Ve městě Valledupar na severu Kolumbie se ve dnech 26. až 30. dubna odehraje jedinečné setkání milovníků zdejšího tradičního hudebního žánru vallenato. Akce známá jako Festival vallenatské legendy se snaží o zachování a rozvoj této lidové hudby kolumbijského Karibiku, která tvoří nedílnou součást kolumbijského národního bohatství. Navíc v prosinci 2015 bylo vallenato zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví Unesco jako hudební žánr, jehož původní podobu je potřeba chránit.
Letošní 49. ročník festivalu opět láká širokou veřejnost na množství akcí, významné osobnosti i jejich jedinečné umělecké schopnosti. Místní i návštěvníci si tak budou moci vychutnat nejen koncerty, ale také odborné konference a doprovodné akademické aktivity.
V rámci festivalu vždy probíhají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 83 hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Ti postupně předvedou své umění ve všech čtyřech rytmech vallenata – merengue, paseo, puya a son. Finalisty přitom čeká novinka v podobě losování soutěžních písní ze seznamu 24 skladeb, nemohou se tak předem stoprocentně připravit a musí improvizovat ve hře i ve zpěvu.
Nejvýraznější změna však spočívá ve vytvoření nové soutěžní kategorie a tou je boj o nejlepší flám (španělsky parranda). Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.
Původně tak písně vyprávěly především o životě, psaly historii, ani se na ně na těchto akcích netančilo. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja. Proto se v rámci festivalové soutěžní kategorie musí zapojit skupinka minimálně 10 přátel včetně vypravěče anekdot a nesmí chybět ani typické místní jídlo.
Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.
Více informací na: www.festivalvallenato.com.
Další zdroje: ElTiempo.com, Semana.com. Foto 1, foto 2.