Jak se stala sestra Jana Krause českou kolumbijskou tetičkou
(autor: Honza Macháček)
Osudy lidí v průběhu 20. století byly velmi zamotané. Dobrým příkladem je Eliška Krausová. Té změnila život ruská invaze v roce 68. Tou dobou studovala v Bogotě a už se nemohla vrátit. Od té doby v Kolumbii stále žije, ale ani v jeden moment na svou vlast nezapomněla. Postupem času se z ní stala taková česká kolumbijská tetička.
Před třemi měsíci jsem si domluvil schůzku s paní Eliškou Krausovou a upřímně, vůbec jsem nevěděl, co čekat. Dostal jsem na ni tip od známého mé sestry Ivany, který pracuje v Afghánistánu na ambasádě. Napsal mi, že paní Eliška Krausová šéfuje Česko-kolumbijské společnosti v Kolumbii a že by mi mohla pomoci s hledáním lidí, kteří se setkali před 50 lety v Bogotě s mojí rodinou.
Konzervativní Kolumbie v 60. letech
Do pražské kavárny Platýz se přiřítila energická dáma a okamžitě navázala na můj lehce naivní mail. Ten jsem jí posílal dva týdny zpět. Tou dobou byla ještě v Bogotě, ale shodou náhod se chystala do Prahy a měla čas se se mnou sejít. Vyprávění začala popisem Kolumbie, jak vypadala před 50 lety.
Prý to byla na tu dobu velmi konzervativní a uzavřená země. Ženy musely nosit bílé rukavice, nesměly mít na sobě kalhoty a nemohly ani kouřit. Pánové z vyšších vrstev chodili neustále oblečeni v oblecích a samotná Kolumbie se teprve chystala na velmi turbulentních 50 let, která měla před sebou.
Podle slov Elišky Krausové se za těch 50 let Kolumbie posunula v reálu spíše o 100 let. Z poměrně zaostalé země se za tu dobu stal relativně moderní stát. Po chvíli se hovor stočil na moji rodinu, která v Kolumbii působila do roku 69. Paní Krausová do Bogoty přijela jako mladá slečna v roce 68. Takže je možné, že se potkali. Každopádně si na ni nevzpomíná.
Ze studijního pobytu pobyt na celý život
On samotný příjezd paní Krausové také stojí za zmínku. V roce 1968, který prý byl plný nadějí (sama říkala, že jí národ připadal jako by létal někde v oblacích), studovala francouzštinu na Univerzitě Karlově. Tou dobou se opět po letech naskytla možnost vycestovat do zahraničí a to paní Krausová chtěla využít.
Člověk by čekal, že si vybere nějakou francouzsky mluvící zemi, ale ne. Vybrala si Kolumbii, zemi, o které nevěděla defakto vůbec nic. Ono zjistit tou dobou informace o exotické a velmi vzdálené Kolumbii bylo nad lidské síly. Každopádně se rozhodla a jako 21 letá slečna vyrazila za velkým dobrodružstvím, které jí změnilo život. Ještě bych měl dodat, že tou dobou neuměla ani slovo španělsky. Byla prostě odvážná.
Na druhou stranu, tak úplně na blind zase nejela. Měla tu strýce, pana Vlasáka, který do Kolumbie emigroval po roce 48 a postupně se stal významným hoteliérem. Například i moje rodina k němu jezdila na rekreaci. Přijde mi zajímavé, jak jsou ty příběhy propojené. Pan Vlasák čekal od příjezdu své příbuzné něco jiného. Myslel si, že mu bude pomáhat v domácnosti. To se mýlil. Paní Krausová chtěla studovat.
Teď se opět vrátíme k roku 68. Jak všichni víte, tento rok bylo Československo poctěno návštěvou spřátelených armád. Kromě toho, že se tímto rozplynul sen mnohých o komunismu s lidskou tváří, celá situace výrazně zkomplikovala také život lidí, kteří tou dobou byli v zahraničí. Například Elišce Krausové byl defakto znemožněn návrat domů. Ze studijního pobytu na pár let se stal pobyt na celý život.
