Již řadu let vychází měsíčník nazvaný KAM po Česku, určený turistům a všem, kteří se zajímají o kulturu, historii a přírodu České republiky, ale také příhraničních oblastí v Německu, Rakousku, Polsku a na Slovensku. Tento časopis je od svého počátku šířen zdarma a každé tištěné vydání si zájmeci mohou stáhnout jako pdf soubor na webové stránce www.kampocesku.cz/archiv-clanku.
Na stránce naleznete rozsáhlý archiv všech starších vydání magazínu s možností vyhledávání jednotlivých článků a témat, ale také mnoho jiných aktualit, včetně tipů na výlety do měst, přírody, za zážitky, za památkami, na aktivní výlety či výlety s dětmi. Spoustu užitečných informací naleznete také na stránce na Facebooku. Ti, kteří neovládají český jazyk, mohou využít periodika Travel EYE, které vychází třikrát ročně v anglicko-německé verzi.
Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha si jako čestného hosta jubilejního 25. ročníku vybral Latinskou Ameriku. Od 9. do 12. května 2019 tak na výstavišti v Holešovicích přiblíží českým čtenářům zevrubně pestrost literárního regionu prostřednictím besed s tamními spisovateli a dalšími zástupci literárního světa.
Vedoucí představitel současné kolumbijské literární scény, romanopisec a básník se narodil v roce 1945 v Bogotě. Luis Fayad vystudoval sociologii na Kolumbijské státní univerzitě. Od roku 1975 žil v Paříži, Stockholmu, Barceloně a na Kanárských ostrovech. V roce 1986 získal stipendium v Berlíně, kde se usadil natrvalo. Pracuje jako novinář a spisovatel, přednáší na univerzitách a v kulturních centrech v Německu a po celé Evropě. Luis Fayad také často navštěvuje rodnou Kolumbii a účastní se tamního kulturního života. Pořádá autorská čtení a jiná vystoupení na univerzitách a středních školách, v knihovnách, kulturních centrech, na knižních trzích a v knihkupectvích. Vydal několik románů a souborů povídek: Los parientes de Ester (1978), Compañeros de viaje (1991), La caída de los puntos cardinales (2000), Testamento de un hombre de negocios (2004), Regresos (2014). Samostatné povídky: Los sonidos del fuego (1968), Olor de lluvia (1974), Una lección de la vida (1984), La carta del futuro (1993), El regreso de los ecos (1993), Un espejo después (1995). Luis Fayad žije v Berlíně.
Na poslední chvíli potvrdil účast také filmař a komiksový scénarista Alejandro Jodorowsky pocházející z Čile. Tyto i další významné latinskoamerické spisovatele a hosty mohou čtenáři poznat nejen při debatách, ale i prostřednictvím novým překladů jejich děl. Latinskoamerickou literaturu navíc doplní i poznávání tamní kultury díky řadě výstav, filmových projekcí, koncertů či prostřednictvím ochutnávek této exotické kuchyně.
Bogota
V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.
Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.
Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.
Tereza s Elenou stráví v Kolumbii jen několik dní a budou mít tedy dost nabitý program. V rámci knižního veletrhu ve čtvrtek 25. dubna od 17 hodin ve Velkém sále Ecopetrol (Sál FILBo D) proběhne debata na téma Co se děje po neúspěchu? Kam směřuje život? Tereza Boučková zde pohovoří s kolumbijským spisovatelem jménem Néstor Bautista o bodech zvratu jako spouštěcích událostech v literární fikci. V sobotu 27. dubna se Tereza Boučková a Elena Buixaderas podělí o své názory na aktuální českou literaturu a to od 15 hodin v knihkupectví Librería Santo y Seňa.
Román formou autobiografického deníku zachycuje s velkou intenzitou a důvtipem osobní zkušenosti autorky, které by se daly shrnout do několika slov: krize ve všech směrech a jak se z ní dostat. Kniha vypráví o snaze znovu vybudovat život, který se změnil v trosky, překonání kreativního bloku a deprese okolo čtyřicátého roku věku, problémy po adopci dvou dětí romského původu, které se zapletly do kriminálního světa a připravily tak své adoptivní matce spoustu morálních otázek a pochyb, boj za uznání v roli scénáristky a další intimní momenty z autorčiny každodennosti. Zároveň kniha vyjadřuje kritický názor Boučkové na disidentské hnutí. Jedná se o cestu od totálního zoufalství a beznaděje po osvobozující světlo, provázenou humorem, často černým, který ulehčuje četbu a činí ji návykovou.
