Bogota v tónech klasické hudby

V době tzv. Svatého týdne, tedy v průběhu Velikonoc, zve hlavní kolumbijské město všechny milovníky klasické hudby na svůj jedinečný festival. Čtvrtý ročník tohoto svátku hudby a kultury nazvaný Bogotá je Brahms, Schubert, Schumann je věnovaný právě velikánům německého romanticismu a hlubokému vhledu do jejich repertoáru.

Program nabízí celkem 50 koncertů, které proběhnou na 15 různých scénách v 10 čtvrtích Bogoty a to ve dnech 17. až 20. dubna. V rámci koncertů se představí více než 30 sólistů, 7 orchestrů se sedmi dirigenty, pět chórů, čtyři kvarteta, jedno trio a jeden ansámbl. Renomovaní hudebníci a umělci sezvaní při této příležitosti pochází ze 14 různých zemí.

Jednou z důležitých letošních novinek je fakt, že akce složí poctu německé klavíristce, hudební skladatelce a pedagožce jménem Clara Schumann, jejíž jedinečná osobnost, schopnosti a kreativita byli historicky nedostatečně oceněny.

Jak název napovídá, festival se vždy snaží přiblížit a to co nejvíce podrobně dílo některého skladatele či hudební epochy. Akce se pořádá každé dva roky od roku 2013 a v předchozích ročnících už poukázala na hudbu romantického Ruska, Mozarta či Beethovena. Letos se tedy festival vrací k hudebnímu romanticismu, ale zaměří se na germánské skladatele daného období, tedy z dnešního Německa a Rakouska.

Na zájemce čeká zajímavá kombinace symfonické hudby, chorálové i komorní hudby, ale třeba i repertoár pro klavír. Nicméně organizátoři letos kladou důraz hlavně na vokální repertoár, sólisty, pěvecké sbory a symfonické orchestry.

Na seznamu pozvaných hostů figurují významné osobnosti hudebního světa jako je španělská sopranistka Elena Copons, německá mezosopranistka Iris Vermillion nebo rakouský baryton Gunter Haumer. Ze sólistů se akce zúčastní například britští klavíristé Stephen Hough a Roger Vignoles, houslista Ray Chen z Taiwanu či vyhlášený německý violončelista Jan Vogler. Rakouský klavírista Christopher Hinterhuber získal řadu ocenění a proslavil se také nahrávkou zvukového doprovodu k filmu Pianista Romana Polanského.

Těšit se můžete na orchestry z Německa či Belgie, kvarteto Mandelring z Německa či Modigliani z Francie. Nechybí ani domácí kolumbijský Filharmonický orchestr Bogoty, či Kolumbijský národní symfonický orchestr. Základní tématickou linii doplňují i další žánry klasické hudby jako je Lied, komorní hudba či individuální klavíristé.

Festival se od svého vzniku snaží přitáhnout pozornost co nejširšího publika, od mladých lidí přes všechny sociální sektory, aby tak všichni zájemci měli příležitost poznat tu nejlepší světovou hudbu. Proto se koncerty odehrávají v různých lokalitách města, festival se přesouvá i do několika kulturních center po celém městě, do kostelů, divadel i dalších nekonvenčních prostor. Tímto způsobem se široká veřejnost může klasické hudbě přiblížit, užít si ji a porozumět jí. Ostatně festival se stal příkladem i pro mezinárodní hudební scénu právě tím, že koncertů se většinou účastní mnohem mladší diváci, než bývá u klasické hudby běžně zvykem.

Konkrétně 12 z 15 scén festivalu je přístupných zcela zdarma. Navíc je většina vstupenek dotovaná a ceny tak začínají přibližně na 5 dolarech. Probíhají i tři zkoušky s významnými orchestry, které mohou zájemci navštívit bez zaplacení vstupného. Některé z výjimečných koncertů jsou pak vysílány regionálními kanály a sdílené prostřednictvím streamingu.

Kompletní program koncertů a podrobnější informace o festivalu naleznete na stránkách: festivalmusicaclasicadebogota.org.

