kultura

Poslechněte si povídání s paní Eliškou Krausovou

V pátek 29. května si na stránkách Colombian Art můžete poslechnout rozhovor s ředitelkou Asochecy, paní Eliškou Krausovou.

Botero má narozeniny: 88 let a 20 let jeho muzeum

Světově proslulý malíř z Antioquia Luis Fernando Botero Angulo bude mít 88 let dne 19. dubna 2020. K tomuto dni slaví Boterovo muzeum v Bogotě 20 let od svého založení a bylo otevřeno pro veřejnost v listopadu 2000. Toto muzeum se stalo “povinným” místem pro turisty navštěvující Bogotu.

Mistr Fernando Botero daroval Národní Bance (Banco de la República) 85 děl mezinárodních umělců, jako jsou Picasso, Leger, Renoir, Monet, Dalí, Giacometti, Freud nebo Bacon, a 123 svých děl.

Sbírka se pyšní reprezentací, která odpovídá vývoji moderního umění, „od impresionistického hnutí na konci 19. století do poslední dekády 20. století“, jak je popsáno na stránce Banco de la República.

Jednou z podmínek darování mistra Fernanda Botera bylo to, že žádné z darovaných děl nebylo možné zapůjčit nebo změnit místo a chtěl určit, kam by každé z děl mělo jít.

Před dvaceti lety, v úvodním projevu zahájení této sbírky, mistr Botero uvedl, že darováni souboru obrazů, kreseb a soch, jeho zpřístupněných veřejnosti, byl také aktem směřujícím k míru po kterém kolumbijci touží, mír, který vyžadoval kolektivní úsilí “s hmatatelnými skutečnostmi, s konkrétními a jednoznačnými projevy vůle k harmonii. Z tohoto důvodu bych chtěl, aby byl tento dar interpretován jako osobní demonstrace mé víry v naši zemi”, uvedl.

I když malíř a sochař v Kolumbii nežije, zdůraznil, když se ho zeptali, proč opustil tato díla v Kolumbii, řekl: “Odpověď zní, že právě proto, že naše země je obtěžována násilím, musí tato sbírka zůstat tady. Civilizace musí být proti barbarství; proti násilí dáme kulturu; musíme stavět umění proti nesnášenlivosti, protože umění není rozmarem, který zdobí společnost, ale duchovní potřebou, kterou musíme sdílet s nadšením.”

Práce Fernanda Botera je charakterizována kreativitou, smyslností ve formách, řízením objemu, chutí k nepředvídaným detailům a kombinací ironie a respektu, které označilo jeho zpracování kolumbijských témat nebo jeho narážky na univerzální umění.

Fuente: Museo Botero. , Foto 1: Fermando Botero – Wikipedia.cz. , Foto 2: Una familia – Museo Botero. , Foto 3: Homre a caballo – Museo Botero.

Poznejte sopku Nevado del Ruiz a okolí s Českou televizí

Nedávno Česká televize odvysílala cestopis, který divákům ukázal některé ze zajímavostí kolumbijského regionu Cauca. Dne 8. dubna pak Česká televize uvedla další díl cestopisu nazvaného Na cestě, který tentokrát zavedl zájemce k sopce Nevado del Ruiz, ale také přiblížil další pozoruhodná a nevšední místa v okolí. I tento výlet doprovází vtipný komentář Jiřího Bartošky a Miroslava Donutila, kdy se zároveň dozvíte spoustu zajímavých informací.

