folklór

Konec roku patří Slavnostem města Cali, letos virtuálně

V posledních dnech tohoto zvláštního roku zůstává pozemní hranice Kolumbie nadále uzavřená, v platnosti je řada restriktivních epidemiologických opatření, platí stav zdravotní nouze. Ani tak ale milovníci salsy a zábavy nepřijdou letos zkrátka. V obvyklých datech, tedy od 25. do 30. prosince, se koná hlavní kulturní událost města Cali. Tyto velké slavnosti, stejně jako řada dalších veletrhů a festivalů v tomto roce, však vůbec poprvé ve své 63leté historii probíhají netypicky bez přítomnosti diváků. I přesto, že se oslavy musely přesunout do virtuálního prostoru, organizátoři připravili akci plnou optimismu a naděje, která náležitě uzavře letošní náročný rok plný výzev právě i pro oblast kultury.

V novém formátu proběhne šest tradičních součástí slavností, tedy oblíbený salsodrom, karneval Staré Cali, setkání milovníků a sběratelů hudby, den Pacifiku a dva velké koncerty. Oslavy v pátek 25. prosince opravdu začaly ve velkém stylu. Tanečníci salsodromu sice tentokrát neprocházeli ulicemi města, ale i vystoupení na pódiu haly Coliseo El Pueblo stálo za shlédnutí. Na 1500 tanečníků z 54 škol salsy pro dospělé, 8 dětských skupin a 10 tanečních spolků předvedlo různé choreografie i s akrobatickými prvky.

Celá show ve velkolepém stylu typu Broadway se nesla v duchu motta Maestra Vida (Mistryně Život). Pod vedením Luise Eduarda Hernándeze, známého jako El mulato, představení povyprávělo historii města Cali před pandemií a také přiblížilo, jak místní snášejí současnou situaci. Diváci tak viděli příběh tanečníka salsy, který se snaží dobýt srdce jedné ženy, ale řada překážek, včetně pandemie, mu v tom brání. Kromě salsy, která nemůže chybět, se tanečníci ukázali i v rytmech salsa choke, timba, pachanga, merengue, bachata, tango a dalších. Na jevišti se přitom střídaly dva průvody a celá akce byla natočená již s předstihem.

Závěr večera pak patřil známému zpěvákovi jménem Yuri Buenaventura, který překvapil nejen osvědčenými hity, ale i novými písněmi. Tento rodák z Buenaventury, hlavního přístavu kolumbijského Pacifiku, svým vystoupením, například procítěnou, ale veselou salsa verzí písně Kolumbie, drahá země (Colombia Tierra Querida), bezpochyby roztančil nejednoho diváka u televize.

Od 26. do 30. prosince probíhá také program pro milovníky a sběratele hudby. Organizátoři přizvali více než 20 umělců, místních i zahraničních odborníků a zájemci se tak mohou těšit na zajímavé debaty. Tradiční rytmy oblasti kolumbijského Tichomoří se dostaly ke slovu v neděli 27. prosince, aby připomněly jedinečný přínos afro komunity při vytváření místní identity. Na scéně sestavené poblíž řeky Pance vystoupily skupiny jako Herencia de Timbiquí a Hugo Candelario se skupinou Grupo Bahía.

O den později, v rámci průvodu nazvaného Moje krásné Cali, se oslavil vznik slavností a připomněla se veselost místní lidi. Zároveň byla vyzdvižena práce některých významných osobností jako je spisovatel Andrés Caicedo, režisér a scénarista Carlos Mayolo či atletka a vzpěračka María Isabel Urrutia. Slavnosti pak vyvrcholí dvěma koncerty, alternativním koncertem, který se snaží zviditelnit i jiné hudební styly, a koncertem Cali zpívá světu, svět zpívá Cali, kde mimo jiné vystoupí skupiny All Star Femenina, el Grupo Niche, Orquesta La 16, Son 21 či La Mamba Negra.

Jednotlivé akce, vystoupení a koncerty jsou vysílány zdarma na kanálech Telepacífico, EmcaliTv, prostřednictvím portálu www.feriadecali.com.co, přes mobilní aplikaci slavností a také přes Facebook a twitterový účet @FeriadeCaliOf. Objevily se i kritiky nepřiměřeně velkého rozpočtu těchto oslav. Nicméně místní starosta i ředitel Corfecali zdůraznili, že jedním z cílů je ukázat talent místních na mezinárodní úrovni, zviditelnit se v zahraničí a přitáhnout tak do města investice.

Podrobné informace naleznete na oficiální webové stránce slavností: feriadecali.com.co.

Další zdroje: ElPais.com.co, Infobae.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Hlavní kolumbijské město hudby slaví 470 let

Současná pandemie sice přibrzdila kulturní život v celé zemi, nicméně kolumbijskou hudbu se jí zcela zastavit nepodařilo. Od 12. do 17. října se v městečku Ibagué, hlavním městě kraje Tolima v podhůří nedalekého vulkánu Nevado del Tolima, koná tradiční svátek kolumbijského folklóru a hudby, i když letos jen virutálně a o přibližně půl roku později, než bylo původně plánováno. Parky města se tak v těchto dnech nezaplnily hudebníky, ulicemi nezní různé kolumbijské rytmy, což ovšem neznamená, že by hlavní kolumbijské město hudby zůstalo úplně tiché.

