folklór

Poznejte hudbu a kulturu kolumbijského Pacifiku

Od 14. do 19. srpna se sportovní hala Alberto Galindo ve městě Cali promění v městečko Petronio, které se zaplní hudbou, typickými jídly, módou i kulturními praktikami Pacifiku. Koná se zde totiž oblíbený a každoročně očekávaný Festival hudby Pacifiku Petronio Álvarez, známý také zkráceně jako El Petronio, který svým názvem poukazuje na odkaz kolumbijského hudebníka narozeného poblíž městečka Buenaventrua, ležícího na tichomořském pobřeží.

Ostatně právě v Buenaventuře, do které se umělec zamiloval a nechal se jí inspirovat i ve své nejznámější písni Moje Buenaventura, se festival původně konal. Později se akce věnovaná folklórní hudbě tohoto zajímavého regionu přemístila do hlavního města salsy, města Cali, které je zároveň městem s největším podílem afrokolumbijské populace v Kolumbii.

Oblast kolumbijského Pacifiku a tamější kultura stály dlouhou dobu mimo zájem státních institucí a městských oblastí. Až v polovině devadesátých let vznikla myšlenka uspořádat kulturní festival, který by se stal mostem mezi komunitami krajů Pacifiku, tedy kraje Nariňo, Cauca, Valle a Chocó. Po prvním ročníku v roce 1997, kde se představilo několik lidových skupin a orchestrů tradiční hudby, si pořadatelé uvědomili hudební potenciál oblasti a hrozbu, kterou představoval ozbrojený konflikt a modernita pro toto důležité kulturní dědictví. Ve spolupráci s dalšími umělci a lídry kraje druhý ročník už dostal konkrétnější formu, skupiny začaly soutěžit v různých kategoriích s možností vyhrát určitou finanční částku i příležitost nahrát své písně ve studiu. Postupem času festival rostl a stal se hlavním prostorem pro šíření tradic Pacifiku.

Dnes tak tato soutěžně lazená událost slaví svůj 23. ročník a počítá s účastí více než 1300 umělců a 80 hudebních uskupení. Stále si však zachovává svou původní misi, tedy přiblížit tradice regionu, kulturu místního venkova, oslavit dědictví potomků původních afrických otroků a představit to, co se odehrává v kolumbijském tichomořském regionu, co nejširší a často městké veřejnosti. Navíc poskytuje důležitou platformu pro mladé talenty, hudební skupiny a umělce, zejména poté, co účastníci předchozích ročníků jako skupina Chocquibtown či Herencia de Timbiquí dosáhli i mezinárodního uznání.

Samotná soutěž je rozdělena do několika kategorií a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech nejčastěji používá. Účastníci se tak utkají o ceny v disciplíně chirimía, marimba, housle kraje Cauca či volné kategorii, která umožňuje mísit tradiční hudbu regionu se západními vlivy. Kultura spojená s hudebním nástrojem marimba a tradičními zpěvy jižního Pacifiku byla přitom v roce 2011 zapsána na seznam nehmotného dědictví Unesco.

Již zmíněná hudební skupina Herencia de Timbiquí patří k letošním čestným hostům. V den velkého finále 18. srpna vystoupí se svou show Herencia Sinfónico společně s Filharmonickým orchestrem města Cali. Spojení pacifických rytmů s akademickou vážnou hudbou je právě tím, oč se tato uznávaná hudební skupina snaží, tedy zbourat schémata a ukázat, že není potřeba se vyhýbat míchání hudebních žánrů.

Kromě hudby ale program nabízí i ochutnávku gastronomických specialit, autoktonních nápojů, různá akademická setkání, další kulturní vyjádření včetně tanečních vystoupení nebo místní umělecké výrobky. Nechybí například prostor nazvaný El quilombo, odkazující na politicky organizované komunity původních černošských otroků, kde kulturní lídři komunit sdílejí své znalosti a tradice. Pro talenty mladší 14 let je tradičně připraven prostor známý jako Petronito. V rámci festivalu mohou návštěvníci poznat také starodávné rituály, jelikož řada hudebních uskupení kombinuje své písně s modlitbami a velebeními dle dávných tradic. Zejména ženy pak určitě ocení i ukázku tradiční módy a účesů afrokolumbijské populace. Na jednom místě se přitom setkávají afrokolumbijské komunity s těmi indiánskými a mají možnost se tak navzájem poznat a obohatit. Jednotlivé akce jsou navíc přístupné zcela zdarma.

Více informací a celý program festivalu naleznete na oficiální stránce akce: petronio.cali.gov.co.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Medellín plný barev a vůní květin

V těchto dnech žije hlavní město kraje Antioquia, město věčného jara, jak se mu často přezdívá, svým nejdůležitějším a nejočekávanějším svátkem roku, veletrhem květin, který začal 2. srpna a potrvá do 11. srpna. Medellín tak v průběhu této nejreprezentativnější události města vzdává čest místním pěstitelům květin, ale zároveň představuje i kulturu kraje, oslavuje místní venkov, předky, zvyky a tradice. Letos se festival nese v duchu motta: Medellín tě má rád.

Jako každým rokem se mohou návštěvníci těšit na rozmanitý program, který byl zahájen velkým koncertem. Hned 3. srpna se pak všichni fanoušci hudebníků jako je Marc Anthony, Ozuna, Maluma či Carlos Vives mohli zaposlouchat do rytmů svých idolů na superkoncertu na stadionu Atanasio Girardot. V průběhu dne ulicemi města procházely průvody hrdinů národa, dětský průvod květinových palet, zájemci mohli ochutnat gastronomické speciality, nebo se zúčastnit 19. ročníku mezinárodního festivalu povídek nazvaného Mezi povídkami a květinami. V rámci tohoto festivalu zazní povídky nejen domácích umělců, ale také hostů z Kostariky, Guatemaly, Peru či Argentiny.