Majestátní vulkán při svém probuzení v roce 1985 smetl ze zemského povrchu město Armero i s jeho dvaceti pěti tisíci obyvateli. Přestože se událost vepsala do života mnoha lidí, kraj dnes kypí životem a místní obyvatelé jsou považováni nejen za vzor kolumbijské pohostinnosti, ale také baštu konzervativních hodnot této jihoamerické země. Můžete nahlédnout do dnešního života v krajině plné kávových plantáží, které se také přezdívá zona cafetera neboli oblast kávy. V krajině strmých úbočí And se daří nejen kávě, ale i dalším exotickým plodinám. Pěstitelé na svých farmách mají díky rozmanitému klimatu možnost pěstovat v závislosti na nadmořské výšce celou řadu rozličných plodin, od brambor až po guanabanu. Kraj je bohatý nejen na plodiny, ale i na nerostné zdroje. V dolech v hornickém městečku Marmato se těží zlato již pět set let. Hornické rodiny si pronajímají jednotlivé štoly a sní svůj sen o nalezení bájného El Dorada. V oblasti níže pod vulkány se rozprostírá pacifická džungle, která směřuje až k Tichému oceánu. Kraj je známý svými komunitami potomků černých otroků. Jejich kultura je velmi rozdílná od tradicionalismu hrdých pěstitelů kávy v hornatých oblastech. Tento díl cestopisu je pestrou pohlednicí různorodé krajiny i odlišných kultur, které po staletí žijí vedle sebe.

Cestopis připravuje produkční společnost Frmol s.r.o., která uspěla v konkursu na tento žánr. Tvůrci se zaměřují především na atraktivní a často nepříliš známé lokality. V nich samozřejmě popisují všechny typické aspekty – přírodní, historické, kulturní i sociální. Hlavní důraz však kladou na způsob života a tradice obyvatel, neboť právě oni utvářejí prostředí, ve kterém žijí.

Díl Na cestě po kolumbijském Nevado del Ruiz můžete shlédnout na stránkách České televize zde.

S Českou televizí po kolumbijské Cauce

Nový díl cestopisu Na cestě, odvysílaný 11. března, zavedl diváky České televize do oblasti kolumbijské Caucy. Regionu dala jméno řeka Cauca, která protíná Kolumbii od jihu na sever, je jedním ze dvou páteřních toků země a odděluje od sebe údolím západní a centrální Kordilleru. Tento výlet doprovází vtipný a zasvěcený komentář Jiřího Bartošky a Miroslava Donutila.

Můžete se tak vydat za úchvatnou historií a koloniální architekturou hlavního města kraje, města Popayán. Na dohled od města se tyčí majestátní vulkán Purace do výšky téměř pěti tisíc metrů. Pro místní indiánské obyvatele je vulkán posvátným místem. Nedaleko od Popayánu leží horské městečko Silvia, kde se v době natáčení odehrávaly i karnevalové slavnosti Negros y Blancos. Město Silvia však proslulo především svými tradičními trhy, na které se sjíždějí každé úterý indiáni z okolních hor, aby prodali své výrobky. Cestopis pak umožňuje také nahlédnout do života jednoho z indiánských kmenů, který žije v okolních horách. Jmenuje se Misak a navzdory svému nelehkému osudu ve válkou zmítané zemi stále dodržuje tradiční způsob života.

Cestopis připravuje produkční společnost Frmol s.r.o., která uspěla v konkursu na tento žánr. Tvůrci se zaměřují především na atraktivní a často nepříliš známé lokality. V nich samozřejmě popisují všechny typické aspekty – přírodní, historické, kulturní i sociální. Hlavní důraz však kladou na způsob života a tradice obyvatel, neboť právě oni utvářejí prostředí, ve kterém žijí.

Díl Na cestě po kolumbijské Cauce naleznete na stránkách České televize zde.

Koncert kytaristy Petra Víta v Bogotě

V pátek 28. února proběhl v Bogotě velmi příjemný a netradiční koncert známého kytaristy Petra Víta, pořádaný českou ambasádou ve spolupráci s Asochecou. Akce se konala v bytě paní velvyslankyně Kateřiny Lukešové.

Pan Vít potěšil účastníky několika skladbami: Asturias (Isaac Albéniz), Suite La menor (Jan Losy), Manhá de Carnaval (Luiz Bonfá), Alfonsina y el mar (Ariel Ramírez), tradiční flamenko Soleá či sefardská píseň Cuando el Rey Nimrod. Přidal i některé své vlastní skladby, konkrétně Milonga a Homenaje al Océano.