Letošního již 34. ročníku Národního festivalu kolumbijské hudby se účastní na 300 umělců z celé země a to v rámci pěti hudebních setkání. Ani letos nebudou chybět tři hlavní soutěžní klání, které tvoří nosnou programovou linii celé akce. Jedná se o soutěž duetů nazvanou Princové písně, soutěž skladeb Leonor Buenaventura a také 9. ročník krajské soutěže Cantalicio Rojas. Pořadatelé museli vytvořit technologickou komisi, aby zajistili virtuální podobu jednotlivých vystoupení, která jsou k dispozici nejen pro kolumbijské, ale i zahraniční publikum.

K novinkám patří zejména pořádání prvního setkání ředitelů kolumbijských hudebních festivalů a soutěží, které zorgranizovala Univerzita Tolimy. Tato dvoudenní debata zahájila celý festival a přibližně 20 pozvaných hostů se zaměřilo na analýzu současné situace, především na výzvy a překážky, kterým čelí kulturní sektor země.

Oslavy narozenin se dočká i samotné město Ibagué, které ve středu 14. října slaví kulatiny, konkrétně 470 let od svého založení. Ve třinácti čtvrtích města proto od šesti hodin večer proběhne velká serenáda, tedy třináct simultánních koncertů na jednotlivých náměstích, zorganizovaných Hudební nadací Kolumbie a místním obecním úřadem. Za přísných hygienických opatření se sejde několik umělců a duetů, aby navrátili hudbu do místních ulic a parků.

V tentýž den také začínají první vyřazovací kola zmíněných národních soutěží. Představí se tedy tradiční duety i další sbory, ale také nadějní skladatelé a jejich tvorba, kdy cílem soutěže je především zviditelnit talent starých i nových generací kolumbijské hudby. V dalších dnech proběhnou další soutěžní kola a na 17. října je připraven velký koncert hudeb regionů, který slavnostně uzavře letošní ročník festivalu.

Pořadatelé lákají širokou veřejnost na zajímavé osobnosti, mezi nimi vyniká například zpěvačka a skladatelka Maía, která pochází z města Barranquilla a věnuje se žánrům jako salsa, bolero, tropical, balada či latinskoamerický pop; ale také Yolanda Rayo, Kubánka Raquel Zozaya nebo orchestr Lucho Bermúdez. Jak bylo původně v plánu, festival vzdává poctu písničkářům z kraje Antioquia jménem Héctor Ochoa Cárdenas a John Jairo Torres de la Pava a to za jejich celoživotní dílo i přínos v oblasti kultury jak v rámci jejich rodného kraje, tak celé země.

Festival se od svého počátku zaměřuje na zachování, podporu a propagaci kolumbijské andské hudby. Jak je v těchto měsících zvykem, veškeré akce jsou ke shlédnutí zdarma na sociálních sítích festivalu, ale také na dvou televizních kanálech a přenáší je i Národní radio Kolumbie. Akci pořádá Hudební nadace Kolumbie za podpory řady dalších kulturních a vládních institucí.

Kořeny festivalu sahají až do roku 1938, kdy své talenty spojili dva hudebníci – Garzón a Collazos. V průběhu své společné kariéry tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Umělci se tak postavili do čela kulturního hnutí, jehož hlavní snahou bylo, aby folklór kolumbijského Karibiku i Tichomoří nezanikl pod roustoucí dominancí nových rytmů jako bambuco či pasillo. Jejich práce měla takový ohlas, že rok po smrti mistra Garzóna, konkrétně v březnu 1987, vznikl v městečku Ibagué Národní festival. Obě osobnosti totiž měli k Ibagué vždy blízko, navíc město se svou polohou stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů. V roce 2003 byl pak festival prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím, které každoročně nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si místní folklórní tradice.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Konec září v Kolumbii patří hudbě Pacifiku

Panafrický, solidární a virtuální, takový je letošní ročník hudebního festivalu, který je známý jako Petronio Álvarez, případně El Petronio. Již 24. ročník akce tentokrát probíhá od 22. do 27. září a chce ukázat, že není jen nějakou jednorázovou kulturní akcí, ale dlouhodobým procesem a významnou platformou pro podporu a zviditelnění afrokolumbijské kultury. Tato jedinečná událost nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího na tichomořském pobřeží v regionu Údolí Caucy. Původně se festival odehrával právě v tomto významném kolumbijském přístavu, do kterého se umělec zamiloval a kterým se nechal inspirovat ve své tvorbě.

V posledních letech se pak tato soutěžně lazená ochutnávka kultury kolumbijského Pacifiku přesunula do města Cali. I když se kvůli současné pandemii obyvatelé a návštěvníci tohoto města nedočkají tradičního programu, nejdůležitější festival afro kultury a hudby v Latinské Americe přináší i letos řadu zajímavých akcí dostupných z pohodlí domova z jakéhokoli koutu světa.