I v dalších dnech se pořádá řada průvodů a zajímavých akcí. Stejně jako v loňském roce jsou připravena Náměstí květin na třech různých místech. Od 4. sprna pak po večerech probíhá oblíbený Noční kulturní park, každý večer tématicky zaměřený na jiné hudební rytmy. Postupně tak pozve širokou veřejnost na Afro noc za účasti kubánské skupiny Yoruba Andabo, na noc patřící rytmům son a bolero, alternativní hudbu, kolumbijské rytmy či tropickou noc.

Již po 24. probíhá průvod veteránů a klasických aut, kterého se účastní 300 vozů z let 1900 až 1983, rozdělených do šesti kategorií. Někteří účastníci se oblékají do dobových kostýmů, aby umocnili atmosféru průvodu. Na programu figuruje také festival létajících draků, soutěž v latinských tancích, Ulice umělců či folklórní noci, kdy se představí folklórní balet z Mexika. Nechybí ani každoroční národní festival literárně hudebního žánru trova, tedy speciálních zpívaných básní, jejichž interpreti se utkávají o titul krále ve velkém finále. Pro nejmenší je připravená Zóna, která zní, koná se i tradiční výstava orchidejí, ptactva a květin v místní botanické zahradě.

Program vyvrcholí poslední den veletrhu hlavním průvodem květinových palet, který navíc doprovází řada koncertů, kulturních a uměleckých aktivit. Ulice tak zaplaví doslova umělecká díla vyrobená z květin, které vysazují místní pěstitelé i s pěti či šesti měsíčním předstihem. Palety mají dřevěný podklad, který si účastníci průvodu dávají na záda a nosí tak ulicemi města klidně i 100 kg. Výroba palet zabere jejich autorům několik dní, přičemž každý výtvor musí obsahovat minimálně 20 různých druhů květin. Tvůrci těchto jedinečných kreativních obrazců pak v průvodu soutěží o nejzajímavější dílo v několika kategoriích a tají tak své výtvory až do posledních chvil.

Květinový průvod patří k nehmotnému kulturnímu dědictví národa, i proto se pořadatelé letos rozhodli navýšit počet účastníků této události o 40 míst a přispět k zviditelnění a větším příjmům pro místní umělce. Dřevěné palety byly přitom původně používány otroky k přenášení bohatých pánů až do hornatých oblastí Antioquie, nebo nemocných a starých lidí ve venkovských oblastech. Později je zemědělci regionu začali využívat k přenášení květin na trhy v centrálních částech měst.

Většina akcí je přístupná zcela zdarma. Veletrh se v Medellínu koná již od roku 1957, původně se jednalo o komerční a zemědělskou událost pěstitelů květin z oblasti Santa Elena. Postupně se však tento trh proměnil v uměleckou akci a ukázku kreativních schopností místních. Od roku 1968 se festival začal slavit v srpnu, aby zároveň připomněl i vyhlášení nezávislosti zdejšího kraje. Kromě květin tak veletrh zároveň přibližuje celou kulturu regionu, kulturu paisa (označní obyvatel kraje Antioquia), včetně místních uměleckých výrobků, tradičních oděvů i gastronomických specialit.

Více informací naleznete na stránkách: medellin.gov.co.

Další zdroje: Noticias.CaracolTv.com, Minuto30.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie si připomíná svou nezávislost

Před 209 lety, tedy 20. července 1810, došlo na hlavním náměstí v Santa Fe de Bogotá k událostem, které zahájily proces vedoucí o pár let později až k získání nezávislosti Kolumbie. Po celé zemi tak vlaje kolumbijská trikolóra a pořádá se i řada připomínkových či kulturních akcí, vystoupení a přehlídek, aby země náležitě oslavila svůj Den nezávislosti.

V Bogotě, ale nejen tam, probíhá každoročně tradiční vojenská přehlídka. Za přítomnosti prezidenta republiky i dalších významných veřejných činitelů, a také za bujaré podpory široké veřejnosti, předvádí kolumbijská armáda sílu země i svou velkou připravenost a oddanost jednotlivých představitelů letectva, pozemních i námořních ozbrojených sil, policie i dalších složek bránit svou zemi.

Letos se pak hlavním dějištěm oslav stavá kraj Boyacá, protože 7. srpna uběhne přesně dvěstě let od významné bitvy u mostu Boyacá, kde vojsko v čele se Simonem Bolívarem porazilo Španěly a oficiálně tak ukončilo jejich nadvládu na území dnešní Kolumbie, tehdejší Nové Granady. Proto se právě v tomto regionu uskuteční největší oslavy v rámci Mezinárodního kulturního festivalu, který zve všechny zájemce, aby si připomněli či poznali historii kraje tak zásadního pro vývoj země. Poprvé se tento původně převážně hudební festival konal v roce 1973, nicméně v roce 1981 otevřel prostor i dalším uměleckých a kulturním vyjádřením.

Návštěvníky tak čeká řada hudebních, tanečních i divadelních vystoupení, literárních, filmových akcí, ale nebude chybět ani umění, vyprávění příběhů či ochutnávky místních specialit. Festival probíhá v několika městečcích kraje, mezi nimi i v hlavním městě Tunja, v koloniálním městečku Villa de Leyva, či v dalších městech jako je Duitama, Paipa, Sogamoso či Chiquinquirá. Letošní 47. ročník přitom samozřejmě vzdává poctu událostem, které se odehrály před dvěstě lety, a také místům v kraji, která byla klíčová při tažení osvoboditelských vojsk. Všechny akce jsou navíc přístupné zcela zdarma.

