folklór

Kolumbie slaví měsíc afrického dědictví

Květen tradičně patří kultuře potomků afrických otroků na kolumbijském území. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v zemi. Místní Ministerstvo kultury proto i letos připravilo zajímavý program, který má navzdory probíhající pandemii koronaviru a neutichajícím sociálním protestům připomenout odkaz potomků Afričanů v Kolumbii, jejich tradice, zvyky, ale také historii, boje za svá práva, aktuální problémy a realitu, ve které dnes tyto komunity žijí. Akce mají poukázat i na přínos afrokolumbijské populace při utváření kolumbijského národa a podpořit ocenění kulturní rozmanitosti země.

Vzhledem k situaci se tak jako loni kulturní nabídka přesunula do digitálního a rádiového prostoru. Nechybí hudba, audiovizuální umění, poezie ani tanec. Spuštěn bude také program Rok svobody v souvislosti s uplynutím 170 let od již dříve zmíněného zrušení otroctví. Odstartuje právě v pátek 21. května hudebním vystoupením přenášeným přes sociální sítě i televizí. Skupina Palenquera Monasita Ri Palenge zazpívá národní hymnu v jazyce komunity palenqueros. A soubor Opera Maafá, spadající pod hudební školu univerzity Univalle, zahraje volnou verzi o cestě, kterou popisuje známý afrokolumbijský spisovatel Manuel Zapata Olivella ve svém nejslavnějším románu Changó, El gran putas. Významný jayzkovědný institut Caro y Cuervo pak v pátek 21. května pořádá čtenářský klub nazvaný Tři afrokolumbijští básníci, kterými jsou Jorge Artel, Calendario Obeso a právě Manuel Zapata Olivella.

Na sociálních sítích dostanou prostor audiovizuální a zvukové práce, platforma Retina Latina pak nabídne speciální filmový program. Prvním z uvedených snímků je dokument Matachindé z roku 2014, který vypráví o vesničce Juntas de Yurumanguí v kraji Chocó. Právě tam se každoročně slaví velikonoční svatý týden daleko od náboženských autorit a tedy netradičně, s autonomií v náboženských praktikách. Divadlo Teatro Colón přináší na konci měsíce rappový koncert na oslavu 10 let existence hudební skupiny Kombilesa Mi, která spojuje městský rap s tradičními africkými rytmy a jazykem komunity palenqueros. K afro komunitám v zemi neodmyslitelně patří také tanec. Dne 28. května bude zahájen vzdělávací kurz s etnoedukativním zaměřením, určený pro kraje s největší přítomností afrokolumbijských komunit. Jedná se o kraje Údolí Caucy, Caquetá, Nariňo, Guaviare a Bolívar.

Na speciální kulturní slavnosti pak pozývají všechny zájemce obyvatelé vesničky San Basilio de Palenque. Právě tam, na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar na severu země, můžete poznat jedinečnou kulturu a tradice potomků původních afrických otroků. Ostaně výraz palenque původně označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci v tamějších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště před svými pronásledovateli. Dodnes se zachovalo pouze San Basilio, představující první svobodné městečko v Latinské Americe. Místo bylo dlouho izolované, proto nyní podává o to lepší svědectví o africkém kulturním bohatství na kontinentu. Tento kulturní prostor dokonce tvoří součást nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco.

V rámci slavností mohou návštěvníci poznat pradávné tradice a zvyky, typická jídla a sladkosti, kulturní vyjádření, umělecké předměty, afro doplňky, ale třeba také tradiční medicínu, afro účesy, copánky a další symboly krásy. Již před pár měsíci navíc místní zahájili strategii nazvanou Objev Palenque, kdy se zaměřili na propagaci své kultury i digitální formou. V pátek 21. května se na Youtube bude v přímém přenosu vařit, o týden později se zájemci mohou naučit zaplétat copánky a následující den se zapojit do debaty o etnickém a komunitárním cestovním ruchu v oblasti. Účast na těchto akcích je zdarma, jen je potřeba se předem zaregistrovat (zde).

Organizátoři připomínkových akcí zároveň vyzývají státní i nevládní organizace a instituce, ale také širokou veřejnost, aby se zapojili do spoluvytváření těchto prostorů pro reflexi a debaty o přínosu Afrokolumbijců. Oficiálně byla kulturní rozmanitost v Kolumbii uznána v rámci současné Ústavy, která vstoupila v platnost v roce 1991. Od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví.

Zdroje: MundoNoticias.com.co, ElUniversal.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Netradiční karnevalová sezóna ve městě Barranquilla

Je tady únor a karnevalová sezóna by tak měla být v plném proudu. Druhý největší karneval na světě se každoročně pořádá od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě, v ulicích kolumbijského města Barranquilla na pobřeží Karibiku. Letos se však ve své tradiční podobě vzhledem k současné pandemii a vyhlášeným opatřením, jako je prohibice alkoholu a noční zákaz vycházení, ve své tradiční podobě neuskuteční. Tato jedinečná slavnost barev, zábavy, folklóru, tance a průvodů, která od roku 2003 figuruje na seznamu ústního a nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, se stejně jako řada dalších kulturních akcí přesunula do virtuálního prostředí.

