folklór

Blíží se největší kolumbijský karneval

Po uměleckém karnevalu na počátku měsíce (více informací zde) vrcholí přípravy na vůbec největší a nejvýznamnější karnevalovou akci nejen ve městě, ale i v celé zemi. Od 22. do 25. února se město Barranquilla roztančí v pestrých barvách i rytmech, protože jak říká dlouholeté motto karnevalu: kdo ho žije je ten, kdo si ho užívá!

Tato jedinečná akce, zapsaná pro svou autentičnost i na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, vznikla z míšení indiánské, černošské i bělošské kultury. Karneval se tak vyznačuje rozmanitostí folklórních vyjádření. Každá maska, tanec, kostým či převlek, které jsou k vidění během těchto dní, mají svůj význam. Ten se může ukrývat v nějaké současné události, nedávném případu na poli národní politiky či kapitoly amerického kontinentu v dobách kolonie. V ulicích se mísí fantazie, individuální i kolektivní kreativita, lesk kostýmů a jedinečné choreografie úžasných tanečníků, kterým neschází energie a elán ani ve čtyřiceti stupňových teplotách.

Návštěvníci se mohou těšit na typické masky a postavy karnevalového veselí. Symbolem karnevalu je bezpochyby postava nazvaná Marimonda, známá dlouhým nosem, velkými kruhy v oblasti očí a zvláštním eroticky laděným tvarem pusy. Původně postava definovala typického zdejšího veselého a chudého obyvatele, dodnes pak vyjadřuje postoj obyvatel kolumbijského pobřeží, kterým je vlastní výsměch i trocha toho vymýšlení si. Typické legrační pohyby a gesta dodávají převleku osobnost.

Královnu karnevalu volí rada pořadatelů každý rok, ta se pak účastní všech důležitých událostí karnevalových dní. Poněkud šíleně může působit postava známá jako María Moňitos, která všechny kolem objímá, líbá a odhaluje nejhorší tajemství partnerům, tedy pokud nedostane řádně zaplaceno. Tato drbna, která tvoří nedílnou součást karnevalu již více než 30 let, znázorňuje nestydatého, výstředního a nápadného obyvatele pobřeží. Indiánské obyvatelstvo často zastupuje postava tzv. indiána červené kůže nebo mohykána.

Jedním z nejtypičtějších tanců je Tanec Kongů, jehož původ pochází z doby kolonie, kdy do kolumbijského Karibiku dorazili první afričtí černoši. Tento pouliční tanec znázorňuje africké bojovné kmeny. Obdobný je i tanec Garabatos, v rámci kterého se s ironií a sarkasmem předvádí boj mezi životem a smrtí. Tímto tancem se černošští otroci banánových firem nejen vysmívali svým pánům, ale také své vlastní nepříznivé situaci, přírodě, práci, bohům, smrti a všemu, co nacházeli kolem. Součástí tance tak je i postava Smrti, která je poražena životem a štěstím. To ovšem neznamená, že by tato postava nebyla přítomna i v dalších dnech oslav, i v závěrečném pohřebním průvodu se snaží znovu povstat, ale nikdy nezvítězí nad veselícím se davem.

Hned v prvním dni karnevalu (22.2.) projde průvod trasu dlouhou čtyři a půl kilometru. Kromě tradičních tanců a převleků se přihlížející mohou těšit také na velké alegorické vozy a zejména na velkou pohyblivou strukturu, která poveze Královnu, nejočekávanější figuru celé akce. Toto setkání je známé jako Bitva květin a odkazuje svým názvem na události roku 1903, kdy místní generál přišel s iniciativou vytvořit průvod, v rámci kterého by se rozhazovaly květiny, ve snaze zapomenout na probíhající válku.

Na stejném místě, které je v průběhu karnevalu označováno za cumbiadrom, se v neděli (23.2.) odehraje Velká zastávka tradic, kde může publikum shlédnout nejrůznější typy tanců a masek. Emoce a nadšení pokračují i v pondělí (24.2.) dnem Velké zastávky fantazie. Taneční skupiny a spolky se představí v zářivých kostýmech a svými avantgardními choreografiemi přiblíží současné tendence. Všechny tyto průvody jsou k vidění z okolních pavlačí a tribun, které je nutné si zarezervovat prostřednictvím turistických agentur. V některých částech města jsou přichystány také židle k pronajmutí.

Závěr festivalu (25.2.) pak tradičně patří Joselitovi a symbolickému pohřebnímu průvodu. Lidé se simulovaným smutečním průvodem loučí s touto postavou, která umírá po čtyřdenním velkém flámování. Vypráví se, že tento zdejší obyvatel natolik miloval karneval, že se už od soboty ztratil z domova a ve velkém slavil, účastnil se průvodů a veselí, navíc vždy s lahví rumu v ruce.

Když byl pak příbuznými nalezen v úterý na ulici, mysleli si, že je mrtvý. Proto mu připravili pohřeb a když s jeho tělem procházeli ulicemi, Joselito se ze svého opileckého spánku probudil s tím, že není mrtvý, že byl jen na flámu. Tato historka se tak každoročně připomíná průvodem mužů a žen převlečených do vdovských šatů, kteří oplakávají opilého Joselita a loučí se s končícím festivalem.

Město ale žije karnevalem už před jeho oficiálním zahájením. Například 20. února proběhne korunovace královny a koncert legendárního hudebníka žánru salsa z Panamy, Rubéna Bladese. O den později vystoupí na velkém nočním koncertu řada známých zpěváků a umělců jako Ricky Martin, Carlos Vives, Checo Asocta či Jessi Uribe. Ti, které spíš zajímají tradice a folklór, se mohou zaposlouchat do těchto rytmů na náměstí míru v rámci akce Noche de Tambó. Zatančit si zcela zdarma můžete díky programu Tančí ulice. V průběhu karnevalu pak nabízí doprovodný program s koncerty a vystoupeními i řada hotelů, diskoték či rekreačních center ve městě.