Na počátku srpna bude město Tunja zároveň oslavovat 480 let od svého založení a to čtyřmi dny plnými  koncertů, ale také akademických besed, zábavy a kulturních akcí. Konat se bude i mezinárodní kongres za přítomnosti nositelky Nobelovy ceny za mír Rigoberty Menchú. Hudební fanoušci se mohou těšit na řadu významných umělců jako je Nacho, Fonseca, Yuri Buenaventura či Silvestre Dangond.

Sedmého srpna se odehraje slavnostní připomenutí nezávislosti na místě známém jako Puente de Boyacá za přítomnosti prezidenta republiky, ale i jiných národních a mezinárodních osobností. Tato událost má však soukromý charakter, takže pro turisty a návštěvníky bude místo uzavřeno až do 8. sprna.

Večer se pak oslavy přesunou na hlavní náměstí Plaza de Bolívar, kde zahraje Národní symfonický orchestr a doprovodí ho i významní kolumbijští umělci. Návštěvníci shlédnou také magickou show, při které se na pódiu představí více než 300 umělců kraje Boyacá, a představení video mappingu, které využije koloniální architekturu, aby promítlo ukázku z historie boje za nezávislost.

Poznat události a osobnosti spjaté s klíčovým rokem 1819 a s přeměnou kolonie v republiku může široká veřejnost také díky zajímavé výstavě, kterou pořádá Národní muzeum. Expozice je přitom uspořádaná dost netradičně. I když nechybí informace o významných bitvách či známých hrdinech daného roku, nepatří k hlavní linii výstavy. Tu naopak tvoří deset různých sociálních skupin, například ženy, umělci, obchodníci, kněží, indiánské komunity, vojáci či státní úředníci. Z každé z deseti skupin pořadatelé vybrali tři příběhy a hlasy těchto aktérů, reakce i výzvy běžných lidí pak přibližují dané historické období, podpořené i předměty a literárními záznamy, které byly vybrány ve spolupráci s místních archivem.

Nicméně roku 1819 předcházely právě již zmíněné události pátku 20. července roku 1810, které byly důsledkem různých předchozích okolností. Daný den byl v městečku Santa Fe (de Bogotá) dnem trhu a všude tedy byla spousta lidí. Kreolové (potomci španělských přistěhovalců narozeni již na latinskoamerickém kontinentu) byli dlouhodobě nespokojeni se španělskou nadvládou, zejména kvůli vyloučení z politického života. Právě oni přišli s nápadem vyvolat spor, který by umožnil projevit odpor ke španělské přítomnosti v oblasti. Využili situace a v daný den se vydali do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby ho poprosili o zapůjčení květinové vázy na banket pro královského komisaře Antonia Villavicencia.

Llorente jim však nevyhověl a i když slušně odmítl, pro kreoly to byla dostatečná záminka k vyvolání hádky, která po dalších provokacích vyústila až v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokráli tak nakonec nezbylo nic jiného, než přistoupit na zvolení mluvčích lidu a povolit vytvoření Nejvyššího shromáždění vlády, které ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti.

Nicméně nejednalo se o vyhlášení nezávislosti v pravém slova smyslu. Následovaly totiž ještě vnitřní boje, v roce 1816 Španělé znovu získali kontrolu nad území, ale právě ten osudný červencový pátek je považován za první impuls k ukončení španělské nadvlády. 20. červenec byl prohlášen státním svátkem až v roce 1873. Podrobněji se o daných událostech můžete dozvědět přímo v Muzeu nezávislosti, původním domu obchodníka Llorenteho, který se nachází na rohu hlavního bogotského náměstí.

Zdroje: CanalTrece.com.co, ElTiempo.com, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Městečka Neiva a Ibagué oslavují kolumbijský folklór

Druhá polovina června nabízí dvě velmi zajímavé události, které přibližují kolumbijský folklór v celé jeho rozmanitosti a barevnosti.

Maškarní průvody, výborné jídlo i typické tance, takové jsou každoroční folklórní slavnosti, které hostí městečko Neiva, nacházející se asi 310 km jihozápadně od Bogoty. Toto hlavní město kolumbijského kraje Huila se rozeznělo rytmy rajaleňas a sanujaneros v podání hudebních skupin ze všech koutů regionu již po 59. a to od soboty 15. června. Svátky vyzdvihující tradice tohoto zemědělského kraje vrcholí na konci měsíce v rámci oslav sv. Petra. I když se festival odehrává zejména v Neivě, každoročně se rozšíří i do okolních téměř čtyřiceti městeček a vesnic.

Tradiční, instrumentální i alternativní hudba ukazuje vývoj místních rytmů a připomíná staré pasillos, chirimías a andské rytmy. Zahájení celé akce patřilo dvěma serenátám v podání sólisty Edisona Elíase Delgada za doprovodu Symfonické skupiny Huily a uskupení Armonizando Dúo, které zvítězilo v různých kolumbijských folklórních soutěžích. Návštěvníky v těchto dnech čeká řada kulturních, hudebních i uměleckých aktivit, které zahrnují průvody, koňské jízdy, kulturní setkání i koncerty domácích a zahraničních umělců. Nejvíce se návštěvníci zpravidla těší na zlatý bod programu, kterým je volba Národní královny hudebního žánru bambuco, letos s účastnicemi z 20 krajů země.

Nechybí samozřejmě ani místní gastronomické delikatesy, jako je typická vepřová pečeně s bylinkami, podávaná se zdejší kukuřičnou plackou zvanou arepa.