Diváci, ale i tisíce tanečníků, kteří rok co rok protančili čtyřkilometrovou trasu městem, museli zůstat doma. Letos se tak nikdo nemůže těšit na čtyřdenní maraton oslav, průvody v čele s královnou karnevalu, která bývá běžně korunována před zahájením akce, ani tradiční pohřební průvod Joselita, který pravidelně celé svátky ukončuje. Joselito je fiktivní a symbolická postava, která se oddává karnevalovým radovánkám a alkoholu natolik, že ho poslední den oslav lidé najdou na ulici v bezvědomí. Všichni si myslí, že je po smrti, takže mu připraví pohřeb a vloží ho do rakve. Mezi pláčem a výkřiky se ale Joselito v průběhu smutečního průvodu probere k životu s tím, že jen flámoval.

I přesto ale karneval aspoň prostřednictvím digitálních platforem, sociálních sítí a přes regionální televizní kanál Telecaribe šíří do celého světa oslavu života a místních tradic. Organizátoři se tentokrát snažili připravit program, který by nejen podpořil různá kulturní vyjádření a reaktivaci kreativních sektorů, ale také celkovou pohodu, respekt a zodpovědnost. Proto se rozhodli prodloužit karneval na celý rok. Zájemci se mohou těšit na přenosy ze zákulisí karnevalu, koncerty, taneční vystoupení a další virtuální akce plné hudby a folklóru. Shlédnout mohou také speciální pořady o akcích, které tvoří nedílnou součást karnevalu, jako je Bitva květin, Velká přehlídka či Festival orchestrů. V hlavní roli se přitom představí zejména folklórní skupiny a starodávné regionální tance, mimo jiné, cumbia, mapalé, garabato či son de negro.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale postupně se smísily s místními zvyky, takže karneval spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Letos se jedná o třetí zrušení karnevalového veselí v ulicích v jeho více než dvousetleté historii. Poprvé byl karneval zrušen v roce 1902, kdy probíhala válka Tisíce dnů. A v roce 1903 se karneval konal s o to větší parádou, kdy právě úvodní průvod, který otevírá čtyři dny oslav, dostal název Bitva květin.

K druhému přerušení tradice došlo v roce 1947, kdy přímo v karnevalovou sobotu tragicky zahynul při letecké nehodě místní fotbalista Romelio Martínez. V celé zemi byl vyhlášen národní smutek a tak byl zbylý program zastaven.

Letošní bolehlav místních ale samozřejmě není jen kulturního rázu. Obrovský dopad má zrušení této velkolepé akce hlavně na místní ekonomiku. Například v loňském roce se karnevalu zúčastnilo na 2,1 miliónů diváků, což přineslo obrat ve výši 408 miliard pesos (přibližně 2,5 miliardy korun). Oslavy zároveň zajistily práci zhruba 55 tisícům lidí.

Více informací o jednotlivých akcích a programu naleznete na webové stránce karnevalu: www.carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com, DiarioAdn.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Konec roku patří Slavnostem města Cali, letos virtuálně

V posledních dnech tohoto zvláštního roku zůstává pozemní hranice Kolumbie nadále uzavřená, v platnosti je řada restriktivních epidemiologických opatření, platí stav zdravotní nouze. Ani tak ale milovníci salsy a zábavy nepřijdou letos zkrátka. V obvyklých datech, tedy od 25. do 30. prosince, se koná hlavní kulturní událost města Cali. Tyto velké slavnosti, stejně jako řada dalších veletrhů a festivalů v tomto roce, však vůbec poprvé ve své 63leté historii probíhají netypicky bez přítomnosti diváků. I přesto, že se oslavy musely přesunout do virtuálního prostoru, organizátoři připravili akci plnou optimismu a naděje, která náležitě uzavře letošní náročný rok plný výzev právě i pro oblast kultury.

V novém formátu proběhne šest tradičních součástí slavností, tedy oblíbený salsodrom, karneval Staré Cali, setkání milovníků a sběratelů hudby, den Pacifiku a dva velké koncerty. Oslavy v pátek 25. prosince opravdu začaly ve velkém stylu. Tanečníci salsodromu sice tentokrát neprocházeli ulicemi města, ale i vystoupení na pódiu haly Coliseo El Pueblo stálo za shlédnutí. Na 1500 tanečníků z 54 škol salsy pro dospělé, 8 dětských skupin a 10 tanečních spolků předvedlo různé choreografie i s akrobatickými prvky.

Celá show ve velkolepém stylu typu Broadway se nesla v duchu motta Maestra Vida (Mistryně Život). Pod vedením Luise Eduarda Hernándeze, známého jako El mulato, představení povyprávělo historii města Cali před pandemií a také přiblížilo, jak místní snášejí současnou situaci. Diváci tak viděli příběh tanečníka salsy, který se snaží dobýt srdce jedné ženy, ale řada překážek, včetně pandemie, mu v tom brání. Kromě salsy, která nemůže chybět, se tanečníci ukázali i v rytmech salsa choke, timba, pachanga, merengue, bachata, tango a dalších. Na jevišti se přitom střídaly dva průvody a celá akce byla natočená již s předstihem.

