Festival hudby města Cartagena v plném proudu

Koloniální perla kolumbijského pobřeží Karibiku patří k nejnavštěvovanějším místům v Kolumbii. V lednu navíc láká na několik zajímavých kulturních akcí, přičemž tou první je známý mezinárodní festival vážné hudby, který probíhá od 4. do 12. ledna. Orchestrální a komorní hudba, vokální repertoár, který spojuje hudbu a poezii, ale i alternativní iniciativy, to vše čeká v těchto dnech návštěvníky jedné z nejdůležitějších hudebních akcí Latinské Ameriky.

Letošní 14. ročník přitom přináší na 35 koncertů za účasti kolem 200 hudebníků, kteří rozezní magické prostředí města Cartagena v duchu motta To krásné a to výjimečné. První část motta odkazuje na období klasicismu a velikány světové hudby Haydna a Mozarta. Druhá část se vztahuje k přechodu klasicismu v romantickou citlivost, ke kterému došlo ve Vídni mezi druhou polovinou 18. a první polovinou 19. století, s Beethovenem a Schubertem jako klíčovými představiteli tohoto období. Nicméně hlavní programovou linii tvoří právě dílo Franze Schuberta, který se narodil na konci ledna 1797 ve Vídni v hudební rodině. Již ve třinácti letech začal skládat první kvarteta a komorní díla, v šestnácti letech složil svou první symfonii a operu. I přes svůj krátký život, zemřel ve věku pouhých 31 let, zvládnul složit bezpočet děl. Na festivalu zazní pět z jeho devíti symfonií, komorní skladby a dva cykly tzv. lieder, tedy krátkých skladeb, které kombinují poezii, zpěv a klavír.

Na programu figuruje řada zajímavých umělců mezinárodního formátu, známých svou specifickou a inovativní interpretací skladeb. Mezi nimi vyniká zejména amsterdamský orchestr Camerata Royal Concertgebouw nebo rakouský Camerata Salzburg, orchestr ověnčený řadou mezinárodních cen. Do Cartageny zavítal také italský klavírista Andrea Lucchesini, dnes považovaný za jednoho z předních interpretů Schubertova díla, sopranistka Martína Fender či mezzosopranistka Elisabeth Kulman, obě z Rakouska.

Nechybí ale ani vynikající kolumbijští umělci jako bogotský rodák Adrián Chamorro, houslista a ředitel Filharmonického orchestru města Cali, violončelista Santiago Caňón-Valencia, který v loňském roce získal stříbrnou medaili v mezinárodní soutěži, harfista Elvis Díaz, zpěvačka Paola Leguizamón či trumpetista Juan Pablo Noreňa. Houslista a učitel hudby Leonardo Federico Hoyos, který patří vůbec k těm nejvýznamnějším v rámci Latinské Ameriky, studoval v Moskvě, Německu i rodné Kolumbii. Nyní působí jako profesor na Hudební konzervatoři Národní univerzity Kolumbie a na uznávané soukromé univerzitě Universidad de los Andes. Od roku 2013 je navíc uměleckým a hudebním ředitelem Mládežnické filharmonie Komory Bogoty.

Z orchestrů stojí za zmínku Komorní orchestr Kolumbie, založený kolumbijsko německým houslistou Frankem Preussem v roce 1976. Nová verze orchestru z roku 2019 je tvořená výtečnými umělci. Potěší svým debutem právě publikum festivalu v Cartageně a to repertoárem kolumbijských skladatelů. Mládežnický filharmonický orchestr Kolumbie je zároveň sociálním projektem, který podporuje životní směřování mladých hudebníků. Obdobně iniciativa Symfonického orchestru Cartageny podporuje mladé hudebníky, aby zlepšili své schopnosti a získali přímé umělecké zkušenosti.

Festival letos přináší také několik novinek. Jednou z nich je nový prostor vyhrazený latinskoamerické hudbě, nazvaný Zní Jižní Amerika (Suena Suramérica), kde se setkávají zkušenosti, nápady, iniciativy, produkce i umělci kontinentu. Tento prostor má pět podkategorií, konkrétně koncerty latinskoamerické série, výzkumné laboratoře, hudební workshopy, víceúčelový sál a výstavu Expo Música. Poněkud riskantní, ale zajímavý experiment spočívá v zařazení vystoupení Julia Victorii, skladatele elektronické hudby. Ten uvede speciální dílo, ve kterém smísí svou zkušenost s elektronickou hudbou s uměním 20členného komorního orchestru.

Probíhají také hudební besedy jako ta s italským skladatelem a klavíristou Giovannim Biettim či britským tenorem a muziologem Ianem Bostridgem. Doprovodný akademický program zahrnuje dále konference a prezentace výzkumů zástupců univerzit a dalších hudebních institucí. Účastníci se mohou setkat s některými umělci, vyzkoušet si nějaký hudební nástroj či získat informace o současné nabídce hudebních fakult v zemi. V rámci jedné z besed zástupci Googlu mimo jiné vysvětlí, jak na maximum využít kanálu YouTube k předvedení své práce.

