folklór

Kolumbijské vallenato slaví svůj velký svátek

V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.

Letos se pořádá již 52. ročník této výjimečné akce, konkrétně od 26. do 30. dubna v duchu motta Vallenato pro svět. Nicméně město Valledupar nabídlo návštěvníkům řadu akcí již v rámci předfestivalových týdnů, mimo jiné i akademické fórum o budoucnosti vallenata v digitální éře nebo slavnostní zahájení výstavy Velká hamaca (houpací síť). V průběhu samotného festivalu se pak konají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Účastníci letos pochází z pěti zemí, kromě domácí Kolumbie předvádí své umění i hudebníci z USA, Ekvádoru, Venezuely a Čile.

Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 74 profesionálních hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Poprvé se přitom finále soutěže odehraje už den před ukončením festivalu, aby právě závěrečný ceremoniál mohl patřit oficiální korunovaci vítěze.

K zajímavostem patří také nová soutěžní kategorie pro akordeonistky-ženy, do které se přihlásilo celkem osm žen v starší kategorii, ale i 13 soutěžících dívek v kategorii do 16 let. Ženy tak letos dostávají na festivalu vůbec poprvé výraznější a exkluzivní prostor.

Festival nabízí také řadu dalších akcí, koncertů a doprovodných akademických aktivit. Jedinečný tanec nazvaný El Pilón tradičně předchází oficiálnímu zahájení festivalu. Odkazuje na zvyk vallenatských žen vstávat brzy ráno a oškrábat zrna kukuřice (pilar el maíz), které slouží k přípravě tradiční místní snídaně, kukuřičných placek známých jako arepas. Během této ranní činnosti ženy zpívaly a zpěvy nakonec vyústily v tanec. Festivalový průvod pak vznikl z iniciativy Cecilie Monsalvo, která byla dlouho koordinátorkou soutěže a pak i prezidentkou festivalu. Zemřela teprve nedávno, festival se letos snaží poukázat na její odkaz a proto i letošní průvod proběhl na její počest.

Poznat kořeny místního folkóru mohou zájemci i díky tzv. vallenatským flámům (španělsky parranda), kde se hudba střídá s anekdotami, nechybí ani typická jídla a souboje veršů. Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.

Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.

Kromě hudebních vystoupení mohou zájemci podniknout třeba i okružní procházku po památnících města, z nichž většina souvisí právě s vallenatem. Spoustu akcí nabízí v daných dnech i jiné kulturní instituce.

Písně vallenata původně vyprávěly především o životě, psaly historii. Až později byly vallenatské zpěvy doplněné hudbou. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja.

Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.

Podrobnější informace naleznete na: www.festivalvallenato.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Svátek kolumbijské hudby v městečku Ibagué

Březen se nese ve znamení kolumbijské andské hudby. V druhé polovině měsíce se totiž všichni milovníci těchto žánrů sjíždí do Ibagué, hlavního města kraje Tolima, kterému se také přezdívá hlavní kolumbijské město hudby. Letos ve dnech 18. až 25. března totiž městečko hostí již třiatřicátý ročník známého Festivalu kolumbijské hudby.

Celá tradice je spjata se dvěma hudebníky jménem Garzón a Collazos, které historie svedla dohromady v roce 1938. Spojili tehdy své talenty a pokračovali ve společné kariéře až do roku 1977. V polovině 50. let tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Tím se postavil do čela kulturního hnutí, které se ze všech sil snažilo, aby karibský a tichomořský kolumbijský folklor nezanikl pod dominancí jiných rytmů jako bambuco či pasillo.

Ohlas jejich práce dosáhl takového rozsahu, že v březnu 1987, přesně rok po smrti mistra Garzóna, vznikl Národní festival v městečku Ibagué. Akce se v tomto místě uchytila i proto, že právě Ibagué mělo vždy blízko k oběma osobnostem a svou polohou se stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů jako je Huila, Valle, kávová oblast, ale také Boyacá či Santander. Jelikož je festival příležitostí vychutnat si folklórní tradice, byl v roce 2003 prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím.

I letos se do města sjelo na tisíc hudebníků z různých krajů země, kteří různými andskými rytmy rozezněli ulice tohoto příjemného městečka. Na programu figuruje na 60 různých soutěžních i nesoutěžních akcí, aktivit a koncertů přístupných zdarma, jako je například setkání těch nejmenších nebo národní univerzitní setkání s účastníky z různých významných kolumbijských univerzit.

V krajské soutěži se utkalo 17 hudebních uskupení z Tolimy v centrálním parku města, kde zazpívali díla místního hudebníka jménem Cantalicio Rojas. Soutěž nazvaná Princové písně patří k hlavním událostem festivalu. Akce se účastní dvacet duetů, vybraných komisí z velkého počtu uchazečů. Komise se přitom rozhodovala na základě historie hudební práce těchto duetů, jejich repertoáru, s přihlédnutím také na absolvovaná studia, jejich zlepšení v průběhu let, hudební doprovod či vokální umění.

Tentokrát festival vzdává poctu kolumbijské zpěvačce a skladatelce Maríi Isabele Saavedra, která na akci nejen vystupuje, ale obdržela i speciální řád, nejvyšší uznání Kolumbijské hudební nadace. Vystudovala původně žurnalistiku, pracovala v televizi a vytvořila i vlastní kulturní podnik. Skládala také hudbu, ale až díky známostem se jí začala skutečně naplno věnovat.