Podle slov ředitelky festivalu, Any Copete, solidarita festivalu spočívá v tom, že podpoří na 1400 umělců, zejména členů hudebních uskupení Pacifiku a také nositelů lidových tradic a zvyků. Dostanou jak ekonomickou pomoc, tak podporu v procesu propagace jejich projektů. I přes nepříznivé prodmínky pro pořádání kulturních akcí v době pandemie organizátoři našli způsob, jak zachovat své závazky s veřejností i regionem a adaptovali kompletní program do digitálního formátu. A byla to velká výzva, protože v první řadě museli všechny přesvědčit o tom, že je možné převést tak velkou a konsolidovanou událost do virtuální podoby a to kreativně, inovativně a hlavně kvalitně. Nyní chtějí dokonce podnítit město Cali, aby se stalo lídrem v oblasti media art.

Další novinkou je pořádání mezinárodní konference, na které umělci a kulturní odborníci z Afriky, Brazílie, Kolumbie a Anglie hovoří o panafrické módě a jejím významu, o více než tisíci žánrech africké hudby a možnosti navázat strategická partnerství mezi festivaly podporujícími africkou kulturu. Tato nová platforma nazvaná PanAfro vznikla ve spolupráci s British Council.

Hudbu Pacifiku pak letos festival oslaví prostřednictvím virtuálních koncertů, ale také speciálních presenčních mini festivalů, které se odehrávají v různých čtvrtích města Cali za dodržení přísných epidemiologických opatření. Koncerty se vysílají ve dnech 24. až 27. září živě a jsou doprovázeny působivými vizuálními efekty včetně video mappingů a světelných show, tedy zcela netradičně. Nechybí ani ukázka kulturních vyjádření nazvaná Území, chuť, tělo a paměť. Jedná se o prostor pro dynamizaci kultury, zvyků a uměleckých procesů regionu, zaměřený na tradiční kuchyni, život, umělecké výrobky, kosmetiku a afro design.

Od 21. do 23. září se uskutečnil také akademický program ve spolupráci se třemi kolumbijskými univerzitami. Pozvaní hosté z Ministerstva kultury, organizace Manos Visibles a výrobci tradičního alkoholického nápoje kolumbijského Pacifiku zvaného viche debatovali o důležitých tématech tohoto regionu, aby vzbudili zájem o zachování místních vyjádření a tradičních zvyků.

V nové digitální éře se ukázalo, že řada skupin v pacifickém regionu nemá k dispozici žádná videa své tvorby ani nástroje k jejich vytvoření. Proto se organizátoři zaměřili také na podporu těchto aktivit. V průběhu října a listopadu tak bude na festival navazovat série workshopů a laboratoří s cílem pomoci místním umělcům zlepšit svou digitální nabídku a zviditelnit vlastní tvorbu i v době pandemie. Přechod do virtuálního prostředí tak pro místní nemá znamenat rozšiřující se nerovnost, ale naopak reálné příležitosti. Hudebníci a umělci se, mimo jiné, dozví více o autorských právech, tvorbě, nových technologiích, nástrojích komercializace produktů či způsobech řízení virtuálního obchodu. Nově vznikl i webový seznam spojený přímo se stránkou festivalu s daty na 170 umělců a znalců tradičních zvyků, kteří nabízejí autoktonní nápoje, umělecké předměty, ale také kosmetiku či afro módu. Zájemci se tedy mohou spojit s konkrétními osobami přímo a objednat si jejich výrobky.

Veškeré přenosy aktivit letošního ročníku jsou zcela zdarma a ke shlédnutí na sociálních sítích akce zde. Celý program a podrobnější informace naleznete na webové stránce festivalu: petronio.cali.gov.co.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Svátky San Pacho probíhají letos virtuálně

Vůbec poprvé za více než 350 let své existence se nejdůležitější svátky regionu Chocó, který se rozprostírá na severozápadě Kolumbie kolem pobřeží Pacifiku, konají digitální formou. V tradičním termínu, tedy od 20. září do 4. října, se milovníci afrických rytmů tentokrát nesejdou přímo v ulicích městečka Quibdó, hlavního města kraje Chocó, ale mohou se oslav známých jako Fiestas de San Pacho zúčastnit ze svých domovů. Sváteční program je k vidění na sociálních sítích nadace Františkánské svátky města Quibdó (fundación Fiestas Franciscanas de Quibdó), která má už šestým rokem pořádání slavností na starosti.

Pro všechny je to zcela nová skutečnost, zejména pak pro obyvatele 12 čtvrtí města, kde se slavnosti každoročně odehrávaly. Historie těchto svátků se začala psát před 372 lety, kdy františkánský bratr Matías Abad přišel do města s obrázkem Františka z Assisi. Svátek tak mísí náboženské prvky s kulturním odkazem černošského obyvatelstva tohoto regionu, ale také témata sociálního a politického života, je jakýmsi symbolickým prostorem, symbolem kulturní identity místních. Vztah mezi náboženstvím a afro kulturou přitom vychází z afroamerického kultu santería, tedy víry vzniklé v oblastech osidlovaných západoafrickými otroky a kolonizovaných katolickými mocnostmi (toto náboženství právě mísí katolicismus s kulty afrického etnika Yoruba). Z velké části staví na žádostech o laskavosti, tedy například, dám ti toto, když mi vyléčíš dítě.

Běžně se tak v průběhu slavností každé ráno konají františkánské mše. V letošních podmínkách probíhají mše v katedrále města Quibdó, ale přítomni jsou jen kněží a hudební doprovod.

