hudba

Konec roku patří Slavnostem města Cali, letos virtuálně

V posledních dnech tohoto zvláštního roku zůstává pozemní hranice Kolumbie nadále uzavřená, v platnosti je řada restriktivních epidemiologických opatření, platí stav zdravotní nouze. Ani tak ale milovníci salsy a zábavy nepřijdou letos zkrátka. V obvyklých datech, tedy od 25. do 30. prosince, se koná hlavní kulturní událost města Cali. Tyto velké slavnosti, stejně jako řada dalších veletrhů a festivalů v tomto roce, však vůbec poprvé ve své 63leté historii probíhají netypicky bez přítomnosti diváků. I přesto, že se oslavy musely přesunout do virtuálního prostoru, organizátoři připravili akci plnou optimismu a naděje, která náležitě uzavře letošní náročný rok plný výzev právě i pro oblast kultury.

V novém formátu proběhne šest tradičních součástí slavností, tedy oblíbený salsodrom, karneval Staré Cali, setkání milovníků a sběratelů hudby, den Pacifiku a dva velké koncerty. Oslavy v pátek 25. prosince opravdu začaly ve velkém stylu. Tanečníci salsodromu sice tentokrát neprocházeli ulicemi města, ale i vystoupení na pódiu haly Coliseo El Pueblo stálo za shlédnutí. Na 1500 tanečníků z 54 škol salsy pro dospělé, 8 dětských skupin a 10 tanečních spolků předvedlo různé choreografie i s akrobatickými prvky.

Celá show ve velkolepém stylu typu Broadway se nesla v duchu motta Maestra Vida (Mistryně Život). Pod vedením Luise Eduarda Hernándeze, známého jako El mulato, představení povyprávělo historii města Cali před pandemií a také přiblížilo, jak místní snášejí současnou situaci. Diváci tak viděli příběh tanečníka salsy, který se snaží dobýt srdce jedné ženy, ale řada překážek, včetně pandemie, mu v tom brání. Kromě salsy, která nemůže chybět, se tanečníci ukázali i v rytmech salsa choke, timba, pachanga, merengue, bachata, tango a dalších. Na jevišti se přitom střídaly dva průvody a celá akce byla natočená již s předstihem.

Závěr večera pak patřil známému zpěvákovi jménem Yuri Buenaventura, který překvapil nejen osvědčenými hity, ale i novými písněmi. Tento rodák z Buenaventury, hlavního přístavu kolumbijského Pacifiku, svým vystoupením, například procítěnou, ale veselou salsa verzí písně Kolumbie, drahá země (Colombia Tierra Querida), bezpochyby roztančil nejednoho diváka u televize.

Od 26. do 30. prosince probíhá také program pro milovníky a sběratele hudby. Organizátoři přizvali více než 20 umělců, místních i zahraničních odborníků a zájemci se tak mohou těšit na zajímavé debaty. Tradiční rytmy oblasti kolumbijského Tichomoří se dostaly ke slovu v neděli 27. prosince, aby připomněly jedinečný přínos afro komunity při vytváření místní identity. Na scéně sestavené poblíž řeky Pance vystoupily skupiny jako Herencia de Timbiquí a Hugo Candelario se skupinou Grupo Bahía.

O den později, v rámci průvodu nazvaného Moje krásné Cali, se oslavil vznik slavností a připomněla se veselost místní lidi. Zároveň byla vyzdvižena práce některých významných osobností jako je spisovatel Andrés Caicedo, režisér a scénarista Carlos Mayolo či atletka a vzpěračka María Isabel Urrutia. Slavnosti pak vyvrcholí dvěma koncerty, alternativním koncertem, který se snaží zviditelnit i jiné hudební styly, a koncertem Cali zpívá světu, svět zpívá Cali, kde mimo jiné vystoupí skupiny All Star Femenina, el Grupo Niche, Orquesta La 16, Son 21 či La Mamba Negra.

Jednotlivé akce, vystoupení a koncerty jsou vysílány zdarma na kanálech Telepacífico, EmcaliTv, prostřednictvím portálu www.feriadecali.com.co, přes mobilní aplikaci slavností a také přes Facebook a twitterový účet @FeriadeCaliOf. Objevily se i kritiky nepřiměřeně velkého rozpočtu těchto oslav. Nicméně místní starosta i ředitel Corfecali zdůraznili, že jedním z cílů je ukázat talent místních na mezinárodní úrovni, zviditelnit se v zahraničí a přitáhnout tak do města investice.

Podrobné informace naleznete na oficiální webové stránce slavností: feriadecali.com.co.

Další zdroje: ElPais.com.co, Infobae.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Hlavní kolumbijské město hudby slaví 470 let

Současná pandemie sice přibrzdila kulturní život v celé zemi, nicméně kolumbijskou hudbu se jí zcela zastavit nepodařilo. Od 12. do 17. října se v městečku Ibagué, hlavním městě kraje Tolima v podhůří nedalekého vulkánu Nevado del Tolima, koná tradiční svátek kolumbijského folklóru a hudby, i když letos jen virutálně a o přibližně půl roku později, než bylo původně plánováno. Parky města se tak v těchto dnech nezaplnily hudebníky, ulicemi nezní různé kolumbijské rytmy, což ovšem neznamená, že by hlavní kolumbijské město hudby zůstalo úplně tiché.

