folklór

Jedinečný karneval města Pasto přináší spoustu zábavy

Začátek roku v Kolumbii patří barevným průvodům, zábavě, tradicím, hudbě i jedinečným tanečním choreografiím. Hned v prvních lednových dnech, od 2. do 7. ledna, se totiž na jihu země v městečku Pasto, tedy v hlavním městě kraje Nariňo, odehrává vyhledávaný karneval Černých a Bílých.

Tato jedinečná událost, která každoročně zahajuje kolumbijský kulturní program roku, již deset let figuruje na seznamu nehmotného dědictví Unesco. Proto není divu, že se úřady, umělci i organizátoři snaží zachovat lidovou tradici a to v co možná nejautentičtější podobě. Karnevalový svátek propojuje umění, folklór, hudbu, ale podstata celých slavností spočívá především ve hře.

Kořeny karnevalu je přitom potřeba hledat již v dávných indiánských rituálech, kdy místní zemědělské komunity uctívaly tancem a modlitbami božstvo měsíce. Tyto svátky však byly v průběhu 17. století španělskou koloniální vládou  zakázány a obnoveny byly až v roce 1834. K původním vesnickým kulturním vyjádřením se postupně přidaly i prvky španělských slavností a později také těch afrických.

Samotnému karnevalu předchází už na konci starého roku řada akcí. K těm nejznámějším patří průvod „starých let“, tedy figurín zobrazujících různé politické či umělecké osobnosti či národní a světové události spjaté s právě končícím rokem. Letos vzbudila velké emoce kontroverzní díla odkazující na bývalého prezidenta a současného senátora Álvara Uribeho, či současného prezidenta Ivana Duqueho.

Jednotlivé dny karnevalu pak mají svůj pevný řád a průběh. První den (2.1.) startuje obětním obřadem na počest panenky Mercedes, patronky města, která má zajistit bezproblémový průběh slavností. Později se koná průvod dětí a tzv. průvod kolonií, ve kterém představují svou kulturu, zvyky, ale i třeba gastronomické speciality účastníci z různých oblastí země. Začíná také festival humoru a venkovské hudby. V úterý 3.1. se návštěvníci mohou zaposlouchat do Zpěvu Zemi, tedy si vychutnat průvod andských tanečních skupin.

Následující den (4.1.) už v plné parádě přijíždí rodina Castaňedových, která symbolicky vyzývá všechny přihlížející, aby se zapojili do karnevalového veselí. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou jménem Castaňeda. Celý průvod pak připomíná atmosféru dřívějších dob, nechybí ani dobové kostýmy, či odkazy na místní legendy. Po 7,5 kilometrů dlouhé trase protančí na dva tisíce umělců, ale třeba i vesničané z okolí ve svém typickém oblečení.

Většina návštěvníků se těší zejména na poslední dny karnevalu, protože 5.1. se slaví Den Černých, který je jednou velkou hrou identity. Odkazuje na jediný volný den, který měli otroci k dispozici od svých španělských pánů. Černošská komunita využila volna k uspořádání velké slavnosti, na které si připomněli svůj původ i zvyky. Běloši si ovšem takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak si nabarvili obličej černou barvou a do oslav se zapojili. Lidé si tedy dnes na ulicích barví tváře kosmetickou černí a veselí se všichni společně, bez rozdílů mezi rasami či sociálními třídami.

V různých částech města se dále pořádají taneční, umělecká i hudební vystoupení.

Předposlední karnevalový den (6.1.), v Den Bílých, na sebe lidé naopak nanášejí bílý prášek, nejčastěji aromatizovaný zásyp. Zároveň se koná vrcholná akce celého karnevalu, Velký průvod masek, tanečních souborů, hudebních kapel i alegorických vozů. Letos je připraveno 18 gigantických vozů, které jejich autoři vyráběli i 6 měsíců. V každém z nich pojede 30 až 50 lidí, kolem protančí na 30 maškarních skupin, a všichni odkáží zejména na zachování přírody, mír, toleranci a vzájemný respekt.

Závěr slavností (7.1.) a tedy místní Festival morčat a venkovské kultury také stojí za návštěvu. Den se nese v duchu kultury a tradic obyvatel zdejšího venkova, především ale stánků nabízejících místní andské pochoutky. Nemůže chybět ani tradiční morče (zvané cuy).

Program karnevalu zahrnuje i další doprovodné akce jako jsou výstavy, koncerty, workshopy nebo třeba festival povídek místních autorů.

Pasto se nachází téměř 800 km od Bogoty a cesta pozemní dopravou trvá přibližně dvacet hodin. Z Bogoty se můžete dopravit také letecky, letiště je vzdálené necelých 30 km od města a přistání bývá opravdovým zážitkem, protože letiště se nachází mezi nádhernými zelenými kopci a údolími. I přes tuto geografickou vzdálenost láká karneval rok od roku více místních i zahraničních turistů. Ostatně během karnevalu se počet obyvatel zvýší z původních 500 tisíc na jeden milión lidí.

Podrobnější informace o karnevalu naleznete na www stránkách akce: carnavaldepasto.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Přehlídka uměleckých výrobků Kolumbie – navštivte Expoartesanías

Indiánské a afrokolumbijské komunity jsou hlavními protagonisty nového ročníku největší přehlídky kolumbijských uměleckých a řemeslných výrobků, která se tradičně odehrává na výstavišti Corferías v Bogotě. Letos od 5. do 18. prosince si budou moci návštěvníci této krásné akce vychutnat to nejlepší z místní lidové tvorby, ve které se mísí tradice s inovacemi. Toto setkání původních, současných i inovativních technik adaptovaných na módu, dekorace i design je v předvánoční době zároveň ideálním místem pro pořízení jedinečného dárku.