Podrobnější informace o jednotlivých hlavních i doprovodných akcích naleznete na stránce: carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Město Barranquilla zve na Karneval umění

Počátek února bude ve městě Barranquilla na pobřeží kolumbijského Karibiku patřit umění. Od 6. do 9. února tam totiž proběhne již 14. ročník Mezinárodního karnevalu umění, který láká všechny návštěvníky na rozmanitý program v duchu motta „party přemýšlení“. Jedná se o oslavu všech možných způsobů kreativní tvorby a myšlení.

Pod záštitou nadace Fundación La Cueva se letos představí na 40 speciálních hostů, jak domácích, tak zahraničních, řada z nich se může pochlubit národními či mezinárodními cenami ve svých oborech. Karneval bude tradičně probíhat v různých částech města jako je Kulturní karibský park, místní filmový archiv, restaurace a bar La Cueva či zahrady divadla Teatro Amira de la Rosa, kde bude připraven program pro ty nejmenší. Jako každým rokem je vstup na jednotlivé akce zdarma a je omezen pouze kapacitou v případě uzavřených míst. Aby byl zachován karnevalový duch celé události, návštěvníkům se doporučuje přijít v maskách.

V hlavní roli letošního setkání významných tvůrců na pobřeží kolumbijského Karibiku není nikdo a nic jiného než tvorba, reflexe, myšlení, podívaná a magie. Jedná se o čtyři dny, kterým vévodí literatura, scénické umění, výtvarné umění, sedmé umění tedy kinematografická tvorba, komická vystoupení a spousta dalších vyjádření kreativity a představivosti.

Do Barranquilly přijedou umělci například z Itálie, Španělska, Portorika, Dominikánské republiky, Spojených států, Mexika, Kuby, Argentiny či Peru. Zvláštní pocty se dostane kubánskému hudebnímu duu Hansel a Raúl, kteří budou oceněni za 40 let své umělecké dráhy a zúčastní se i jednotlivých akcí karnevalu. Z dalších hudebníků pořadatelé vyzdvihují přítomnost El Kanka ze Španělska či hudebníka jménem José Mangual Jr, známého protagonisty salsy z New Yorku.

Mezi čestnými hosty vyniká také britský režisér Peter Webber, který stojí za známými filmy jako Hannibal – Zrození, Emperor či Dívka s perlou. Na karnevalu představí svůj nový dokument o hudbě reggae a umělcích z Jamajky nazvaný Inna de Yard. Na programu figurují i zajímaví spisovatelé jako je kubánský novinář a historik Rafael El Chino Lam, spisovatel, kritik a sochař Guillermo Linero či uruguayská spisovatelka Fernanda Trías.

Kontroverzní literární žurnalistiku bude zastupovat jedna z nejlepších představitelek Latinské Ameriky, peruánská kronikářka Gabriela Wiener. Argentinský spisovatel Gonzalo Garcés či spisovatel Frank Báez z Dominikánské republiky se také podělí o své literární zkušenosti.

Ani domácí umělci a tvůrci nezůstávají v pozadí. Publikum roztančí Lisandro Meza, své schopnosti předvede slavný akordeonista Alfredo Gutiérrez, zpěvačka žánru vallenato Marina Quintero či známá pianistka Teresita Gómez, považovaná za nejvýznamnější koncertní mistryni na území Kolumbie. Z Tichomoří zavítá do Karibiku skupina La Mambanegra. Nebude chybět ani filmový režisér Víctor Gaviria, autor filmu Prodavačka růží (La vendedora de rosas) a dalších, expert na obor orientálního lékařství Pacho Fadul či bioložka a akademička Brigitte Baptiste. Návštěvníci se mohou těšit i na řadu kolumbijských spisovatelů jako je Laura Restrepo, Juan Gossaín, Pedro Badrán, žurnalista Antonio Morales či kronikář Alberto Salcedo Ramos.

Program je tedy opravdu rozmanitý a každý si v něm najde to své. Plakát letošního ročníku pak pochází z dílny italského umělce jménem Enrico Mitrovich. V Barranquille tento umělec a fotograf vystaví svou monumentální instalaci inspirovanou v ptactvu a jeho letu pod názvem Sen Mitroviche (El sueňo de Mitrovich). Součástí tohoto díla je na osm tisíc ručně nakreslených kardinálů červených (druh opeřence), na kterých umělec pracoval 20 let. Tato výstava nemá ve světě konkurenci a bude volně přístupná pro širokou veřejnost od 6. února.

Podrobnější informace naleznete na stránkách pořádající instituce: fundacionlacueva.org.

Další zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbijci – šťastní, ale ne příliš optimističtí

Navzdory ne úplně optimálním podmínkám se Kolumbie umístila na přední příčce žebříčku nejšťastnější země světa. I přesto však patří k zemím, které vnímají nový rok 2020 s nevelkým optimismem.

Ze sta Kolumbijců, kteří byli dotázáni na stupeň pociťovaného štěstí či spokojenosti v životě, jich 66 odpovědělo, že se cítí být šťastní a 24 dokonce velmi šťastní. Sedm ze sta dotázaných se cítilo neutrálně a pouze dva uvedli, že jsou nešťastní. Finální index štěstí kolumbijské populace se tak vyšplhal na 88 procent. Tento ukazatel se získá odečtením procenta osob, které uvedou, že se cítí nešťastní, od procenta šťastných jedinců. Celkový vzorek v Kolumbii přitom čítal 1202 respondentů.

Data tvoří součást nedávné analýzy o očekáváních a smýšlení lidí starších 18 let, která byla vypracovaná Světovou asociací WIN-Gallup, v Kolumbii pak ve spolupráci s Národním konzultantským centrem. V celém světě byl zjišťován názor dohromady 45 676 osob ze 46 různých národů.

Přitom úroveň pociťovaného štěstí je mezi Kolumbijci nejvyšší ze všech Latinoameričanů, kteří dosáhli celkově v tomto indexu 75 procent. Podle analýzy dosahuje index na světové úrovni pouhých 45 procent, tedy zhruba 40 procentních bodů pod výsledkem v Kolumbii.

Výsledky výzkumu přichází v období, kdy v zemi probíhají hromadné sociální protesty, podporované odbory, studentskými organizacemi, dělnickými centrálami a podobně. Lidé tak mimo jiné vyjadřují svou nespokojenost se sociální nerovností, nedostatkem pracovních příležitostí, velkého podílu neformální ekonomiky a nedostatečného přístupu ke kvalitnímu vzdělání.

