folklór

Městečka Neiva a Ibagué oslavují kolumbijský folklór

Druhá polovina června nabízí dvě velmi zajímavé události, které přibližují kolumbijský folklór v celé jeho rozmanitosti a barevnosti.

Maškarní průvody, výborné jídlo i typické tance, takové jsou každoroční folklórní slavnosti, které hostí městečko Neiva, nacházející se asi 310 km jihozápadně od Bogoty. Toto hlavní město kolumbijského kraje Huila se rozeznělo rytmy rajaleňas a sanujaneros v podání hudebních skupin ze všech koutů regionu již po 59. a to od soboty 15. června. Svátky vyzdvihující tradice tohoto zemědělského kraje vrcholí na konci měsíce v rámci oslav sv. Petra. I když se festival odehrává zejména v Neivě, každoročně se rozšíří i do okolních téměř čtyřiceti městeček a vesnic.

Tradiční, instrumentální i alternativní hudba ukazuje vývoj místních rytmů a připomíná staré pasillos, chirimías a andské rytmy. Zahájení celé akce patřilo dvěma serenátám v podání sólisty Edisona Elíase Delgada za doprovodu Symfonické skupiny Huily a uskupení Armonizando Dúo, které zvítězilo v různých kolumbijských folklórních soutěžích. Návštěvníky v těchto dnech čeká řada kulturních, hudebních i uměleckých aktivit, které zahrnují průvody, koňské jízdy, kulturní setkání i koncerty domácích a zahraničních umělců. Nejvíce se návštěvníci zpravidla těší na zlatý bod programu, kterým je volba Národní královny hudebního žánru bambuco, letos s účastnicemi z 20 krajů země.

Nechybí samozřejmě ani místní gastronomické delikatesy, jako je typická vepřová pečeně s bylinkami, podávaná se zdejší kukuřičnou plackou zvanou arepa.

Festival se poprvé konal v roce 1970 k uctění památky sv. Jana Křtitele, tento kult byl do Kolumbie dovezený Španěly. V průběhu let se však tato náboženská slavnost proměnila v dnešní folklórní oslavy nenáboženského charakteru.

Městečko Neiva však není jediným místem, kde poznáte pravý kolumbijský folklór. Již po 47. zve Ibagué, hlavní město kraje Tolima, na svůj jedinečný a vyhlášený festival, který právem patří ke kulturnímu a uměleckému bohatství země. Jeho kořeny spadají do roku 1959, takže si letos připomíná 60 let od svého vzniku. Počáteční impulz k uspořádání této akce spočíval nejen v podpoře místních tradičních hodnot, ale také ve snaze ukázat přívětivou tvář kraje, který byl v 50. letech minulého století zmítán násilnými střety příznivců liberální a konzervativní strany.

Hlavní program se tradičně odehrává mezi předvečerem svátku sv. Jana (24.6.) a svátekm sv. Petra (29.6.), letos konkrétně od 23. června do 1. července, ale již dříve probíhají doprovodné předfestivalové akce a vystoupení. Ulicemi Ibagué v daných dnech procházejí průvody plné barev, pestré alegorické vozy, koňské jízdy, mytologické postavy či folklórní hudební skupiny.

Tančí se rytmy jako sanjuanero, bambuco nebo pasillo. Celkem se návštěvníci mohou těšit na 130 různých uměleckých a kulturních aktivit včetně koncertů či pyrotechnických show, za účasti místních, národních i zahraničních hostů. Řada vystoupení a aktivit je přístupných zdarma, odehrávají se na veřejných prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center.

Také v Ibagué probíhají volby a korunovace královen folklóru a to jak místní, tak národní, ale i mezinárodní. V rámci soutěže o královnu města se představí 24 kandidátek ze 13 čtvrtí a 9 okolních vesniček, v národní soutěži se o titul královny utká 20 představitelek krajů, dalších 10 kandidátek se účastní mezinárodní soutěže královny folklóru. Ty pochází tedy nejen z Kolumbie, ale také například z Kostariky, Ekvádoru, Argentiny, Paraguaye či Peru.

Z dalších tradičních akcí vyniká, mimo jiné, Národní folklórní průvod, v rámci kterého se právě představí i kandidátky volby královny, ale také Národní folklórní setkání univerzit či Festival festivalů, ve kterém každý kraj ukazuje své vlastní tradice. Ochutnat můžete typické místní jídlo tamal, tedy směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu.

Ibagué je označováno také za hlavní kolumbijské město hudby. Tento titul městu udělil francouzský cestovatel Conde de Gabriac, který ve svých kronikách z cest, publikovaných v Evropě kolem roku 1886, vyzdvihl překvapivou hudební atmosféru města, jeho barevné budovy v centru i místní konzervatoř. Tato kolébka hudební kultury v Kolumbii, kde v průběhu roku probíhá řada zajímavých festivalů i koncertů, určitě stojí za návštěvu.

Zdroje: ElTiempo.com, CanalTrece.com.co, ElNuevoDía.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Poznejte kulturu wayuu i neobyčejný kout Kolumbie

Kraj Guajira na severovýchodě Kolumbie je velmi specifický svým podnebím, krajinou, kulturou, i svými obyvateli. Jedinečná příležitost poznat místní zvyky a tradice se nabízí v těchto dnech, konkrétně od 31. května do 2. června, protože v tamějším městečku Uribia právě probíhá festival kultury místní indiánské komunity Wayuu. Tato akce se snaží nejen obnovit a zachovat, ale také zviditelnit kulturní výjimečnost tohoto etnika a regionu.

