umění

Poznejte alternativní festival divadla

Navzdory těžké situaci, se kterou se kolumbijská divadla v současné době koronavirové krize potýkají, se od 26. června uskuteční tentokrát virtuální ročník alternativního divadelního festivalu. Tato akce se pravidelně koná každé dva roky v dubnu a i letos byla naplánovaná na dny 3. až 12. dubna. Patnáctý ročník festivalu známého pod svou zkratkou Festa se ale nakonec konat kvůli opatřením v době pandemie nemohl. Organizátoři původně přemýšleli o tom, že by festival zrušili úplně, ale samotní účastníci festivalu je přesvědčili, že rádi nazkouší a natočí ve vysoké kvalitě svá díla, aby se akce mohla konat aspoň na dálku.

V průběhu deseti dní, tedy do 5. července, se festivalu zúčastní 92 divadelních spolků, z nichž 47 pochází přímo z Bogoty, 26 z ostatních koutů Kolumbie a 19 skupin je zahraničních. K vidění tak budou například hry v podání souborů z Mexika, Dánska, Japonska, Norska, Francie, Uruguaye, Argentiny, USA nebo Brazílie. Domácí scéna bude zastoupena mimo jiné divadelními soubory z Cali, Pereiry, Cartageny, Ibagué, Manizales, Pasta, Armenie či Buenaventury. Nejvíce asi překvapí právě jednotlivé regionální divadelní spolky, pro které je celá logistika náročnější, ale které nabízejí zajímavou ukázku divadelní tvorby.

Všechna vystoupení mohou zájemci shlédnout přímo z tepla svého domova a to zdarma. Každá hra pak bude k dispozici v průběhu 24 hodin. Jedná se o úplně novou zkušenost jak pro diváky, tak i pro samotné organizátory, kteří do programu zařadili i nové žánry jako jsou rozhlasové hry či dramatické video-četby. Na své si přijdou dospělí, děti i celé rodiny. Kromě uměleckých vystoupení nabízí festival i akademické besedy a vzdělávací workshopy. Aspoň virtuálně bude také vzdána pocta památce nedávno zesnulého herce, režiséra a dramaturga jménem Santiago García Pinzón.

A i když je divadlo živým vystoupením, které by neexistovala bez publika, neuspořádat nic nebyla pro organizátory akce alternativa. Festival již 30 let doprovází, zviditelňuje a podporuje národní dramatickou tvorbu, zve široké publikum k obraně života, míru, kultury a vytváří prostor pro reflexi ohledně důležitosti umění a jeho vlivu v různých sociálních prostředích. Akce zároveň pomáhá ukázat talent lokálních umělců nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.

Kompletní program i jednotlivá představení naleznete na webové stránce akce: corporacioncolombianadeteatro.com.

Další zdroje: Idartes.gov.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2.

Uplynulo 100 let od narození malíře Alejandra Obregóna

Umělecký svět si 4. června připomněl výročí 100 let od narození slavného kolumbijsko-španělského malíře, muralisty, sochaře a rytce Alejandra Obregóna. Byl jedním z nejdůležitějších představitelů výtvarného umění 20. století v Kolumbii. V době trvajících omezení kvůli koronavirové krizi oslavují některé kolumbijské kulturní instituce toto jubileum aspoň virtuálními vzpomínkovými aktivitami.

Například Národní banka společně s Muzeem moderního umění města Barranquilla pořádá sérii konferencí o životě a díle tohoto umělce. Ta první s názvem Alejandro Obregón a umělecká moderna kolumbijského Karibiku proběhla hned 4. června pod vedením profesorky historie umění na univerzitě Universidad del Atlántico, Isabel Cristiny Ramírez. Ve své přednášce se historička zaměřila na vyobrazení krajiny v dílech Obregóna a jeho moderní styl, který je jiný a často zcela opačný, než používaly avantgardní směry v Evropě na počátku minulého století. Další konference se pak budou postupně věnovat také Obregónovi a kolumbijskému kontextu, nástěnným malbám umělce ve městě Barranquilla či dekádě 70. let a přechodu Obregóna od olejomalby k akrylové tvorbě. Odborníci pohovoří dále i o tématech krajiny, flóry a fauny, nebo třeba násilí v umělcových obrazech.

Alejandro Obregón se narodil v roce 1920 ve španělské Barceloně. Jeho otec byl Kolumbijec, matka pocházela z Katalánska a rodina Obregonových vlastnila textilní továrnu v kolumbijském městě Barranquilla. Většinu svého dětství tak Alejandro strávil právě tam, ale cestoval a žil také ve Španělsku, v Británii, Spojených státech i Francii. I přesto, že studoval v různých zemích, jeho kreativním světem byl vždy Karibik a obecně Kolumbie. Než se začal věnovat umění, tak stihl vystřídat řadu rozličných povolání a aktivit. Hrál například rugby, pracoval v diplomatických službách, dokonce si zahrál britského generála v jednom filmu. Také řídil kamiony ropných společností v oblasti kolumbijského Catatumba (kraj Severní Santander) poblíž hranic s Venezuelou.

