Nový dokument o Fernandu Boterovi

V Kolumbii má v těchto dnech, konkrétně od 11. do 19. dubna, premiéru dokument o věhlasném malíři a sochaři, rodákovi z kolumbijského Medellínu, Fernandu Boterovi. Proslavil se zejména svým osobitým stylem, který vyniká zvětšenými či deformovanými objemy postav i předmětů, které na první pohled zaujmou kulatými tvary. Získal si tak obdiv a pozitivní ohlasy jak z řad kritiků tak od široké veřejnosti. Ve svých dílech navíc často zpracovává i lidská témata a sociální problematiku své země i jiných míst světa.

A právě život, jak profesní, tak i ten každodenní osobní, jednoho z nejdůležitějších umělců 20. století zachycuje nový přes 80 minut dlouhý dokument. K vidění je v těchto dnech v kinech celkem 13 kolumbijských měst, konkrétně se promítá ve městech Bogota, Medellín, Cali, Barranquilla, Cartagena, Bucaramanga, Ibagué, Villavicencio, Manizales, Armenia, Popayán, Pereira a Montería. Natáčení celovečerního dokumentu trvalo 19 měsíců, během kterých tvůrci zavítali do 10 různých měst nejen v Kolumbii. Natáčelo se například v čínském Pekingu, v New Yorku v USA, v Paříži či italské Pietrasantě, kde má Botero svou rezidenci. Do kin se pak snímek dostává právě 70 let od zahájení Boterovy umělecké kariéry. V květnu bude dokument uveden také v Mexiku či Španělsku.

Za vznikem dokumentu stojí nápad kanadského producenta Dona Millara, kterého nadchla Boterova výstava putující po třech čínských městech v roce 2015. Do přípravy se však zapojila také Boterova rodina a někteří jemu blízcí lidé. Boterova dcera Lina se na dokumentu dokonce podílela v roli výkonné producentky a kreativní poradkyně. Podle jejich slov rodina souhlasila s natáčením, protože si přála, aby lidé poznali příběh jejich otce. I když existují snad desítky dokumentů o tomto mezinárodně uznávaném umělci, málokdy byly k vidění v jeho rodné zemi. Neexistoval ani žádný ucelený záznam o jeho díle a osobě, proto se kromě natáčení skupina výzkumníků věnovala studiu archívů o tomto mistrovi. Navíc právě díky aktivní účasti rodiny se podařilo do dokumentu zařadit i příběhy vyprávěné samotným umělcem, který běžně moc rád nemluví a raději nechává svá díla, aby mluvila sama za sebe.

V dokumentu se objeví více než 300 Boterových děl, takže divák shlédně přibližně 3 jeho díla za minutu. Snímek je tak zároveň intimní procházkou mapující profesní dráhu umělce považovaného za ikonu výtvarného umění Latinské Ameriky. Přibližuje jeho umělecké začátky, ale také největší úspěchy v různých částech světa komentované jeho vlastním hlasem či jeho nejbližšími. Diváci poznají všechna důležitá místa, kde se rozvíjel a odehrával jeho umělecký život, jako je italská Florencie, kde studoval na umělecké akademii, Paříž, kde se inspiroval díly v muzeu Louvre, či hlavní město Mexika, kde začal naplno tvořit svým charakteristickým stylem. Ukazuje umělce ale i v jeho dílně při tvorbě nových děl.

Zároveň se zaměřuje i na ne tolik známé detaily z jeho života, například na obrovský vliv, který měl na jeho charakteristický umělecký styl jeho otec. Ukáže i dopad tragické smrti jeho čtyřletého syna Pedra v roce 1974 v Madridu, kdy se po celý následující rok Botero ve svých malbách zaměřil čistě na ztvárnění svého syna. Diváci se dozví také o frustraci, kterou Botero prožíval kvůli tomu, že nezapadal do tradičních uměleckých hnutí, nebo o výjimečné skromnosti, lidskosti a výborném smyslu pro humor, který se skrývá za jeho odměřeným výrazem v obličeji.

Fernando Botero se narodil 19. dubna roku 1932 v kolumbijském Medellínu. I když ve 40. letech minulého století nebyla dráha umělce považována za zrovna prestižní povolání, rodiče Fernanda jeho záměr a vášeň podpořili. Uměleckou kariéru zahájil jako ilustrátor literární přílohy medellínského deníku El Colombiano, když byl ještě adolescentem. V roce 1951, tedy ve svých 19 letech, si splnil svůj první sen, když v Bogotě představil svou první samostatnou výstavu maleb v Galerii Leo Matiz. Krátký čas žil v severokolumbijském městečku Tolú, kde vznikl obraz Naproti moře, který byl následně oceňen v malířské soutěži. Botero poté odcestoval do Evropy, kde i krátce studoval na uměleckých akademiích ve španělském Madridu a italské Florencii, pobýval také v Barceloně či v Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk četbou, návštěvou evropských muzeí a především samotnou malbou.

V cestách pak pokračoval do Mexika, New Yorku a Washingtonu, období bohaté na novou tvorbu, ale chudé na ekonomické prostředky. Po návratu do Kolumbie získal další ocenění, osvobodil se od dřívějšího vzdáleného vlivu mexického muralismu, inspiroval se umělci italské renesance a jeho styl se konsolidoval. Od roku 1964 zahájil také první práce v oblasti sochařství, od roku 1975 se pak tomuto odvětví věnoval naplno. V devadesátých letech následovaly obrovské výstavy v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.

Z prvního manželství s nedávno zesnulou kulturní manažerkou jménem Gloria Zea má tři děti: Fernando je politikem za Kolumbijskou liberální stranu, Juan Carlos je spisovatelem a Lina pracovala jako televizní moderátorka. Ani dnes ve věku téměř 87 let se Botero nevzdálil od svého řemesla. Jeden den může ukončit obrovskou výstavu a následující den už od brzkých ranních hodin pracuje ve své dílně na novém díle. Fernando Botero patří také  k významným filantropům, kdy řadu svých děl věnoval rodné zemi i jiným pro něj významným místům.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Portafolio.co, Historia-biografia.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.