Podrobnější informace získáte na stránce festivalu: cartagenamusicfestival.com.

Další zdroje: Semana.com, Noticias.CanalRcn.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Kolumbie vítá nový rok karnevalem ve městě Pasto

Na začátku nového roku se centrem kulturního dění tradičně stává jihokolumbijské město Pasto. Toto hlavní město kraje Nariňo, který sousedí s Ekvádorem, totiž hostí slavný karneval Černých a Bílých, vůbec největší slavnost kolumbijského jihozápadu. Od 2. do 7. ledna se město, ale i další městečka v oblasti oddávají radosti, veselí, tradicím, barevným průvodům a doprovodným akcím. Tento velký karnevalový svátek se snaží zachovat lidovou tradici a prezentovat se v co možná nejautentičtější podobě. Propojuje umění, folklór, hudbu, tanec, ale podstata celého festivalu spočívá ve hře.

Program samotný má svoji danou strukturu a začíná už o pár dní dříve, konkrétně od 28. prosince, tedy ode dne, kdy se v Kolumbii slaví den neviňátek, jinými slovy český apríl. Předkarnevalová část nabízí řadu aktivit, mimo jiné karneval na kolech pro celou rodinu, hudební vystoupení a koncerty včetně Serenáty pro město Pasto či průvod veteránů. Největší ohlas mívá ale zábavný a satiricky laděný průvod konce roku, který kriticky hodnotí milníky uplynulých měsíců na domácí i světové scéně.

První den oficiální části karnevalu zahajuje obětní obřad na počest patronky kraje Nariňo, Panenky Mercedes, který má zajistit bezproblémový průběh slavností. Později dostávají prostor děti a jejich vlastní mini karneval, který vznikl z dětské snahy napodobit dospělé. Dnes se jedná o samostatnou akci s vlastní identitou a dynamikou v rámci karnevalových oslav. Odpolední hodiny pak patří koncertům, konkrétně venkovské a rockové hudbě.

Další den návštěvníky čeká Zpěv Zemi, tedy průvod andských tanečních skupin, který každoročně ukazuje to nejlepší z místní hudby, tanců, kostýmů a choreografických kreací. Den zakončí koncert latinskoamerické andské hudby.

Čtvrtého ledna si město připomíná místní významný rod Castaňedových velkolepým průvodem, který imituje tuto rodinu i celou atmosféru doby. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou jménem Castaňeda. Účastníci průvodu se představují v dobových kostýmech a promenádují se ulicemi společně se skupinami venkovských tanečníků a tradičními ňapangas, tedy typickými mestickými ženami tohoto andského regionu. Zároveň zvou všechny přihlížející, aby se zapojili do karnevalového veselí.

Akce pokračují 5. ledna Dnem Černých, který připomíná den, kdy měli otroci afrického původu volno, aby si mohli odpočinout, pobavit se a věnovat se svým zálibám. Černošská komunita využila čas a uspořádala oslavu svých zvyků a tradic. Ani ostatní si ale takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak se nabarvili černou barvou a do oslav se zapojili.

Dnes tak lidé v tento den tančí a hrají si v ulicích, barví si obličej a někdy i tělo na černo pomocí krémů. Královna karnevalů projíždí městem v karavaně, rozdává černé kosmetické přípravky a vyzývá kolemjdoucí, aby se uvolnili a přidali se k této jedinečné hře. Tento den je důležitý zejména proto, že spojuje všechny obyvatele i návštěvníky bez rozdílů mezi rasami či sociálními třídami.

Předposlední den festival vrcholí v rámci oslav Dne Bílých a Velkého průvodu. Na rozdíl od předchozího dne se účastníci barví tentokrát na bílo, obykle za pomocí speciálního zásypu, krémů a kosmetických barev. Velký průvod pak prochází centrem města a přináší různé masky, taneční soubory, hudební kapely i alegorické vozy. Slavnosti uzavírá 7. ledna Festival morčat a venkovské kultury, který se nese v duchu tradic obyvatel zdejšího venkova. Nechybí tak stánky, které prodávají místní andské pochoutky, mimo jiné i tradiční morče zvané cuy.

Karneval byl v roce 2009 prohlášen nehmotným kulturním dědictvím lidstva organizací Unesco. Vychází z dávných indiánských rituálů, kdy místní zemědělské komunity uctívaly tancem a modlitbami božstvo měsíce. Tyto svátky však byly v průběhu 17. století španělskou koloniální vládou zakázány a obnoveny až v roce 1834. K původním vesnickým kulturním tradicím se postupně přidaly i prvky španělských a později také afrických slavností.