Právě při řízení kamionu po příkrých cestách tamějšího regionu našel své poslání a rozhodl se studovat malbu. Jako malíř byl nejdříve objeven ve Španělsku v první polovině 40. let 20. století, kde představil několik portrétů. Kolumbijský umělecký svět ho měl možnost poznat díky jeho účasti na V. Národním salónu kolumbijských umělců v roce 1944. Jeho olejové malby jako Zátiší nebo Chlapec se džbánem získaly velmi pozitivní ohlasy místní kritiky, která jeho práci označila za romantický expresionismus.

V roce 1954 poznal anglickou malířku Fredu Sargent, se kterou se v Panamě oženil. V roce 1958 pak odcestoval do Spojených států, kde začal mít kontakt s abstraktním expresionismem. Později se stal například ředitelem Muzea moderního umění v Bogotě, ale nakonec se vrátil na kolumbijské pobřeží Karibiku. Zemřel ve věku 71 let dne 11. dubna 1992 v severokolumbijské Kartageně. Pohřben byl v rodinné hrobce na centrálním hřbitově města Barranquilla.

Obregón byl aktivním členem známé Skupiny Barranquilla, kterou vytvořil společně například s literátem Gabrielem Garcíou Márquezem a novinářem Álvarem Cepedou Samudio. Tato skupina mladých umělců podpořila vznik řady institucí, které jsou dodnes nosnou páteří uměleckého světa v zemi, jako jsou muzea umění, nové osnovy na uměleckých fakultách apod. Právě Obregón stál v čele proudu modernistů, kteří se stavěli proti tradičním přístupům založeným na realismu daného období. Tito umělci se distancovali od imitace klasického evropského stylu a vytvořili nový jazyk, který postupně získával prostor v rámci národního umění.

V Obregónově tvorbě se odráží fascinace kolumbijskou přírodou a kulturou, spojoval abstraktní a figurativní prvky. V jeho obrazech a nástěnných malbách, kterými se nejvíce proslavil, se nacházejí vulkány, amazonský prales, kondoři, ptactvo, krajina And a celá paleta barev, včetně šedých a tmavých stínů, nejen barevnost Karibiku.

Umělec maloval pro barvu samotnou, pro samotnou lyrickou pošetilost forem. Řada z jeho prací je charakteristická silnou politickou a sociální kritikou. Díla jako Mrtvý student (1957) odkazující na období vlády diktátora Gustava Rojase Pinilly nebo obraz Násilí (1962) poukazující na jedno z nejkrvavějších období Kolumbie 20. století jsou jasným důkazem. Právě olejomalba Násilí je kritiky i historiky považována za jeho vrcholné dílo. Znázorňuje zmrzačenou ženu, bez paží a bez nohy, ležící na zemi tak, že části jejího nahého těla se zvedají ve tvaru hor a odkazují na kolumbijskou geografii.

Někteří odborníci poukazují také na fakt, že díky slabému kulturnímu zázemí v zemi a omezené spolupráci kulturních institucí se dílu Obregóna i jeho současníků nedostává dostatečné pozornosti. Neexistuje ani žádná ucelená výstava či muzeum jeho tvorby, takže zájemci musí hledat jeho díla v různých národních i soukromých sbírkách.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co, ElHeraldo.co. Foto 1, foto 2 (Násilí), foto 3.

Botero i jeho muzeum slaví narozeniny

Světově proslulý malíř z kraje Antioquia, Luis Fernando Botero Angulo, oslavil dne 19. dubna 2020 už 88 let. V tomto roce také slaví Boterovo muzeum v Bogotě 20 let od svého založení. Pro veřejnost však bylo otevřeno o pár měsíců později, konkrétně v listopadu 2000, a od té doby se stalo “povinnou” zastávkou pro všechny turisty navštěvující kolumbijské hlavní město.

Mistr Fernando Botero tehdy daroval kolumbijské Národní bance 123 svých vlastních děl a 85 děl mezinárodních umělců, jako jsou Picasso, Leger, Renoir, Monet, Dalí, Giacometti, Freud nebo Bacon. Sbírka se tak pyšní díly, které poukazují na vývoj moderního umění, od impresionistického hnutí na konci 19. století do poslední dekády 20. století. Ostatně místní tisk tehdy označil tento Boterův počin jako největší dárek, který kdy Kolumbijec věnoval své zemi.

Jednou z podmínek, kterou si mistr Botero stanovil, když daroval svá díla, bylo to, že žádné z nich nesmělo být zapůjčeno nebo přemístěno jinam. On sám určil, kde by každé z děl mělo stát a stálá expozice muzea tak dodnes přesně dodržuje Boterovy pokyny.

V úvodním projevu k zahájení této výstavy před dvaceti lety mistr Botero zdůraznil, že je nesmírně rád, že tato díla patří Kolumbii a že milovníci umění, kteří navštíví muzeum, budou moci vstoupit do kontaktu s nejdůležitějšími uměleckými směry našich dob, s originální tvorbou velkých mistrů.

Zároveň uvedl, že darováním souboru obrazů, kreseb a soch a jejich zpřístupněním veřejnosti chtěl přispět k míru, po kterém Kolumbijci tolik touží. Opravdový mír totiž vyžaduje kolektivní úsilí a hmatatelné činy, jednoznačně prokázanou vůli a snahu o harmonii. Proto si Botero přál, aby byl jeho dar vnímán jako osobní demonstrace jeho víry v Kolumbii a v její budoucnost.

