Kolumbijské hlavní město nabízí řadu zajímavých míst, které by si žádný návštěvník neměl nechat ujít. K těm nejvyhledávanějším bezpochyby patří také místní Muzeum zlata, spravované kolumbijskou centrální bankou, které si v těchto dnech připomíná 80 let od svého založení. Význam muzea dokládá i fakt, že bylo cestovatelským serverem TripAdvisor na konci roku 2018 zařazeno mezi 25 nejlepších muzeí světa. Umístilo se přitom na 23. příčce hned za muzeem terakotové armády nedaleko čínského města Si-an.
Muzeum uchovává zejména krásy zlatnické práce původních indiánských kultur, které žili na území dnešní Kolumbie. Návštěvníci se mohou těšit na více než 30 tisíc předmětů, kromě zlatých figurek a ozdob zde najdete také mumie, keramiku nebo tkanininy.
Ve sbírce vyniká zejména kousek známý jako Balsa muisca, tedy zlatý vor, na kterém je vidět postavičky indiánského kmene Muisců v čele se svým vůdcem (cacique). Tento kmen obýval centrální část země včetně Bogoty a váže se k němu i legenda o bájném El Doradu. Právě tento zlatý exponát v muzeu zobrazuje onen dávný rituál, kdy příslušníci kmene přinášeli obětiny přírodě. Zlatý vor objevila v roce 1969 žena jménem Cruz María Dimaté v horské oblasti kraje Cundinamarca nedaleko Bogoty, kam se vydala se svým synem na lov. V jedné tamější jeskyni našla keramickou nádobu, uvnitř které se nacházel tento poklad, který se stal symbolem perfektní práce zlatníků indiánských komunit Kolumbie. Zároveň vyjadřuje spirituální bohatství, obdiv k přírodě, ale také podporu a úctu k náčelníkům, tj. caciqům, kteří byli zároveň průvodci a lídři těchto komunit.
Samotné muzeum vzniklo poté, co na konci března 1939 obdržela centrální banka dopis od Ministerstva školství s tím, aby odkoupila zlatý džbán z jedné soukromé sbírky a zabránila tak jejímu odvozu ze země. Tímto džbánem byla přitom náboženská nádoba indiánské komunity Quimbaya, další z těch nejreprezentativnějších kousků expozice muzea. Nádoba sloužila k uložení listů koky a byla používáná při místních rituálech. Právě tato snaha ochránit dědictví indiánských komunit a uchovat předokolumbovské zlaté předměty, aby nebyly roztaveny či odvezeny ze země, stála za zrodem archeologické sbírky, která časem přerostla do současné podoby muzea. To je považováno za nejdůležitější muzeum zlata na světě, protože shromažďuje největší a nejuznávanější sbírku zlatnického umění prehispánského světa. Od roku 1968 sídlí v budově, oceněné za svou architekturu a design, nedaleko hlavního bogotského náměstí. V roce 2008 prošla budova rekonstrukcí a rozšířila se o další sály.
Procházka muzeem tak návštěvníky zavede do světa dávných civilizací a zlatnického umění, které zachovává indiánskou symboliku tohoto vzáceného kovu, jež je symbolem slunce. Zároveň se používal jako obětina božstvům a k vzdání pocty životu. Muzeum je rozděleno do několika tématických místností. Jedna vysvětluje techniky hornictví a dávné metalurgie, další přibližuje používání vzácných kovů v politické a náboženské organizaci indiánských kultur. Zájemci se dozví více také o kosmologii a symbolismu, tedy o mýtických tématech a šamanismu spojeného s těmito kovy.
Moderní sál reprezentující ceremoniál obětin poskytovaných bohům poskytuje i vizuální a zvukové efekty, které navodí tu správnou atmosféru. Zajímavé zastavení pak nabízí interaktivní sál, který přibližuje diverzitu a význam dědictví uchovaného v muzeu. V budově naleznete také obchod s kavárnou, kde si můžete pořídit nějaký umělecký předmět či certifikovanou repliku sbírky ve vysoké kvalitě.
Podle kolumbijské Ústavy z roku 1991 patří sbírka Muzea zlata všem Kolumbijcům, vyjadřuje kolumbijskou identitu. Pravidelně se zde střídají také různé další výstavy. Zároveň instituce spolupracuje s muzei celého světa a pořádá i výstavy v zahraničí.