Expoartesanías umožňuje nejen místním, ale také turistům dozvědět se více o kolumbijských kořenech. Však také motto letošního roku vzdává poctu kreativitě umělců a řemeslných výrobců, protože kreativita nezná hranic a může se vyjádřit tisíci tvary i barvami. Proto veletrh letos přichází s novým image i logem.

Návštěvníci mohou obdivovat rozmanitost a bohatství kolumbijské kultury, různé techniky, materiály i textury uměleckých produktů celkem 840 vystavovatelů, z nichž 740 jsou místní umělci. Vznik veletrhu se váže ke snaze zachovat kulturní dědictví země, zajistit ekonomický rozvoj, ale také zdroj příjmů pro výrobce uměleckých předmětů.

I 28. ročník se odehrává v pěti pavilónech, včetně nového prostoru pod širým nebem, produkty jsou rozděleny do několika sekcí. Ta nazvaná Inovace a design představí práci umělců ze všech 32 krajů země, která je výsledkem roční podpory, inovací a doprovodu, který poskytuje instituce Artesanías de Colombia v jednotlivých krajích prostřednictvím svých laboratoří designu a inovací.

V druhém patře tohoto prvního pavilónu vás pak čeká prostor vyhrazený kulinářskému umění. Typické místní speciality, jedinečné chutě a vůně přiblíží kolumbijskou gastronomii a přijdou vhod nejen v čase oběda. I pod širým nebem si můžete pochutnat na slaných a sladkých dobrotách díky novému prostoru nazvanému Sousta původu.

Třetí pavilón patří ukázce místních tradičních, etnických výrobků a módě. Kolumbie zde ukazuje, nakolik jde o rozmanitou a kulturně bohatou zemi s různými uměleckými vyjádřeními vesnických, indiánských i jiných etnických komunit. V dalších částech výstaviště naleznete také sekci věnovanou současné umělecké výrobě zaměřené na nábytek, dekorativní předměty a vybavení pro domácnost, textílie, koberečky a další kousky. Ve stejném pavilónu natrefíte dále na hudební nástroje a předměty, které pobaví celou rodinu.

Nechybí ani pavilón věnovaný mezinárodní tvorbě z 19 zemí, včetně Peru, Mexika, Ghany, Nigérie, Španělska, Indie, Indonésie a úplně poprvé i Turecka. Milovníky francouzské kuchyně překvapí typické přírodní výrobky jako víno, sýry, či vánoční sladkosti. Zejména ženy pak potěší pavilón 8 věnovaný exkluzivním ručně vyrobeným šperkům, bižuterii a dalším doplňkům.

Nabídka zahrnuje různé druhy a vzory tašek a batohů známých jako mochilas, tkaniny, dřevořezby, keramiku, doplňky, košíky, ale také produkty jako káva, med nebo quinoa. Řada výrobků má díky své jedinečnosti vlastní označení původu.

Nepřehlédněte tak například tkalcovskou práci indiánské komunity Wayúu z kraje La Guajira či indiánů Arhuacos z pohoří Sierra Nevada de Santa Marta, známý bílo černý klobouk, jeden ze symbolů země, známý jako sombrero vueltiao, keramiku z Carmen de Viboral, barevná autíčka znázorňující typický dopravní prostředek venkovských oblastí (zejména kraje Huila), nazývaný chiva, či jedinečné šperky ze zlatých či stříbrných nití vyrobené technikou filigrana, kterými se vyznačuje krásné koloniální městečko Mompox. Poprvé je vystavena sbírka 63 masek indiánských komunit Inga a Kamentsá z kraje Putumayo, kdy každá maska vypráví samostantý příběh o víře a tradicích těchto komunit.

Více než 30 různých indiánských etnik zároveň slaví páté národní setkání vlastních ekonomik, aby sdílelo své pradávné znalosti prostřednictvím uměleckých a zemědělsko-průmyslových výrobků. Tato platforma pro výměnu znalostí a obchodních zkušeností letos přizvala i afrokolumbijské a romské spoluobčany.

Instituce Banco de Bogotá poskytuje prostor vyhrazený finančnímu vzdělávání umělců.  Zejména o víkendu pak probíhá i řada doprovodných akcí, včetně ukázek různých uměleckých technik v režii těch největších mistrů. Probíhají také besedy a přednášky, kulturní a hudební vystoupení, audiovizuální projekce. V rámci veletrhu se uděluje i vyznamenání v podobě medaile mistrovi umělecké výroby.

Brány výstaviště se až do 18. prosince otevírají vždy od desíti hodin dopoledne a zavírají se v osm hodin večer. Vstup do areálu výstaviště v průběhu veletrhu stojí 18.500 pesos (cca 150 Kč) pro dospělé, děti do 11 let mají vstupné snížené. Veletrh pozývá všechny zájemce, aby objevili kulturní a tradiční hodnoty Kolumbie a aby si tak mohli uvědomit, že představují nezbytný zdroj příjmů pro umělce, jejich rodiny a komunity.