Náboženské ceremonie jsou vysílány živě, aby se zájemci mohli zapojit do oslav aspoň ze svých domovů. Odpoledne pak obvykle dostává slovo zejména tanec a divadlo jako osvobozující prvky, které připomínají události každodenního útlaku a diskriminace, kterým africká populace historicky čelila.

Alegorické průvody v ulicích vždy reflektují aktuální témata, jak ta týkající se místní reality, tak ta vycházející z mezinárodní situace. V průvodech se objevují různé masky a převleky, které vypráví příběhy rozličného zaměření, mimo jiné, hovoří o kraji Chocó, jeho tradicích, lidech, hudbě, kultuře a dokonce i místních řekách. Obyvatelé Quibdó pak obvykle komentují celé dění, smějí se tomu, se se děje světu, ale i jim samotným.

Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci si zájemci mohou letos připomenout to nejlepší z uplynulých ročníků oslav na základě fotografií a videí. Pořádající instituce například vyzvala veřejnost, aby zveřejnila fotografie svých nejoblíbenějších převleků z posledních let. Každý ročník mívá většinou konkrétní zaměření, dané téma. V roce 2019 jím třeba byla řeka Atrato jako zdroj života. Kostýmy tak odrážely témata jako území, nenechat umřít řeku, nelegální těžba, tradiční rybolov, pokrok, který řeka kraji Chocó přinesla. O rok dříve se svátky zaměřily na pradávné tradice, takže kostýmy vyzdvihovaly práci místních klenotníků a umělců.

Probíhají také virtuální debaty se znalci těchto oslav, které byly v roce 2012 zapsány na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco. Ostatně organizátoři, aniž by tušili, co se letos stane, začali už od loňského roku připravovat příspěvky o oslavách v digitální podobě. Vznikly tak ukázky toho, jak se vyrábí jednotlivé masky, videa z přehlídek, veselic, příspěvky o tom, co se děje ve čtvrtích města před, v průběhu i po hlavních oslavách. Veškerá tato tvorba je navíc doplněna propracovanými literárními texty.

Nedílnou součástí celých slavností je samozřejmě hudba, která spojuje tradiční rytmy kolumbijského Pacifiku (jako je currulao, aguabajo, arrullos), ale také Atlantiku, protože kraj Chocó má jako jediný v zemi přístup k oběma oceánům. Podle slov ředitele skupiny Banda San Francisco de Asís, která se stará o hudební doprovod těchto svátků, připomíná oslava vždy ten nejorganizovanější nepořádek, který existuje. Upozorňuje tím na to, že ve zbytku Kolumbie převládá jiné vnímání času a forem, jiný koncept organizace. Pro afrokolumbijskou kulturu například hraje hlavní roli ve společenské organizaci široká rodina. A právě ve svátcích San Pacho se odráží tato filozofie sdílení a komunity, kdy místní každému příchozímu, bez ohledu na to, odkud pochází a jaké má politické smýšlení, otevřou dveře a nabídnou mu pohoštění. Současné dodržování sociálního odstupu tak dopadá na zdejší obyvatele o to silněji.

Více informací a zajímavá videa z oslav Fiestas de San Pacho naleznete na facebookové stránce svátků zde.

Zdroje: ElTiempo.com, RevistaArcadia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbijský červenec na vlně poezie

V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.

Jak říká uznávaný severoamerický básník Billy Collins, poezie vypráví příběh lidského srdce. Nezáleží přitom na období, místě nebo jazyce, ve kterém jsou texty psány, ve své podstatě poezie vždy mluví stejným jazykem. A právě v průběhu festivalu se mohou všichni Kolumbijci seznámit s tímto světem a poslechnout si úryvky básnické tvorby. Program festivalu je opravdu bohatý, což dokládá celkem 45 akcí za účasti 60 básníků, ale také hudebníků a umělců z Kolumbie, Argentiny, Mexika, Bolívie, Brazílie, Španělska, Itálie, Francie, Rumunska a dalších zemí. Na seznamu hostů letošního ročníku tak figurují jména jako Laura Yasán (Argentina), Carlos Satizábal či Luz Helena Cordero (Kolumbie), José Ángel Leyva (Mexiko), Álvaro Mata Guillé (Kostarika), Zingonia Zingonia (Itálie), Tamym Maulén a María Inés Zaldívar (Čile) a mnoho dalších.

Jako každým rokem ve spolupráci s institutem Caro y Cuervo organizátoři festivalu uctí dílo a život jednoho kolumbijského básníka. Tentokrát se jedná o umělkyni z kraje Tolima jménem Luz Mary Giraldo, která v současné době působí na univerzitě Pontificia Universidad Católica v jihoamerickém Čile. V rozhovoru z roku 2011 tato autorka a akademička říká, že píše o životě, o čase, o vzniku a její tvorba je spojena s historií a konkrétně s tou kolumbijskou. Podle vlastních slov se nepovažuje za vypravěčku, protože vyprávět neumí, ale snaží se povídat zpíváním.

Festival organizuje instituce Corpoulrika, která se zaměřuje na rozličné aktivity propagující literaturu a umění s důrazem na iniciativy a díla vytvořené ve španělsky a portugalsky mluvících zemích Střední a Jižní Ameriky. Jako každým rokem, vzpomínky na tento ročník zůstanou zaznamenány ve speciální složce časopisu poezie nazvaného ULRIKA.