Muzeum je nepřístupné v pondělí, kdy probíhá údržba vitrín. Od úterý do soboty je otevřeno od devíti hodin ráno do šesti hodin do večera, v neděli a o státních svátcích od desíti hodin dopoledne do čtyř hodin odpoledne.
Podrobnější informace, včetně nabídky aktuálních nestálých výstav a dalších doprovodných akcí naleznete na oficiální stránce muzea: www.banrepcultural.org/bogota/museo-del-oro.
Zdroje: ElTiempo.com, LaNacion.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Konec června a začátek července patří v Medellínu všem milovníkům poezie. Již po 29. se zde, tentokrát ve dnech 29. června až 6. července, koná mezinárodní festival, který přiblíží básnickou tvorbu umělců z různých koutů světa. Letošní motto je také poetické: Ze srdce komunit, za mír a svrchovanost národů, a jako každým rokem chce všechny návštěvníky přimět k reflexi a dialogu. Právě mír a svrchovanost národů má v letošním roce ještě větší symbolický význam, protože Kolumbie oslavuje dvousté výročí “nezávislosti”. Festival tak vyzývá k jednotě a k vytvoření speciální spirituální atmosféry, která povede k transformaci kultury poničené násilím a ke skvétajícímu životu.
Na programu figuruje několik tématicky zaměřených kategorií. V první řadě se připomene dvousté výročí od narození známého amerického básníka, esejisty, novináře i humanisty, Walta Whitmana. Další kategorie se zaměří na poezii, myšlení a vzpomínky spojené s válkou a mírem, protože právě poezie a díla básníků přináší důležitá svědectví o stopách, které válka zanechala v lidstvu. Další tématické bloky směřují k zamyšlení se nad tělem jako základním územím, nad poezií a lidskými právy nebo nad poezií vesmíru.
Jednodenní lokální akce se v průběhu let rozrostla v celý týden věnovaný umění za účasti významných osobností celého světa. V roce 2006 dokonce festival obdržel alternativní Nobelovu cenu míru za schopnost čelit násilí slovem, konkrétně za odvahu a naději v beznadějných časech. Tématická zaměření jednotlivých ročníků napovídají, že festival dodnes zůstává důležitou platformou k protestům proti válce a sociální nespravedlnosti.
Druhá polovina června nabízí dvě velmi zajímavé události, které přibližují kolumbijský folklór v celé jeho rozmanitosti a barevnosti.
Z dalších tradičních akcí vyniká, mimo jiné, Národní folklórní průvod, v rámci kterého se právě představí i kandidátky volby královny, ale také Národní folklórní setkání univerzit či Festival festivalů, ve kterém každý kraj ukazuje své vlastní tradice. Ochutnat můžete typické místní jídlo tamal, tedy směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu.
Je určen cizincům, kteří se usídlí v zemi na více než tři měsíce a tedy musí požádat o dlouhodobé vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu.
Kraj Guajira na severovýchodě Kolumbie je velmi specifický svým podnebím, krajinou, kulturou, i svými obyvateli. Jedinečná příležitost poznat místní zvyky a tradice se nabízí v těchto dnech, konkrétně od 31. května do 2. června, protože v tamějším městečku Uribia právě probíhá festival kultury místní indiánské komunity Wayuu. Tato akce se snaží nejen obnovit a zachovat, ale také zviditelnit kulturní výjimečnost tohoto etnika a regionu.
Nicméně největší pozornost přitahují taneční a divadelní vystoupení, kdy samotní indiáni Wayuu z různých klanů oblékají krásné šaty a přibližují mýty, legendy i starodávné tance tohoto etnika. Přihlížet těmto aktivitám tak neznamená jen shlédnout představení, ale také poznat a porozumět tradicím a kosmovizi této jedinečné kultury. Zároveň se v průběhu festivalu pořádají různé soutěže, například ta v hraní na typické zdejší hudební nástroje nebo ve vyprávění příběhů vlastní tvorby, které odpovídají tématice festivalu. Shlédnout můžete i zajímavé soutěže v síle, kdy muži všech věkových kategorií zkoušejí tělo na tělo, který z nich je silnější. V neposlední řadě se koná také soutěž o miss Wayuu, která se stane velvyslankyní místní kultury na národní i mezinárodní úrovni. Proto musí účastnice prokázat hluboké znalosti všech aspektů kultury a umět perfektně zatančit tradiční tanec známý jako Yonna.