Podrobné informace naleznete na stránkách akce: expoartesanias.com.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Poznejte hudební rozmanitost kolumbijského Pacifiku

Již po 22. se všichni zájemci mohou ponořit do typických rytmů Pacifického pobřeží díky jedinečnému festivalu tichomořské hudby, který nese jméno Petronia Álvareze a jehož popularita nejen mezi místními obyvateli rok od roku roste.

Petronio Álvarez byl především králem hudebního rytmu currulao, ale interpretoval i další místní rytmy. Jeho skladby tvoří nedílnou součást afrokolumbijské kultury, vesnických anekdot i pohřebních rituálů. Rodáka z Buenaventury zapsala nesmazatelně do dějin jeho píseň Moje Buenaventura, díky níž byl jako jediný hudebník kolumbijského Pacifiku nominován na kolumbijskou píseň století.

Samotný festival pak založil historik Germán Patiňo. Do roku 2007 se festival odehrával ve městě Buenaventura, hlavním kolumbijském přístavu na Pacifickém pobřeží, od roku 2008 se přesunul do hlavního města kraje Údolí Caucy, města Cali. Letos žije Cali folklórem, kulturou a hudbou pacifického pobřeží od 15. do 20. srpna. Město roztančilo více než 3500 umělců z 60 různých souborů a skupin. Ústřední tématickou linii letos tvoří Oralita, skladby mají tedy vyprávět příběhy, zkušenosti, kulturu a náboženské zvyklosti regionu, aby se zajistilo zachování ancestrálních zvyklostí v čase. Vstup na festivalová vystoupení je zcela zdarma.

Před hlavní částí festivalu proběhlo ještě setkání dětských hudebníků, tedy pokračovatelů tradic, známé jako Petronito. Představilo se 18 souborů dětí do 14 let, protože po dosažení tohoto věku už se mohou účastnit dospělé verze festivalu.

Poctu vzdává akce například hudebníkovi jménem Baudilio Cuama, který pokračoval v rodinné tradici a od malička se zamiloval do typického hudebního nástroje této oblasti zvaného marimba, zde vyráběného ze zvláštní palmy chonta (marimba de chonta). Jedná se o bicí nástroj s dřevěnými zvukovými tělesy a rezonančními bambusovými trubicemi zavěšenými kolmo, který pochází z Afriky a byl do Ameriky přivezen černými otroky. Obykle na něj hrají dvě osoby zároveň.

Dalším významným interpretem, kterého si letos festival připomíná, je José Antonio Torres Solís, známější pod svou přezdívkou Gualajo. Hudebník, považovaný za živou legendu tradiční pacifické hudby, který byl třikrát zvolen nejlepším interpretem marimby v rámci festivalu, zemřel letos v květnu. Mezinárodním hostem je uznávaný představitel salsy Yuri Buenaventura, který si se svým souborem připravil speciální vystoupení zaměřené na hudbu Pacifiku.

Hudební soubory soutěží v různých kategoriích, konkrétně v kategorii dle hudebních nástrojů, tedy marimba, chirrimía, violines caucanos, ale také ve volném žánru. Do semifinále se každoročně probojuje 44 souborů, které jsou vybírány speciální komisí v různých částech kolumbijského Pacifiku.

Své nezastupitelné místo mají na festivalu i cantadoras, tedy ženy, zpěvačky, které zachovaly hudební tradici Pacifiku svými zpěvy řek, pralesa a moře. Vůbec poprvé má speciální prostor vyhrazena také paměť obětí a proces usmíření vzhledem k násilí, které si region za uplynulé dekády vytrpěl. V rámci kategorie nepublikované skladby se tak hodnotily písně s touto tematikou.

V listopadu 2010 byla marimba a tradiční zpěvy Pacifiku vyhlášeny nehmotným dědictvím lidstva a figurují tak na seznamu Unesco.

Návštěvníci mohou díky festivalu poznat nejen místní hudbu, ale také zdejší obyvatele, tradice, umělecké výrobky, afrokolumbijskou módu a estetické zvyky, gastronomické speciality a autoktonní nápoje. Místní univerzity navíc pořádají různé akademické přednášky a aktivity, které přibližují afrokolumbijskou kulturu i problematiku spojenou s tímto regionem.

Kolumbijské Tichomoří zahnuje pás západního pobřeží Kolumbie od hranice s Panamou na severu až po hranici s Ekvádorem na jihu, který je od kolumbijského vnitrozemí oddělen západním pásmem And. Tvoří ho (části) čtyř kolumbijských krajů: od severu jde o Chocó, Údolí Caucy, kraj Cauca a Nariňo. Tento obrovský region je domovem řady černošských, vesnických, ale i indiánských komunit, většina z nich se živí zemědělstvím nebo rybolovem.

Pacifické pobřeží dodnes zůstává nejchudším regionem Kolumbie, který se stále potýká s násilím různých ozbrojených skupin, ale také s nedostatečnou přítomností státních institucí. Místní kulturní vyjádření a zejména hudba se tak stává o to důležitějším nástrojem rezistence, udržení tradic, ale také míru a prevence násilí.

Oficiální stránka festivalu: petronio.cali.gov.co.

Další zdroje: SemanaRural.com, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Týden kolumbijské kinematografie

Ve více než 200 okresech všech 32 kolumbijských krajů mají od 26. července do 1. srpna všichni zájemci možnost shlédnout to nejlepší z kolumbijské kinematografie let 2016 a 2017. Ukázka čítá výběr 60 filmů všech možných témat a žánrů, od akčních snímků, dramat, komedií až po dokumenty, přičemž všech více než 2000 projekcí je přístupných zdarma.

