy, tvary, barvy a kontext, ve kterém dílo vznikalo v průběhu více než padesáti let tvůrčí činnosti této umělkyně. Vyznačuje se především silným spojením s kolumbijskou identitou a podává svědectví o historii masakrů, politických a sociálních konfliktů v zemi v posledních dekádách. Někteří odborníci proto přirovnávají její dílo ke Guernice známého španělského malíře, sochaře a básníka Pabla Picassa.

Prohlídka začíná Oponou pohyblivé a měnící se přírody (1978), vyrobené z cirkusového stanu v podobě obrovského závěsu (osm metrů na čtyři metry), na kterém González ztvárnila svou verzi obrazu Oběd na trávě malíře Édouarda Maneta. Toto dílo přibližuje návštěvníkům počáteční fáze tvorby umělkyně, která se vyznačuje právě transformací známých uměleckých děl. Vytvořila tak i svou verzi obrazů Velázqueze, Vermeera či obrazy napodobující techniku známého kolumbijského malíře a sochaře Fernanda Botera, kdy děti na obrázcích mají viditelně nafouklé obličeje. V sále můžete najít i další emblematické obrazy jako Královna Isabela nebo její verzi obrazu Simon Bolívar.

Původní malby abstraktnějších figur z 60. let dostaly o desetiletí později figurativnější charakter se silnými barvami, které evokuují lidovou kulturu. Reprodukuje lidové postavy i náboženské motivy na nábytku každodenního použití, inspiruje se v dílech slavných umělců i v barvách budov města Bucaramanga. Zájemci mohou vidět i dva ze tří obrazů nazvaných Sebevrazi ze Sisgy, zachycující pár vesničanů, kteří se raději zabili, než aby museli čelit sexuální touze, protože jejich vztah musel zůstat čistý. Za vzor jí posloužil obrázek z místního tisku, který reprodukovala za použití jednoduchých a přesto jedinečných barev.

Další ukázka tvorby pak zahrnuje díla s politickou a národní tematikou. Ke změně zaměření u této umělkyně dochází v 80. letech za vlády prezidenta Turbaye, o kterého se velmi zajímala. Byla fascinována jeho osobností i sdělovacími prostředky, a tak začala malovat jeho obrázky, které se objevovaly v novinách. V roce 1985, po násilném obsazení Paláce spravedlnosti v Bogotě, se González rozhodla nepokračovat ve svých dílech s pro ni charakteristickým humorem, který se odrážel i v intenzivních a zářivých tónech barev. Naopak začíná objevovat modré a šedé odstíny v plochých figurách, a ve svých dílech nově zachycuje především bolest obětí ignorace vlád daného období.

Použitím jedinečného uměleckého jazyka tak vytváří svědectví a dokumentuje realitu na okraji zájmu. Například obraz Las delicias (1997) vychází z fotografií matek vojáků, kteří byli zavražděni a uneseni při obsazení vojenské základny Las Delicias v roce 1996. González v něm zachycuje utrpení prostřednictvím plačících obličejů. Věnuje se také tematice imigrantů, kteří denně plní stránky novin, pro čtenáře však zůstávají anonymními osobami.

Expozice je výsledkem pětiletého výzkumu dvou odborníků na umění – Mari Carmen Ramírez, ředitelky sekce latinskoamerického umění Muzea umění v Houstonu, a Tobíase Ostrandera, kurátora v muzeu umění Prez Art Museum v Miami.

Od počátku spočívala hlavní snaha celého projektu ve zviditelnění díla Beatriz González na mezinárodní úrovni, i proto se s její originální tvorbou mohli již v předchozích letech seznámit milovníci umění například v Londýně, v New Yorku nebo v Německu. Tím, že samotná autorka je zároveň historičkou umění a kurátorkou, kladla velký důraz na chronologii výstavy. Prostřednictvím jejich děl tak návštěvníci získají cenné lekce o umění, historii a pozici kultury v Kolumbii.

Beatriz González Aranda se narodila v listopadu 1932 v kolumbijském městečku Bucaramanga v kraji Santander. V roce 1956 začala studovat architekturu na Národní univerzitě Kolumbie, školu ale nedokončila. Až následně vystudovala umění na uznávané soukromé univerzitě Universidad de los Andes v Bogotě. Jejím hlavním učitelem byl Antonio Roda.

Zdroje: BanRepCultural.orgElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Bogota žije uměním, i když tentokrát virtuálně

Ani letos hlavní kolumbijské město nepřišlo o nejdůležitější svátky umění v roce, které patří zejména galériím a nezávislým projektům a které představují to nejlepší ze současné především národní umělecké scény. Díky svým rozmanitým veletrhům se Bogota pravidelně stává centrem obchodu s uměním. I svět umění však musel reagovat na momentální situaci a s ní spojená omezení, takže většina aktivit se letos přesunula do virtuálního prostoru. Umělecká tvorba tak přichází až do domovů nejen odborníků, ale i laiků, kteří mají jedinečnou možnost blíže se seznámit s prací umělců a zároveň se dozvědět více o celém oboru. Ostatně veletrhy se každoročně snaží představit umění jako něco obohacujícího a dostupného pro všechny, nejen pro sběratele a experty.

Jedním z nich je Veletrh umění a kulturní festival Barcú, který se běžně pořádá v koloniálních domech bogotské historické čtvrti La Candelaria. A protože právě toto jedinečné prostředí vždy dodává veletrhu jeho půvab, i digitální prohlídky ve dnech 13. až 18. října zahrnovaly fotografie tradičních náměstí, uliček a domů. Stránka veletrhu nabídla kromě 3D návštěvy různých galerií s průvodcem či bez něj také hudební koncerty. Na třech místech v Bogotě (konkrétně na obrazovkách Movistar Areny, v parku Bicentenario a v galerii San Diego) se představilo dílo Bez nebe (Sin Cielo) s hlubokým enviromentálním poselstvím, tvorba čestného hosta veletrhu, umělkyně Clemencie Echeverri.