Festival se poprvé konal v roce 1970 k uctění památky sv. Jana Křtitele, tento kult byl do Kolumbie dovezený Španěly. V průběhu let se však tato náboženská slavnost proměnila v dnešní folklórní oslavy nenáboženského charakteru.

Městečko Neiva však není jediným místem, kde poznáte pravý kolumbijský folklór. Již po 47. zve Ibagué, hlavní město kraje Tolima, na svůj jedinečný a vyhlášený festival, který právem patří ke kulturnímu a uměleckému bohatství země. Jeho kořeny spadají do roku 1959, takže si letos připomíná 60 let od svého vzniku. Počáteční impulz k uspořádání této akce spočíval nejen v podpoře místních tradičních hodnot, ale také ve snaze ukázat přívětivou tvář kraje, který byl v 50. letech minulého století zmítán násilnými střety příznivců liberální a konzervativní strany.

Hlavní program se tradičně odehrává mezi předvečerem svátku sv. Jana (24.6.) a svátekm sv. Petra (29.6.), letos konkrétně od 23. června do 1. července, ale již dříve probíhají doprovodné předfestivalové akce a vystoupení. Ulicemi Ibagué v daných dnech procházejí průvody plné barev, pestré alegorické vozy, koňské jízdy, mytologické postavy či folklórní hudební skupiny.

Tančí se rytmy jako sanjuanero, bambuco nebo pasillo. Celkem se návštěvníci mohou těšit na 130 různých uměleckých a kulturních aktivit včetně koncertů či pyrotechnických show, za účasti místních, národních i zahraničních hostů. Řada vystoupení a aktivit je přístupných zdarma, odehrávají se na veřejných prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center.

Také v Ibagué probíhají volby a korunovace královen folklóru a to jak místní, tak národní, ale i mezinárodní. V rámci soutěže o královnu města se představí 24 kandidátek ze 13 čtvrtí a 9 okolních vesniček, v národní soutěži se o titul královny utká 20 představitelek krajů, dalších 10 kandidátek se účastní mezinárodní soutěže královny folklóru. Ty pochází tedy nejen z Kolumbie, ale také například z Kostariky, Ekvádoru, Argentiny, Paraguaye či Peru.

Z dalších tradičních akcí vyniká, mimo jiné, Národní folklórní průvod, v rámci kterého se právě představí i kandidátky volby královny, ale také Národní folklórní setkání univerzit či Festival festivalů, ve kterém každý kraj ukazuje své vlastní tradice. Ochutnat můžete typické místní jídlo tamal, tedy směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu.

Ibagué je označováno také za hlavní kolumbijské město hudby. Tento titul městu udělil francouzský cestovatel Conde de Gabriac, který ve svých kronikách z cest, publikovaných v Evropě kolem roku 1886, vyzdvihl překvapivou hudební atmosféru města, jeho barevné budovy v centru i místní konzervatoř. Tato kolébka hudební kultury v Kolumbii, kde v průběhu roku probíhá řada zajímavých festivalů i koncertů, určitě stojí za návštěvu.

Zdroje: ElTiempo.com, CanalTrece.com.co, ElNuevoDía.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Poznejte kulturu wayuu i neobyčejný kout Kolumbie

Kraj Guajira na severovýchodě Kolumbie je velmi specifický svým podnebím, krajinou, kulturou, i svými obyvateli. Jedinečná příležitost poznat místní zvyky a tradice se nabízí v těchto dnech, konkrétně od 31. května do 2. června, protože v tamějším městečku Uribia právě probíhá festival kultury místní indiánské komunity Wayuu. Tato akce se snaží nejen obnovit a zachovat, ale také zviditelnit kulturní výjimečnost tohoto etnika a regionu.

Indiánská komunita Wayuu je přitom tou největší v rámci celé země. Festival této komunity se mění v obrovskou oslavu, kterou žije celé město Uribia, jeho ulice i skrytá zákoutí. Návštěvníci se mohou těšit na ukázku tradičních ručních výrobků a uměleckých předmětů. Kultura Wayuu vyniká zejména nádhernými tkanými kousky s geometrickými vzory různých barev, které reprezentují místní způsob vyjádření a uchovávají se z generace na generaci. Zejména tkané tašky (mochilas) patří k těm nejznámějším suvenýrům, jsou vyráběny několik měsíců poctivou ruční prací prostřednictvím umělecké techniky známé jako Kanas. Během festivalu pak inidánské ženy předvádí svou práci v rámci průvodů a různých výstav. Nemůže samozřejmě chybět ani ochutnávka místních gastronomických specialit. Typická jídla zdejší kultury mají jako základ kozí maso, které se vaří a servíruje na různé způsoby.

Nicméně největší pozornost přitahují taneční a divadelní vystoupení, kdy samotní indiáni Wayuu z různých klanů oblékají krásné šaty a přibližují mýty, legendy i starodávné tance tohoto etnika. Přihlížet těmto aktivitám tak neznamená jen shlédnout představení, ale také poznat a porozumět tradicím a kosmovizi této jedinečné kultury. Zároveň se v průběhu festivalu pořádají různé soutěže, například ta v hraní na typické zdejší hudební nástroje nebo ve vyprávění příběhů vlastní tvorby, které odpovídají tématice festivalu. Shlédnout můžete i zajímavé soutěže v síle, kdy muži všech věkových kategorií zkoušejí tělo na tělo, který z nich je silnější. V neposlední řadě se koná také soutěž o miss Wayuu, která se stane velvyslankyní místní kultury na národní i mezinárodní úrovni. Proto musí účastnice prokázat hluboké znalosti všech aspektů kultury a umět perfektně zatančit tradiční tanec známý jako Yonna.

