Ve čtvrtek 17. října se uskutečnila slavnostní recepce při příležitosti oslav státního svátku České republiky, ale také oficiální návštěvy ministra zahraničních věcí ČR, pana Tomáše Petříčka, v Kolumbii. Představitelky Asochecy se přidaly k těmto oslavám českého dne, který připomíná vznik samostatného československého státu 28. října 1918.
Akce, organizované Velvyslanectvím České republiky v Kolumbii, se zúčastnili také další čeští krajané žijící v Kolumbii, někteří čeští podnikatelé, řada představitelů kolumbijských vládních institucí či diplomatického sboru akreditovaného v Kolumbii a další přátelé České republiky. Recepce se konala v prostorách Gun Clubu v Bogotě od sedmi do devíti hodin večer.
V průběhu večera zazněla kolumbijská i česká hymna. Následně pan ministr zahraniční ČR přednesl projev ve španělštině, ve kterém vyzdvihnul různé formy spolupráce mezi oběma zeměmi, včetně nového humanitárního projektu, zaměřeného na pomoc venezuelským imigrantům v Kolumbii.
Poté velvyslankyně ČR v Kolumbii, paní Kateřina Lukešová, doplnila informace o rozvoji vztahů mezi Českou republikou a Kolumbií o další detaily. Mimo jiné zmínila práci realizovanou českým velvyslanectvím, návštěvy českých představitelů státního i soukromého sektoru v Kolumbii, podporu poskytnutou rozvoji ekonomické spolupráce, ale také rostoucí spolupráci v oblasti vzdělání a kultury.
Přítomní se mohli seznámit také se zajímavou výstavou fotografií dokumentující události roku 1989, známé jako Sametová revoluce, které vedly ke konci totalitního režimu v Československu.
Nedávno vydal uznávaný profesor Univerzity Palackého v Olomouci, pan Jiří Černý, obrovský česko-španělský slovník amerikanismů. Jedná se celkem o tři svazky, které mají více než tisíc stran a zabraly autorovi celých dvacet let usilovné a téměř exkluzivní práce. Jak říká sám lingvista Černý, slovník je výsledkem vztahů, které vytvořil s dalšími profesory, kolegy a žáky při různých příležitostech a to v době, kdy trávit čas s lidmi z Latinské Ameriky nebylo vůbec jednoduché.
A následně pak na konci 90. let začal český lingvista připravovat slovník a to ve třech fázích. První byla spíš mechanická, ale zároveň zabrala spoustu času, protože bylo potřeba shromáždit několik slovníků, které by sloužily jako odrazový můstek. Mezi nimi byl například slovník mexických výrazů, kolumbijských výrazů, slovník věnovaný slangu či formám slov typickým pro určité latinskoamerické země. Nakonec se studenty, kteří s ním spolupracovali na tomto projektu, dali dohromady celkem 34 různých slovníků. V druhé fázi tým přiřadil každému slovu český ekvivalent. Třetí fáze pak byla vůbec nejobtížnější, protože bylo potřeba porovnat celý materiál a vysvětlit různé významy stejného slova dle jednotlivých zemí. To byl případ třeba slova chiva, které v Argentině může znamenat vousy, na Kubě bicykl a v Kolumbii specifický typ autobusu.
Co se týká vztahu profesora Černého k Latinské Americe, vyzdvihuje především zajímavou historii regionu, její přírodní krásy a specifickou a přátelskou atmosféru, díky níž se Češi, kteří do regionu cestují či tam žijí, mohou cítit jako doma. Černý pak považuje za amerikanismy nejen výrazy a fráze, které nejsou známy ve Španělsku, ale také všechny výrazy a fráze, které vznikly přímo na americkém kontinentu. I přesto, že španělština není nejrozšířenějším či nejoblíbenějším zahraničním jazykem v České republice (momentáně je to angličtina a někteří tvrdí, že by nebylo špatné připravit se ani na čínštinu), zájem Čechů o tento jazyk dlouhodobě roste, narozdíl od jiných jazyků jako je třeba francouzština.
Člověk by čekal, že si vybere nějakou francouzsky mluvící zemi, ale ne. Vybrala si Kolumbii, zemi, o které nevěděla defakto vůbec nic. Ono zjistit tou dobou informace o exotické a velmi vzdálené Kolumbii bylo nad lidské síly. Každopádně se rozhodla a jako 21 letá slečna vyrazila za velkým dobrodružstvím, které jí změnilo život. Ještě bych měl dodat, že tou dobou neuměla ani slovo španělsky. Byla prostě odvážná.