Také další každoroční veletrh Feria del Millón zareagoval na současnou situaci a v průběhu deseti dní (od 8. do 18. října) umožnil na svém webovém portálu zcela zdarma poznat talent 71 začínajících umělců, kteří byli pečlivě vybráni komisí z více než tisícovky uchazečů. Tradičně se jedná o tvůrce, kteří zatím nejsou zastoupeni žádnou oficiální institucí a nemají tak možnost nabídnout svou práci potenciálním kupcům. Doprovodný program přinesl výstavu fotografií, debaty a další ukázky audiovizuálních prací spojených s ne příliš frekventovanými místy hlavního města.

Ani ten vůbec nejvýznamnější kolumbijský umělecký veletrh známý pod zkratkou ARTBO nezůstává pozadu. Již dříve, od 29. července do 29. srpna, proběhl speciální virtuální program ARTBO|Fin de Semana, který přinesl virtuální prohlídky a doprovodné aktivity v rámci více než 60 výstavních prostor včetně galerií, muzeí či nadací jak v Bogotě, tak v městech Cali, Medellín, Pereira, Barranquilla a Cartagena. Konala se série konferencí zabývajících se moderním uměním, prostor byl vyhrazen také vztahu mezi uměním a gastronomií či digitální aukci přibližně 80 uměleckých děl.

Letošní umělecká přehlídka v Bogotě pak vyvrcholí na přelomu října a listopadu, konkrétně od 27. října do 1. listopadu, kdy se uskuteční hlavní část veletrhu ARTBO|Temporada s cílem podpořit prodej a přispět tak k reaktivaci trhu s výtvarným uměním. Důraz je proto kladen převážně na národní galerie a to jak v rámci digitálního prostoru, tak fyzických prohlídek, které se budou řídit přísnými epidemiologickými nařízeními, včetně dodržování sociálního odstupu.

Na milovníky umění čeká více než 30 kolumbijských galerií, které nabídnou více než 300 děl. Pořadatelé vytvořili novou digitální platformu, která usnadňuje vyhledávání děl podle ceny, techniky, galerie či klíčového slova. K dispozici bude také série audioprůvodců, kteří zorientují návštěvníky při prohlídce virtuálních prostor účastnících se na tomto projektu. Celá platforma bude fungovat až do konce listopadu.

Mezi galeriemi vyniká například Casa Hoffmann, která se sice galerií stala teprve nedávno, ale za celou svou historii nezávislého prostoru se zaměřila na průkopnické kurátorské projekty a na výzkum. Za zmínku stojí také Casas Riegner, galerie s dlouhou trajektorií a mezinárodním uznáním, která přináší novou kolektivní ukázku tvorby nazvanou Viewing room s díly několika generací umělců, jako je César González, Leyla Cárdenas, Antonio Caro, Liliana Porter, Álex Rodríguez, Bernardo Ortiz a další. Tradiční galerie El Museo uvádí výstavy umělců jménem Gonzalo Fuenmayor, Jorge Cabieses a Rubén Rodrigo; galerie La Cometa zase představí díla ze svých dvou aktuálních výstav – Nadira Figueroy v Bogotě a Alejandra Sáncheze v Medellínu.

Pod taktovkou nezávislé kurátorky jménem Luiza Teixeira de Freitas nabídne sekce Fórum setkání sběratelů umění, debaty o sběratelství a vůbec poprvé i obchodní jednání mezi uměleckými poradci a galeriemi. Prostor nazvaný Studio zve širokou veřejnost, aby se dozvěděla více o historii kolumbijského a latinskoamerického umění od konce 20. století po současnost. Tato sekce, dříve Referentes, obecně přibližuje díla umělců, která rozbila stará paradigmata a stala se ikonami pro moderní umělecký svět. Důraz je letos kladen na témata spojená se sociálními protesty, videouměním a performance. Konverzací se zúčastní například Julia Buenaventura a Mario Opazo, kteří přiblíží své názory na kolektivní tvorbu, grafiku a performance v Kolumbii a jejich vztah k textu či grafickému designu.

V digitálním formátu budou k vidění i díla nové generace kolumbijských umělců. Sekce Artecámara dlouhodobě podporuje mladé talenty a usnadňuje jim zviditelnění na trhu s uměním. Letos sekci povedou tři kurátoři, kteří sehráli významnou roli v rozvoji kultury a umění v zemi. Jedná se o vrchního kurátora Muzea moderního umění v Medellínu Emiliana Valdése, kurátorku věnující se také výzkumu Ericku Flórez a umělkyni, profesorku a kurátorku Carmen Gil.

Zájemci z řad široké veřejnosti se mohou zúčastnit i akademického programu. Proběhnou čtyři workshopy zaměřené na témata jako prostory pro umění, sběratelství, úloha umění, kreativní procesy v době karantény či úloha sociálních sítí. Workshopy jsou přístupné zdarma, ale je potřeba se předem na stránkách veletrhu zaregistrovat.

I letošní ročník ARTBO, i když v nové netradiční podobě, se opět snaží zejména posílit vztah mezi nabídkou a poptávkou na trhu umění, podpořit aktivity, které usnadní vytvoření nových kontaktů a komercializaci mezi místními agenty, domácími i zahraničními experty z řad veřejnosti, ale také laiky. Veletrh pořádá Obchodní komora Bogoty.