Petr Vít je nejen aktivním hudebníkem ale také profesorem brněnské konzervatoře a uměleckým ředitelem festivalů Ibérica a Colores Flamencos. Za dlouholetou propagaci španělské kultury obdržel v roce 2014 od španělského krále Dona Juana Carlose I. Čestný kříž řádu za občanské zásluhy. Po úspěších v oblasti klasické kytary totiž začal objevovat zcela jiný hudební svět a očarován flamenkem studoval tento styl přímo ve španělské Andalusii. Prožil mnoho let v andaluské Granadě, která se stala de facto jeho druhým domovem. Kromě své koncertní a pedagogické činnosti se Petr Vít věnuje také skladatelské práci, která zahrnuje kompozice pro sólové nástroje, komorní a scénickou hudbu.

Hudbu Petra Víta můžete blíže poznat třeba na těchto videích na YouTube: Del mar al cielo, Granaina.

Blíží se největší kolumbijský karneval

Po uměleckém karnevalu na počátku měsíce (více informací zde) vrcholí přípravy na vůbec největší a nejvýznamnější karnevalovou akci nejen ve městě, ale i v celé zemi. Od 22. do 25. února se město Barranquilla roztančí v pestrých barvách i rytmech, protože jak říká dlouholeté motto karnevalu: kdo ho žije je ten, kdo si ho užívá!

Tato jedinečná akce, zapsaná pro svou autentičnost i na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, vznikla z míšení indiánské, černošské i bělošské kultury. Karneval se tak vyznačuje rozmanitostí folklórních vyjádření. Každá maska, tanec, kostým či převlek, které jsou k vidění během těchto dní, mají svůj význam. Ten se může ukrývat v nějaké současné události, nedávném případu na poli národní politiky či kapitoly amerického kontinentu v dobách kolonie. V ulicích se mísí fantazie, individuální i kolektivní kreativita, lesk kostýmů a jedinečné choreografie úžasných tanečníků, kterým neschází energie a elán ani ve čtyřiceti stupňových teplotách.

Návštěvníci se mohou těšit na typické masky a postavy karnevalového veselí. Symbolem karnevalu je bezpochyby postava nazvaná Marimonda, známá dlouhým nosem, velkými kruhy v oblasti očí a zvláštním eroticky laděným tvarem pusy. Původně postava definovala typického zdejšího veselého a chudého obyvatele, dodnes pak vyjadřuje postoj obyvatel kolumbijského pobřeží, kterým je vlastní výsměch i trocha toho vymýšlení si. Typické legrační pohyby a gesta dodávají převleku osobnost.

Královnu karnevalu volí rada pořadatelů každý rok, ta se pak účastní všech důležitých událostí karnevalových dní. Poněkud šíleně může působit postava známá jako María Moňitos, která všechny kolem objímá, líbá a odhaluje nejhorší tajemství partnerům, tedy pokud nedostane řádně zaplaceno. Tato drbna, která tvoří nedílnou součást karnevalu již více než 30 let, znázorňuje nestydatého, výstředního a nápadného obyvatele pobřeží. Indiánské obyvatelstvo často zastupuje postava tzv. indiána červené kůže nebo mohykána.

Jedním z nejtypičtějších tanců je Tanec Kongů, jehož původ pochází z doby kolonie, kdy do kolumbijského Karibiku dorazili první afričtí černoši. Tento pouliční tanec znázorňuje africké bojovné kmeny. Obdobný je i tanec Garabatos, v rámci kterého se s ironií a sarkasmem předvádí boj mezi životem a smrtí. Tímto tancem se černošští otroci banánových firem nejen vysmívali svým pánům, ale také své vlastní nepříznivé situaci, přírodě, práci, bohům, smrti a všemu, co nacházeli kolem. Součástí tance tak je i postava Smrti, která je poražena životem a štěstím. To ovšem neznamená, že by tato postava nebyla přítomna i v dalších dnech oslav, i v závěrečném pohřebním průvodu se snaží znovu povstat, ale nikdy nezvítězí nad veselícím se davem.