Pro mnoho Kolumbijců i turistů je město Pasto, nacházející se relativně daleko na jihu země, opomíjenou destinací (přibližně 800 km od Bogoty, pozemní cesta zabere zhruba 20 hodin). Nicméně právě zdejší karneval nabízí ideální příležitost poznat nejen tuto kulturní tradici, ale i další zajímavá místa v okolí jako je nedaleká Laguna de la Cocha nebo impozantní sopka Volcán Galeras. O něco málo jižněji, u městečka Ipiales, pak stojí za návštěvu významné poutní místo Santuario de Las Lajas, které patří k sedmi divům Kolumbie.

Podrobnější informace naleznete na oficiální stránce karnevalu: carnavaldepasto.org.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Cali oslavuje konec roku ve velkém stylu

Hlavní město kraje Údolí Caucy zve každoročně v poslední dny roku na svůj velkolepý festival, který připomíná všem návštěvníkům, proč je město Cali považováno za světové hlavní město salsy. Ostatně, tato jedinečná akce je považovaná za jeden z nejdůležitějších festivalů tohoto hudebního žánru na světě. Od 25. do 30. prosince proběhne celkem 58 akcí, přičemž na 57 z nich je možné přijít zcela zdarma.

I letošní 62. ročník zahájil ve středu 25. prosince parádní průvod zvaný Salsodrom, do kterého se zapojilo na 1500 umělců včetně profesionální tanečnice salsy a současné národní královny rytmu bambuco Wendy Michelle Murillo Murillo. Jedinečné choreografie, taneční kreace a hudba vzdali poctu Mým lidem, tedy energickým, veselým, pracovitým, kreativním obyvatelům města Cali, kteří nezapomínají snít. Prostřednictvím tohoto motta se festival snaží zdůraznit místní diverzitu a spojit všechny prvky a hodnoty místní identity. Ulice města se zaplnily těmi nejlepšími místními tanečníky salsy, barvami a hudbou od pěti hodin odpoledne do desíti hodin večer.

Všichni však nezbytně nemusí být profesionálními tanečníky, aby se do festivalu mohli aktivně zapojit. Letos totiž organizátoři zřídili nový prostor nazvaný sociální tanečníci určený pro běžné lidi, kteří netančí profesionálně, ale tanec si užívají jako koníček. Nechyběl ani velký zahajovací koncert v hlavní roli s uznávanými umělci hudební scény jako je Gilberto Santa Rosa či skupiny Son 21, La Palabra a Grupo Niche.

Pátek 27. prosince patřil především tradičnímu průvodu více než 200 veteránů a superkoncertu. Ten letos nabídl směsici umělců žánru salsa, populární hudby, reguetonu či bachaty a představili se zpěváci jako Romeo Santos, Silvestre Dangond, Jessi Uribe či skupina Grupo Niche. Ta zahrála mimo jiné i píseň Cali Pachanguero, která se proměnila v hymnu prosincových slavností a ikonu zpěvníků salsy. Den zároveň připomněl kulturu kolumbijského Pacifiku a to řadou kulturních aktivit, ukázkou gastronomie i autoktonních nápojů, módy a řemeslných výrobků. Samozřejmě nemohla chybět zejména hudba, přičemž vrcholem hudebního programu bylo vystoupení Nidie Góngory se skupinou Canalón de Timbiquí. Pátek byl zároveň vyhlášen Mezinárodním dnem žánru bolero, takže umělci připomněli publiku různé styly a vývoj tohoto rytmu.

Vrcholem sobotního programu je pak karneval Staré Cali, který potěší přihlížející rozmanitými převleky, maskami, fantasktními postavami i tanečníky. Do karnevalu se zapojí i průvod tradic, novinka, která provede přihlížející bohatstvím a rozmanitostí místních zvyklostí.

Poslední dva dny, tedy 29. a 30. prosince, se festival přesouvá na tzv. Ulici festivalu. Tato akce, zařazená do programu od roku 2014, pravidelně láká širokou veřejnost na vystoupení řady místních hudebních skupin a jednu velkou party. Jedná se o prostor plný radosti a pospolitosti místních i návštěvníků. Zájemci se mohou těšit na tři pódia umístěná podél jižní dálnice a spoustu vystoupení, jejichž cíl spočívá i ve zviditelnění talentu místních hudebníků a umělců. Kromě salsy roztančí publikum i jiné hudební žánry jako je bolero, vallenato a další.

Doprovodný program zahrnuje například pravidelné setkání milovníků a sběratelů hudby, kde si zájemci mohou pořídit jedinečné nahrávky oblíbených umělců salsy, ale také se zapojit do rozhovorů či si poslechnout debaty producentů, zpěváků, historiků či jiných odborníků na hudbu a především hudební žánr salsa. Venkovský a komunitní festival pak postupně navštěvuje různé čtvrti města a vesničky v okolí, Veletrh uměleckých výrobků a podnikání představuje různorodou nabídku ručně vyráběných produktů více než šedesáti umělců. Konají se také setkání pro děti a mládež, novinka letošního ročníku, nebo třeba průvod domácích mazlíčků.