Podrobné informace naleznete na oficiální stránce akce: www.artbo.co.

Další zdroje: Bogota.gov.co, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Poznejte dílo kolumbijského umělce, takový byl Enrique Grau

V prosinci letošního roku si Kolumbie připomene 100 let od narození jednoho ze svých nejvýznamnějších umělců, kterým je Enrique Grau. Již v průběhu roku se však pořádala a pořádá řada vzpomínkových akcí na jeho počest.

Na počátku roku Výstavní sál Cafam v Bogotě slavnostně zahájil výstavu nazvanou Grau 100 let živého obrazu. Výstava se zaměřila na rozsáhlou sbírku María Mulatas, jejímž autorem je právě Grau. María Mulata (nebo také mariamulata) je kolumbijský lidový název pro černého opeřence Quiscalus mexicanus z rodu Icteridae, který hnízdí v teplých oblastech střední části amerického kontinentu, od Spojených států až po pobřeží Kolumbie a severního Peru. V některých zemích je znám také jako quiscal nebo zanate.

Od 16. července pak mají všichni zájemci možnost prohlédnout si ukázku neuvěřitelné rozmanitosti autorova díla aspoň virtuálně (zde). K vidění jsou sochy různých velikostí, obrazy, na kterých se zdá, že jsou černí ptáci v pohybu a jiné, kde jakoby svůj pohled upřeli na návštěvníka. Na některých obrazech jsou ústředními postavami muži a ženy, kteří leží nebo si hrají na pláži, ale na okrajích plátna nechybí tmavá přítomnost uvedeného ptactva. V průběhu prohlídky kamera na chvíli zastaví u několika hlavních děl celé výstavy a diváci získají dodatečné informace. Vychází také vzpomínková kniha o tomto umělci, která přibližuje zejména lidskou stránku mistra.

Enrique Grau se sice narodil 18. prosince 1920 v hlavním městě Panamy, národnost měl ale kolumbijskou. Pár dní po porodu se také rodina přemístila do Kartageny na pobřeží Karibiku, kde žili do okamžiku, než emigrovali do New Yorku. Enrique byl především samouk, inspirovaný velkými mistry jako El Greco či Rembrandt, kdy kopíroval jejich díla, ale také maloval portréty filmových hvězd, rodiny a těch nejbližších. Díky těmto dílům obdržel ocenění v nově vytvořeném Národním salónu umělců Kolumbie, které mu přineslo stipendium pro studium v zahraničí. Grau si vybral New York, kde studoval na Art Students League a později, v roce 1956, odcestoval do Itálie, kde se naučil nové techniky v umělecké akademii ve Florencii. Následně se vrátil do Kolumbie. V této zemi také 1. dubna 2004 ve věku 83 let zemřel.

Někteří odborníci říkají, že mluvit o Grauovi znamená mluvit o revoluci v kolumbijském umění. Často ho popisují jako všestranného umělce, protože byl nejen malířem a sochařem, ale také scénografem a filmovým kritikem. Jeho rozličné umělecké tváře se ale vzájemně sjednocují, jeho díla (zejména ta pozdější) mají jasný expresionistický a abstraktní charakter a silný potenciál pro figurativní kompozici. Scenérie na jeho obrazech a expresivita figur odrážejí prvky divadla, protože je přítomna akce, tenze, život.

Nicméně v jeho prvních dílech se odráží spíš impresionistický vliv a významný figurativní charakter. Po jeho pobytu ve Florencii pak jeho obrazy získaly abstraktní a geometrické rysy, ovlivněné kubismem Pabla Picassa. Počátkem 60. let se ve své práci již zaměřuje na realismus, získává větší váhu jeho zájem o lidskou postavu a okolí a projevuje se jeho vášeň pro objem, zakulacené a konkrétní tvary. Grau se vyznačoval také talentem pro kresbu tužkou, pastelem, perem či uhlem.

V posledních letech se věnoval, mimo jiné, výzkumu tropické fauny a flóry, která se odráží v jeho cyklu Malá cesta barona Von Humboldta, kde se objevují figury amazónských ropuch, tropických hadů či hmyzu. Enrique Grau za svůj život uspořádal 80 individuálních výstav a účastnil se na 190 výstav kolektivních.

Již přibližně 13 let funguje muzeum Casa Grau ve čtvrti Chicó v Bogotě, kde umělec pobýval posledních 20 let svého života. V tomto uměleckém prostoru je vystavena velká část jeho malířských i sochařských děl, ale také práce jiných uznávaných národních i zahraničních umělců. Naleznete zde i umělcův pokoj s dobovým nábytkem, nebo příjemnou knihovnu, která se občas pronajímá ke kulturním i obchodním setkáním, jindy zase slouží jako filmotéka. Zároveň se zde pořádá řada kulturních aktivit, videokoncerty, besedy, konference i kurzy, a prostor dostávají i mladí umělci.

Zdroje: RevistaArcadia.com, DiarioAdn.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Poznejte alternativní festival divadla

Navzdory těžké situaci, se kterou se kolumbijská divadla v současné době koronavirové krize potýkají, se od 26. června uskuteční tentokrát virtuální ročník alternativního divadelního festivalu. Tato akce se pravidelně koná každé dva roky v dubnu a i letos byla naplánovaná na dny 3. až 12. dubna. Patnáctý ročník festivalu známého pod svou zkratkou Festa se ale nakonec konat kvůli opatřením v době pandemie nemohl. Organizátoři původně přemýšleli o tom, že by festival zrušili úplně, ale samotní účastníci festivalu je přesvědčili, že rádi nazkouší a natočí ve vysoké kvalitě svá díla, aby se akce mohla konat aspoň na dálku.

