Džentlmen národního umění, tak o Davidu Manzurovi, známém kolumbijském malíři, který patří mezi nejvýznamnější umělce země, hovoří místní média. V současné době může široká veřejnost poznat více než 60 jeho děl vytvořených od roku 1958 v muzeu moderního umění Bogoty, známého pod svou zkratkou MamBo. Výstava nazvaná Povolání malby tak vlastně představuje procházku životem tohoto jedinečného malíře, poetický dialog mezi koloniální tvorbou a jeho moderními díly. Tato oslava kariéry a života Manzura byla slavnostně zahájena na konci listopadu a potrvá až do 23. února příštího roku.
David Manzur má nyní již 90 let, žil v různých zemích a údajně nemá rád, když ho někdo oslovuje „mistře“. I přes svůj pokročilý věk je stále aktivní a výstavou tak zároveň připomíná již 70 let své umělecké kariéry. Nechybí ale ani zcelá nová tvorba jako je například polyptych, tedy malba rozdělená na několik částí, znázorňující tragickou událost v Bojayá v kraji Chocó. V roce 2002 tam v rámci ozbrojeného konfliktu výbuch zasáhnul místní kostel a zanechal 119 mrtvých a 98 zraněných osob. Dílo je složeno z pěti pláten velkého formátu a potvrzuje autorovu lásku k lidem a především k obyvatelům kraje Chocó afrického původu. Vroucí cit k tomuto etniku se přitom u Manzura zrodil již v dětství, když žil i se svou rodinou v Africe a vyrůstal tak v prostředí tamní kultury a rituálů.
Vůbec poprvé mohou návštěvníci shlédnout i další obrazy vytvořené speciálně pro tuto příležitost. Zároveň však výstava ukazuje i umělcovu dřívejší tvorbu, ke které patří třeba malby ze série Býci a další díla ze soukromých a veřejných sbírek. Ve svých obrazech pracoval Manzur zejména s figurativní malbou a speciální místo na jeho plátnech vždy zaujímali koně, ženy, zátiší, loutny či nádoby. Tento akademický umělec v průběhu své umělecké dráhy zkoumal vývoj tradiční malby v modernitě, byl ovlivněn malbou zlatého století i svým dlouhodobým vztahem k baroku. V jeho dílech je cítit přímý vliv klasických malířů jako byl Velásquez či Zurbaran, ale zároveň kombinuje toto tradiční umění s moderní malbou. Podle svých vlastních slov totiž historie umění poskytuje možnost převzít to, co možná chybělo dřívějším velikánům, a učinit tak krok k současnosti. Navíc vyzdvihuje, že malba je dnes prostředkem schopným vyjádřit nejistotu naší éry.
David Manzur se narodil v roce 1929 v kraji Caldas, regionu kávy. Po dětství v Africe strávil také řadu let v internátech ve Španělsku, kde se setkal mimo jiné i s uměním flamenco, které mu, jak sám říká, zůstalo navždy v mysli. Studoval na Akademii výtvarných umění v Bogotě a na uměleckých institutech v New Yorku. Žil také v Kanadě. K muzeu MamBo měl vždy blízko, poprvé zde vystavoval v roce 2001. Již několik let však pobývá v příjemném koloniálním městečku Barichara, kde se může spolehnout na ideální klima a milé lidi. A co se týká jeho pokračování v umělecké činnosti, tvrdí, že podle něj neexistuje inspirace jako taková, ale jedno dílo jednoduše vyzývá k vytvoření dalšího, takže umělec sám ani neví, kdy přijde konec.
Kromě Manzurových děl mohou návštěvníci muzea poznat díla dalších dvou současných kolumbijských umělců. Veronica Lehner vystavuje svou tvorbu pod názvem Suspender (Přerušit) a ukazuje přitom tři intervence, které dokazují, že malba transformuje prostor a naopak. Třicet abstraktních děl postavených na figurativních elementech pak představuje Julián Burgos v cyklu nazvaném Invisible (Neviditelný). Tato výstava poběží až do poloviny března 2020. V muzeu pak naleznete také Kolekci na scéně 01: nekonečné variace, která ukazuje více než 50 děl patřících přímo do sbírky muzea, která dohromady čítá na 4700 děl. V současnosti vystavená díla pocházejí z období od poloviny 20. století, ukazují různé techniky od malby, přes sochy až k fotografiím a to od různých umělců jako je Omar Rayo či Eduardo Ramírez Villamizar.
Zdroje: ElTiempo.com, LaRepublica.co. Foto 1, foto 2, foto 3.