Vůbec poprvé slavilo město Cali přelom roku festivalem v roce 1957 a to od 6. prosince až do 13. ledna. Byl to proto vůbec nejdelší festival města za celou jeho historii, kdy vystoupilo na 100 hudebních spolků a skoro 40 skupin. V současné době festival ukazuje to nejlepší z místního talentu nejen zdejším obyvatelům, ale i světu, a stává se prostorem k propagaci města jako jedinečné destinace, kde se lidé umí bavit, ale mají také řadu schopností.

Podrobný program a další informace naleznete na stránkách festivalu: feriadecali.com.co.

Další zdroje: ElPais.com.co, Viajala.com.co, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Osvětlení plné barev a kulturní akce – takové jsou Vánoce v Kolumbii

Vánoční kolumbijské tradice se sice liší v každém regionu, ale ústředním motivem zůstává setkání s nejbližšími u typických gastronomických specialit. V prvních prosincových dnech se městečka i vesničky Kolumbie vždy rozzáří světly a barvami v rámci veřejné vánoční výzdoby. Vánoční osvětlení bývá tak velkolepé, že existují i speciální turistické okruhy, které vedou po těch nejzajímavěji osvětlených místech. V parcích a na náměstích pak často probíhá i bohatý kulturní program s pyrotechnickými show.

Nejvyhlášenějším městěm, co se vánoční výzdoby týká, je Medellín, kam tradičně přijíždí i spousta cizinců. Například National Geographic totiž tamější vánoční osvětlení zařadil mezi deset nejkrásnějších výzdob na světě a portál USA Today mezi 25 nej výzdob na planetě. Letos se v Medellínu mohou zájemci těšit na figury vyrobené ručně 220 místními umělci, které zdůrazňují tradice, rodinné hodnoty a zobrazují výjevy z tradičních Vánoc kraje Antioquia. Nechybí tak například barevná světélkující rodinná sešlost, která zdobí rodinný dům, radost dětí před obdržením dárků, setkání se sousedy při zapalování svíček či rodinné vánoční recepty. Cesta světla začíná v Severním parku, kde se nachází tradiční betlém. Vyzdobená je opět i řeka a další veřejná prostranství a parky.

Bogotské vánoce se nesou v duchu dvoustého výročí nezávislosti země a jsou laděny do bílé, modré, zelené a fialové barvy. Na 53 místech po městě se místní i turisté mohou těšit na 13 miliónů žárovek. V centru města pak od 15. do 23. prosince probíhal každý večer audiovizuální program zahrnující hudbu, mapping, pyrotechnickou a akrobatickou show nazvaný Sen Isidera. V podání francouzského spolku La Maison Production bylo oslaveno bohatsví a rozmanitost země a všech jejich regionů. Na scéně se třikrát za večer na 25 minut objevilo 47 umělců, z nichž 30 bylo místních.

Vánoční osvětlení v Cali zahrnuje i několik technologických show, včetně mappingu evokuujícího historii a hlavní osobnosti města. Proběhla laserová show na náměstí obklopeném barevnými vánočními stromky, za shlédnutí stojí i tunel nad řekou, jehož světla a barvy se mění dle specifického rytmu. Ani městečka a vesničky kraje Boyacá nezůstávají pozadu a jako každý rok se mění v živé betlémy. Na okružní jízdu po místeh jako Sogamoso, Iza, Nobsa, Mongua, Tota a dalších se můžete vydat s některou cestovní kanceláří nebo po vlastní ose.

Oficiální zahájení vánočních svátků přitom připadá na večer 7. prosince, kdy celá země slaví Noc svíček. Scházejí se rodiny, zapalují svíčky a lucerny před svými domy či na chodnících v ulicích. Podle lidové tradice, která se vztahuje na katolický svátek neposkvrněného početí připadající na 8. prosince, tyto zapálené svíčky osvětlují cestu početí Panenky Marie a zajišťují požehnání pro nový rok.

Konají se také veřejná setkání, jako to na věži Colpatria či v centrálním parku Simona Bolívara v Bogotě, kde probíhají hudební vystoupení, ohňostroje či dokonce divadelní představení. Na státní svátek 8. prosince pak ulicemi Medellínu prochází tradiční průvod mýtů a legend, který divákům letos nabídl pohled nejen na typické postavy místní kultury, ale i různých koutů pěti kontinentů.

V krásném koloniálním městečku Villa de Leyva severně od Bogoty se konal letos už 33. ročník Festivalu světel. V Bogotě pak 12. prosince proběhla i tradiční noční cyklostezka, která umožňuje poznat vánoční výzdobu města prostřednictvím tohoto dopravního prostředku.

Od 16. prosince, tedy devět dní před samotným Štědrým dnem, začínají tzv. novenas, kdy se každý večer kolumbijské rodiny setkávají při pravidelných modlitbách a oslavují narození Ježíška. Rodinné stoly zaplní typické dobroty, zejména vánoční pudink zvaný natilla se smaženými kuličkami ze sýrového těsta neboli buňuelos. V současné době se tato setkání často pořádají i mimo domov, například v parcích či obchodních centrech, kde bývá připraven doprovodný kulturní program.