V průběhu deseti dní, tedy do 5. července, se festivalu zúčastní 92 divadelních spolků, z nichž 47 pochází přímo z Bogoty, 26 z ostatních koutů Kolumbie a 19 skupin je zahraničních. K vidění tak budou například hry v podání souborů z Mexika, Dánska, Japonska, Norska, Francie, Uruguaye, Argentiny, USA nebo Brazílie. Domácí scéna bude zastoupena mimo jiné divadelními soubory z Cali, Pereiry, Cartageny, Ibagué, Manizales, Pasta, Armenie či Buenaventury. Nejvíce asi překvapí právě jednotlivé regionální divadelní spolky, pro které je celá logistika náročnější, ale které nabízejí zajímavou ukázku divadelní tvorby.

Všechna vystoupení mohou zájemci shlédnout přímo z tepla svého domova a to zdarma. Každá hra pak bude k dispozici v průběhu 24 hodin. Jedná se o úplně novou zkušenost jak pro diváky, tak i pro samotné organizátory, kteří do programu zařadili i nové žánry jako jsou rozhlasové hry či dramatické video-četby. Na své si přijdou dospělí, děti i celé rodiny. Kromě uměleckých vystoupení nabízí festival i akademické besedy a vzdělávací workshopy. Aspoň virtuálně bude také vzdána pocta památce nedávno zesnulého herce, režiséra a dramaturga jménem Santiago García Pinzón.

A i když je divadlo živým vystoupením, které by neexistovala bez publika, neuspořádat nic nebyla pro organizátory akce alternativa. Festival již 30 let doprovází, zviditelňuje a podporuje národní dramatickou tvorbu, zve široké publikum k obraně života, míru, kultury a vytváří prostor pro reflexi ohledně důležitosti umění a jeho vlivu v různých sociálních prostředích. Akce zároveň pomáhá ukázat talent lokálních umělců nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.

Kompletní program i jednotlivá představení naleznete na webové stránce akce: corporacioncolombianadeteatro.com.

Další zdroje: Idartes.gov.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2.

Uplynulo 100 let od narození malíře Alejandra Obregóna

Umělecký svět si 4. června připomněl výročí 100 let od narození slavného kolumbijsko-španělského malíře, muralisty, sochaře a rytce Alejandra Obregóna. Byl jedním z nejdůležitějších představitelů výtvarného umění 20. století v Kolumbii. V době trvajících omezení kvůli koronavirové krizi oslavují některé kolumbijské kulturní instituce toto jubileum aspoň virtuálními vzpomínkovými aktivitami.

Například Národní banka společně s Muzeem moderního umění města Barranquilla pořádá sérii konferencí o životě a díle tohoto umělce. Ta první s názvem Alejandro Obregón a umělecká moderna kolumbijského Karibiku proběhla hned 4. června pod vedením profesorky historie umění na univerzitě Universidad del Atlántico, Isabel Cristiny Ramírez. Ve své přednášce se historička zaměřila na vyobrazení krajiny v dílech Obregóna a jeho moderní styl, který je jiný a často zcela opačný, než používaly avantgardní směry v Evropě na počátku minulého století. Další konference se pak budou postupně věnovat také Obregónovi a kolumbijskému kontextu, nástěnným malbám umělce ve městě Barranquilla či dekádě 70. let a přechodu Obregóna od olejomalby k akrylové tvorbě. Odborníci pohovoří dále i o tématech krajiny, flóry a fauny, nebo třeba násilí v umělcových obrazech.

Alejandro Obregón se narodil v roce 1920 ve španělské Barceloně. Jeho otec byl Kolumbijec, matka pocházela z Katalánska a rodina Obregonových vlastnila textilní továrnu v kolumbijském městě Barranquilla. Většinu svého dětství tak Alejandro strávil právě tam, ale cestoval a žil také ve Španělsku, v Británii, Spojených státech i Francii. I přesto, že studoval v různých zemích, jeho kreativním světem byl vždy Karibik a obecně Kolumbie. Než se začal věnovat umění, tak stihl vystřídat řadu rozličných povolání a aktivit. Hrál například rugby, pracoval v diplomatických službách, dokonce si zahrál britského generála v jednom filmu. Také řídil kamiony ropných společností v oblasti kolumbijského Catatumba (kraj Severní Santander) poblíž hranic s Venezuelou.

Právě při řízení kamionu po příkrých cestách tamějšího regionu našel své poslání a rozhodl se studovat malbu. Jako malíř byl nejdříve objeven ve Španělsku v první polovině 40. let 20. století, kde představil několik portrétů. Kolumbijský umělecký svět ho měl možnost poznat díky jeho účasti na V. Národním salónu kolumbijských umělců v roce 1944. Jeho olejové malby jako Zátiší nebo Chlapec se džbánem získaly velmi pozitivní ohlasy místní kritiky, která jeho práci označila za romantický expresionismus.

V roce 1954 poznal anglickou malířku Fredu Sargent, se kterou se v Panamě oženil. V roce 1958 pak odcestoval do Spojených států, kde začal mít kontakt s abstraktním expresionismem. Později se stal například ředitelem Muzea moderního umění v Bogotě, ale nakonec se vrátil na kolumbijské pobřeží Karibiku. Zemřel ve věku 71 let dne 11. dubna 1992 v severokolumbijské Kartageně. Pohřben byl v rodinné hrobce na centrálním hřbitově města Barranquilla.