I když tento výjimečný malíř a sochař v Kolumbii nežije, svá díla zanechal ve své rodné zemi. Spousta lidí se ho prý ptala, na důvod tohoto rozhodnutí. Podle Botera musela díla zůstat v Kolumbii právě proto, že je země zmítaná násilím. Barbarství je totiž potřeba čelit právě civilizací, proti násilí je potřeba bojovat kulturou, proti nesnášenlivosti je nutné postavit umění, protože umění není žádný rozmar, který jen zdobí společnost, ale duchovní potřeba, kterou bychom všichni měli sdílet s nadšením.

Tvorba Fernanda Botera je charakterizována kreativitou, jednoduchostí, jemnou barevností, smyslností ve formách, zálibou pro nepředvídatelné detaily a jakoby groteskně obézními a napuchlými postavami. Boterův vědomě naivní styl navozuje jakousi delikátní rovnováhu mezi humorem a kritikou společnosti a mezi uměním a politikou.

V průběhu celého roku 2020 budou probíhat různé aktivity na oslavu muzea i přínosu Boterových děl ke kolumbijské kultuře, které zájemci mohou sledovat i na Instagramu muzea. Samotné muzeum se nachází v historickém centru Bogoty, ve čtvrti La Candelaria, v krásné koloniální budově, která do roku 1955 sloužila jako místní arcibiskupství.

Muzeum bývá za běžné situace otevřeno každý den s výjimkou úterý a přístupné je pro širokou veřejnost zcela zdarma. Vzhledem k současné epidemiologické situaci Kolumbie uzavřela nejen své hranice, ale také kulturní instituce. Jednotlivá díla stálé expozice si ale můžete prohlédnout i na dálku přímo na stránkách zřizovatelské instituce, tedy Národní banky zde.

Zdroje: BanRepCultural.org, ArtMuseum.czFoto 1 (Fernando Botero), foto 2 (Rodina – Una familia), foto 3 (Muž na koni – Hombre a caballo).

Město Barranquilla zve na Karneval umění

Počátek února bude ve městě Barranquilla na pobřeží kolumbijského Karibiku patřit umění. Od 6. do 9. února tam totiž proběhne již 14. ročník Mezinárodního karnevalu umění, který láká všechny návštěvníky na rozmanitý program v duchu motta „party přemýšlení“. Jedná se o oslavu všech možných způsobů kreativní tvorby a myšlení.

Pod záštitou nadace Fundación La Cueva se letos představí na 40 speciálních hostů, jak domácích, tak zahraničních, řada z nich se může pochlubit národními či mezinárodními cenami ve svých oborech. Karneval bude tradičně probíhat v různých částech města jako je Kulturní karibský park, místní filmový archiv, restaurace a bar La Cueva či zahrady divadla Teatro Amira de la Rosa, kde bude připraven program pro ty nejmenší. Jako každým rokem je vstup na jednotlivé akce zdarma a je omezen pouze kapacitou v případě uzavřených míst. Aby byl zachován karnevalový duch celé události, návštěvníkům se doporučuje přijít v maskách.

V hlavní roli letošního setkání významných tvůrců na pobřeží kolumbijského Karibiku není nikdo a nic jiného než tvorba, reflexe, myšlení, podívaná a magie. Jedná se o čtyři dny, kterým vévodí literatura, scénické umění, výtvarné umění, sedmé umění tedy kinematografická tvorba, komická vystoupení a spousta dalších vyjádření kreativity a představivosti.

Do Barranquilly přijedou umělci například z Itálie, Španělska, Portorika, Dominikánské republiky, Spojených států, Mexika, Kuby, Argentiny či Peru. Zvláštní pocty se dostane kubánskému hudebnímu duu Hansel a Raúl, kteří budou oceněni za 40 let své umělecké dráhy a zúčastní se i jednotlivých akcí karnevalu. Z dalších hudebníků pořadatelé vyzdvihují přítomnost El Kanka ze Španělska či hudebníka jménem José Mangual Jr, známého protagonisty salsy z New Yorku.

Mezi čestnými hosty vyniká také britský režisér Peter Webber, který stojí za známými filmy jako Hannibal – Zrození, Emperor či Dívka s perlou. Na karnevalu představí svůj nový dokument o hudbě reggae a umělcích z Jamajky nazvaný Inna de Yard. Na programu figurují i zajímaví spisovatelé jako je kubánský novinář a historik Rafael El Chino Lam, spisovatel, kritik a sochař Guillermo Linero či uruguayská spisovatelka Fernanda Trías.

Kontroverzní literární žurnalistiku bude zastupovat jedna z nejlepších představitelek Latinské Ameriky, peruánská kronikářka Gabriela Wiener. Argentinský spisovatel Gonzalo Garcés či spisovatel Frank Báez z Dominikánské republiky se také podělí o své literární zkušenosti.

Ani domácí umělci a tvůrci nezůstávají v pozadí. Publikum roztančí Lisandro Meza, své schopnosti předvede slavný akordeonista Alfredo Gutiérrez, zpěvačka žánru vallenato Marina Quintero či známá pianistka Teresita Gómez, považovaná za nejvýznamnější koncertní mistryni na území Kolumbie. Z Tichomoří zavítá do Karibiku skupina La Mambanegra. Nebude chybět ani filmový režisér Víctor Gaviria, autor filmu Prodavačka růží (La vendedora de rosas) a dalších, expert na obor orientálního lékařství Pacho Fadul či bioložka a akademička Brigitte Baptiste. Návštěvníci se mohou těšit i na řadu kolumbijských spisovatelů jako je Laura Restrepo, Juan Gossaín, Pedro Badrán, žurnalista Antonio Morales či kronikář Alberto Salcedo Ramos.