Postupně přešla od jednodušších skladeb až po komplexní písně, zároveň se ale vrátila k jednoduchosti a oprostila se od komplikovaných hudebních forem. Nyní tedy skládá písně vytvářející speciální atmosféru a vyprávějící příběhy, které pomocí hudby zasahují lidské city.

Právě její skladby měly vliv i na známý duet Liny a Juliána, první výherce soutěže duetů v roce 1995. Od té doby se oba snaží nenechat si ujít ani jeden ročník festivalu. Mezi dalšími hosty vyniká například účast hudebníků jako Maía, Kubánky Raquel Zozaya či skupiny Los Rolling Ruanas. Hlavní koncert se přitom odehrál 23. března v Národní den kolumbijské hudby a připomněl dílo mistra Josého Faxira Sáncheze v podání dvou významných místních duetů.

Více informací a celý program naleznete na stránce www.fundacionmusicaldecolombia.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Karneval města Barranquilla v plném proudu

Barranquilla zve na svůj jedinečný karneval, který se pořádá každým rokem ve dnech od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě. Letos tedy tento největší kolumbijský svátek barev, tance, zábavy, folklóru, karibských rytmů a průvodů, který každoročně do města přiláká davy domácích i zahraničních turistů, připadl na dny 2. až 5. března. Jedná se nejen o nejvýznamnější karneval v Kolumbii, ale také o druhý největší na světě, hned po brazilských slavnostech v Rio de Janeiro.

Úchvatná atmosféra celé akce je navíc umocněna vřelostí a srdečností místních. Právě díky všem těmto atributům, bohatství a kulturní rozmanitosti kolumbijského pobřeží Karibiku, které se v karnevalu odráží, patří akce od roku 2001 k národnímu kulturnímu bohatství a od roku 2003 figuruje také na seznamu světového ústního a nehmotného dědictví Unesco.

Město se tedy v těchto dnech změnilo na jiný svět, svět harmonie, radosti, zábavy a příjemných emocí, ve kterém se nehledí na sociální či jiné rozdíly a lidé v maskách jednoduše naplno oslavují život a baví se. Návštěvníci se mohou těšit na tance různých žánrů, kdy dominují karibské rytmy jako je cumbia, mapalé, garabato či son de negro. Účastníci promenád trénují choreografie dnem a nocí, aby všem přinesli nezapomenutelné zážitky a co nejlepší podívanou.

Nemohou chybět ani tradiční masky jako je Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, Muž Kaiman nebo známý král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, který chrání všechny účastníky oddávající se večírkům a neřestem. Ostatně král Momo je jednou z nejreprezentativnějších postav nejen karnevalu v Barranquilla, ale také obdobných festivalů a oslav po celé Latinské Americe.

Ačkoli karneval oficiálně začal až nyní a trvá pouze čtyři dny, již od poloviny ledna žije město přípravami na to pravé karnevalové šílenství. Starosta města symbolicky odevzdal klíče k Barranquille královně a přečetl slavnostní prohlášení. V rámci tohoto předkarnevalového období pak nechybí bohatý hudební a kulturní program, odehrává se také například tzv. guacherna, tedy noční karnevalový průvod se zapálenými lucernami, kdy místní tančí na ulici až do brzkých ranních hodin. Prostor bývá vyhrazen i těm nejmenším, kteří mají vlastní průvod i svého karnevalového krále.

Karneval byl tradičně odstartován velkým oficiálním koncertem v předvečer samotného zahájení a to za účasti významných umělců jako je Marc Anthony, Silvestre Dangond, Checo Acosta či Peter Manjarrés. Veškeré hlavní akce se v těchto dnech odehrávají přímo v ulicích, zejména ulice 40 se proměnila v Cumbiodrom, tedy centrum oslav, průvodů i masek.

Hned v první den oficiálního programu (2.3.) proběhla jedna z nejočekávanějších a nejcharakterističtějších akcí celých slavností – Bitva květin. Ulice se zaplnily originálními i tradičními maskami, tanečníky, ale také alegorickými vozy. V čele celého průvodu se představila královna karnevalu se svými princeznami a princi, která za hudebního doprovodu zdravila všechny přihlížející. I v následujících dnech na návštěvníky čekají průvody, masky a taneční kreace, konkrétně nedělní Velký průvod tradic a folklóru (3.3.) a Velký průvod maškar o den později.

Festival orchestrů na Náměstí míru bývá jednou z nejoblíbenějších akcí celých karnevalových oslav. Navíc letos oslaví padesáté výročí a to obrovskou hudební show, která připomene zásadní mezníky historie tohoto jedinečného prostoru, kde se setkávají různé karibské rytmy jako salsa, vallenato, merengue, tropické a folklórní skladby.

Jako v minulých letech, i letos se v sobotu 2. i v neděli 3. března od pěti hodin od večera ulice 50 proměnila v jeden velký taneční sál. Zároveň se až do 4. března vždy od pěti hodin večer pořádá Setkání komedií postupně na třech různých veřejných prostranstvích města. Setkání letanií, tedy veršů, kdy se autoři prostřednictvím rýmů vyjadřují k současným národním i mezinárodním tématům a otázkám, tvoří další nedílnou součást programu. Sólista čte modlitby a zpěvy, ovšem bez hudebního doprovodu či nějaké choreografie, na jeho verše pak reaguje sbor.