Hned v prvním dni karnevalu (22.2.) projde průvod trasu dlouhou čtyři a půl kilometru. Kromě tradičních tanců a převleků se přihlížející mohou těšit také na velké alegorické vozy a zejména na velkou pohyblivou strukturu, která poveze Královnu, nejočekávanější figuru celé akce. Toto setkání je známé jako Bitva květin a odkazuje svým názvem na události roku 1903, kdy místní generál přišel s iniciativou vytvořit průvod, v rámci kterého by se rozhazovaly květiny, ve snaze zapomenout na probíhající válku.

Na stejném místě, které je v průběhu karnevalu označováno za cumbiadrom, se v neděli (23.2.) odehraje Velká zastávka tradic, kde může publikum shlédnout nejrůznější typy tanců a masek. Emoce a nadšení pokračují i v pondělí (24.2.) dnem Velké zastávky fantazie. Taneční skupiny a spolky se představí v zářivých kostýmech a svými avantgardními choreografiemi přiblíží současné tendence. Všechny tyto průvody jsou k vidění z okolních pavlačí a tribun, které je nutné si zarezervovat prostřednictvím turistických agentur. V některých částech města jsou přichystány také židle k pronajmutí.

Závěr festivalu (25.2.) pak tradičně patří Joselitovi a symbolickému pohřebnímu průvodu. Lidé se simulovaným smutečním průvodem loučí s touto postavou, která umírá po čtyřdenním velkém flámování. Vypráví se, že tento zdejší obyvatel natolik miloval karneval, že se už od soboty ztratil z domova a ve velkém slavil, účastnil se průvodů a veselí, navíc vždy s lahví rumu v ruce.

Když byl pak příbuznými nalezen v úterý na ulici, mysleli si, že je mrtvý. Proto mu připravili pohřeb a když s jeho tělem procházeli ulicemi, Joselito se ze svého opileckého spánku probudil s tím, že není mrtvý, že byl jen na flámu. Tato historka se tak každoročně připomíná průvodem mužů a žen převlečených do vdovských šatů, kteří oplakávají opilého Joselita a loučí se s končícím festivalem.

Město ale žije karnevalem už před jeho oficiálním zahájením. Například 20. února proběhne korunovace královny a koncert legendárního hudebníka žánru salsa z Panamy, Rubéna Bladese. O den později vystoupí na velkém nočním koncertu řada známých zpěváků a umělců jako Ricky Martin, Carlos Vives, Checo Asocta či Jessi Uribe. Ti, které spíš zajímají tradice a folklór, se mohou zaposlouchat do těchto rytmů na náměstí míru v rámci akce Noche de Tambó. Zatančit si zcela zdarma můžete díky programu Tančí ulice. V průběhu karnevalu pak nabízí doprovodný program s koncerty a vystoupeními i řada hotelů, diskoték či rekreačních center ve městě.

Podrobnější informace o jednotlivých hlavních i doprovodných akcích naleznete na stránce: carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Výstava Vždy budu žít v Bogotě

Za přítomnosti představitelek Asocechy, diplomatických zástupců České republiky a Taiwanu, ale také autorit židovské komunity a dalších náboženství a vedoucích představitelů Okresního sekretariátu vlády v Bogotě proběhlo slavnostní zahájení výstavy Vždy budu žít: obrázky dětí z Terezína.

Tato jedinečná událost se konala dne 5. února v rámci Světového týdne mezináboženské harmonie mezi všemi náboženstvími, vyznáními a vírami, který byl takto vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 2010. Asocheca byla pozvána k účasti na této akci oddělením Záležitostí svobody náboženství a smýšlení spadajícím pod Ředitelství lidských práv Okresního sekretariátu vlády v Bogotě.

Výstava je přístupná pro širokou veřejnost ve dvou křídlech v prvním patře budovy Sekretariátu vlády, který sídlí v budově Liévano na adrese ulice 11 č. 8-17 v Bogotě. Ke shlédnutí jsou obrázky terezínských dětí do 18. prosince a to v době úředních hodin Sekretariátu.