Obregón byl aktivním členem známé Skupiny Barranquilla, kterou vytvořil společně například s literátem Gabrielem Garcíou Márquezem a novinářem Álvarem Cepedou Samudio. Tato skupina mladých umělců podpořila vznik řady institucí, které jsou dodnes nosnou páteří uměleckého světa v zemi, jako jsou muzea umění, nové osnovy na uměleckých fakultách apod. Právě Obregón stál v čele proudu modernistů, kteří se stavěli proti tradičním přístupům založeným na realismu daného období. Tito umělci se distancovali od imitace klasického evropského stylu a vytvořili nový jazyk, který postupně získával prostor v rámci národního umění.

V Obregónově tvorbě se odráží fascinace kolumbijskou přírodou a kulturou, spojoval abstraktní a figurativní prvky. V jeho obrazech a nástěnných malbách, kterými se nejvíce proslavil, se nacházejí vulkány, amazonský prales, kondoři, ptactvo, krajina And a celá paleta barev, včetně šedých a tmavých stínů, nejen barevnost Karibiku.

Umělec maloval pro barvu samotnou, pro samotnou lyrickou pošetilost forem. Řada z jeho prací je charakteristická silnou politickou a sociální kritikou. Díla jako Mrtvý student (1957) odkazující na období vlády diktátora Gustava Rojase Pinilly nebo obraz Násilí (1962) poukazující na jedno z nejkrvavějších období Kolumbie 20. století jsou jasným důkazem. Právě olejomalba Násilí je kritiky i historiky považována za jeho vrcholné dílo. Znázorňuje zmrzačenou ženu, bez paží a bez nohy, ležící na zemi tak, že části jejího nahého těla se zvedají ve tvaru hor a odkazují na kolumbijskou geografii.

Někteří odborníci poukazují také na fakt, že díky slabému kulturnímu zázemí v zemi a omezené spolupráci kulturních institucí se dílu Obregóna i jeho současníků nedostává dostatečné pozornosti. Neexistuje ani žádná ucelená výstava či muzeum jeho tvorby, takže zájemci musí hledat jeho díla v různých národních i soukromých sbírkách.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co, ElHeraldo.co. Foto 1, foto 2 (Násilí), foto 3.

Botero i jeho muzeum slaví narozeniny

Světově proslulý malíř z kraje Antioquia, Luis Fernando Botero Angulo, oslavil dne 19. dubna 2020 už 88 let. V tomto roce také slaví Boterovo muzeum v Bogotě 20 let od svého založení. Pro veřejnost však bylo otevřeno o pár měsíců později, konkrétně v listopadu 2000, a od té doby se stalo “povinnou” zastávkou pro všechny turisty navštěvující kolumbijské hlavní město.

Mistr Fernando Botero tehdy daroval kolumbijské Národní bance 123 svých vlastních děl a 85 děl mezinárodních umělců, jako jsou Picasso, Leger, Renoir, Monet, Dalí, Giacometti, Freud nebo Bacon. Sbírka se tak pyšní díly, které poukazují na vývoj moderního umění, od impresionistického hnutí na konci 19. století do poslední dekády 20. století. Ostatně místní tisk tehdy označil tento Boterův počin jako největší dárek, který kdy Kolumbijec věnoval své zemi.

Jednou z podmínek, kterou si mistr Botero stanovil, když daroval svá díla, bylo to, že žádné z nich nesmělo být zapůjčeno nebo přemístěno jinam. On sám určil, kde by každé z děl mělo stát a stálá expozice muzea tak dodnes přesně dodržuje Boterovy pokyny.

V úvodním projevu k zahájení této výstavy před dvaceti lety mistr Botero zdůraznil, že je nesmírně rád, že tato díla patří Kolumbii a že milovníci umění, kteří navštíví muzeum, budou moci vstoupit do kontaktu s nejdůležitějšími uměleckými směry našich dob, s originální tvorbou velkých mistrů.

Zároveň uvedl, že darováním souboru obrazů, kreseb a soch a jejich zpřístupněním veřejnosti chtěl přispět k míru, po kterém Kolumbijci tolik touží. Opravdový mír totiž vyžaduje kolektivní úsilí a hmatatelné činy, jednoznačně prokázanou vůli a snahu o harmonii. Proto si Botero přál, aby byl jeho dar vnímán jako osobní demonstrace jeho víry v Kolumbii a v její budoucnost.

I když tento výjimečný malíř a sochař v Kolumbii nežije, svá díla zanechal ve své rodné zemi. Spousta lidí se ho prý ptala, na důvod tohoto rozhodnutí. Podle Botera musela díla zůstat v Kolumbii právě proto, že je země zmítaná násilím. Barbarství je totiž potřeba čelit právě civilizací, proti násilí je potřeba bojovat kulturou, proti nesnášenlivosti je nutné postavit umění, protože umění není žádný rozmar, který jen zdobí společnost, ale duchovní potřeba, kterou bychom všichni měli sdílet s nadšením.

Tvorba Fernanda Botera je charakterizována kreativitou, jednoduchostí, jemnou barevností, smyslností ve formách, zálibou pro nepředvídatelné detaily a jakoby groteskně obézními a napuchlými postavami. Boterův vědomě naivní styl navozuje jakousi delikátní rovnováhu mezi humorem a kritikou společnosti a mezi uměním a politikou.

V průběhu celého roku 2020 budou probíhat různé aktivity na oslavu muzea i přínosu Boterových děl ke kolumbijské kultuře, které zájemci mohou sledovat i na Instagramu muzea. Samotné muzeum se nachází v historickém centru Bogoty, ve čtvrti La Candelaria, v krásné koloniální budově, která do roku 1955 sloužila jako místní arcibiskupství.