Celý program festivalu je k dispozici na oficiální stránce akce PoesiaBogota.org. Jednotlivé besedy a aktivity je možné sledovat zdarma přes Facebook, Instagram, Twitter a Youtube například zde.

Další zdroje: RevistaArcadia.com, RevistaDC.com. Foto 1, foto 2 (Luz Mary Giraldo).

Festival turistického městečka Paipa tentokrát virtuálně

Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.

Ve dnech 12. až 15. června tedy navzdory všem omezením probíhá tento jedinečný svátek místních zvyků a kultury, poprvé ve své historii ovšem prostřednictvím moderních technologií. Proto museli organizátoři z velké části změnit způsob, jakým se vždy aktivity odehrávaly. To ovšem nic nemění na faktu, že zájemce čeká nabitý program včetně tradičních soutěžních disciplín, veletrhu ovcí, přehlídky oblečení a tradičních módních doplňků.

Zahájení festivalu letos patřilo divadelnímu představení s ukázkou hudby, tance, literatury i vyprávění příběhů. Scéna byla vytvořena za pomoci dvanácti metrové zdi s vyobrazením venkovské krajiny v okolí Paipy. Hlavními protagonisty byli vesničané, kteří přiblížili svou každodenní práci. Ulice městečka rozezní hudební vystoupení v podání místní umělecké školy, která si obyvatelé města mohou poslechnout přímo z pohodlí domova. Na programu festivalu figurují také zahraniční hosté. Konkrétně se v rámci mezinárodní ukázky tance představí taneční skupiny z Mexika, Čile a Peru, které zaslaly organizátorům videa se svými choreografiemi.

Další aktivity letošního 22. ročníku jsou přitom rozděleny do dvou částí: textilní a gastronomické. Zájemci se tak mohou těšit například na ukázku různých druhů tzv. ruanas, česky pončo nebo vlněný přehoz, který lidé v chladnějších oblastech používají proti zimě. Přiblížen je také celý proces, který vede až k finálnímu výrobku. Jednou ze soutěžních akcí je také soutěž přadlen, které se většinou účastní starší ženy. Letos sice musely vůbec poprvé zůstat doma, ale i tak zápolí v soutěži na dálku.

Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.

Celkově se festival snaží ukázat široké veřejnosti veškeré zajímavosti a bohatství této oblasti, ať už se jedná o kulturu, dobré jídlo nebo přírodu. Zároveň se tímto způsobem snaží podpořit místní výrobce uměleckých předmětů, případně umělce a výrobce z jiných odvětví, aby měli více ekonomických příležitostí. Jednotlivé akce jsou letos živě vysílány přes facebookovou stránku místního městského úřadu: www.facebook.com/alcaldiadepaipa/.

Zdroje: ViajaPorColombia.com, ArtesaniasDeColombia.com.co, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2.

Kolumbie si připomíná měsíc afrického dědictví

Květen v Kolumbii patří potomkům Afričanů, jejich zvykům, tradicím a kultuře, ale také historii, bojům za svá práva, aktuálním problémům a realitě, ve které dnes tyto afrokolumbijské komunity žijí. Kulturní rozmanitost byla v Kolumbii oficiálně uznána v Ústavě z roku 1991, od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v Kolumbii. V průběhu celého měsíce tak bude kolumbijské Ministerstvo kultury prostřednictvím virtuálních platforem pořádat různé aktivity, aby poukázalo na přínos afrokolumbijské komunity při vytváření kolumbijského národa.

Každý čtvrtek budou například probíhat besedy s lídry černošských komunit, ale také akademiky, kulturními zmocněnci či veřejnými činiteli. Ústředním tématem bude právě reflexe o vlivu africké diaspory na kulturu v jednotlivých částech země, ale také například na legislativu s etnickým zaměřením. Hosté pohovoří i o tradicích, historii, solidaritě, dialogu mezi generacemi, který slouží ke sdílení původní moudrosti předků, ale také o přínosu afrokolumbijské kultury v kontextu země. Tento cyklus celkem šesti debat mohou zájemci sledovat živě přes facebookovou stránku Ministerstva kultury. V rádiu pak budou vysílány dokumenty s obdobnou tématikou.

I přes omezení zavedená kvůli šíření nákazy Covid-19, tak bude moci měsíc afrického dědictví a Afrokolumbijský den oslavit široká veřejnost přímo ze svých domovů. Jedná se zároveň o výbornou příležitost vzdát poctu životu a dílu těch osobností, které přispěly k sociální a kulturní transformaci země. Na stránkách Ministerstva bude přímo zřízená stránka, kde budou tito významní Afrokolumbijci, kteří inspirovali pozitivní změny na svých územích, podrobněji představeni.