Ačkoli většina kolumbijské populace uvádí, že se cítí šťastná, v některých krajích země jsou tyto hodnoty ještě vyšší než je národní průměr. Podle uveřejněné zprávy se jedná zejména o severovýchodní oblast země, konkrétně o kraje Boyacá, Santander a Severní Santander. Tam se cítí šťastně 92 procent dotázaných. Naopak přímo v hlavním městě Bogotě se takto cítí „pouhých“ 85 procent a v regionu Tichomoří jen 83 procent respondentů.

Na úrovni Latinské Ameriky je druhou nejšťastnější zemí Ekvádor s 85 procenty, následovaný Peru se 71 procenty a Mexikem se 70 procenty. Na celosvětové úrovni se na druhém místě ze 46 hodnocených zemí umístila Indonésie (86 procent). Na opačném konci žebříčku se pak nachází Jordánsko, Libanon a Sýrie.

Obecně ovlivňuje pocit štěstí ve světovém měřítku mládí, vzdělání a výše příjmů. Výzkum ukázal, že na globální úrovni mladší lidé vyjádřili, že se cítí šťastnější. Konkrétně ve věkových skupinách 18-24 let a 25-34 let byl index nejvyšší a to 53 až 54 procent. Co se týká příjmů, tak asi nepřekvapí, že osoby s vyššími příjmy jsou obecně šťastnější než ty s nižšími příjmy.

Mezi lidmi, kteří uvedli, že mají vysoké příjmy, byl index štěstí 62 procent, ti s nízkými příjmy měli tento index o celých 30 procentních bodů nižší. Obdobná situace byla vypozorována s ohledem na výši vzdělání. K zajímavým zjištěním patří také fakt, že studenti jsou obecně nejšťastnější, naopak důchodci ti nejméně šťastní. Mezi pohlavími pak vědci neprokázali žádné rozdíly.

Průzkum měřil také úroveň optimismu mezi lidmi s ohledem na to, co očekávají v příštím roce. Dotaz se konkrétně tázal na to, zda si osoby myslí, že rok 2020 bude lepší, horší nebo stejný jako rok 2019. Kolumbie zaznamenala index ve výši pouhých 5 procent, tedy o 7 procentních bodů méně než byl světový průměr, který sám o sobě dosáhl jen 12 procent. Přitom nejoptimističtější zemí s 62 procenty bylo Peru. Nejméně optimističtí Kolumbijci vzhledem k tomu, co je čeká v roce 2020, žijí v oblasti Tichomoří, v Bogotě a na východě země. Na globální úrovni jsou pak nejoptimističtější mladí lidé ve věku od 18 do 44 let, společně s lidmi se střední výši příjmů.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie vítá nový rok karnevalem ve městě Pasto

Na začátku nového roku se centrem kulturního dění tradičně stává jihokolumbijské město Pasto. Toto hlavní město kraje Nariňo, který sousedí s Ekvádorem, totiž hostí slavný karneval Černých a Bílých, vůbec největší slavnost kolumbijského jihozápadu. Od 2. do 7. ledna se město, ale i další městečka v oblasti oddávají radosti, veselí, tradicím, barevným průvodům a doprovodným akcím. Tento velký karnevalový svátek se snaží zachovat lidovou tradici a prezentovat se v co možná nejautentičtější podobě. Propojuje umění, folklór, hudbu, tanec, ale podstata celého festivalu spočívá ve hře.

Program samotný má svoji danou strukturu a začíná už o pár dní dříve, konkrétně od 28. prosince, tedy ode dne, kdy se v Kolumbii slaví den neviňátek, jinými slovy český apríl. Předkarnevalová část nabízí řadu aktivit, mimo jiné karneval na kolech pro celou rodinu, hudební vystoupení a koncerty včetně Serenáty pro město Pasto či průvod veteránů. Největší ohlas mívá ale zábavný a satiricky laděný průvod konce roku, který kriticky hodnotí milníky uplynulých měsíců na domácí i světové scéně.

První den oficiální části karnevalu zahajuje obětní obřad na počest patronky kraje Nariňo, Panenky Mercedes, který má zajistit bezproblémový průběh slavností. Později dostávají prostor děti a jejich vlastní mini karneval, který vznikl z dětské snahy napodobit dospělé. Dnes se jedná o samostatnou akci s vlastní identitou a dynamikou v rámci karnevalových oslav. Odpolední hodiny pak patří koncertům, konkrétně venkovské a rockové hudbě.

Další den návštěvníky čeká Zpěv Zemi, tedy průvod andských tanečních skupin, který každoročně ukazuje to nejlepší z místní hudby, tanců, kostýmů a choreografických kreací. Den zakončí koncert latinskoamerické andské hudby.

Čtvrtého ledna si město připomíná místní významný rod Castaňedových velkolepým průvodem, který imituje tuto rodinu i celou atmosféru doby. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou jménem Castaňeda. Účastníci průvodu se představují v dobových kostýmech a promenádují se ulicemi společně se skupinami venkovských tanečníků a tradičními ňapangas, tedy typickými mestickými ženami tohoto andského regionu. Zároveň zvou všechny přihlížející, aby se zapojili do karnevalového veselí.

Akce pokračují 5. ledna Dnem Černých, který připomíná den, kdy měli otroci afrického původu volno, aby si mohli odpočinout, pobavit se a věnovat se svým zálibám. Černošská komunita využila čas a uspořádala oslavu svých zvyků a tradic. Ani ostatní si ale takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak se nabarvili černou barvou a do oslav se zapojili.

Dnes tak lidé v tento den tančí a hrají si v ulicích, barví si obličej a někdy i tělo na černo pomocí krémů. Královna karnevalů projíždí městem v karavaně, rozdává černé kosmetické přípravky a vyzývá kolemjdoucí, aby se uvolnili a přidali se k této jedinečné hře. Tento den je důležitý zejména proto, že spojuje všechny obyvatele i návštěvníky bez rozdílů mezi rasami či sociálními třídami.