Letošního již 34. ročníku Národního festivalu kolumbijské hudby se účastní na 300 umělců z celé země a to v rámci pěti hudebních setkání. Ani letos nebudou chybět tři hlavní soutěžní klání, které tvoří nosnou programovou linii celé akce. Jedná se o soutěž duetů nazvanou Princové písně, soutěž skladeb Leonor Buenaventura a také 9. ročník krajské soutěže Cantalicio Rojas. Pořadatelé museli vytvořit technologickou komisi, aby zajistili virtuální podobu jednotlivých vystoupení, která jsou k dispozici nejen pro kolumbijské, ale i zahraniční publikum.

K novinkám patří zejména pořádání prvního setkání ředitelů kolumbijských hudebních festivalů a soutěží, které zorgranizovala Univerzita Tolimy. Tato dvoudenní debata zahájila celý festival a přibližně 20 pozvaných hostů se zaměřilo na analýzu současné situace, především na výzvy a překážky, kterým čelí kulturní sektor země.

Oslavy narozenin se dočká i samotné město Ibagué, které ve středu 14. října slaví kulatiny, konkrétně 470 let od svého založení. Ve třinácti čtvrtích města proto od šesti hodin večer proběhne velká serenáda, tedy třináct simultánních koncertů na jednotlivých náměstích, zorganizovaných Hudební nadací Kolumbie a místním obecním úřadem. Za přísných hygienických opatření se sejde několik umělců a duetů, aby navrátili hudbu do místních ulic a parků.

V tentýž den také začínají první vyřazovací kola zmíněných národních soutěží. Představí se tedy tradiční duety i další sbory, ale také nadějní skladatelé a jejich tvorba, kdy cílem soutěže je především zviditelnit talent starých i nových generací kolumbijské hudby. V dalších dnech proběhnou další soutěžní kola a na 17. října je připraven velký koncert hudeb regionů, který slavnostně uzavře letošní ročník festivalu.

Pořadatelé lákají širokou veřejnost na zajímavé osobnosti, mezi nimi vyniká například zpěvačka a skladatelka Maía, která pochází z města Barranquilla a věnuje se žánrům jako salsa, bolero, tropical, balada či latinskoamerický pop; ale také Yolanda Rayo, Kubánka Raquel Zozaya nebo orchestr Lucho Bermúdez. Jak bylo původně v plánu, festival vzdává poctu písničkářům z kraje Antioquia jménem Héctor Ochoa Cárdenas a John Jairo Torres de la Pava a to za jejich celoživotní dílo i přínos v oblasti kultury jak v rámci jejich rodného kraje, tak celé země.

Festival se od svého počátku zaměřuje na zachování, podporu a propagaci kolumbijské andské hudby. Jak je v těchto měsících zvykem, veškeré akce jsou ke shlédnutí zdarma na sociálních sítích festivalu, ale také na dvou televizních kanálech a přenáší je i Národní radio Kolumbie. Akci pořádá Hudební nadace Kolumbie za podpory řady dalších kulturních a vládních institucí.

Kořeny festivalu sahají až do roku 1938, kdy své talenty spojili dva hudebníci – Garzón a Collazos. V průběhu své společné kariéry tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Umělci se tak postavili do čela kulturního hnutí, jehož hlavní snahou bylo, aby folklór kolumbijského Karibiku i Tichomoří nezanikl pod roustoucí dominancí nových rytmů jako bambuco či pasillo. Jejich práce měla takový ohlas, že rok po smrti mistra Garzóna, konkrétně v březnu 1987, vznikl v městečku Ibagué Národní festival. Obě osobnosti totiž měli k Ibagué vždy blízko, navíc město se svou polohou stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů. V roce 2003 byl pak festival prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím, které každoročně nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si místní folklórní tradice.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Konec září v Kolumbii patří hudbě Pacifiku

Panafrický, solidární a virtuální, takový je letošní ročník hudebního festivalu, který je známý jako Petronio Álvarez, případně El Petronio. Již 24. ročník akce tentokrát probíhá od 22. do 27. září a chce ukázat, že není jen nějakou jednorázovou kulturní akcí, ale dlouhodobým procesem a významnou platformou pro podporu a zviditelnění afrokolumbijské kultury. Tato jedinečná událost nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího na tichomořském pobřeží v regionu Údolí Caucy. Původně se festival odehrával právě v tomto významném kolumbijském přístavu, do kterého se umělec zamiloval a kterým se nechal inspirovat ve své tvorbě.

V posledních letech se pak tato soutěžně lazená ochutnávka kultury kolumbijského Pacifiku přesunula do města Cali. I když se kvůli současné pandemii obyvatelé a návštěvníci tohoto města nedočkají tradičního programu, nejdůležitější festival afro kultury a hudby v Latinské Americe přináší i letos řadu zajímavých akcí dostupných z pohodlí domova z jakéhokoli koutu světa.