Indiánská komunita Wayuu je přitom tou největší v rámci celé země. Festival této komunity se mění v obrovskou oslavu, kterou žije celé město Uribia, jeho ulice i skrytá zákoutí. Návštěvníci se mohou těšit na ukázku tradičních ručních výrobků a uměleckých předmětů. Kultura Wayuu vyniká zejména nádhernými tkanými kousky s geometrickými vzory různých barev, které reprezentují místní způsob vyjádření a uchovávají se z generace na generaci. Zejména tkané tašky (mochilas) patří k těm nejznámějším suvenýrům, jsou vyráběny několik měsíců poctivou ruční prací prostřednictvím umělecké techniky známé jako Kanas. Během festivalu pak inidánské ženy předvádí svou práci v rámci průvodů a různých výstav. Nemůže samozřejmě chybět ani ochutnávka místních gastronomických specialit. Typická jídla zdejší kultury mají jako základ kozí maso, které se vaří a servíruje na různé způsoby.

Nicméně největší pozornost přitahují taneční a divadelní vystoupení, kdy samotní indiáni Wayuu z různých klanů oblékají krásné šaty a přibližují mýty, legendy i starodávné tance tohoto etnika. Přihlížet těmto aktivitám tak neznamená jen shlédnout představení, ale také poznat a porozumět tradicím a kosmovizi této jedinečné kultury. Zároveň se v průběhu festivalu pořádají různé soutěže, například ta v hraní na typické zdejší hudební nástroje nebo ve vyprávění příběhů vlastní tvorby, které odpovídají tématice festivalu. Shlédnout můžete i zajímavé soutěže v síle, kdy muži všech věkových kategorií zkoušejí tělo na tělo, který z nich je silnější. V neposlední řadě se koná také soutěž o miss Wayuu, která se stane velvyslankyní místní kultury na národní i mezinárodní úrovni. Proto musí účastnice prokázat hluboké znalosti všech aspektů kultury a umět perfektně zatančit tradiční tanec známý jako Yonna.

Do městečka Uribia, kterému se přezdívá hlavní indiánské město Kolumbie, se zájmci snadno dostanou z města Riohacha, hlavního města kraje Guajira u pobřeží Karibiku. Rozhodně stojí za to prozkoumat i jiné části tohoto mystického, ale také tvrdého a osamělého kraje, kde vládne sucho a tedy polopouštní až pouštní podmínky. Guajira je tedy zcela odlišná od zbytku zelené Kolumbie a z místních necelých 800 tisíc obyvatel patří kolem 40 procent z nich právě k indiánskému kmeni Wayuu. Tím největším problémem regionu, kromě všudypřítomné korupce, jsou sucha a s nimi spojený nedostatek vody.

Je potřeba si zajistit organizovaný výlet či pronajmout jeep s řidičem, který oblast dobře zná a v nejlepším případě přímo spolupracuje s místními komunitami. Mezi hlavní výletní cíle pak patří mys Cabo de la Vela s nedalekým majákem na skalnatém pobřeží Karibiku, blízký skalnatý vrcholek Pilón de Azúcar s oltářem věnovaným Panence Fátimě a jedinečná Punta Gallinas. Tam se nachází jednak nejsevernější místo Kolumbie, ale také mangrovníkové zátoky či jedinečné písečné duny (dunas de Taroa) svažující se do moře. Dorazit až k tomuto severnímu bodu ale není vždy úplně jednoduché, protože cesty bývají vysušené a když zaprší, tak se změní v bláto. Jeepy tak často jezdí ve skupinách, aby si při těchto situacích mohli vzájemně pomoci. Obě místa nabízí skromnější ubytování se základním jídlem, ale hlavně nádherné přírodní scenérie, netradiční pláže, klid a noční oblohu plnou hvězd.

Zdroje: GuiasYbaquianos.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Jedinečné rytmy kolumbijské andské hudby

Městečko Ginebra, které má jen asi 25 tisíc obyvatel, nachází se nedaleko města Cali a běžně nebývá v centru zájmu turistů, hostí v těchto dnech významný soutěžní Festival Mono Núňez. Tato důležitá folklórní událost, která tvoří nedílnou součást národního kulturního bohatství, odkazuje svým jménem na hudebníka Benigna Núňeze Moyu, místního rodáka a tehdejší národní hudební symbol. Až do jeho smrti v roce 1991 dokonce festival pravidelně zahajoval.

Na již 45. ročníku festivalu se letos opět setkají zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby a to ve dnech 30. května až 2. června. Akce, která inspirovala i vznik dalších obdobných festivalů po celé zemi, je vyhledávána nejen místními, ale také řadou cizinců. Mohou zde totiž poznat autentické andské melodie, navíc spojené s tradicemi a kulturou jihoamerického pásma And.

Kořeny dnes již mezinárodně uznávaného festivalu sahají do poloviny 70. let, kdy vznikla místní hudební soutěž. Ta však vzbudila tak velké pozitivní ohlasy u široké veřejnosti, že se její organizátoři rozhodli v započatém projektu pokračovat. V současné době se festival snaží zejména o zachování a propagaci tohoto hudebního bohatství regionu.

Hlavní programovou linii i nadále tvoří čtyřdenní soutěžní klání, které tradičně probíhá na různých pódiích. Soutěží se přitom ve dvou základních kategoriích, vokální a instrumentální, kdy účastníci poměřují své hudební umění například v boji o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Přihlásit se přitom mohou interpreti různého pohlaví i věku, který se často pohybuje kolem pouhých dvaceti až třiceti let. Navíc i ti nejmenší mají možnost předvést se v rámci pro ně vyhrazeného prostoru.  Letos se soutěže účastní 28 mladých talentů z 10 různých krajů země.

