kultura

Kolumbijský spisovatel Luis Fayad na knižním veletrhu Svět knihy 2019

Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha si jako čestného hosta jubilejního 25. ročníku vybral Latinskou Ameriku. Od 9. do 12. května 2019 tak na výstavišti v Holešovicích přiblíží českým čtenářům zevrubně pestrost literárního regionu prostřednictím besed s tamními spisovateli a dalšími zástupci literárního světa.

Do Prahy při té příležitosti zavítá řada latinskoamerických autorů. Největší hvězdou bude bezesporu génius hovořící mnoha literárními hlasy, nobelista Mario Vargas Llosa z Peru, žijící ve Španělsku. Do Česka přijede poprvé právě na pozvání Světa knihy Praha.

Osobně svou tvorbu představí mimo jiné i kolumbijský literát Luis Fayad a to konkrétně v těchto dnech:

9. 5. v 16.00 hod – Literární sál
Setkání s Luisem Fayadem, význačným představitelem kolumbijské prózy, který poprvé představí svou práci pražskému publiku. Exkluzivní ukázky z autorova díla přečte překladatel a zároveň moderátor pořadu Jan Hloušek.

10. 5. v 14.00 hod – Velký sál
Zdi v našich hlavách: Veřejnou debatu o Latinské Americe dnes téměř bezvýhradně ovládá Trumpova zeď. Hranice ale nejsou jen fyzické a existují i v našich hlavách. Jaká je pozice latinskoamerických autorů žijících v zahraničí – na opačné straně hranice? Účinkují Álvaro Enrigue, David Unger a Luis Fayad. Moderátor: David Llorente.

10. 5. v 15.00 hod – S201
Autogramiáda Luise Fayada, Álvara Enrigueho a Davida Ungera (autoři budou podepisovat své knihy).

Vedoucí představitel současné kolumbijské literární scény, romanopisec a básník se narodil v roce 1945 v Bogotě. Luis Fayad vystudoval sociologii na Kolumbijské státní univerzitě. Od roku 1975 žil v Paříži, Stockholmu, Barceloně a na Kanárských ostrovech. V roce 1986 získal stipendium v Berlíně, kde se usadil natrvalo. Pracuje jako novinář a spisovatel, přednáší na univerzitách a  v  kulturních centrech v Německu a po celé Evropě. Luis Fayad také často navštěvuje rodnou Kolumbii a  účastní se tamního kulturního života. Pořádá autorská čtení a  jiná vystoupení na univerzitách a  středních školách, v knihovnách, kulturních centrech, na knižních trzích a v knihkupectvích. Vydal několik románů a souborů povídek: Los parientes de Ester (1978), Compañeros de viaje (1991), La caída de los puntos cardinales (2000), Testamento de un hombre de negocios (2004), Regresos (2014). Samostatné povídky: Los sonidos del fuego (1968), Olor de lluvia (1974), Una lección de la vida (1984), La carta del futuro (1993), El regreso de los ecos (1993), Un espejo después (1995). Luis Fayad žije v Berlíně.

 

Na seznamu hostů figuruje také původem argentinský prozaik Rodrigo Fresán, Mexičan Álvaro Enrigue (žijící momentálně v New Yorku), jeden z nejvýznačnějších žijících guatemalských autorů David Unger (také žijící v současné době v USA) či představitelka tzv. nové argentinské prózy Mariana Enríquezová.

Na poslední chvíli potvrdil účast také filmař a komiksový scénarista Alejandro Jodorowsky pocházející z Čile. Tyto i další významné latinskoamerické spisovatele a hosty mohou čtenáři poznat nejen při debatách, ale i prostřednictvím novým překladů jejich děl. Latinskoamerickou literaturu navíc doplní i poznávání tamní kultury díky řadě výstav, filmových projekcí, koncertů či prostřednictvím ochutnávek této exotické kuchyně.

Hlavní letošní téma veletrhu se věnuje Paměti a vzpomínkám. Na Svět knihy Praha přijíždí také německá spisovatelka Herta Müllerová, návštěvníci tak mají jedinečnou možnost setkat se dokonce se dvěma nositeli Nobelovy ceny za literatura najednou. Ostatně oba současně se českému publiku představí večer 11. 5. v kině Lucerna, kde podebatují o významu literatury pro hlas svobody i politický boj. Celkem se zájemci mohou těšit na 685 programů, 769 účinkujících z 38 zemí a regionů světa a 17 výstav.

Více informací a kompletní program naleznete na stránkách veletrhu: sk2019.svetknihy.cz.

Další zdroje: Irozhlas.cz. Foto 1, foto 2, foto 3.