Závěr večera pak patřil známému zpěvákovi jménem Yuri Buenaventura, který překvapil nejen osvědčenými hity, ale i novými písněmi. Tento rodák z Buenaventury, hlavního přístavu kolumbijského Pacifiku, svým vystoupením, například procítěnou, ale veselou salsa verzí písně Kolumbie, drahá země (Colombia Tierra Querida), bezpochyby roztančil nejednoho diváka u televize.

Od 26. do 30. prosince probíhá také program pro milovníky a sběratele hudby. Organizátoři přizvali více než 20 umělců, místních i zahraničních odborníků a zájemci se tak mohou těšit na zajímavé debaty. Tradiční rytmy oblasti kolumbijského Tichomoří se dostaly ke slovu v neděli 27. prosince, aby připomněly jedinečný přínos afro komunity při vytváření místní identity. Na scéně sestavené poblíž řeky Pance vystoupily skupiny jako Herencia de Timbiquí a Hugo Candelario se skupinou Grupo Bahía.

O den později, v rámci průvodu nazvaného Moje krásné Cali, se oslavil vznik slavností a připomněla se veselost místní lidi. Zároveň byla vyzdvižena práce některých významných osobností jako je spisovatel Andrés Caicedo, režisér a scénarista Carlos Mayolo či atletka a vzpěračka María Isabel Urrutia. Slavnosti pak vyvrcholí dvěma koncerty, alternativním koncertem, který se snaží zviditelnit i jiné hudební styly, a koncertem Cali zpívá světu, svět zpívá Cali, kde mimo jiné vystoupí skupiny All Star Femenina, el Grupo Niche, Orquesta La 16, Son 21 či La Mamba Negra.

Jednotlivé akce, vystoupení a koncerty jsou vysílány zdarma na kanálech Telepacífico, EmcaliTv, prostřednictvím portálu www.feriadecali.com.co, přes mobilní aplikaci slavností a také přes Facebook a twitterový účet @FeriadeCaliOf. Objevily se i kritiky nepřiměřeně velkého rozpočtu těchto oslav. Nicméně místní starosta i ředitel Corfecali zdůraznili, že jedním z cílů je ukázat talent místních na mezinárodní úrovni, zviditelnit se v zahraničí a přitáhnout tak do města investice.

Podrobné informace naleznete na oficiální webové stránce slavností: feriadecali.com.co.

Další zdroje: ElPais.com.co, Infobae.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Hlavní kolumbijské město hudby slaví 470 let

Současná pandemie sice přibrzdila kulturní život v celé zemi, nicméně kolumbijskou hudbu se jí zcela zastavit nepodařilo. Od 12. do 17. října se v městečku Ibagué, hlavním městě kraje Tolima v podhůří nedalekého vulkánu Nevado del Tolima, koná tradiční svátek kolumbijského folklóru a hudby, i když letos jen virutálně a o přibližně půl roku později, než bylo původně plánováno. Parky města se tak v těchto dnech nezaplnily hudebníky, ulicemi nezní různé kolumbijské rytmy, což ovšem neznamená, že by hlavní kolumbijské město hudby zůstalo úplně tiché.

Letošního již 34. ročníku Národního festivalu kolumbijské hudby se účastní na 300 umělců z celé země a to v rámci pěti hudebních setkání. Ani letos nebudou chybět tři hlavní soutěžní klání, které tvoří nosnou programovou linii celé akce. Jedná se o soutěž duetů nazvanou Princové písně, soutěž skladeb Leonor Buenaventura a také 9. ročník krajské soutěže Cantalicio Rojas. Pořadatelé museli vytvořit technologickou komisi, aby zajistili virtuální podobu jednotlivých vystoupení, která jsou k dispozici nejen pro kolumbijské, ale i zahraniční publikum.

K novinkám patří zejména pořádání prvního setkání ředitelů kolumbijských hudebních festivalů a soutěží, které zorgranizovala Univerzita Tolimy. Tato dvoudenní debata zahájila celý festival a přibližně 20 pozvaných hostů se zaměřilo na analýzu současné situace, především na výzvy a překážky, kterým čelí kulturní sektor země.

Oslavy narozenin se dočká i samotné město Ibagué, které ve středu 14. října slaví kulatiny, konkrétně 470 let od svého založení. Ve třinácti čtvrtích města proto od šesti hodin večer proběhne velká serenáda, tedy třináct simultánních koncertů na jednotlivých náměstích, zorganizovaných Hudební nadací Kolumbie a místním obecním úřadem. Za přísných hygienických opatření se sejde několik umělců a duetů, aby navrátili hudbu do místních ulic a parků.

V tentýž den také začínají první vyřazovací kola zmíněných národních soutěží. Představí se tedy tradiční duety i další sbory, ale také nadějní skladatelé a jejich tvorba, kdy cílem soutěže je především zviditelnit talent starých i nových generací kolumbijské hudby. V dalších dnech proběhnou další soutěžní kola a na 17. října je připraven velký koncert hudeb regionů, který slavnostně uzavře letošní ročník festivalu.

