Kolumbijský červenec na vlně poezie

V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.

Jak říká uznávaný severoamerický básník Billy Collins, poezie vypráví příběh lidského srdce. Nezáleží přitom na období, místě nebo jazyce, ve kterém jsou texty psány, ve své podstatě poezie vždy mluví stejným jazykem. A právě v průběhu festivalu se mohou všichni Kolumbijci seznámit s tímto světem a poslechnout si úryvky básnické tvorby. Program festivalu je opravdu bohatý, což dokládá celkem 45 akcí za účasti 60 básníků, ale také hudebníků a umělců z Kolumbie, Argentiny, Mexika, Bolívie, Brazílie, Španělska, Itálie, Francie, Rumunska a dalších zemí. Na seznamu hostů letošního ročníku tak figurují jména jako Laura Yasán (Argentina), Carlos Satizábal či Luz Helena Cordero (Kolumbie), José Ángel Leyva (Mexiko), Álvaro Mata Guillé (Kostarika), Zingonia Zingonia (Itálie), Tamym Maulén a María Inés Zaldívar (Čile) a mnoho dalších.

Jako každým rokem ve spolupráci s institutem Caro y Cuervo organizátoři festivalu uctí dílo a život jednoho kolumbijského básníka. Tentokrát se jedná o umělkyni z kraje Tolima jménem Luz Mary Giraldo, která v současné době působí na univerzitě Pontificia Universidad Católica v jihoamerickém Čile. V rozhovoru z roku 2011 tato autorka a akademička říká, že píše o životě, o čase, o vzniku a její tvorba je spojena s historií a konkrétně s tou kolumbijskou. Podle vlastních slov se nepovažuje za vypravěčku, protože vyprávět neumí, ale snaží se povídat zpíváním.

Festival organizuje instituce Corpoulrika, která se zaměřuje na rozličné aktivity propagující literaturu a umění s důrazem na iniciativy a díla vytvořené ve španělsky a portugalsky mluvících zemích Střední a Jižní Ameriky. Jako každým rokem, vzpomínky na tento ročník zůstanou zaznamenány ve speciální složce časopisu poezie nazvaného ULRIKA.

Celý program festivalu je k dispozici na oficiální stránce akce PoesiaBogota.org. Jednotlivé besedy a aktivity je možné sledovat zdarma přes Facebook, Instagram, Twitter a Youtube například zde.

Další zdroje: RevistaArcadia.com, RevistaDC.com. Foto 1, foto 2 (Luz Mary Giraldo).

Kolumbie oslaví svou nezávislost tentokrát netradičně

Letošní oslavy 20. července, kdy si Kolumbie připomíná 210. výročí událostí, které vyústily ve vyhlášení nezávislosti země, se ponesou v duchu epidemiologických omezení v důsledku pandemie nového koronaviru. I když by na státních budovách a z oken i balkónů po celé zemi měla opět zavlát kolumbijská vlajka, zbytek programu musel být kvůli současné karanténě upraven. Místo tradičních vojenských přehlídek, které každoročně procházely ulicemi velkých kolumbijských měst a kterých se účastnily tisíce lidí, je tentokrát připraven alternativní program vysílaný prostřednictvím digitálních platforem. Oslavovat tak Kolumbijci budou z domovů virtuálně.

V pondělí v 10 hodin dopoledne kolumbijského času proběhne vzdání pocty „solidárním hrdinům“ současné pandemie pod vedením prezidenta země Ivana Duqueho společně s hlavními představiteli ozbrojených sil v Kolumbii. Slavnostní ceremoniál bude patřit právě vojákům a policistům, kteří pomáhají a střeží každý kout země v době karantény, dále také zdravotníkům, dopravcům, hlídačům, veřejným činitelům a osobám, které zajišťují základní služby. Pět těchto hrdinů získá státní vyznamenání a zároveň budou připomenuty i oběti Covidu-19. Letectvo pak předvede koordinované show na obloze nad některými hlavními městy kolumbijských krajů.

