Na státních budovách, ale také z oken a balkónů po celé zemi dnes vlaje kolumbijská trikolóra, Kolumbijci si totiž 20. července připomínají svůj den nezávislosti.
Události, které v hlavním městě Kolumbie proběhly daného dne roku 1810, tedy přesně před 208 lety, změnily historii tehdejšího španělského místokrálovství nazvaného Nová Granada. V podstatě odstartovaly cestu k osamostatnění od španělské nadvlády, i když samotná nezávislost přišla ještě o několik let později. Je také pravda, že deklarací nezávislosti bylo na území Kolumbie v průběhu celé dekády několik, nicméně právě ta z roku 1810 se nejvíce uchovala v kolektivní paměti.
Roku 1810 připadl 20. červenec na pátek a jak bylo zvykem každý týden, konal se na hlavním náměstí městečka Santa Fe (de Bogotá, tedy dnešní Bogoty) trh. Všude se proto pohybovala spousta lidí různých ras i sociálních vrstev, čehož využili místní kreolové, tedy potomci Španělů narození již na americkém kontinentu. Ti totiž toužili po větší svobodě a hlavně po politické moci, kterou v té době měli pouze Španělé pocházející přímo ze starého kontinentu. Rozhodli se tedy vyprovokovat incident se Španěli a vytvořit konfliktní situaci, která by mohla vyústit ve veřejné odmítnutí španělských vládních orgánů.
Jelikož se zároveň připravoval slavnostní banket, který měl v Santa Fe uvítat královského komisaře Antonia Villavicencia, vydala se skupina kreolů v čele s bratry Moralesovými do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente. Přišli ho poprosit o zapůjčení květinové vázy pro zmíněný banket, Llorente však prosbu slušně odmítl. Po dalších předem naplánovaných provokacích ze strany kreolů celá situace vygradovala v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokrál tak neměl jinou možnost než odsouhlasit zvolení mluvčích lidu a přistoupit na vytvoření Nejvyššího shormáždění vlády, které mělo nahradit neuznanou autoritu místokrále.
Toto nově sestavené shromáždění ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti, která poprvé počítala se sepsáním Ústavy, svoláním voleb a pokládala základy svobodě a federálnímu uspořádání. Zároveň se ale nejendalo o úplné vyhlášení nezávislosti, protože listina uznávala, aspoň teoreticky, autoritu španělského krále Fernanda VII. Po řadě sporů mezi jednotlivými provinciemi na území Kolumbie a následném tažení za znovudobytí území ze strany Španělů bylo španělské vojsko definitivně vojensky poraženo v bitvě u Boyacá dne 7. srpna 1819. O dva roky později vznikla Kolumbijská republika jako národ nezrušitelně svobodný a nezávislý na španělské monarchii.
Státním svátkem byl ale 20. červenec prohlášen až roku 1873. V současné době patří mezi hlavní body svátečního programu vojenské a policejní přehlídky. Zejména ta v Bogotě je opravdu velkolepá, každoročně láká davy návštěvníků a přihlíží jí i kolumbijský prezident se členy vlády a vysokými funkcionáři ozbrojených sil. Na počátku ceremonie se vzdává čest všem vojákům, kteří padli při plnění svých povinností.
V duchu motta Kolumbie jedna jediná síla prochází letos ulicemi města na 15 tisíc vojáků a policistů různých oddílů, včetně parašutistů či příslušníků speciálních sil. K vidění jsou také lodě, obrněná vozidla, koně či psovodi s pejsky vycvičenými na vyhledávání bomb. Vzduch brázdí helikoptéry, K-firy a další stroje kolumbijského letectva. Celý průvod doprovází jásot, tleskání a pozdravy přihlížejících, kteří si v zemi, kde dlouhá desetiletí probíhal ozbrojený konflit, svých ozbrojených sil velmi váží.
Zdroje: ColombiaAprende.edu.co, TodaColombia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.