Předposlední den festival vrcholí v rámci oslav Dne Bílých a Velkého průvodu. Na rozdíl od předchozího dne se účastníci barví tentokrát na bílo, obykle za pomocí speciálního zásypu, krémů a kosmetických barev. Velký průvod pak prochází centrem města a přináší různé masky, taneční soubory, hudební kapely i alegorické vozy. Slavnosti uzavírá 7. ledna Festival morčat a venkovské kultury, který se nese v duchu tradic obyvatel zdejšího venkova. Nechybí tak stánky, které prodávají místní andské pochoutky, mimo jiné i tradiční morče zvané cuy.

Karneval byl v roce 2009 prohlášen nehmotným kulturním dědictvím lidstva organizací Unesco. Vychází z dávných indiánských rituálů, kdy místní zemědělské komunity uctívaly tancem a modlitbami božstvo měsíce. Tyto svátky však byly v průběhu 17. století španělskou koloniální vládou zakázány a obnoveny až v roce 1834. K původním vesnickým kulturním tradicím se postupně přidaly i prvky španělských a později také afrických slavností.

Pro mnoho Kolumbijců i turistů je město Pasto, nacházející se relativně daleko na jihu země, opomíjenou destinací (přibližně 800 km od Bogoty, pozemní cesta zabere zhruba 20 hodin). Nicméně právě zdejší karneval nabízí ideální příležitost poznat nejen tuto kulturní tradici, ale i další zajímavá místa v okolí jako je nedaleká Laguna de la Cocha nebo impozantní sopka Volcán Galeras. O něco málo jižněji, u městečka Ipiales, pak stojí za návštěvu významné poutní místo Santuario de Las Lajas, které patří k sedmi divům Kolumbie.

Podrobnější informace naleznete na oficiální stránce karnevalu: carnavaldepasto.org.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Osvětlení plné barev a kulturní akce – takové jsou Vánoce v Kolumbii

Vánoční kolumbijské tradice se sice liší v každém regionu, ale ústředním motivem zůstává setkání s nejbližšími u typických gastronomických specialit. V prvních prosincových dnech se městečka i vesničky Kolumbie vždy rozzáří světly a barvami v rámci veřejné vánoční výzdoby. Vánoční osvětlení bývá tak velkolepé, že existují i speciální turistické okruhy, které vedou po těch nejzajímavěji osvětlených místech. V parcích a na náměstích pak často probíhá i bohatý kulturní program s pyrotechnickými show.

Nejvyhlášenějším městěm, co se vánoční výzdoby týká, je Medellín, kam tradičně přijíždí i spousta cizinců. Například National Geographic totiž tamější vánoční osvětlení zařadil mezi deset nejkrásnějších výzdob na světě a portál USA Today mezi 25 nej výzdob na planetě. Letos se v Medellínu mohou zájemci těšit na figury vyrobené ručně 220 místními umělci, které zdůrazňují tradice, rodinné hodnoty a zobrazují výjevy z tradičních Vánoc kraje Antioquia. Nechybí tak například barevná světélkující rodinná sešlost, která zdobí rodinný dům, radost dětí před obdržením dárků, setkání se sousedy při zapalování svíček či rodinné vánoční recepty. Cesta světla začíná v Severním parku, kde se nachází tradiční betlém. Vyzdobená je opět i řeka a další veřejná prostranství a parky.

Bogotské vánoce se nesou v duchu dvoustého výročí nezávislosti země a jsou laděny do bílé, modré, zelené a fialové barvy. Na 53 místech po městě se místní i turisté mohou těšit na 13 miliónů žárovek. V centru města pak od 15. do 23. prosince probíhal každý večer audiovizuální program zahrnující hudbu, mapping, pyrotechnickou a akrobatickou show nazvaný Sen Isidera. V podání francouzského spolku La Maison Production bylo oslaveno bohatsví a rozmanitost země a všech jejich regionů. Na scéně se třikrát za večer na 25 minut objevilo 47 umělců, z nichž 30 bylo místních.

Vánoční osvětlení v Cali zahrnuje i několik technologických show, včetně mappingu evokuujícího historii a hlavní osobnosti města. Proběhla laserová show na náměstí obklopeném barevnými vánočními stromky, za shlédnutí stojí i tunel nad řekou, jehož světla a barvy se mění dle specifického rytmu. Ani městečka a vesničky kraje Boyacá nezůstávají pozadu a jako každý rok se mění v živé betlémy. Na okružní jízdu po místeh jako Sogamoso, Iza, Nobsa, Mongua, Tota a dalších se můžete vydat s některou cestovní kanceláří nebo po vlastní ose.

Oficiální zahájení vánočních svátků přitom připadá na večer 7. prosince, kdy celá země slaví Noc svíček. Scházejí se rodiny, zapalují svíčky a lucerny před svými domy či na chodnících v ulicích. Podle lidové tradice, která se vztahuje na katolický svátek neposkvrněného početí připadající na 8. prosince, tyto zapálené svíčky osvětlují cestu početí Panenky Marie a zajišťují požehnání pro nový rok.

Konají se také veřejná setkání, jako to na věži Colpatria či v centrálním parku Simona Bolívara v Bogotě, kde probíhají hudební vystoupení, ohňostroje či dokonce divadelní představení. Na státní svátek 8. prosince pak ulicemi Medellínu prochází tradiční průvod mýtů a legend, který divákům letos nabídl pohled nejen na typické postavy místní kultury, ale i různých koutů pěti kontinentů.

V krásném koloniálním městečku Villa de Leyva severně od Bogoty se konal letos už 33. ročník Festivalu světel. V Bogotě pak 12. prosince proběhla i tradiční noční cyklostezka, která umožňuje poznat vánoční výzdobu města prostřednictvím tohoto dopravního prostředku.

Od 16. prosince, tedy devět dní před samotným Štědrým dnem, začínají tzv. novenas, kdy se každý večer kolumbijské rodiny setkávají při pravidelných modlitbách a oslavují narození Ježíška. Rodinné stoly zaplní typické dobroty, zejména vánoční pudink zvaný natilla se smaženými kuličkami ze sýrového těsta neboli buňuelos. V současné době se tato setkání často pořádají i mimo domov, například v parcích či obchodních centrech, kde bývá připraven doprovodný kulturní program.