Další zdroje: RCNradio.com, Kienyke.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Nový dokument o Fernandu Boterovi

V Kolumbii má v těchto dnech, konkrétně od 11. do 19. dubna, premiéru dokument o věhlasném malíři a sochaři, rodákovi z kolumbijského Medellínu, Fernandu Boterovi. Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, které na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si tak obdiv a pozitivní ohlasy jak z řad kritiků tak od široké veřejnosti. Ve svých dílech navíc často zpracovává i lidská témata a sociální problematiku své země i jiných míst světa.

A právě život, jak profesní, tak i ten každodenní osobní, jednoho z nejdůležitějších umělců 20. století zachycuje nový přes 80 minut dlouhý dokument. K vidění je v těchto dnech v kinech celkem 13 kolumbijských měst, konkrétně se promítá ve městech Bogota, Medellín, Cali, Barranquilla, Cartagena, Bucaramanga, Ibagué, Villavicencio, Manizales, Armenia, Popayán, Pereira a Montería. Natáčení celovečerního dokumentu trvalo 19 měsíců, během kterých tvůrci zavítali do 10 různých měst nejen v Kolumbii. Natáčelo se například v čínském Pekingu, v New Yorku v USA, v Paříži či italské Pietrasantě, kde má Botero svou rezidenci. Do kin se pak snímek dostává právě 70 let od zahájení Boterovy umělecké kariéry. V květnu bude dokument uveden také v Mexiku či Španělsku.

Za vznikem dokumentu stojí nápad kanadského producenta Dona Millara, kterého nadchla Boterova výstava putující po třech čínských městech v roce 2015. Do přípravy se však zapojila také Boterova rodina a někteří jemu blízcí lidé. Boterova dcera Lina se na dokumentu dokonce podílela v roli výkonné producentky a kreativní poradkyně. Podle jejich slov rodina souhlasila s natáčením, protože si přála, aby lidé poznali příběh jejich otce. I když existují snad desítky dokumentů o tomto mezinárodně uznávaném umělci, málokdy byly k vidění v jeho rodné zemi. Neexistoval ani žádný ucelený záznam o jeho díle a osobě, proto se kromě natáčení skupina výzkumníků věnovala studiu archívů o tomto mistrovi. Navíc právě díky aktivní účasti rodiny se podařilo do dokumentu zařadit i příběhy vyprávěné samotným umělcem, který běžně moc rád nemluví a raději nechává svá díla, aby mluvila sama za sebe.

V dokumentu se objeví více než 300 Boterových děl, takže divák shlédně přibližně 3 jeho díla za minutu. Snímek je tak zároveň intimní procházkou mapující profesní dráhu umělce považovaného za ikonu výtvarného umění Latinské Ameriky. Přibližuje jeho umělecké začátky, ale také největší úspěchy v různých částech světa komentované jeho vlastním hlasem či jeho nejbližšími. Diváci poznají všechna důležitá místa, kde se rozvíjel a odehrával jeho umělecký život, jako je italská Florencie, kde studoval na umělecké akademii, Paříž, kde se inspiroval díly v muzeu Louvre, či hlavní město Mexika, kde začal naplno tvořit svým charakteristickým stylem. Ukazuje umělce ale i v jeho dílně při tvorbě nových děl.

Zároveň se zaměřuje i na ne tolik známé detaily z jeho života, například na obrovský vliv, který měl na jeho charakteristický umělecký styl jeho otec. Ukáže i dopad tragické smrti jeho čtyřletého syna Pedra v roce 1974 v Madridu, kdy se po celý následující rok Botero ve svých malbách zaměřil čistě na ztvárnění svého syna. Diváci se dozví také o frustraci, kterou Botero prožíval kvůli tomu, že nezapadal do tradičních uměleckých hnutí, nebo o výjimečné skromnosti, lidskosti a výborném smyslu pro humor, který se skrývá za jeho odměřeným výrazem v obličeji.

