V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.
Letos se pořádá již 52. ročník této výjimečné akce, konkrétně od 26. do 30. dubna v duchu motta Vallenato pro svět. Nicméně město Valledupar nabídlo návštěvníkům řadu akcí již v rámci předfestivalových týdnů, mimo jiné i akademické fórum o budoucnosti vallenata v digitální éře nebo slavnostní zahájení výstavy Velká hamaca (houpací síť). V průběhu samotného festivalu se pak konají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Účastníci letos pochází z pěti zemí, kromě domácí Kolumbie předvádí své umění i hudebníci z USA, Ekvádoru, Venezuely a Čile.
Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 74 profesionálních hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Poprvé se přitom finále soutěže odehraje už den před ukončením festivalu, aby právě závěrečný ceremoniál mohl patřit oficiální korunovaci vítěze.
K zajímavostem patří také nová soutěžní kategorie pro akordeonistky-ženy, do které se přihlásilo celkem osm žen v starší kategorii, ale i 13 soutěžících dívek v kategorii do 16 let. Ženy tak letos dostávají na festivalu vůbec poprvé výraznější a exkluzivní prostor.
Festival nabízí také řadu dalších akcí, koncertů a doprovodných akademických aktivit. Jedinečný tanec nazvaný El Pilón tradičně předchází oficiálnímu zahájení festivalu. Odkazuje na zvyk vallenatských žen vstávat brzy ráno a oškrábat zrna kukuřice (pilar el maíz), které slouží k přípravě tradiční místní snídaně, kukuřičných placek známých jako arepas. Během této ranní činnosti ženy zpívaly a zpěvy nakonec vyústily v tanec. Festivalový průvod pak vznikl z iniciativy Cecilie Monsalvo, která byla dlouho koordinátorkou soutěže a pak i prezidentkou festivalu. Zemřela teprve nedávno, festival se letos snaží poukázat na její odkaz a proto i letošní průvod proběhl na její počest.
Poznat kořeny místního folkóru mohou zájemci i díky tzv. vallenatským flámům (španělsky parranda), kde se hudba střídá s anekdotami, nechybí ani typická jídla a souboje veršů. Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.
Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.
Kromě hudebních vystoupení mohou zájemci podniknout třeba i okružní procházku po památnících města, z nichž většina souvisí právě s vallenatem. Spoustu akcí nabízí v daných dnech i jiné kulturní instituce.
Písně vallenata původně vyprávěly především o životě, psaly historii. Až později byly vallenatské zpěvy doplněné hudbou. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja.
Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.
Podrobnější informace naleznete na: www.festivalvallenato.com.
Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.
Na zájemce čeká zajímavá kombinace symfonické hudby, chorálové i komorní hudby, ale třeba i repertoár pro klavír. Nicméně organizátoři letos kladou důraz hlavně na vokální repertoár, sólisty, pěvecké sbory a symfonické orchestry.
Březen se nese ve znamení kolumbijské andské hudby. V druhé polovině měsíce se totiž všichni milovníci těchto žánrů sjíždí do Ibagué, hlavního města kraje Tolima, kterému se také přezdívá hlavní kolumbijské město hudby. Letos ve dnech 18. až 25. března totiž městečko hostí již třiatřicátý ročník známého Festivalu kolumbijské hudby.
I letos se do města sjelo na tisíc hudebníků z různých krajů země, kteří různými andskými rytmy rozezněli ulice tohoto příjemného městečka. Na programu figuruje na 60 různých soutěžních i nesoutěžních akcí, aktivit a koncertů přístupných zdarma, jako je například setkání těch nejmenších nebo národní univerzitní setkání s účastníky z různých významných kolumbijských univerzit.
Postupně přešla od jednodušších skladeb až po komplexní písně, zároveň se ale vrátila k jednoduchosti a oprostila se od komplikovaných hudebních forem. Nyní tedy skládá písně vytvářející speciální atmosféru a vyprávějící příběhy, které pomocí hudby zasahují lidské city.
Přelom ledna a února patří v Kartageně, koloniální perle kolumbijského Karibiku, již po čtrnácté jedinečnému Hay festivalu. Ve dnech 31. ledna až 3. února se široké veřejnosti představí na 150 potvrzených hostů ze světa literatury, filozofie, hudby, žurnalistiky, kultury, ale také třeba ekonomie či geopolitiky. Nabitý program nejdůležitějšího svátku kultury a myšlení latinskoamerického kontinentu slibuje i letos opravdu kvalitní zážitky.
Jak je již dobrým zvykem, festival přináší novinky a díla nejlepších světových spisovatelů, básníků, filozofů a ilustrátorů současnosti. Mezi nimi vyniká třeba rumunský spisovatel Mircea Cartarescu, považovaný za jistého kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu.
Svět fotografického umění letos reprezentuje Jesús Abad Colorado a to prostřednictvím dokumentu Kate Horne, nazvaného Svědek: Kain a Abel. Dokument přibližuje příběhy protagonistů Abadových fotografií, které mapují více než 20 let ozbrojeného konfliktu v zemi. Do diskuzních fór se zapojí také současná kolumbijská umělkyně, uznávaná i na světové umělecké scéně, Doris Salcedo. Jedná se o autorku kontroverzního díla Fragmenty, vyrobeného ze zbraní odevzdaných členy guerrillové skupiny Farc v rámci mírového procesu.