Štědrý den je v Kolumbii dnem pracovním a k večeři se zasedá až s odbitím půlnoci na 25. prosince. Nejčastěji se podává plněný krocan, vepřová kýta nebo tamal (tedy hmota z rýže s masem a zeleninou zabalená v banánovém listu). Pro nás nezvykle 28. prosince se v Kolumbii slaví „apríl“, tedy den neviňátek, kdy se od známých, ale třeba i od médií dají očekávat různé typy žertíků a vtípků.

Na konec roku se pak váže několik pověstí a lidových tradic. Tou nejznámější je pojídaní 12 hroznů s odbíjením půlnoci, která ohlašuje příchod nového roku. Za každý snězený hrozen si člověk může něco přát. K zajištění prosperity a ekonomické stability poslouží peněženka a kapsy naplněné čočkou. Všichni, kteří si přejí v příštím roce hodně cestovat a zažít spoustu nových dobrodružství, by měli o půlnoci vyjít ven s kufrem a obejít s ním blok. Žluté spodní prádlo by zase mělo přinést do nového roku životní energii a bohatství.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, ElTiempo.com-3. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Zaposlouchejte se do rytmů Amazonie

Konec listopadu bude v odlehlém jihovýchodním regionu Kolumbie patřit hudbě. A to ne ledajaké, ale tajemným rytmům amazónského pralesa. Od 27. do 30. listopadu se totiž v Letícii, hlavním městě regionu, koná Mezinárodní festival lidové amazónské hudby známý jako Pirarucú de Oro. Ryba pirarucú, jak jí přezdívají místní indiánské kmeny, neboli Arapaima velká žije ve vodách Amazonky a jedná se o jednu z největších sladkovodních ryb vůbec. Dorůstá délky až 3 metry a může vážit i přes 200 kilogramů.

Samotný festival probíhá již od roku 1987, aby připomněl nejen hudbu, ale také kulturu a zvyky magické oblasti na pomezí Kolumbie, Brazílie a Peru. Proto se v rámci akce mísí tradiční rytmy amazónské části všech těchto zemí. Letoší jubilejní 30. ročník vzdává speciální poctu mistrovi jménem Ricardo Marín Piedrahita, prvnímu vítězi festivalu, který zabodoval s písní La Curupira. Mimochodem, curupira je podle mytologie jednoho brazilského indiánského kmene nadpřirozená bytost, strážce lesů, který chrání Amazonii před destruktivními návyky lidí.

Umělci vystupují ve dvou kategoriích. V té regionální soutěží ve třech sekcích. První patří obyvatelům Letície a přilehlých oblastí, kteří se zaměřují na místní témata a rytmy. V sekci zvukových zážitků pak každá skupina interpretuje téma určené festivalem v různém rytmu, ale tak, aby zachovala melodickou linii originálu. Třetí sekce je určená dětem a mládeži, kteří vystupují s typickými písněmi amazonské oblasti. V mezinárodní kategorii pak představitelé Kolumbie, Peru a Brazílie soutěží v dospělých sekcích autor / skladatel a interpret.

Podle kreativního ředitele festivalu Christiana Fernanda Monotyi spočívá hlavní cíl této akce ve vytvoření hudební identity. Základem je rytmus zvaný porsam, což je vlastně mix mezi kolumbijským rytmen el porro a brazilskou sambou. Tímto jedinečným smíšením dvou kultur vzniká něco společného a speciálního.

Festival na jednu stranu podporuje kulturní hodnoty, ale zároveň klade důraz na rozšíření amazónských melodií i mimo region. Proto organizátoři festivalu letos uspořádali vystoupení místních umělců i v jiných částech země. Národního uznání tak dosáhla například skupina Omacha, která mísí národní folklór s příhraničními rytmy. Jej název pochází z jazyka ticuna, jednoho z místních inidánských kmenů, a znamená růžový delfín. Odkazuje tak na emblematické zvíře Amazonky, které bohužel figuruje na seznamu ohrožených živočišných druhů. Samotná skupina vznikla v roce 2015 a v roce 2018 na tomto festivale zvítězila. Věnuje se přitom žánru murga, který se stal populárním v této oblasti od 50. let  minulého století. V repertoáru skupiny najdeme písně v jazyce tikuna, ale také ve španělštině či portugalštině.

Slavnostní zahájení festivalu proběhne v parku Orellana za přítomnosti významných veřejných osobností regionu. Návštěvníci se mohou těšit i na různé kulinářské speciality a okusit tak chutě pralesa. Zároveň si zájemci budou moci pořídit nějaký suvenýr či umělecký předmět.

Zdroje: CanalTrece.com.co, RadioNacional.co, Colombia.Travel/es, Facebook.com. Foto 1, foto 2.

Poznejte hudbu a kulturu kolumbijského Pacifiku

Od 14. do 19. srpna se sportovní hala Alberto Galindo ve městě Cali promění v městečko Petronio, které se zaplní hudbou, typickými jídly, módou i kulturními praktikami Pacifiku. Koná se zde totiž oblíbený a každoročně očekávaný Festival hudby Pacifiku Petronio Álvarez, známý také zkráceně jako El Petronio, který svým názvem poukazuje na odkaz kolumbijského hudebníka narozeného poblíž městečka Buenaventrua, ležícího na tichomořském pobřeží.

Ostatně právě v Buenaventuře, do které se umělec zamiloval a nechal se jí inspirovat i ve své nejznámější písni Moje Buenaventura, se festival původně konal. Později se akce věnovaná folklórní hudbě tohoto zajímavého regionu přemístila do hlavního města salsy, města Cali, které je zároveň městem s největším podílem afrokolumbijské populace v Kolumbii.

Oblast kolumbijského Pacifiku a tamější kultura stály dlouhou dobu mimo zájem státních institucí a městských oblastí. Až v polovině devadesátých let vznikla myšlenka uspořádat kulturní festival, který by se stal mostem mezi komunitami krajů Pacifiku, tedy kraje Nariňo, Cauca, Valle a Chocó. Po prvním ročníku v roce 1997, kde se představilo několik lidových skupin a orchestrů tradiční hudby, si pořadatelé uvědomili hudební potenciál oblasti a hrozbu, kterou představoval ozbrojený konflikt a modernita pro toto důležité kulturní dědictví. Ve spolupráci s dalšími umělci a lídry kraje druhý ročník už dostal konkrétnější formu, skupiny začaly soutěžit v různých kategoriích s možností vyhrát určitou finanční částku i příležitost nahrát své písně ve studiu. Postupem času festival rostl a stal se hlavním prostorem pro šíření tradic Pacifiku.