Podle slov ředitelky festivalu, Any Copete, solidarita festivalu spočívá v tom, že podpoří na 1400 umělců, zejména členů hudebních uskupení Pacifiku a také nositelů lidových tradic a zvyků. Dostanou jak ekonomickou pomoc, tak podporu v procesu propagace jejich projektů. I přes nepříznivé prodmínky pro pořádání kulturních akcí v době pandemie organizátoři našli způsob, jak zachovat své závazky s veřejností i regionem a adaptovali kompletní program do digitálního formátu. A byla to velká výzva, protože v první řadě museli všechny přesvědčit o tom, že je možné převést tak velkou a konsolidovanou událost do virtuální podoby a to kreativně, inovativně a hlavně kvalitně. Nyní chtějí dokonce podnítit město Cali, aby se stalo lídrem v oblasti media art.

Další novinkou je pořádání mezinárodní konference, na které umělci a kulturní odborníci z Afriky, Brazílie, Kolumbie a Anglie hovoří o panafrické módě a jejím významu, o více než tisíci žánrech africké hudby a možnosti navázat strategická partnerství mezi festivaly podporujícími africkou kulturu. Tato nová platforma nazvaná PanAfro vznikla ve spolupráci s British Council.

Hudbu Pacifiku pak letos festival oslaví prostřednictvím virtuálních koncertů, ale také speciálních presenčních mini festivalů, které se odehrávají v různých čtvrtích města Cali za dodržení přísných epidemiologických opatření. Koncerty se vysílají ve dnech 24. až 27. září živě a jsou doprovázeny působivými vizuálními efekty včetně video mappingů a světelných show, tedy zcela netradičně. Nechybí ani ukázka kulturních vyjádření nazvaná Území, chuť, tělo a paměť. Jedná se o prostor pro dynamizaci kultury, zvyků a uměleckých procesů regionu, zaměřený na tradiční kuchyni, život, umělecké výrobky, kosmetiku a afro design.

Od 21. do 23. září se uskutečnil také akademický program ve spolupráci se třemi kolumbijskými univerzitami. Pozvaní hosté z Ministerstva kultury, organizace Manos Visibles a výrobci tradičního alkoholického nápoje kolumbijského Pacifiku zvaného viche debatovali o důležitých tématech tohoto regionu, aby vzbudili zájem o zachování místních vyjádření a tradičních zvyků.

V nové digitální éře se ukázalo, že řada skupin v pacifickém regionu nemá k dispozici žádná videa své tvorby ani nástroje k jejich vytvoření. Proto se organizátoři zaměřili také na podporu těchto aktivit. V průběhu října a listopadu tak bude na festival navazovat série workshopů a laboratoří s cílem pomoci místním umělcům zlepšit svou digitální nabídku a zviditelnit vlastní tvorbu i v době pandemie. Přechod do virtuálního prostředí tak pro místní nemá znamenat rozšiřující se nerovnost, ale naopak reálné příležitosti. Hudebníci a umělci se, mimo jiné, dozví více o autorských právech, tvorbě, nových technologiích, nástrojích komercializace produktů či způsobech řízení virtuálního obchodu. Nově vznikl i webový seznam spojený přímo se stránkou festivalu s daty na 170 umělců a znalců tradičních zvyků, kteří nabízejí autoktonní nápoje, umělecké předměty, ale také kosmetiku či afro módu. Zájemci se tedy mohou spojit s konkrétními osobami přímo a objednat si jejich výrobky.

Veškeré přenosy aktivit letošního ročníku jsou zcela zdarma a ke shlédnutí na sociálních sítích akce zde. Celý program a podrobnější informace naleznete na webové stránce festivalu: petronio.cali.gov.co.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Svátky San Pacho probíhají letos virtuálně

Vůbec poprvé za více než 350 let své existence se nejdůležitější svátky regionu Chocó, který se rozprostírá na severozápadě Kolumbie kolem pobřeží Pacifiku, konají digitální formou. V tradičním termínu, tedy od 20. září do 4. října, se milovníci afrických rytmů tentokrát nesejdou přímo v ulicích městečka Quibdó, hlavního města kraje Chocó, ale mohou se oslav známých jako Fiestas de San Pacho zúčastnit ze svých domovů. Sváteční program je k vidění na sociálních sítích nadace Františkánské svátky města Quibdó (fundación Fiestas Franciscanas de Quibdó), která má už šestým rokem pořádání slavností na starosti.

Pro všechny je to zcela nová skutečnost, zejména pak pro obyvatele 12 čtvrtí města, kde se slavnosti každoročně odehrávaly. Historie těchto svátků se začala psát před 372 lety, kdy františkánský bratr Matías Abad přišel do města s obrázkem Františka z Assisi. Svátek tak mísí náboženské prvky s kulturním odkazem černošského obyvatelstva tohoto regionu, ale také témata sociálního a politického života, je jakýmsi symbolickým prostorem, symbolem kulturní identity místních. Vztah mezi náboženstvím a afro kulturou přitom vychází z afroamerického kultu santería, tedy víry vzniklé v oblastech osidlovaných západoafrickými otroky a kolonizovaných katolickými mocnostmi (toto náboženství právě mísí katolicismus s kulty afrického etnika Yoruba). Z velké části staví na žádostech o laskavosti, tedy například, dám ti toto, když mi vyléčíš dítě.