Jan Svěrák a film Po strništi bos na Eurocine 2019

V těchto dnech probíhá v Kolumbii již 25. ročník Festivalu evropského filmu známý jako Eurocine. Od svého počátku se tato akce snaží přiblížit místním milovníkům sedmého umění nejnovější evropskou filmovou tvorbu ve své kulturní i jazykové rozmanitosti, poskytnout publiku nevšední filmové zážitky a předvést uměleckou kreativitu starého kontinentu. Festival vznikl v roce 1994 a každoročně se koná za podpory zastupitelských úřadů evropských zemí v Kolumbii.

Letos byla akce zahájena hned první květnový den v Bogotě, kde potrvá do 12. května. Nicméně od 16. do 22. května se festival přesune do dalších tří měst, jmenovitě do Medellínu, Cali a Manizales.

Na programu figuruje téměř 30 filmů ze 17 různých evropských zemí. Role čestného hosta letos patří Irsku, nicméně mezi speciálními hosty se kromě Panti Bliss z Irska v Bogotě představí také významný český režisér Jan Svěrák. Snímkem, který na Eurocine reprezentuje českou produkci, je právě Svěrákův film Po strništi bos z roku 2017.

Hořká komedie se odehrává v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy a hrdinství, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině.

Kolumbijské publikum může český film vidět v následujících dnech:

Bogota

4. května v 6:15 hod – Cine Colombia Avenida Chile

8. května v 5:00 hod – Casa E, Sala Mayolo

9. května v 9:15 hod – Cine Colombia Avenida Chile

11. května v 6:00 hod – Cinemateca Distrital (za přítomnosti režiséra Jana Svěráka)

 

Medellín

16. května v 6:15 hod – Centro Colombo Americano de Medellín

18. května v 6:30 hod – Centro Colombo Americano de Medellín

 

Manizales

18. května v 9:00 hod – Cinespiral

 

Cali

19. května v 6:00 hod – Cinemateca Museo La Tertulia

Film je uveden v rámci sekce nazvané En foco… (V ohnisku), která přináší snímky vyprávějící příběhy spojené s vnitřním růstem, s empatií a vnitřní odolností, filmy, které sází na toleranci a odpuštění, ale taky na odvahu, která je potřebná k tomu vydat se kupředu, k ostatním a k lepšímu světu.

Kompletní program festivalu naleznete na oficiální stránce akce: www.festivaleurocine.com.

Zdroj: FestivalEurocine.com/noticias (foto 1-2).

Tereza Boučková a Elena Buixaderas na Knižním veletrhu v Bogotě

V rámci Mezinárodního knižního veletrhu v Bogotě, známého pod svou zkratkou FILBo 2019, se česká spisovatelka Tereza Boučková společně s překladatelku Elenou Buixaderas zúčastnily několika zajímavých debat.

Dne 25. dubna pohovořily s kolumbijským spisovatelem Nestorem Bautistou o tom, jak dát dohromady život, ze kterého zbyly jen trosky, co přichází po neúspěchu a kam směřuje život. V pátek 26. dubna byla plánovaná beseda na Národní pedagogické univerzitě bohužel zrušena, nicméně povídání nakonec proběhlo ve Veřejné knihovně Virgilio Barco. V sobotu 27. dubna pak Tereza s Elenou probraly téma aktuální české literatury v nakladatelství Santo y Seña.

Tereza s Elenou využily návštěvu Kolumbie a poznaly také některé z emblematických míst Bogoty a jiných částí země.

Kolumbijské vallenato slaví svůj velký svátek

V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.

Letos se pořádá již 52. ročník této výjimečné akce, konkrétně od 26. do 30. dubna v duchu motta Vallenato pro svět. Nicméně město Valledupar nabídlo návštěvníkům řadu akcí již v rámci předfestivalových týdnů, mimo jiné i akademické fórum o budoucnosti vallenata v digitální éře nebo slavnostní zahájení výstavy Velká hamaca (houpací síť). V průběhu samotného festivalu se pak konají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Účastníci letos pochází z pěti zemí, kromě domácí Kolumbie předvádí své umění i hudebníci z USA, Ekvádoru, Venezuely a Čile.

Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 74 profesionálních hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Poprvé se přitom finále soutěže odehraje už den před ukončením festivalu, aby právě závěrečný ceremoniál mohl patřit oficiální korunovaci vítěze.

K zajímavostem patří také nová soutěžní kategorie pro akordeonistky-ženy, do které se přihlásilo celkem osm žen v starší kategorii, ale i 13 soutěžících dívek v kategorii do 16 let. Ženy tak letos dostávají na festivalu vůbec poprvé výraznější a exkluzivní prostor.