Na pátou hodinu odpolední je naplánovaný online koncert nazvaný Kolumbie vytváří talent. Své hity zazpívá více než 40 umělců jako Carlos Vives, Chocquibtown, Jessi Uribe, Fanny Lu, Sebastián Yatra, Maía a další. Tyto velké hvězdy kolumbijské hudební scény se podělí o virtuální pódium s nově vznikajícími skupinami jako například Plu con Pla, Alexis Play, Santamaría či Emje Rose. Podle kolumbijské ministryně kultury se bude jednat o historický koncert, kdy hudba umožní spojit regiony, žánry, generace a posílit smysl sounáležitosti k celému národnímu projektu.

Jednotliví umělci se přitom představí z různých emblematických kulturních míst v zemi, včetně divadel Teatro Colón v Bogotě či Teatro Adolfo Mejía v Kartageně. Koncert pak mohou zájemci shlédnout přes facebook nebo youtube kanál Ministerstva kultury. Probíhají také koncerty na pomoc nejvíce zasaženým jedincům současnou pandemií. Právě 20. července o půl deváté večer odvysílá televizní kanál Caracol takovýto koncert nazvaný Kolumbie pečuje o Kolumbii, ve kterém vystoupí například Diego Torres, Carlos Baute, Ana Torroja, Alex Ubago, ale také nejuznávanější komikové země jako je Don Jediondo, Antonio Sanint či Lokillo.

Státním svátkem byl 20. červenec prohlášen roku 1873, aby připomínal to, co se odehrálo v kolumbijském hlavním městě daného dne roku 1810 a vedlo ke změně historie tehdejšího španělského místokrálovství nazývaného Nová Granada. Samotná nezávislost od španělské nadvlády přišla sice o několik let později a deklarací nezávislosti bylo na území v průběhu celé dekády více, nicméně právě ta z roku 1810 se zapsala do kolektivní paměti.

V pátek 20. července 1810 se na hlavním náměstí dnešní Bogoty, dříve Santa Fe, konal tradiční trh a všude tak byla spousta lidí různých ras i sociálních vrstev. Místní kreolové, tedy potomci Španělů narození již na americkém kontinentu, kteří toužili po větší svobodě i politické moci, využili situace k vyvolání konfliktu se Španěly s cílem podnítit veřejné odmítnutí španělských vládních orgánů. Ten den se totiž zároveň připravoval slavnostní banket na počest královského komisaře Antonia Villavicencia.

Skupina kreolů v čele s bratry Moralesovými proto zamířila do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby ho poprosili o zapůjčení vázy pro zmíněný banket. Llorente prosbu slušně odmítl a kreolové tak ještě na základě dalších provokací podnítili protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokrál nakonec neměl jinou možnost než přistoupit na sestavení nového shromáždění, které ještě v noci na 21. července sepsalo listinu nezávislosti. Dokument ale stále aspoň teoreticky uznával autoritu španělského krále. Po řadě sporů mezi jednotlivými provinciemi v rámci dnešní Kolumbie a tažení Španělů za znovudobytí území bylo španělské vojsko definitivně poraženo dne 7. srpna 1819 v bitvě u Boyacá. V roce 1821 pak vznikla Kolumbijská republika jako národ nezrušitelně svobodný a nezávislý na španělské monarchii.

Zdroj: Semana.com, ElTiempo.com, TodaColombia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

V hlavní roli sedmé umění – festival IndieBo

Navzdory prodloužené karanténě startuje dne 16. července Festival nezávislého filmu Bogoty, označovaný jako IndieBo. Až do 26. července si zájemci budou moci vychutnat to nejlepší z nezávislé filmové produkce jak domácí, tak zahraniční scény, a to prostřednictvím moderních technologií.

Šestý ročník akce se tak přizpůsobil současné situaci a místo toho, aby diváci přicházeli na festival do kinosálů, tentokrát festival zavítá až k nim domů. Ve spolupráci s digitální platformou Mowies přináší festival výběr 45 snímků domácí i mezinárodní tvorby. Zájemci z řad široké veřejnosti se mohou těšit také na besedy s režiséry a producenty. Kromě placených filmů a akcí bude každé odpoledne k dispozici také kinematografická tvorba k vidění zdarma.