Ukázka zahrnuje 31 reprodukcí obrázků vytvořených dětmi v době jejich uvěznění v nacistickém koncentračním táboře v Terezíně poblíž Prahy. Z minimálně 15 tisíc dětí, které prošly Terezínem na cestě do Osvětimi, přežilo pouhých 100. Výstava zároveň připomíná i výročí 75 let od příchodu ruských vojsk do Osvětimi a osvobození přeživších. To, co se dělo v Terezíně, známe díky učitelce umění, paní Friedl Dicker Brandeis. Ta během své internace v tomto táboře tajně učila děti umění a kresbě a poskytovala tak uvězněným dětem i jistou terapii. Před svou smrtí zachránila na 4500 obrázků, které později posloužily jako důkazy v Norimberském procesu a dodnes podávají nesmazatelné svědectví o tehdejším barbarství.

Prostřednictvím Světového týdne OSN vyzývá různá vyznání a náboženství k většímu dialogu, který by zajistil lepší vzájemné porozumění, harmonii a spolupráci mezi lidmi. Zároveň vyzdvihuje nutnost, aby morální imperativy všech náboženství a přesvědčení zahrnovaly mír, toleranci a soužití s respektem.

Město Barranquilla zve na Karneval umění

Počátek února bude ve městě Barranquilla na pobřeží kolumbijského Karibiku patřit umění. Od 6. do 9. února tam totiž proběhne již 14. ročník Mezinárodního karnevalu umění, který láká všechny návštěvníky na rozmanitý program v duchu motta „party přemýšlení“. Jedná se o oslavu všech možných způsobů kreativní tvorby a myšlení.

Pod záštitou nadace Fundación La Cueva se letos představí na 40 speciálních hostů, jak domácích, tak zahraničních, řada z nich se může pochlubit národními či mezinárodními cenami ve svých oborech. Karneval bude tradičně probíhat v různých částech města jako je Kulturní karibský park, místní filmový archiv, restaurace a bar La Cueva či zahrady divadla Teatro Amira de la Rosa, kde bude připraven program pro ty nejmenší. Jako každým rokem je vstup na jednotlivé akce zdarma a je omezen pouze kapacitou v případě uzavřených míst. Aby byl zachován karnevalový duch celé události, návštěvníkům se doporučuje přijít v maskách.

V hlavní roli letošního setkání významných tvůrců na pobřeží kolumbijského Karibiku není nikdo a nic jiného než tvorba, reflexe, myšlení, podívaná a magie. Jedná se o čtyři dny, kterým vévodí literatura, scénické umění, výtvarné umění, sedmé umění tedy kinematografická tvorba, komická vystoupení a spousta dalších vyjádření kreativity a představivosti.

Do Barranquilly přijedou umělci například z Itálie, Španělska, Portorika, Dominikánské republiky, Spojených států, Mexika, Kuby, Argentiny či Peru. Zvláštní pocty se dostane kubánskému hudebnímu duu Hansel a Raúl, kteří budou oceněni za 40 let své umělecké dráhy a zúčastní se i jednotlivých akcí karnevalu. Z dalších hudebníků pořadatelé vyzdvihují přítomnost El Kanka ze Španělska či hudebníka jménem José Mangual Jr, známého protagonisty salsy z New Yorku.

Mezi čestnými hosty vyniká také britský režisér Peter Webber, který stojí za známými filmy jako Hannibal – Zrození, Emperor či Dívka s perlou. Na karnevalu představí svůj nový dokument o hudbě reggae a umělcích z Jamajky nazvaný Inna de Yard. Na programu figurují i zajímaví spisovatelé jako je kubánský novinář a historik Rafael El Chino Lam, spisovatel, kritik a sochař Guillermo Linero či uruguayská spisovatelka Fernanda Trías.

Kontroverzní literární žurnalistiku bude zastupovat jedna z nejlepších představitelek Latinské Ameriky, peruánská kronikářka Gabriela Wiener. Argentinský spisovatel Gonzalo Garcés či spisovatel Frank Báez z Dominikánské republiky se také podělí o své literární zkušenosti.