Za svou autobiografickou trojnovelu Indiánský běh, publikovanou zpočátku tajně v rámci samizdatu v 80. letech, získala v roce 1990, tedy již za demokracie, cenu Jiřího Ortena. V díle složeném z útržků vzpomínek podává hořké svědectví o nesnadném životě dcery jednoho z českých disidentů v socialistickém Československu.
Elena Buixaderas López se narodila ve Španělsku v roce 1969. Vystudovala fyziku a v roce 1996 odešla do Prahy, aby si udělala doktorát v české Akademii věd, kde pracuje jako výzkumná pracovnice dodnes. Jinými slovy, je doktorkou fyzikálních věd, výzkumnicí, ale zároveň i překladatelkou, spisovatelkou a básnířkou v jedné osobě.
Na zájemce čeká zajímavá kombinace symfonické hudby, chorálové i komorní hudby, ale třeba i repertoár pro klavír. Nicméně organizátoři letos kladou důraz hlavně na vokální repertoár, sólisty, pěvecké sbory a symfonické orchestry.
V Kolumbii má v těchto dnech, konkrétně od 11. do 19. dubna, premiéru dokument o věhlasném malíři a sochaři, rodákovi z kolumbijského Medellínu, Fernandu Boterovi. Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, které na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si tak obdiv a pozitivní ohlasy jak z řad kritiků tak od široké veřejnosti. Ve svých dílech navíc často zpracovává i lidská témata a sociální problematiku své země i jiných míst světa.
Za vznikem dokumentu stojí nápad kanadského producenta Dona Millara, kterého nadchla Boterova výstava putující po třech čínských městech v roce 2015. Do přípravy se však zapojila také Boterova rodina a někteří jemu blízcí lidé. Boterova dcera Lina se na dokumentu dokonce podílela v roli výkonné producentky a kreativní poradkyně. Podle jejich slov rodina souhlasila s natáčením, protože si přála, aby lidé poznali příběh jejich otce. I když existují snad desítky dokumentů o tomto mezinárodně uznávaném umělci, málokdy byly k vidění v jeho rodné zemi. Neexistoval ani žádný ucelený záznam o jeho díle a osobě, proto se kromě natáčení skupina výzkumníků věnovala studiu archívů o tomto mistrovi. Navíc právě díky aktivní účasti rodiny se podařilo do dokumentu zařadit i příběhy vyprávěné samotným umělcem, který běžně moc rád nemluví a raději nechává svá díla, aby mluvila sama za sebe.
Zároveň se zaměřuje i na ne tolik známé detaily z jeho života, například na obrovský vliv, který měl na jeho charakteristický umělecký styl jeho otec. Ukáže i dopad tragické smrti jeho čtyřletého syna Pedra v roce 1974 v Madridu, kdy se po celý následující rok Botero ve svých malbách zaměřil čistě na ztvárnění svého syna. Diváci se dozví také o frustraci, kterou Botero prožíval kvůli tomu, že nezapadal do tradičních uměleckých hnutí, nebo o výjimečné skromnosti, lidskosti a výborném smyslu pro humor, který se skrývá za jeho odměřeným výrazem v obličeji.
V cestách pak pokračoval do Mexika, New Yorku a Washingtonu, období bohaté na novou tvorbu, ale chudé na ekonomické prostředky. Po návratu do Kolumbie získal další ocenění, osvobodil se od dřívějšího vzdáleného vlivu mexického muralismu, inspiroval se umělci italské renesance a jeho styl se konsolidoval. Od roku 1964 zahájil také první práce v oblasti sochařství, od roku 1975 se pak tomuto odvětví věnoval naplno. V devadesátých letech následovaly obrovské výstavy v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.
V úterý 19. března se rozšířila síť honorárních konzulátů ČR na území Kolumbie, kterých je nyní v zemi již šest. V městečku Ibagué byl totiž slavnostně otevřen nový honorární kozulát s působností pro departamenty Tolima, Meta, Vichada, Guainía a Guaviare. Úřad vede honorární konzulka paní Sybila Puente Escallon, ředitelka jazykové školy Colombo Americano (Calle 35 No. 4a-18, Barrio Cádiz, Ibagué), která se stala sídlem nového honorárního konzulátu.