Na sociálních sítích pak probíhá iniciativa nazvaná To africké, co se mi líbí, která zdůrazňuje hodnoty, zvyky, rituály a charakteristiky populace africkým potomků a její vliv na kulturní rozmanitost Kolumbie. Nebude chybět ani ukázka filmové produkce. Na platformě Retina Latina budou k vidění filmy KeylaEl día de la Cabra. Navíc se připravuje i digitální kampaň, která přinese audiovizuální tvorbu připomínající různé zvyklosti a tradiční moudrost této komunity, včetně receptů typické afrokolumbijské kuchyně. Do oslav afrokolumbijského dědictví se zapojí i další instituce, které také pořádají řadu besed, ukázek afrokolumbijské hudby, literatury, tance i běžného života černošské komunity ve venkovských oblastech Kolumbie. Všechny tyto aktivity se snaží zviditelnit tuto populaci, ale také přispět v boji proti diskriminaci a rasismu tím, že vytvoří prostor pro reflexi a mezikulturní dialog.

Zdroj: MinCultura, MovimientoCimarron.org. Foto 1, foto 2.

Blíží se největší kolumbijský karneval

Po uměleckém karnevalu na počátku měsíce (více informací zde) vrcholí přípravy na vůbec největší a nejvýznamnější karnevalovou akci nejen ve městě, ale i v celé zemi. Od 22. do 25. února se město Barranquilla roztančí v pestrých barvách i rytmech, protože jak říká dlouholeté motto karnevalu: kdo ho žije je ten, kdo si ho užívá!

Tato jedinečná akce, zapsaná pro svou autentičnost i na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, vznikla z míšení indiánské, černošské i bělošské kultury. Karneval se tak vyznačuje rozmanitostí folklórních vyjádření. Každá maska, tanec, kostým či převlek, které jsou k vidění během těchto dní, mají svůj význam. Ten se může ukrývat v nějaké současné události, nedávném případu na poli národní politiky či kapitoly amerického kontinentu v dobách kolonie. V ulicích se mísí fantazie, individuální i kolektivní kreativita, lesk kostýmů a jedinečné choreografie úžasných tanečníků, kterým neschází energie a elán ani ve čtyřiceti stupňových teplotách.

Návštěvníci se mohou těšit na typické masky a postavy karnevalového veselí. Symbolem karnevalu je bezpochyby postava nazvaná Marimonda, známá dlouhým nosem, velkými kruhy v oblasti očí a zvláštním eroticky laděným tvarem pusy. Původně postava definovala typického zdejšího veselého a chudého obyvatele, dodnes pak vyjadřuje postoj obyvatel kolumbijského pobřeží, kterým je vlastní výsměch i trocha toho vymýšlení si. Typické legrační pohyby a gesta dodávají převleku osobnost.

Královnu karnevalu volí rada pořadatelů každý rok, ta se pak účastní všech důležitých událostí karnevalových dní. Poněkud šíleně může působit postava známá jako María Moňitos, která všechny kolem objímá, líbá a odhaluje nejhorší tajemství partnerům, tedy pokud nedostane řádně zaplaceno. Tato drbna, která tvoří nedílnou součást karnevalu již více než 30 let, znázorňuje nestydatého, výstředního a nápadného obyvatele pobřeží. Indiánské obyvatelstvo často zastupuje postava tzv. indiána červené kůže nebo mohykána.

Jedním z nejtypičtějších tanců je Tanec Kongů, jehož původ pochází z doby kolonie, kdy do kolumbijského Karibiku dorazili první afričtí černoši. Tento pouliční tanec znázorňuje africké bojovné kmeny. Obdobný je i tanec Garabatos, v rámci kterého se s ironií a sarkasmem předvádí boj mezi životem a smrtí. Tímto tancem se černošští otroci banánových firem nejen vysmívali svým pánům, ale také své vlastní nepříznivé situaci, přírodě, práci, bohům, smrti a všemu, co nacházeli kolem. Součástí tance tak je i postava Smrti, která je poražena životem a štěstím. To ovšem neznamená, že by tato postava nebyla přítomna i v dalších dnech oslav, i v závěrečném pohřebním průvodu se snaží znovu povstat, ale nikdy nezvítězí nad veselícím se davem.

Hned v prvním dni karnevalu (22.2.) projde průvod trasu dlouhou čtyři a půl kilometru. Kromě tradičních tanců a převleků se přihlížející mohou těšit také na velké alegorické vozy a zejména na velkou pohyblivou strukturu, která poveze Královnu, nejočekávanější figuru celé akce. Toto setkání je známé jako Bitva květin a odkazuje svým názvem na události roku 1903, kdy místní generál přišel s iniciativou vytvořit průvod, v rámci kterého by se rozhazovaly květiny, ve snaze zapomenout na probíhající válku.

Na stejném místě, které je v průběhu karnevalu označováno za cumbiadrom, se v neděli (23.2.) odehraje Velká zastávka tradic, kde může publikum shlédnout nejrůznější typy tanců a masek. Emoce a nadšení pokračují i v pondělí (24.2.) dnem Velké zastávky fantazie. Taneční skupiny a spolky se představí v zářivých kostýmech a svými avantgardními choreografiemi přiblíží současné tendence. Všechny tyto průvody jsou k vidění z okolních pavlačí a tribun, které je nutné si zarezervovat prostřednictvím turistických agentur. V některých částech města jsou přichystány také židle k pronajmutí.

Závěr festivalu (25.2.) pak tradičně patří Joselitovi a symbolickému pohřebnímu průvodu. Lidé se simulovaným smutečním průvodem loučí s touto postavou, která umírá po čtyřdenním velkém flámování. Vypráví se, že tento zdejší obyvatel natolik miloval karneval, že se už od soboty ztratil z domova a ve velkém slavil, účastnil se průvodů a veselí, navíc vždy s lahví rumu v ruce.