Ani domácí umělci a tvůrci nezůstávají v pozadí. Publikum roztančí Lisandro Meza, své schopnosti předvede slavný akordeonista Alfredo Gutiérrez, zpěvačka žánru vallenato Marina Quintero či známá pianistka Teresita Gómez, považovaná za nejvýznamnější koncertní mistryni na území Kolumbie. Z Tichomoří zavítá do Karibiku skupina La Mambanegra. Nebude chybět ani filmový režisér Víctor Gaviria, autor filmu Prodavačka růží (La vendedora de rosas) a dalších, expert na obor orientálního lékařství Pacho Fadul či bioložka a akademička Brigitte Baptiste. Návštěvníci se mohou těšit i na řadu kolumbijských spisovatelů jako je Laura Restrepo, Juan Gossaín, Pedro Badrán, žurnalista Antonio Morales či kronikář Alberto Salcedo Ramos.

Program je tedy opravdu rozmanitý a každý si v něm najde to své. Plakát letošního ročníku pak pochází z dílny italského umělce jménem Enrico Mitrovich. V Barranquille tento umělec a fotograf vystaví svou monumentální instalaci inspirovanou v ptactvu a jeho letu pod názvem Sen Mitroviche (El sueňo de Mitrovich). Součástí tohoto díla je na osm tisíc ručně nakreslených kardinálů červených (druh opeřence), na kterých umělec pracoval 20 let. Tato výstava nemá ve světě konkurenci a bude volně přístupná pro širokou veřejnost od 6. února.

Podrobnější informace naleznete na stránkách pořádající instituce: fundacionlacueva.org.

Další zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Svátek literatury i myšlení, je tady Hay Festival

Nabitý kulturní program počátku roku ve městě Kartagena vyvrcholí na konci měsíce ledna oblíbeným Hay festivalem. Již 15. ročník kolumbijské verze této jedinečné události, považované za nejvýznamnější platformu světového myšlení, se odehraje ve dnech 30. ledna až 2. února.

V letošním roce se debaty a diskuze z velké části zaměří na několik nosných témat, konkrétně na otázky související s klimatickou krizí, vědou, politikou i genderovými rozdíly. Návštěvníci se mohou těšit na řadu výjimečných osobností z různých koutů světa i z hostitelské Kolumbie. Zahajovací debaty se ujme známá španělská herečka Maribel Verdú, která pohovoří s ředitelem deníku El Tiempo, Robertem Pombem. Dalším speciálním čestným hostem bude Dilma Rousseff, která podebatuje s editorem periodika El País Américas, Javierem Morenem, o tom, co se v současnosti děje s levicí v Latinské Americe, ale i obecně ve světě a o výzvách, kterým levicová hnutí čelí. Bývalá brazilská prezidentka má za sebou dlouhou politickou kariéru, ale také mnoho zkušeností jako aktivistka, i proto je její přítomnost na festivalu příjemným překvapením.

V souvislosti s tématem životního prostředí vystoupí kolumbijsko-kanadský antropolog a etnobotanik Wade Davis, který bude mluvit o své rozšířené knize Řeka: zkoumání a objevy v amazónském pralese, Američan David Wallace-Wells pak o svém díle Nehostinná planeta: Život po oteplení. Ze spojených států přijede také vědecká propagátorka Jennifer Ackerman, která se podělí o výsledky svého výzkumu o překvapivé inteligenci ptactva.

Věděcký ředitel Alexander Antonelli z Británie se zaměří na problémy současného světa, které mohou být vyřešeny, pokud se podíváme na rostliny a jejich vlastnosti. Milovníci vědy se mohou těšit na přednášku uznávaného vědce Christopha Galfarda o postavě Einsteina a vědeckého propagátora Philipa Balla o tom, Jak pěstovat lidskou bytost, kde přiblíží svou práci, kterou založil na pokusu se svou vlastní kůží. Ve spolupráci s britskou Výzkumnou radou přírodního prostředí představí pořadatelé Hay Festivalu program Trans.MISSION II, iniciativu, která se snaží propojit osobnosti světa kultury a vědy. Místní kolumbijští komunitní lídři pak informují návštěvníky o tom, jak brání a chrání svá území.