Festival nabízí také řadu dalších akcí, koncertů a doprovodných akademických aktivit. Jedinečný tanec nazvaný El Pilón tradičně předchází oficiálnímu zahájení festivalu. Odkazuje na zvyk vallenatských žen vstávat brzy ráno a oškrábat zrna kukuřice (pilar el maíz), které slouží k přípravě tradiční místní snídaně, kukuřičných placek známých jako arepas. Během této ranní činnosti ženy zpívaly a zpěvy nakonec vyústily v tanec. Festivalový průvod pak vznikl z iniciativy Cecilie Monsalvo, která byla dlouho koordinátorkou soutěže a pak i prezidentkou festivalu. Zemřela teprve nedávno, festival se letos snaží poukázat na její odkaz a proto i letošní průvod proběhl na její počest.

Poznat kořeny místního folkóru mohou zájemci i díky tzv. vallenatským flámům (španělsky parranda), kde se hudba střídá s anekdotami, nechybí ani typická jídla a souboje veršů. Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.

Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.

Kromě hudebních vystoupení mohou zájemci podniknout třeba i okružní procházku po památnících města, z nichž většina souvisí právě s vallenatem. Spoustu akcí nabízí v daných dnech i jiné kulturní instituce.

Písně vallenata původně vyprávěly především o životě, psaly historii. Až později byly vallenatské zpěvy doplněné hudbou. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja.

Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.

Podrobnější informace naleznete na: www.festivalvallenato.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Česká spisovatelka Tereza Boučková na knižním veletrhu v Bogotě

Nového ročníku Mezinárodního knižního veletrhu Bogoty (FILBo), který letos probíhá v hlavním kolumbijském městě od 25. dubna do 6. května, se zúčastní také česká spisovatelka Tereza Boučková. Během její návštěvy Kolumbie ji doprovodí španělská překladatelka Elena Buixaderas.

Tereza s Elenou stráví v Kolumbii jen několik dní a budou mít tedy dost nabitý program. V rámci knižního veletrhu ve čtvrtek 25. dubna od 17 hodin ve Velkém sále Ecopetrol (Sál FILBo D) proběhne debata na téma Co se děje po neúspěchu? Kam směřuje život? Tereza Boučková zde pohovoří s kolumbijským spisovatelem jménem Néstor Bautista o bodech zvratu jako spouštěcích událostech v literární fikci. V sobotu 27. dubna se Tereza Boučková a Elena Buixaderas podělí o své názory na aktuální českou literaturu a to od 15 hodin v knihkupectví Librería Santo y Seňa.

Na veletrhu Tereza Boučková představí dvě knihy – Rok kohouta a Antologii současné české povídky. Díky spolupráci s nakladatelstvím Jhon Naranjo a podpoře Velvyslanectví České republiky v Bogotě naleznou zájemci na veletrhu i několik exemplářů těchto dvou knih, které dosud v Kolumbii nebyly k dostání.

Úspěšný titul Rok kohouta měl v České republice velký mediální ohlas a vzbudil také obrovskou polemiku. S více než 56 tisíci prodaných výtisků se jednalo dokonce o nejprodávanější knihu let 2008/2009. Název knihy odkazuje na rok, ve kterém se autorka narodila, a zároveň poukazuje na její rodné příjmení (Kohoutová).

Román formou autobiografického deníku zachycuje s velkou intenzitou a důvtipem osobní zkušenosti autorky, které by se daly shrnout do několika slov: krize ve všech směrech a jak se z ní dostat. Kniha vypráví o snaze znovu vybudovat život, který se změnil v trosky, překonání kreativního bloku a deprese okolo čtyřicátého roku věku, problémy po adopci dvou dětí romského původu, které se zapletly do kriminálního světa a připravily tak své adoptivní matce spoustu morálních otázek a pochyb, boj za uznání v roli scénáristky a další intimní momenty z autorčiny každodennosti. Zároveň kniha vyjadřuje kritický názor Boučkové na disidentské hnutí. Jedná se o cestu od totálního zoufalství a beznaděje po osvobozující světlo, provázenou humorem, často černým, který ulehčuje četbu a činí ji návykovou.

Antologii současné české povídky sestavil literární a výtvarný kritik a editor Radim Kopáč a o překlad se postaral Kepa Uharte. Sbírka obsahuje povídky 13 významných českých spisovatelů, jmenovitě Terezy Boučkové, ale také Michala Ajvaze, Dory Čechové, Ireny Douskové, Edgara Doutky, Emila Hakla, Jiřího Hájička, Jiřího Kratochvíla, Ivy Pekárkové, Petra Placáka, Petra Šabacha, Miloše Urbana a Michala Viewegha. Mnozí z těchto autorů patří mezi světově uznávané spisovatele.