V Kolumbii žije přes 45 milionů lidí, samotné město Bogotá je třetím největším městem na americkém kontinentu po Mexico City a New Yorku a hlavně, Kolumbie se i přes svoji složitou minulost neuvěřitelně rychle rozvíjí a byla by škoda nebýt u toho. Naše země jí má rozhodně co nabídnout.
Publikum se může těšit na opravdu hvězdné obsazení: Josep Caballé Domenech (hudební ředitel), André Heller-Lopes (scénický a umělecký ředitel); sopranisté Julieth Lozano (Liška Bystrouška), Amalia Avilán (Lišák) a Rocío Del Pilar Quintero (žena hajného); tenor Christian Correa (ředitel školy); barytony Homero Velho (hajný) a Camilo Mendoza (lovec) a bas Hyalmar Mitrotti (farář a jezevec).
Česká opera ale není jediným lákadlem bogotského festivalu. Asociace Izmir představí dílo María z Buenos Aires argentinského skladatele a hudebníka Astora Piazzolly. První opera-tango v historii propojuje slavné argentinské tango s vážnou hudbou. Operní skupina Uniandes seznámí diváky s velkolepým dílem barokní opery Dido a Eneas od skladatele Henryho Purcella. Na programu figuruje také dílo Ve válce a míru: Harmonie prostřednictvím hudby z dílny divadla Teatro Mayor Julio Mario Santo Domingo. V hlavní roli vystoupí americká mezzosopranistka, držitelka dvou ceny Grammy, Joyce DiDonato. V díle pak zazní árie oper různých barokních skladatelů jako je Handel, Leo, De Cavalieri, Purcell či Gesualdo. Trošku s předstihem přispějí k předvánoční atmosféře členové operní skupiny univerzity del Norte se svou inscenací Amahl a Noční návštěvníci, dílo italsko-amerického skladatele jménem Gian Carlo Menotti. I další kolumbijské univerzity se do festivalu zapojí se svými projekty, protože jeden z cílů festivalu Opera do Parku spočívá právě v poskytnutí prostoru pro mladé a univerzitní umělce a jejich práci.
Již řadu let vychází měsíčník nazvaný 
Bogota
Tereza s Elenou stráví v Kolumbii jen několik dní a budou mít tedy dost nabitý program. V rámci knižního veletrhu ve čtvrtek 25. dubna od 17 hodin ve Velkém sále Ecopetrol (Sál FILBo D) proběhne debata na téma Co se děje po neúspěchu? Kam směřuje život? Tereza Boučková zde pohovoří s kolumbijským spisovatelem jménem Néstor Bautista o bodech zvratu jako spouštěcích událostech v literární fikci. V sobotu 27. dubna se Tereza Boučková a Elena Buixaderas podělí o své názory na aktuální českou literaturu a to od 15 hodin v knihkupectví Librería Santo y Seňa.
Román formou autobiografického deníku zachycuje s velkou intenzitou a důvtipem osobní zkušenosti autorky, které by se daly shrnout do několika slov: krize ve všech směrech a jak se z ní dostat. Kniha vypráví o snaze znovu vybudovat život, který se změnil v trosky, překonání kreativního bloku a deprese okolo čtyřicátého roku věku, problémy po adopci dvou dětí romského původu, které se zapletly do kriminálního světa a připravily tak své adoptivní matce spoustu morálních otázek a pochyb, boj za uznání v roli scénáristky a další intimní momenty z autorčiny každodennosti. Zároveň kniha vyjadřuje kritický názor Boučkové na disidentské hnutí. Jedná se o cestu od totálního zoufalství a beznaděje po osvobozující světlo, provázenou humorem, často černým, který ulehčuje četbu a činí ji návykovou.
Za svou autobiografickou trojnovelu Indiánský běh, publikovanou zpočátku tajně v rámci samizdatu v 80. letech, získala v roce 1990, tedy již za demokracie, cenu Jiřího Ortena. V díle složeném z útržků vzpomínek podává hořké svědectví o nesnadném životě dcery jednoho z českých disidentů v socialistickém Československu.
Elena Buixaderas López se narodila ve Španělsku v roce 1969. Vystudovala fyziku a v roce 1996 odešla do Prahy, aby si udělala doktorát v české Akademii věd, kde pracuje jako výzkumná pracovnice dodnes. Jinými slovy, je doktorkou fyzikálních věd, výzkumnicí, ale zároveň i překladatelkou, spisovatelkou a básnířkou v jedné osobě.