Až do 31. ledna mohou všichni milovníci sedmého umění ve virtuálním sále Muzea moderního umění Medellínu, známého pod zkratkou MAMM, shlédnout masterclass známé české dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Zároveň je ve stejném virtuálním prostoru k dispozici i výběr jejich filmů.
Jedná se o jednu z nejuznávanějších současných dokumentaristek, jejíž filmografie byla uvedena na řadě mezinárodních festivalů, včetně Rencontres internationales du documentaire de Montréal (RIDM) 2011, na kterém byla označena za «antropoložku s chladnou krví válečného novináře«. Byla také čestným hostem na Festivalu IDFA 2018.
V této speciální lekci se dokumentaristka zaměřuje na mylníky, které ovlivnily její snímek Mallory z roku 2015. Hlavní hrdinkou je žena, dříve závislá na drogách, se kterou se život rozhodně nemazlil. Po porodu syna se ze všech sil snaží z drogové závislosti vymanit a nepřebývat dále na ulici. Jak už to tak bývá, pomocná ruka, která ji dokázala vyvést z temných životních zákoutí, přišla z naprosto nečekaného směru. Jenže ani po dílčím vítězství, kterého Mallory dosáhla, není dobojováno. Hluboká rána, zanechaná v jejím životě drogami, nadále hnisá: těžká sociální situace, zvraty v partnerských vztazích i frustrující střety s úřady ji nejednou přivedou až zpět ke dnu. Příběh ženy, která se chce k temné minulosti otočit zády a nyní by ráda pomáhala těm, které zná nejlépe – lidem na okraji společnosti –, však ukazuje, že ani zdánlivě beznadějný osud nemusí mít konečnou uprostřed cesty.
Masterclass je pro zájemce přístupná zcela zdarma a to díky podpoře Velvyslanectví České republiky v Kolumbii. Trvá jednu hodinu a je nadabovaná do španělštiny. Přístupná je na následující webové stránce: www.elmamm.org.
Helena Třeštíková se narodila v Praze v roce 1949. V roce 1970, tedy v době tzv. normalizace, nastoupila na FAMU, kde úspěšně vystudovala obor režie dokumentárního filmu. Studium dokončila v roce 1975. V absolventském snímku nazvaném Zázrak se zaměřila na sledování jednoho páru předtím a poté, co se jim narodilo jejich první dítě. Od roku 1974 natočila více než padesát dokumentárních filmů nejrůznějších metráží většinou s tematikou mezilidských vztahů a různých sociálních problémů. Postupem času se specializovala na metodu tzv. „sběrného natáčení“ – sledování lidských osudů v delším časovém úseku. Stala se z ní filmová kronikářka společnosti, která ji obklopuje. Nenatáčí však její instituce ani hlavní představitele. Naopak si pečlivě vybírá anonymní a běžné občany společnosti, která přecházela ze socialismu do nové demokratické podoby.
Zdroje: ElMamm.org, Mzv.cz/bogota, Kviff.com. Foto 1, foto 2.