Těšit se můžete také na tzv. dialogové koncerty, kdy umělci povedou z pódia dialog s publikem, nebo kolumbijský koncert, na kterém se představí vítězové předešlých ročníků, včetně umělkyně a moderátorky jménem María Isabel Saavedra. Připraven je také mezinárodní koncert s umělci z Ekvádoru, Peru, Argentiny i domácí Kolumbie, ale také Festival na náměstí či Setkání vesnické hudby. Celý festival se letos navíc koná v duchu oslav dvoustého výročí Bitvy v Boyacá, která patří k nejdůležitějším událostem kolumbijské historie, protože znamenala vítězství Bolívarova tažení za nezávislost regionu.

Návštěvníci se tak mohou zaposlouchat do jedinečných rytmů, poznat nové mladé talenty a zároveň si i vychutnat mísení tradic s moderními vlivy. Mnoho umělců považuje festival za významnou platformu pro nastartování kariéry na domácí scéně, ale i na mezinárodní úrovni. Ostatně řada soutěžících byla následně nominována v kategorii tradiční hudby na cenu Grammy Latino.

Nechybí ani bohatý doprovodný program, kdy se návštěvníci mohou zúčastnit například odborných konferencí o andské hudbě, ale taky ochutnat nějakou gastronomickou specialitu zdejšího kraje, jako je slepičí polévka známá jako sancocho de gallina. Za návštěvu stojí také dům, kde žil hudebník Mono Núňez se svou ženou, a dozvědět se tak více o jeho životě i hudební kariéře. Samotná budova byla navíc postavena před více než 150 lety, takže představuje zajímavou architektonickou podívanou.

Podrobnější informace a program jednotlivých koncertů a vystoupení naleznete na stránkách pořádající instituce Funmúscia: funmusica.org.

Kolumbijské vallenato slaví svůj velký svátek

V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.

Letos se pořádá již 52. ročník této výjimečné akce, konkrétně od 26. do 30. dubna v duchu motta Vallenato pro svět. Nicméně město Valledupar nabídlo návštěvníkům řadu akcí již v rámci předfestivalových týdnů, mimo jiné i akademické fórum o budoucnosti vallenata v digitální éře nebo slavnostní zahájení výstavy Velká hamaca (houpací síť). V průběhu samotného festivalu se pak konají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Účastníci letos pochází z pěti zemí, kromě domácí Kolumbie předvádí své umění i hudebníci z USA, Ekvádoru, Venezuely a Čile.

Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 74 profesionálních hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Poprvé se přitom finále soutěže odehraje už den před ukončením festivalu, aby právě závěrečný ceremoniál mohl patřit oficiální korunovaci vítěze.

K zajímavostem patří také nová soutěžní kategorie pro akordeonistky-ženy, do které se přihlásilo celkem osm žen v starší kategorii, ale i 13 soutěžících dívek v kategorii do 16 let. Ženy tak letos dostávají na festivalu vůbec poprvé výraznější a exkluzivní prostor.

Festival nabízí také řadu dalších akcí, koncertů a doprovodných akademických aktivit. Jedinečný tanec nazvaný El Pilón tradičně předchází oficiálnímu zahájení festivalu. Odkazuje na zvyk vallenatských žen vstávat brzy ráno a oškrábat zrna kukuřice (pilar el maíz), které slouží k přípravě tradiční místní snídaně, kukuřičných placek známých jako arepas. Během této ranní činnosti ženy zpívaly a zpěvy nakonec vyústily v tanec. Festivalový průvod pak vznikl z iniciativy Cecilie Monsalvo, která byla dlouho koordinátorkou soutěže a pak i prezidentkou festivalu. Zemřela teprve nedávno, festival se letos snaží poukázat na její odkaz a proto i letošní průvod proběhl na její počest.

Poznat kořeny místního folkóru mohou zájemci i díky tzv. vallenatským flámům (španělsky parranda), kde se hudba střídá s anekdotami, nechybí ani typická jídla a souboje veršů. Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.

Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.

Kromě hudebních vystoupení mohou zájemci podniknout třeba i okružní procházku po památnících města, z nichž většina souvisí právě s vallenatem. Spoustu akcí nabízí v daných dnech i jiné kulturní instituce.

Písně vallenata původně vyprávěly především o životě, psaly historii. Až později byly vallenatské zpěvy doplněné hudbou. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja.

Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.

Podrobnější informace naleznete na: www.festivalvallenato.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Svátek kolumbijské hudby v městečku Ibagué

Březen se nese ve znamení kolumbijské andské hudby. V druhé polovině měsíce se totiž všichni milovníci těchto žánrů sjíždí do Ibagué, hlavního města kraje Tolima, kterému se také přezdívá hlavní kolumbijské město hudby. Letos ve dnech 18. až 25. března totiž městečko hostí již třiatřicátý ročník známého Festivalu kolumbijské hudby.

Celá tradice je spjata se dvěma hudebníky jménem Garzón a Collazos, které historie svedla dohromady v roce 1938. Spojili tehdy své talenty a pokračovali ve společné kariéře až do roku 1977. V polovině 50. let tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Tím se postavil do čela kulturního hnutí, které se ze všech sil snažilo, aby karibský a tichomořský kolumbijský folklor nezanikl pod dominancí jiných rytmů jako bambuco či pasillo.

Ohlas jejich práce dosáhl takového rozsahu, že v březnu 1987, přesně rok po smrti mistra Garzóna, vznikl Národní festival v městečku Ibagué. Akce se v tomto místě uchytila i proto, že právě Ibagué mělo vždy blízko k oběma osobnostem a svou polohou se stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů jako je Huila, Valle, kávová oblast, ale také Boyacá či Santander. Jelikož je festival příležitostí vychutnat si folklórní tradice, byl v roce 2003 prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím.

