Když v červnu roku 1968 odjížděla devatenáctiletá Eliška Krausová na studijní postgraduální pobyt do kolumbijské Bogoty, ani ve snu ji nenapadlo, že se tato jihoamerická země stane jejím novým domovem. Krátce nato bylo Československo obsazeno vojsky Varšavské smlouvy.

Eliška Krausová se odmítla vrátit do země, načež jí bylo odejmuto československé občanství a s rodinou se opět shledala až po dlouhých deseti letech. V roce 2009 se stala s několika přáteli zakladatelkou asociace česko-kolumbijského přátelství ASOČHECA. Ta po zrušení Velvyslanectví České republiky v Bogotě sehrála významnou roli na poli česko-kolumbijských vztahů. O možnosti založit vládou podporovaný spolek se dozvěděla na poslední chvíli. Impulz byl dvojí.

„Dozvěděla jsem se o tom ve chvíli, kdy se rušilo Velvyslanectví České republiky v Bogotě. Bylo mi to strašně líto a cítila jsem, že bych se svou zemí potřebovala rozvíjet nějaké vztahy. Teprve v tu chvíli jsem se dozvěděla, co všechno krajanské spolky dělají, kde všude působí atd. Říkala jsem si, že u nás to musí vypadat trochu jinak, protože těch starých emigrantů, krajanů z předválečné nebo
poválečné doby, tam už moc nebylo.”

Jakmile byla činnost velvyslanectví obnovena, zaměřila se asociace především na oblast kulturní.

„My se pokládáme za kulturní vyslance České republiky v Kolumbii, ale spolupracujeme velmi úzce s vyslanectvím a pomáháme z tohoto hlediska, kde můžeme, takže to není úplně krajanský spolek, je to takový spolek česko-kolumbijského přátelství.”

Cílem asociace je podpora vzájemného poznávání obou zemí. O tom, že si mají co říct i kouty světa tak vzdálené a odlišné jako jsou Česká republika a Kolumbie, se zakladatelka organizace přesvědčila nejednou.

Obrázky terezínských dětí v Kolumbii

Asociace už řadu let organizuje výstavu s názvem ‚Vždy se navrátím k životu’, na které jsou obrázky malované dětmi v koncentračním táboře Terezín. Expozice se snaží Kolumbijcům přiblížit tuto dramatickou etapu evropských dějin, zároveň jim však nutně připomíná jejich vlastní historii. Každému návštěvníku totiž jako první vytane na mysli dlouhotrvající konflikt mezi kolumbijskou vládou a ultralevicovou povstaleckou organizací Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), která se v zemi dopustila bezpočtu zločinů na civilním obyvatelstvu. Tzv. mírová dohoda uzavřená s FARC je už řadu let předmětem ostré diskuze.

„V Kolumbii se za poslední léta mluví o tzv. procesu míru, jehož největším problémem je trojice ‚porozumění, zapomnění a odpuštění’; ,a když se ukazují ty obrázky terezínských dětí a jejich básničky, které jsme přeložili do španělštiny, a udělali jsme k tomu katalogy, tak je neuvěřitelné, jak jsou pocity mladých lidí stejné. Ale nejenom mladých, ale i dětí. Když se dívají a slyší příběh o Terezíně a o těch židovských dětech, začnou vždy vyprávět, co se stalo jim, jak jim také zahynuli rodiče, jak je vyhnali z jejich města. Říkají: ‚Paní, prosím vás, já bych to taky chtěl nakreslit, vy byste chtěla, abych to nakreslil? Takže oni to taky kreslí.”

Také výstava o českém samizdatu vyvolala v Kolumbii kladnou odezvu. Téma boje proti bezpráví a za svobodu slova je, jak podotýká Eliška Krausová, univerzální.

Latinská Amerika na Světě knihy 2019

Již řadu let podporuje ASOČHECA účast současných českých spisovatelů, jejichž díla byla přeložena do španělštiny, na Mezinárodním knižním veletrhu v Bogotě. Letos však navštíví i latinskoameričtí spisovatelé Českou republiku. Blíží se totiž mezinárodní festival Svět knihy 2019, jehož čestným hostem bude právě Latinská Amerika.

„Teď se také snažíme, aby i Češi mohli poznat kolumbijské spisovatele, a aby se také překládaly jejich knihy. Zapojujeme se do příštího Světa knihy, v jehož rámci realizujeme projekt, který se v tomto roce bude týkat celé Latinské Ameriky. Cílem je, aby do ČR přijeli představitelé literatur těchto latinskoamerických zemí.”

I přesto, že je komunita Čechů v Kolumbii podle Elišky Krausové méně početná a proměnlivější než tomu bylo dříve, určitý zájem o české tradice přesto přetrvává. ASOČHECA sice není klasickým krajanským spolkem, ale každoročně ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Bogotě pořádá pro místní komunitu dětí Mikuláše.

„Vždy něco na Mikuláše vymyslíme, někdo se převleče za Mikuláše, někdo za čerta, někdo za anděla. Seženeme pro děti cukrovinky, zaplatíme je, aby se jim něco dalo, tak jako se to vždy dělalo v ČR. A ještě k tomu přidáme nějaké výchovné téma: první rok jsme věnovali koledám od pana Lady, druhý jsme vymysleli něco s Krtkem, teď jsme měli Broučky – hledáme nějaké téma pro děti, které jim není známé.»

S rodinou se shledala po deseti letech

V roce 1975 získala Eliška Krausová kolumbijské občanství a v roce 1978 se v Německu po deseti letech znovu setkala se svou rodinou. Do Československa přicestovala o pět let později již jako občanka Kolumbie na turistické vízum. V současnosti žije v Bogotě, kde na univerzitě vyučuje francouzský jazyk, a ve svém volném čase se věnuje koordinaci aktivit spolku ASOČHECA. V Kolumbii je spokojená – chybí jí jen rodina.

„Mně se stýská jenom po rodině, jinak se mi nestýská už po ničem,už vím, že můžu přijet, ale když jsem nemohla, tak se mi stýskalo naprosto po všem, i po špatném počasí. To je strašné, když člověk nemůže, tak se vám stýská i po úplných blbostech.”

Jak sama Eliška Krausová podotýká, cítí se být jak Češkou, tak Kolumbijkou. Na České republice oceňuje bezpečnost a menší sociální rozdíly; v Kolumbii zase nedá dopustit na moře a teplo. Do rodné země jezdí minimálně jednou ročně.

„Obě země jsou jiné, a obě krásné. Takhle je to ideální, být na obou místech – to bych doporučovala všem. Třeba tady závidím to ježdění tramvajemi zadarmo, to mám ráda. V Kolumbii ještě pořád není tolik výhod pro staré lidi, přestože snaha je. No, mohla bych udělat takovou ideální zemi někde uprostřed.”

Za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí obdržela Krausová v roce 2014 cenu Gratias agit, udělovanou každoročně Ministerstvem zahraničních věcí.

Zdroj: www.rozhlas.cz/krajane (Tereza Kalkusová).