V pátek 29. května jste si na facebookové stránce Colombian Art mohli v přímém přenosu poslechnout příjemnou konverzaci s paní Eliškou Krausovou, ředitelkou Asochecy. Přibližně hodinový záznam z tohoto povídání Vám přinášíme i na naší stránce.

Jednalo se o velmi zajímavý rozhovor ve španělštině, ve kterém se zájemci mohli dozvědět více o Asociaci česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a jejich aktivitách. Paní Krausová hovořila s paní Vlček například o výstavě obrázků dětí z Terezína, o vzniku tohoto uměleckého i historického svědectví, ale také o tom, jak se jí podařilo přivézt 40 obrázků až do Kolumbie. Obrázky byly vystaveny v různých částech země, v kulturních institucích, ale také ve školách, kde mívají velký a pozitivní ohlas. Další výstava, kterou Asocheca již v Kolumbii představila, je věnovaná tématu Samizdatu, tedy literatuře českého odboje publikované tajně za dob normalizace v letech 1968 až 1989. Tento fenomén je mimo střední Evropu jen málo známý, takže se jedná o výstavu určenou především odborné veřejnosti a studentům literárně či historicky zaměřených oborů vysokých škol.

Kromě toho ředitelka Asochecy posluchačům prozradila více informací o relativně novém projektu, který se týká postavičky Pražského Jezulátka. V různých částech Kolumbie je totiž patrný kult tohoto Jezulátka, nicméně celá historie spojená s tím, jak se Pražské Jezulátko dostalo až na území Kolumbie, je komplexnější. Navíc ve většině kolumbijských kostelů je Jezulátko vyobrazeno jinak, než jaká je podoba toho pražského. Paní Krausová pak na dotaz paní Vlček vysvětlila, proč jsou obecně Češi jen málo pobožní. Zároveň představila brožuru o Pražském Jezulátku, která by se ale měla ještě rozšířit o další podrobnosti a příběhy Kolumbijců, kteří mají s kultem Jezulátka osobní zkušenosti.

Asocheca také spolupracuje s českou ambasádou v Bogotě. Mimo jiné se společnými silami každoročně snaží dovézt do Kolumbie nějakého českého spisovatele na největší knižní veletrh v Bogotě, známý pod svou zkratkou FILBO. Tento rok se bohužel tato jedinečná akce kvůli současné koronavirové krizi nekonala, ale paní Krausová naznačila, že se snad i v příštím roce podaří v Kolumbii představit autora biografie bývalého českého prezidenta Václava Havla. Letošní rok je navíc na Národní pedagogické univerzitě, kde paní Krausová učí, věnován českému učiteli národů Janu Amosi Komenskému. Připomíná se tak výročí 350 let od jeho úmrtí. V průběhu roku se prostřednictvím konferencí, výstav a seminářů mohou studenti seznámit nejen s jeho dílem a životem, ale především s jeho přínosem pro vzdělání, pedagogiku, didaktiku a filozofii.

V rozhovoru se můžete dozvědět více detailů o všech těchto tématech a poslechnout si i jiné zajímavosti. Celé povídání má zároveň i pěkné poselství. Paní Krausová totiž poukázala zejména na význam umění, které hraje nezastupitelnou roli také v momentech krize, protože umožňuje vyjádřit přání a snahu o přežití. Navíc ukazuje, že život stojí za to a že bychom nikdy neměli ztratit naději.

Za přítomnosti představitelek Asocechy, diplomatických zástupců České republiky a Taiwanu, ale také autorit židovské komunity a dalších náboženství a vedoucích představitelů Okresního sekretariátu vlády v Bogotě proběhlo slavnostní zahájení výstavy Vždy budu žít: obrázky dětí z Terezína.

Tato jedinečná událost se konala dne 5. února v rámci Světového týdne mezináboženské harmonie mezi všemi náboženstvími, vyznáními a vírami, který byl takto vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 2010. Asocheca byla pozvána k účasti na této akci oddělením Záležitostí svobody náboženství a smýšlení spadajícím pod Ředitelství lidských práv Okresního sekretariátu vlády v Bogotě.

Výstava je přístupná pro širokou veřejnost ve dvou křídlech v prvním patře budovy Sekretariátu vlády, který sídlí v budově Liévano na adrese ulice 11 č. 8-17 v Bogotě. Ke shlédnutí jsou obrázky terezínských dětí do 18. prosince a to v době úředních hodin Sekretariátu.

Ukázka zahrnuje 31 reprodukcí obrázků vytvořených dětmi v době jejich uvěznění v nacistickém koncentračním táboře v Terezíně poblíž Prahy. Z minimálně 15 tisíc dětí, které prošly Terezínem na cestě do Osvětimi, přežilo pouhých 100. Výstava zároveň připomíná i výročí 75 let od příchodu ruských vojsk do Osvětimi a osvobození přeživších. To, co se dělo v Terezíně, známe díky učitelce umění, paní Friedl Dicker Brandeis. Ta během své internace v tomto táboře tajně učila děti umění a kresbě a poskytovala tak uvězněným dětem i jistou terapii. Před svou smrtí zachránila na 4500 obrázků, které později posloužily jako důkazy v Norimberském procesu a dodnes podávají nesmazatelné svědectví o tehdejším barbarství.

Prostřednictvím Světového týdne OSN vyzývá různá vyznání a náboženství k většímu dialogu, který by zajistil lepší vzájemné porozumění, harmonii a spolupráci mezi lidmi. Zároveň vyzdvihuje nutnost, aby morální imperativy všech náboženství a přesvědčení zahrnovaly mír, toleranci a soužití s respektem.