I letos se do města sjelo na tisíc hudebníků z různých krajů země, kteří různými andskými rytmy rozezněli ulice tohoto příjemného městečka. Na programu figuruje na 60 různých soutěžních i nesoutěžních akcí, aktivit a koncertů přístupných zdarma, jako je například setkání těch nejmenších nebo národní univerzitní setkání s účastníky z různých významných kolumbijských univerzit.

V krajské soutěži se utkalo 17 hudebních uskupení z Tolimy v centrálním parku města, kde zazpívali díla místního hudebníka jménem Cantalicio Rojas. Soutěž nazvaná Princové písně patří k hlavním událostem festivalu. Akce se účastní dvacet duetů, vybraných komisí z velkého počtu uchazečů. Komise se přitom rozhodovala na základě historie hudební práce těchto duetů, jejich repertoáru, s přihlédnutím také na absolvovaná studia, jejich zlepšení v průběhu let, hudební doprovod či vokální umění.

Tentokrát festival vzdává poctu kolumbijské zpěvačce a skladatelce Maríi Isabele Saavedra, která na akci nejen vystupuje, ale obdržela i speciální řád, nejvyšší uznání Kolumbijské hudební nadace. Vystudovala původně žurnalistiku, pracovala v televizi a vytvořila i vlastní kulturní podnik. Skládala také hudbu, ale až díky známostem se jí začala skutečně naplno věnovat.

Postupně přešla od jednodušších skladeb až po komplexní písně, zároveň se ale vrátila k jednoduchosti a oprostila se od komplikovaných hudebních forem. Nyní tedy skládá písně vytvářející speciální atmosféru a vyprávějící příběhy, které pomocí hudby zasahují lidské city.

Právě její skladby měly vliv i na známý duet Liny a Juliána, první výherce soutěže duetů v roce 1995. Od té doby se oba snaží nenechat si ujít ani jeden ročník festivalu. Mezi dalšími hosty vyniká například účast hudebníků jako Maía, Kubánky Raquel Zozaya či skupiny Los Rolling Ruanas. Hlavní koncert se přitom odehrál 23. března v Národní den kolumbijské hudby a připomněl dílo mistra Josého Faxira Sáncheze v podání dvou významných místních duetů.

Více informací a celý program naleznete na stránce www.fundacionmusicaldecolombia.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Karneval města Barranquilla v plném proudu

Barranquilla zve na svůj jedinečný karneval, který se pořádá každým rokem ve dnech od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě. Letos tedy tento největší kolumbijský svátek barev, tance, zábavy, folklóru, karibských rytmů a průvodů, který každoročně do města přiláká davy domácích i zahraničních turistů, připadl na dny 2. až 5. března. Jedná se nejen o nejvýznamnější karneval v Kolumbii, ale také o druhý největší na světě, hned po brazilských slavnostech v Rio de Janeiro.

Úchvatná atmosféra celé akce je navíc umocněna vřelostí a srdečností místních. Právě díky všem těmto atributům, bohatství a kulturní rozmanitosti kolumbijského pobřeží Karibiku, které se v karnevalu odráží, patří akce od roku 2001 k národnímu kulturnímu bohatství a od roku 2003 figuruje také na seznamu světového ústního a nehmotného dědictví Unesco.

Město se tedy v těchto dnech změnilo na jiný svět, svět harmonie, radosti, zábavy a příjemných emocí, ve kterém se nehledí na sociální či jiné rozdíly a lidé v maskách jednoduše naplno oslavují život a baví se. Návštěvníci se mohou těšit na tance různých žánrů, kdy dominují karibské rytmy jako je cumbia, mapalé, garabato či son de negro. Účastníci promenád trénují choreografie dnem a nocí, aby všem přinesli nezapomenutelné zážitky a co nejlepší podívanou.

Nemohou chybět ani tradiční masky jako je Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, Muž Kaiman nebo známý král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, který chrání všechny účastníky oddávající se večírkům a neřestem. Ostatně král Momo je jednou z nejreprezentativnějších postav nejen karnevalu v Barranquilla, ale také obdobných festivalů a oslav po celé Latinské Americe.

Ačkoli karneval oficiálně začal až nyní a trvá pouze čtyři dny, již od poloviny ledna žije město přípravami na to pravé karnevalové šílenství. Starosta města symbolicky odevzdal klíče k Barranquille královně a přečetl slavnostní prohlášení. V rámci tohoto předkarnevalového období pak nechybí bohatý hudební a kulturní program, odehrává se také například tzv. guacherna, tedy noční karnevalový průvod se zapálenými lucernami, kdy místní tančí na ulici až do brzkých ranních hodin. Prostor bývá vyhrazen i těm nejmenším, kteří mají vlastní průvod i svého karnevalového krále.

Karneval byl tradičně odstartován velkým oficiálním koncertem v předvečer samotného zahájení a to za účasti významných umělců jako je Marc Anthony, Silvestre Dangond, Checo Acosta či Peter Manjarrés. Veškeré hlavní akce se v těchto dnech odehrávají přímo v ulicích, zejména ulice 40 se proměnila v Cumbiodrom, tedy centrum oslav, průvodů i masek.

Hned v první den oficiálního programu (2.3.) proběhla jedna z nejočekávanějších a nejcharakterističtějších akcí celých slavností – Bitva květin. Ulice se zaplnily originálními i tradičními maskami, tanečníky, ale také alegorickými vozy. V čele celého průvodu se představila královna karnevalu se svými princeznami a princi, která za hudebního doprovodu zdravila všechny přihlížející. I v následujících dnech na návštěvníky čekají průvody, masky a taneční kreace, konkrétně nedělní Velký průvod tradic a folklóru (3.3.) a Velký průvod maškar o den později.