 

Tereza Boučková, spisovatelka, scénáristka a publicistka, se narodila v květnu 1957 v Praze. Je dcerou slavného a kontroverzního českého spisovatele Pavla Kohouta. Po ukončení střední školy nemohla pokračovat ve studiu na univerzitě, protože se postavila proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, navíc podepsala i Chartu 77. Proto pracovala v různých dělnických profesích, například jako uklízečka, balička, pošťačka či domovnice, ale zároveň pokračovala i jako samouk ve studiu.

Za svou autobiografickou trojnovelu Indiánský běh, publikovanou zpočátku tajně v rámci samizdatu v 80. letech, získala v roce 1990, tedy již za demokracie, cenu Jiřího Ortena. V díle složeném z útržků vzpomínek podává hořké svědectví o nesnadném životě dcery jednoho z českých disidentů v socialistickém Československu.

Od roku 1989 pracuje jako nezávislá spisovatelka, která byla v rodné zemi opakovaně oceněna, přičemž největší význam má právě cena Jiřího Ortena. Napsala několik románů, povídek, ale věnovala se také filmovým a divadelním scénářům. Například své zkušenosti s dvěma adoptovanými syny romského původu zachytila ve scénáři k filmu Smradi (2002), režírovaného Zdeňkem Tycem. Vydala knihy jak vyprávěčské, tak novinářského charakteru, některá z jejich děl byla přeložena do němčiny či španělštiny.

Kromě již zmíněných romanů patří mezi její nejúspěšnější knihy také Šíleně smutné povídky. V tomto díle jsou osobní prožitky autorky nahrazeny univerzálními tématy. V třinácti krátkých textech zobrazuje samotu mužů a žen, krachy manželství a konce přátelských vztahů, zklamaná očekávání, rostoucí neurózu, duševní onemocnění, nebo přímo tragické úmrtí. Navzdory všemu si však zachovává jemný humor, často až absurdní. Její styl je ekonomický, minimalistický, pracuje se strohými větami, jen výjimečně se nechá svést melodramatickými lákadly. Její způsob psaní povídek, často blízký fejetonu, má jasně univerzální charakter.

Jak uvádí samotná spisovatelka:

„Když čtu silný, výborně napsaný příběh, ať už je to román nebo povídka, jsem pohlcena, okouzlena, zasažena. Ať je příběh šťastný nebo nešťastný, laskavý nebo ironický, ponořím se do něho. Vcítím se do života hrdinů, s nimi dýchám, žiju a nevím o světě kolem. Miluju, když mě autor dostane tak, že čtu a čtu a čtu, otáčím stránky, letím ke konci a současně si nepřeju, strašně moc si nepřeju, aby příběh skončil. Dočtu, a dál držím knížku v rukou i srdci a se zavřenýma očima vše ještě znovu prožiju… A teprve pak se pomalu vyvléknu z osudu, s kterým jsem pár dní a nocí na stránkách knížky žila a který mě na chvíli proměnil. A jsem to zase já, Tereza Boučková, spisovatelka, která chce prostřednictvím svého psaní zasáhnout duši jiných.“

 

Elena Buixaderas López se narodila ve Španělsku v roce 1969. Vystudovala fyziku a v roce 1996 odešla do Prahy, aby si udělala doktorát v české Akademii věd, kde pracuje jako výzkumná pracovnice dodnes. Jinými slovy, je doktorkou fyzikálních věd, výzkumnicí, ale zároveň i překladatelkou, spisovatelkou a básnířkou v jedné osobě.

Tím, že jejím rodným jazykem je španělština, přeložila do tohoto jazyka díla několika českých autorů, mezi nimi například knihy Jana Němce, Radky Denemarkové, Veroniky Bendové či právě Terezy Boučkové. Spolupracuje s několika vědeckými a literárními časopisy a je také autorkou několika básnických sbírek:  A través de los senderos infinitos (Estío, Miranda de Ebro, Burgos, 1996), Desconcierto para peregrinos (Ayuntamiento de Totana, Murcia, 2005) a Las estrellas de Copérnico/Koperníkovy hvezdy (Literární salón, Praha, 2017, česko-španělská dvojjazyčná edice). Za své dílo získala několik ocenění, například Čestnou zmínku v ceně poezie města Ciudad de Miranda (Miranda de Ebro, 1995), cenu za poezii Gregorio Parra (Murcia, 2004) a v roce 2016 byla finalistkou ceny Jovellanos za svou báseň Llanto por Michal Velisek. Od roku 2004 také řídí projekt nazvaný Luces de Bohemia, jehož cílem je šířit v České republice literaturu psanou španělsky.