Snímky jsou rozděleny do několika sekcí. Jedna z nich se zaměřuje na tvorbu místních umělců a uvede čtyři premiéry kolumbijské kinematografie. Jedná se o kriminální film Ruido (Marco Vélez Esquivia), snímek žánru coming-of-age nazvaný Limonada, Limonada (Juan Pablo Heilbron, Nicolás Palacio), film mísící prvky fantasy, westernu a hororu s názvem Luz (Juan Diego Escobar) a dokument No trague n`tero (Alexis Durán), který diváky přiměje k zamyšlení se nad fake news a současnou digitální érou celkově.

Ve speciální sekci letošní ročník festivalu vzdává poctu legendárnímu anglickému režisérovi jménem Julien Temple. Nechybí ani zajímavá nabídka zahraniční tvorby, jedinečné dokumentární filmy v rámci sekce Otevřená okna nebo animované příběhy určené pro děti v sekci Indiekids.

Novou kategorií, která má změnit pravidla, je sekce Pop, tedy ukázka snímků, kterým není možné dát jen tak nějakou nálepku. Zahrnuje celou škálu žánrů jako dokumenty, muzikály, akční i animované filmy, komedie, sci-fi či thrillery. Každý celovečerní film zavede diváky do jedinečného světa, který podporuje představivost a ukazuje odlišné prostředí. Na programu figuruje například oceňovaný dokument White Riot režiséra Rubika Shah, který přibližuje historii kulturního hnutí Rock Against Racism bojujícího proti rasismu v britské politice. K vidění bude také specifický dokument o tradičním argentinském jídle Todo sobre el asado (Vše o pečeném mase) režisérů Mariano Cohn a Gastón Duprat, sci-fi film Ježíš ti ukáže cestu k dálnici španělského režiséra jménem Miguel Llanso, či francouzsko-německý snímek Felix in Wonderland režisérky Marie Losier, který diváky zavede do světa hudebníka Felixe Kublina.

Šestý ročník festivalu přitom zve všechny k tomu, aby se vydali na cestu přímo z tepla svého domova, ponořili se do jiných kultur, nechali se vést a zkoumali nové věci. Také přináší zamyšlení nad jednou skutečností, kterou nám pandemie ukázala, tedy, že všichni tvoříme část vzájemně propojeného celku a že to, co se stane na jednom konci planety, má vliv i na konci druhém.

A tak možná ztráta svobody v tomto období karantén přinese velmi osvobozující zkušenost. IndieBo chce právě poukázat na osvobození prostřednictvím kina, kultury a umění obecně, které nám umožňují navštívit nové dimenze.

Celý program je dostupný na stránkách akce indiebo.co, kde se mohou milovníci filmů zapojit do diskusí v rámci blogů a veřejných či soukromých chatovacích skupin. Tímto způsobem mohou poznat nejen nové lidi, ale také shlédnout film společně s přáteli. Zároveň bude možné zakoupit si třeba občerstvení nebo výrobky festivalu. Akce tak dostane poněkud odlišný a inovativní charakter, založený na nových technologiích i digitální interakci.

Zdroje: IndieBo.co, RevistaArcadia.com, ElEspectador.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3 (z filmu Ruido).

Zvolte v anketě „Den Čechů v zahraničí“

České velvyslanectví v Bogotě na svých stránkách informuje o právě probíhající anketě určené všem českým krajanům v zahraničí.

Ministr zahraničních věcí České republiky Tomáš Petříček dlouhodobě vnímá zásadní roli krajanů v našich dějinách i naší současnosti. Domnívá se, že Česká republika by si význam svých krajanů měla pravidelně připomínat. Ministerstvo zahraničních věcí proto po konzultaci s českými krajany navrhne vládě prohlásit jeden den v roce za „Den Čechů v zahraničí“. Ten by tak rozšířil počet významných dní, které země slaví, ze současných 15 na 16.