V rámci genderových debat se představí kanadská spisovatelka a literární kritička Margaret Atwood, která má za sebou dlouhou literární dráhu, její knihy čtou milióny osob po celém světě a nedávno získala ocenění Booker Prize. Podle ředitelky festivalu, Cristiny Fuentes La Roche, patří totiž k dalším velkým výzvám tohoto století hledání rovnosti mezi pohlavími. Proto i mezi pozvanými hosty jsou v rovném počtu zastoupeni jak muži tak ženy.

Na seznamu jedinečných hostů figuruje dále také kubánský literát Leonardo Padura, s novou edicí své knihy Obličeje salsy, série profilů nejlepších skladatelů a interpretů tohoto hudebního žánru. Jedna z nejlepších mladých latinskoamerických spisovatelek, Mexičanka Valeria Luiselli, přiblíží své zkušenosti při obraně středoamerických dětí migrantů před soudem Spojených států. Festival vyvrcholí debatou o folklóru kolumbijských východních nížin a zejména koncertem hudby tohoto regionu.

Hay festival byl původně zaměřen hlavně na literaturu, ale postupem času se proměnil v platformu k diskuzím o významných tématech hýbajících světem. V dnešním polarizovaném světě, kde narůstají extremismy, falešné zprávy a populismus, si festival klade za cíl chránit a podpořit kulturu, která nás nutí přemýšlet, rozšiřovat si obzory a zpochybňovat svět. Proto se snaží vytvářet prostor pro debaty, výměnu myšlenek, iniciovat kritické myšlení, ale také oslavit to nejlepší z literatury a současných myšlenkových proudů.

Zároveň klade akce od svého vzniku důraz na to, aby nebyla považovaná širokou veřejností za nějakou elitní akci, ale aby byla vnímána jako přístupná pro všechny. Od počátku tak probíhají doprovodné akce a debaty v místních čtvrtích, včetně aktivit pro děti a mládež, které se často konají i v průběhu roku. Některé debaty a zprávy jsou sdíleny na webu v podobě nahrávek, podcastů či streamingových videí.

Hay festival se v Kartageně poprvé konal v roce 2006 a díky enormnímu pozitivnímu ohlasu široké veřejnosti se přesunul také do dalších městeček i celého kraje Bolívar. Probíhá i v kraji Antioquia, konkrétně v městečku Jericó začíná 24. ledna a v Medelínu od 29. ledna.

Celý program a další podrobnosti můžete nalézt na stránkách festivalu: hayfestival.com.

Další zdroje: RevistaArcadia.com, ElTiempo.com, Semana.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Festival hudby města Cartagena v plném proudu

Koloniální perla kolumbijského pobřeží Karibiku patří k nejnavštěvovanějším místům v Kolumbii. V lednu navíc láká na několik zajímavých kulturních akcí, přičemž tou první je známý mezinárodní festival vážné hudby, který probíhá od 4. do 12. ledna. Orchestrální a komorní hudba, vokální repertoár, který spojuje hudbu a poezii, ale i alternativní iniciativy, to vše čeká v těchto dnech návštěvníky jedné z nejdůležitějších hudebních akcí Latinské Ameriky.

Letošní 14. ročník přitom přináší na 35 koncertů za účasti kolem 200 hudebníků, kteří rozezní magické prostředí města Cartagena v duchu motta To krásné a to výjimečné. První část motta odkazuje na období klasicismu a velikány světové hudby Haydna a Mozarta. Druhá část se vztahuje k přechodu klasicismu v romantickou citlivost, ke kterému došlo ve Vídni mezi druhou polovinou 18. a první polovinou 19. století, s Beethovenem a Schubertem jako klíčovými představiteli tohoto období. Nicméně hlavní programovou linii tvoří právě dílo Franze Schuberta, který se narodil na konci ledna 1797 ve Vídni v hudební rodině. Již ve třinácti letech začal skládat první kvarteta a komorní díla, v šestnácti letech složil svou první symfonii a operu. I přes svůj krátký život, zemřel ve věku pouhých 31 let, zvládnul složit bezpočet děl. Na festivalu zazní pět z jeho devíti symfonií, komorní skladby a dva cykly tzv. lieder, tedy krátkých skladeb, které kombinují poezii, zpěv a klavír.