Cílem celé akce je přiblížit národní kinematografickou tvorbu široké veřejnosti, zejména pak zajistit promítání filmů v regionech země, kam se běžně sedmé umění nedostává. Ačkoli velká řada národní produkce objevuje a přibližuje tradiční kulturu a místní kořeny jednotlivých komunit, opravdoví protagonisté těchto příběhů bývají daleko od kinosálů. Projekce se tak většinou konají v místních kulturních domech, knihovnách, kulturních institutech, divadlech, ale také pod širým nebem. K úspěchu celé akce napomáhá na 130 regionálních partnerů a spojenců, od univerzit přes místní radnice či kulturní instituce.

Letošní 7. ročník festivalu se odehrává v rámci motta Kino, které jsme a to i online díky digitální platformě Retina Latina, která se stará o šíření, propagaci i distribuci latinskoamerické kinematografie. Tento veřejný prostor přístupný zdarma pro všechny obyvatele kontinentu nabízí v průběhu konání festivalu speciální ukázku sedmi filmů.

Festival byl zahájen simultánním promítáním filmu Jericó, nekonečný let dní v jedné městké části města Cali (kraj Údolí Caucy) a na náměstí Darío Echandía ve městě Ibagué (kraj Tolima). Film na pomezí dokumentu a fikce režisérky Cataliny Mesy měl premiéru v roce 2016 a přináší intimní portréty žen vesničky Jericó v kraji Antioquia. Při setkáních a konverzacích mezi sebou postupně odhalují své životní příběhy, znalosti, smysl pro humor a svou ženskou duši.

V rámci festivalu návštěvníci dále uvidí například snímek Žena zvířete (La mujer del animal, Víctor Gaviria), Pacient (Paciente, Jorge Caballero), Dvě ženy a jedna kráva (Dos mujeres y una vaca, Efraín Bahamón), Keyla (Viviana Gómez) či Obrana draka (La defensa del dragón, Natalia Santa).

Pod názvem Colombia Bio se představuje série 7 dokumentů od 7 různých filmových tvůrců, které přibližují 7 kolumbijských regionů. Tyto jedinečné snímky vznikly v rámci vědeckých expedic vedených kolumbijskou agenturou Colciencias do oblastí, které ve většině případů dlouho trpěly místním ozbrojeným konfliktem a byly tak nepřístupné. Dokumenty jako Chiribiquete (Carlos Arturo Ramirez), Tacarcuna (Patricia Ayala), El Peňón (Oscar Ruiz Navia) či Vichada, strážkyně života (Clare Weiskopf) ukáží biodiverzitu a krásu země prostřednictvím speciálního zobrazení na pomezí umění a vědy.

Festival se zároveň snaží vyzdvihnout a zviditelnit audiovizuální produkci jednolitvých krajů, která se málokdy dostane do oběhu na národní úrovni. Na programu figuruje 58 krátkometrážních snímků z 11 krajů, která vypráví příběhy svých regionů a vznikly v rámci dvou podpůrných programů. Do filmového týdne se zapojila i kolumbijská vzdělávací instituce známá jako SENA, která zve na projekce ve svých pobočkách po celé zemi. Také dvě desítky věznic se přidávají k festivalu a promítají filmy vězňům.

Ačkoli filmové projekce zavítají do všech 32 kolumbijských krajů, proběhnou tři speciální promítání ve velkém formátu a to v krajích Tolima, Boyacá a Sucre.

Celý projekt vznikl před 14 lety pod vedením sekce kinematografie kolumbijského Ministerstva kultury, festival se koná každé dva roky.

Kompletní program naleznete na stránkách Ministerstva kultury:
www.mincultura.gov.co.

Další zdroje: Semana.com, Canaltrece.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Medellín zve na veletrh uměleckých výrobků Expoartesano

Veletrh, který se navrací ke kořenům, tak by se dala nazvat přehlídka uměleckých výrobků z různých koutů Kolumbie, která se koná od 29. června do 8. července v Medellínu. Veletrh nazvaný Expoartesano se odehrává v rámci komplexu Plaza Mayor v hlavním městě kraje Antioquia letos již po deváté.

Z původních pěti dní při prvním ročníku v roce 2009 se akce rozšířila na letošních 10 dní. Koná se přitom především jako pocta všem tradičním umělcům, kteří přijíždějí jak ze vzdálených koutů země, tak z velkým měst, aby se podělili o své zkušenosti a předvedli svou manuální zručnost. Organizátoři proto zvou širokou veřejnost, aby přišli a objevili krásu původní řemeslné a umělecké výroby a poznali kolumbijské území na základě typických výrobků a talentu, který jednotliví vystavovatelé zhmotňují ve své práci.

Návštěvníky tak čekají jedinečné kombinace barev, materiálů, chutí i tónů, které přiblíží všech pět makroregionů země, od Pacifiku, přes Karibik a Andy až po Amazonii a Orinokii. Celá rozmanitost Kolumbie a její kulturní bohatství se tak v těchto dnech koncentruje na jednom jediném místě.

Ostatně veletrh probíhá v duchu motta Krása tvého původu. V rámci výstaviště naleznete práci celkem 400 umělců z 27 různých krajů země. Představit se přijeli jak ti, kteří se již těší všeobecnému uznání, tak ti, kteří reprezentují své indiánské komunity, nebo ti, kteří jsou opravdovými mistry, jelikož zasvětili celý svůj život konkrétním technikám a výrobě tradičních uměleckých předmětů.