Běžně se tak v průběhu slavností každé ráno konají františkánské mše. V letošních podmínkách probíhají mše v katedrále města Quibdó, ale přítomni jsou jen kněží a hudební doprovod.

Náboženské ceremonie jsou vysílány živě, aby se zájemci mohli zapojit do oslav aspoň ze svých domovů. Odpoledne pak obvykle dostává slovo zejména tanec a divadlo jako osvobozující prvky, které připomínají události každodenního útlaku a diskriminace, kterým africká populace historicky čelila.

Alegorické průvody v ulicích vždy reflektují aktuální témata, jak ta týkající se místní reality, tak ta vycházející z mezinárodní situace. V průvodech se objevují různé masky a převleky, které vypráví příběhy rozličného zaměření, mimo jiné, hovoří o kraji Chocó, jeho tradicích, lidech, hudbě, kultuře a dokonce i místních řekách. Obyvatelé Quibdó pak obvykle komentují celé dění, smějí se tomu, se se děje světu, ale i jim samotným.

Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci si zájemci mohou letos připomenout to nejlepší z uplynulých ročníků oslav na základě fotografií a videí. Pořádající instituce například vyzvala veřejnost, aby zveřejnila fotografie svých nejoblíbenějších převleků z posledních let. Každý ročník mívá většinou konkrétní zaměření, dané téma. V roce 2019 jím třeba byla řeka Atrato jako zdroj života. Kostýmy tak odrážely témata jako území, nenechat umřít řeku, nelegální těžba, tradiční rybolov, pokrok, který řeka kraji Chocó přinesla. O rok dříve se svátky zaměřily na pradávné tradice, takže kostýmy vyzdvihovaly práci místních klenotníků a umělců.

Probíhají také virtuální debaty se znalci těchto oslav, které byly v roce 2012 zapsány na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco. Ostatně organizátoři, aniž by tušili, co se letos stane, začali už od loňského roku připravovat příspěvky o oslavách v digitální podobě. Vznikly tak ukázky toho, jak se vyrábí jednotlivé masky, videa z přehlídek, veselic, příspěvky o tom, co se děje ve čtvrtích města před, v průběhu i po hlavních oslavách. Veškerá tato tvorba je navíc doplněna propracovanými literárními texty.

Nedílnou součástí celých slavností je samozřejmě hudba, která spojuje tradiční rytmy kolumbijského Pacifiku (jako je currulao, aguabajo, arrullos), ale také Atlantiku, protože kraj Chocó má jako jediný v zemi přístup k oběma oceánům. Podle slov ředitele skupiny Banda San Francisco de Asís, která se stará o hudební doprovod těchto svátků, připomíná oslava vždy ten nejorganizovanější nepořádek, který existuje. Upozorňuje tím na to, že ve zbytku Kolumbie převládá jiné vnímání času a forem, jiný koncept organizace. Pro afrokolumbijskou kulturu například hraje hlavní roli ve společenské organizaci široká rodina. A právě ve svátcích San Pacho se odráží tato filozofie sdílení a komunity, kdy místní každému příchozímu, bez ohledu na to, odkud pochází a jaké má politické smýšlení, otevřou dveře a nabídnou mu pohoštění. Současné dodržování sociálního odstupu tak dopadá na zdejší obyvatele o to silněji.

Více informací a zajímavá videa z oslav Fiestas de San Pacho naleznete na facebookové stránce svátků zde.

Zdroje: ElTiempo.com, RevistaArcadia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Koncert kytaristy Petra Víta v Bogotě

V pátek 28. února proběhl v Bogotě velmi příjemný a netradiční koncert známého kytaristy Petra Víta, pořádaný českou ambasádou ve spolupráci s Asochecou. Akce se konala v bytě paní velvyslankyně Kateřiny Lukešové.

Pan Vít potěšil účastníky několika skladbami: Asturias (Isaac Albéniz), Suite La menor (Jan Losy), Manhá de Carnaval (Luiz Bonfá), Alfonsina y el mar (Ariel Ramírez), tradiční flamenko Soleá či sefardská píseň Cuando el Rey Nimrod. Přidal i některé své vlastní skladby, konkrétně Milonga a Homenaje al Océano.

Petr Vít je nejen aktivním hudebníkem ale také profesorem brněnské konzervatoře a uměleckým ředitelem festivalů Ibérica a Colores Flamencos. Za dlouholetou propagaci španělské kultury obdržel v roce 2014 od španělského krále Dona Juana Carlose I. Čestný kříž řádu za občanské zásluhy. Po úspěších v oblasti klasické kytary totiž začal objevovat zcela jiný hudební svět a očarován flamenkem studoval tento styl přímo ve španělské Andalusii. Prožil mnoho let v andaluské Granadě, která se stala de facto jeho druhým domovem. Kromě své koncertní a pedagogické činnosti se Petr Vít věnuje také skladatelské práci, která zahrnuje kompozice pro sólové nástroje, komorní a scénickou hudbu.

Hudbu Petra Víta můžete blíže poznat třeba na těchto videích na YouTube: Del mar al cielo, Granaina.