Smrtí a pohřebním průvodem, který se loučí s jednou z nejsymboličtějších osobností karnevalu Joselitem Carnevalem, celá akce v Barranquille končí. V průvodu nesmí chybět vdovy, oblečené v černém a s tmavými brýlemi na očích, nezaplacenými účty v rukách a látkou vycpanými těhotenskými břichy, které oplakávají v ulicích smrt svého milovaného. Joselito je symbolická postava, která si užívá karnevalu, vůbec nechodí domů, ale je vidět opilý a jak tančí v ulicích. Poslední den karnevalu ho pak lidé nachází na ulici v bezvědomí a všichni věří tomu, že umřel. Proto mu připraví pohřeb, vloží ho do rakve a než ho pohřbí, mezi pláčem a výkřiky bolesti se Joselito najednou probere a vyvolává, že neumřel, že jen flámoval.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. První karneval se ve městě Barranquilla konal před více než sto lety, když zde byla ještě malá osada a ne současné ekonomické centrum Karibiku. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale smísily se s místními zvyky, a tak dnešní podoba karnevalu spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Jedná se tedy o úchvatnou kulturní a lidovou slavnost.

Oficiální stránka festivalu se všemi podrobnostmi a programem: www.carnavaldebarranquilla.org.

Podrobné informace o karnevalu, jeho původu a jednotlivých tradicích s ním spojených naleznete například v této speciální edici periodika El Tiempo.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Jedinečný karneval města Pasto přináší spoustu zábavy

Začátek roku v Kolumbii patří barevným průvodům, zábavě, tradicím, hudbě i jedinečným tanečním choreografiím. Hned v prvních lednových dnech, od 2. do 7. ledna, se totiž na jihu země v městečku Pasto, tedy v hlavním městě kraje Nariňo, odehrává vyhledávaný karneval Černých a Bílých.

Tato jedinečná událost, která každoročně zahajuje kolumbijský kulturní program roku, již deset let figuruje na seznamu nehmotného dědictví Unesco. Proto není divu, že se úřady, umělci i organizátoři snaží zachovat lidovou tradici a to v co možná nejautentičtější podobě. Karnevalový svátek propojuje umění, folklór, hudbu, ale podstata celých slavností spočívá především ve hře.

Kořeny karnevalu je přitom potřeba hledat již v dávných indiánských rituálech, kdy místní zemědělské komunity uctívaly tancem a modlitbami božstvo měsíce. Tyto svátky však byly v průběhu 17. století španělskou koloniální vládou  zakázány a obnoveny byly až v roce 1834. K původním vesnickým kulturním vyjádřením se postupně přidaly i prvky španělských slavností a později také těch afrických.

Samotnému karnevalu předchází už na konci starého roku řada akcí. K těm nejznámějším patří průvod „starých let“, tedy figurín zobrazujících různé politické či umělecké osobnosti či národní a světové události spjaté s právě končícím rokem. Letos vzbudila velké emoce kontroverzní díla odkazující na bývalého prezidenta a současného senátora Álvara Uribeho, či současného prezidenta Ivana Duqueho.

Jednotlivé dny karnevalu pak mají svůj pevný řád a průběh. První den (2.1.) startuje obětním obřadem na počest panenky Mercedes, patronky města, která má zajistit bezproblémový průběh slavností. Později se koná průvod dětí a tzv. průvod kolonií, ve kterém představují svou kulturu, zvyky, ale i třeba gastronomické speciality účastníci z různých oblastí země. Začíná také festival humoru a venkovské hudby. V úterý 3.1. se návštěvníci mohou zaposlouchat do Zpěvu Zemi, tedy si vychutnat průvod andských tanečních skupin.

Následující den (4.1.) už v plné parádě přijíždí rodina Castaňedových, která symbolicky vyzývá všechny přihlížející, aby se zapojili do karnevalového veselí. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou jménem Castaňeda. Celý průvod pak připomíná atmosféru dřívějších dob, nechybí ani dobové kostýmy, či odkazy na místní legendy. Po 7,5 kilometrů dlouhé trase protančí na dva tisíce umělců, ale třeba i vesničané z okolí ve svém typickém oblečení.

Většina návštěvníků se těší zejména na poslední dny karnevalu, protože 5.1. se slaví Den Černých, který je jednou velkou hrou identity. Odkazuje na jediný volný den, který měli otroci k dispozici od svých španělských pánů. Černošská komunita využila volna k uspořádání velké slavnosti, na které si připomněli svůj původ i zvyky. Běloši si ovšem takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak si nabarvili obličej černou barvou a do oslav se zapojili. Lidé si tedy dnes na ulicích barví tváře kosmetickou černí a veselí se všichni společně, bez rozdílů mezi rasami či sociálními třídami.

V různých částech města se dále pořádají taneční, umělecká i hudební vystoupení.

Předposlední karnevalový den (6.1.), v Den Bílých, na sebe lidé naopak nanášejí bílý prášek, nejčastěji aromatizovaný zásyp. Zároveň se koná vrcholná akce celého karnevalu, Velký průvod masek, tanečních souborů, hudebních kapel i alegorických vozů. Letos je připraveno 18 gigantických vozů, které jejich autoři vyráběli i 6 měsíců. V každém z nich pojede 30 až 50 lidí, kolem protančí na 30 maškarních skupin, a všichni odkáží zejména na zachování přírody, mír, toleranci a vzájemný respekt.

Závěr slavností (7.1.) a tedy místní Festival morčat a venkovské kultury také stojí za návštěvu. Den se nese v duchu kultury a tradic obyvatel zdejšího venkova, především ale stánků nabízejících místní andské pochoutky. Nemůže chybět ani tradiční morče (zvané cuy).

Program karnevalu zahrnuje i další doprovodné akce jako jsou výstavy, koncerty, workshopy nebo třeba festival povídek místních autorů.