Program je tedy opravdu rozmanitý a každý si v něm najde to své. Plakát letošního ročníku pak pochází z dílny italského umělce jménem Enrico Mitrovich. V Barranquille tento umělec a fotograf vystaví svou monumentální instalaci inspirovanou v ptactvu a jeho letu pod názvem Sen Mitroviche (El sueňo de Mitrovich). Součástí tohoto díla je na osm tisíc ručně nakreslených kardinálů červených (druh opeřence), na kterých umělec pracoval 20 let. Tato výstava nemá ve světě konkurenci a bude volně přístupná pro širokou veřejnost od 6. února.

Podrobnější informace naleznete na stránkách pořádající instituce: fundacionlacueva.org.

Další zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Poznejte dílo kolumbijského umělce Davida Manzura

Džentlmen národního umění, tak o Davidu Manzurovi, známém kolumbijském malíři, který patří mezi nejvýznamnější umělce země, hovoří místní média. V současné době může široká veřejnost poznat více než 60 jeho děl vytvořených od roku 1958 v muzeu moderního umění Bogoty, známého pod svou zkratkou MamBo. Výstava nazvaná Povolání malby tak vlastně představuje procházku životem tohoto jedinečného malíře, poetický dialog mezi koloniální tvorbou a jeho moderními díly. Tato oslava kariéry a života Manzura byla slavnostně zahájena na konci listopadu a potrvá až do 23. února příštího roku.

David Manzur má nyní již 90 let, žil v různých zemích a údajně nemá rád, když ho někdo oslovuje „mistře“. I přes svůj pokročilý věk je stále aktivní a výstavou tak zároveň připomíná již 70 let své umělecké kariéry. Nechybí ale ani zcelá nová tvorba jako je například polyptych, tedy malba rozdělená na několik částí, znázorňující tragickou událost v Bojayá v kraji Chocó. V roce 2002 tam v rámci ozbrojeného konfliktu výbuch zasáhnul místní kostel a zanechal 119 mrtvých a 98 zraněných osob. Dílo je složeno z pěti pláten velkého formátu a potvrzuje autorovu lásku k lidem a především k obyvatelům kraje Chocó afrického původu. Vroucí cit k tomuto etniku se přitom u Manzura zrodil již v dětství, když žil i se svou rodinou v Africe a vyrůstal tak v prostředí tamní kultury a rituálů.

Vůbec poprvé mohou návštěvníci shlédnout i další obrazy vytvořené speciálně pro tuto příležitost. Zároveň však výstava ukazuje i umělcovu dřívejší tvorbu, ke které patří třeba malby ze série Býci a další díla ze soukromých a veřejných sbírek. Ve svých obrazech pracoval Manzur zejména s figurativní malbou a speciální místo na jeho plátnech vždy zaujímali koně, ženy, zátiší, loutny či nádoby. Tento akademický umělec v průběhu své umělecké dráhy zkoumal vývoj tradiční malby v modernitě, byl ovlivněn malbou zlatého století i svým dlouhodobým vztahem k baroku. V jeho dílech je cítit přímý vliv klasických malířů jako byl Velásquez či Zurbaran, ale zároveň kombinuje toto tradiční umění s moderní malbou. Podle svých vlastních slov totiž historie umění poskytuje možnost převzít to, co možná chybělo dřívějším velikánům, a učinit tak krok k současnosti. Navíc vyzdvihuje, že malba je dnes prostředkem schopným vyjádřit nejistotu naší éry.

David Manzur se narodil v roce 1929 v kraji Caldas, regionu kávy. Po dětství v Africe strávil také řadu let v internátech ve Španělsku, kde se setkal mimo jiné i s uměním flamenco, které mu, jak sám říká, zůstalo navždy v mysli. Studoval na Akademii výtvarných umění v Bogotě a na uměleckých institutech v New Yorku. Žil také v Kanadě. K muzeu MamBo měl vždy blízko, poprvé zde vystavoval v roce 2001. Již několik let však pobývá v příjemném koloniálním městečku Barichara, kde se může spolehnout na ideální klima a milé lidi. A co se týká jeho pokračování v umělecké činnosti, tvrdí, že podle něj neexistuje inspirace jako taková, ale jedno dílo jednoduše vyzývá k vytvoření dalšího, takže umělec sám ani neví, kdy přijde konec.

Kromě Manzurových děl mohou návštěvníci muzea poznat díla dalších dvou současných kolumbijských umělců. Veronica Lehner vystavuje svou tvorbu pod názvem Suspender (Přerušit) a ukazuje přitom tři intervence, které dokazují, že malba transformuje prostor a naopak. Třicet abstraktních děl postavených na figurativních elementech pak představuje Julián Burgos v cyklu nazvaném Invisible (Neviditelný). Tato výstava poběží až do poloviny března 2020. V muzeu pak naleznete také Kolekci na scéně 01: nekonečné variace, která ukazuje více než 50 děl patřících přímo do sbírky muzea, která dohromady čítá na 4700 děl. V současnosti vystavená díla pocházejí z období od poloviny 20. století, ukazují různé techniky od malby, přes sochy až k fotografiím a to od různých umělců jako je Omar Rayo či Eduardo Ramírez Villamizar.