Fernando Botero se narodil 19. dubna roku 1932 v kolumbijském Medellínu. I když ve 40. letech minulého století nebyla dráha umělce považována za zrovna prestižní povolání, rodiče Fernanda jeho záměr a vášeň podpořili. Uměleckou kariéru zahájil jako ilustrátor literární přílohy medellínského deníku El Colombiano, když byl ještě adolescentem. V roce 1951, tedy ve svých 19 letech, si splnil svůj první sen, když v Bogotě představil svou první samostatnou výstavu maleb v Galerii Leo Matiz. Krátký čas žil v severokolumbijském městečku Tolú, kde vznikl obraz Naproti moře, který byl následně oceňen v malířské soutěži. Botero poté odcestoval do Evropy, kde i krátce studoval na uměleckých akademiích ve španělském Madridu a italské Florencii, pobýval také v Barceloně či v Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk četbou, návštěvou evropských muzeí a především samotnou malbou.

V cestách pak pokračoval do Mexika, New Yorku a Washingtonu, období bohaté na novou tvorbu, ale chudé na ekonomické prostředky. Po návratu do Kolumbie získal další ocenění, osvobodil se od dřívějšího vzdáleného vlivu mexického muralismu, inspiroval se umělci italské renesance a jeho styl se konsolidoval. Od roku 1964 zahájil také první práce v oblasti sochařství, od roku 1975 se pak tomuto odvětví věnoval naplno. V devadesátých letech následovaly obrovské výstavy v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.

Z prvního manželství s nedávno zesnulou kulturní manažerkou jménem Gloria Zea má tři děti: Fernando je politikem za Kolumbijskou liberální stranu, Juan Carlos je spisovatelem a Lina pracovala jako televizní moderátorka. Ani dnes ve věku téměř 87 let se Botero nevzdálil od svého řemesla. Jeden den může ukončit obrovskou výstavu a následující den už od brzkých ranních hodin pracuje ve své dílně na novém díle. Fernando Botero patří také  k významným filantropům, kdy řadu svých děl věnoval rodné zemi i jiným pro něj významným místům.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Portafolio.co, Historia-biografia.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Výstava českých umělců v Medellínu

do 13. dubna 2019 probíhá výstava výtvarných a sochařských děl čtveřice významných českých umělců Františka Skály, Jiřího Šorma, Otto Plachta a Petra Světlíka a to v prostorách regionální galerie Palác kultury v historickém centru města Medellín. Kulturní projekt nazvaný Život bez hranic připravila česká Asociace Amigos de Colombia k 30. výročí Sametové revoluce a organizačně a finančně se na něm spolupodílelo Velvyslanectví ČR v Bogotě a Honorární konzulát ČR v Medellínu.

Součástí projektu byla poznávací cesta českých umělců po Kolumbii spojená s kulturní výměnou s místními umělci, umělecký workshop a následná prezentace zde vzniklého díla na společné výstavě v Medellínu.

Slavnostní zahájení výstavy proběhlo 13. března za účasti, mimo jiné, i guvernéra regionu Antioquia pana Luise Emilia Péreze a ředitelky regionálního kulturního institutu Palác kultury paní Isabel Cristiny Caravajal. Hlavní záměr projektu spočívá nejen v představení předních českých umělců v Kolumbii, ale také ve snaze podpořit kontinuální kulturní výměnu mezi oběma zeměmi.  Zastřešujícím tématem výtvarného workshopu bylo motto mír a usmíření, související jak s výročím Sametové revoluce, tak s mírovým procesem v Kolumbii.

Zdroj: mzv.cz/bogota. Foto (Alena Antonovičová).

Nový honorární konzulát v Ibagué

V úterý 19. března se rozšířila síť honorárních konzulátů ČR na území Kolumbie, kterých je nyní v zemi již šest. V městečku Ibagué byl totiž slavnostně otevřen nový honorární kozulát s působností pro departamenty Tolima, Meta, Vichada, Guainía a Guaviare. Úřad vede honorární konzulka paní Sybila Puente Escallon, ředitelka jazykové školy Colombo Americano (Calle 35 No. 4a-18, Barrio Cádiz, Ibagué), která se stala sídlem nového honorárního konzulátu.