Organizace, která staví most mezi Kolumbií a Českou republikou
Paní Krausová tu vystudovala a postupně začala učit na vysoké škole a světe div se, učí francouzštinu, kterou kdysi studovala v Praze. Stále žije v Bogotě a jak to vypadalo na naší druhé schůzce, která proběhla v její oblíbené kavárně, tak tu také chce zůstat. Líbí se jí tu.
Na druhou stranu na Českou republiku paní Krausová nikdy nezapomněla, ba naopak. Ještě před znovuotevřením České ambasády v roce 2013, o což se mimochodem výrazně zasadila, založila asociaci AsoČheca a plnila ve volném čase její funkci. Jak sama říká, stala se z ní taková česká kolumbijská tetička. Čas od času vytahovala naše české občany z bryndy.
Ve své asociaci dosud působí. Snaží se vytvářet most mezi ČR a Kolumbií. Pravidelně pořádá výstavy věnující se české historii po kolumbijských univerzitách. Třeba ta poslední byla o terezínských dětech. Možná si říkáte, jestli podobná činnost, kterou z velké části dotuje ze svého, má smysl. Vždyť Kolumbie je tak daleko… Začněme jednoduchou matematikou.
V Kolumbii žije přes 45 milionů lidí, samotné město Bogotá je třetím největším městem na americkém kontinentu po Mexico City a New Yorku a hlavně, Kolumbie se i přes svoji složitou minulost neuvěřitelně rychle rozvíjí a byla by škoda nebýt u toho. Naše země jí má rozhodně co nabídnout.
Národní divadlo místo spícího prezidenta
Proto si myslím, že to, co dělá paní Krausová dobrovolně za nepatrné pomoci českého státu, má smysl. Díky ní tu máme ambasádu. Pokud i vy si myslíte, že to má smysl, tak ji v tom můžete podpořit. Třeba díky tomu si paní Krausová splní velký sen a doveze do Kolumbie Národní divadlo. A my jako Češi se budeme moci ukázat v tom nejlepším světle a nebudeme tu známí jen díky našemu spícímu prezidentovi.
Kolumbijský účet asociace Elišky Krausové AsoČheca: 009400693983.
Honza Macháček
Napsal Honza Macháček toho času cestující po Kolumbii. Sepisuje příběhy obyčejných Kolumbijců, hledá české odkazy v Kolumbii a dává tipy, kam v této úžasné zemi vyrazit. Mrkněte na Honzy cestopis – je to ideální čtení do metra. Jinak Honza stojí za českou odpovědí na Tripadvisor. Je spoluzakladatelem webu Cestolet. Věří, že čím více lidí vyrazí mimo hranice ČR a otevře oči, tím lépe se nám tu bude žít. Také pořádá přednášky.
Sestra pana Macháčka, Ivana Kudrnová, dodává:
Dnešní článek je taková srdcová záležitost. Napsal ho můj brácha Honza o sestře jednoho slavného Honzy. Navíc ho napsal na svých toulkách po Kolumbii, která, jak už víte, je naší rodinnou záležitostí. Článek je o české kolumbijské tetičce a my s bráchou taky jednu českou kolumbijskou tetičku máme. Naše teta Jitka se v Kolumbii narodila. Dnes to ale bude o Elišce Krausové, dámě, která odjela do Kolumbie koncem šedesátých let, kdy tam žila i naše rodina.
Zdroj: spanelstinaDoplavek.cz (stránka Ivany Kudrnové).