Areál je rozdělen do pěti pavilónů. V tom hlavním vystavují umělci pod záštitou organizace Diseňo Colombia. Bílý pavilón je místem paměti a tedy etnických výrobků z více než 20 různých indiánských komunit. Zejména ženy potěší modrý pavilón věnovaný šperkům, bižuterii a módním doplňkům. Svědectví a evoluce tvoří tématickou osu žlutého pavilónu, ve kterém naleznete tradiční výrobky, ale také domácí dekorace a inovace, výrobky pro děti či hudební nástroje. Právě důraz na inovace patří k důležitým strategickým liniím veletrhu. Umělci tak mohou přizpůsobit své řemeslné práce současné poptávce a trendům a více reflektovat aktuální trh, ale zároveň zachovat původní tradiční hodnotu a jedinečnost svých děl. Pokud návštěvníkům vyhládne, mohou zamířit do zeleného pavilónu, který nabízí typické gastronomické lahůdky.

Každý výrobek má pevně stanovenou cenu, která odráží hodiny tvrdé práce, vysokou kvalitu i jedinečnost a neopakovatelnost každého kusu. Každý předmět tak vypráví svůj příběh, který mohou zájemci poznat díky přímé interakci s jejich výrobcem. Díky workshopům a ukázkám tradičních technik se návštěvníci i lecčemus novému přiučí.

Rok od roku roste nejen počet návštěvníků, ale také objem prodejů. Stejně jako u obdobných veletrhů se i Expoartesano snaží přispět k tomu, aby se tradiční umělecká a řemeslná výroba stala ekonomicky dostatečně výdělečnou aktivitou. Proto se vystavovatelé mohou zúčastnit různých vzdělávacích přednášek či kurzů, aby se lépe orientovali ve světě propagace a prodeje svých výrobků. Pořádají se také obchodní setkání, kde mají vystavovatelé možnost navázat nové spolupráce.

Brány výstaviště se otevírají každý den v deset hodin dopoledne, veletrh vždy končí v osm hodin večer. Vstupné stojí 20.000 pesos při jednorázovém vstupu, 39.000 pesos při opakovaných vstupech.

Více informací o programu a jednotlivých vystavovatelích naleznete na oficiální stránce veletru: www.expoartesano.com.co.

Další zdroje: ElTiempo.com, Redmas.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Konec června v Kolumbii patří folklórním a hudebním festivalům

Po celý rok se v různých částech Kolumbie pořádají folklórní slavnosti věnované rozmanitým hudebním i tanečním žánrům. Závěrem měsíce června probíhá hned několik z nich.

Neivě, hlavním městě kraje Huila jižně od Bogoty, se až do 2. července koná Folklórní festival a Národní soutěž královny žánru bambuco. Letošní 58. ročník opět přináší bohatý program plný rozličných setkání, průvodů různého typu, hudebních a tanečních vystoupení, ukázek tradiční umělecké výroby, ale nově třeba i zajímavých akademických besed. Nechybí ani ochutnávka místních gastronomických specialit. Stěžejní akcí festivalu je volba národní královny bambuco. Kandidátky zvolené v jednotlivých krajích Kolumbie poměřují své schopnosti v nejlepším ztvárnění tance sanjuanero, typického pro kraj Huila. Tento živý tanec má svou přesně stanovenou choreografii i kostýmy. Porota ale hodnotí také jejich krásu, obecný kulturní přehled, dochvilnost či oblíbenost u publika. Hlavní cíl celých slavností pak spočívá v oživení regionáních tradic. Některé události mají i silný sociální charakter, jako je setkání a kulturní výměna indiánských komunit, průvod za dobré zacházení se starými spoluobčany, nebo kulturní setkání obětí. Festival vznikl na počest Svatého Jana Křtitele, jehož narození církev slaví 24. června. Celá tradice má tedy kořeny v době španělské nadvlády nad regionem.

Severovýchodně od Neivy v městě Villavicencio v kraji Meta, se od 28. června do 2. července slaví Mezinárodní turnaj v tanci joropo, který je typický právě pro kraje východních nížin. Jubilejní 50. ročník festivalu je věnován snům a dílu Miguela Ángela Martína, ikoně zdejšího folklóru a zakladateli festivalu. Martín je zároveň autorem emblematické skladby Carmentea, jejíž slova i hudba poznamali historii tohoto hudebního žánru. Harfa, rumba koule a specifická kytara zvaná cuatro jsou tři hudební nástroje neodmyslitelně spjaté s joropo. Nabitý program zahrnuje jedinečnou přehlídku tradičních rytmů, pohybů i krojů s více než 6000 účinkujícími, zvanou Joropodrom. Koná se také soutěž o královnu tance joropo, či gastronomický festival. Návštěvníci se mohou těšit i na koncerty místních hudebníků, třeba známého mistra Cholo Valderramu.