Muzeum bývá za běžné situace otevřeno každý den s výjimkou úterý a přístupné je pro širokou veřejnost zcela zdarma. Vzhledem k současné epidemiologické situaci Kolumbie uzavřela nejen své hranice, ale také kulturní instituce. Jednotlivá díla stálé expozice si ale můžete prohlédnout i na dálku přímo na stránkách zřizovatelské instituce, tedy Národní banky zde.

Zdroje: BanRepCultural.org, ArtMuseum.czFoto 1 (Fernando Botero), foto 2 (Rodina – Una familia), foto 3 (Muž na koni – Hombre a caballo).

Město Barranquilla zve na Karneval umění

Počátek února bude ve městě Barranquilla na pobřeží kolumbijského Karibiku patřit umění. Od 6. do 9. února tam totiž proběhne již 14. ročník Mezinárodního karnevalu umění, který láká všechny návštěvníky na rozmanitý program v duchu motta „party přemýšlení“. Jedná se o oslavu všech možných způsobů kreativní tvorby a myšlení.

Pod záštitou nadace Fundación La Cueva se letos představí na 40 speciálních hostů, jak domácích, tak zahraničních, řada z nich se může pochlubit národními či mezinárodními cenami ve svých oborech. Karneval bude tradičně probíhat v různých částech města jako je Kulturní karibský park, místní filmový archiv, restaurace a bar La Cueva či zahrady divadla Teatro Amira de la Rosa, kde bude připraven program pro ty nejmenší. Jako každým rokem je vstup na jednotlivé akce zdarma a je omezen pouze kapacitou v případě uzavřených míst. Aby byl zachován karnevalový duch celé události, návštěvníkům se doporučuje přijít v maskách.

V hlavní roli letošního setkání významných tvůrců na pobřeží kolumbijského Karibiku není nikdo a nic jiného než tvorba, reflexe, myšlení, podívaná a magie. Jedná se o čtyři dny, kterým vévodí literatura, scénické umění, výtvarné umění, sedmé umění tedy kinematografická tvorba, komická vystoupení a spousta dalších vyjádření kreativity a představivosti.

Do Barranquilly přijedou umělci například z Itálie, Španělska, Portorika, Dominikánské republiky, Spojených států, Mexika, Kuby, Argentiny či Peru. Zvláštní pocty se dostane kubánskému hudebnímu duu Hansel a Raúl, kteří budou oceněni za 40 let své umělecké dráhy a zúčastní se i jednotlivých akcí karnevalu. Z dalších hudebníků pořadatelé vyzdvihují přítomnost El Kanka ze Španělska či hudebníka jménem José Mangual Jr, známého protagonisty salsy z New Yorku.

Mezi čestnými hosty vyniká také britský režisér Peter Webber, který stojí za známými filmy jako Hannibal – Zrození, Emperor či Dívka s perlou. Na karnevalu představí svůj nový dokument o hudbě reggae a umělcích z Jamajky nazvaný Inna de Yard. Na programu figurují i zajímaví spisovatelé jako je kubánský novinář a historik Rafael El Chino Lam, spisovatel, kritik a sochař Guillermo Linero či uruguayská spisovatelka Fernanda Trías.

Kontroverzní literární žurnalistiku bude zastupovat jedna z nejlepších představitelek Latinské Ameriky, peruánská kronikářka Gabriela Wiener. Argentinský spisovatel Gonzalo Garcés či spisovatel Frank Báez z Dominikánské republiky se také podělí o své literární zkušenosti.

Ani domácí umělci a tvůrci nezůstávají v pozadí. Publikum roztančí Lisandro Meza, své schopnosti předvede slavný akordeonista Alfredo Gutiérrez, zpěvačka žánru vallenato Marina Quintero či známá pianistka Teresita Gómez, považovaná za nejvýznamnější koncertní mistryni na území Kolumbie. Z Tichomoří zavítá do Karibiku skupina La Mambanegra. Nebude chybět ani filmový režisér Víctor Gaviria, autor filmu Prodavačka růží (La vendedora de rosas) a dalších, expert na obor orientálního lékařství Pacho Fadul či bioložka a akademička Brigitte Baptiste. Návštěvníci se mohou těšit i na řadu kolumbijských spisovatelů jako je Laura Restrepo, Juan Gossaín, Pedro Badrán, žurnalista Antonio Morales či kronikář Alberto Salcedo Ramos.

Program je tedy opravdu rozmanitý a každý si v něm najde to své. Plakát letošního ročníku pak pochází z dílny italského umělce jménem Enrico Mitrovich. V Barranquille tento umělec a fotograf vystaví svou monumentální instalaci inspirovanou v ptactvu a jeho letu pod názvem Sen Mitroviche (El sueňo de Mitrovich). Součástí tohoto díla je na osm tisíc ručně nakreslených kardinálů červených (druh opeřence), na kterých umělec pracoval 20 let. Tato výstava nemá ve světě konkurenci a bude volně přístupná pro širokou veřejnost od 6. února.

Podrobnější informace naleznete na stránkách pořádající instituce: fundacionlacueva.org.

Další zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Poznejte dílo kolumbijského umělce Davida Manzura

Džentlmen národního umění, tak o Davidu Manzurovi, známém kolumbijském malíři, který patří mezi nejvýznamnější umělce země, hovoří místní média. V současné době může široká veřejnost poznat více než 60 jeho děl vytvořených od roku 1958 v muzeu moderního umění Bogoty, známého pod svou zkratkou MamBo. Výstava nazvaná Povolání malby tak vlastně představuje procházku životem tohoto jedinečného malíře, poetický dialog mezi koloniální tvorbou a jeho moderními díly. Tato oslava kariéry a života Manzura byla slavnostně zahájena na konci listopadu a potrvá až do 23. února příštího roku.