Když byl pak příbuznými nalezen v úterý na ulici, mysleli si, že je mrtvý. Proto mu připravili pohřeb a když s jeho tělem procházeli ulicemi, Joselito se ze svého opileckého spánku probudil s tím, že není mrtvý, že byl jen na flámu. Tato historka se tak každoročně připomíná průvodem mužů a žen převlečených do vdovských šatů, kteří oplakávají opilého Joselita a loučí se s končícím festivalem.

Město ale žije karnevalem už před jeho oficiálním zahájením. Například 20. února proběhne korunovace královny a koncert legendárního hudebníka žánru salsa z Panamy, Rubéna Bladese. O den později vystoupí na velkém nočním koncertu řada známých zpěváků a umělců jako Ricky Martin, Carlos Vives, Checo Asocta či Jessi Uribe. Ti, které spíš zajímají tradice a folklór, se mohou zaposlouchat do těchto rytmů na náměstí míru v rámci akce Noche de Tambó. Zatančit si zcela zdarma můžete díky programu Tančí ulice. V průběhu karnevalu pak nabízí doprovodný program s koncerty a vystoupeními i řada hotelů, diskoték či rekreačních center ve městě.

Podrobnější informace o jednotlivých hlavních i doprovodných akcích naleznete na stránce: carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Město Barranquilla zve na Karneval umění

Počátek února bude ve městě Barranquilla na pobřeží kolumbijského Karibiku patřit umění. Od 6. do 9. února tam totiž proběhne již 14. ročník Mezinárodního karnevalu umění, který láká všechny návštěvníky na rozmanitý program v duchu motta „party přemýšlení“. Jedná se o oslavu všech možných způsobů kreativní tvorby a myšlení.

Pod záštitou nadace Fundación La Cueva se letos představí na 40 speciálních hostů, jak domácích, tak zahraničních, řada z nich se může pochlubit národními či mezinárodními cenami ve svých oborech. Karneval bude tradičně probíhat v různých částech města jako je Kulturní karibský park, místní filmový archiv, restaurace a bar La Cueva či zahrady divadla Teatro Amira de la Rosa, kde bude připraven program pro ty nejmenší. Jako každým rokem je vstup na jednotlivé akce zdarma a je omezen pouze kapacitou v případě uzavřených míst. Aby byl zachován karnevalový duch celé události, návštěvníkům se doporučuje přijít v maskách.

V hlavní roli letošního setkání významných tvůrců na pobřeží kolumbijského Karibiku není nikdo a nic jiného než tvorba, reflexe, myšlení, podívaná a magie. Jedná se o čtyři dny, kterým vévodí literatura, scénické umění, výtvarné umění, sedmé umění tedy kinematografická tvorba, komická vystoupení a spousta dalších vyjádření kreativity a představivosti.

Do Barranquilly přijedou umělci například z Itálie, Španělska, Portorika, Dominikánské republiky, Spojených států, Mexika, Kuby, Argentiny či Peru. Zvláštní pocty se dostane kubánskému hudebnímu duu Hansel a Raúl, kteří budou oceněni za 40 let své umělecké dráhy a zúčastní se i jednotlivých akcí karnevalu. Z dalších hudebníků pořadatelé vyzdvihují přítomnost El Kanka ze Španělska či hudebníka jménem José Mangual Jr, známého protagonisty salsy z New Yorku.

Mezi čestnými hosty vyniká také britský režisér Peter Webber, který stojí za známými filmy jako Hannibal – Zrození, Emperor či Dívka s perlou. Na karnevalu představí svůj nový dokument o hudbě reggae a umělcích z Jamajky nazvaný Inna de Yard. Na programu figurují i zajímaví spisovatelé jako je kubánský novinář a historik Rafael El Chino Lam, spisovatel, kritik a sochař Guillermo Linero či uruguayská spisovatelka Fernanda Trías.

Kontroverzní literární žurnalistiku bude zastupovat jedna z nejlepších představitelek Latinské Ameriky, peruánská kronikářka Gabriela Wiener. Argentinský spisovatel Gonzalo Garcés či spisovatel Frank Báez z Dominikánské republiky se také podělí o své literární zkušenosti.

Ani domácí umělci a tvůrci nezůstávají v pozadí. Publikum roztančí Lisandro Meza, své schopnosti předvede slavný akordeonista Alfredo Gutiérrez, zpěvačka žánru vallenato Marina Quintero či známá pianistka Teresita Gómez, považovaná za nejvýznamnější koncertní mistryni na území Kolumbie. Z Tichomoří zavítá do Karibiku skupina La Mambanegra. Nebude chybět ani filmový režisér Víctor Gaviria, autor filmu Prodavačka růží (La vendedora de rosas) a dalších, expert na obor orientálního lékařství Pacho Fadul či bioložka a akademička Brigitte Baptiste. Návštěvníci se mohou těšit i na řadu kolumbijských spisovatelů jako je Laura Restrepo, Juan Gossaín, Pedro Badrán, žurnalista Antonio Morales či kronikář Alberto Salcedo Ramos.