Otevření konzulátu bylo spojeno se slavnostní inaugurací výstavy 1918/1968, připomínající 100 let od založení Československa. Akce se zúčastnilo na 150 pozvaných hostů, mezi nimi také starosta města Ibagué pan Guillermo Alfonso Jaramillo, zástupci místní obchodní komory, podnikatelských svazů a oborových grémií, čeští krajané, významní regionální podnikatelé, představitelé univerzit a kulturní obce a zástupci médií.

Pan starosta ve svém projevu vyzdvihl vzájemnou spolupráci mezi městem Ibagué a zastupitelským úřadem v Bogotě, která vyústila například v přejmenování jednoho z místních náměstí na náměstí Lidic v roce 2017 a odhalení památníku obětem lidické tragédie a ozbrojeného konfliktu v Kolumbii následujícího roku.

Česká republika byla čestným hostem 1. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Ibagué (2016) a 2. Mezinárodního týdne města Ibagué (2017). Nová honorární konzulka následně poděkovala za svěřenou důvěru a vyjádřila naději, že se jí podaří v těchto i dalších projektech úspěšně pokračovat. Pan velvyslanec Miloš Sklenka ocenil významnou podporu města při rozvíjení bilaterální spolupráce a předal panu starostovi medaili Jana Masaryka za významný přínos k šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

Kontakty
Adresa : Colombo Americano, Calle 35 No. 4a-18, Barrio Cádiz, Ibagué
Telefon: 00578/515 0789, 264 3291
E-mail úřadu: sybilapuente@hotmail.com
Mobil : 0057/3112049092
Úřední hodiny úřadu : pondělí – čtvrtek 09.00 – 11.00 (dále dle telefonické domluvy)

Zdroj: Velvyslanectví ČR v Bogotě.

Svátek kolumbijské hudby v městečku Ibagué

Březen se nese ve znamení kolumbijské andské hudby. V druhé polovině měsíce se totiž všichni milovníci těchto žánrů sjíždí do Ibagué, hlavního města kraje Tolima, kterému se také přezdívá hlavní kolumbijské město hudby. Letos ve dnech 18. až 25. března totiž městečko hostí již třiatřicátý ročník známého Festivalu kolumbijské hudby.

Celá tradice je spjata se dvěma hudebníky jménem Garzón a Collazos, které historie svedla dohromady v roce 1938. Spojili tehdy své talenty a pokračovali ve společné kariéře až do roku 1977. V polovině 50. let tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Tím se postavil do čela kulturního hnutí, které se ze všech sil snažilo, aby karibský a tichomořský kolumbijský folklor nezanikl pod dominancí jiných rytmů jako bambuco či pasillo.

Ohlas jejich práce dosáhl takového rozsahu, že v březnu 1987, přesně rok po smrti mistra Garzóna, vznikl Národní festival v městečku Ibagué. Akce se v tomto místě uchytila i proto, že právě Ibagué mělo vždy blízko k oběma osobnostem a svou polohou se stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů jako je Huila, Valle, kávová oblast, ale také Boyacá či Santander. Jelikož je festival příležitostí vychutnat si folklórní tradice, byl v roce 2003 prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím.

I letos se do města sjelo na tisíc hudebníků z různých krajů země, kteří různými andskými rytmy rozezněli ulice tohoto příjemného městečka. Na programu figuruje na 60 různých soutěžních i nesoutěžních akcí, aktivit a koncertů přístupných zdarma, jako je například setkání těch nejmenších nebo národní univerzitní setkání s účastníky z různých významných kolumbijských univerzit.

V krajské soutěži se utkalo 17 hudebních uskupení z Tolimy v centrálním parku města, kde zazpívali díla místního hudebníka jménem Cantalicio Rojas. Soutěž nazvaná Princové písně patří k hlavním událostem festivalu. Akce se účastní dvacet duetů, vybraných komisí z velkého počtu uchazečů. Komise se přitom rozhodovala na základě historie hudební práce těchto duetů, jejich repertoáru, s přihlédnutím také na absolvovaná studia, jejich zlepšení v průběhu let, hudební doprovod či vokální umění.