Festival orchestrů na Náměstí míru bývá jednou z nejoblíbenějších akcí celých karnevalových oslav. Navíc letos oslaví padesáté výročí a to obrovskou hudební show, která připomene zásadní mezníky historie tohoto jedinečného prostoru, kde se setkávají různé karibské rytmy jako salsa, vallenato, merengue, tropické a folklórní skladby.

Jako v minulých letech, i letos se v sobotu 2. i v neděli 3. března od pěti hodin od večera ulice 50 proměnila v jeden velký taneční sál. Zároveň se až do 4. března vždy od pěti hodin večer pořádá Setkání komedií postupně na třech různých veřejných prostranstvích města. Setkání letanií, tedy veršů, kdy se autoři prostřednictvím rýmů vyjadřují k současným národním i mezinárodním tématům a otázkám, tvoří další nedílnou součást programu. Sólista čte modlitby a zpěvy, ovšem bez hudebního doprovodu či nějaké choreografie, na jeho verše pak reaguje sbor.

Smrtí a pohřebním průvodem, který se loučí s jednou z nejsymboličtějších osobností karnevalu Joselitem Carnevalem, celá akce v Barranquille končí. V průvodu nesmí chybět vdovy, oblečené v černém a s tmavými brýlemi na očích, nezaplacenými účty v rukách a látkou vycpanými těhotenskými břichy, které oplakávají v ulicích smrt svého milovaného. Joselito je symbolická postava, která si užívá karnevalu, vůbec nechodí domů, ale je vidět opilý a jak tančí v ulicích. Poslední den karnevalu ho pak lidé nachází na ulici v bezvědomí a všichni věří tomu, že umřel. Proto mu připraví pohřeb, vloží ho do rakve a než ho pohřbí, mezi pláčem a výkřiky bolesti se Joselito najednou probere a vyvolává, že neumřel, že jen flámoval.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. První karneval se ve městě Barranquilla konal před více než sto lety, když zde byla ještě malá osada a ne současné ekonomické centrum Karibiku. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale smísily se s místními zvyky, a tak dnešní podoba karnevalu spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Jedná se tedy o úchvatnou kulturní a lidovou slavnost.

Oficiální stránka festivalu se všemi podrobnostmi a programem: www.carnavaldebarranquilla.org.

Podrobné informace o karnevalu, jeho původu a jednotlivých tradicích s ním spojených naleznete například v této speciální edici periodika El Tiempo.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Jedinečný karneval města Pasto přináší spoustu zábavy

Začátek roku v Kolumbii patří barevným průvodům, zábavě, tradicím, hudbě i jedinečným tanečním choreografiím. Hned v prvních lednových dnech, od 2. do 7. ledna, se totiž na jihu země v městečku Pasto, tedy v hlavním městě kraje Nariňo, odehrává vyhledávaný karneval Černých a Bílých.

Tato jedinečná událost, která každoročně zahajuje kolumbijský kulturní program roku, již deset let figuruje na seznamu nehmotného dědictví Unesco. Proto není divu, že se úřady, umělci i organizátoři snaží zachovat lidovou tradici a to v co možná nejautentičtější podobě. Karnevalový svátek propojuje umění, folklór, hudbu, ale podstata celých slavností spočívá především ve hře.

Kořeny karnevalu je přitom potřeba hledat již v dávných indiánských rituálech, kdy místní zemědělské komunity uctívaly tancem a modlitbami božstvo měsíce. Tyto svátky však byly v průběhu 17. století španělskou koloniální vládou  zakázány a obnoveny byly až v roce 1834. K původním vesnickým kulturním vyjádřením se postupně přidaly i prvky španělských slavností a později také těch afrických.

Samotnému karnevalu předchází už na konci starého roku řada akcí. K těm nejznámějším patří průvod „starých let“, tedy figurín zobrazujících různé politické či umělecké osobnosti či národní a světové události spjaté s právě končícím rokem. Letos vzbudila velké emoce kontroverzní díla odkazující na bývalého prezidenta a současného senátora Álvara Uribeho, či současného prezidenta Ivana Duqueho.

Jednotlivé dny karnevalu pak mají svůj pevný řád a průběh. První den (2.1.) startuje obětním obřadem na počest panenky Mercedes, patronky města, která má zajistit bezproblémový průběh slavností. Později se koná průvod dětí a tzv. průvod kolonií, ve kterém představují svou kulturu, zvyky, ale i třeba gastronomické speciality účastníci z různých oblastí země. Začíná také festival humoru a venkovské hudby. V úterý 3.1. se návštěvníci mohou zaposlouchat do Zpěvu Zemi, tedy si vychutnat průvod andských tanečních skupin.

Následující den (4.1.) už v plné parádě přijíždí rodina Castaňedových, která symbolicky vyzývá všechny přihlížející, aby se zapojili do karnevalového veselí. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou jménem Castaňeda. Celý průvod pak připomíná atmosféru dřívějších dob, nechybí ani dobové kostýmy, či odkazy na místní legendy. Po 7,5 kilometrů dlouhé trase protančí na dva tisíce umělců, ale třeba i vesničané z okolí ve svém typickém oblečení.

Většina návštěvníků se těší zejména na poslední dny karnevalu, protože 5.1. se slaví Den Černých, který je jednou velkou hrou identity. Odkazuje na jediný volný den, který měli otroci k dispozici od svých španělských pánů. Černošská komunita využila volna k uspořádání velké slavnosti, na které si připomněli svůj původ i zvyky. Běloši si ovšem takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak si nabarvili obličej černou barvou a do oslav se zapojili. Lidé si tedy dnes na ulicích barví tváře kosmetickou černí a veselí se všichni společně, bez rozdílů mezi rasami či sociálními třídami.