Publikum se může těšit na opravdu hvězdné obsazení: Josep Caballé Domenech (hudební ředitel), André Heller-Lopes (scénický a umělecký ředitel); sopranisté Julieth Lozano (Liška Bystrouška), Amalia Avilán (Lišák) a Rocío Del Pilar Quintero (žena hajného); tenor Christian Correa (ředitel školy); barytony Homero Velho (hajný) a Camilo Mendoza (lovec) a bas Hyalmar Mitrotti (farář a jezevec).
Česká opera ale není jediným lákadlem bogotského festivalu. Asociace Izmir představí dílo María z Buenos Aires argentinského skladatele a hudebníka Astora Piazzolly. První opera-tango v historii propojuje slavné argentinské tango s vážnou hudbou. Operní skupina Uniandes seznámí diváky s velkolepým dílem barokní opery Dido a Eneas od skladatele Henryho Purcella. Na programu figuruje také dílo Ve válce a míru: Harmonie prostřednictvím hudby z dílny divadla Teatro Mayor Julio Mario Santo Domingo. V hlavní roli vystoupí americká mezzosopranistka, držitelka dvou ceny Grammy, Joyce DiDonato. V díle pak zazní árie oper různých barokních skladatelů jako je Handel, Leo, De Cavalieri, Purcell či Gesualdo. Trošku s předstihem přispějí k předvánoční atmosféře členové operní skupiny univerzity del Norte se svou inscenací Amahl a Noční návštěvníci, dílo italsko-amerického skladatele jménem Gian Carlo Menotti. I další kolumbijské univerzity se do festivalu zapojí se svými projekty, protože jeden z cílů festivalu Opera do Parku spočívá právě v poskytnutí prostoru pro mladé a univerzitní umělce a jejich práci.
Pracovala jako Rada vyslanec a zástupkyně vedoucího mise České republiky v Paříži, ředitelka Diplomatického protokolu či ředitelka Odboru amerických států při Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Zároveň působila jako velvyslankyně v Belgickém království, Lucemburském velkovévodství, Španělském království a Andorrském knížectví.
Veletrh vždy přibližuje také referenční díla s dopadem na svět umění a jeho vývoj v rámci samostatné sekce. Ředitel německého uměleckého Institutu KW Krist Gruijthuijsen jako kurátor sekce prozkoumá díla, která rozbila paradigmata, ovlivnila vývoj umění a stala se inspirací pro moderní umění. Netradiční formy umění zahrnující performance díla, instalace a sochařské práce čekají na návštěvníky v sekci Místo (Sitio). Sekce Fórum, jak samotný název napovídá, zase nabízí debaty a konference s důležitými domácími i zahraničními hosty přístupné zdarma. Nadějní mladí umělci dostávají každoročně prostor v rámci sekce Artecámara. Letos vystaví svou práci 27 kolumbijských tvůrců, kteří zatím nemají žádné obchodní zastoupení a byli vybráni ve veřejném konkurzu uměleckým kolektivem z Cali, nazvaným Helena Producciones. Interaktivní prostor Articularte poskytne návštěvníkům zážitky v rámci Laboratoře veřejných zkušeností. Poslední, ale neméně důležitá sekce, Kniha umělců, ukáže práci tvůrců, kteří publikují svá díla ve formátu knihy. Celý veletrh se snaží představit Bogotu jako kulturní a obchodní destinaci, ale také podpořit kolumbijský umělecký talent. Do Bogoty navíc přijíždí na 700 mezinárodních hostů včetně soukromých sběratelů či představitelů prestižních muzeí jako je La Tate (Londýn), Fine Arts (Houston, USA) či Patronato de Arte Contemporáneo (Mexiko).