Blíží se největší kolumbijský karneval

Po uměleckém karnevalu na počátku měsíce (více informací zde) vrcholí přípravy na vůbec největší a nejvýznamnější karnevalovou akci nejen ve městě, ale i v celé zemi. Od 22. do 25. února se město Barranquilla roztančí v pestrých barvách i rytmech, protože jak říká dlouholeté motto karnevalu: kdo ho žije je ten, kdo si ho užívá!

Tato jedinečná akce, zapsaná pro svou autentičnost i na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, vznikla z míšení indiánské, černošské i bělošské kultury. Karneval se tak vyznačuje rozmanitostí folklórních vyjádření. Každá maska, tanec, kostým či převlek, které jsou k vidění během těchto dní, mají svůj význam. Ten se může ukrývat v nějaké současné události, nedávném případu na poli národní politiky či kapitoly amerického kontinentu v dobách kolonie. V ulicích se mísí fantazie, individuální i kolektivní kreativita, lesk kostýmů a jedinečné choreografie úžasných tanečníků, kterým neschází energie a elán ani ve čtyřiceti stupňových teplotách.

Návštěvníci se mohou těšit na typické masky a postavy karnevalového veselí. Symbolem karnevalu je bezpochyby postava nazvaná Marimonda, známá dlouhým nosem, velkými kruhy v oblasti očí a zvláštním eroticky laděným tvarem pusy. Původně postava definovala typického zdejšího veselého a chudého obyvatele, dodnes pak vyjadřuje postoj obyvatel kolumbijského pobřeží, kterým je vlastní výsměch i trocha toho vymýšlení si. Typické legrační pohyby a gesta dodávají převleku osobnost.

Královnu karnevalu volí rada pořadatelů každý rok, ta se pak účastní všech důležitých událostí karnevalových dní. Poněkud šíleně může působit postava známá jako María Moňitos, která všechny kolem objímá, líbá a odhaluje nejhorší tajemství partnerům, tedy pokud nedostane řádně zaplaceno. Tato drbna, která tvoří nedílnou součást karnevalu již více než 30 let, znázorňuje nestydatého, výstředního a nápadného obyvatele pobřeží. Indiánské obyvatelstvo často zastupuje postava tzv. indiána červené kůže nebo mohykána.

Jedním z nejtypičtějších tanců je Tanec Kongů, jehož původ pochází z doby kolonie, kdy do kolumbijského Karibiku dorazili první afričtí černoši. Tento pouliční tanec znázorňuje africké bojovné kmeny. Obdobný je i tanec Garabatos, v rámci kterého se s ironií a sarkasmem předvádí boj mezi životem a smrtí. Tímto tancem se černošští otroci banánových firem nejen vysmívali svým pánům, ale také své vlastní nepříznivé situaci, přírodě, práci, bohům, smrti a všemu, co nacházeli kolem. Součástí tance tak je i postava Smrti, která je poražena životem a štěstím. To ovšem neznamená, že by tato postava nebyla přítomna i v dalších dnech oslav, i v závěrečném pohřebním průvodu se snaží znovu povstat, ale nikdy nezvítězí nad veselícím se davem.

Hned v prvním dni karnevalu (22.2.) projde průvod trasu dlouhou čtyři a půl kilometru. Kromě tradičních tanců a převleků se přihlížející mohou těšit také na velké alegorické vozy a zejména na velkou pohyblivou strukturu, která poveze Královnu, nejočekávanější figuru celé akce. Toto setkání je známé jako Bitva květin a odkazuje svým názvem na události roku 1903, kdy místní generál přišel s iniciativou vytvořit průvod, v rámci kterého by se rozhazovaly květiny, ve snaze zapomenout na probíhající válku.

Na stejném místě, které je v průběhu karnevalu označováno za cumbiadrom, se v neděli (23.2.) odehraje Velká zastávka tradic, kde může publikum shlédnout nejrůznější typy tanců a masek. Emoce a nadšení pokračují i v pondělí (24.2.) dnem Velké zastávky fantazie. Taneční skupiny a spolky se představí v zářivých kostýmech a svými avantgardními choreografiemi přiblíží současné tendence. Všechny tyto průvody jsou k vidění z okolních pavlačí a tribun, které je nutné si zarezervovat prostřednictvím turistických agentur. V některých částech města jsou přichystány také židle k pronajmutí.

Závěr festivalu (25.2.) pak tradičně patří Joselitovi a symbolickému pohřebnímu průvodu. Lidé se simulovaným smutečním průvodem loučí s touto postavou, která umírá po čtyřdenním velkém flámování. Vypráví se, že tento zdejší obyvatel natolik miloval karneval, že se už od soboty ztratil z domova a ve velkém slavil, účastnil se průvodů a veselí, navíc vždy s lahví rumu v ruce.

Když byl pak příbuznými nalezen v úterý na ulici, mysleli si, že je mrtvý. Proto mu připravili pohřeb a když s jeho tělem procházeli ulicemi, Joselito se ze svého opileckého spánku probudil s tím, že není mrtvý, že byl jen na flámu. Tato historka se tak každoročně připomíná průvodem mužů a žen převlečených do vdovských šatů, kteří oplakávají opilého Joselita a loučí se s končícím festivalem.