Dnes tak tato soutěžně lazená událost slaví svůj 23. ročník a počítá s účastí více než 1300 umělců a 80 hudebních uskupení. Stále si však zachovává svou původní misi, tedy přiblížit tradice regionu, kulturu místního venkova, oslavit dědictví potomků původních afrických otroků a představit to, co se odehrává v kolumbijském tichomořském regionu, co nejširší a často městké veřejnosti. Navíc poskytuje důležitou platformu pro mladé talenty, hudební skupiny a umělce, zejména poté, co účastníci předchozích ročníků jako skupina Chocquibtown či Herencia de Timbiquí dosáhli i mezinárodního uznání.

Samotná soutěž je rozdělena do několika kategorií a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech nejčastěji používá. Účastníci se tak utkají o ceny v disciplíně chirimía, marimba, housle kraje Cauca či volné kategorii, která umožňuje mísit tradiční hudbu regionu se západními vlivy. Kultura spojená s hudebním nástrojem marimba a tradičními zpěvy jižního Pacifiku byla přitom v roce 2011 zapsána na seznam nehmotného dědictví Unesco.

Již zmíněná hudební skupina Herencia de Timbiquí patří k letošním čestným hostům. V den velkého finále 18. srpna vystoupí se svou show Herencia Sinfónico společně s Filharmonickým orchestrem města Cali. Spojení pacifických rytmů s akademickou vážnou hudbou je právě tím, oč se tato uznávaná hudební skupina snaží, tedy zbourat schémata a ukázat, že není potřeba se vyhýbat míchání hudebních žánrů.

Kromě hudby ale program nabízí i ochutnávku gastronomických specialit, autoktonních nápojů, různá akademická setkání, další kulturní vyjádření včetně tanečních vystoupení nebo místní umělecké výrobky. Nechybí například prostor nazvaný El quilombo, odkazující na politicky organizované komunity původních černošských otroků, kde kulturní lídři komunit sdílejí své znalosti a tradice. Pro talenty mladší 14 let je tradičně připraven prostor známý jako Petronito. V rámci festivalu mohou návštěvníci poznat také starodávné rituály, jelikož řada hudebních uskupení kombinuje své písně s modlitbami a velebeními dle dávných tradic. Zejména ženy pak určitě ocení i ukázku tradiční módy a účesů afrokolumbijské populace. Na jednom místě se přitom setkávají afrokolumbijské komunity s těmi indiánskými a mají možnost se tak navzájem poznat a obohatit. Jednotlivé akce jsou navíc přístupné zcela zdarma.

Více informací a celý program festivalu naleznete na oficiální stránce akce: petronio.cali.gov.co.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Medellín plný barev a vůní květin

V těchto dnech žije hlavní město kraje Antioquia, město věčného jara, jak se mu často přezdívá, svým nejdůležitějším a nejočekávanějším svátkem roku, veletrhem květin, který začal 2. srpna a potrvá do 11. srpna. Medellín tak v průběhu této nejreprezentativnější události města vzdává čest místním pěstitelům květin, ale zároveň představuje i kulturu kraje, oslavuje místní venkov, předky, zvyky a tradice. Letos se festival nese v duchu motta: Medellín tě má rád.

Jako každým rokem se mohou návštěvníci těšit na rozmanitý program, který byl zahájen velkým koncertem. Hned 3. srpna se pak všichni fanoušci hudebníků jako je Marc Anthony, Ozuna, Maluma či Carlos Vives mohli zaposlouchat do rytmů svých idolů na superkoncertu na stadionu Atanasio Girardot. V průběhu dne ulicemi města procházely průvody hrdinů národa, dětský průvod květinových palet, zájemci mohli ochutnat gastronomické speciality, nebo se zúčastnit 19. ročníku mezinárodního festivalu povídek nazvaného Mezi povídkami a květinami. V rámci tohoto festivalu zazní povídky nejen domácích umělců, ale také hostů z Kostariky, Guatemaly, Peru či Argentiny.

I v dalších dnech se pořádá řada průvodů a zajímavých akcí. Stejně jako v loňském roce jsou připravena Náměstí květin na třech různých místech. Od 4. sprna pak po večerech probíhá oblíbený Noční kulturní park, každý večer tématicky zaměřený na jiné hudební rytmy. Postupně tak pozve širokou veřejnost na Afro noc za účasti kubánské skupiny Yoruba Andabo, na noc patřící rytmům son a bolero, alternativní hudbu, kolumbijské rytmy či tropickou noc.

Již po 24. probíhá průvod veteránů a klasických aut, kterého se účastní 300 vozů z let 1900 až 1983, rozdělených do šesti kategorií. Někteří účastníci se oblékají do dobových kostýmů, aby umocnili atmosféru průvodu. Na programu figuruje také festival létajících draků, soutěž v latinských tancích, Ulice umělců či folklórní noci, kdy se představí folklórní balet z Mexika. Nechybí ani každoroční národní festival literárně hudebního žánru trova, tedy speciálních zpívaných básní, jejichž interpreti se utkávají o titul krále ve velkém finále. Pro nejmenší je připravená Zóna, která zní, koná se i tradiční výstava orchidejí, ptactva a květin v místní botanické zahradě.

Program vyvrcholí poslední den veletrhu hlavním průvodem květinových palet, který navíc doprovází řada koncertů, kulturních a uměleckých aktivit. Ulice tak zaplaví doslova umělecká díla vyrobená z květin, které vysazují místní pěstitelé i s pěti či šesti měsíčním předstihem. Palety mají dřevěný podklad, který si účastníci průvodu dávají na záda a nosí tak ulicemi města klidně i 100 kg. Výroba palet zabere jejich autorům několik dní, přičemž každý výtvor musí obsahovat minimálně 20 různých druhů květin. Tvůrci těchto jedinečných kreativních obrazců pak v průvodu soutěží o nejzajímavější dílo v několika kategoriích a tají tak své výtvory až do posledních chvil.