Po dlouhých třinácti letech se do Bogoty vrací 
Tři dny, konkrétně od 20. do 22. září, budou mít začínající umělci, aby předvedli svou práci na sedmém ročníku veletrhu 
Historické centrum Bogoty bude po roce hostit také další známý umělecký festival známý jako 
Druhý ročník festivalu 
V nádherném koloniálním městečku uprostřed ramen řeky Magdalény, v městečku Mompox, se od 5. do 7. září odehrává FestiJazz. Návštěvníci si mohou poslechnout vystoupení více než 1200 národních i zahraničních hudebníků, kteří se představí na náměstí Santa Bárbara. Mezi hosty vynikají například domácí umělci Fonseca, Yuri Buenaventura či Juan Carlos Coronel, ale také skupina Pulcinella z Francie, čestný host letošního ročníku, orchestr Aragón a Alfredo de la Fe z Kuby, Američan Tonya Boyd Cannon a další. Festival doprovodí i veletrh uměleckých výrobků zaměřený na techniku filigrana, kdy se z tenkých stříbrných či zlatých nití vytvářejí krásné šperky či jiné ozdoby, nebo třeba umělecká přehlídka inspirovaná místním druhem stromů.
Tento zahraniční host se objeví v doprovodu svých tří synů také v Barranquille, kde se Barranquijazz koná ve dnech 11. až 15. září. Festivalu se zúčastní i další významné osobnosti latinskoamerického jazzu i rytmů jako je son cubano, mambo nebo salsa. Mezi 117 hudebníky a hosty akce vyniká například Aymée Nuviola a Mónica Giraldo, laureátky cen Grammy Latino, nebo švýcarské trio Max Mantis. Velkým lákadlem je také koncert kubánského mistra klarinetu, saxofonu a sopránu jménem Jesús Rivera Figueras. Paralelně s festivalem probíhá i jeho pouliční verze, která přináší spoustu koncertů a aktivit přístupných zdarma. Nechybí ani bohatá akademická a kulturní doprovodná agenda.
Cali a jeho Ajazzgo sází především na místní mladé talenty, ale také na výměnu hudebních zkušeností se zahraničními umělci. Od 11. do 15. září tento jazzový svátek ukáže hodnotu experimentování a míchaní hudby. Jedním ze speciálních hostů bude Antonio Arnedo, kolumbijský hudebník a skladatel, který se věnoval různým rytmům národního folklóru, které propojil právě s jazzem nebo rockovou hudbou. Zajímavý koncert proběhne v podání tři nejlepších současných uskupení města Sango Groove, Espiral 7 a Mambanegra, které se sejdou na jednom pódiu.
Na přelomu srpna a září se v průběhu tří dnů představí v Bogotě 26 umělců a uměleckých skupin. Postupně vystoupí v divadle Teatro Jorge Eliécer Gaitán ve čtvrtek 29. srpna a následně v centrálním parku Simona Bolívara v sobotu 31. srpna a neděli 1. září, kde bude vstup pro širokou veřejnost zdarma. Hlavní kolumbijské město totiž hostí festival nazvaný Kolumbie do parku, který oslavuje hudební rozmanitost země i celého kontinentu.
Akce letos slibuje tři hlavní novinky spojené s uměleckou osou festivalu. První z nich je zaměření programu na oslavu místní hudby, jak té původní, tak modernějších verzí. Proto například místní Filharmonický orchestr představí klasické skladby kolumbijského tropického repertoáru. Již zmíněný japonský orchestr Minyo Crusaders zase ukáže výsledek smíšení kolumbijské cumbie s japonskou tradiční hudbou.
I letos festival počítá se svým tradičním alternativním pódiem, které přinese vystoupení umělců míchajících žánry a vytvářejících opravdové umělecké hudební systémy. Představí se také Don Alirio z Barranquilly, který mimo jiné sbírá africkou hudbu a na festivalu oslaví lidové tance a zvukové systémy, které vznikly na severním pobřeží Kolumbie.