Město ale žije karnevalem už před jeho oficiálním zahájením. Například 20. února proběhne korunovace královny a koncert legendárního hudebníka žánru salsa z Panamy, Rubéna Bladese. O den později vystoupí na velkém nočním koncertu řada známých zpěváků a umělců jako Ricky Martin, Carlos Vives, Checo Asocta či Jessi Uribe. Ti, které spíš zajímají tradice a folklór, se mohou zaposlouchat do těchto rytmů na náměstí míru v rámci akce Noche de Tambó. Zatančit si zcela zdarma můžete díky programu Tančí ulice. V průběhu karnevalu pak nabízí doprovodný program s koncerty a vystoupeními i řada hotelů, diskoték či rekreačních center ve městě.

Podrobnější informace o jednotlivých hlavních i doprovodných akcích naleznete na stránce: carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Festival hudby města Cartagena v plném proudu

Koloniální perla kolumbijského pobřeží Karibiku patří k nejnavštěvovanějším místům v Kolumbii. V lednu navíc láká na několik zajímavých kulturních akcí, přičemž tou první je známý mezinárodní festival vážné hudby, který probíhá od 4. do 12. ledna. Orchestrální a komorní hudba, vokální repertoár, který spojuje hudbu a poezii, ale i alternativní iniciativy, to vše čeká v těchto dnech návštěvníky jedné z nejdůležitějších hudebních akcí Latinské Ameriky.

Letošní 14. ročník přitom přináší na 35 koncertů za účasti kolem 200 hudebníků, kteří rozezní magické prostředí města Cartagena v duchu motta To krásné a to výjimečné. První část motta odkazuje na období klasicismu a velikány světové hudby Haydna a Mozarta. Druhá část se vztahuje k přechodu klasicismu v romantickou citlivost, ke kterému došlo ve Vídni mezi druhou polovinou 18. a první polovinou 19. století, s Beethovenem a Schubertem jako klíčovými představiteli tohoto období. Nicméně hlavní programovou linii tvoří právě dílo Franze Schuberta, který se narodil na konci ledna 1797 ve Vídni v hudební rodině. Již ve třinácti letech začal skládat první kvarteta a komorní díla, v šestnácti letech složil svou první symfonii a operu. I přes svůj krátký život, zemřel ve věku pouhých 31 let, zvládnul složit bezpočet děl. Na festivalu zazní pět z jeho devíti symfonií, komorní skladby a dva cykly tzv. lieder, tedy krátkých skladeb, které kombinují poezii, zpěv a klavír.

Na programu figuruje řada zajímavých umělců mezinárodního formátu, známých svou specifickou a inovativní interpretací skladeb. Mezi nimi vyniká zejména amsterdamský orchestr Camerata Royal Concertgebouw nebo rakouský Camerata Salzburg, orchestr ověnčený řadou mezinárodních cen. Do Cartageny zavítal také italský klavírista Andrea Lucchesini, dnes považovaný za jednoho z předních interpretů Schubertova díla, sopranistka Martína Fender či mezzosopranistka Elisabeth Kulman, obě z Rakouska.

Nechybí ale ani vynikající kolumbijští umělci jako bogotský rodák Adrián Chamorro, houslista a ředitel Filharmonického orchestru města Cali, violončelista Santiago Caňón-Valencia, který v loňském roce získal stříbrnou medaili v mezinárodní soutěži, harfista Elvis Díaz, zpěvačka Paola Leguizamón či trumpetista Juan Pablo Noreňa. Houslista a učitel hudby Leonardo Federico Hoyos, který patří vůbec k těm nejvýznamnějším v rámci Latinské Ameriky, studoval v Moskvě, Německu i rodné Kolumbii. Nyní působí jako profesor na Hudební konzervatoři Národní univerzity Kolumbie a na uznávané soukromé univerzitě Universidad de los Andes. Od roku 2013 je navíc uměleckým a hudebním ředitelem Mládežnické filharmonie Komory Bogoty.

Z orchestrů stojí za zmínku Komorní orchestr Kolumbie, založený kolumbijsko německým houslistou Frankem Preussem v roce 1976. Nová verze orchestru z roku 2019 je tvořená výtečnými umělci. Potěší svým debutem právě publikum festivalu v Cartageně a to repertoárem kolumbijských skladatelů. Mládežnický filharmonický orchestr Kolumbie je zároveň sociálním projektem, který podporuje životní směřování mladých hudebníků. Obdobně iniciativa Symfonického orchestru Cartageny podporuje mladé hudebníky, aby zlepšili své schopnosti a získali přímé umělecké zkušenosti.

Festival letos přináší také několik novinek. Jednou z nich je nový prostor vyhrazený latinskoamerické hudbě, nazvaný Zní Jižní Amerika (Suena Suramérica), kde se setkávají zkušenosti, nápady, iniciativy, produkce i umělci kontinentu. Tento prostor má pět podkategorií, konkrétně koncerty latinskoamerické série, výzkumné laboratoře, hudební workshopy, víceúčelový sál a výstavu Expo Música. Poněkud riskantní, ale zajímavý experiment spočívá v zařazení vystoupení Julia Victorii, skladatele elektronické hudby. Ten uvede speciální dílo, ve kterém smísí svou zkušenost s elektronickou hudbou s uměním 20členného komorního orchestru.