Do městečka Uribia, kterému se přezdívá hlavní indiánské město Kolumbie, se zájmci snadno dostanou z města Riohacha, hlavního města kraje Guajira u pobřeží Karibiku. Rozhodně stojí za to prozkoumat i jiné části tohoto mystického, ale také tvrdého a osamělého kraje, kde vládne sucho a tedy polopouštní až pouštní podmínky. Guajira je tedy zcela odlišná od zbytku zelené Kolumbie a z místních necelých 800 tisíc obyvatel patří kolem 40 procent z nich právě k indiánskému kmeni Wayuu. Tím největším problémem regionu, kromě všudypřítomné korupce, jsou sucha a s nimi spojený nedostatek vody.

Je potřeba si zajistit organizovaný výlet či pronajmout jeep s řidičem, který oblast dobře zná a v nejlepším případě přímo spolupracuje s místními komunitami. Mezi hlavní výletní cíle pak patří mys Cabo de la Vela s nedalekým majákem na skalnatém pobřeží Karibiku, blízký skalnatý vrcholek Pilón de Azúcar s oltářem věnovaným Panence Fátimě a jedinečná Punta Gallinas. Tam se nachází jednak nejsevernější místo Kolumbie, ale také mangrovníkové zátoky či jedinečné písečné duny (dunas de Taroa) svažující se do moře. Dorazit až k tomuto severnímu bodu ale není vždy úplně jednoduché, protože cesty bývají vysušené a když zaprší, tak se změní v bláto. Jeepy tak často jezdí ve skupinách, aby si při těchto situacích mohli vzájemně pomoci. Obě místa nabízí skromnější ubytování se základním jídlem, ale hlavně nádherné přírodní scenérie, netradiční pláže, klid a noční oblohu plnou hvězd.

Zdroje: GuiasYbaquianos.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Jedinečné rytmy kolumbijské andské hudby

Městečko Ginebra, které má jen asi 25 tisíc obyvatel, nachází se nedaleko města Cali a běžně nebývá v centru zájmu turistů, hostí v těchto dnech významný soutěžní Festival Mono Núňez. Tato důležitá folklórní událost, která tvoří nedílnou součást národního kulturního bohatství, odkazuje svým jménem na hudebníka Benigna Núňeze Moyu, místního rodáka a tehdejší národní hudební symbol. Až do jeho smrti v roce 1991 dokonce festival pravidelně zahajoval.

Na již 45. ročníku festivalu se letos opět setkají zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby a to ve dnech 30. května až 2. června. Akce, která inspirovala i vznik dalších obdobných festivalů po celé zemi, je vyhledávána nejen místními, ale také řadou cizinců. Mohou zde totiž poznat autentické andské melodie, navíc spojené s tradicemi a kulturou jihoamerického pásma And.

Kořeny dnes již mezinárodně uznávaného festivalu sahají do poloviny 70. let, kdy vznikla místní hudební soutěž. Ta však vzbudila tak velké pozitivní ohlasy u široké veřejnosti, že se její organizátoři rozhodli v započatém projektu pokračovat. V současné době se festival snaží zejména o zachování a propagaci tohoto hudebního bohatství regionu.

Hlavní programovou linii i nadále tvoří čtyřdenní soutěžní klání, které tradičně probíhá na různých pódiích. Soutěží se přitom ve dvou základních kategoriích, vokální a instrumentální, kdy účastníci poměřují své hudební umění například v boji o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Přihlásit se přitom mohou interpreti různého pohlaví i věku, který se často pohybuje kolem pouhých dvaceti až třiceti let. Navíc i ti nejmenší mají možnost předvést se v rámci pro ně vyhrazeného prostoru.  Letos se soutěže účastní 28 mladých talentů z 10 různých krajů země.

Těšit se můžete také na tzv. dialogové koncerty, kdy umělci povedou z pódia dialog s publikem, nebo kolumbijský koncert, na kterém se představí vítězové předešlých ročníků, včetně umělkyně a moderátorky jménem María Isabel Saavedra. Připraven je také mezinárodní koncert s umělci z Ekvádoru, Peru, Argentiny i domácí Kolumbie, ale také Festival na náměstí či Setkání vesnické hudby. Celý festival se letos navíc koná v duchu oslav dvoustého výročí Bitvy v Boyacá, která patří k nejdůležitějším událostem kolumbijské historie, protože znamenala vítězství Bolívarova tažení za nezávislost regionu.

Návštěvníci se tak mohou zaposlouchat do jedinečných rytmů, poznat nové mladé talenty a zároveň si i vychutnat mísení tradic s moderními vlivy. Mnoho umělců považuje festival za významnou platformu pro nastartování kariéry na domácí scéně, ale i na mezinárodní úrovni. Ostatně řada soutěžících byla následně nominována v kategorii tradiční hudby na cenu Grammy Latino.

Nechybí ani bohatý doprovodný program, kdy se návštěvníci mohou zúčastnit například odborných konferencí o andské hudbě, ale taky ochutnat nějakou gastronomickou specialitu zdejšího kraje, jako je slepičí polévka známá jako sancocho de gallina. Za návštěvu stojí také dům, kde žil hudebník Mono Núňez se svou ženou, a dozvědět se tak více o jeho životě i hudební kariéře. Samotná budova byla navíc postavena před více než 150 lety, takže představuje zajímavou architektonickou podívanou.

Podrobnější informace a program jednotlivých koncertů a vystoupení naleznete na stránkách pořádající instituce Funmúscia: funmusica.org.

Kolumbijské vallenato slaví svůj velký svátek

V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.