Květinový průvod patří k nehmotnému kulturnímu dědictví národa, i proto se pořadatelé letos rozhodli navýšit počet účastníků této události o 40 míst a přispět k zviditelnění a větším příjmům pro místní umělce. Dřevěné palety byly přitom původně používány otroky k přenášení bohatých pánů až do hornatých oblastí Antioquie, nebo nemocných a starých lidí ve venkovských oblastech. Později je zemědělci regionu začali využívat k přenášení květin na trhy v centrálních částech měst.

Většina akcí je přístupná zcela zdarma. Veletrh se v Medellínu koná již od roku 1957, původně se jednalo o komerční a zemědělskou událost pěstitelů květin z oblasti Santa Elena. Postupně se však tento trh proměnil v uměleckou akci a ukázku kreativních schopností místních. Od roku 1968 se festival začal slavit v srpnu, aby zároveň připomněl i vyhlášení nezávislosti zdejšího kraje. Kromě květin tak veletrh zároveň přibližuje celou kulturu regionu, kulturu paisa (označní obyvatel kraje Antioquia), včetně místních uměleckých výrobků, tradičních oděvů i gastronomických specialit.

Více informací naleznete na stránkách: medellin.gov.co.

Další zdroje: Noticias.CaracolTv.com, Minuto30.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie si připomíná svou nezávislost

Před 209 lety, tedy 20. července 1810, došlo na hlavním náměstí v Santa Fe de Bogotá k událostem, které zahájily proces vedoucí o pár let později až k získání nezávislosti Kolumbie. Po celé zemi tak vlaje kolumbijská trikolóra a pořádá se i řada připomínkových či kulturních akcí, vystoupení a přehlídek, aby země náležitě oslavila svůj Den nezávislosti.

V Bogotě, ale nejen tam, probíhá každoročně tradiční vojenská přehlídka. Za přítomnosti prezidenta republiky i dalších významných veřejných činitelů, a také za bujaré podpory široké veřejnosti, předvádí kolumbijská armáda sílu země i svou velkou připravenost a oddanost jednotlivých představitelů letectva, pozemních i námořních ozbrojených sil, policie i dalších složek bránit svou zemi.

Letos se pak hlavním dějištěm oslav stavá kraj Boyacá, protože 7. srpna uběhne přesně dvěstě let od významné bitvy u mostu Boyacá, kde vojsko v čele se Simonem Bolívarem porazilo Španěly a oficiálně tak ukončilo jejich nadvládu na území dnešní Kolumbie, tehdejší Nové Granady. Proto se právě v tomto regionu uskuteční největší oslavy v rámci Mezinárodního kulturního festivalu, který zve všechny zájemce, aby si připomněli či poznali historii kraje tak zásadního pro vývoj země. Poprvé se tento původně převážně hudební festival konal v roce 1973, nicméně v roce 1981 otevřel prostor i dalším uměleckých a kulturním vyjádřením.

Návštěvníky tak čeká řada hudebních, tanečních i divadelních vystoupení, literárních, filmových akcí, ale nebude chybět ani umění, vyprávění příběhů či ochutnávky místních specialit. Festival probíhá v několika městečcích kraje, mezi nimi i v hlavním městě Tunja, v koloniálním městečku Villa de Leyva, či v dalších městech jako je Duitama, Paipa, Sogamoso či Chiquinquirá. Letošní 47. ročník přitom samozřejmě vzdává poctu událostem, které se odehrály před dvěstě lety, a také místům v kraji, která byla klíčová při tažení osvoboditelských vojsk. Všechny akce jsou navíc přístupné zcela zdarma.

Na počátku srpna bude město Tunja zároveň oslavovat 480 let od svého založení a to čtyřmi dny plnými  koncertů, ale také akademických besed, zábavy a kulturních akcí. Konat se bude i mezinárodní kongres za přítomnosti nositelky Nobelovy ceny za mír Rigoberty Menchú. Hudební fanoušci se mohou těšit na řadu významných umělců jako je Nacho, Fonseca, Yuri Buenaventura či Silvestre Dangond.

Sedmého srpna se odehraje slavnostní připomenutí nezávislosti na místě známém jako Puente de Boyacá za přítomnosti prezidenta republiky, ale i jiných národních a mezinárodních osobností. Tato událost má však soukromý charakter, takže pro turisty a návštěvníky bude místo uzavřeno až do 8. sprna.

Večer se pak oslavy přesunou na hlavní náměstí Plaza de Bolívar, kde zahraje Národní symfonický orchestr a doprovodí ho i významní kolumbijští umělci. Návštěvníci shlédnou také magickou show, při které se na pódiu představí více než 300 umělců kraje Boyacá, a představení video mappingu, které využije koloniální architekturu, aby promítlo ukázku z historie boje za nezávislost.

Poznat události a osobnosti spjaté s klíčovým rokem 1819 a s přeměnou kolonie v republiku může široká veřejnost také díky zajímavé výstavě, kterou pořádá Národní muzeum. Expozice je přitom uspořádaná dost netradičně. I když nechybí informace o významných bitvách či známých hrdinech daného roku, nepatří k hlavní linii výstavy. Tu naopak tvoří deset různých sociálních skupin, například ženy, umělci, obchodníci, kněží, indiánské komunity, vojáci či státní úředníci. Z každé z deseti skupin pořadatelé vybrali tři příběhy a hlasy těchto aktérů, reakce i výzvy běžných lidí pak přibližují dané historické období, podpořené i předměty a literárními záznamy, které byly vybrány ve spolupráci s místních archivem.

Nicméně roku 1819 předcházely právě již zmíněné události pátku 20. července roku 1810, které byly důsledkem různých předchozích okolností. Daný den byl v městečku Santa Fe (de Bogotá) dnem trhu a všude tedy byla spousta lidí. Kreolové (potomci španělských přistěhovalců narozeni již na latinskoamerickém kontinentu) byli dlouhodobě nespokojeni se španělskou nadvládou, zejména kvůli vyloučení z politického života. Právě oni přišli s nápadem vyvolat spor, který by umožnil projevit odpor ke španělské přítomnosti v oblasti. Využili situace a v daný den se vydali do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby ho poprosili o zapůjčení květinové vázy na banket pro královského komisaře Antonia Villavicencia.