Zdroje: TerezaBouckova.cz, Iliteratura.cz, CasaDelLibro.com, HusoEditorial.es. Foto 1 (Martin Vítek), foto 2, foto 3, foto 4.

Bogota v tónech klasické hudby

V době tzv. Svatého týdne, tedy v průběhu Velikonoc, zve hlavní kolumbijské město všechny milovníky klasické hudby na svůj jedinečný festival. Čtvrtý ročník tohoto svátku hudby a kultury nazvaný Bogotá je Brahms, Schubert, Schumann je věnovaný právě velikánům německého romanticismu a hlubokému vhledu do jejich repertoáru.

Program nabízí celkem 50 koncertů, které proběhnou na 15 různých scénách v 10 čtvrtích Bogoty a to ve dnech 17. až 20. dubna. V rámci koncertů se představí více než 30 sólistů, 7 orchestrů se sedmi dirigenty, pět chórů, čtyři kvarteta, jedno trio a jeden ansámbl. Renomovaní hudebníci a umělci sezvaní při této příležitosti pochází ze 14 různých zemí.

Jednou z důležitých letošních novinek je fakt, že akce složí poctu německé klavíristce, hudební skladatelce a pedagožce jménem Clara Schumann, jejíž jedinečná osobnost, schopnosti a kreativita byli historicky nedostatečně oceněny.

Jak název napovídá, festival se vždy snaží přiblížit a to co nejvíce podrobně dílo některého skladatele či hudební epochy. Akce se pořádá každé dva roky od roku 2013 a v předchozích ročnících už poukázala na hudbu romantického Ruska, Mozarta či Beethovena. Letos se tedy festival vrací k hudebnímu romanticismu, ale zaměří se na germánské skladatele daného období, tedy z dnešního Německa a Rakouska.

Na zájemce čeká zajímavá kombinace symfonické hudby, chorálové i komorní hudby, ale třeba i repertoár pro klavír. Nicméně organizátoři letos kladou důraz hlavně na vokální repertoár, sólisty, pěvecké sbory a symfonické orchestry.

Na seznamu pozvaných hostů figurují významné osobnosti hudebního světa jako je španělská sopranistka Elena Copons, německá mezosopranistka Iris Vermillion nebo rakouský baryton Gunter Haumer. Ze sólistů se akce zúčastní například britští klavíristé Stephen Hough a Roger Vignoles, houslista Ray Chen z Taiwanu či vyhlášený německý violončelista Jan Vogler. Rakouský klavírista Christopher Hinterhuber získal řadu ocenění a proslavil se také nahrávkou zvukového doprovodu k filmu Pianista Romana Polanského.

Těšit se můžete na orchestry z Německa či Belgie, kvarteto Mandelring z Německa či Modigliani z Francie. Nechybí ani domácí kolumbijský Filharmonický orchestr Bogoty, či Kolumbijský národní symfonický orchestr. Základní tématickou linii doplňují i další žánry klasické hudby jako je Lied, komorní hudba či individuální klavíristé.

Festival se od svého vzniku snaží přitáhnout pozornost co nejširšího publika, od mladých lidí přes všechny sociální sektory, aby tak všichni zájemci měli příležitost poznat tu nejlepší světovou hudbu. Proto se koncerty odehrávají v různých lokalitách města, festival se přesouvá i do několika kulturních center po celém městě, do kostelů, divadel i dalších nekonvenčních prostor. Tímto způsobem se široká veřejnost může klasické hudbě přiblížit, užít si ji a porozumět jí. Ostatně festival se stal příkladem i pro mezinárodní hudební scénu právě tím, že koncertů se většinou účastní mnohem mladší diváci, než bývá u klasické hudby běžně zvykem.

Konkrétně 12 z 15 scén festivalu je přístupných zcela zdarma. Navíc je většina vstupenek dotovaná a ceny tak začínají přibližně na 5 dolarech. Probíhají i tři zkoušky s významnými orchestry, které mohou zájemci navštívit bez zaplacení vstupného. Některé z výjimečných koncertů jsou pak vysílány regionálními kanály a sdílené prostřednictvím streamingu.

Kompletní program koncertů a podrobnější informace o festivalu naleznete na stránkách: festivalmusicaclasicadebogota.org.