Tentokrát festival vzdává poctu kolumbijské zpěvačce a skladatelce Maríi Isabele Saavedra, která na akci nejen vystupuje, ale obdržela i speciální řád, nejvyšší uznání Kolumbijské hudební nadace. Vystudovala původně žurnalistiku, pracovala v televizi a vytvořila i vlastní kulturní podnik. Skládala také hudbu, ale až díky známostem se jí začala skutečně naplno věnovat.

Postupně přešla od jednodušších skladeb až po komplexní písně, zároveň se ale vrátila k jednoduchosti a oprostila se od komplikovaných hudebních forem. Nyní tedy skládá písně vytvářející speciální atmosféru a vyprávějící příběhy, které pomocí hudby zasahují lidské city.

Právě její skladby měly vliv i na známý duet Liny a Juliána, první výherce soutěže duetů v roce 1995. Od té doby se oba snaží nenechat si ujít ani jeden ročník festivalu. Mezi dalšími hosty vyniká například účast hudebníků jako Maía, Kubánky Raquel Zozaya či skupiny Los Rolling Ruanas. Hlavní koncert se přitom odehrál 23. března v Národní den kolumbijské hudby a připomněl dílo mistra Josého Faxira Sáncheze v podání dvou významných místních duetů.

Více informací a celý program naleznete na stránce www.fundacionmusicaldecolombia.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Známý kytarista Petr Vít vystupuje v Medellínu

Tuto středu 20. března od 18 hodin se koná kytarový recitál Petra Víta, mistra klasické a flamencové kytary, který zahraje díla hudebních skladatelů Isaaca Albénize, Manuela de Falla, Alonsa Mudarry a další skladby patřící k tradiční flamencové hudbě. Koncert proběhne v univerzitním divadle Teatro Universitario Camilo Torres Restrepo v Medellínu (adresa: ulice 67 č. 53-108 Blok 23). Vstupné je zdarma po předložení lístku, který si zájemci mohou vyzvednout buď na informacích bloku 16 v rámci univerzitního města, nebo přímo ve vstupním sále v divadle.

Petr Vít v současné době pracuje jako pedagog na brněnské konzervatoři a je uměleckým ředitelem Festivalu španělské kultury Ibérica a festivalu Barvy flamenca, pořádaných v České republice.

Mezinárodní konference ve městě Barranquilla o pádu Berlínské zdi a transformaci Evropy

Ve středu 20. března a ve čtvrtek 21. března se ve městě Barranquilla uskuteční zajímavá konference nazvaná 1989-2019: Pád zdi a transformace kontinentu. Akce proběhne na univerzitě Universidad del Norte a koná se pod záštitou několika institutcí včetně Goetheho institutu, německého velvyslanectví v Bogotě a instituce Hienrich Boll Stiftung Bogotá. Během dvou dnů domácí i zahraniční hosté přiblíží všem zájemcům témata spojená s pádem Berlínské zdi a kolapsem socialismu ve východní Evropě, s dlouhodobými důsledky těchto událostí a s politicko-společenskou bilancí po 30 letech. Studenti se budou moci zúčastnit speciálního workshopu, který je věnovaný otázce: Jak se vypořádat s konfliktní minulostí?

Sedmé umění na pobřeží kolumbijského Karibiku

V první polovině března probíhá v severokolumbijské Cartageně již 59. ročník nejdůležitějšího filmového festivalu celé země. Jedná se zároveň o nejstarší soutěžní filmový festival latinskoamerického kontinentu vůbec, pořádaný již od roku 1960. Od 6. do 11. března tak mají všichni milovníci sedmého umění možnost poznat místní talent a také podpořit rozvoj národních projektů.