Folklórem žije v těchto dnech a až do 2. července také hlavní město hudby a kraje Tolima, Ibagué. Od poloviny června se zde totiž slaví 46. ročník tradičního folklórního festivalu, který ukazuje kolumbijskou kulturu. Festival se poprvé konal v roce 1959, tedy v době, kdy se tato oblast zmítala v násilí. Proto se skupina osob ve snaze zdůraznit kulturní identitu kraje rozhodla realizovat akci, která by předvedla autoktonní kulturní tradice. Kromě spousty zábavy, hudby, koncertů a průvodů jsou připraveny také ohňostroje i volba národní královny folklóru, národní setkání folklórních souborů univerzit či Festival festivalů, ve kterém má každý kraj svého zástupce. Představí se i umělci deseti různých latinskoamerických zemí pozvaných v rolích čestných hostů. Zájemci budou moci ochutnat místní speciality jako je tamal (rýžová směs s masem a zeleninou zabalená v banánovém listu) či lechona (směs vepřového masa s vařeným hráškem a rýží).

Pokud by však někdo preferoval argentinské tango, ve dnech 18. až 24. června může zavítat do Medellínu, hlavního města kraje Antioquia. Koná se zde totiž mezinárodní festival tohoto tance, druhý nejvýznamější svého druhu na světě. Letos vzdává poctu argentinskému skladateli jménem Homero Expósito, jehož dílo je považováno za jedno z nejhezčích v historii tohoto hudebního žánru. Celkem se odehraje 80 akcí, všechny přístupné zcela zdarma pro širokou veřejnost. V rámci festivalu se pořádá například světový turnaj v tangu nebo soutěž ve zpěvu, do které se zapojí i soutěžící z jiných latinskoamerických zemí, ale také Japonska a USA. Do Medellínu zavítala mimo jiné i známá argentinská zpěvačka Susana Rinaldi, která vystoupila se symfonickým orchestrem z USA, považovaným za první severoamerické uskupení zaměřené na latinskoamerickou hudbu. Zájemci se mohou zúčastnit také workshopů a tanečních lekcí tanga.

Zdroje: CorpoSanPedro. org, Huila.gov.co, Canaltrece.com.co, RcnRadio.com, Noticias.caracoltv.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Zaposlouchejte se do rytmů andské hudby

Městečko Ginebra zve na přelomu května a června na již 44. ročník Festivalu kolumbijské andské hudby Mono Núňez, který je jednou z nejdůležitějších folklórních událostí země. Název akce, na které se setkávají zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby, vzdává poctu věhlasnému kolumbijskému hudebníkovi jménem José Benigno Núňez, který se právě v Ginebře narodil.

Toto malé městečko s 25 tisíci obyvateli se nachází přibližně 45 minut (50 km) od hlavního města kraje Údolí Caucy, města Cali. Běžně pozornost turistů nepřitahuje, nicméně právě ve dnech festivalu, letos od 31. května do 3. června, se stává vyhledávaným místem nejen pro tisíce Kolumbijců, ale také pro řadu cizinců. Festival inspiroval i vznik dalších obdobných akcí po celé zemi.

Původně vznikla tato jedinečná kulturní událost v polovině 70. let jako místní hudební soutěž. Ta však vzbudila tak pozitivní ohlasy u široké veřejnosti, že se její organizátoři po prvotním úspěchu rozhodli v započatém projektu pokračovat. Autentické andské melodie, spojené také s tradicemi a kulturou jihoamerického pásma And, slouží k zachování a propagaci tohoto hudebního bohatství regionu.

Dodnes zůstává hlavní programovou náplní čtyřdenní soutěžní klání, které se odehrává na různých pódiích a to ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. Souboj o hlavní cenu svádí i letos 28 hudebníků z různých koutů země.

V obou kategoriích účastníci poměří své hudební umění například v boji o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Soutěže se přitom mohou účastnit interpreti různého věku, průměrný věk však většinou nepřesahuje 22 let. Příležitost dostávají i ti nejmenší, kteří mají v programu vyhrazený svůj vlastní prostor.

Návštěvníci tak mají možnost poznat nové mladé talenty a vychutnat si mísení tradic s moderními vlivy. Pro mnoho umělců slouží festival jako významná platforma pro nastartování kariéry na národní i mezinárodní úrovni, jak dokazuje i fakt, že řada soutěžících byla následně nominována na cenu Grammy Latino v kategorii tradiční hudby.

Letos akce vzdává poctu mistrovi Rodrigu Silvovi a hudebníkovi jménem Hernando Sinisterra Gómez. Zároveň festival přivítá i zahraniční hosty, například interprety z Peru, Venezuely či Argentiny. Na hlavním náměstí se každý den od čtyř hodin odpoledne konají koncerty různých hudebních skupin přístupné zdarma pro všechny zájemce.

V rámci doprovodného programu se návštěvníci mohou zúčastnit odborných konferencí o andské hudbě, ale taky si pochutnat na gastronomických lahůdkách zdejšího kraje. Jedním z typických jídel je zde slepičí polévka známá jako sancocho de gallina. V Ginebře lze navštívit také dům, kde žil Mono Núňez se svou ženou, a dozvědět se tak více o jeho životě i díle. I samotná budova tohoto muzea stojí za shlédnutí, protože byla postavena před více než 150 lety.

Podrobné informace a program jednotlivých vystoupení a akcí naleznete na webových stránkách pořádající instituce Funmúsica: funmusica.org, nebo také na facebookové stránce akce zde.

Další zdroje: ElPais.com.co, Teatromayor.org. Foto 1, foto 2, foto 3.

Nový slovník kolombianismů

Španělština (kastilština) patří k nejrozšířenějším světovým jazykům, který využijete nejen ve Španělsku a většině zemí Latinské Ameriky, ale hodit se vám může také ve Spojených státech nebo na Filipínách. Nicméně mezi zeměmi a regiony existují rozdíly ve slovní zásobě a spojeních, které se používají a které mohou zaskočit i rodilé mluvčí, o to více cizince.