Pasto se nachází téměř 800 km od Bogoty a cesta pozemní dopravou trvá přibližně dvacet hodin. Z Bogoty se můžete dopravit také letecky, letiště je vzdálené necelých 30 km od města a přistání bývá opravdovým zážitkem, protože letiště se nachází mezi nádhernými zelenými kopci a údolími. I přes tuto geografickou vzdálenost láká karneval rok od roku více místních i zahraničních turistů. Ostatně během karnevalu se počet obyvatel zvýší z původních 500 tisíc na jeden milión lidí.

Podrobnější informace o karnevalu naleznete na www stránkách akce: carnavaldepasto.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Přehlídka uměleckých výrobků Kolumbie – navštivte Expoartesanías

Indiánské a afrokolumbijské komunity jsou hlavními protagonisty nového ročníku největší přehlídky kolumbijských uměleckých a řemeslných výrobků, která se tradičně odehrává na výstavišti Corferías v Bogotě. Letos od 5. do 18. prosince si budou moci návštěvníci této krásné akce vychutnat to nejlepší z místní lidové tvorby, ve které se mísí tradice s inovacemi. Toto setkání původních, současných i inovativních technik adaptovaných na módu, dekorace i design je v předvánoční době zároveň ideálním místem pro pořízení jedinečného dárku.

Expoartesanías umožňuje nejen místním, ale také turistům dozvědět se více o kolumbijských kořenech. Však také motto letošního roku vzdává poctu kreativitě umělců a řemeslných výrobců, protože kreativita nezná hranic a může se vyjádřit tisíci tvary i barvami. Proto veletrh letos přichází s novým image i logem.

Návštěvníci mohou obdivovat rozmanitost a bohatství kolumbijské kultury, různé techniky, materiály i textury uměleckých produktů celkem 840 vystavovatelů, z nichž 740 jsou místní umělci. Vznik veletrhu se váže ke snaze zachovat kulturní dědictví země, zajistit ekonomický rozvoj, ale také zdroj příjmů pro výrobce uměleckých předmětů.

I 28. ročník se odehrává v pěti pavilónech, včetně nového prostoru pod širým nebem, produkty jsou rozděleny do několika sekcí. Ta nazvaná Inovace a design představí práci umělců ze všech 32 krajů země, která je výsledkem roční podpory, inovací a doprovodu, který poskytuje instituce Artesanías de Colombia v jednotlivých krajích prostřednictvím svých laboratoří designu a inovací.

V druhém patře tohoto prvního pavilónu vás pak čeká prostor vyhrazený kulinářskému umění. Typické místní speciality, jedinečné chutě a vůně přiblíží kolumbijskou gastronomii a přijdou vhod nejen v čase oběda. I pod širým nebem si můžete pochutnat na slaných a sladkých dobrotách díky novému prostoru nazvanému Sousta původu.

Třetí pavilón patří ukázce místních tradičních, etnických výrobků a módě. Kolumbie zde ukazuje, nakolik jde o rozmanitou a kulturně bohatou zemi s různými uměleckými vyjádřeními vesnických, indiánských i jiných etnických komunit. V dalších částech výstaviště naleznete také sekci věnovanou současné umělecké výrobě zaměřené na nábytek, dekorativní předměty a vybavení pro domácnost, textílie, koberečky a další kousky. Ve stejném pavilónu natrefíte dále na hudební nástroje a předměty, které pobaví celou rodinu.

Nechybí ani pavilón věnovaný mezinárodní tvorbě z 19 zemí, včetně Peru, Mexika, Ghany, Nigérie, Španělska, Indie, Indonésie a úplně poprvé i Turecka. Milovníky francouzské kuchyně překvapí typické přírodní výrobky jako víno, sýry, či vánoční sladkosti. Zejména ženy pak potěší pavilón 8 věnovaný exkluzivním ručně vyrobeným šperkům, bižuterii a dalším doplňkům.

Nabídka zahrnuje různé druhy a vzory tašek a batohů známých jako mochilas, tkaniny, dřevořezby, keramiku, doplňky, košíky, ale také produkty jako káva, med nebo quinoa. Řada výrobků má díky své jedinečnosti vlastní označení původu.

Nepřehlédněte tak například tkalcovskou práci indiánské komunity Wayúu z kraje La Guajira či indiánů Arhuacos z pohoří Sierra Nevada de Santa Marta, známý bílo černý klobouk, jeden ze symbolů země, známý jako sombrero vueltiao, keramiku z Carmen de Viboral, barevná autíčka znázorňující typický dopravní prostředek venkovských oblastí (zejména kraje Huila), nazývaný chiva, či jedinečné šperky ze zlatých či stříbrných nití vyrobené technikou filigrana, kterými se vyznačuje krásné koloniální městečko Mompox. Poprvé je vystavena sbírka 63 masek indiánských komunit Inga a Kamentsá z kraje Putumayo, kdy každá maska vypráví samostantý příběh o víře a tradicích těchto komunit.

Více než 30 různých indiánských etnik zároveň slaví páté národní setkání vlastních ekonomik, aby sdílelo své pradávné znalosti prostřednictvím uměleckých a zemědělsko-průmyslových výrobků. Tato platforma pro výměnu znalostí a obchodních zkušeností letos přizvala i afrokolumbijské a romské spoluobčany.

Instituce Banco de Bogotá poskytuje prostor vyhrazený finančnímu vzdělávání umělců.  Zejména o víkendu pak probíhá i řada doprovodných akcí, včetně ukázek různých uměleckých technik v režii těch největších mistrů. Probíhají také besedy a přednášky, kulturní a hudební vystoupení, audiovizuální projekce. V rámci veletrhu se uděluje i vyznamenání v podobě medaile mistrovi umělecké výroby.