Zdroje: ElTiempo.com, LaRepublica.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Bogota žije uměním – ARTBO a další veletrhy

Hlavní kolumbijské město vstupuje v září na národní i mezinárodní scénu s událostmi a projekty, které mají dlouholetou tradici i váhu v uměleckém světě. Každoročně se zde totiž koná několik paralelních festivalů a veletrhů moderního umění.

Nejznámější z nich je bezpochyby ARTBO, který se letos od 19. do 22. září představuje už po patnácté. Tradičně se tato nejdůležitější umělecká událost v Kolumbii koná v prostorách bogotského výstaviště Corferias, kde se scházejí zástupci galerií, kurátoři, umělci i národní a mezinárodní sběratelé. Jako v předchozích letech je veletrh rozdělen do několika sekcí. V hlavní sekci má zastoupení 67 galerií ze 17 zemí světa, mezi nimi i věhlasné instituce s dlouhou historií jako je španělská Polígrafa Obra Gráfica, Zilberman Gallery z Turecka, Portas Vilaseca z Brazílie či Aldo de Sousa z Argentiny. Návštěvníci ale mohou poznat i novější instituce jako je Impakto z Peru, Violenta z Ekvádoru či Central Galería z Brazílie. Sekci Projekty letos povede ředitel nezávislé umělecké instituce Delfina Foundation z Londýna, Aaron Cezar, který představí výtvory uznávaných současných umělců a zaměří se přitom na performance art.

Veletrh vždy přibližuje také referenční díla s dopadem na svět umění a jeho vývoj v rámci samostatné sekce. Ředitel německého uměleckého Institutu KW Krist Gruijthuijsen jako kurátor sekce prozkoumá díla, která rozbila paradigmata, ovlivnila vývoj umění a stala se inspirací pro moderní umění. Netradiční formy umění zahrnující performance díla, instalace a sochařské práce čekají na návštěvníky v sekci Místo (Sitio). Sekce Fórum, jak samotný název napovídá, zase nabízí debaty a konference s důležitými domácími i zahraničními hosty přístupné zdarma. Nadějní mladí umělci dostávají každoročně prostor v rámci sekce Artecámara. Letos vystaví svou práci 27 kolumbijských tvůrců, kteří zatím nemají žádné obchodní zastoupení a byli vybráni ve veřejném konkurzu uměleckým kolektivem z Cali, nazvaným Helena Producciones. Interaktivní prostor Articularte poskytne návštěvníkům zážitky v rámci Laboratoře veřejných zkušeností. Poslední, ale neméně důležitá sekce, Kniha umělců, ukáže práci tvůrců, kteří publikují svá díla ve formátu knihy. Celý veletrh se snaží představit Bogotu jako kulturní a obchodní destinaci, ale také podpořit kolumbijský umělecký talent. Do Bogoty navíc přijíždí na 700 mezinárodních hostů včetně soukromých sběratelů či představitelů prestižních muzeí jako je La Tate (Londýn), Fine Arts (Houston, USA) či Patronato de Arte Contemporáneo (Mexiko).

 

Po dlouhých třinácti letech se do Bogoty vrací Národní salón umělců a to s ústřední myšlenkou Rubová strana námětu, která má přimět návštěvníky k zamyšlení se nad opačnou stránkou věcí, tou, kde jsou vidět stehy a švy. Návštěvníci tak budou moci například vypárat různé látky a vrstvy a projít si celkem devět projektů kurátorů v tomto duchu. Akce původně vznikla v roce 1940 s cílem propagovat to nejlepší z národního umění. Ostatně se zde zviditelnily i velké osobnosti současné umělecké scény včetně Fernanda Botera, Enriqueho Graua či Alejandra Obregóna. Letošního 45. ročníku se ve dnech 14. září až 4. listopadu zúčastní 166 umělců (z nich 44 zahraničních), kteří představí svou práci prostřednictvím výstav, webových stránek, publikací, ale také performance vystoupení a manifestací, které zpochybňují významy přisuzované určitým místům či předmětům. K dispozici budou mít také specifický prostor, kde se odehrají laboratoře, debaty, konference, probíhat bude i program v rádiu a výukové lekce. V čele celé akce stojí jako umělecký ředitel kurátor muzea La Tertulia města Cali, pan Alejandro Martín.

 

Tři dny, konkrétně od 20. do 22. září, budou mít začínající umělci, aby předvedli svou práci na sedmém ročníku veletrhu Feria del Millón. Jedná se o vůbec nejdůležitější platformu pro mladé talenty v zemi, proto se není čemu divit, že každoročně obměňovaná komise odborníků vybírala letos z více než 1300 zaslaných portfólií. Nakonec zájemci uvidí práci 76 malířů, sochařů a dalších umělců. Vystavovaná díla mají přitom cenu okolo miliónu pesos (při současném kurzu necelých 7 tisíc Kč), aby se i běžní lidé mohli nejen na umění podívat, ale také si nějaký kousek pořídit. Ostatně v minulých ročnících se většinou prodalo kolem 80 procent vystavovaných děl. Poprvé se přitom tento veletrh uskuteční v nemocničním komplexu San Juan de Dios, který je zároveň národní kulturní památkou. Nebude chybět ani příjemná hudba a dobré jídlo. Další novinka spočívá v tom, že následně jako Noches del millón (Noci miliónu) navštíví veletrh také města Medellín, Cali a Barranquilla.