Kolumbie samozřejmě není výjimkou a proto vyhlášený institut Caro y Cuervo nedávno vydal nový slovník kolombianismů. Tzv. Dicol přináší různé variace kastilštiny, které tvoří nedílnou součást kolumbijské identity. Jedná se o moderní slovník s aktuální slovní zásobou, která se používá v běžném každodenním životě.

Na sesbírání přibližně 8 tisíc definic a 4 a půl tisíce místních výrazů pracoval institut tři roky. Kolombianismy byly shromážděny na základě revize dokumentů databank španělské Královské Akademie a dalších institucí španělského jazyka. Z těchto materiálů se pořídily stovky příkladů, které byly v průběhu roku 2016 doplněny lingvistickými výzkumy v různých částech země.

Slovník tak navíc odráží i regionální rozdíly, jelikož v různých krajích Kolumbie bývají stejné věci pojmenovány jinak. Přináší i širokou řadu místních rčení a pořekadel, nechybí výrazy hovorové řeči, ale také vulgarismy, despektivní jazyk či kriminální žargon. Všechny výrazy a spojení jsou však náležitě vysvětleny a označeny tak, aby se čtenář orientoval a věděl, odkud výraz pochází, ale hlavně, v jaké situaci ho správně použít a jaké konotace může mít.

Kniha obsahuje výrazy obecné kolumbijské španělštiny (pestañina – řasenka), výrazy běžného denního užívání (buseta – menší autobus), výrazy spojené s faunou a flórou (cachama – piraňa), výrazy spojené s folklórem a kulturou (joropo – tradiční hudba a tanec regionu východních nížin), slangové a kolokviální výrazy (parcero – kamarád, spojenec), ale také výrazy používané v jednotlivých regionech či ve venkovkých oblastech, neologismy a výrazy přejaté z cizích jazyků (zejména z angličtiny) a v neposlední řadě i specifické slovní spojení a obraty.

V rámci příloh naleznete například přídavná jména odvozená od jednotlivých krajů a měst, seznam jazyků, kterými se hovoří v Kolumbii, ale také vysvětlení nejčastěji používaných zkratek.

Slovník navazuje na práci profesorů Gunthera Haensche a Reinholda Wernera, kteří připravili první slovník tohoto typu v roce 1993. Přispívá zároveň k nehmotnému dědictví Kolumbie, protože zachycuje slova, obraty, ale i kreativitu a emotivnost, které bezpochyby tvoří součást místní kultury.

Slovník byl finančně podpořen Ministerstvem kultury a poprvé byl představen na nedávném Knižním veletrhu v Bogotě (Filbo 2018).

Zdroje: CaroYcuervo.gov.co, ElTiempo.com.

Město Barranquilla žije svým jedinečným karnevalem

Karnevalová sezóna je po roce opět tady a v Barranquille, hlavním městě kraje Atlántico na kolumbijském pobřeží Karibiku, začíná hlavní svátek zábavy, pestrobarevných kostýmů, jedinečných choreografií, pohybových kreací, hudby, ale také tradic, které se uchovávají po generace. Však taky tato nejdůležitější kulturní a folklórní událost kolumbijského Karibiku figuruje od roku 2003 na seznamu nehmotného dědictví Unesco. Jedná se ostatně o největší akci svého druhu v zemi a druhou největší na světě, hned po brazilském karnevalu v Rio de Janeiro. Není proto divu, že každoročně láká tisíce nejen domácích, ale i zahraničních turistů.

Předkarnevalové akce byly zahájeny již 20. ledna, nicméně ulice, náměstí a parky se roztančí v plné parádě od 10. do 13. února. V průběhu čtyř dní se koná přibližně 50 různých akcí a průvodů, ke kterým neodmyslitelně patří všemožné karibské rytmy i úchvatné choreografie. Do programu je zapojeno na 30 tisíc tanečníků, hudebníků a umělců, kteří trénují dnem i nocí, aby divákům přinesli co nejlepší podívanou.

Ještě před samotným karnevalem patřily ulice například jeden den dětem, ale taky festivalu speciálních tanců, proběhla i tzv. guacherna, což je noční karnevalový průvod za světel svíček a barevných lampionů.

V rámci čtyř karnevalových dní se hned první den koná nejočekávanější a nejsymboličtější akce, tzv. Bitva květin, tedy průvod alegorických vozů, národních i mezinárodních orchestrů, tanečních souborů a masek. Masky se vyznačují neskutečnou kreativitou místních, nechybí postavy vázané k bájným mýtům a zvykům kolumbijského Karibiku, letos ale třeba ani ty zobrazující ukázku africké fauny a flóry. Mezi ty nejznámější figury patří například obojživelné zvíře kajman, Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, a zejména pak král Momo, legendární Bůh žertu, milovník nemilosrdné ironie a satiry, ochránce všech, kteří se chtějí bavit a oddávat se neřestem. Letos bude král Momo k vidění také v převleku života a smrti, čímž uctí tématiku tance garabato, který je scénicky založen právě na věčném boji mezi životem a smrtí, přičemž život vítězí.