Brány výstaviště se až do 18. prosince otevírají vždy od desíti hodin dopoledne a zavírají se v osm hodin večer. Vstup do areálu výstaviště v průběhu veletrhu stojí 18.500 pesos (cca 150 Kč) pro dospělé, děti do 11 let mají vstupné snížené. Veletrh pozývá všechny zájemce, aby objevili kulturní a tradiční hodnoty Kolumbie a aby si tak mohli uvědomit, že představují nezbytný zdroj příjmů pro umělce, jejich rodiny a komunity.

Podrobné informace naleznete na stránkách akce: expoartesanias.com.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Poznejte hudební rozmanitost kolumbijského Pacifiku

Již po 22. se všichni zájemci mohou ponořit do typických rytmů Pacifického pobřeží díky jedinečnému festivalu tichomořské hudby, který nese jméno Petronia Álvareze a jehož popularita nejen mezi místními obyvateli rok od roku roste.

Petronio Álvarez byl především králem hudebního rytmu currulao, ale interpretoval i další místní rytmy. Jeho skladby tvoří nedílnou součást afrokolumbijské kultury, vesnických anekdot i pohřebních rituálů. Rodáka z Buenaventury zapsala nesmazatelně do dějin jeho píseň Moje Buenaventura, díky níž byl jako jediný hudebník kolumbijského Pacifiku nominován na kolumbijskou píseň století.

Samotný festival pak založil historik Germán Patiňo. Do roku 2007 se festival odehrával ve městě Buenaventura, hlavním kolumbijském přístavu na Pacifickém pobřeží, od roku 2008 se přesunul do hlavního města kraje Údolí Caucy, města Cali. Letos žije Cali folklórem, kulturou a hudbou pacifického pobřeží od 15. do 20. srpna. Město roztančilo více než 3500 umělců z 60 různých souborů a skupin. Ústřední tématickou linii letos tvoří Oralita, skladby mají tedy vyprávět příběhy, zkušenosti, kulturu a náboženské zvyklosti regionu, aby se zajistilo zachování ancestrálních zvyklostí v čase. Vstup na festivalová vystoupení je zcela zdarma.

Před hlavní částí festivalu proběhlo ještě setkání dětských hudebníků, tedy pokračovatelů tradic, známé jako Petronito. Představilo se 18 souborů dětí do 14 let, protože po dosažení tohoto věku už se mohou účastnit dospělé verze festivalu.

Poctu vzdává akce například hudebníkovi jménem Baudilio Cuama, který pokračoval v rodinné tradici a od malička se zamiloval do typického hudebního nástroje této oblasti zvaného marimba, zde vyráběného ze zvláštní palmy chonta (marimba de chonta). Jedná se o bicí nástroj s dřevěnými zvukovými tělesy a rezonančními bambusovými trubicemi zavěšenými kolmo, který pochází z Afriky a byl do Ameriky přivezen černými otroky. Obykle na něj hrají dvě osoby zároveň.

Dalším významným interpretem, kterého si letos festival připomíná, je José Antonio Torres Solís, známější pod svou přezdívkou Gualajo. Hudebník, považovaný za živou legendu tradiční pacifické hudby, který byl třikrát zvolen nejlepším interpretem marimby v rámci festivalu, zemřel letos v květnu. Mezinárodním hostem je uznávaný představitel salsy Yuri Buenaventura, který si se svým souborem připravil speciální vystoupení zaměřené na hudbu Pacifiku.

Hudební soubory soutěží v různých kategoriích, konkrétně v kategorii dle hudebních nástrojů, tedy marimba, chirrimía, violines caucanos, ale také ve volném žánru. Do semifinále se každoročně probojuje 44 souborů, které jsou vybírány speciální komisí v různých částech kolumbijského Pacifiku.

Své nezastupitelné místo mají na festivalu i cantadoras, tedy ženy, zpěvačky, které zachovaly hudební tradici Pacifiku svými zpěvy řek, pralesa a moře. Vůbec poprvé má speciální prostor vyhrazena také paměť obětí a proces usmíření vzhledem k násilí, které si region za uplynulé dekády vytrpěl. V rámci kategorie nepublikované skladby se tak hodnotily písně s touto tematikou.

V listopadu 2010 byla marimba a tradiční zpěvy Pacifiku vyhlášeny nehmotným dědictvím lidstva a figurují tak na seznamu Unesco.

Návštěvníci mohou díky festivalu poznat nejen místní hudbu, ale také zdejší obyvatele, tradice, umělecké výrobky, afrokolumbijskou módu a estetické zvyky, gastronomické speciality a autoktonní nápoje. Místní univerzity navíc pořádají různé akademické přednášky a aktivity, které přibližují afrokolumbijskou kulturu i problematiku spojenou s tímto regionem.

Kolumbijské Tichomoří zahnuje pás západního pobřeží Kolumbie od hranice s Panamou na severu až po hranici s Ekvádorem na jihu, který je od kolumbijského vnitrozemí oddělen západním pásmem And. Tvoří ho (části) čtyř kolumbijských krajů: od severu jde o Chocó, Údolí Caucy, kraj Cauca a Nariňo. Tento obrovský region je domovem řady černošských, vesnických, ale i indiánských komunit, většina z nich se živí zemědělstvím nebo rybolovem.

