I když spousta kulturních aktivit zůstává v Kolumbii omezená, muzeum umění Museo de Arte Miguel Urrutia, které spravuje Národní banka země, zahájilo v druhé polovině října zajímavou výstavu jedné z nejdůležitějších představitelek současného kolumbijského umění. Výstava nazvaná Beatriz González: retrospektiva přináší chronologický přehled umělecké tvorby této malířky, sochařky, grafičky, historičky a umělecké kritičky, která z velké části reflektuje historické a kulturní prostředí Kolumbie.
Výstava je ve své fyzické podobě k vidění do 7. prosince a to po předchozí rezervaci. Zkrátka však nepřijdou ani milovníci umění z jiných částí země i světa, kteří mohou využít různých digitálních nástrojů a poznat jednotlivá díla podrobněji. Připravena je například video tour, kterou diváky provede přímo sama autorka, ale také virtuální prohlídka ve 3D formátu nebo didaktické hry pro ty nejmenší. Videa kurátorů, kritiků a dalších umělců pak napomáhají poznat osobnost této umělkyně a porozumět vývoji její tvorby.
Navštívit tuto jedinečnou výstavu znamená objevit moc umění skrze příběhy, tvary, barvy a kontext, ve kterém dílo vznikalo v průběhu více než padesáti let tvůrčí činnosti této umělkyně. Vyznačuje se především silným spojením s kolumbijskou identitou a podává svědectví o historii masakrů, politických a sociálních konfliktů v zemi v posledních dekádách. Někteří odborníci proto přirovnávají její dílo ke Guernice známého španělského malíře, sochaře a básníka Pabla Picassa.
Prohlídka začíná Oponou pohyblivé a měnící se přírody (1978), vyrobené z cirkusového stanu v podobě obrovského závěsu (osm metrů na čtyři metry), na kterém González ztvárnila svou verzi obrazu Oběd na trávě malíře Édouarda Maneta. Toto dílo přibližuje návštěvníkům počáteční fáze tvorby umělkyně, která se vyznačuje právě transformací známých uměleckých děl. Vytvořila tak i svou verzi obrazů Velázqueze, Vermeera či obrazy napodobující techniku známého kolumbijského malíře a sochaře Fernanda Botera, kdy děti na obrázcích mají viditelně nafouklé obličeje. V sále můžete najít i další emblematické obrazy jako Královna Isabela nebo její verzi obrazu Simon Bolívar.
Původní malby abstraktnějších figur z 60. let dostaly o desetiletí později figurativnější charakter se silnými barvami, které evokuují lidovou kulturu. Reprodukuje lidové postavy i náboženské motivy na nábytku každodenního použití, inspiruje se v dílech slavných umělců i v barvách budov města Bucaramanga. Zájemci mohou vidět i dva ze tří obrazů nazvaných Sebevrazi ze Sisgy, zachycující pár vesničanů, kteří se raději zabili, než aby museli čelit sexuální touze, protože jejich vztah musel zůstat čistý. Za vzor jí posloužil obrázek z místního tisku, který reprodukovala za použití jednoduchých a přesto jedinečných barev.
Další ukázka tvorby pak zahrnuje díla s politickou a národní tematikou. Ke změně zaměření u této umělkyně dochází v 80. letech za vlády prezidenta Turbaye, o kterého se velmi zajímala. Byla fascinována jeho osobností i sdělovacími prostředky, a tak začala malovat jeho obrázky, které se objevovaly v novinách. V roce 1985, po násilném obsazení Paláce spravedlnosti v Bogotě, se González rozhodla nepokračovat ve svých dílech s pro ni charakteristickým humorem, který se odrážel i v intenzivních a zářivých tónech barev. Naopak začíná objevovat modré a šedé odstíny v plochých figurách, a ve svých dílech nově zachycuje především bolest obětí ignorace vlád daného období.
Použitím jedinečného uměleckého jazyka tak vytváří svědectví a dokumentuje realitu na okraji zájmu. Například obraz Las delicias (1997) vychází z fotografií matek vojáků, kteří byli zavražděni a uneseni při obsazení vojenské základny Las Delicias v roce 1996. González v něm zachycuje utrpení prostřednictvím plačících obličejů. Věnuje se také tematice imigrantů, kteří denně plní stránky novin, pro čtenáře však zůstávají anonymními osobami.
Expozice je výsledkem pětiletého výzkumu dvou odborníků na umění – Mari Carmen Ramírez, ředitelky sekce latinskoamerického umění Muzea umění v Houstonu, a Tobíase Ostrandera, kurátora v muzeu umění Prez Art Museum v Miami.
Od počátku spočívala hlavní snaha celého projektu ve zviditelnění díla Beatriz González na mezinárodní úrovni, i proto se s její originální tvorbou mohli již v předchozích letech seznámit milovníci umění například v Londýně, v New Yorku nebo v Německu. Tím, že samotná autorka je zároveň historičkou umění a kurátorkou, kladla velký důraz na chronologii výstavy. Prostřednictvím jejich děl tak návštěvníci získají cenné lekce o umění, historii a pozici kultury v Kolumbii.
Beatriz González Aranda se narodila v listopadu 1932 v kolumbijském městečku Bucaramanga v kraji Santander. V roce 1956 začala studovat architekturu na Národní univerzitě Kolumbie, školu ale nedokončila. Až následně vystudovala umění na uznávané soukromé univerzitě Universidad de los Andes v Bogotě. Jejím hlavním učitelem byl Antonio Roda.
Zdroje: BanRepCultural.org, ElTiempo.com, ElEspectador.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.