Další zdroje: RCNradio.com, Kienyke.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Nový dokument o Fernandu Boterovi

V Kolumbii má v těchto dnech, konkrétně od 11. do 19. dubna, premiéru dokument o věhlasném malíři a sochaři, rodákovi z kolumbijského Medellínu, Fernandu Boterovi. Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, které na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si tak obdiv a pozitivní ohlasy jak z řad kritiků tak od široké veřejnosti. Ve svých dílech navíc často zpracovává i lidská témata a sociální problematiku své země i jiných míst světa.

A právě život, jak profesní, tak i ten každodenní osobní, jednoho z nejdůležitějších umělců 20. století zachycuje nový přes 80 minut dlouhý dokument. K vidění je v těchto dnech v kinech celkem 13 kolumbijských měst, konkrétně se promítá ve městech Bogota, Medellín, Cali, Barranquilla, Cartagena, Bucaramanga, Ibagué, Villavicencio, Manizales, Armenia, Popayán, Pereira a Montería. Natáčení celovečerního dokumentu trvalo 19 měsíců, během kterých tvůrci zavítali do 10 různých měst nejen v Kolumbii. Natáčelo se například v čínském Pekingu, v New Yorku v USA, v Paříži či italské Pietrasantě, kde má Botero svou rezidenci. Do kin se pak snímek dostává právě 70 let od zahájení Boterovy umělecké kariéry. V květnu bude dokument uveden také v Mexiku či Španělsku.

Za vznikem dokumentu stojí nápad kanadského producenta Dona Millara, kterého nadchla Boterova výstava putující po třech čínských městech v roce 2015. Do přípravy se však zapojila také Boterova rodina a někteří jemu blízcí lidé. Boterova dcera Lina se na dokumentu dokonce podílela v roli výkonné producentky a kreativní poradkyně. Podle jejich slov rodina souhlasila s natáčením, protože si přála, aby lidé poznali příběh jejich otce. I když existují snad desítky dokumentů o tomto mezinárodně uznávaném umělci, málokdy byly k vidění v jeho rodné zemi. Neexistoval ani žádný ucelený záznam o jeho díle a osobě, proto se kromě natáčení skupina výzkumníků věnovala studiu archívů o tomto mistrovi. Navíc právě díky aktivní účasti rodiny se podařilo do dokumentu zařadit i příběhy vyprávěné samotným umělcem, který běžně moc rád nemluví a raději nechává svá díla, aby mluvila sama za sebe.

V dokumentu se objeví více než 300 Boterových děl, takže divák shlédně přibližně 3 jeho díla za minutu. Snímek je tak zároveň intimní procházkou mapující profesní dráhu umělce považovaného za ikonu výtvarného umění Latinské Ameriky. Přibližuje jeho umělecké začátky, ale také největší úspěchy v různých částech světa komentované jeho vlastním hlasem či jeho nejbližšími. Diváci poznají všechna důležitá místa, kde se rozvíjel a odehrával jeho umělecký život, jako je italská Florencie, kde studoval na umělecké akademii, Paříž, kde se inspiroval díly v muzeu Louvre, či hlavní město Mexika, kde začal naplno tvořit svým charakteristickým stylem. Ukazuje umělce ale i v jeho dílně při tvorbě nových děl.

Zároveň se zaměřuje i na ne tolik známé detaily z jeho života, například na obrovský vliv, který měl na jeho charakteristický umělecký styl jeho otec. Ukáže i dopad tragické smrti jeho čtyřletého syna Pedra v roce 1974 v Madridu, kdy se po celý následující rok Botero ve svých malbách zaměřil čistě na ztvárnění svého syna. Diváci se dozví také o frustraci, kterou Botero prožíval kvůli tomu, že nezapadal do tradičních uměleckých hnutí, nebo o výjimečné skromnosti, lidskosti a výborném smyslu pro humor, který se skrývá za jeho odměřeným výrazem v obličeji.

Fernando Botero se narodil 19. dubna roku 1932 v kolumbijském Medellínu. I když ve 40. letech minulého století nebyla dráha umělce považována za zrovna prestižní povolání, rodiče Fernanda jeho záměr a vášeň podpořili. Uměleckou kariéru zahájil jako ilustrátor literární přílohy medellínského deníku El Colombiano, když byl ještě adolescentem. V roce 1951, tedy ve svých 19 letech, si splnil svůj první sen, když v Bogotě představil svou první samostatnou výstavu maleb v Galerii Leo Matiz. Krátký čas žil v severokolumbijském městečku Tolú, kde vznikl obraz Naproti moře, který byl následně oceňen v malířské soutěži. Botero poté odcestoval do Evropy, kde i krátce studoval na uměleckých akademiích ve španělském Madridu a italské Florencii, pobýval také v Barceloně či v Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk četbou, návštěvou evropských muzeí a především samotnou malbou.