Pořadatelé lákají širokou veřejnost na zajímavé osobnosti, mezi nimi vyniká například zpěvačka a skladatelka Maía, která pochází z města Barranquilla a věnuje se žánrům jako salsa, bolero, tropical, balada či latinskoamerický pop; ale také Yolanda Rayo, Kubánka Raquel Zozaya nebo orchestr Lucho Bermúdez. Jak bylo původně v plánu, festival vzdává poctu písničkářům z kraje Antioquia jménem Héctor Ochoa Cárdenas a John Jairo Torres de la Pava a to za jejich celoživotní dílo i přínos v oblasti kultury jak v rámci jejich rodného kraje, tak celé země.

Festival se od svého počátku zaměřuje na zachování, podporu a propagaci kolumbijské andské hudby. Jak je v těchto měsících zvykem, veškeré akce jsou ke shlédnutí zdarma na sociálních sítích festivalu, ale také na dvou televizních kanálech a přenáší je i Národní radio Kolumbie. Akci pořádá Hudební nadace Kolumbie za podpory řady dalších kulturních a vládních institucí.

Kořeny festivalu sahají až do roku 1938, kdy své talenty spojili dva hudebníci – Garzón a Collazos. V průběhu své společné kariéry tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Umělci se tak postavili do čela kulturního hnutí, jehož hlavní snahou bylo, aby folklór kolumbijského Karibiku i Tichomoří nezanikl pod roustoucí dominancí nových rytmů jako bambuco či pasillo. Jejich práce měla takový ohlas, že rok po smrti mistra Garzóna, konkrétně v březnu 1987, vznikl v městečku Ibagué Národní festival. Obě osobnosti totiž měli k Ibagué vždy blízko, navíc město se svou polohou stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů. V roce 2003 byl pak festival prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím, které každoročně nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si místní folklórní tradice.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Konec září v Kolumbii patří hudbě Pacifiku

Panafrický, solidární a virtuální, takový je letošní ročník hudebního festivalu, který je známý jako Petronio Álvarez, případně El Petronio. Již 24. ročník akce tentokrát probíhá od 22. do 27. září a chce ukázat, že není jen nějakou jednorázovou kulturní akcí, ale dlouhodobým procesem a významnou platformou pro podporu a zviditelnění afrokolumbijské kultury. Tato jedinečná událost nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího na tichomořském pobřeží v regionu Údolí Caucy. Původně se festival odehrával právě v tomto významném kolumbijském přístavu, do kterého se umělec zamiloval a kterým se nechal inspirovat ve své tvorbě.

V posledních letech se pak tato soutěžně lazená ochutnávka kultury kolumbijského Pacifiku přesunula do města Cali. I když se kvůli současné pandemii obyvatelé a návštěvníci tohoto města nedočkají tradičního programu, nejdůležitější festival afro kultury a hudby v Latinské Americe přináší i letos řadu zajímavých akcí dostupných z pohodlí domova z jakéhokoli koutu světa.

Podle slov ředitelky festivalu, Any Copete, solidarita festivalu spočívá v tom, že podpoří na 1400 umělců, zejména členů hudebních uskupení Pacifiku a také nositelů lidových tradic a zvyků. Dostanou jak ekonomickou pomoc, tak podporu v procesu propagace jejich projektů. I přes nepříznivé prodmínky pro pořádání kulturních akcí v době pandemie organizátoři našli způsob, jak zachovat své závazky s veřejností i regionem a adaptovali kompletní program do digitálního formátu. A byla to velká výzva, protože v první řadě museli všechny přesvědčit o tom, že je možné převést tak velkou a konsolidovanou událost do virtuální podoby a to kreativně, inovativně a hlavně kvalitně. Nyní chtějí dokonce podnítit město Cali, aby se stalo lídrem v oblasti media art.

Další novinkou je pořádání mezinárodní konference, na které umělci a kulturní odborníci z Afriky, Brazílie, Kolumbie a Anglie hovoří o panafrické módě a jejím významu, o více než tisíci žánrech africké hudby a možnosti navázat strategická partnerství mezi festivaly podporujícími africkou kulturu. Tato nová platforma nazvaná PanAfro vznikla ve spolupráci s British Council.

Hudbu Pacifiku pak letos festival oslaví prostřednictvím virtuálních koncertů, ale také speciálních presenčních mini festivalů, které se odehrávají v různých čtvrtích města Cali za dodržení přísných epidemiologických opatření. Koncerty se vysílají ve dnech 24. až 27. září živě a jsou doprovázeny působivými vizuálními efekty včetně video mappingů a světelných show, tedy zcela netradičně. Nechybí ani ukázka kulturních vyjádření nazvaná Území, chuť, tělo a paměť. Jedná se o prostor pro dynamizaci kultury, zvyků a uměleckých procesů regionu, zaměřený na tradiční kuchyni, život, umělecké výrobky, kosmetiku a afro design.

Od 21. do 23. září se uskutečnil také akademický program ve spolupráci se třemi kolumbijskými univerzitami. Pozvaní hosté z Ministerstva kultury, organizace Manos Visibles a výrobci tradičního alkoholického nápoje kolumbijského Pacifiku zvaného viche debatovali o důležitých tématech tohoto regionu, aby vzbudili zájem o zachování místních vyjádření a tradičních zvyků.