Ministerstvo zahraniční navrhuje níže několik dat, která se pojí s významnými osobnostmi či událostmi krajanského života, a prosí, aby z nich všichni zájemci do 31. července 2020 vybrali v hlasování jedno, které je osloví nejvíc. Samozřejmě je možné zaslat také jiné návrhy a to na email zkz@mzv.cz.

OTÁZKAKteré historické datum by mělo být pravidelně připomínáno jako „Den Čechů v zahraničí“?

  • 23. prosinec (1989) – Přestřižení hraničního drátu u Rozvadova. Představuje symbolický pád železné opony. Ostnatý drát společně přestřihli tehdejší ministři zahraničních věcí Jiří Dienstbier a Hans-Dietrich Genscher.
  • 1. červenec (1932) – Den návratu zahraničních Čechů. Připomíná první sjezd zahraničních Čechů a Slováků, který se uskutečnil 1. až 3. července 1932, a setkání krajanů v roce 1998 v rámci prvního Týdne zahraničních Čechů.
  • 7. březen (1850) – „Masarykův den československého zahraničí“. Navázáno na tradici tzv. Masarykových dnů československého zahraničí, které připomínaly roli krajanů při vzniku československého státu. První Masarykův den československého zahraničí se konal v roce 1934 pod patronací TGM s úmyslem dokázat, že československé zahraničí je “živou větví jednoho národního kmene”. Masarykovy dny se konaly až do roku 1938 a poté v roce 1947 pod záštitou prezidenta Beneše. Zatím poslední Masarykův den československého zahraničí se odehrál již pod vlivem února 1948.
  • 17. duben (1826) – Vojtěch Náprstek jako „český konzul“. Vojtěch Náprstek je považován za konzula všech krajanů. Jako účastník revolučních bouří roku 1848 uprchl před zatčením do USA, kde prožil deset let. Jeho knihkupectví se stalo střediskem pro přistěhovalce z Čech, byl též iniciátorem vzniku prvních českých spolků. V roce 1858 se vrátil do Prahy a rodinný pivovar „U Halánků“ na Betlémském náměstí proměnil v centrum české inteligence a posléze na České průmyslové (dnešní Náprstkovo) muzeum, do nějž se soustředily nejvýznamnější krajanské sbírky.
  • 4. únor (1628) – Odchod J. A. Komenského z vlasti.  Památný den odchodu J. A. Komenského z Čech a rozloučení se s vlastí na Růžovém paloučku u Žacléře. Představuje symbol českého vyhnanství pro víru a přesvědčení

V anketě můžete hlasovat na této stránce.

Zdroj: Velvyslanectví ČR v Kolumbii. Foto 1, foto 2.

Speciální virtuální přehlídka stop motion animace

Velvyslanectví České republiky v Kolumbii se zapojilo do přípravy speciální virtuální akce s názvem Czech Centres Animayo Stop Motion Special Edition festival. Na organizaci festivalu, věnovaného české stop motion animaci, spolupracovala ambasáda v Bogotě s festivalem Animayo, Českými centry ve Španělsku, Belgii, Francii, Itálii, Izraeli, Nizozemsku, Rusku, a Řecku a také s Velvyslanectvími České republiky ve Španělsku a Itálii.

V sobotu 4. července se umělci a odborníci z různých zemí postarají o nabitý program plný odborných přednášek, masterclass a projekcí klasických i současných perel této unikátní animační techniky. Stop motion, který má v České republice bohatou tradici, je technikou, při níž je objekt mezi jednotlivými záběry upravován a posouván o malé úseky tak, aby se na výsledném záznamu objevil souvislý pohyb. Takto lze rozpohybovat panenky nebo loutky z různých materiálů (plastelína, papír, tmel, keramika, plsť, atd.), případně jiné reálné objekty jako například výřezy z papíru, fotografie, malby na skle či v písku. Možností je nespočet, limitovány jsou pouze umělcovou fantazií.