V cestách pak pokračoval do Mexika, New Yorku a Washingtonu, období bohaté na novou tvorbu, ale chudé na ekonomické prostředky. Po návratu do Kolumbie získal další ocenění, osvobodil se od dřívějšího vzdáleného vlivu mexického muralismu, inspiroval se umělci italské renesance a jeho styl se konsolidoval. Od roku 1964 zahájil také první práce v oblasti sochařství, od roku 1975 se pak tomuto odvětví věnoval naplno. V devadesátých letech následovaly obrovské výstavy v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.

Z prvního manželství s nedávno zesnulou kulturní manažerkou jménem Gloria Zea má tři děti: Fernando je politikem za Kolumbijskou liberální stranu, Juan Carlos je spisovatelem a Lina pracovala jako televizní moderátorka. Ani dnes ve věku téměř 87 let se Botero nevzdálil od svého řemesla. Jeden den může ukončit obrovskou výstavu a následující den už od brzkých ranních hodin pracuje ve své dílně na novém díle. Fernando Botero patří také  k významným filantropům, kdy řadu svých děl věnoval rodné zemi i jiným pro něj významným místům.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Portafolio.co, Historia-biografia.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Výstava českých umělců v Medellínu

do 13. dubna 2019 probíhá výstava výtvarných a sochařských děl čtveřice významných českých umělců Františka Skály, Jiřího Šorma, Otto Plachta a Petra Světlíka a to v prostorách regionální galerie Palác kultury v historickém centru města Medellín. Kulturní projekt nazvaný Život bez hranic připravila česká Asociace Amigos de Colombia k 30. výročí Sametové revoluce a organizačně a finančně se na něm spolupodílelo Velvyslanectví ČR v Bogotě a Honorární konzulát ČR v Medellínu.

Součástí projektu byla poznávací cesta českých umělců po Kolumbii spojená s kulturní výměnou s místními umělci, umělecký workshop a následná prezentace zde vzniklého díla na společné výstavě v Medellínu.

Slavnostní zahájení výstavy proběhlo 13. března za účasti, mimo jiné, i guvernéra regionu Antioquia pana Luise Emilia Péreze a ředitelky regionálního kulturního institutu Palác kultury paní Isabel Cristiny Caravajal. Hlavní záměr projektu spočívá nejen v představení předních českých umělců v Kolumbii, ale také ve snaze podpořit kontinuální kulturní výměnu mezi oběma zeměmi.  Zastřešujícím tématem výtvarného workshopu bylo motto mír a usmíření, související jak s výročím Sametové revoluce, tak s mírovým procesem v Kolumbii.

Zdroj: mzv.cz/bogota. Foto (Alena Antonovičová).

Mezinárodní konference ve městě Barranquilla o pádu Berlínské zdi a transformaci Evropy

Ve středu 20. března a ve čtvrtek 21. března se ve městě Barranquilla uskuteční zajímavá konference nazvaná 1989-2019: Pád zdi a transformace kontinentu. Akce proběhne na univerzitě Universidad del Norte a koná se pod záštitou několika institutcí včetně Goetheho institutu, německého velvyslanectví v Bogotě a instituce Hienrich Boll Stiftung Bogotá. Během dvou dnů domácí i zahraniční hosté přiblíží všem zájemcům témata spojená s pádem Berlínské zdi a kolapsem socialismu ve východní Evropě, s dlouhodobými důsledky těchto událostí a s politicko-společenskou bilancí po 30 letech. Studenti se budou moci zúčastnit speciálního workshopu, který je věnovaný otázce: Jak se vypořádat s konfliktní minulostí?

Sedmé umění na pobřeží kolumbijského Karibiku

V první polovině března probíhá v severokolumbijské Cartageně již 59. ročník nejdůležitějšího filmového festivalu celé země. Jedná se zároveň o nejstarší soutěžní filmový festival latinskoamerického kontinentu vůbec, pořádaný již od roku 1960. Od 6. do 11. března tak mají všichni milovníci sedmého umění možnost poznat místní talent a také podpořit rozvoj národních projektů.

Letos přitom organizátoři vsadili na odkaz indiánské Ameriky a mísení ras, na příběhy kontinentu a na téma migrace. Ostatně i oficiální plakát s řadou postav různých typů i barev, který zároveň zobrazuje pohyb, migraci a barevně evokuuje Karibik, reprezentuje toto zamyšlení nad mestickou Amerikou a sociální dimenzí. Logo bylo inspirováno dílem rodačky města Cartagena, Dianou Herrera.