 

Historické centrum Bogoty bude po roce hostit také další známý umělecký festival známý jako Barcú. Ve dnech 17. až 22. září se ulice čtvrti Candelaria zaplní hudbou, uměním, street artem, divadelními i dalšími kulturními vystoupeními a akcemi. Mezi novinkami vyniká ukázka Media Art s videoinstalacemi španělského tvůrce Solimána Lópeze. Další čestný host, holandský městský umělec Zedz, zaujme úpravou jedné městské zdi v umělecké dílo. Nicméně hlavním hostem letošního ročníku je jeden z nejdůležitějších současných umělců Kolumbie, Rafael Gómezbarros. Uvede výstavu Krásné věci z náš činí otroky, na které pracoval více než deset let. I Barcú podporuje mladé talenty a vyhradilo jim prostor Spotlights. Svou tvorbu přiblíží patnáct umělců vybraných mezinárodní komisí. Prostor dostane také hudba, aktivity pro celou rodinu a ty nejmenší, nebo gastronomické speciality.

 

Druhý ročník festivalu Odeón Intensivo začal 14. září a potrvá do 22. září. Sází na rozmanitost akcí různého zaměření, instalace i interaktivní projekty na veřejných prostranstvích, které jsou přístupné zdarma, aby se mohla široká veřejnost přiblížit modernímu umění. Konají se také taneční a pohybové workshopy, návštěvníci se mohou těšit na stanice virtuální reality, živou hudbu, projekce či setkání s různými formami umění. V rámci festivalu bude zahájena výstava Tolik jsi mi povídal o budoucnosti, jaké budoucnosti?, která ukazuje díla místních i zahraničních umělců a zároveň zpochybňuje aktuální svět. 19. září proběhne velký koncert skupiny Piraňas, následovaný party, na které zahraje i kolumbijsko-mexická DJka Rosa Pistola.

Zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4, foto 5, foto 6.

Nový dokument o Fernandu Boterovi

V Kolumbii má v těchto dnech, konkrétně od 11. do 19. dubna, premiéru dokument o věhlasném malíři a sochaři, rodákovi z kolumbijského Medellínu, Fernandu Boterovi. Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, které na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si tak obdiv a pozitivní ohlasy jak z řad kritiků tak od široké veřejnosti. Ve svých dílech navíc často zpracovává i lidská témata a sociální problematiku své země i jiných míst světa.

A právě život, jak profesní, tak i ten každodenní osobní, jednoho z nejdůležitějších umělců 20. století zachycuje nový přes 80 minut dlouhý dokument. K vidění je v těchto dnech v kinech celkem 13 kolumbijských měst, konkrétně se promítá ve městech Bogota, Medellín, Cali, Barranquilla, Cartagena, Bucaramanga, Ibagué, Villavicencio, Manizales, Armenia, Popayán, Pereira a Montería. Natáčení celovečerního dokumentu trvalo 19 měsíců, během kterých tvůrci zavítali do 10 různých měst nejen v Kolumbii. Natáčelo se například v čínském Pekingu, v New Yorku v USA, v Paříži či italské Pietrasantě, kde má Botero svou rezidenci. Do kin se pak snímek dostává právě 70 let od zahájení Boterovy umělecké kariéry. V květnu bude dokument uveden také v Mexiku či Španělsku.

Za vznikem dokumentu stojí nápad kanadského producenta Dona Millara, kterého nadchla Boterova výstava putující po třech čínských městech v roce 2015. Do přípravy se však zapojila také Boterova rodina a někteří jemu blízcí lidé. Boterova dcera Lina se na dokumentu dokonce podílela v roli výkonné producentky a kreativní poradkyně. Podle jejich slov rodina souhlasila s natáčením, protože si přála, aby lidé poznali příběh jejich otce. I když existují snad desítky dokumentů o tomto mezinárodně uznávaném umělci, málokdy byly k vidění v jeho rodné zemi. Neexistoval ani žádný ucelený záznam o jeho díle a osobě, proto se kromě natáčení skupina výzkumníků věnovala studiu archívů o tomto mistrovi. Navíc právě díky aktivní účasti rodiny se podařilo do dokumentu zařadit i příběhy vyprávěné samotným umělcem, který běžně moc rád nemluví a raději nechává svá díla, aby mluvila sama za sebe.

V dokumentu se objeví více než 300 Boterových děl, takže divák shlédně přibližně 3 jeho díla za minutu. Snímek je tak zároveň intimní procházkou mapující profesní dráhu umělce považovaného za ikonu výtvarného umění Latinské Ameriky. Přibližuje jeho umělecké začátky, ale také největší úspěchy v různých částech světa komentované jeho vlastním hlasem či jeho nejbližšími. Diváci poznají všechna důležitá místa, kde se rozvíjel a odehrával jeho umělecký život, jako je italská Florencie, kde studoval na umělecké akademii, Paříž, kde se inspiroval díly v muzeu Louvre, či hlavní město Mexika, kde začal naplno tvořit svým charakteristickým stylem. Ukazuje umělce ale i v jeho dílně při tvorbě nových děl.