David Manzur má nyní již 90 let, žil v různých zemích a údajně nemá rád, když ho někdo oslovuje „mistře“. I přes svůj pokročilý věk je stále aktivní a výstavou tak zároveň připomíná již 70 let své umělecké kariéry. Nechybí ale ani zcelá nová tvorba jako je například polyptych, tedy malba rozdělená na několik částí, znázorňující tragickou událost v Bojayá v kraji Chocó. V roce 2002 tam v rámci ozbrojeného konfliktu výbuch zasáhnul místní kostel a zanechal 119 mrtvých a 98 zraněných osob. Dílo je složeno z pěti pláten velkého formátu a potvrzuje autorovu lásku k lidem a především k obyvatelům kraje Chocó afrického původu. Vroucí cit k tomuto etniku se přitom u Manzura zrodil již v dětství, když žil i se svou rodinou v Africe a vyrůstal tak v prostředí tamní kultury a rituálů.

Vůbec poprvé mohou návštěvníci shlédnout i další obrazy vytvořené speciálně pro tuto příležitost. Zároveň však výstava ukazuje i umělcovu dřívejší tvorbu, ke které patří třeba malby ze série Býci a další díla ze soukromých a veřejných sbírek. Ve svých obrazech pracoval Manzur zejména s figurativní malbou a speciální místo na jeho plátnech vždy zaujímali koně, ženy, zátiší, loutny či nádoby. Tento akademický umělec v průběhu své umělecké dráhy zkoumal vývoj tradiční malby v modernitě, byl ovlivněn malbou zlatého století i svým dlouhodobým vztahem k baroku. V jeho dílech je cítit přímý vliv klasických malířů jako byl Velásquez či Zurbaran, ale zároveň kombinuje toto tradiční umění s moderní malbou. Podle svých vlastních slov totiž historie umění poskytuje možnost převzít to, co možná chybělo dřívějším velikánům, a učinit tak krok k současnosti. Navíc vyzdvihuje, že malba je dnes prostředkem schopným vyjádřit nejistotu naší éry.

David Manzur se narodil v roce 1929 v kraji Caldas, regionu kávy. Po dětství v Africe strávil také řadu let v internátech ve Španělsku, kde se setkal mimo jiné i s uměním flamenco, které mu, jak sám říká, zůstalo navždy v mysli. Studoval na Akademii výtvarných umění v Bogotě a na uměleckých institutech v New Yorku. Žil také v Kanadě. K muzeu MamBo měl vždy blízko, poprvé zde vystavoval v roce 2001. Již několik let však pobývá v příjemném koloniálním městečku Barichara, kde se může spolehnout na ideální klima a milé lidi. A co se týká jeho pokračování v umělecké činnosti, tvrdí, že podle něj neexistuje inspirace jako taková, ale jedno dílo jednoduše vyzývá k vytvoření dalšího, takže umělec sám ani neví, kdy přijde konec.

Kromě Manzurových děl mohou návštěvníci muzea poznat díla dalších dvou současných kolumbijských umělců. Veronica Lehner vystavuje svou tvorbu pod názvem Suspender (Přerušit) a ukazuje přitom tři intervence, které dokazují, že malba transformuje prostor a naopak. Třicet abstraktních děl postavených na figurativních elementech pak představuje Julián Burgos v cyklu nazvaném Invisible (Neviditelný). Tato výstava poběží až do poloviny března 2020. V muzeu pak naleznete také Kolekci na scéně 01: nekonečné variace, která ukazuje více než 50 děl patřících přímo do sbírky muzea, která dohromady čítá na 4700 děl. V současnosti vystavená díla pocházejí z období od poloviny 20. století, ukazují různé techniky od malby, přes sochy až k fotografiím a to od různých umělců jako je Omar Rayo či Eduardo Ramírez Villamizar.

Zdroje: ElTiempo.com, LaRepublica.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Bogota žije uměním – ARTBO a další veletrhy

Hlavní kolumbijské město vstupuje v září na národní i mezinárodní scénu s událostmi a projekty, které mají dlouholetou tradici i váhu v uměleckém světě. Každoročně se zde totiž koná několik paralelních festivalů a veletrhů moderního umění.

Nejznámější z nich je bezpochyby ARTBO, který se letos od 19. do 22. září představuje už po patnácté. Tradičně se tato nejdůležitější umělecká událost v Kolumbii koná v prostorách bogotského výstaviště Corferias, kde se scházejí zástupci galerií, kurátoři, umělci i národní a mezinárodní sběratelé. Jako v předchozích letech je veletrh rozdělen do několika sekcí. V hlavní sekci má zastoupení 67 galerií ze 17 zemí světa, mezi nimi i věhlasné instituce s dlouhou historií jako je španělská Polígrafa Obra Gráfica, Zilberman Gallery z Turecka, Portas Vilaseca z Brazílie či Aldo de Sousa z Argentiny. Návštěvníci ale mohou poznat i novější instituce jako je Impakto z Peru, Violenta z Ekvádoru či Central Galería z Brazílie. Sekci Projekty letos povede ředitel nezávislé umělecké instituce Delfina Foundation z Londýna, Aaron Cezar, který představí výtvory uznávaných současných umělců a zaměří se přitom na performance art.