V nové digitální éře se ukázalo, že řada skupin v pacifickém regionu nemá k dispozici žádná videa své tvorby ani nástroje k jejich vytvoření. Proto se organizátoři zaměřili také na podporu těchto aktivit. V průběhu října a listopadu tak bude na festival navazovat série workshopů a laboratoří s cílem pomoci místním umělcům zlepšit svou digitální nabídku a zviditelnit vlastní tvorbu i v době pandemie. Přechod do virtuálního prostředí tak pro místní nemá znamenat rozšiřující se nerovnost, ale naopak reálné příležitosti. Hudebníci a umělci se, mimo jiné, dozví více o autorských právech, tvorbě, nových technologiích, nástrojích komercializace produktů či způsobech řízení virtuálního obchodu. Nově vznikl i webový seznam spojený přímo se stránkou festivalu s daty na 170 umělců a znalců tradičních zvyků, kteří nabízejí autoktonní nápoje, umělecké předměty, ale také kosmetiku či afro módu. Zájemci se tedy mohou spojit s konkrétními osobami přímo a objednat si jejich výrobky.

Veškeré přenosy aktivit letošního ročníku jsou zcela zdarma a ke shlédnutí na sociálních sítích akce zde. Celý program a podrobnější informace naleznete na webové stránce festivalu: petronio.cali.gov.co.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Svátky San Pacho probíhají letos virtuálně

Vůbec poprvé za více než 350 let své existence se nejdůležitější svátky regionu Chocó, který se rozprostírá na severozápadě Kolumbie kolem pobřeží Pacifiku, konají digitální formou. V tradičním termínu, tedy od 20. září do 4. října, se milovníci afrických rytmů tentokrát nesejdou přímo v ulicích městečka Quibdó, hlavního města kraje Chocó, ale mohou se oslav známých jako Fiestas de San Pacho zúčastnit ze svých domovů. Sváteční program je k vidění na sociálních sítích nadace Františkánské svátky města Quibdó (fundación Fiestas Franciscanas de Quibdó), která má už šestým rokem pořádání slavností na starosti.

Pro všechny je to zcela nová skutečnost, zejména pak pro obyvatele 12 čtvrtí města, kde se slavnosti každoročně odehrávaly. Historie těchto svátků se začala psát před 372 lety, kdy františkánský bratr Matías Abad přišel do města s obrázkem Františka z Assisi. Svátek tak mísí náboženské prvky s kulturním odkazem černošského obyvatelstva tohoto regionu, ale také témata sociálního a politického života, je jakýmsi symbolickým prostorem, symbolem kulturní identity místních. Vztah mezi náboženstvím a afro kulturou přitom vychází z afroamerického kultu santería, tedy víry vzniklé v oblastech osidlovaných západoafrickými otroky a kolonizovaných katolickými mocnostmi (toto náboženství právě mísí katolicismus s kulty afrického etnika Yoruba). Z velké části staví na žádostech o laskavosti, tedy například, dám ti toto, když mi vyléčíš dítě.

Běžně se tak v průběhu slavností každé ráno konají františkánské mše. V letošních podmínkách probíhají mše v katedrále města Quibdó, ale přítomni jsou jen kněží a hudební doprovod.

Náboženské ceremonie jsou vysílány živě, aby se zájemci mohli zapojit do oslav aspoň ze svých domovů. Odpoledne pak obvykle dostává slovo zejména tanec a divadlo jako osvobozující prvky, které připomínají události každodenního útlaku a diskriminace, kterým africká populace historicky čelila.

Alegorické průvody v ulicích vždy reflektují aktuální témata, jak ta týkající se místní reality, tak ta vycházející z mezinárodní situace. V průvodech se objevují různé masky a převleky, které vypráví příběhy rozličného zaměření, mimo jiné, hovoří o kraji Chocó, jeho tradicích, lidech, hudbě, kultuře a dokonce i místních řekách. Obyvatelé Quibdó pak obvykle komentují celé dění, smějí se tomu, se se děje světu, ale i jim samotným.

Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci si zájemci mohou letos připomenout to nejlepší z uplynulých ročníků oslav na základě fotografií a videí. Pořádající instituce například vyzvala veřejnost, aby zveřejnila fotografie svých nejoblíbenějších převleků z posledních let. Každý ročník mívá většinou konkrétní zaměření, dané téma. V roce 2019 jím třeba byla řeka Atrato jako zdroj života. Kostýmy tak odrážely témata jako území, nenechat umřít řeku, nelegální těžba, tradiční rybolov, pokrok, který řeka kraji Chocó přinesla. O rok dříve se svátky zaměřily na pradávné tradice, takže kostýmy vyzdvihovaly práci místních klenotníků a umělců.

Probíhají také virtuální debaty se znalci těchto oslav, které byly v roce 2012 zapsány na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco. Ostatně organizátoři, aniž by tušili, co se letos stane, začali už od loňského roku připravovat příspěvky o oslavách v digitální podobě. Vznikly tak ukázky toho, jak se vyrábí jednotlivé masky, videa z přehlídek, veselic, příspěvky o tom, co se děje ve čtvrtích města před, v průběhu i po hlavních oslavách. Veškerá tato tvorba je navíc doplněna propracovanými literárními texty.