Česká republika bezpochyby byla a stále je jednou z evropských zemí, které můžeme považovat za velmoci stop motion animace. Ve světě má česká animace nebývale dobrou pověst, pravidelně se objevuje na mnoha mezinárodních festivalech. Současná produkce krátkometrážní filmů navíc jen potvrzuje její stále dobrou kondici. Program speciální edice, kterou si pro tento rok připravil festival Animayo, bude zahrnovat přednášky a panely špičkových umělců věnujících se této technice. Těšit se můžete také na vybrané projekce klasické i současné stop motion animace, mezi kterými nebudou chybět reprezentanti prestižní pražské filmové školy FAMU.

Světem stop motion animace všechny zájemce provedou následující hosté: Tereza Brdečková (Česká republika), novinářka, filmová kritička, spisovatelka a scénáristka; Martin Vandas (Česká republika), producent stop motion filmů; Daphne Rosenthal (Holandsko), vizuální umělkyně věnující se experimentální kinematografii, Luca Raffaelli (Itálie), scénárista a odborník na komiks a animaci; Patricia Ortiz Martínez (Španělsko), umělkyně a režisérka animovaných filmů; Tami Berenstein (Izrael), režisérka animovaných a dokumentárních filmů, konceptuální umělkyně, animátorka a ilustrátorka; Daria Kashcheeva (Česká republika), režisérka animovaných filmů.

Zdroj: CzechCentres.cz. Foto 1-2.

Poznejte alternativní festival divadla

Navzdory těžké situaci, se kterou se kolumbijská divadla v současné době koronavirové krize potýkají, se od 26. června uskuteční tentokrát virtuální ročník alternativního divadelního festivalu. Tato akce se pravidelně koná každé dva roky v dubnu a i letos byla naplánovaná na dny 3. až 12. dubna. Patnáctý ročník festivalu známého pod svou zkratkou Festa se ale nakonec konat kvůli opatřením v době pandemie nemohl. Organizátoři původně přemýšleli o tom, že by festival zrušili úplně, ale samotní účastníci festivalu je přesvědčili, že rádi nazkouší a natočí ve vysoké kvalitě svá díla, aby se akce mohla konat aspoň na dálku.

V průběhu deseti dní, tedy do 5. července, se festivalu zúčastní 92 divadelních spolků, z nichž 47 pochází přímo z Bogoty, 26 z ostatních koutů Kolumbie a 19 skupin je zahraničních. K vidění tak budou například hry v podání souborů z Mexika, Dánska, Japonska, Norska, Francie, Uruguaye, Argentiny, USA nebo Brazílie. Domácí scéna bude zastoupena mimo jiné divadelními soubory z Cali, Pereiry, Cartageny, Ibagué, Manizales, Pasta, Armenie či Buenaventury. Nejvíce asi překvapí právě jednotlivé regionální divadelní spolky, pro které je celá logistika náročnější, ale které nabízejí zajímavou ukázku divadelní tvorby.

Všechna vystoupení mohou zájemci shlédnout přímo z tepla svého domova a to zdarma. Každá hra pak bude k dispozici v průběhu 24 hodin. Jedná se o úplně novou zkušenost jak pro diváky, tak i pro samotné organizátory, kteří do programu zařadili i nové žánry jako jsou rozhlasové hry či dramatické video-četby. Na své si přijdou dospělí, děti i celé rodiny. Kromě uměleckých vystoupení nabízí festival i akademické besedy a vzdělávací workshopy. Aspoň virtuálně bude také vzdána pocta památce nedávno zesnulého herce, režiséra a dramaturga jménem Santiago García Pinzón.

A i když je divadlo živým vystoupením, které by neexistovala bez publika, neuspořádat nic nebyla pro organizátory akce alternativa. Festival již 30 let doprovází, zviditelňuje a podporuje národní dramatickou tvorbu, zve široké publikum k obraně života, míru, kultury a vytváří prostor pro reflexi ohledně důležitosti umění a jeho vlivu v různých sociálních prostředích. Akce zároveň pomáhá ukázat talent lokálních umělců nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.