Pacifické pobřeží dodnes zůstává nejchudším regionem Kolumbie, který se stále potýká s násilím různých ozbrojených skupin, ale také s nedostatečnou přítomností státních institucí. Místní kulturní vyjádření a zejména hudba se tak stává o to důležitějším nástrojem rezistence, udržení tradic, ale také míru a prevence násilí.

Oficiální stránka festivalu: petronio.cali.gov.co.

Další zdroje: SemanaRural.com, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Týden kolumbijské kinematografie

Ve více než 200 okresech všech 32 kolumbijských krajů mají od 26. července do 1. srpna všichni zájemci možnost shlédnout to nejlepší z kolumbijské kinematografie let 2016 a 2017. Ukázka čítá výběr 60 filmů všech možných témat a žánrů, od akčních snímků, dramat, komedií až po dokumenty, přičemž všech více než 2000 projekcí je přístupných zdarma.

Cílem celé akce je přiblížit národní kinematografickou tvorbu široké veřejnosti, zejména pak zajistit promítání filmů v regionech země, kam se běžně sedmé umění nedostává. Ačkoli velká řada národní produkce objevuje a přibližuje tradiční kulturu a místní kořeny jednotlivých komunit, opravdoví protagonisté těchto příběhů bývají daleko od kinosálů. Projekce se tak většinou konají v místních kulturních domech, knihovnách, kulturních institutech, divadlech, ale také pod širým nebem. K úspěchu celé akce napomáhá na 130 regionálních partnerů a spojenců, od univerzit přes místní radnice či kulturní instituce.

Letošní 7. ročník festivalu se odehrává v rámci motta Kino, které jsme a to i online díky digitální platformě Retina Latina, která se stará o šíření, propagaci i distribuci latinskoamerické kinematografie. Tento veřejný prostor přístupný zdarma pro všechny obyvatele kontinentu nabízí v průběhu konání festivalu speciální ukázku sedmi filmů.

Festival byl zahájen simultánním promítáním filmu Jericó, nekonečný let dní v jedné městké části města Cali (kraj Údolí Caucy) a na náměstí Darío Echandía ve městě Ibagué (kraj Tolima). Film na pomezí dokumentu a fikce režisérky Cataliny Mesy měl premiéru v roce 2016 a přináší intimní portréty žen vesničky Jericó v kraji Antioquia. Při setkáních a konverzacích mezi sebou postupně odhalují své životní příběhy, znalosti, smysl pro humor a svou ženskou duši.

V rámci festivalu návštěvníci dále uvidí například snímek Žena zvířete (La mujer del animal, Víctor Gaviria), Pacient (Paciente, Jorge Caballero), Dvě ženy a jedna kráva (Dos mujeres y una vaca, Efraín Bahamón), Keyla (Viviana Gómez) či Obrana draka (La defensa del dragón, Natalia Santa).

Pod názvem Colombia Bio se představuje série 7 dokumentů od 7 různých filmových tvůrců, které přibližují 7 kolumbijských regionů. Tyto jedinečné snímky vznikly v rámci vědeckých expedic vedených kolumbijskou agenturou Colciencias do oblastí, které ve většině případů dlouho trpěly místním ozbrojeným konfliktem a byly tak nepřístupné. Dokumenty jako Chiribiquete (Carlos Arturo Ramirez), Tacarcuna (Patricia Ayala), El Peňón (Oscar Ruiz Navia) či Vichada, strážkyně života (Clare Weiskopf) ukáží biodiverzitu a krásu země prostřednictvím speciálního zobrazení na pomezí umění a vědy.

Festival se zároveň snaží vyzdvihnout a zviditelnit audiovizuální produkci jednolitvých krajů, která se málokdy dostane do oběhu na národní úrovni. Na programu figuruje 58 krátkometrážních snímků z 11 krajů, která vypráví příběhy svých regionů a vznikly v rámci dvou podpůrných programů. Do filmového týdne se zapojila i kolumbijská vzdělávací instituce známá jako SENA, která zve na projekce ve svých pobočkách po celé zemi. Také dvě desítky věznic se přidávají k festivalu a promítají filmy vězňům.

Ačkoli filmové projekce zavítají do všech 32 kolumbijských krajů, proběhnou tři speciální promítání ve velkém formátu a to v krajích Tolima, Boyacá a Sucre.

Celý projekt vznikl před 14 lety pod vedením sekce kinematografie kolumbijského Ministerstva kultury, festival se koná každé dva roky.

Kompletní program naleznete na stránkách Ministerstva kultury:
www.mincultura.gov.co.

Další zdroje: Semana.com, Canaltrece.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Medellín zve na veletrh uměleckých výrobků Expoartesano

Veletrh, který se navrací ke kořenům, tak by se dala nazvat přehlídka uměleckých výrobků z různých koutů Kolumbie, která se koná od 29. června do 8. července v Medellínu. Veletrh nazvaný Expoartesano se odehrává v rámci komplexu Plaza Mayor v hlavním městě kraje Antioquia letos již po deváté.

Z původních pěti dní při prvním ročníku v roce 2009 se akce rozšířila na letošních 10 dní. Koná se přitom především jako pocta všem tradičním umělcům, kteří přijíždějí jak ze vzdálených koutů země, tak z velkým měst, aby se podělili o své zkušenosti a předvedli svou manuální zručnost. Organizátoři proto zvou širokou veřejnost, aby přišli a objevili krásu původní řemeslné a umělecké výroby a poznali kolumbijské území na základě typických výrobků a talentu, který jednotliví vystavovatelé zhmotňují ve své práci.