Llorente jim však nevyhověl a i když slušně odmítl, pro kreoly to byla dostatečná záminka k vyvolání hádky, která po dalších provokacích vyústila až v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokráli tak nakonec nezbylo nic jiného, než přistoupit na zvolení mluvčích lidu a povolit vytvoření Nejvyššího shromáždění vlády, které ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti.

Nicméně nejednalo se o vyhlášení nezávislosti v pravém slova smyslu. Následovaly totiž ještě vnitřní boje, v roce 1816 Španělé znovu získali kontrolu nad území, ale právě ten osudný červencový pátek je považován za první impuls k ukončení španělské nadvlády. 20. červenec byl prohlášen státním svátkem až v roce 1873. Podrobněji se o daných událostech můžete dozvědět přímo v Muzeu nezávislosti, původním domu obchodníka Llorenteho, který se nachází na rohu hlavního bogotského náměstí.

Zdroje: CanalTrece.com.co, ElTiempo.com, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Městečka Neiva a Ibagué oslavují kolumbijský folklór

Druhá polovina června nabízí dvě velmi zajímavé události, které přibližují kolumbijský folklór v celé jeho rozmanitosti a barevnosti.

Maškarní průvody, výborné jídlo i typické tance, takové jsou každoroční folklórní slavnosti, které hostí městečko Neiva, nacházející se asi 310 km jihozápadně od Bogoty. Toto hlavní město kolumbijského kraje Huila se rozeznělo rytmy rajaleňas a sanujaneros v podání hudebních skupin ze všech koutů regionu již po 59. a to od soboty 15. června. Svátky vyzdvihující tradice tohoto zemědělského kraje vrcholí na konci měsíce v rámci oslav sv. Petra. I když se festival odehrává zejména v Neivě, každoročně se rozšíří i do okolních téměř čtyřiceti městeček a vesnic.

Tradiční, instrumentální i alternativní hudba ukazuje vývoj místních rytmů a připomíná staré pasillos, chirimías a andské rytmy. Zahájení celé akce patřilo dvěma serenátám v podání sólisty Edisona Elíase Delgada za doprovodu Symfonické skupiny Huily a uskupení Armonizando Dúo, které zvítězilo v různých kolumbijských folklórních soutěžích. Návštěvníky v těchto dnech čeká řada kulturních, hudebních i uměleckých aktivit, které zahrnují průvody, koňské jízdy, kulturní setkání i koncerty domácích a zahraničních umělců. Nejvíce se návštěvníci zpravidla těší na zlatý bod programu, kterým je volba Národní královny hudebního žánru bambuco, letos s účastnicemi z 20 krajů země.

Nechybí samozřejmě ani místní gastronomické delikatesy, jako je typická vepřová pečeně s bylinkami, podávaná se zdejší kukuřičnou plackou zvanou arepa.

Festival se poprvé konal v roce 1970 k uctění památky sv. Jana Křtitele, tento kult byl do Kolumbie dovezený Španěly. V průběhu let se však tato náboženská slavnost proměnila v dnešní folklórní oslavy nenáboženského charakteru.

Městečko Neiva však není jediným místem, kde poznáte pravý kolumbijský folklór. Již po 47. zve Ibagué, hlavní město kraje Tolima, na svůj jedinečný a vyhlášený festival, který právem patří ke kulturnímu a uměleckému bohatství země. Jeho kořeny spadají do roku 1959, takže si letos připomíná 60 let od svého vzniku. Počáteční impulz k uspořádání této akce spočíval nejen v podpoře místních tradičních hodnot, ale také ve snaze ukázat přívětivou tvář kraje, který byl v 50. letech minulého století zmítán násilnými střety příznivců liberální a konzervativní strany.

Hlavní program se tradičně odehrává mezi předvečerem svátku sv. Jana (24.6.) a svátekm sv. Petra (29.6.), letos konkrétně od 23. června do 1. července, ale již dříve probíhají doprovodné předfestivalové akce a vystoupení. Ulicemi Ibagué v daných dnech procházejí průvody plné barev, pestré alegorické vozy, koňské jízdy, mytologické postavy či folklórní hudební skupiny.

Tančí se rytmy jako sanjuanero, bambuco nebo pasillo. Celkem se návštěvníci mohou těšit na 130 různých uměleckých a kulturních aktivit včetně koncertů či pyrotechnických show, za účasti místních, národních i zahraničních hostů. Řada vystoupení a aktivit je přístupných zdarma, odehrávají se na veřejných prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center.

Také v Ibagué probíhají volby a korunovace královen folklóru a to jak místní, tak národní, ale i mezinárodní. V rámci soutěže o královnu města se představí 24 kandidátek ze 13 čtvrtí a 9 okolních vesniček, v národní soutěži se o titul královny utká 20 představitelek krajů, dalších 10 kandidátek se účastní mezinárodní soutěže královny folklóru. Ty pochází tedy nejen z Kolumbie, ale také například z Kostariky, Ekvádoru, Argentiny, Paraguaye či Peru.

Z dalších tradičních akcí vyniká, mimo jiné, Národní folklórní průvod, v rámci kterého se právě představí i kandidátky volby královny, ale také Národní folklórní setkání univerzit či Festival festivalů, ve kterém každý kraj ukazuje své vlastní tradice. Ochutnat můžete typické místní jídlo tamal, tedy směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu.

Ibagué je označováno také za hlavní kolumbijské město hudby. Tento titul městu udělil francouzský cestovatel Conde de Gabriac, který ve svých kronikách z cest, publikovaných v Evropě kolem roku 1886, vyzdvihl překvapivou hudební atmosféru města, jeho barevné budovy v centru i místní konzervatoř. Tato kolébka hudební kultury v Kolumbii, kde v průběhu roku probíhá řada zajímavých festivalů i koncertů, určitě stojí za návštěvu.

Zdroje: ElTiempo.com, CanalTrece.com.co, ElNuevoDía.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.