Nedílnou součástí celých slavností je samozřejmě hudba, která spojuje tradiční rytmy kolumbijského Pacifiku (jako je currulao, aguabajo, arrullos), ale také Atlantiku, protože kraj Chocó má jako jediný v zemi přístup k oběma oceánům. Podle slov ředitele skupiny Banda San Francisco de Asís, která se stará o hudební doprovod těchto svátků, připomíná oslava vždy ten nejorganizovanější nepořádek, který existuje. Upozorňuje tím na to, že ve zbytku Kolumbie převládá jiné vnímání času a forem, jiný koncept organizace. Pro afrokolumbijskou kulturu například hraje hlavní roli ve společenské organizaci široká rodina. A právě ve svátcích San Pacho se odráží tato filozofie sdílení a komunity, kdy místní každému příchozímu, bez ohledu na to, odkud pochází a jaké má politické smýšlení, otevřou dveře a nabídnou mu pohoštění. Současné dodržování sociálního odstupu tak dopadá na zdejší obyvatele o to silněji.

Více informací a zajímavá videa z oslav Fiestas de San Pacho naleznete na facebookové stránce svátků zde.

Zdroje: ElTiempo.com, RevistaArcadia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbijský červenec na vlně poezie

V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.

Jak říká uznávaný severoamerický básník Billy Collins, poezie vypráví příběh lidského srdce. Nezáleží přitom na období, místě nebo jazyce, ve kterém jsou texty psány, ve své podstatě poezie vždy mluví stejným jazykem. A právě v průběhu festivalu se mohou všichni Kolumbijci seznámit s tímto světem a poslechnout si úryvky básnické tvorby. Program festivalu je opravdu bohatý, což dokládá celkem 45 akcí za účasti 60 básníků, ale také hudebníků a umělců z Kolumbie, Argentiny, Mexika, Bolívie, Brazílie, Španělska, Itálie, Francie, Rumunska a dalších zemí. Na seznamu hostů letošního ročníku tak figurují jména jako Laura Yasán (Argentina), Carlos Satizábal či Luz Helena Cordero (Kolumbie), José Ángel Leyva (Mexiko), Álvaro Mata Guillé (Kostarika), Zingonia Zingonia (Itálie), Tamym Maulén a María Inés Zaldívar (Čile) a mnoho dalších.

Jako každým rokem ve spolupráci s institutem Caro y Cuervo organizátoři festivalu uctí dílo a život jednoho kolumbijského básníka. Tentokrát se jedná o umělkyni z kraje Tolima jménem Luz Mary Giraldo, která v současné době působí na univerzitě Pontificia Universidad Católica v jihoamerickém Čile. V rozhovoru z roku 2011 tato autorka a akademička říká, že píše o životě, o čase, o vzniku a její tvorba je spojena s historií a konkrétně s tou kolumbijskou. Podle vlastních slov se nepovažuje za vypravěčku, protože vyprávět neumí, ale snaží se povídat zpíváním.

Festival organizuje instituce Corpoulrika, která se zaměřuje na rozličné aktivity propagující literaturu a umění s důrazem na iniciativy a díla vytvořené ve španělsky a portugalsky mluvících zemích Střední a Jižní Ameriky. Jako každým rokem, vzpomínky na tento ročník zůstanou zaznamenány ve speciální složce časopisu poezie nazvaného ULRIKA.

Celý program festivalu je k dispozici na oficiální stránce akce PoesiaBogota.org. Jednotlivé besedy a aktivity je možné sledovat zdarma přes Facebook, Instagram, Twitter a Youtube například zde.

Další zdroje: RevistaArcadia.com, RevistaDC.com. Foto 1, foto 2 (Luz Mary Giraldo).

Festival turistického městečka Paipa tentokrát virtuálně

Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.

Ve dnech 12. až 15. června tedy navzdory všem omezením probíhá tento jedinečný svátek místních zvyků a kultury, poprvé ve své historii ovšem prostřednictvím moderních technologií. Proto museli organizátoři z velké části změnit způsob, jakým se vždy aktivity odehrávaly. To ovšem nic nemění na faktu, že zájemce čeká nabitý program včetně tradičních soutěžních disciplín, veletrhu ovcí, přehlídky oblečení a tradičních módních doplňků.

Zahájení festivalu letos patřilo divadelnímu představení s ukázkou hudby, tance, literatury i vyprávění příběhů. Scéna byla vytvořena za pomoci dvanácti metrové zdi s vyobrazením venkovské krajiny v okolí Paipy. Hlavními protagonisty byli vesničané, kteří přiblížili svou každodenní práci. Ulice městečka rozezní hudební vystoupení v podání místní umělecké školy, která si obyvatelé města mohou poslechnout přímo z pohodlí domova. Na programu festivalu figurují také zahraniční hosté. Konkrétně se v rámci mezinárodní ukázky tance představí taneční skupiny z Mexika, Čile a Peru, které zaslaly organizátorům videa se svými choreografiemi.