Letos přitom organizátoři vsadili na odkaz indiánské Ameriky a mísení ras, na příběhy kontinentu a na téma migrace. Ostatně i oficiální plakát s řadou postav různých typů i barev, který zároveň zobrazuje pohyb, migraci a barevně evokuuje Karibik, reprezentuje toto zamyšlení nad mestickou Amerikou a sociální dimenzí. Logo bylo inspirováno dílem rodačky města Cartagena, Dianou Herrera.

Díky novému uměleckému řediteli letos festival přece jen trošku mění zažitý styl, přináší pohled 3 zkušených kurátorů, producentů a profesorů z USA, Německa a Velké Británie, ale i 10 dalších národních kritiků, odborníků, režisérů, dokumentaristů a producentů. Tito kurátoři ohodnotili na 2400 filmů ze 62 různých zemí, no a v těchto dnech se návštěvníci mohou těšit na výběr 85 titulů. Festival tak opět nabízí vysoce kvalitní uměleckou tvorbu a láká i na jedinečný způsob zpracování historie, tradic i současných společenských otázek.

Snímky jsou tradičně rozděleny do několika soutěžních i nesoutěžních kategorií. Nechybí například sekce spojené právě s letošním tématem migrace a mísení ras, ale také fikce, dokumenty, díla dosud neznámých tvůrců, kolumbijská tvorba, krátkometrážní projekce, studentská tvorba, snímky natočené přímo v Cartageně, ale ani ukázka seriálů běžících na webu či experimentální tvorba. Stěžejní důraz je však kladen právě na místní tvorbu, která má na festivalu tradičně velmi silné zastoupení. Těšit se proto návštěvníci mohou i na dvě nové ukázky filmové tvorby afrokolumbijských a místních indiánských komunit.

Výherci jednotlivých soutěžních sekcí si i letos odnesou cenu v podobě sošky India Catalina. Jedná se o historickou postavu, indiánku, která byla zvolena symbolem festivalu v roce 1961, protože za dob španělského dobývání regionu sloužila jako překladatelka a tedy most mezi střetem kultur. V rámci festivalu si pak sošku odnášejí také výherci jednotlivých kategorií spojených s televizní produkcí uplynulého roku.

Zahájení festivalu patřilo šestému celovečernímu filmu režiséra Rubéna Mendozy, nazvanému Potulná dívka (Niňa Errante), který zavedl diváky do ženského světa. Rubén Mendoza je jedním z nejčastěji zastoupených režisérů na tomto festivalu, jeho filmová tvorba také opakovaně získala ocenění.

Z dalších filmů lze zmínit například Dny velryby (Los días de la ballena) režisérky Cataliny Arroyave, který pojednává o každodennosti medellínských sprejerů, nebo dokument Mír (La paz) režiséra jménem Tomás Pinzón Lucena. Pozitivní ohlasy u publika vzbudil také snímek Monos o skupině mladých partyzánů, promítnutý za účasti režiséra filmu Alejandra Landese. Jednalo se o kolumbijskou premiéru, film však zaznamenal úspěchy už na filmových festivalech Sundance a Berlinale.

Festival vzdává letos poctu režisérům Ethanu Coenovi a Víctoru Gaviriovi, ten se proslavil například slavným filmem Prodavačka růží (La vendedora de rosas), či herci Michaelu Shannonovi. Všichni se taky osobně v těchto dnech v Cartageně představili.

Součástí programu je i série debat, které analyzují budoucnost audiovizuálního umění v zemi a v rámci kterých se můžete setkat například s JC Chandorem, autorem filmu Trojitá hranice (Triple frontera) vysílaného na Netflixu nebo s herečkou Natalií Reyes, protagonistkou uznávaného filmu Tažní ptáci (Pájaros de verano).

Velký úspěch zaznamenal v minulých letech i paralelní filmový program nazvaný Kino v městských čtvrtích. O zahájení devátého ročníku se postaral místní rodák Rafael Martínez Moreno, který publiku představil svůj první celovečerní film EL PIEDRA. Natáčel se v lidových čtvrtích Cartageny, účinkují zde i místní herci a vypráví příběh Reynalda, přezdívaného El Piedra, bývalého boxera, kterému se změní život v okamžiku, kdy se u jeho dveří objeví 12letý chlapec a tvrdí, že je jeho syn.