Díky novému uměleckému řediteli letos festival přece jen trošku mění zažitý styl, přináší pohled 3 zkušených kurátorů, producentů a profesorů z USA, Německa a Velké Británie, ale i 10 dalších národních kritiků, odborníků, režisérů, dokumentaristů a producentů. Tito kurátoři ohodnotili na 2400 filmů ze 62 různých zemí, no a v těchto dnech se návštěvníci mohou těšit na výběr 85 titulů. Festival tak opět nabízí vysoce kvalitní uměleckou tvorbu a láká i na jedinečný způsob zpracování historie, tradic i současných společenských otázek.

Snímky jsou tradičně rozděleny do několika soutěžních i nesoutěžních kategorií. Nechybí například sekce spojené právě s letošním tématem migrace a mísení ras, ale také fikce, dokumenty, díla dosud neznámých tvůrců, kolumbijská tvorba, krátkometrážní projekce, studentská tvorba, snímky natočené přímo v Cartageně, ale ani ukázka seriálů běžících na webu či experimentální tvorba. Stěžejní důraz je však kladen právě na místní tvorbu, která má na festivalu tradičně velmi silné zastoupení. Těšit se proto návštěvníci mohou i na dvě nové ukázky filmové tvorby afrokolumbijských a místních indiánských komunit.

Výherci jednotlivých soutěžních sekcí si i letos odnesou cenu v podobě sošky India Catalina. Jedná se o historickou postavu, indiánku, která byla zvolena symbolem festivalu v roce 1961, protože za dob španělského dobývání regionu sloužila jako překladatelka a tedy most mezi střetem kultur. V rámci festivalu si pak sošku odnášejí také výherci jednotlivých kategorií spojených s televizní produkcí uplynulého roku.

Zahájení festivalu patřilo šestému celovečernímu filmu režiséra Rubéna Mendozy, nazvanému Potulná dívka (Niňa Errante), který zavedl diváky do ženského světa. Rubén Mendoza je jedním z nejčastěji zastoupených režisérů na tomto festivalu, jeho filmová tvorba také opakovaně získala ocenění.

Z dalších filmů lze zmínit například Dny velryby (Los días de la ballena) režisérky Cataliny Arroyave, který pojednává o každodennosti medellínských sprejerů, nebo dokument Mír (La paz) režiséra jménem Tomás Pinzón Lucena. Pozitivní ohlasy u publika vzbudil také snímek Monos o skupině mladých partyzánů, promítnutý za účasti režiséra filmu Alejandra Landese. Jednalo se o kolumbijskou premiéru, film však zaznamenal úspěchy už na filmových festivalech Sundance a Berlinale.

Festival vzdává letos poctu režisérům Ethanu Coenovi a Víctoru Gaviriovi, ten se proslavil například slavným filmem Prodavačka růží (La vendedora de rosas), či herci Michaelu Shannonovi. Všichni se taky osobně v těchto dnech v Cartageně představili.

Součástí programu je i série debat, které analyzují budoucnost audiovizuálního umění v zemi a v rámci kterých se můžete setkat například s JC Chandorem, autorem filmu Trojitá hranice (Triple frontera) vysílaného na Netflixu nebo s herečkou Natalií Reyes, protagonistkou uznávaného filmu Tažní ptáci (Pájaros de verano).

Velký úspěch zaznamenal v minulých letech i paralelní filmový program nazvaný Kino v městských čtvrtích. O zahájení devátého ročníku se postaral místní rodák Rafael Martínez Moreno, který publiku představil svůj první celovečerní film EL PIEDRA. Natáčel se v lidových čtvrtích Cartageny, účinkují zde i místní herci a vypráví příběh Reynalda, přezdívaného El Piedra, bývalého boxera, kterému se změní život v okamžiku, kdy se u jeho dveří objeví 12letý chlapec a tvrdí, že je jeho syn.

Doprovodný program zahrnuje řadu akademických besed, debat, workshopů, výukových lekcí, ale například i výstavu Diany Herrera a její sbírky o migraci a pohybu.

Filmoví nadšenci se pak mohou přesunout o kousek východněji do města Barranquilla, kde hned 12. března začíná sedmý ročník místního filmového festivalu. Až do 22. března bude promítnuto na 70 produkcí, při zahájení se připomene osobnost Ismaela Escorcii.

Více informací a podrobný program naleznete na oficiální stránce festivalu v Cartageně: www.ficcifestival.com a festivalu v Barranquilla: web.ficbaq.com.

Další zdroje: Semana.com, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.