Další aktivity letošního 22. ročníku jsou přitom rozděleny do dvou částí: textilní a gastronomické. Zájemci se tak mohou těšit například na ukázku různých druhů tzv. ruanas, česky pončo nebo vlněný přehoz, který lidé v chladnějších oblastech používají proti zimě. Přiblížen je také celý proces, který vede až k finálnímu výrobku. Jednou ze soutěžních akcí je také soutěž přadlen, které se většinou účastní starší ženy. Letos sice musely vůbec poprvé zůstat doma, ale i tak zápolí v soutěži na dálku.

Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.

Celkově se festival snaží ukázat široké veřejnosti veškeré zajímavosti a bohatství této oblasti, ať už se jedná o kulturu, dobré jídlo nebo přírodu. Zároveň se tímto způsobem snaží podpořit místní výrobce uměleckých předmětů, případně umělce a výrobce z jiných odvětví, aby měli více ekonomických příležitostí. Jednotlivé akce jsou letos živě vysílány přes facebookovou stránku místního městského úřadu: www.facebook.com/alcaldiadepaipa/.

Zdroje: ViajaPorColombia.com, ArtesaniasDeColombia.com.co, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2.

Kolumbie si připomíná měsíc afrického dědictví

Květen v Kolumbii patří potomkům Afričanů, jejich zvykům, tradicím a kultuře, ale také historii, bojům za svá práva, aktuálním problémům a realitě, ve které dnes tyto afrokolumbijské komunity žijí. Kulturní rozmanitost byla v Kolumbii oficiálně uznána v Ústavě z roku 1991, od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v Kolumbii. V průběhu celého měsíce tak bude kolumbijské Ministerstvo kultury prostřednictvím virtuálních platforem pořádat různé aktivity, aby poukázalo na přínos afrokolumbijské komunity při vytváření kolumbijského národa.

Každý čtvrtek budou například probíhat besedy s lídry černošských komunit, ale také akademiky, kulturními zmocněnci či veřejnými činiteli. Ústředním tématem bude právě reflexe o vlivu africké diaspory na kulturu v jednotlivých částech země, ale také například na legislativu s etnickým zaměřením. Hosté pohovoří i o tradicích, historii, solidaritě, dialogu mezi generacemi, který slouží ke sdílení původní moudrosti předků, ale také o přínosu afrokolumbijské kultury v kontextu země. Tento cyklus celkem šesti debat mohou zájemci sledovat živě přes facebookovou stránku Ministerstva kultury. V rádiu pak budou vysílány dokumenty s obdobnou tématikou.

I přes omezení zavedená kvůli šíření nákazy Covid-19, tak bude moci měsíc afrického dědictví a Afrokolumbijský den oslavit široká veřejnost přímo ze svých domovů. Jedná se zároveň o výbornou příležitost vzdát poctu životu a dílu těch osobností, které přispěly k sociální a kulturní transformaci země. Na stránkách Ministerstva bude přímo zřízená stránka, kde budou tito významní Afrokolumbijci, kteří inspirovali pozitivní změny na svých územích, podrobněji představeni.

Na sociálních sítích pak probíhá iniciativa nazvaná To africké, co se mi líbí, která zdůrazňuje hodnoty, zvyky, rituály a charakteristiky populace africkým potomků a její vliv na kulturní rozmanitost Kolumbie. Nebude chybět ani ukázka filmové produkce. Na platformě Retina Latina budou k vidění filmy KeylaEl día de la Cabra. Navíc se připravuje i digitální kampaň, která přinese audiovizuální tvorbu připomínající různé zvyklosti a tradiční moudrost této komunity, včetně receptů typické afrokolumbijské kuchyně. Do oslav afrokolumbijského dědictví se zapojí i další instituce, které také pořádají řadu besed, ukázek afrokolumbijské hudby, literatury, tance i běžného života černošské komunity ve venkovských oblastech Kolumbie. Všechny tyto aktivity se snaží zviditelnit tuto populaci, ale také přispět v boji proti diskriminaci a rasismu tím, že vytvoří prostor pro reflexi a mezikulturní dialog.

Zdroj: MinCultura, MovimientoCimarron.org. Foto 1, foto 2.

Blíží se největší kolumbijský karneval

Po uměleckém karnevalu na počátku měsíce (více informací zde) vrcholí přípravy na vůbec největší a nejvýznamnější karnevalovou akci nejen ve městě, ale i v celé zemi. Od 22. do 25. února se město Barranquilla roztančí v pestrých barvách i rytmech, protože jak říká dlouholeté motto karnevalu: kdo ho žije je ten, kdo si ho užívá!

Tato jedinečná akce, zapsaná pro svou autentičnost i na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, vznikla z míšení indiánské, černošské i bělošské kultury. Karneval se tak vyznačuje rozmanitostí folklórních vyjádření. Každá maska, tanec, kostým či převlek, které jsou k vidění během těchto dní, mají svůj význam. Ten se může ukrývat v nějaké současné události, nedávném případu na poli národní politiky či kapitoly amerického kontinentu v dobách kolonie. V ulicích se mísí fantazie, individuální i kolektivní kreativita, lesk kostýmů a jedinečné choreografie úžasných tanečníků, kterým neschází energie a elán ani ve čtyřiceti stupňových teplotách.