Probíhají také hudební besedy jako ta s italským skladatelem a klavíristou Giovannim Biettim či britským tenorem a muziologem Ianem Bostridgem. Doprovodný akademický program zahrnuje dále konference a prezentace výzkumů zástupců univerzit a dalších hudebních institucí. Účastníci se mohou setkat s některými umělci, vyzkoušet si nějaký hudební nástroj či získat informace o současné nabídce hudebních fakult v zemi. V rámci jedné z besed zástupci Googlu mimo jiné vysvětlí, jak na maximum využít kanálu YouTube k předvedení své práce.

Podrobnější informace získáte na stránce festivalu: cartagenamusicfestival.com.

Další zdroje: Semana.com, Noticias.CanalRcn.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Cali oslavuje konec roku ve velkém stylu

Hlavní město kraje Údolí Caucy zve každoročně v poslední dny roku na svůj velkolepý festival, který připomíná všem návštěvníkům, proč je město Cali považováno za světové hlavní město salsy. Ostatně, tato jedinečná akce je považovaná za jeden z nejdůležitějších festivalů tohoto hudebního žánru na světě. Od 25. do 30. prosince proběhne celkem 58 akcí, přičemž na 57 z nich je možné přijít zcela zdarma.

I letošní 62. ročník zahájil ve středu 25. prosince parádní průvod zvaný Salsodrom, do kterého se zapojilo na 1500 umělců včetně profesionální tanečnice salsy a současné národní královny rytmu bambuco Wendy Michelle Murillo Murillo. Jedinečné choreografie, taneční kreace a hudba vzdali poctu Mým lidem, tedy energickým, veselým, pracovitým, kreativním obyvatelům města Cali, kteří nezapomínají snít. Prostřednictvím tohoto motta se festival snaží zdůraznit místní diverzitu a spojit všechny prvky a hodnoty místní identity. Ulice města se zaplnily těmi nejlepšími místními tanečníky salsy, barvami a hudbou od pěti hodin odpoledne do desíti hodin večer.

Všichni však nezbytně nemusí být profesionálními tanečníky, aby se do festivalu mohli aktivně zapojit. Letos totiž organizátoři zřídili nový prostor nazvaný sociální tanečníci určený pro běžné lidi, kteří netančí profesionálně, ale tanec si užívají jako koníček. Nechyběl ani velký zahajovací koncert v hlavní roli s uznávanými umělci hudební scény jako je Gilberto Santa Rosa či skupiny Son 21, La Palabra a Grupo Niche.

Pátek 27. prosince patřil především tradičnímu průvodu více než 200 veteránů a superkoncertu. Ten letos nabídl směsici umělců žánru salsa, populární hudby, reguetonu či bachaty a představili se zpěváci jako Romeo Santos, Silvestre Dangond, Jessi Uribe či skupina Grupo Niche. Ta zahrála mimo jiné i píseň Cali Pachanguero, která se proměnila v hymnu prosincových slavností a ikonu zpěvníků salsy. Den zároveň připomněl kulturu kolumbijského Pacifiku a to řadou kulturních aktivit, ukázkou gastronomie i autoktonních nápojů, módy a řemeslných výrobků. Samozřejmě nemohla chybět zejména hudba, přičemž vrcholem hudebního programu bylo vystoupení Nidie Góngory se skupinou Canalón de Timbiquí. Pátek byl zároveň vyhlášen Mezinárodním dnem žánru bolero, takže umělci připomněli publiku různé styly a vývoj tohoto rytmu.

Vrcholem sobotního programu je pak karneval Staré Cali, který potěší přihlížející rozmanitými převleky, maskami, fantasktními postavami i tanečníky. Do karnevalu se zapojí i průvod tradic, novinka, která provede přihlížející bohatstvím a rozmanitostí místních zvyklostí.

Poslední dva dny, tedy 29. a 30. prosince, se festival přesouvá na tzv. Ulici festivalu. Tato akce, zařazená do programu od roku 2014, pravidelně láká širokou veřejnost na vystoupení řady místních hudebních skupin a jednu velkou party. Jedná se o prostor plný radosti a pospolitosti místních i návštěvníků. Zájemci se mohou těšit na tři pódia umístěná podél jižní dálnice a spoustu vystoupení, jejichž cíl spočívá i ve zviditelnění talentu místních hudebníků a umělců. Kromě salsy roztančí publikum i jiné hudební žánry jako je bolero, vallenato a další.

Doprovodný program zahrnuje například pravidelné setkání milovníků a sběratelů hudby, kde si zájemci mohou pořídit jedinečné nahrávky oblíbených umělců salsy, ale také se zapojit do rozhovorů či si poslechnout debaty producentů, zpěváků, historiků či jiných odborníků na hudbu a především hudební žánr salsa. Venkovský a komunitní festival pak postupně navštěvuje různé čtvrti města a vesničky v okolí, Veletrh uměleckých výrobků a podnikání představuje různorodou nabídku ručně vyráběných produktů více než šedesáti umělců. Konají se také setkání pro děti a mládež, novinka letošního ročníku, nebo třeba průvod domácích mazlíčků.