Kompletní program i jednotlivá představení naleznete na webové stránce akce: corporacioncolombianadeteatro.com.

Další zdroje: Idartes.gov.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2.

Festival turistického městečka Paipa tentokrát virtuálně

Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.

Ve dnech 12. až 15. června tedy navzdory všem omezením probíhá tento jedinečný svátek místních zvyků a kultury, poprvé ve své historii ovšem prostřednictvím moderních technologií. Proto museli organizátoři z velké části změnit způsob, jakým se vždy aktivity odehrávaly. To ovšem nic nemění na faktu, že zájemce čeká nabitý program včetně tradičních soutěžních disciplín, veletrhu ovcí, přehlídky oblečení a tradičních módních doplňků.

Zahájení festivalu letos patřilo divadelnímu představení s ukázkou hudby, tance, literatury i vyprávění příběhů. Scéna byla vytvořena za pomoci dvanácti metrové zdi s vyobrazením venkovské krajiny v okolí Paipy. Hlavními protagonisty byli vesničané, kteří přiblížili svou každodenní práci. Ulice městečka rozezní hudební vystoupení v podání místní umělecké školy, která si obyvatelé města mohou poslechnout přímo z pohodlí domova. Na programu festivalu figurují také zahraniční hosté. Konkrétně se v rámci mezinárodní ukázky tance představí taneční skupiny z Mexika, Čile a Peru, které zaslaly organizátorům videa se svými choreografiemi.

Další aktivity letošního 22. ročníku jsou přitom rozděleny do dvou částí: textilní a gastronomické. Zájemci se tak mohou těšit například na ukázku různých druhů tzv. ruanas, česky pončo nebo vlněný přehoz, který lidé v chladnějších oblastech používají proti zimě. Přiblížen je také celý proces, který vede až k finálnímu výrobku. Jednou ze soutěžních akcí je také soutěž přadlen, které se většinou účastní starší ženy. Letos sice musely vůbec poprvé zůstat doma, ale i tak zápolí v soutěži na dálku.

Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.

Celkově se festival snaží ukázat široké veřejnosti veškeré zajímavosti a bohatství této oblasti, ať už se jedná o kulturu, dobré jídlo nebo přírodu. Zároveň se tímto způsobem snaží podpořit místní výrobce uměleckých předmětů, případně umělce a výrobce z jiných odvětví, aby měli více ekonomických příležitostí. Jednotlivé akce jsou letos živě vysílány přes facebookovou stránku místního městského úřadu: www.facebook.com/alcaldiadepaipa/.

Zdroje: ViajaPorColombia.com, ArtesaniasDeColombia.com.co, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2.

Uplynulo 100 let od narození malíře Alejandra Obregóna

Umělecký svět si 4. června připomněl výročí 100 let od narození slavného kolumbijsko-španělského malíře, muralisty, sochaře a rytce Alejandra Obregóna. Byl jedním z nejdůležitějších představitelů výtvarného umění 20. století v Kolumbii. V době trvajících omezení kvůli koronavirové krizi oslavují některé kolumbijské kulturní instituce toto jubileum aspoň virtuálními vzpomínkovými aktivitami.

Například Národní banka společně s Muzeem moderního umění města Barranquilla pořádá sérii konferencí o životě a díle tohoto umělce. Ta první s názvem Alejandro Obregón a umělecká moderna kolumbijského Karibiku proběhla hned 4. června pod vedením profesorky historie umění na univerzitě Universidad del Atlántico, Isabel Cristiny Ramírez. Ve své přednášce se historička zaměřila na vyobrazení krajiny v dílech Obregóna a jeho moderní styl, který je jiný a často zcela opačný, než používaly avantgardní směry v Evropě na počátku minulého století. Další konference se pak budou postupně věnovat také Obregónovi a kolumbijskému kontextu, nástěnným malbám umělce ve městě Barranquilla či dekádě 70. let a přechodu Obregóna od olejomalby k akrylové tvorbě. Odborníci pohovoří dále i o tématech krajiny, flóry a fauny, nebo třeba násilí v umělcových obrazech.