Štědrý den je v Kolumbii dnem pracovním a k večeři se zasedá až s odbitím půlnoci na 25. prosince. Nejčastěji se podává plněný krocan, vepřová kýta nebo tamal (tedy hmota z rýže s masem a zeleninou zabalená v banánovém listu). Pro nás nezvykle 28. prosince se v Kolumbii slaví „apríl“, tedy den neviňátek, kdy se od známých, ale třeba i od médií dají očekávat různé typy žertíků a vtípků.

Na konec roku se pak váže několik pověstí a lidových tradic. Tou nejznámější je pojídaní 12 hroznů s odbíjením půlnoci, která ohlašuje příchod nového roku. Za každý snězený hrozen si člověk může něco přát. K zajištění prosperity a ekonomické stability poslouží peněženka a kapsy naplněné čočkou. Všichni, kteří si přejí v příštím roce hodně cestovat a zažít spoustu nových dobrodružství, by měli o půlnoci vyjít ven s kufrem a obejít s ním blok. Žluté spodní prádlo by zase mělo přinést do nového roku životní energii a bohatství.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, ElTiempo.com-3. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Asocheca a české velvyslanectví oslavili Mikuláše

O něco později než je v České republice zvykem, konkrétně v sobotu 14. prosince, proběhlo příjemné setkání k oslavě tradičního českého svátku sv. Mikuláše. I letos akci zorganizovaly představitelky Asochecy ve spolupráci se zástupci Velvyslanectví ČR v Kolumbii. Akce se konala na zahradě rezidence paní velvyslankyně Kateřiny Lukešové.

Na děti a vnoučata krajanů, dalších přátel Asochecy a české ambasády v Bogotě čekali po vzoru českých tradic Mikuláš s čertem a andělem. Děti se musely předvést odrecitováním básničky či zpěvem písničky a za odměnu dostaly sladkosti. Následně pro ně byly připraveny ještě další doprovodné aktivity.

Foto: Velvyslanectví ČR v Bogotě (Veronika Senjuková), Asocheca.

Bogota zve na přehlídku uměleckých a řemeslných výrobků – Expoartesanías 2019

Hlavní kolumbijské město v těchto dnech hostí nejdůležitější setkání mistrů řemeslné a umělecké výroby celé země. Od 4. do 17. prosince totiž v prostorách bogotského výstaviště Corferías probíhá veletrh známý jako Expoartesanías. Jedná se nejen o největší veletrh tohoto typu v Kolumbii, ale také o jednu z nejdůležitějších akcí svého druhu na celém latinskoamerickém kontinentu. Letos navíc veletrh získal mezinárodní ocenění v rámci International Craft Awards a to v kategorii Podnik pro rozvoj obchodu v sektoru řemeslné a umělecké výroby.

Veletrh přináší jedinečnou možnost poznat a pořídit si nádherné výtvory od umělců pocházejících z odlehlých pralesních či horských oblastí Kolumbie. Návštěvníci se mohou těšit na talent a kreativitu 164 umělců z indiánských komunit, 178 řemeslnických mistrů a 349 současných umělců. Dohromady se tak představí 870 vystavovatelů z 30 různých kolumbijských krajů, kteří pozývají zájemce na imaginární výlet po pěti regionech země, tedy Karibiku, Pacifiku, východních nížinách zvaných Llanos Orientales, ose kávy a centrálním jižním regionu. O své znalosti a techniky, které se dědí z generace na generaci, ale také o způsob života se podělí několik rodin různých etnik. Nechybí ani kulinářské speciality jednotlivých oblastí.

Akce je tradičně rozdělena do pěti pavilónů. Kromě autentických výrobků afrokolumbijských a indiánských komunit patří k lákadlům letošního ročníku také dvacet tkaných koberců vytvořených ženami z městečka Mampuján v kraji Bolívar na severu země. Tyto ženy, které se staly oběťmi kolumbijského ozbrojeného konfliktu, našly právě v této manuální tvorbě způsob, jak obnovit své životy. Proto na festivalu obdrží speciální ocenění a prostor předvést svou práci.

Mezinárodní pavilion pak letos přináší ukázky z 21 různých zemí, přičemž Maroko vystavuje své výrobky v roli čestného hosta. Letos se totiž slaví výročí 40 let existence diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi. Na přibližně tisíci metrech čtverečních vyrostla kopie arabské mediny, tedy typického marockého města, s barevnými a úzkými uličkami, které vedou na hlavní náměstí. V této téměř pohádkové atmosféře Tisíce a jedné noci najdete například čajové soupravy, měděné kousky, textílie, keramiku či kožedělné výrobky. Nechybí ani gastronomické a kulturní akce, které přiblíží tento region severní Afriky. Milovníci dobrého vína, sýru a uzenin si naopak přijdou na své ve francouzské sekci.