Vůbec poprvé slavilo město Cali přelom roku festivalem v roce 1957 a to od 6. prosince až do 13. ledna. Byl to proto vůbec nejdelší festival města za celou jeho historii, kdy vystoupilo na 100 hudebních spolků a skoro 40 skupin. V současné době festival ukazuje to nejlepší z místního talentu nejen zdejším obyvatelům, ale i světu, a stává se prostorem k propagaci města jako jedinečné destinace, kde se lidé umí bavit, ale mají také řadu schopností.

Podrobný program a další informace naleznete na stránkách festivalu: feriadecali.com.co.

Další zdroje: ElPais.com.co, Viajala.com.co, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Slavnostní koncert k oslavě Sametové revoluce

Dne 18. listopadu uspořádalo Velvyslanectví České republiky v Bogotě slavnostní koncert a navazující koktejl u příležitosti oslav 30. výročí Sametové revoluce.

Klavírní recitál v nedávno renovovaném sále Terezy Cuervo Borda v Národním muzeu v Bogotě přednesl Václav Pacl, český klavírista žijící v Kolumbii, který interpretoval díla Ludwiga van Beethovena, Jana Václava Huga Voříška,  Maurice Strakoshe, Gluck – Sgambatiho a Fryderika Chopina. Zahajovacího projevu se ujala velvyslankyně Kateřina Lukešová, která přítomným přiblížila vývoj a význam historických událostí před třiceti lety. Po cca hodinovém koncertě následoval koktejl v historických prostorách vestibulu muzea, kde si hosté měli možnost prohlédnout výstavu ikonických fotografií sestavenou Danou Kyndrovou a Jiřím Sukem pod názvem Sametová revoluce 1989.

Zdroj: Velvyslanectví ČR v Kolumbii.

Zaposlouchejte se do rytmů Amazonie

Konec listopadu bude v odlehlém jihovýchodním regionu Kolumbie patřit hudbě. A to ne ledajaké, ale tajemným rytmům amazónského pralesa. Od 27. do 30. listopadu se totiž v Letícii, hlavním městě regionu, koná Mezinárodní festival lidové amazónské hudby známý jako Pirarucú de Oro. Ryba pirarucú, jak jí přezdívají místní indiánské kmeny, neboli Arapaima velká žije ve vodách Amazonky a jedná se o jednu z největších sladkovodních ryb vůbec. Dorůstá délky až 3 metry a může vážit i přes 200 kilogramů.

Samotný festival probíhá již od roku 1987, aby připomněl nejen hudbu, ale také kulturu a zvyky magické oblasti na pomezí Kolumbie, Brazílie a Peru. Proto se v rámci akce mísí tradiční rytmy amazónské části všech těchto zemí. Letoší jubilejní 30. ročník vzdává speciální poctu mistrovi jménem Ricardo Marín Piedrahita, prvnímu vítězi festivalu, který zabodoval s písní La Curupira. Mimochodem, curupira je podle mytologie jednoho brazilského indiánského kmene nadpřirozená bytost, strážce lesů, který chrání Amazonii před destruktivními návyky lidí.

Umělci vystupují ve dvou kategoriích. V té regionální soutěží ve třech sekcích. První patří obyvatelům Letície a přilehlých oblastí, kteří se zaměřují na místní témata a rytmy. V sekci zvukových zážitků pak každá skupina interpretuje téma určené festivalem v různém rytmu, ale tak, aby zachovala melodickou linii originálu. Třetí sekce je určená dětem a mládeži, kteří vystupují s typickými písněmi amazonské oblasti. V mezinárodní kategorii pak představitelé Kolumbie, Peru a Brazílie soutěží v dospělých sekcích autor / skladatel a interpret.

Podle kreativního ředitele festivalu Christiana Fernanda Monotyi spočívá hlavní cíl této akce ve vytvoření hudební identity. Základem je rytmus zvaný porsam, což je vlastně mix mezi kolumbijským rytmen el porro a brazilskou sambou. Tímto jedinečným smíšením dvou kultur vzniká něco společného a speciálního.

Festival na jednu stranu podporuje kulturní hodnoty, ale zároveň klade důraz na rozšíření amazónských melodií i mimo region. Proto organizátoři festivalu letos uspořádali vystoupení místních umělců i v jiných částech země. Národního uznání tak dosáhla například skupina Omacha, která mísí národní folklór s příhraničními rytmy. Jej název pochází z jazyka ticuna, jednoho z místních inidánských kmenů, a znamená růžový delfín. Odkazuje tak na emblematické zvíře Amazonky, které bohužel figuruje na seznamu ohrožených živočišných druhů. Samotná skupina vznikla v roce 2015 a v roce 2018 na tomto festivale zvítězila. Věnuje se přitom žánru murga, který se stal populárním v této oblasti od 50. let  minulého století. V repertoáru skupiny najdeme písně v jazyce tikuna, ale také ve španělštině či portugalštině.

Slavnostní zahájení festivalu proběhne v parku Orellana za přítomnosti významných veřejných osobností regionu. Návštěvníci se mohou těšit i na různé kulinářské speciality a okusit tak chutě pralesa. Zároveň si zájemci budou moci pořídit nějaký suvenýr či umělecký předmět.

Zdroje: CanalTrece.com.co, RadioNacional.co, Colombia.Travel/es, Facebook.com. Foto 1, foto 2.