V různých částech města se dále pořádají taneční, umělecká i hudební vystoupení.

Předposlední karnevalový den (6.1.), v Den Bílých, na sebe lidé naopak nanášejí bílý prášek, nejčastěji aromatizovaný zásyp. Zároveň se koná vrcholná akce celého karnevalu, Velký průvod masek, tanečních souborů, hudebních kapel i alegorických vozů. Letos je připraveno 18 gigantických vozů, které jejich autoři vyráběli i 6 měsíců. V každém z nich pojede 30 až 50 lidí, kolem protančí na 30 maškarních skupin, a všichni odkáží zejména na zachování přírody, mír, toleranci a vzájemný respekt.

Závěr slavností (7.1.) a tedy místní Festival morčat a venkovské kultury také stojí za návštěvu. Den se nese v duchu kultury a tradic obyvatel zdejšího venkova, především ale stánků nabízejících místní andské pochoutky. Nemůže chybět ani tradiční morče (zvané cuy).

Program karnevalu zahrnuje i další doprovodné akce jako jsou výstavy, koncerty, workshopy nebo třeba festival povídek místních autorů.

Pasto se nachází téměř 800 km od Bogoty a cesta pozemní dopravou trvá přibližně dvacet hodin. Z Bogoty se můžete dopravit také letecky, letiště je vzdálené necelých 30 km od města a přistání bývá opravdovým zážitkem, protože letiště se nachází mezi nádhernými zelenými kopci a údolími. I přes tuto geografickou vzdálenost láká karneval rok od roku více místních i zahraničních turistů. Ostatně během karnevalu se počet obyvatel zvýší z původních 500 tisíc na jeden milión lidí.

Podrobnější informace o karnevalu naleznete na www stránkách akce: carnavaldepasto.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Přehlídka uměleckých výrobků Kolumbie – navštivte Expoartesanías

Indiánské a afrokolumbijské komunity jsou hlavními protagonisty nového ročníku největší přehlídky kolumbijských uměleckých a řemeslných výrobků, která se tradičně odehrává na výstavišti Corferías v Bogotě. Letos od 5. do 18. prosince si budou moci návštěvníci této krásné akce vychutnat to nejlepší z místní lidové tvorby, ve které se mísí tradice s inovacemi. Toto setkání původních, současných i inovativních technik adaptovaných na módu, dekorace i design je v předvánoční době zároveň ideálním místem pro pořízení jedinečného dárku.

Expoartesanías umožňuje nejen místním, ale také turistům dozvědět se více o kolumbijských kořenech. Však také motto letošního roku vzdává poctu kreativitě umělců a řemeslných výrobců, protože kreativita nezná hranic a může se vyjádřit tisíci tvary i barvami. Proto veletrh letos přichází s novým image i logem.

Návštěvníci mohou obdivovat rozmanitost a bohatství kolumbijské kultury, různé techniky, materiály i textury uměleckých produktů celkem 840 vystavovatelů, z nichž 740 jsou místní umělci. Vznik veletrhu se váže ke snaze zachovat kulturní dědictví země, zajistit ekonomický rozvoj, ale také zdroj příjmů pro výrobce uměleckých předmětů.

I 28. ročník se odehrává v pěti pavilónech, včetně nového prostoru pod širým nebem, produkty jsou rozděleny do několika sekcí. Ta nazvaná Inovace a design představí práci umělců ze všech 32 krajů země, která je výsledkem roční podpory, inovací a doprovodu, který poskytuje instituce Artesanías de Colombia v jednotlivých krajích prostřednictvím svých laboratoří designu a inovací.

V druhém patře tohoto prvního pavilónu vás pak čeká prostor vyhrazený kulinářskému umění. Typické místní speciality, jedinečné chutě a vůně přiblíží kolumbijskou gastronomii a přijdou vhod nejen v čase oběda. I pod širým nebem si můžete pochutnat na slaných a sladkých dobrotách díky novému prostoru nazvanému Sousta původu.

Třetí pavilón patří ukázce místních tradičních, etnických výrobků a módě. Kolumbie zde ukazuje, nakolik jde o rozmanitou a kulturně bohatou zemi s různými uměleckými vyjádřeními vesnických, indiánských i jiných etnických komunit. V dalších částech výstaviště naleznete také sekci věnovanou současné umělecké výrobě zaměřené na nábytek, dekorativní předměty a vybavení pro domácnost, textílie, koberečky a další kousky. Ve stejném pavilónu natrefíte dále na hudební nástroje a předměty, které pobaví celou rodinu.

Nechybí ani pavilón věnovaný mezinárodní tvorbě z 19 zemí, včetně Peru, Mexika, Ghany, Nigérie, Španělska, Indie, Indonésie a úplně poprvé i Turecka. Milovníky francouzské kuchyně překvapí typické přírodní výrobky jako víno, sýry, či vánoční sladkosti. Zejména ženy pak potěší pavilón 8 věnovaný exkluzivním ručně vyrobeným šperkům, bižuterii a dalším doplňkům.

Nabídka zahrnuje různé druhy a vzory tašek a batohů známých jako mochilas, tkaniny, dřevořezby, keramiku, doplňky, košíky, ale také produkty jako káva, med nebo quinoa. Řada výrobků má díky své jedinečnosti vlastní označení původu.