Doprovodný program zahrnuje řadu akademických besed, debat, workshopů, výukových lekcí, ale například i výstavu Diany Herrera a její sbírky o migraci a pohybu.

Filmoví nadšenci se pak mohou přesunout o kousek východněji do města Barranquilla, kde hned 12. března začíná sedmý ročník místního filmového festivalu. Až do 22. března bude promítnuto na 70 produkcí, při zahájení se připomene osobnost Ismaela Escorcii.

Více informací a podrobný program naleznete na oficiální stránce festivalu v Cartageně: www.ficcifestival.com a festivalu v Barranquilla: web.ficbaq.com.

Další zdroje: Semana.com, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Karneval města Barranquilla v plném proudu

Barranquilla zve na svůj jedinečný karneval, který se pořádá každým rokem ve dnech od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě. Letos tedy tento největší kolumbijský svátek barev, tance, zábavy, folklóru, karibských rytmů a průvodů, který každoročně do města přiláká davy domácích i zahraničních turistů, připadl na dny 2. až 5. března. Jedná se nejen o nejvýznamnější karneval v Kolumbii, ale také o druhý největší na světě, hned po brazilských slavnostech v Rio de Janeiro.

Úchvatná atmosféra celé akce je navíc umocněna vřelostí a srdečností místních. Právě díky všem těmto atributům, bohatství a kulturní rozmanitosti kolumbijského pobřeží Karibiku, které se v karnevalu odráží, patří akce od roku 2001 k národnímu kulturnímu bohatství a od roku 2003 figuruje také na seznamu světového ústního a nehmotného dědictví Unesco.

Město se tedy v těchto dnech změnilo na jiný svět, svět harmonie, radosti, zábavy a příjemných emocí, ve kterém se nehledí na sociální či jiné rozdíly a lidé v maskách jednoduše naplno oslavují život a baví se. Návštěvníci se mohou těšit na tance různých žánrů, kdy dominují karibské rytmy jako je cumbia, mapalé, garabato či son de negro. Účastníci promenád trénují choreografie dnem a nocí, aby všem přinesli nezapomenutelné zážitky a co nejlepší podívanou.

Nemohou chybět ani tradiční masky jako je Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, Muž Kaiman nebo známý král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, který chrání všechny účastníky oddávající se večírkům a neřestem. Ostatně král Momo je jednou z nejreprezentativnějších postav nejen karnevalu v Barranquilla, ale také obdobných festivalů a oslav po celé Latinské Americe.

Ačkoli karneval oficiálně začal až nyní a trvá pouze čtyři dny, již od poloviny ledna žije město přípravami na to pravé karnevalové šílenství. Starosta města symbolicky odevzdal klíče k Barranquille královně a přečetl slavnostní prohlášení. V rámci tohoto předkarnevalového období pak nechybí bohatý hudební a kulturní program, odehrává se také například tzv. guacherna, tedy noční karnevalový průvod se zapálenými lucernami, kdy místní tančí na ulici až do brzkých ranních hodin. Prostor bývá vyhrazen i těm nejmenším, kteří mají vlastní průvod i svého karnevalového krále.

Karneval byl tradičně odstartován velkým oficiálním koncertem v předvečer samotného zahájení a to za účasti významných umělců jako je Marc Anthony, Silvestre Dangond, Checo Acosta či Peter Manjarrés. Veškeré hlavní akce se v těchto dnech odehrávají přímo v ulicích, zejména ulice 40 se proměnila v Cumbiodrom, tedy centrum oslav, průvodů i masek.