Program je tedy opravdu rozmanitý a každý si v něm najde to své. Plakát letošního ročníku pak pochází z dílny italského umělce jménem Enrico Mitrovich. V Barranquille tento umělec a fotograf vystaví svou monumentální instalaci inspirovanou v ptactvu a jeho letu pod názvem Sen Mitroviche (El sueňo de Mitrovich). Součástí tohoto díla je na osm tisíc ručně nakreslených kardinálů červených (druh opeřence), na kterých umělec pracoval 20 let. Tato výstava nemá ve světě konkurenci a bude volně přístupná pro širokou veřejnost od 6. února.

Podrobnější informace naleznete na stránkách pořádající instituce: fundacionlacueva.org.

Další zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbijci – šťastní, ale ne příliš optimističtí

Navzdory ne úplně optimálním podmínkám se Kolumbie umístila na přední příčce žebříčku nejšťastnější země světa. I přesto však patří k zemím, které vnímají nový rok 2020 s nevelkým optimismem.

Ze sta Kolumbijců, kteří byli dotázáni na stupeň pociťovaného štěstí či spokojenosti v životě, jich 66 odpovědělo, že se cítí být šťastní a 24 dokonce velmi šťastní. Sedm ze sta dotázaných se cítilo neutrálně a pouze dva uvedli, že jsou nešťastní. Finální index štěstí kolumbijské populace se tak vyšplhal na 88 procent. Tento ukazatel se získá odečtením procenta osob, které uvedou, že se cítí nešťastní, od procenta šťastných jedinců. Celkový vzorek v Kolumbii přitom čítal 1202 respondentů.

Data tvoří součást nedávné analýzy o očekáváních a smýšlení lidí starších 18 let, která byla vypracovaná Světovou asociací WIN-Gallup, v Kolumbii pak ve spolupráci s Národním konzultantským centrem. V celém světě byl zjišťován názor dohromady 45 676 osob ze 46 různých národů.

Přitom úroveň pociťovaného štěstí je mezi Kolumbijci nejvyšší ze všech Latinoameričanů, kteří dosáhli celkově v tomto indexu 75 procent. Podle analýzy dosahuje index na světové úrovni pouhých 45 procent, tedy zhruba 40 procentních bodů pod výsledkem v Kolumbii.

Výsledky výzkumu přichází v období, kdy v zemi probíhají hromadné sociální protesty, podporované odbory, studentskými organizacemi, dělnickými centrálami a podobně. Lidé tak mimo jiné vyjadřují svou nespokojenost se sociální nerovností, nedostatkem pracovních příležitostí, velkého podílu neformální ekonomiky a nedostatečného přístupu ke kvalitnímu vzdělání.

Ačkoli většina kolumbijské populace uvádí, že se cítí šťastná, v některých krajích země jsou tyto hodnoty ještě vyšší než je národní průměr. Podle uveřejněné zprávy se jedná zejména o severovýchodní oblast země, konkrétně o kraje Boyacá, Santander a Severní Santander. Tam se cítí šťastně 92 procent dotázaných. Naopak přímo v hlavním městě Bogotě se takto cítí „pouhých“ 85 procent a v regionu Tichomoří jen 83 procent respondentů.

Na úrovni Latinské Ameriky je druhou nejšťastnější zemí Ekvádor s 85 procenty, následovaný Peru se 71 procenty a Mexikem se 70 procenty. Na celosvětové úrovni se na druhém místě ze 46 hodnocených zemí umístila Indonésie (86 procent). Na opačném konci žebříčku se pak nachází Jordánsko, Libanon a Sýrie.

Obecně ovlivňuje pocit štěstí ve světovém měřítku mládí, vzdělání a výše příjmů. Výzkum ukázal, že na globální úrovni mladší lidé vyjádřili, že se cítí šťastnější. Konkrétně ve věkových skupinách 18-24 let a 25-34 let byl index nejvyšší a to 53 až 54 procent. Co se týká příjmů, tak asi nepřekvapí, že osoby s vyššími příjmy jsou obecně šťastnější než ty s nižšími příjmy.

Mezi lidmi, kteří uvedli, že mají vysoké příjmy, byl index štěstí 62 procent, ti s nízkými příjmy měli tento index o celých 30 procentních bodů nižší. Obdobná situace byla vypozorována s ohledem na výši vzdělání. K zajímavým zjištěním patří také fakt, že studenti jsou obecně nejšťastnější, naopak důchodci ti nejméně šťastní. Mezi pohlavími pak vědci neprokázali žádné rozdíly.

Průzkum měřil také úroveň optimismu mezi lidmi s ohledem na to, co očekávají v příštím roce. Dotaz se konkrétně tázal na to, zda si osoby myslí, že rok 2020 bude lepší, horší nebo stejný jako rok 2019. Kolumbie zaznamenala index ve výši pouhých 5 procent, tedy o 7 procentních bodů méně než byl světový průměr, který sám o sobě dosáhl jen 12 procent. Přitom nejoptimističtější zemí s 62 procenty bylo Peru. Nejméně optimističtí Kolumbijci vzhledem k tomu, co je čeká v roce 2020, žijí v oblasti Tichomoří, v Bogotě a na východě země. Na globální úrovni jsou pak nejoptimističtější mladí lidé ve věku od 18 do 44 let, společně s lidmi se střední výši příjmů.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.