Zároveň se zaměřuje i na ne tolik známé detaily z jeho života, například na obrovský vliv, který měl na jeho charakteristický umělecký styl jeho otec. Ukáže i dopad tragické smrti jeho čtyřletého syna Pedra v roce 1974 v Madridu, kdy se po celý následující rok Botero ve svých malbách zaměřil čistě na ztvárnění svého syna. Diváci se dozví také o frustraci, kterou Botero prožíval kvůli tomu, že nezapadal do tradičních uměleckých hnutí, nebo o výjimečné skromnosti, lidskosti a výborném smyslu pro humor, který se skrývá za jeho odměřeným výrazem v obličeji.

Fernando Botero se narodil 19. dubna roku 1932 v kolumbijském Medellínu. I když ve 40. letech minulého století nebyla dráha umělce považována za zrovna prestižní povolání, rodiče Fernanda jeho záměr a vášeň podpořili. Uměleckou kariéru zahájil jako ilustrátor literární přílohy medellínského deníku El Colombiano, když byl ještě adolescentem. V roce 1951, tedy ve svých 19 letech, si splnil svůj první sen, když v Bogotě představil svou první samostatnou výstavu maleb v Galerii Leo Matiz. Krátký čas žil v severokolumbijském městečku Tolú, kde vznikl obraz Naproti moře, který byl následně oceňen v malířské soutěži. Botero poté odcestoval do Evropy, kde i krátce studoval na uměleckých akademiích ve španělském Madridu a italské Florencii, pobýval také v Barceloně či v Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk četbou, návštěvou evropských muzeí a především samotnou malbou.

V cestách pak pokračoval do Mexika, New Yorku a Washingtonu, období bohaté na novou tvorbu, ale chudé na ekonomické prostředky. Po návratu do Kolumbie získal další ocenění, osvobodil se od dřívějšího vzdáleného vlivu mexického muralismu, inspiroval se umělci italské renesance a jeho styl se konsolidoval. Od roku 1964 zahájil také první práce v oblasti sochařství, od roku 1975 se pak tomuto odvětví věnoval naplno. V devadesátých letech následovaly obrovské výstavy v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.

Z prvního manželství s nedávno zesnulou kulturní manažerkou jménem Gloria Zea má tři děti: Fernando je politikem za Kolumbijskou liberální stranu, Juan Carlos je spisovatelem a Lina pracovala jako televizní moderátorka. Ani dnes ve věku téměř 87 let se Botero nevzdálil od svého řemesla. Jeden den může ukončit obrovskou výstavu a následující den už od brzkých ranních hodin pracuje ve své dílně na novém díle. Fernando Botero patří také  k významným filantropům, kdy řadu svých děl věnoval rodné zemi i jiným pro něj významným místům.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Portafolio.co, Historia-biografia.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Výstava českých umělců v Medellínu

do 13. dubna 2019 probíhá výstava výtvarných a sochařských děl čtveřice významných českých umělců Františka Skály, Jiřího Šorma, Otto Plachta a Petra Světlíka a to v prostorách regionální galerie Palác kultury v historickém centru města Medellín. Kulturní projekt nazvaný Život bez hranic připravila česká Asociace Amigos de Colombia k 30. výročí Sametové revoluce a organizačně a finančně se na něm spolupodílelo Velvyslanectví ČR v Bogotě a Honorární konzulát ČR v Medellínu.

Součástí projektu byla poznávací cesta českých umělců po Kolumbii spojená s kulturní výměnou s místními umělci, umělecký workshop a následná prezentace zde vzniklého díla na společné výstavě v Medellínu.

Slavnostní zahájení výstavy proběhlo 13. března za účasti, mimo jiné, i guvernéra regionu Antioquia pana Luise Emilia Péreze a ředitelky regionálního kulturního institutu Palác kultury paní Isabel Cristiny Caravajal. Hlavní záměr projektu spočívá nejen v představení předních českých umělců v Kolumbii, ale také ve snaze podpořit kontinuální kulturní výměnu mezi oběma zeměmi.  Zastřešujícím tématem výtvarného workshopu bylo motto mír a usmíření, související jak s výročím Sametové revoluce, tak s mírovým procesem v Kolumbii.

Zdroj: mzv.cz/bogota. Foto (Alena Antonovičová).

Známý kytarista Petr Vít vystupuje v Medellínu

Tuto středu 20. března od 18 hodin se koná kytarový recitál Petra Víta, mistra klasické a flamencové kytary, který zahraje díla hudebních skladatelů Isaaca Albénize, Manuela de Falla, Alonsa Mudarry a další skladby patřící k tradiční flamencové hudbě. Koncert proběhne v univerzitním divadle Teatro Universitario Camilo Torres Restrepo v Medellínu (adresa: ulice 67 č. 53-108 Blok 23). Vstupné je zdarma po předložení lístku, který si zájemci mohou vyzvednout buď na informacích bloku 16 v rámci univerzitního města, nebo přímo ve vstupním sále v divadle.

Petr Vít v současné době pracuje jako pedagog na brněnské konzervatoři a je uměleckým ředitelem Festivalu španělské kultury Ibérica a festivalu Barvy flamenca, pořádaných v České republice.