Návštěvníky tak čekají jedinečné kombinace barev, materiálů, chutí i tónů, které přiblíží všech pět makroregionů země, od Pacifiku, přes Karibik a Andy až po Amazonii a Orinokii. Celá rozmanitost Kolumbie a její kulturní bohatství se tak v těchto dnech koncentruje na jednom jediném místě.

Ostatně veletrh probíhá v duchu motta Krása tvého původu. V rámci výstaviště naleznete práci celkem 400 umělců z 27 různých krajů země. Představit se přijeli jak ti, kteří se již těší všeobecnému uznání, tak ti, kteří reprezentují své indiánské komunity, nebo ti, kteří jsou opravdovými mistry, jelikož zasvětili celý svůj život konkrétním technikám a výrobě tradičních uměleckých předmětů.

Areál je rozdělen do pěti pavilónů. V tom hlavním vystavují umělci pod záštitou organizace Diseňo Colombia. Bílý pavilón je místem paměti a tedy etnických výrobků z více než 20 různých indiánských komunit. Zejména ženy potěší modrý pavilón věnovaný šperkům, bižuterii a módním doplňkům. Svědectví a evoluce tvoří tématickou osu žlutého pavilónu, ve kterém naleznete tradiční výrobky, ale také domácí dekorace a inovace, výrobky pro děti či hudební nástroje. Právě důraz na inovace patří k důležitým strategickým liniím veletrhu. Umělci tak mohou přizpůsobit své řemeslné práce současné poptávce a trendům a více reflektovat aktuální trh, ale zároveň zachovat původní tradiční hodnotu a jedinečnost svých děl. Pokud návštěvníkům vyhládne, mohou zamířit do zeleného pavilónu, který nabízí typické gastronomické lahůdky.

Každý výrobek má pevně stanovenou cenu, která odráží hodiny tvrdé práce, vysokou kvalitu i jedinečnost a neopakovatelnost každého kusu. Každý předmět tak vypráví svůj příběh, který mohou zájemci poznat díky přímé interakci s jejich výrobcem. Díky workshopům a ukázkám tradičních technik se návštěvníci i lecčemus novému přiučí.

Rok od roku roste nejen počet návštěvníků, ale také objem prodejů. Stejně jako u obdobných veletrhů se i Expoartesano snaží přispět k tomu, aby se tradiční umělecká a řemeslná výroba stala ekonomicky dostatečně výdělečnou aktivitou. Proto se vystavovatelé mohou zúčastnit různých vzdělávacích přednášek či kurzů, aby se lépe orientovali ve světě propagace a prodeje svých výrobků. Pořádají se také obchodní setkání, kde mají vystavovatelé možnost navázat nové spolupráce.

Brány výstaviště se otevírají každý den v deset hodin dopoledne, veletrh vždy končí v osm hodin večer. Vstupné stojí 20.000 pesos při jednorázovém vstupu, 39.000 pesos při opakovaných vstupech.

Více informací o programu a jednotlivých vystavovatelích naleznete na oficiální stránce veletru: www.expoartesano.com.co.

Další zdroje: ElTiempo.com, Redmas.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Konec června v Kolumbii patří folklórním a hudebním festivalům

Po celý rok se v různých částech Kolumbie pořádají folklórní slavnosti věnované rozmanitým hudebním i tanečním žánrům. Závěrem měsíce června probíhá hned několik z nich.

Neivě, hlavním městě kraje Huila jižně od Bogoty, se až do 2. července koná Folklórní festival a Národní soutěž královny žánru bambuco. Letošní 58. ročník opět přináší bohatý program plný rozličných setkání, průvodů různého typu, hudebních a tanečních vystoupení, ukázek tradiční umělecké výroby, ale nově třeba i zajímavých akademických besed. Nechybí ani ochutnávka místních gastronomických specialit. Stěžejní akcí festivalu je volba národní královny bambuco. Kandidátky zvolené v jednotlivých krajích Kolumbie poměřují své schopnosti v nejlepším ztvárnění tance sanjuanero, typického pro kraj Huila. Tento živý tanec má svou přesně stanovenou choreografii i kostýmy. Porota ale hodnotí také jejich krásu, obecný kulturní přehled, dochvilnost či oblíbenost u publika. Hlavní cíl celých slavností pak spočívá v oživení regionáních tradic. Některé události mají i silný sociální charakter, jako je setkání a kulturní výměna indiánských komunit, průvod za dobré zacházení se starými spoluobčany, nebo kulturní setkání obětí. Festival vznikl na počest Svatého Jana Křtitele, jehož narození církev slaví 24. června. Celá tradice má tedy kořeny v době španělské nadvlády nad regionem.

Severovýchodně od Neivy v městě Villavicencio v kraji Meta, se od 28. června do 2. července slaví Mezinárodní turnaj v tanci joropo, který je typický právě pro kraje východních nížin. Jubilejní 50. ročník festivalu je věnován snům a dílu Miguela Ángela Martína, ikoně zdejšího folklóru a zakladateli festivalu. Martín je zároveň autorem emblematické skladby Carmentea, jejíž slova i hudba poznamali historii tohoto hudebního žánru. Harfa, rumba koule a specifická kytara zvaná cuatro jsou tři hudební nástroje neodmyslitelně spjaté s joropo. Nabitý program zahrnuje jedinečnou přehlídku tradičních rytmů, pohybů i krojů s více než 6000 účinkujícími, zvanou Joropodrom. Koná se také soutěž o královnu tance joropo, či gastronomický festival. Návštěvníci se mohou těšit i na koncerty místních hudebníků, třeba známého mistra Cholo Valderramu.