Jižně od Cartageny po Karibském pobřeží v zálivu známém jako Golfo de Morosquillo se nachází tento ráj deseti ostrovů a jednoho umělého ostrůvku, postaveného místními obyvateli. Ten se jmenuje Santa Cruz del Islote a i přes jeho nevelkou rozlohu (přibližně jeden hektar) ho obývá 1200 lidí žijících v celkem 97 domech. Nicméně pro ten pravý odpočinek můžete vyjet na některý z přírodních ostrovů, které se vyznačují bílými plážemi, klidem a vhodnou atmosférou pro relaxování. Nejjednodušší je dojet do městečka Tolú v kraji Sucre a tam si zařídit výlet na ostrovy. Například ostrov Tintipán je jedním z nejmenších, ale uvítá vás se průzračná voda bez velkých vln, krásná pláž a naleznete zde i restauraci. Cizinci se rádi ubytovávají v Domku ve vodě (Casa en el Agua), který doslova pluje po hladině moře. Ostrov Panda jen naopak obklopen korálovým útesem a nabízí tak ideální podmínky pro rybáře i potápěče. Na ostrově Isla Mangle pak můžete kromě potápění navštívit také mangrovníkové porosty a projít se po ostrově. A pokud chcete trošku více luxusu, zavítejte na ostrov Múcura, kde naleznete různé možnosti ubytování.
Dlouhá pláž s bílým pískem, stromy vysoké až 60 metrů a velké vlny, takové je místo známé jako Palomino, ležící na pobřeží Karibiku u hlavní cesty, která spojuje města Riohacha (hlavní město kraje Guajira) a Santa Marta (hlavní město kraje Magdalena). Od každého z nich je tato malá klidná vesnička vzdálená přibližně 75 kilometrů. Postupně zde rostou i ubytovací kapacity pro všechny rozpočty, najdete zde restaurace i plážové bary. Po pláži můžete dojít až k místu, kde ústí řeka Palomino do moře. Po řece se navíc můžete projet na gumových pneumatikách. Tento výlet trvá přibližně dvě hodiny, kdy se za zhruba patnáct minut dostanete s průvodcem na startovací místo a pak už se můžete oddat pozorování okolní přírody. Můžete také vyrazit přibližně 40minutovou procházkou po pláži k řece San Salvador, kde naleznete bohatší vegetaci a také větší klid a ticho. Pokud počasí přeje a obloha je bez mraků, můžete dokonce zahlédnout bílé vrcholky nejvyšších hor Kolumbie v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta.
Pacifické pobřeží rozhodně patří k přírodním perlám Kolumbie, kde se ukrývají tisíce kilometrů dlouhé přírodní rezervace a jedna z nejdeštivějších oblastí planety Země vůbec. Výbornou možností, jak si vychutnat slunce i specifické pláže tmavší barvy, než jsou ty v Karibiku, je navštívit pobřeží v kraji Údolí Caucy. Jen asi půl hodinky lodí od přístavu Buenaventura se nachází místa jako Juanchaco, Ladrilleros a La Barra, které se pyšní čistými plážemi a vodou zelené barvy, ideální pro potápění. Navštívit můžete národní park v zátoce Bahía Málaga, považovaný za jeden z regionů s největší biodiverzitou na světě. Mangrovníky, přírodní bazény a 65 metrů dlouhý vodopád jsou jen některé z místních atrakcí.
Severněji po tichomořském pobřeží, v kraji Chocó, se ukrývá další ráj s neuvěřitelnou rozmanitostí ekosystémů, kde se mísí oceán s neprostupným tropickým deštným pralesem. Jedná se o národní park Utría, kde návštěvníky ohromí mangrovníky, fauna i flóra, korálové útesy, řeky ústící do oceánu, ale také skalnaté pobřeží. V oblasti žijí příslušníci indiánských komunit Kuna a Emberá. Můžete se také projet v kanoi po řekách mezi mangrovníky, projít se k nějakému vodopádu, nebo se vykoupat v termálních vodách. Ujít byste si neměli nechat ani pláž v Nuquí, která je podle mnohých vůbec tou nejhezčí v celé zemi. V obou oblastech Pacifiku můžete navíc každoročně od července do listopadu pozorovat velryby.