Letos se pořádá již 52. ročník této výjimečné akce, konkrétně od 26. do 30. dubna v duchu motta Vallenato pro svět. Nicméně město Valledupar nabídlo návštěvníkům řadu akcí již v rámci předfestivalových týdnů, mimo jiné i akademické fórum o budoucnosti vallenata v digitální éře nebo slavnostní zahájení výstavy Velká hamaca (houpací síť). V průběhu samotného festivalu se pak konají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Účastníci letos pochází z pěti zemí, kromě domácí Kolumbie předvádí své umění i hudebníci z USA, Ekvádoru, Venezuely a Čile.

Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 74 profesionálních hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Poprvé se přitom finále soutěže odehraje už den před ukončením festivalu, aby právě závěrečný ceremoniál mohl patřit oficiální korunovaci vítěze.

K zajímavostem patří také nová soutěžní kategorie pro akordeonistky-ženy, do které se přihlásilo celkem osm žen v starší kategorii, ale i 13 soutěžících dívek v kategorii do 16 let. Ženy tak letos dostávají na festivalu vůbec poprvé výraznější a exkluzivní prostor.

Festival nabízí také řadu dalších akcí, koncertů a doprovodných akademických aktivit. Jedinečný tanec nazvaný El Pilón tradičně předchází oficiálnímu zahájení festivalu. Odkazuje na zvyk vallenatských žen vstávat brzy ráno a oškrábat zrna kukuřice (pilar el maíz), které slouží k přípravě tradiční místní snídaně, kukuřičných placek známých jako arepas. Během této ranní činnosti ženy zpívaly a zpěvy nakonec vyústily v tanec. Festivalový průvod pak vznikl z iniciativy Cecilie Monsalvo, která byla dlouho koordinátorkou soutěže a pak i prezidentkou festivalu. Zemřela teprve nedávno, festival se letos snaží poukázat na její odkaz a proto i letošní průvod proběhl na její počest.

Poznat kořeny místního folkóru mohou zájemci i díky tzv. vallenatským flámům (španělsky parranda), kde se hudba střídá s anekdotami, nechybí ani typická jídla a souboje veršů. Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.

Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.

Kromě hudebních vystoupení mohou zájemci podniknout třeba i okružní procházku po památnících města, z nichž většina souvisí právě s vallenatem. Spoustu akcí nabízí v daných dnech i jiné kulturní instituce.

Písně vallenata původně vyprávěly především o životě, psaly historii. Až později byly vallenatské zpěvy doplněné hudbou. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja.

Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.

Podrobnější informace naleznete na: www.festivalvallenato.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Svátek kolumbijské hudby v městečku Ibagué

Březen se nese ve znamení kolumbijské andské hudby. V druhé polovině měsíce se totiž všichni milovníci těchto žánrů sjíždí do Ibagué, hlavního města kraje Tolima, kterému se také přezdívá hlavní kolumbijské město hudby. Letos ve dnech 18. až 25. března totiž městečko hostí již třiatřicátý ročník známého Festivalu kolumbijské hudby.

Celá tradice je spjata se dvěma hudebníky jménem Garzón a Collazos, které historie svedla dohromady v roce 1938. Spojili tehdy své talenty a pokračovali ve společné kariéře až do roku 1977. V polovině 50. let tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Tím se postavil do čela kulturního hnutí, které se ze všech sil snažilo, aby karibský a tichomořský kolumbijský folklor nezanikl pod dominancí jiných rytmů jako bambuco či pasillo.

Ohlas jejich práce dosáhl takového rozsahu, že v březnu 1987, přesně rok po smrti mistra Garzóna, vznikl Národní festival v městečku Ibagué. Akce se v tomto místě uchytila i proto, že právě Ibagué mělo vždy blízko k oběma osobnostem a svou polohou se stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů jako je Huila, Valle, kávová oblast, ale také Boyacá či Santander. Jelikož je festival příležitostí vychutnat si folklórní tradice, byl v roce 2003 prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím.

I letos se do města sjelo na tisíc hudebníků z různých krajů země, kteří různými andskými rytmy rozezněli ulice tohoto příjemného městečka. Na programu figuruje na 60 různých soutěžních i nesoutěžních akcí, aktivit a koncertů přístupných zdarma, jako je například setkání těch nejmenších nebo národní univerzitní setkání s účastníky z různých významných kolumbijských univerzit.

V krajské soutěži se utkalo 17 hudebních uskupení z Tolimy v centrálním parku města, kde zazpívali díla místního hudebníka jménem Cantalicio Rojas. Soutěž nazvaná Princové písně patří k hlavním událostem festivalu. Akce se účastní dvacet duetů, vybraných komisí z velkého počtu uchazečů. Komise se přitom rozhodovala na základě historie hudební práce těchto duetů, jejich repertoáru, s přihlédnutím také na absolvovaná studia, jejich zlepšení v průběhu let, hudební doprovod či vokální umění.

Tentokrát festival vzdává poctu kolumbijské zpěvačce a skladatelce Maríi Isabele Saavedra, která na akci nejen vystupuje, ale obdržela i speciální řád, nejvyšší uznání Kolumbijské hudební nadace. Vystudovala původně žurnalistiku, pracovala v televizi a vytvořila i vlastní kulturní podnik. Skládala také hudbu, ale až díky známostem se jí začala skutečně naplno věnovat.

Postupně přešla od jednodušších skladeb až po komplexní písně, zároveň se ale vrátila k jednoduchosti a oprostila se od komplikovaných hudebních forem. Nyní tedy skládá písně vytvářející speciální atmosféru a vyprávějící příběhy, které pomocí hudby zasahují lidské city.