Návštěvníci se mohou těšit na typické masky a postavy karnevalového veselí. Symbolem karnevalu je bezpochyby postava nazvaná Marimonda, známá dlouhým nosem, velkými kruhy v oblasti očí a zvláštním eroticky laděným tvarem pusy. Původně postava definovala typického zdejšího veselého a chudého obyvatele, dodnes pak vyjadřuje postoj obyvatel kolumbijského pobřeží, kterým je vlastní výsměch i trocha toho vymýšlení si. Typické legrační pohyby a gesta dodávají převleku osobnost.

Královnu karnevalu volí rada pořadatelů každý rok, ta se pak účastní všech důležitých událostí karnevalových dní. Poněkud šíleně může působit postava známá jako María Moňitos, která všechny kolem objímá, líbá a odhaluje nejhorší tajemství partnerům, tedy pokud nedostane řádně zaplaceno. Tato drbna, která tvoří nedílnou součást karnevalu již více než 30 let, znázorňuje nestydatého, výstředního a nápadného obyvatele pobřeží. Indiánské obyvatelstvo často zastupuje postava tzv. indiána červené kůže nebo mohykána.

Jedním z nejtypičtějších tanců je Tanec Kongů, jehož původ pochází z doby kolonie, kdy do kolumbijského Karibiku dorazili první afričtí černoši. Tento pouliční tanec znázorňuje africké bojovné kmeny. Obdobný je i tanec Garabatos, v rámci kterého se s ironií a sarkasmem předvádí boj mezi životem a smrtí. Tímto tancem se černošští otroci banánových firem nejen vysmívali svým pánům, ale také své vlastní nepříznivé situaci, přírodě, práci, bohům, smrti a všemu, co nacházeli kolem. Součástí tance tak je i postava Smrti, která je poražena životem a štěstím. To ovšem neznamená, že by tato postava nebyla přítomna i v dalších dnech oslav, i v závěrečném pohřebním průvodu se snaží znovu povstat, ale nikdy nezvítězí nad veselícím se davem.

Hned v prvním dni karnevalu (22.2.) projde průvod trasu dlouhou čtyři a půl kilometru. Kromě tradičních tanců a převleků se přihlížející mohou těšit také na velké alegorické vozy a zejména na velkou pohyblivou strukturu, která poveze Královnu, nejočekávanější figuru celé akce. Toto setkání je známé jako Bitva květin a odkazuje svým názvem na události roku 1903, kdy místní generál přišel s iniciativou vytvořit průvod, v rámci kterého by se rozhazovaly květiny, ve snaze zapomenout na probíhající válku.

Na stejném místě, které je v průběhu karnevalu označováno za cumbiadrom, se v neděli (23.2.) odehraje Velká zastávka tradic, kde může publikum shlédnout nejrůznější typy tanců a masek. Emoce a nadšení pokračují i v pondělí (24.2.) dnem Velké zastávky fantazie. Taneční skupiny a spolky se představí v zářivých kostýmech a svými avantgardními choreografiemi přiblíží současné tendence. Všechny tyto průvody jsou k vidění z okolních pavlačí a tribun, které je nutné si zarezervovat prostřednictvím turistických agentur. V některých částech města jsou přichystány také židle k pronajmutí.

Závěr festivalu (25.2.) pak tradičně patří Joselitovi a symbolickému pohřebnímu průvodu. Lidé se simulovaným smutečním průvodem loučí s touto postavou, která umírá po čtyřdenním velkém flámování. Vypráví se, že tento zdejší obyvatel natolik miloval karneval, že se už od soboty ztratil z domova a ve velkém slavil, účastnil se průvodů a veselí, navíc vždy s lahví rumu v ruce.

Když byl pak příbuznými nalezen v úterý na ulici, mysleli si, že je mrtvý. Proto mu připravili pohřeb a když s jeho tělem procházeli ulicemi, Joselito se ze svého opileckého spánku probudil s tím, že není mrtvý, že byl jen na flámu. Tato historka se tak každoročně připomíná průvodem mužů a žen převlečených do vdovských šatů, kteří oplakávají opilého Joselita a loučí se s končícím festivalem.

Město ale žije karnevalem už před jeho oficiálním zahájením. Například 20. února proběhne korunovace královny a koncert legendárního hudebníka žánru salsa z Panamy, Rubéna Bladese. O den později vystoupí na velkém nočním koncertu řada známých zpěváků a umělců jako Ricky Martin, Carlos Vives, Checo Asocta či Jessi Uribe. Ti, které spíš zajímají tradice a folklór, se mohou zaposlouchat do těchto rytmů na náměstí míru v rámci akce Noche de Tambó. Zatančit si zcela zdarma můžete díky programu Tančí ulice. V průběhu karnevalu pak nabízí doprovodný program s koncerty a vystoupeními i řada hotelů, diskoték či rekreačních center ve městě.

Podrobnější informace o jednotlivých hlavních i doprovodných akcích naleznete na stránce: carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.