Hned v první den oficiálního programu (2.3.) proběhla jedna z nejočekávanějších a nejcharakterističtějších akcí celých slavností – Bitva květin. Ulice se zaplnily originálními i tradičními maskami, tanečníky, ale také alegorickými vozy. V čele celého průvodu se představila královna karnevalu se svými princeznami a princi, která za hudebního doprovodu zdravila všechny přihlížející. I v následujících dnech na návštěvníky čekají průvody, masky a taneční kreace, konkrétně nedělní Velký průvod tradic a folklóru (3.3.) a Velký průvod maškar o den později.

Festival orchestrů na Náměstí míru bývá jednou z nejoblíbenějších akcí celých karnevalových oslav. Navíc letos oslaví padesáté výročí a to obrovskou hudební show, která připomene zásadní mezníky historie tohoto jedinečného prostoru, kde se setkávají různé karibské rytmy jako salsa, vallenato, merengue, tropické a folklórní skladby.

Jako v minulých letech, i letos se v sobotu 2. i v neděli 3. března od pěti hodin od večera ulice 50 proměnila v jeden velký taneční sál. Zároveň se až do 4. března vždy od pěti hodin večer pořádá Setkání komedií postupně na třech různých veřejných prostranstvích města. Setkání letanií, tedy veršů, kdy se autoři prostřednictvím rýmů vyjadřují k současným národním i mezinárodním tématům a otázkám, tvoří další nedílnou součást programu. Sólista čte modlitby a zpěvy, ovšem bez hudebního doprovodu či nějaké choreografie, na jeho verše pak reaguje sbor.

Smrtí a pohřebním průvodem, který se loučí s jednou z nejsymboličtějších osobností karnevalu Joselitem Carnevalem, celá akce v Barranquille končí. V průvodu nesmí chybět vdovy, oblečené v černém a s tmavými brýlemi na očích, nezaplacenými účty v rukách a látkou vycpanými těhotenskými břichy, které oplakávají v ulicích smrt svého milovaného. Joselito je symbolická postava, která si užívá karnevalu, vůbec nechodí domů, ale je vidět opilý a jak tančí v ulicích. Poslední den karnevalu ho pak lidé nachází na ulici v bezvědomí a všichni věří tomu, že umřel. Proto mu připraví pohřeb, vloží ho do rakve a než ho pohřbí, mezi pláčem a výkřiky bolesti se Joselito najednou probere a vyvolává, že neumřel, že jen flámoval.

Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. První karneval se ve městě Barranquilla konal před více než sto lety, když zde byla ještě malá osada a ne současné ekonomické centrum Karibiku. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale smísily se s místními zvyky, a tak dnešní podoba karnevalu spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Jedná se tedy o úchvatnou kulturní a lidovou slavnost.

Oficiální stránka festivalu se všemi podrobnostmi a programem: www.carnavaldebarranquilla.org.

Podrobné informace o karnevalu, jeho původu a jednotlivých tradicích s ním spojených naleznete například v této speciální edici periodika El Tiempo.

Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Český týden ve městě Cartagena de Indias

Velvyslanectví České republiky v Bogotě srdečně zve všechny zájemce na Český týden, který proběhne ve dnech 4. až 8. března v koloniální perle kolumbijského Karibiku, městě Cartagena de Indias.

Návštěvníci se mohou těšit na ukázku šesti tradičních filmů české produkce. Podle českého velvyslance v Kolumbii, pana Miloše Sklenky, je tato kulturní výměna prostřednictvím sedmého umění jedinečnou příležitostí pro širokou veřejnost poznat kvality české kinematografie i různé příběhy a žánry.

Akce bude zahájena za přítomnosti pana velvyslance filmem Jana Svěráka Kolja (1996). Na programu figuruje také konference o historii České republiky v podání pana velvyslance, či debata o akademických příležitostech v zemi za účasti zástupkyň českého velvyslanectví.

Kromě filmu Kolja, budou uvedeny také filmy Erotikon (Gustav Machatý, 1929), Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel, 1966), Vynález zkázy (Karel Zeman, 1958), Musíme si pomáhat (Jan Hřebejk, 2000) a Markéta Lazarová (František Vláčil, 1967).

Zdroje: www.mzv.cz/bogota, Caracol.com.co.