Folklórem žije v těchto dnech a až do 2. července také hlavní město hudby a kraje Tolima, Ibagué. Od poloviny června se zde totiž slaví 46. ročník tradičního folklórního festivalu, který ukazuje kolumbijskou kulturu. Festival se poprvé konal v roce 1959, tedy v době, kdy se tato oblast zmítala v násilí. Proto se skupina osob ve snaze zdůraznit kulturní identitu kraje rozhodla realizovat akci, která by předvedla autoktonní kulturní tradice. Kromě spousty zábavy, hudby, koncertů a průvodů jsou připraveny také ohňostroje i volba národní královny folklóru, národní setkání folklórních souborů univerzit či Festival festivalů, ve kterém má každý kraj svého zástupce. Představí se i umělci deseti různých latinskoamerických zemí pozvaných v rolích čestných hostů. Zájemci budou moci ochutnat místní speciality jako je tamal (rýžová směs s masem a zeleninou zabalená v banánovém listu) či lechona (směs vepřového masa s vařeným hráškem a rýží).

Pokud by však někdo preferoval argentinské tango, ve dnech 18. až 24. června může zavítat do Medellínu, hlavního města kraje Antioquia. Koná se zde totiž mezinárodní festival tohoto tance, druhý nejvýznamější svého druhu na světě. Letos vzdává poctu argentinskému skladateli jménem Homero Expósito, jehož dílo je považováno za jedno z nejhezčích v historii tohoto hudebního žánru. Celkem se odehraje 80 akcí, všechny přístupné zcela zdarma pro širokou veřejnost. V rámci festivalu se pořádá například světový turnaj v tangu nebo soutěž ve zpěvu, do které se zapojí i soutěžící z jiných latinskoamerických zemí, ale také Japonska a USA. Do Medellínu zavítala mimo jiné i známá argentinská zpěvačka Susana Rinaldi, která vystoupila se symfonickým orchestrem z USA, považovaným za první severoamerické uskupení zaměřené na latinskoamerickou hudbu. Zájemci se mohou zúčastnit také workshopů a tanečních lekcí tanga.

Zdroje: CorpoSanPedro. org, Huila.gov.co, Canaltrece.com.co, RcnRadio.com, Noticias.caracoltv.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Zaposlouchejte se do rytmů andské hudby

Městečko Ginebra zve na přelomu května a června na již 44. ročník Festivalu kolumbijské andské hudby Mono Núňez, který je jednou z nejdůležitějších folklórních událostí země. Název akce, na které se setkávají zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby, vzdává poctu věhlasnému kolumbijskému hudebníkovi jménem José Benigno Núňez, který se právě v Ginebře narodil.

Toto malé městečko s 25 tisíci obyvateli se nachází přibližně 45 minut (50 km) od hlavního města kraje Údolí Caucy, města Cali. Běžně pozornost turistů nepřitahuje, nicméně právě ve dnech festivalu, letos od 31. května do 3. června, se stává vyhledávaným místem nejen pro tisíce Kolumbijců, ale také pro řadu cizinců. Festival inspiroval i vznik dalších obdobných akcí po celé zemi.

Původně vznikla tato jedinečná kulturní událost v polovině 70. let jako místní hudební soutěž. Ta však vzbudila tak pozitivní ohlasy u široké veřejnosti, že se její organizátoři po prvotním úspěchu rozhodli v započatém projektu pokračovat. Autentické andské melodie, spojené také s tradicemi a kulturou jihoamerického pásma And, slouží k zachování a propagaci tohoto hudebního bohatství regionu.

Dodnes zůstává hlavní programovou náplní čtyřdenní soutěžní klání, které se odehrává na různých pódiích a to ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. Souboj o hlavní cenu svádí i letos 28 hudebníků z různých koutů země.

V obou kategoriích účastníci poměří své hudební umění například v boji o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Soutěže se přitom mohou účastnit interpreti různého věku, průměrný věk však většinou nepřesahuje 22 let. Příležitost dostávají i ti nejmenší, kteří mají v programu vyhrazený svůj vlastní prostor.

Návštěvníci tak mají možnost poznat nové mladé talenty a vychutnat si mísení tradic s moderními vlivy. Pro mnoho umělců slouží festival jako významná platforma pro nastartování kariéry na národní i mezinárodní úrovni, jak dokazuje i fakt, že řada soutěžících byla následně nominována na cenu Grammy Latino v kategorii tradiční hudby.

Letos akce vzdává poctu mistrovi Rodrigu Silvovi a hudebníkovi jménem Hernando Sinisterra Gómez. Zároveň festival přivítá i zahraniční hosty, například interprety z Peru, Venezuely či Argentiny. Na hlavním náměstí se každý den od čtyř hodin odpoledne konají koncerty různých hudebních skupin přístupné zdarma pro všechny zájemce.

V rámci doprovodného programu se návštěvníci mohou zúčastnit odborných konferencí o andské hudbě, ale taky si pochutnat na gastronomických lahůdkách zdejšího kraje. Jedním z typických jídel je zde slepičí polévka známá jako sancocho de gallina. V Ginebře lze navštívit také dům, kde žil Mono Núňez se svou ženou, a dozvědět se tak více o jeho životě i díle. I samotná budova tohoto muzea stojí za shlédnutí, protože byla postavena před více než 150 lety.

Podrobné informace a program jednotlivých vystoupení a akcí naleznete na webových stránkách pořádající instituce Funmúsica: funmusica.org, nebo také na facebookové stránce akce zde.

Další zdroje: ElPais.com.co, Teatromayor.org. Foto 1, foto 2, foto 3.