Právě její skladby měly vliv i na známý duet Liny a Juliána, první výherce soutěže duetů v roce 1995. Od té doby se oba snaží nenechat si ujít ani jeden ročník festivalu. Mezi dalšími hosty vyniká například účast hudebníků jako Maía, Kubánky Raquel Zozaya či skupiny Los Rolling Ruanas. Hlavní koncert se přitom odehrál 23. března v Národní den kolumbijské hudby a připomněl dílo mistra Josého Faxira Sáncheze v podání dvou významných místních duetů.

Více informací a celý program naleznete na stránce www.fundacionmusicaldecolombia.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Karneval města Barranquilla v plném proudu

Barranquilla zve na svůj jedinečný karneval, který se pořádá každým rokem ve dnech od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě. Letos tedy tento největší kolumbijský svátek barev, tance, zábavy, folklóru, karibských rytmů a průvodů, který každoročně do města přiláká davy domácích i zahraničních turistů, připadl na dny 2. až 5. března. Jedná se nejen o nejvýznamnější karneval v Kolumbii, ale také o druhý největší na světě, hned po brazilských slavnostech v Rio de Janeiro.

Úchvatná atmosféra celé akce je navíc umocněna vřelostí a srdečností místních. Právě díky všem těmto atributům, bohatství a kulturní rozmanitosti kolumbijského pobřeží Karibiku, které se v karnevalu odráží, patří akce od roku 2001 k národnímu kulturnímu bohatství a od roku 2003 figuruje také na seznamu světového ústního a nehmotného dědictví Unesco.

Město se tedy v těchto dnech změnilo na jiný svět, svět harmonie, radosti, zábavy a příjemných emocí, ve kterém se nehledí na sociální či jiné rozdíly a lidé v maskách jednoduše naplno oslavují život a baví se. Návštěvníci se mohou těšit na tance různých žánrů, kdy dominují karibské rytmy jako je cumbia, mapalé, garabato či son de negro. Účastníci promenád trénují choreografie dnem a nocí, aby všem přinesli nezapomenutelné zážitky a co nejlepší podívanou.

Nemohou chybět ani tradiční masky jako je Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, Muž Kaiman nebo známý král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, který chrání všechny účastníky oddávající se večírkům a neřestem. Ostatně král Momo je jednou z nejreprezentativnějších postav nejen karnevalu v Barranquilla, ale také obdobných festivalů a oslav po celé Latinské Americe.

Ačkoli karneval oficiálně začal až nyní a trvá pouze čtyři dny, již od poloviny ledna žije město přípravami na to pravé karnevalové šílenství. Starosta města symbolicky odevzdal klíče k Barranquille královně a přečetl slavnostní prohlášení. V rámci tohoto předkarnevalového období pak nechybí bohatý hudební a kulturní program, odehrává se také například tzv. guacherna, tedy noční karnevalový průvod se zapálenými lucernami, kdy místní tančí na ulici až do brzkých ranních hodin. Prostor bývá vyhrazen i těm nejmenším, kteří mají vlastní průvod i svého karnevalového krále.

Karneval byl tradičně odstartován velkým oficiálním koncertem v předvečer samotného zahájení a to za účasti významných umělců jako je Marc Anthony, Silvestre Dangond, Checo Acosta či Peter Manjarrés. Veškeré hlavní akce se v těchto dnech odehrávají přímo v ulicích, zejména ulice 40 se proměnila v Cumbiodrom, tedy centrum oslav, průvodů i masek.

Hned v první den oficiálního programu (2.3.) proběhla jedna z nejočekávanějších a nejcharakterističtějších akcí celých slavností – Bitva květin. Ulice se zaplnily originálními i tradičními maskami, tanečníky, ale také alegorickými vozy. V čele celého průvodu se představila královna karnevalu se svými princeznami a princi, která za hudebního doprovodu zdravila všechny přihlížející. I v následujících dnech na návštěvníky čekají průvody, masky a taneční kreace, konkrétně nedělní Velký průvod tradic a folklóru (3.3.) a Velký průvod maškar o den později.

Festival orchestrů na Náměstí míru bývá jednou z nejoblíbenějších akcí celých karnevalových oslav. Navíc letos oslaví padesáté výročí a to obrovskou hudební show, která připomene zásadní mezníky historie tohoto jedinečného prostoru, kde se setkávají různé karibské rytmy jako salsa, vallenato, merengue, tropické a folklórní skladby.

Jako v minulých letech, i letos se v sobotu 2. i v neděli 3. března od pěti hodin od večera ulice 50 proměnila v jeden velký taneční sál. Zároveň se až do 4. března vždy od pěti hodin večer pořádá Setkání komedií postupně na třech různých veřejných prostranstvích města. Setkání letanií, tedy veršů, kdy se autoři prostřednictvím rýmů vyjadřují k současným národním i mezinárodním tématům a otázkám, tvoří další nedílnou součást programu. Sólista čte modlitby a zpěvy, ovšem bez hudebního doprovodu či nějaké choreografie, na jeho verše pak reaguje sbor.

Smrtí a pohřebním průvodem, který se loučí s jednou z nejsymboličtějších osobností karnevalu Joselitem Carnevalem, celá akce v Barranquille končí. V průvodu nesmí chybět vdovy, oblečené v černém a s tmavými brýlemi na očích, nezaplacenými účty v rukách a látkou vycpanými těhotenskými břichy, které oplakávají v ulicích smrt svého milovaného. Joselito je symbolická postava, která si užívá karnevalu, vůbec nechodí domů, ale je vidět opilý a jak tančí v ulicích. Poslední den karnevalu ho pak lidé nachází na ulici v bezvědomí a všichni věří tomu, že umřel. Proto mu připraví pohřeb, vloží ho do rakve a než ho pohřbí, mezi pláčem a výkřiky bolesti se Joselito najednou probere a vyvolává, že neumřel, že jen flámoval.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. První karneval se ve městě Barranquilla konal před více než sto lety, když zde byla ještě malá osada a ne současné ekonomické centrum Karibiku. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale smísily se s místními zvyky, a tak dnešní podoba karnevalu spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Jedná se tedy o úchvatnou kulturní a lidovou slavnost.