V neděli ulicemi města projede Velká přehlídka tradic a folklóru, která ukáže to nejlepší z kolumbijského lidového umění, včetně tanců cumbia, mapalé či son de negro. O den později se kromě dalších průvodů masek v odpoledních hodinách rozezní Festival orchestrů v podání místních hudebníků. Karneval končí v úterý 13.2., tedy den před Popeleční středou, a patří Joselitovi a jeho pohřebnímu průvodu, který se mění v jeden velký mejdan. Podle legendy se Joselito vytratil z domova, aby si naplno užil všech karnevalových oslav a večírků. Čtvrtý den byl nalezen v bezvědomí kvůli množství vypitého alkoholu, jeho příbuzní ho však prohlásili za mrtvého. Při smutečním obřadu se však najednou probral s tím, že jen flámoval a je živý a zdravý. Joselito je tak považován za zosobnění karnevalu samotného.

Součástí oslav je také korunovace královny, která se pak zapojuje do průvodů, letos v šatech africké královny na počest dědictví potomků afrických obyvatel. Ostatně právě v tomto roce se slaví již sto let existence této důležité karnevalové postavy. Letošní královna navíc zorganizovala kampaň oslavující práci žen, které karnevalu doslova zasvětily celý život.

V různých oblastech města se dále konají další aktivity jako je setkání letanií, tedy speciální projet zaměřený na ústní tradici, nebo tančící ulice, prostor vyhrazený všem milovníkům tance.

Tradice pořádaní karnevalů na americkém kontinentu pochází od španělských a portugalských dobyvatel, vůbec první karneval zde tak proběhl před více než sto lety. Tyto náboženské zvyky se původně smísily s místními tradicemi, proto dnešní podoba slavností spojuje odkaz křesťanství s legendami původních indiánských komunit a hudbou černošských otroků. Když se přidá ještě srdečnost, vřelost a vášeň místních lidí, kteří se rádi baví a umí si hudbu i tanec náležitě užít, tak všechny návštěvníky čeká zcela jiný svět, svět, kdy všichni v převlecích i bez nich oslavují život a radost z něj.

Přehled všech akcí a podrobnější informace naleznete na oficiální stránce karnevalu: www.carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Město Cali v rytmech hudby kolumbijského Pacifiku

Jedinečná ochutnávka kultury kolumbijského Tichomoří a zejména tamější hudby čeká v těchto dnech na návštěvníky 2,5 miliónového města Cali, hlavního města kraje Valle del Cauca v západní části Kolumbie. Akce známá jako Festival Petronio Álvarez, případně El Petronio, probíhá letos ve dnech 16. až 21. září (předkola se konají od 13. září).

Jedná se o soutěžně lazenou událost, která nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího právě na tichomořském pobřeží. Do toho významného kolumbijského přístavu se umělec zamiloval a nechal se jím inspirovat při složení své nejznámější písně Moje Buenaventura. Ostatně právě v tomto městě se původně festival konal, než se přesunul do současného dějiště.

Letošní již 21. ročník vzdává poctu místním ženám. Mezi hlavními hvězdami figurují zasloužilé písničkářky Julia Estrada, Inés Granja, Zully Murillo a Eva Pastora. Jako každý rok festival samozřejmě připomíná a rozvíjí afrokolumbijské kořeny obyvatel pacifického pobřeží, tedy regionu, který tvoří čtyři kolumbijské kraje, konkrétně od severu k jihu je to Chocó, Valle del Cauca (Údolí Caucy), Cauca a Nariňo. V roli mezinárodního hosta přijíždí Marco Antonio Campos Oliveros, jeden z nejdůležitějších představitelů afroperuánské hudby.

Soutěžní část festivalu je rozdělena do čtyř kategorií (chrimía, marimba, housle kraje Cauca, volná sekce) a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech používá nejčasteji. Kultura spjatá s bicím hudebním nástrojem marimba a zpěvy jižního Tichomoří byla dokonce Unescem v roce 2011 vyhlášena nehmotným dědictvím lidstva.

Návštěvníci se mohou ale těšit i na taneční a folklórní vystoupení, dětské sbory, či se zúčastnit besed, výstav a audiovizuálních promítání. Nechybí ani ukázky gastronomických specialit, ale také třeba afrokolumbijské módy, estetiky a tradičních uměleckých výrobků. Dále mohou zájemci podniknout i interaktivní procházku v rámci naučného prostoru Quilombo. Název označuje politicky organizované komunity původních černošských otroků, zakládané poté, co z otroctví utekli. Prohlídka zahrnuje ukázku výroby hadrových panenek, typických hudebních nástrojů, seznamuje s nejdůležitějšími řekami regionu a mytologií, která se k nim váže, ale také s rituály při narození dítěte, kulturou původních obyvatel či účesy Afrokolumbijců.

Zahájení festivalu přitom vůbec poprvé patřilo kulturnímu průvodu, tzv. ulici slávy, při kterém se představili různí řemeslní umělci, ale třeba i rybáři Pacifiku a to s vlajkou svého rodného kraje. Další novinkou letošního ročníku je akce nazvaná Petronio na univerzitách, která spočívá v pořádání zdarma přístupných odborných konferencí.

Za zrodem dnes velmi uznáváného festivalu stál Germán Patiňo, antropolog, historik a také ředitel kulturní sekce lokální vlády. Jeho cílem bylo vytvořit prostor pro setkávání umělců oblasti Pacifiku, kde by mohli ukázat svůj talent, často ukrytý mezi pralesy a řekami západní části země.

Zdroje: ElTiempo-1, ElTiempo-2, ElPais.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.