Propojení starodávných uměleckých technik s moderními přístupy nabízí unikátní výrobky vytvořené v 33 laboratořích inovací a designu. Tyto laboratoře rozmístěné v různých částech Kolumbie zřídila instituce Artesanías de Colombia, která celý veletrh zaštiťuje. Připraven je také prostor věnovaný talentu kolumbijských designérů a uměleckých dílen, v rámci kterého jsou vystaveny například dřevěné variace zvířat. Zejména ženy pak potěší bohatá nabídka šperků, bižuterie, módních doplňků i textílií.

Slogan letošního 29. ročníku je hodně vypovídající: Vyrobeny, aby byly zažity. Hlavní snaha organizátorů tak spočívá v začlenění uměleckých a řemeslných předmětů to každodenního života lidí, ať už jde o část oděvu, módní doplněk nebo nějakou dekoraci. Veletrh tak vyzývá širokou veřejnost, aby si náležitě osvojila toto obrovské kulturní dědictví a národní identitu.

Pro umělce z různých koutů Kolumbie je pak veletrh obrovskou příležitostí navázat nové obchodní kontakty a zajistit tak dostatečný příjem nejen svým rodinám, ale i celým komunitám. Pořadatelé zároveň kladou důraz na to, aby náležitě podpořili jednotlivé vystavovatele v prodeji výrobků co nejširšímu okruhu lidí. Proto jim například radí, jak nastavit ceny, jak se chovat k potenciálním zákazníkům, ale také ohledně kvality jejich výrobků či materiálů, které používají.

Stejně jako v předchozích letech, i letos dojde k předání medailí oceňujících mistrovství řemeslné a umělecké výroby v šesti kategoriích, včetně kategorie mistr mistrů. Ta vzdává poctu takovému umělci, který vykonává a vyučuje svou profesi déle než deset let. Opět je připraven i bohatý doprovodný akademický a kulturní program, v rámci kterého probíhají debaty s experty, ukázky zvyků a zajímavé workshopy.

Veletrh je pro návštěvníky otevřený od pondělí do neděle, vždy od desíti hodin dopoledne do osmi hodin do večera. Vstupné pro dospělé je 19.000 pesos (přibližně 130 Kč).

Podrobnější informace o celém veletrhu naleznete na stránce: expoartesanias.com.
Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, ElEspectador.com, DestinosParaViajeros.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Poznejte dílo kolumbijského umělce Davida Manzura

Džentlmen národního umění, tak o Davidu Manzurovi, známém kolumbijském malíři, který patří mezi nejvýznamnější umělce země, hovoří místní média. V současné době může široká veřejnost poznat více než 60 jeho děl vytvořených od roku 1958 v muzeu moderního umění Bogoty, známého pod svou zkratkou MamBo. Výstava nazvaná Povolání malby tak vlastně představuje procházku životem tohoto jedinečného malíře, poetický dialog mezi koloniální tvorbou a jeho moderními díly. Tato oslava kariéry a života Manzura byla slavnostně zahájena na konci listopadu a potrvá až do 23. února příštího roku.

David Manzur má nyní již 90 let, žil v různých zemích a údajně nemá rád, když ho někdo oslovuje „mistře“. I přes svůj pokročilý věk je stále aktivní a výstavou tak zároveň připomíná již 70 let své umělecké kariéry. Nechybí ale ani zcelá nová tvorba jako je například polyptych, tedy malba rozdělená na několik částí, znázorňující tragickou událost v Bojayá v kraji Chocó. V roce 2002 tam v rámci ozbrojeného konfliktu výbuch zasáhnul místní kostel a zanechal 119 mrtvých a 98 zraněných osob. Dílo je složeno z pěti pláten velkého formátu a potvrzuje autorovu lásku k lidem a především k obyvatelům kraje Chocó afrického původu. Vroucí cit k tomuto etniku se přitom u Manzura zrodil již v dětství, když žil i se svou rodinou v Africe a vyrůstal tak v prostředí tamní kultury a rituálů.

Vůbec poprvé mohou návštěvníci shlédnout i další obrazy vytvořené speciálně pro tuto příležitost. Zároveň však výstava ukazuje i umělcovu dřívejší tvorbu, ke které patří třeba malby ze série Býci a další díla ze soukromých a veřejných sbírek. Ve svých obrazech pracoval Manzur zejména s figurativní malbou a speciální místo na jeho plátnech vždy zaujímali koně, ženy, zátiší, loutny či nádoby. Tento akademický umělec v průběhu své umělecké dráhy zkoumal vývoj tradiční malby v modernitě, byl ovlivněn malbou zlatého století i svým dlouhodobým vztahem k baroku. V jeho dílech je cítit přímý vliv klasických malířů jako byl Velásquez či Zurbaran, ale zároveň kombinuje toto tradiční umění s moderní malbou. Podle svých vlastních slov totiž historie umění poskytuje možnost převzít to, co možná chybělo dřívějším velikánům, a učinit tak krok k současnosti. Navíc vyzdvihuje, že malba je dnes prostředkem schopným vyjádřit nejistotu naší éry.