Alejandro Obregón se narodil v roce 1920 ve španělské Barceloně. Jeho otec byl Kolumbijec, matka pocházela z Katalánska a rodina Obregonových vlastnila textilní továrnu v kolumbijském městě Barranquilla. Většinu svého dětství tak Alejandro strávil právě tam, ale cestoval a žil také ve Španělsku, v Británii, Spojených státech i Francii. I přesto, že studoval v různých zemích, jeho kreativním světem byl vždy Karibik a obecně Kolumbie. Než se začal věnovat umění, tak stihl vystřídat řadu rozličných povolání a aktivit. Hrál například rugby, pracoval v diplomatických službách, dokonce si zahrál britského generála v jednom filmu. Také řídil kamiony ropných společností v oblasti kolumbijského Catatumba (kraj Severní Santander) poblíž hranic s Venezuelou.

Právě při řízení kamionu po příkrých cestách tamějšího regionu našel své poslání a rozhodl se studovat malbu. Jako malíř byl nejdříve objeven ve Španělsku v první polovině 40. let 20. století, kde představil několik portrétů. Kolumbijský umělecký svět ho měl možnost poznat díky jeho účasti na V. Národním salónu kolumbijských umělců v roce 1944. Jeho olejové malby jako Zátiší nebo Chlapec se džbánem získaly velmi pozitivní ohlasy místní kritiky, která jeho práci označila za romantický expresionismus.

V roce 1954 poznal anglickou malířku Fredu Sargent, se kterou se v Panamě oženil. V roce 1958 pak odcestoval do Spojených států, kde začal mít kontakt s abstraktním expresionismem. Později se stal například ředitelem Muzea moderního umění v Bogotě, ale nakonec se vrátil na kolumbijské pobřeží Karibiku. Zemřel ve věku 71 let dne 11. dubna 1992 v severokolumbijské Kartageně. Pohřben byl v rodinné hrobce na centrálním hřbitově města Barranquilla.

Obregón byl aktivním členem známé Skupiny Barranquilla, kterou vytvořil společně například s literátem Gabrielem Garcíou Márquezem a novinářem Álvarem Cepedou Samudio. Tato skupina mladých umělců podpořila vznik řady institucí, které jsou dodnes nosnou páteří uměleckého světa v zemi, jako jsou muzea umění, nové osnovy na uměleckých fakultách apod. Právě Obregón stál v čele proudu modernistů, kteří se stavěli proti tradičním přístupům založeným na realismu daného období. Tito umělci se distancovali od imitace klasického evropského stylu a vytvořili nový jazyk, který postupně získával prostor v rámci národního umění.

V Obregónově tvorbě se odráží fascinace kolumbijskou přírodou a kulturou, spojoval abstraktní a figurativní prvky. V jeho obrazech a nástěnných malbách, kterými se nejvíce proslavil, se nacházejí vulkány, amazonský prales, kondoři, ptactvo, krajina And a celá paleta barev, včetně šedých a tmavých stínů, nejen barevnost Karibiku.

Umělec maloval pro barvu samotnou, pro samotnou lyrickou pošetilost forem. Řada z jeho prací je charakteristická silnou politickou a sociální kritikou. Díla jako Mrtvý student (1957) odkazující na období vlády diktátora Gustava Rojase Pinilly nebo obraz Násilí (1962) poukazující na jedno z nejkrvavějších období Kolumbie 20. století jsou jasným důkazem. Právě olejomalba Násilí je kritiky i historiky považována za jeho vrcholné dílo. Znázorňuje zmrzačenou ženu, bez paží a bez nohy, ležící na zemi tak, že části jejího nahého těla se zvedají ve tvaru hor a odkazují na kolumbijskou geografii.

Někteří odborníci poukazují také na fakt, že díky slabému kulturnímu zázemí v zemi a omezené spolupráci kulturních institucí se dílu Obregóna i jeho současníků nedostává dostatečné pozornosti. Neexistuje ani žádná ucelená výstava či muzeum jeho tvorby, takže zájemci musí hledat jeho díla v různých národních i soukromých sbírkách.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co, ElHeraldo.co. Foto 1, foto 2 (Násilí), foto 3.