Oficiální stránka festivalu se všemi podrobnostmi a programem: www.carnavaldebarranquilla.org.

Podrobné informace o karnevalu, jeho původu a jednotlivých tradicích s ním spojených naleznete například v této speciální edici periodika El Tiempo.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Jedinečný karneval města Pasto přináší spoustu zábavy

Začátek roku v Kolumbii patří barevným průvodům, zábavě, tradicím, hudbě i jedinečným tanečním choreografiím. Hned v prvních lednových dnech, od 2. do 7. ledna, se totiž na jihu země v městečku Pasto, tedy v hlavním městě kraje Nariňo, odehrává vyhledávaný karneval Černých a Bílých.

Tato jedinečná událost, která každoročně zahajuje kolumbijský kulturní program roku, již deset let figuruje na seznamu nehmotného dědictví Unesco. Proto není divu, že se úřady, umělci i organizátoři snaží zachovat lidovou tradici a to v co možná nejautentičtější podobě. Karnevalový svátek propojuje umění, folklór, hudbu, ale podstata celých slavností spočívá především ve hře.

Kořeny karnevalu je přitom potřeba hledat již v dávných indiánských rituálech, kdy místní zemědělské komunity uctívaly tancem a modlitbami božstvo měsíce. Tyto svátky však byly v průběhu 17. století španělskou koloniální vládou  zakázány a obnoveny byly až v roce 1834. K původním vesnickým kulturním vyjádřením se postupně přidaly i prvky španělských slavností a později také těch afrických.

Samotnému karnevalu předchází už na konci starého roku řada akcí. K těm nejznámějším patří průvod „starých let“, tedy figurín zobrazujících různé politické či umělecké osobnosti či národní a světové události spjaté s právě končícím rokem. Letos vzbudila velké emoce kontroverzní díla odkazující na bývalého prezidenta a současného senátora Álvara Uribeho, či současného prezidenta Ivana Duqueho.

Jednotlivé dny karnevalu pak mají svůj pevný řád a průběh. První den (2.1.) startuje obětním obřadem na počest panenky Mercedes, patronky města, která má zajistit bezproblémový průběh slavností. Později se koná průvod dětí a tzv. průvod kolonií, ve kterém představují svou kulturu, zvyky, ale i třeba gastronomické speciality účastníci z různých oblastí země. Začíná také festival humoru a venkovské hudby. V úterý 3.1. se návštěvníci mohou zaposlouchat do Zpěvu Zemi, tedy si vychutnat průvod andských tanečních skupin.

Následující den (4.1.) už v plné parádě přijíždí rodina Castaňedových, která symbolicky vyzývá všechny přihlížející, aby se zapojili do karnevalového veselí. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou jménem Castaňeda. Celý průvod pak připomíná atmosféru dřívějších dob, nechybí ani dobové kostýmy, či odkazy na místní legendy. Po 7,5 kilometrů dlouhé trase protančí na dva tisíce umělců, ale třeba i vesničané z okolí ve svém typickém oblečení.

Většina návštěvníků se těší zejména na poslední dny karnevalu, protože 5.1. se slaví Den Černých, který je jednou velkou hrou identity. Odkazuje na jediný volný den, který měli otroci k dispozici od svých španělských pánů. Černošská komunita využila volna k uspořádání velké slavnosti, na které si připomněli svůj původ i zvyky. Běloši si ovšem takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak si nabarvili obličej černou barvou a do oslav se zapojili. Lidé si tedy dnes na ulicích barví tváře kosmetickou černí a veselí se všichni společně, bez rozdílů mezi rasami či sociálními třídami.

V různých částech města se dále pořádají taneční, umělecká i hudební vystoupení.

Předposlední karnevalový den (6.1.), v Den Bílých, na sebe lidé naopak nanášejí bílý prášek, nejčastěji aromatizovaný zásyp. Zároveň se koná vrcholná akce celého karnevalu, Velký průvod masek, tanečních souborů, hudebních kapel i alegorických vozů. Letos je připraveno 18 gigantických vozů, které jejich autoři vyráběli i 6 měsíců. V každém z nich pojede 30 až 50 lidí, kolem protančí na 30 maškarních skupin, a všichni odkáží zejména na zachování přírody, mír, toleranci a vzájemný respekt.

Závěr slavností (7.1.) a tedy místní Festival morčat a venkovské kultury také stojí za návštěvu. Den se nese v duchu kultury a tradic obyvatel zdejšího venkova, především ale stánků nabízejících místní andské pochoutky. Nemůže chybět ani tradiční morče (zvané cuy).

Program karnevalu zahrnuje i další doprovodné akce jako jsou výstavy, koncerty, workshopy nebo třeba festival povídek místních autorů.

Pasto se nachází téměř 800 km od Bogoty a cesta pozemní dopravou trvá přibližně dvacet hodin. Z Bogoty se můžete dopravit také letecky, letiště je vzdálené necelých 30 km od města a přistání bývá opravdovým zážitkem, protože letiště se nachází mezi nádhernými zelenými kopci a údolími. I přes tuto geografickou vzdálenost láká karneval rok od roku více místních i zahraničních turistů. Ostatně během karnevalu se počet obyvatel zvýší z původních 500 tisíc na jeden milión lidí.

Podrobnější informace o karnevalu naleznete na www stránkách akce: carnavaldepasto.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.