Nepřehlédněte tak například tkalcovskou práci indiánské komunity Wayúu z kraje La Guajira či indiánů Arhuacos z pohoří Sierra Nevada de Santa Marta, známý bílo černý klobouk, jeden ze symbolů země, známý jako sombrero vueltiao, keramiku z Carmen de Viboral, barevná autíčka znázorňující typický dopravní prostředek venkovských oblastí (zejména kraje Huila), nazývaný chiva, či jedinečné šperky ze zlatých či stříbrných nití vyrobené technikou filigrana, kterými se vyznačuje krásné koloniální městečko Mompox. Poprvé je vystavena sbírka 63 masek indiánských komunit Inga a Kamentsá z kraje Putumayo, kdy každá maska vypráví samostantý příběh o víře a tradicích těchto komunit.

Více než 30 různých indiánských etnik zároveň slaví páté národní setkání vlastních ekonomik, aby sdílelo své pradávné znalosti prostřednictvím uměleckých a zemědělsko-průmyslových výrobků. Tato platforma pro výměnu znalostí a obchodních zkušeností letos přizvala i afrokolumbijské a romské spoluobčany.

Instituce Banco de Bogotá poskytuje prostor vyhrazený finančnímu vzdělávání umělců.  Zejména o víkendu pak probíhá i řada doprovodných akcí, včetně ukázek různých uměleckých technik v režii těch největších mistrů. Probíhají také besedy a přednášky, kulturní a hudební vystoupení, audiovizuální projekce. V rámci veletrhu se uděluje i vyznamenání v podobě medaile mistrovi umělecké výroby.

Brány výstaviště se až do 18. prosince otevírají vždy od desíti hodin dopoledne a zavírají se v osm hodin večer. Vstup do areálu výstaviště v průběhu veletrhu stojí 18.500 pesos (cca 150 Kč) pro dospělé, děti do 11 let mají vstupné snížené. Veletrh pozývá všechny zájemce, aby objevili kulturní a tradiční hodnoty Kolumbie a aby si tak mohli uvědomit, že představují nezbytný zdroj příjmů pro umělce, jejich rodiny a komunity.

Podrobné informace naleznete na stránkách akce: expoartesanias.com.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Poznejte hudební rozmanitost kolumbijského Pacifiku

Již po 22. se všichni zájemci mohou ponořit do typických rytmů Pacifického pobřeží díky jedinečnému festivalu tichomořské hudby, který nese jméno Petronia Álvareze a jehož popularita nejen mezi místními obyvateli rok od roku roste.

Petronio Álvarez byl především králem hudebního rytmu currulao, ale interpretoval i další místní rytmy. Jeho skladby tvoří nedílnou součást afrokolumbijské kultury, vesnických anekdot i pohřebních rituálů. Rodáka z Buenaventury zapsala nesmazatelně do dějin jeho píseň Moje Buenaventura, díky níž byl jako jediný hudebník kolumbijského Pacifiku nominován na kolumbijskou píseň století.

Samotný festival pak založil historik Germán Patiňo. Do roku 2007 se festival odehrával ve městě Buenaventura, hlavním kolumbijském přístavu na Pacifickém pobřeží, od roku 2008 se přesunul do hlavního města kraje Údolí Caucy, města Cali. Letos žije Cali folklórem, kulturou a hudbou pacifického pobřeží od 15. do 20. srpna. Město roztančilo více než 3500 umělců z 60 různých souborů a skupin. Ústřední tématickou linii letos tvoří Oralita, skladby mají tedy vyprávět příběhy, zkušenosti, kulturu a náboženské zvyklosti regionu, aby se zajistilo zachování ancestrálních zvyklostí v čase. Vstup na festivalová vystoupení je zcela zdarma.

Před hlavní částí festivalu proběhlo ještě setkání dětských hudebníků, tedy pokračovatelů tradic, známé jako Petronito. Představilo se 18 souborů dětí do 14 let, protože po dosažení tohoto věku už se mohou účastnit dospělé verze festivalu.

Poctu vzdává akce například hudebníkovi jménem Baudilio Cuama, který pokračoval v rodinné tradici a od malička se zamiloval do typického hudebního nástroje této oblasti zvaného marimba, zde vyráběného ze zvláštní palmy chonta (marimba de chonta). Jedná se o bicí nástroj s dřevěnými zvukovými tělesy a rezonančními bambusovými trubicemi zavěšenými kolmo, který pochází z Afriky a byl do Ameriky přivezen černými otroky. Obykle na něj hrají dvě osoby zároveň.

Dalším významným interpretem, kterého si letos festival připomíná, je José Antonio Torres Solís, známější pod svou přezdívkou Gualajo. Hudebník, považovaný za živou legendu tradiční pacifické hudby, který byl třikrát zvolen nejlepším interpretem marimby v rámci festivalu, zemřel letos v květnu. Mezinárodním hostem je uznávaný představitel salsy Yuri Buenaventura, který si se svým souborem připravil speciální vystoupení zaměřené na hudbu Pacifiku.

Hudební soubory soutěží v různých kategoriích, konkrétně v kategorii dle hudebních nástrojů, tedy marimba, chirrimía, violines caucanos, ale také ve volném žánru. Do semifinále se každoročně probojuje 44 souborů, které jsou vybírány speciální komisí v různých částech kolumbijského Pacifiku.

Své nezastupitelné místo mají na festivalu i cantadoras, tedy ženy, zpěvačky, které zachovaly hudební tradici Pacifiku svými zpěvy řek, pralesa a moře. Vůbec poprvé má speciální prostor vyhrazena také paměť obětí a proces usmíření vzhledem k násilí, které si region za uplynulé dekády vytrpěl. V rámci kategorie nepublikované skladby se tak hodnotily písně s touto tematikou.

