Seznam světového dědictví Unesco se na přelomu června a července rozrostl o 19 nových položek z celého světa. A i Kolumbie se pyšní novým zápisem, kterým je Národní park Serranía de Chiribiquete – Dlouhý dům jaguára, rozkládající se na severozápadě kolumbijské části Amazonie, na pomezí kolumbijských krajů Guaviare a Caquetá.
Chiribiquete je největší chráněnou přírodní oblastí v zemi a zároveň největším tropickým národním parkem kontinentu vůbec poté, co kolumbijský prezident Juan Manuel Santos podepsal jeho rozšíření o 1,5 milionu hektarů. Z původních 2,7 milionu hektarů tak rozloha vzrostla na 4,2 milionu hektarů.
Kromě obrovské rozlohy, neuvěřitelné biodiverzity, řek a hor se území vyznačuje také jedinečnými nástěnnými malbami dávných civilizací.
Právě díky těmto nálezům prohlásilo kolumbijské ministerstvo kultury v květnu 2018 park za chráněnou archeologickou oblast. Od počátku července navíc tedy území figuruje i na seznamu Unesco v kategorii smíšeného světového dědictví, protože je pro lidstvo výjimečné jak z hlediska přírodního, tak kulturního bohatství.
Typické strmé pískovcové stolové hory, zvané tepuyes, indiáni nazývali stoly Bohů. Na stěnách těchto skalnatých útvarů se nachází přes 70 tisíc maleb starých nejméně 12 tisíc, ale až 20 tisíc let, které experti označují za jedno z největších kulturních dědictví země a nejstarší jeskynní malby kontinentu. Výjevy jsou namalovány barvou z minerálu bohatého na mangan a neobsahují žádný organický materiál, proto je těžké určit jejich konkrétní stáří.
Oranžové kresby, které jsou mnohdy umístěny uprostřed stěn velkých 600 až 700 metrů, bývají označovány za Sixtínskou kapli Amazonie. Zobrazují lovecké scény, tance, boje, porody, náboženské obřady dávných obyvatel Amazonie, ale také mytologická zvířata jako je jaguár, místní symbol moci a plodnosti, anakondy či želvy.
V labyrintech skalnatých formací po staletí žili příslušníci obávaného indiánského kmene karijona, vysocí, dobře stavění bojovníci a kanibalové. Chiribiquete pro ně bylo centrem světa, uctívali tuto oblast a věnovali tedy hodně času kresbám na zdejší skály. Ostatně i název Chiribiquete pochází od tohoto kmene, v jazyce karijona znamená hora, kde se kreslí. Podle současných teorií poslední příslušníci kmene zahynuli v důsledku těžby kaučuku a nemocí na počátku 20. století. Dnes patří k indiánským kmenům žijícím v okolí různé komunity lingvistické rodiny tukano, kteří sami sebe považují za syny jaguára z Yuruparí.
Kresby sice byly objeveny již na počátku 20. století, ale kolumbijští archeologové začali reálně zkoumat toto prastaré skalní umění teprve nedávno. Dříve byla totiž oblast nedostupná kvůli střetům mezi vládními jednotkami a levicovými povstalci z Farc. I přes uzavření míru s povstalci není ani dnes oblast zcela bez rizika, jelikož poblíž operují různé kriminální ozbrojené skupiny obchodující s kokainem. Dodnes tak zůstává tato oblast z velké části neprozkoumaná, navštívená jen některými odborníky či dobrodruhy. Helikoptérou je to totiž minimálně hodina cesty z městečka San José del Guaviare, kde se nachází nejbližší letiště, navíc taková cesta nevyjde zrovna levně.
Národní park je zároveň místem ohromné biodiversity, zahrnuje hned čtyři různé ekosystémy – od amazónských nížin, přes oblast řeky Orinoco a Guayanskou vysočinu až po východní pohoří And. Stromy zde dosahují výšky až 20 metrů, dříve zmíněné skalnaté hory se tyčí až do výšky 800 metrů. V místních tropických lesích nachází útočiště řada ohrožených druhů, například jaguár, tapíři či říční růžoví delfíni. Celou oblastí protékají řeky různých barev: bělavé, které se rodí ve východním pohoří, černé z útrob pralesa či načervenalé díky různým látkám. Oficiální potvrzení významu tohoto území pro lidstvo by mělo zabránit jeho ohrožení ilegální těžbou dřeva, odlesňováním, zemědělskou aktivitou či výstavbou infrastruktury, se kterými se potýká celý kraj Guaviare i amazónská část Kolumbie obecně.
Zdroje: Especiales.semana.com, Novinky.cz, Cestovani.idnes.cz. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.