Na programu figuruje řada zajímavých umělců mezinárodního formátu, známých svou specifickou a inovativní interpretací skladeb. Mezi nimi vyniká zejména amsterdamský orchestr Camerata Royal Concertgebouw nebo rakouský Camerata Salzburg, orchestr ověnčený řadou mezinárodních cen. Do Cartageny zavítal také italský klavírista Andrea Lucchesini, dnes považovaný za jednoho z předních interpretů Schubertova díla, sopranistka Martína Fender či mezzosopranistka Elisabeth Kulman, obě z Rakouska.

Nechybí ale ani vynikající kolumbijští umělci jako bogotský rodák Adrián Chamorro, houslista a ředitel Filharmonického orchestru města Cali, violončelista Santiago Caňón-Valencia, který v loňském roce získal stříbrnou medaili v mezinárodní soutěži, harfista Elvis Díaz, zpěvačka Paola Leguizamón či trumpetista Juan Pablo Noreňa. Houslista a učitel hudby Leonardo Federico Hoyos, který patří vůbec k těm nejvýznamnějším v rámci Latinské Ameriky, studoval v Moskvě, Německu i rodné Kolumbii. Nyní působí jako profesor na Hudební konzervatoři Národní univerzity Kolumbie a na uznávané soukromé univerzitě Universidad de los Andes. Od roku 2013 je navíc uměleckým a hudebním ředitelem Mládežnické filharmonie Komory Bogoty.

Z orchestrů stojí za zmínku Komorní orchestr Kolumbie, založený kolumbijsko německým houslistou Frankem Preussem v roce 1976. Nová verze orchestru z roku 2019 je tvořená výtečnými umělci. Potěší svým debutem právě publikum festivalu v Cartageně a to repertoárem kolumbijských skladatelů. Mládežnický filharmonický orchestr Kolumbie je zároveň sociálním projektem, který podporuje životní směřování mladých hudebníků. Obdobně iniciativa Symfonického orchestru Cartageny podporuje mladé hudebníky, aby zlepšili své schopnosti a získali přímé umělecké zkušenosti.

Festival letos přináší také několik novinek. Jednou z nich je nový prostor vyhrazený latinskoamerické hudbě, nazvaný Zní Jižní Amerika (Suena Suramérica), kde se setkávají zkušenosti, nápady, iniciativy, produkce i umělci kontinentu. Tento prostor má pět podkategorií, konkrétně koncerty latinskoamerické série, výzkumné laboratoře, hudební workshopy, víceúčelový sál a výstavu Expo Música. Poněkud riskantní, ale zajímavý experiment spočívá v zařazení vystoupení Julia Victorii, skladatele elektronické hudby. Ten uvede speciální dílo, ve kterém smísí svou zkušenost s elektronickou hudbou s uměním 20členného komorního orchestru.

Probíhají také hudební besedy jako ta s italským skladatelem a klavíristou Giovannim Biettim či britským tenorem a muziologem Ianem Bostridgem. Doprovodný akademický program zahrnuje dále konference a prezentace výzkumů zástupců univerzit a dalších hudebních institucí. Účastníci se mohou setkat s některými umělci, vyzkoušet si nějaký hudební nástroj či získat informace o současné nabídce hudebních fakult v zemi. V rámci jedné z besed zástupci Googlu mimo jiné vysvětlí, jak na maximum využít kanálu YouTube k předvedení své práce.

Podrobnější informace získáte na stránce festivalu: cartagenamusicfestival.com.

Další zdroje: Semana.com, Noticias.CanalRcn.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.