V prosinci letošního roku si Kolumbie připomene 100 let od narození jednoho ze svých nejvýznamnějších umělců, kterým je Enrique Grau. Již v průběhu roku se však pořádala a pořádá řada vzpomínkových akcí na jeho počest.
Na počátku roku Výstavní sál Cafam v Bogotě slavnostně zahájil výstavu nazvanou Grau 100 let živého obrazu. Výstava se zaměřila na rozsáhlou sbírku María Mulatas, jejímž autorem je právě Grau. María Mulata (nebo také mariamulata) je kolumbijský lidový název pro černého opeřence Quiscalus mexicanus z rodu Icteridae, který hnízdí v teplých oblastech střední části amerického kontinentu, od Spojených států až po pobřeží Kolumbie a severního Peru. V některých zemích je znám také jako quiscal nebo zanate.
Od 16. července pak mají všichni zájemci možnost prohlédnout si ukázku neuvěřitelné rozmanitosti autorova díla aspoň virtuálně (zde). K vidění jsou sochy různých velikostí, obrazy, na kterých se zdá, že jsou černí ptáci v pohybu a jiné, kde jakoby svůj pohled upřeli na návštěvníka. Na některých obrazech jsou ústředními postavami muži a ženy, kteří leží nebo si hrají na pláži, ale na okrajích plátna nechybí tmavá přítomnost uvedeného ptactva. V průběhu prohlídky kamera na chvíli zastaví u několika hlavních děl celé výstavy a diváci získají dodatečné informace. Vychází také vzpomínková kniha o tomto umělci, která přibližuje zejména lidskou stránku mistra.
Enrique Grau se sice narodil 18. prosince 1920 v hlavním městě Panamy, národnost měl ale kolumbijskou. Pár dní po porodu se také rodina přemístila do Kartageny na pobřeží Karibiku, kde žili do okamžiku, než emigrovali do New Yorku. Enrique byl především samouk, inspirovaný velkými mistry jako El Greco či Rembrandt, kdy kopíroval jejich díla, ale také maloval portréty filmových hvězd, rodiny a těch nejbližších. Díky těmto dílům obdržel ocenění v nově vytvořeném Národním salónu umělců Kolumbie, které mu přineslo stipendium pro studium v zahraničí. Grau si vybral New York, kde studoval na Art Students League a později, v roce 1956, odcestoval do Itálie, kde se naučil nové techniky v umělecké akademii ve Florencii. Následně se vrátil do Kolumbie. V této zemi také 1. dubna 2004 ve věku 83 let zemřel.
Někteří odborníci říkají, že mluvit o Grauovi znamená mluvit o revoluci v kolumbijském umění. Často ho popisují jako všestranného umělce, protože byl nejen malířem a sochařem, ale také scénografem a filmovým kritikem. Jeho rozličné umělecké tváře se ale vzájemně sjednocují, jeho díla (zejména ta pozdější) mají jasný expresionistický a abstraktní charakter a silný potenciál pro figurativní kompozici. Scenérie na jeho obrazech a expresivita figur odrážejí prvky divadla, protože je přítomna akce, tenze, život.
Nicméně v jeho prvních dílech se odráží spíš impresionistický vliv a významný figurativní charakter. Po jeho pobytu ve Florencii pak jeho obrazy získaly abstraktní a geometrické rysy, ovlivněné kubismem Pabla Picassa. Počátkem 60. let se ve své práci již zaměřuje na realismus, získává větší váhu jeho zájem o lidskou postavu a okolí a projevuje se jeho vášeň pro objem, zakulacené a konkrétní tvary. Grau se vyznačoval také talentem pro kresbu tužkou, pastelem, perem či uhlem.
V posledních letech se věnoval, mimo jiné, výzkumu tropické fauny a flóry, která se odráží v jeho cyklu Malá cesta barona Von Humboldta, kde se objevují figury amazónských ropuch, tropických hadů či hmyzu. Enrique Grau za svůj život uspořádal 80 individuálních výstav a účastnil se na 190 výstav kolektivních.
Již přibližně 13 let funguje muzeum Casa Grau ve čtvrti Chicó v Bogotě, kde umělec pobýval posledních 20 let svého života. V tomto uměleckém prostoru je vystavena velká část jeho malířských i sochařských děl, ale také práce jiných uznávaných národních i zahraničních umělců. Naleznete zde i umělcův pokoj s dobovým nábytkem, nebo příjemnou knihovnu, která se občas pronajímá ke kulturním i obchodním setkáním, jindy zase slouží jako filmotéka. Zároveň se zde pořádá řada kulturních aktivit, videokoncerty, besedy, konference i kurzy, a prostor dostávají i mladí umělci.
Zdroje: RevistaArcadia.com, DiarioAdn.co. Foto 1, foto 2, foto 3.