Povídání paní Elišky Krausové s paní Sandrou Vlček

V pátek 29. května jste si na facebookové stránce Colombian Art mohli v přímém přenosu poslechnout příjemnou konverzaci s paní Eliškou Krausovou, ředitelkou Asochecy. Přibližně hodinový záznam z tohoto povídání Vám přinášíme i na naší stránce.

Eliska Krousova

ASOCHECA – Eliska Krousova

Publiée par Sandra Vlcek sur Vendredi 29 mai 2020

Jednalo se o velmi zajímavý rozhovor ve španělštině, ve kterém se zájemci mohli dozvědět více o Asociaci česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a jejich aktivitách. Paní Krausová hovořila s paní Vlček například o výstavě obrázků dětí z Terezína, o vzniku tohoto uměleckého i historického svědectví, ale také o tom, jak se jí podařilo přivézt 40 obrázků až do Kolumbie. Obrázky byly vystaveny v různých částech země, v kulturních institucích, ale také ve školách, kde mívají velký a pozitivní ohlas. Další výstava, kterou Asocheca již v Kolumbii představila, je věnovaná tématu Samizdatu, tedy literatuře českého odboje publikované tajně za dob normalizace v letech 1968 až 1989. Tento fenomén je mimo střední Evropu jen málo známý, takže se jedná o výstavu určenou především odborné veřejnosti a studentům literárně či historicky zaměřených oborů vysokých škol.

Kromě toho ředitelka Asochecy posluchačům prozradila více informací o relativně novém projektu, který se týká postavičky Pražského Jezulátka. V různých částech Kolumbie je totiž patrný kult tohoto Jezulátka, nicméně celá historie spojená s tím, jak se Pražské Jezulátko dostalo až na území Kolumbie, je komplexnější. Navíc ve většině kolumbijských kostelů je Jezulátko vyobrazeno jinak, než jaká je podoba toho pražského. Paní Krausová pak na dotaz paní Vlček vysvětlila, proč jsou obecně Češi jen málo pobožní. Zároveň představila brožuru o Pražském Jezulátku, která by se ale měla ještě rozšířit o další podrobnosti a příběhy Kolumbijců, kteří mají s kultem Jezulátka osobní zkušenosti.

Asocheca také spolupracuje s českou ambasádou v Bogotě. Mimo jiné se společnými silami každoročně snaží dovézt do Kolumbie nějakého českého spisovatele na největší knižní veletrh v Bogotě, známý pod svou zkratkou FILBO. Tento rok se bohužel tato jedinečná akce kvůli současné koronavirové krizi nekonala, ale paní Krausová naznačila, že se snad i v příštím roce podaří v Kolumbii představit autora biografie bývalého českého prezidenta Václava Havla. Letošní rok je navíc na Národní pedagogické univerzitě, kde paní Krausová učí, věnován českému učiteli národů Janu Amosi Komenskému. Připomíná se tak výročí 350 let od jeho úmrtí. V průběhu roku se prostřednictvím konferencí, výstav a seminářů mohou studenti seznámit nejen s jeho dílem a životem, ale především s jeho přínosem pro vzdělání, pedagogiku, didaktiku a filozofii.

V rozhovoru se můžete dozvědět více detailů o všech těchto tématech a poslechnout si i jiné zajímavosti. Celé povídání má zároveň i pěkné poselství. Paní Krausová totiž poukázala zejména na význam umění, které hraje nezastupitelnou roli také v momentech krize, protože umožňuje vyjádřit přání a snahu o přežití. Navíc ukazuje, že život stojí za to a že bychom nikdy neměli ztratit naději.

Poslechněte si povídání s paní Eliškou Krausovou

V pátek 29. května si na stránkách Colombian Art můžete poslechnout rozhovor s ředitelkou Asochecy, paní Eliškou Krausovou.