V listopadu 2010 byla marimba a tradiční zpěvy Pacifiku vyhlášeny nehmotným dědictvím lidstva a figurují tak na seznamu Unesco.

Návštěvníci mohou díky festivalu poznat nejen místní hudbu, ale také zdejší obyvatele, tradice, umělecké výrobky, afrokolumbijskou módu a estetické zvyky, gastronomické speciality a autoktonní nápoje. Místní univerzity navíc pořádají různé akademické přednášky a aktivity, které přibližují afrokolumbijskou kulturu i problematiku spojenou s tímto regionem.

Kolumbijské Tichomoří zahnuje pás západního pobřeží Kolumbie od hranice s Panamou na severu až po hranici s Ekvádorem na jihu, který je od kolumbijského vnitrozemí oddělen západním pásmem And. Tvoří ho (části) čtyř kolumbijských krajů: od severu jde o Chocó, Údolí Caucy, kraj Cauca a Nariňo. Tento obrovský region je domovem řady černošských, vesnických, ale i indiánských komunit, většina z nich se živí zemědělstvím nebo rybolovem.

Pacifické pobřeží dodnes zůstává nejchudším regionem Kolumbie, který se stále potýká s násilím různých ozbrojených skupin, ale také s nedostatečnou přítomností státních institucí. Místní kulturní vyjádření a zejména hudba se tak stává o to důležitějším nástrojem rezistence, udržení tradic, ale také míru a prevence násilí.

Oficiální stránka festivalu: petronio.cali.gov.co.

Další zdroje: SemanaRural.com, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Týden kolumbijské kinematografie

Ve více než 200 okresech všech 32 kolumbijských krajů mají od 26. července do 1. srpna všichni zájemci možnost shlédnout to nejlepší z kolumbijské kinematografie let 2016 a 2017. Ukázka čítá výběr 60 filmů všech možných témat a žánrů, od akčních snímků, dramat, komedií až po dokumenty, přičemž všech více než 2000 projekcí je přístupných zdarma.

Cílem celé akce je přiblížit národní kinematografickou tvorbu široké veřejnosti, zejména pak zajistit promítání filmů v regionech země, kam se běžně sedmé umění nedostává. Ačkoli velká řada národní produkce objevuje a přibližuje tradiční kulturu a místní kořeny jednotlivých komunit, opravdoví protagonisté těchto příběhů bývají daleko od kinosálů. Projekce se tak většinou konají v místních kulturních domech, knihovnách, kulturních institutech, divadlech, ale také pod širým nebem. K úspěchu celé akce napomáhá na 130 regionálních partnerů a spojenců, od univerzit přes místní radnice či kulturní instituce.

Letošní 7. ročník festivalu se odehrává v rámci motta Kino, které jsme a to i online díky digitální platformě Retina Latina, která se stará o šíření, propagaci i distribuci latinskoamerické kinematografie. Tento veřejný prostor přístupný zdarma pro všechny obyvatele kontinentu nabízí v průběhu konání festivalu speciální ukázku sedmi filmů.

Festival byl zahájen simultánním promítáním filmu Jericó, nekonečný let dní v jedné městké části města Cali (kraj Údolí Caucy) a na náměstí Darío Echandía ve městě Ibagué (kraj Tolima). Film na pomezí dokumentu a fikce režisérky Cataliny Mesy měl premiéru v roce 2016 a přináší intimní portréty žen vesničky Jericó v kraji Antioquia. Při setkáních a konverzacích mezi sebou postupně odhalují své životní příběhy, znalosti, smysl pro humor a svou ženskou duši.

V rámci festivalu návštěvníci dále uvidí například snímek Žena zvířete (La mujer del animal, Víctor Gaviria), Pacient (Paciente, Jorge Caballero), Dvě ženy a jedna kráva (Dos mujeres y una vaca, Efraín Bahamón), Keyla (Viviana Gómez) či Obrana draka (La defensa del dragón, Natalia Santa).

Pod názvem Colombia Bio se představuje série 7 dokumentů od 7 různých filmových tvůrců, které přibližují 7 kolumbijských regionů. Tyto jedinečné snímky vznikly v rámci vědeckých expedic vedených kolumbijskou agenturou Colciencias do oblastí, které ve většině případů dlouho trpěly místním ozbrojeným konfliktem a byly tak nepřístupné. Dokumenty jako Chiribiquete (Carlos Arturo Ramirez), Tacarcuna (Patricia Ayala), El Peňón (Oscar Ruiz Navia) či Vichada, strážkyně života (Clare Weiskopf) ukáží biodiverzitu a krásu země prostřednictvím speciálního zobrazení na pomezí umění a vědy.

Festival se zároveň snaží vyzdvihnout a zviditelnit audiovizuální produkci jednolitvých krajů, která se málokdy dostane do oběhu na národní úrovni. Na programu figuruje 58 krátkometrážních snímků z 11 krajů, která vypráví příběhy svých regionů a vznikly v rámci dvou podpůrných programů. Do filmového týdne se zapojila i kolumbijská vzdělávací instituce známá jako SENA, která zve na projekce ve svých pobočkách po celé zemi. Také dvě desítky věznic se přidávají k festivalu a promítají filmy vězňům.

Ačkoli filmové projekce zavítají do všech 32 kolumbijských krajů, proběhnou tři speciální promítání ve velkém formátu a to v krajích Tolima, Boyacá a Sucre.

Celý projekt vznikl před 14 lety pod vedením sekce kinematografie kolumbijského Ministerstva kultury, festival se koná každé dva roky.

Kompletní program naleznete na stránkách Ministerstva kultury:
www.mincultura.gov.co.

Další zdroje: Semana.com, Canaltrece.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.