David Manzur se narodil v roce 1929 v kraji Caldas, regionu kávy. Po dětství v Africe strávil také řadu let v internátech ve Španělsku, kde se setkal mimo jiné i s uměním flamenco, které mu, jak sám říká, zůstalo navždy v mysli. Studoval na Akademii výtvarných umění v Bogotě a na uměleckých institutech v New Yorku. Žil také v Kanadě. K muzeu MamBo měl vždy blízko, poprvé zde vystavoval v roce 2001. Již několik let však pobývá v příjemném koloniálním městečku Barichara, kde se může spolehnout na ideální klima a milé lidi. A co se týká jeho pokračování v umělecké činnosti, tvrdí, že podle něj neexistuje inspirace jako taková, ale jedno dílo jednoduše vyzývá k vytvoření dalšího, takže umělec sám ani neví, kdy přijde konec.

Kromě Manzurových děl mohou návštěvníci muzea poznat díla dalších dvou současných kolumbijských umělců. Veronica Lehner vystavuje svou tvorbu pod názvem Suspender (Přerušit) a ukazuje přitom tři intervence, které dokazují, že malba transformuje prostor a naopak. Třicet abstraktních děl postavených na figurativních elementech pak představuje Julián Burgos v cyklu nazvaném Invisible (Neviditelný). Tato výstava poběží až do poloviny března 2020. V muzeu pak naleznete také Kolekci na scéně 01: nekonečné variace, která ukazuje více než 50 děl patřících přímo do sbírky muzea, která dohromady čítá na 4700 děl. V současnosti vystavená díla pocházejí z období od poloviny 20. století, ukazují různé techniky od malby, přes sochy až k fotografiím a to od různých umělců jako je Omar Rayo či Eduardo Ramírez Villamizar.

Zdroje: ElTiempo.com, LaRepublica.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

České snímky na filmovém festivalu v Bogotě

Od 27. listopadu do 4. prosince v Bogotě (a od 20. do 27. listopadu v Medellínu) se koná filmový festival nazvaný Na východ. Tento festival nezávislého filmu se snaží vytvořit prostor pro kinematografickou výměnu se střední a východní Evropou a rozvinout pracovní síť, která zahrnuje i další země, kde se festival odehrává, konkrétně Argentinu, Francii, Peru a po druhé také Kolumbii.

Milovníci sedmého umění mohou při této příležitosti shlédnout několik českých filmů. Většina z nich je přitom od českého režiséra Miloše Formana, jemuž letošní ročník festivalu vzdává poctu a vyhradil mu tak speciální sekci. Výběr zahrnuje tři Formanovy filmy z let 1964 až 1967 a přináší také nový dokument o této výjimečné osobnosti, jednom z nejdůležitějších filmových režisérů českého původu.

V Bogotě se zájemci mohou těšit na promítání těchto snímků:

Hoří, má panenko (1967)
Sobota 23. listopadu, 20:00 hod – Centro Colombo Americano
Středa 27. listopadu, 18:00 hod – Cine Colombia Av. Chile
Pondělí 2. prosince, 21:00 hod – Cine Colombia Av. Chile

Lásky jedné plavovlásky (1965)
Pátek 29. listopadu, 15:00 hod – Cine Colombia Av. Chile
Neděle 1. prosince, 18:00 hod – Cine Colombia Av. Chile

Černý Petr (1964)
Neděle 24. listopadu, 18:00 hod – Centro Colombo Americano
Čtvrtek 28. listopadu, 18:00 hod – Cine Colombia Av. Chile
Středa 4. prosince, 18:00 hod – Cine Colombia Av. Chile

Forman vs. Forman (2019)
Pátek 22. listopadu, 18:30 hod – Centro Colombo Americano
Soboda 30. listopadu, 18:00 hod – Cine Colombia Av. Chile

Soutěžní kategorie pak divákům nabízí celkem pět ukázek ze střední a východní Evropy. Tyto fikce vznikly v letech 2018 a 2019 a zaujaly pořadatele už při své premiéře. Na programu figuruje i česko-slovenská koprodukce režiséra Adama Sedláka:
Domestik (2018)
Pátek 22. listopadu, 20:15 hod – Centro Colombo Americano
Úterý 3. prosince, 21:00 hod – Cine Colombia Av. Chile

Mezi dokumentární tvorbou můžete nalézt český celovečerní dokument Simona Šafránka:
King Skate (2018)
Úterý 26. listopadu, 18:30 hod – Centro Colombo Americano
Sobota 30. listopadu, 15:00 hod – Cine Colombia Av. Chile

Čestným hostem celého festivalu je slavný francouzský režisér F.J. Ossang. Festival uvede téměř celou jeho tvorbu, konkrétně osm snímků včetně jeho posledního celovečerního filmu 9 prstů, který diváci shlédnou v premiéře. Zároveň se tato filmová legenda jak v Bogotě tak v Medellínu podělí o své zkušenosti s publikem. Samostatná sekce pak patří produkcím ze zemí, kde se festival Na východ pořádá, tedy z Francie, Argentiny, Peru a domácí Kolumbie.