Je potřeba si zajistit organizovaný výlet či pronajmout jeep s řidičem, který oblast dobře zná a v nejlepším případě přímo spolupracuje s místními komunitami. Mezi hlavní výletní cíle pak patří mys Cabo de la Vela s nedalekým majákem na skalnatém pobřeží Karibiku, blízký skalnatý vrcholek Pilón de Azúcar s oltářem věnovaným Panence Fátimě a jedinečná Punta Gallinas. Tam se nachází jednak nejsevernější místo Kolumbie, ale také mangrovníkové zátoky či jedinečné písečné duny (dunas de Taroa) svažující se do moře. Dorazit až k tomuto severnímu bodu ale není vždy úplně jednoduché, protože cesty bývají vysušené a když zaprší, tak se změní v bláto. Jeepy tak často jezdí ve skupinách, aby si při těchto situacích mohli vzájemně pomoci. Obě místa nabízí skromnější ubytování se základním jídlem, ale hlavně nádherné přírodní scenérie, netradiční pláže, klid a noční oblohu plnou hvězd.
Městečko Ginebra, které má jen asi 25 tisíc obyvatel, nachází se nedaleko města Cali a běžně nebývá v centru zájmu turistů, hostí v těchto dnech významný soutěžní Festival Mono Núňez. Tato důležitá folklórní událost, která tvoří nedílnou součást národního kulturního bohatství, odkazuje svým jménem na hudebníka Benigna Núňeze Moyu, místního rodáka a tehdejší národní hudební symbol. Až do jeho smrti v roce 1991 dokonce festival pravidelně zahajoval.
Těšit se můžete také na tzv. dialogové koncerty, kdy umělci povedou z pódia dialog s publikem, nebo kolumbijský koncert, na kterém se představí vítězové předešlých ročníků, včetně umělkyně a moderátorky jménem María Isabel Saavedra. Připraven je také mezinárodní koncert s umělci z Ekvádoru, Peru, Argentiny i domácí Kolumbie, ale také Festival na náměstí či Setkání vesnické hudby. Celý festival se letos navíc koná v duchu oslav dvoustého výročí Bitvy v Boyacá, která patří k nejdůležitějším událostem kolumbijské historie, protože znamenala vítězství Bolívarova tažení za nezávislost regionu.
Již řadu let vychází měsíčník nazvaný 
Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha si jako čestného hosta jubilejního 25. ročníku vybral Latinskou Ameriku. Od 9. do 12. května 2019 tak na výstavišti v Holešovicích přiblíží českým čtenářům zevrubně pestrost literárního regionu prostřednictím besed s tamními spisovateli a dalšími zástupci literárního světa.
Vedoucí představitel současné kolumbijské literární scény, romanopisec a básník se narodil v roce 1945 v Bogotě. Luis Fayad vystudoval sociologii na Kolumbijské státní univerzitě. Od roku 1975 žil v Paříži, Stockholmu, Barceloně a na Kanárských ostrovech. V roce 1986 získal stipendium v Berlíně, kde se usadil natrvalo. Pracuje jako novinář a spisovatel, přednáší na univerzitách a v kulturních centrech v Německu a po celé Evropě. Luis Fayad také často navštěvuje rodnou Kolumbii a účastní se tamního kulturního života. Pořádá autorská čtení a jiná vystoupení na univerzitách a středních školách, v knihovnách, kulturních centrech, na knižních trzích a v knihkupectvích. Vydal několik románů a souborů povídek: Los parientes de Ester (1978), Compañeros de viaje (1991), La caída de los puntos cardinales (2000), Testamento de un hombre de negocios (2004), Regresos (2014). Samostatné povídky: Los sonidos del fuego (1968), Olor de lluvia (1974), Una lección de la vida (1984), La carta del futuro (1993), El regreso de los ecos (1993), Un espejo después (1995). Luis Fayad žije v Berlíně.
Na poslední chvíli potvrdil účast také filmař a komiksový scénarista Alejandro Jodorowsky pocházející z Čile. Tyto i další významné latinskoamerické spisovatele a hosty mohou čtenáři poznat nejen při debatách, ale i prostřednictvím novým překladů jejich děl. Latinskoamerickou literaturu navíc doplní i poznávání tamní kultury díky řadě výstav, filmových projekcí, koncertů či prostřednictvím ochutnávek této exotické kuchyně.
Bogota