Veletrh vždy přibližuje také referenční díla s dopadem na svět umění a jeho vývoj v rámci samostatné sekce. Ředitel německého uměleckého Institutu KW Krist Gruijthuijsen jako kurátor sekce prozkoumá díla, která rozbila paradigmata, ovlivnila vývoj umění a stala se inspirací pro moderní umění. Netradiční formy umění zahrnující performance díla, instalace a sochařské práce čekají na návštěvníky v sekci Místo (Sitio). Sekce Fórum, jak samotný název napovídá, zase nabízí debaty a konference s důležitými domácími i zahraničními hosty přístupné zdarma. Nadějní mladí umělci dostávají každoročně prostor v rámci sekce Artecámara. Letos vystaví svou práci 27 kolumbijských tvůrců, kteří zatím nemají žádné obchodní zastoupení a byli vybráni ve veřejném konkurzu uměleckým kolektivem z Cali, nazvaným Helena Producciones. Interaktivní prostor Articularte poskytne návštěvníkům zážitky v rámci Laboratoře veřejných zkušeností. Poslední, ale neméně důležitá sekce, Kniha umělců, ukáže práci tvůrců, kteří publikují svá díla ve formátu knihy. Celý veletrh se snaží představit Bogotu jako kulturní a obchodní destinaci, ale také podpořit kolumbijský umělecký talent. Do Bogoty navíc přijíždí na 700 mezinárodních hostů včetně soukromých sběratelů či představitelů prestižních muzeí jako je La Tate (Londýn), Fine Arts (Houston, USA) či Patronato de Arte Contemporáneo (Mexiko).

 

Po dlouhých třinácti letech se do Bogoty vrací Národní salón umělců a to s ústřední myšlenkou Rubová strana námětu, která má přimět návštěvníky k zamyšlení se nad opačnou stránkou věcí, tou, kde jsou vidět stehy a švy. Návštěvníci tak budou moci například vypárat různé látky a vrstvy a projít si celkem devět projektů kurátorů v tomto duchu. Akce původně vznikla v roce 1940 s cílem propagovat to nejlepší z národního umění. Ostatně se zde zviditelnily i velké osobnosti současné umělecké scény včetně Fernanda Botera, Enriqueho Graua či Alejandra Obregóna. Letošního 45. ročníku se ve dnech 14. září až 4. listopadu zúčastní 166 umělců (z nich 44 zahraničních), kteří představí svou práci prostřednictvím výstav, webových stránek, publikací, ale také performance vystoupení a manifestací, které zpochybňují významy přisuzované určitým místům či předmětům. K dispozici budou mít také specifický prostor, kde se odehrají laboratoře, debaty, konference, probíhat bude i program v rádiu a výukové lekce. V čele celé akce stojí jako umělecký ředitel kurátor muzea La Tertulia města Cali, pan Alejandro Martín.

 

Tři dny, konkrétně od 20. do 22. září, budou mít začínající umělci, aby předvedli svou práci na sedmém ročníku veletrhu Feria del Millón. Jedná se o vůbec nejdůležitější platformu pro mladé talenty v zemi, proto se není čemu divit, že každoročně obměňovaná komise odborníků vybírala letos z více než 1300 zaslaných portfólií. Nakonec zájemci uvidí práci 76 malířů, sochařů a dalších umělců. Vystavovaná díla mají přitom cenu okolo miliónu pesos (při současném kurzu necelých 7 tisíc Kč), aby se i běžní lidé mohli nejen na umění podívat, ale také si nějaký kousek pořídit. Ostatně v minulých ročnících se většinou prodalo kolem 80 procent vystavovaných děl. Poprvé se přitom tento veletrh uskuteční v nemocničním komplexu San Juan de Dios, který je zároveň národní kulturní památkou. Nebude chybět ani příjemná hudba a dobré jídlo. Další novinka spočívá v tom, že následně jako Noches del millón (Noci miliónu) navštíví veletrh také města Medellín, Cali a Barranquilla.

 

Historické centrum Bogoty bude po roce hostit také další známý umělecký festival známý jako Barcú. Ve dnech 17. až 22. září se ulice čtvrti Candelaria zaplní hudbou, uměním, street artem, divadelními i dalšími kulturními vystoupeními a akcemi. Mezi novinkami vyniká ukázka Media Art s videoinstalacemi španělského tvůrce Solimána Lópeze. Další čestný host, holandský městský umělec Zedz, zaujme úpravou jedné městské zdi v umělecké dílo. Nicméně hlavním hostem letošního ročníku je jeden z nejdůležitějších současných umělců Kolumbie, Rafael Gómezbarros. Uvede výstavu Krásné věci z náš činí otroky, na které pracoval více než deset let. I Barcú podporuje mladé talenty a vyhradilo jim prostor Spotlights. Svou tvorbu přiblíží patnáct umělců vybraných mezinárodní komisí. Prostor dostane také hudba, aktivity pro celou rodinu a ty nejmenší, nebo gastronomické speciality.

 

Druhý ročník festivalu Odeón Intensivo začal 14. září a potrvá do 22. září. Sází na rozmanitost akcí různého zaměření, instalace i interaktivní projekty na veřejných prostranstvích, které jsou přístupné zdarma, aby se mohla široká veřejnost přiblížit modernímu umění. Konají se také taneční a pohybové workshopy, návštěvníci se mohou těšit na stanice virtuální reality, živou hudbu, projekce či setkání s různými formami umění. V rámci festivalu bude zahájena výstava Tolik jsi mi povídal o budoucnosti, jaké budoucnosti?, která ukazuje díla místních i zahraničních umělců a zároveň zpochybňuje aktuální svět. 19. září proběhne velký koncert skupiny Piraňas, následovaný party, na které zahraje i kolumbijsko-mexická DJka Rosa Pistola.

Zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4, foto 5, foto 6.