Podrobný program a kompletní informace naleznete na webové stránce festivalu: www.alestfestival.com.

Slavnostní koncert k oslavě Sametové revoluce

Dne 18. listopadu uspořádalo Velvyslanectví České republiky v Bogotě slavnostní koncert a navazující koktejl u příležitosti oslav 30. výročí Sametové revoluce.

Klavírní recitál v nedávno renovovaném sále Terezy Cuervo Borda v Národním muzeu v Bogotě přednesl Václav Pacl, český klavírista žijící v Kolumbii, který interpretoval díla Ludwiga van Beethovena, Jana Václava Huga Voříška,  Maurice Strakoshe, Gluck – Sgambatiho a Fryderika Chopina. Zahajovacího projevu se ujala velvyslankyně Kateřina Lukešová, která přítomným přiblížila vývoj a význam historických událostí před třiceti lety. Po cca hodinovém koncertě následoval koktejl v historických prostorách vestibulu muzea, kde si hosté měli možnost prohlédnout výstavu ikonických fotografií sestavenou Danou Kyndrovou a Jiřím Sukem pod názvem Sametová revoluce 1989.

Zdroj: Velvyslanectví ČR v Kolumbii.

Zaposlouchejte se do rytmů Amazonie

Konec listopadu bude v odlehlém jihovýchodním regionu Kolumbie patřit hudbě. A to ne ledajaké, ale tajemným rytmům amazónského pralesa. Od 27. do 30. listopadu se totiž v Letícii, hlavním městě regionu, koná Mezinárodní festival lidové amazónské hudby známý jako Pirarucú de Oro. Ryba pirarucú, jak jí přezdívají místní indiánské kmeny, neboli Arapaima velká žije ve vodách Amazonky a jedná se o jednu z největších sladkovodních ryb vůbec. Dorůstá délky až 3 metry a může vážit i přes 200 kilogramů.

Samotný festival probíhá již od roku 1987, aby připomněl nejen hudbu, ale také kulturu a zvyky magické oblasti na pomezí Kolumbie, Brazílie a Peru. Proto se v rámci akce mísí tradiční rytmy amazónské části všech těchto zemí. Letoší jubilejní 30. ročník vzdává speciální poctu mistrovi jménem Ricardo Marín Piedrahita, prvnímu vítězi festivalu, který zabodoval s písní La Curupira. Mimochodem, curupira je podle mytologie jednoho brazilského indiánského kmene nadpřirozená bytost, strážce lesů, který chrání Amazonii před destruktivními návyky lidí.

Umělci vystupují ve dvou kategoriích. V té regionální soutěží ve třech sekcích. První patří obyvatelům Letície a přilehlých oblastí, kteří se zaměřují na místní témata a rytmy. V sekci zvukových zážitků pak každá skupina interpretuje téma určené festivalem v různém rytmu, ale tak, aby zachovala melodickou linii originálu. Třetí sekce je určená dětem a mládeži, kteří vystupují s typickými písněmi amazonské oblasti. V mezinárodní kategorii pak představitelé Kolumbie, Peru a Brazílie soutěží v dospělých sekcích autor / skladatel a interpret.

Podle kreativního ředitele festivalu Christiana Fernanda Monotyi spočívá hlavní cíl této akce ve vytvoření hudební identity. Základem je rytmus zvaný porsam, což je vlastně mix mezi kolumbijským rytmen el porro a brazilskou sambou. Tímto jedinečným smíšením dvou kultur vzniká něco společného a speciálního.

Festival na jednu stranu podporuje kulturní hodnoty, ale zároveň klade důraz na rozšíření amazónských melodií i mimo region. Proto organizátoři festivalu letos uspořádali vystoupení místních umělců i v jiných částech země. Národního uznání tak dosáhla například skupina Omacha, která mísí národní folklór s příhraničními rytmy. Jej název pochází z jazyka ticuna, jednoho z místních inidánských kmenů, a znamená růžový delfín. Odkazuje tak na emblematické zvíře Amazonky, které bohužel figuruje na seznamu ohrožených živočišných druhů. Samotná skupina vznikla v roce 2015 a v roce 2018 na tomto festivale zvítězila. Věnuje se přitom žánru murga, který se stal populárním v této oblasti od 50. let  minulého století. V repertoáru skupiny najdeme písně v jazyce tikuna, ale také ve španělštině či portugalštině.

Slavnostní zahájení festivalu proběhne v parku Orellana za přítomnosti významných veřejných osobností regionu. Návštěvníci se mohou těšit i na různé kulinářské speciality a okusit tak chutě pralesa. Zároveň si zájemci budou moci pořídit nějaký suvenýr či umělecký předmět.

Zdroje: CanalTrece.com.co, RadioNacional.co, Colombia.Travel/es, Facebook.com. Foto 1, foto 2.