Sedmé umění na pobřeží kolumbijského Karibiku

V první polovině března probíhá v severokolumbijské Cartageně již 59. ročník nejdůležitějšího filmového festivalu celé země. Jedná se zároveň o nejstarší soutěžní filmový festival latinskoamerického kontinentu vůbec, pořádaný již od roku 1960. Od 6. do 11. března tak mají všichni milovníci sedmého umění možnost poznat místní talent a také podpořit rozvoj národních projektů.

Letos přitom organizátoři vsadili na odkaz indiánské Ameriky a mísení ras, na příběhy kontinentu a na téma migrace. Ostatně i oficiální plakát s řadou postav různých typů i barev, který zároveň zobrazuje pohyb, migraci a barevně evokuuje Karibik, reprezentuje toto zamyšlení nad mestickou Amerikou a sociální dimenzí. Logo bylo inspirováno dílem rodačky města Cartagena, Dianou Herrera.

Díky novému uměleckému řediteli letos festival přece jen trošku mění zažitý styl, přináší pohled 3 zkušených kurátorů, producentů a profesorů z USA, Německa a Velké Británie, ale i 10 dalších národních kritiků, odborníků, režisérů, dokumentaristů a producentů. Tito kurátoři ohodnotili na 2400 filmů ze 62 různých zemí, no a v těchto dnech se návštěvníci mohou těšit na výběr 85 titulů. Festival tak opět nabízí vysoce kvalitní uměleckou tvorbu a láká i na jedinečný způsob zpracování historie, tradic i současných společenských otázek.

Snímky jsou tradičně rozděleny do několika soutěžních i nesoutěžních kategorií. Nechybí například sekce spojené právě s letošním tématem migrace a mísení ras, ale také fikce, dokumenty, díla dosud neznámých tvůrců, kolumbijská tvorba, krátkometrážní projekce, studentská tvorba, snímky natočené přímo v Cartageně, ale ani ukázka seriálů běžících na webu či experimentální tvorba. Stěžejní důraz je však kladen právě na místní tvorbu, která má na festivalu tradičně velmi silné zastoupení. Těšit se proto návštěvníci mohou i na dvě nové ukázky filmové tvorby afrokolumbijských a místních indiánských komunit.

Výherci jednotlivých soutěžních sekcí si i letos odnesou cenu v podobě sošky India Catalina. Jedná se o historickou postavu, indiánku, která byla zvolena symbolem festivalu v roce 1961, protože za dob španělského dobývání regionu sloužila jako překladatelka a tedy most mezi střetem kultur. V rámci festivalu si pak sošku odnášejí také výherci jednotlivých kategorií spojených s televizní produkcí uplynulého roku.

Zahájení festivalu patřilo šestému celovečernímu filmu režiséra Rubéna Mendozy, nazvanému Potulná dívka (Niňa Errante), který zavedl diváky do ženského světa. Rubén Mendoza je jedním z nejčastěji zastoupených režisérů na tomto festivalu, jeho filmová tvorba také opakovaně získala ocenění.

Z dalších filmů lze zmínit například Dny velryby (Los días de la ballena) režisérky Cataliny Arroyave, který pojednává o každodennosti medellínských sprejerů, nebo dokument Mír (La paz) režiséra jménem Tomás Pinzón Lucena. Pozitivní ohlasy u publika vzbudil také snímek Monos o skupině mladých partyzánů, promítnutý za účasti režiséra filmu Alejandra Landese. Jednalo se o kolumbijskou premiéru, film však zaznamenal úspěchy už na filmových festivalech Sundance a Berlinale.

Festival vzdává letos poctu režisérům Ethanu Coenovi a Víctoru Gaviriovi, ten se proslavil například slavným filmem Prodavačka růží (La vendedora de rosas), či herci Michaelu Shannonovi. Všichni se taky osobně v těchto dnech v Cartageně představili.

Součástí programu je i série debat, které analyzují budoucnost audiovizuálního umění v zemi a v rámci kterých se můžete setkat například s JC Chandorem, autorem filmu Trojitá hranice (Triple frontera) vysílaného na Netflixu nebo s herečkou Natalií Reyes, protagonistkou uznávaného filmu Tažní ptáci (Pájaros de verano).

Velký úspěch zaznamenal v minulých letech i paralelní filmový program nazvaný Kino v městských čtvrtích. O zahájení devátého ročníku se postaral místní rodák Rafael Martínez Moreno, který publiku představil svůj první celovečerní film EL PIEDRA. Natáčel se v lidových čtvrtích Cartageny, účinkují zde i místní herci a vypráví příběh Reynalda, přezdívaného El Piedra, bývalého boxera, kterému se změní život v okamžiku, kdy se u jeho dveří objeví 12letý chlapec a tvrdí, že je jeho syn.

Doprovodný program zahrnuje řadu akademických besed, debat, workshopů, výukových lekcí, ale například i výstavu Diany Herrera a její sbírky o migraci a pohybu.

Filmoví nadšenci se pak mohou přesunout o kousek východněji do města Barranquilla, kde hned 12. března začíná sedmý ročník místního filmového festivalu. Až do 22. března bude promítnuto na 70 produkcí, při zahájení se připomene osobnost Ismaela Escorcii.

Více informací a podrobný program naleznete na oficiální stránce festivalu v Cartageně: www.ficcifestival.com a festivalu v Barranquilla: web.ficbaq.com.

Další zdroje: Semana.com, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.