Koloniální město na pobřeží kolumbijského Karibiku, jedno z nejnavštěvovanějších v Kolumbii, se hned v lednu stává ještě větším kulturním centrem než po zbytek roku. Hned v první polovině měsíce, konkrétně od 4. do 13. ledna, zahajuje místní kulturní kalendář Mezinárodní hudební festival.
Na seznamu hostů figuruje například kanadská pianistka Angela Hewitt, anglický filharmonický orchestr (Philharmonia Orchestra), nizozemská harfistka Gwyneth Wentink, mladý rakouský houslista Emmanuel Tjeknavorian či kvarteto New York Polyphony. Místní hudební scénu zastupuje, mimo jiné, symfonický orchestr Banda Sinfónica de Cajicá, pod taktovkou Johanny Molano, flétnista Rafael Rodríguez, sopranistka Julieth Lozano, klavírní virtuóz Sebastián Collazo a dalších šest desítek umělců.
K zajímavým akcím patří také koncerty pod širým nebem, jako ten na náměstí před majestátným kostelem San Pedro Claver, který představil kompilaci repertoáru a hlavních skladatelů letošního programu. Zaznělo například Verdiho smyčcové kvarteto, či Acuarela skladatele Adolfa Mejíi v podání mládeže Symfonického orchestru Kartageny.
Místní i zahraniční návštěvníci se ke konci roku často vypravují do kolumbijského města Cali, ale tentokrát nejen za teplem a tancem salsa, ale aby se zúčastnili jedinečné hudebně lazené slavnosti tohoto města. Tzv. Feria de Cali každoročně nabízí bohatý kulturní a hudební program a i letos je na co se ve dnech 25. až 30. prosince těšit.
I hudební doporvod vždy vzbudí velké emoce. Zazněly, mimo jiné, emblematické písně známé hudební skupiny Niche, americko-kubánské zpěvačky Glorie Estefan či kubánské zpěvačky Celie Cruz. Nejvíce ovací sklidil venezuelský mistr Óscar DˈLeón, který představil to nejlepší ze svého repertoáru.
Dne 28.12. prozáří ulice města karneval Staré Cali, maškarní historický průvod, který připomíná dřívější atmosféru města, jeho legendy, ale masky poukazují i na aktuální společenské otázky. Od sedmi hodin večer a až do čtyř do rána přichází jedna z nejočekávanějších akcí, tzv. superkoncert, s řadou význačných zpěváků a hudebníků, kteří rozezní město úžasnou komibnací hudebních žánrů. Městu Cali zazpívá například Marc Anthony, Willy Garía, Ana Gabriel či Víctor Manuelle.
První trasa, nazvaná Salsa a chuť, začíná na železniční zastávce, prochází dělnickou čtvrtí s tradičními tanečními bary a zavede turisty až k parku čtvrti Alameda plné diskoték. Trasa Muzea zahrnuje například muzeum věnované salse, přírodním vědám, umění, kinematografii či archeologii. V rámci trasy zaměřené na historii, kulturu a dědictví poznají návštěvníci město lépe, protože trasa vede přes místní divadlo, muzeum zlata kultury Calima, známý kostelík La Merced, zónu El Peňón známou svými hotely a gastronomickou nabídkou, a končí až v muzeu La Tertulia, prvním muzeu moderního umění v Kolumbii. I milovníci přírodního bohatství si přijdou na své díky trase městské přírody, která provede zájemce krásami kolem řeky Cali. Startovním bodem je ikonický kostel La Ermita v centru města, pokračuje se podél řeky, kde se zároveň nachází většina vánočního osvětlení, a končí se v oblasti místní zoologické zahrady.
V Neivě, hlavním městě kraje Huila jižně od Bogoty, se až do 2. července koná Folklórní festival a Národní soutěž královny žánru bambuco. Letošní 58. ročník opět přináší bohatý program plný rozličných setkání, průvodů různého typu, hudebních a tanečních vystoupení, ukázek tradiční umělecké výroby, ale nově třeba i zajímavých akademických besed. Nechybí ani ochutnávka místních gastronomických specialit. Stěžejní akcí festivalu je volba národní královny bambuco. Kandidátky zvolené v jednotlivých krajích Kolumbie poměřují své schopnosti v nejlepším ztvárnění tance sanjuanero, typického pro kraj Huila. Tento živý tanec má svou přesně stanovenou choreografii i kostýmy. Porota ale hodnotí také jejich krásu, obecný kulturní přehled, dochvilnost či oblíbenost u publika. Hlavní cíl celých slavností pak spočívá v oživení regionáních tradic. Některé události mají i silný sociální charakter, jako je setkání a kulturní výměna indiánských komunit, průvod za dobré zacházení se starými spoluobčany, nebo kulturní setkání obětí. Festival vznikl na počest Svatého Jana Křtitele, jehož narození církev slaví 24. června. Celá tradice má tedy kořeny v době španělské nadvlády nad regionem.
Severovýchodně od Neivy v městě Villavicencio v kraji Meta, se od 28. června do 2. července slaví Mezinárodní turnaj v tanci joropo, který je typický právě pro kraje východních nížin. Jubilejní 50. ročník festivalu je věnován snům a dílu Miguela Ángela Martína, ikoně zdejšího folklóru a zakladateli festivalu. Martín je zároveň autorem emblematické skladby Carmentea, jejíž slova i hudba poznamali historii tohoto hudebního žánru. Harfa, rumba koule a specifická kytara zvaná cuatro jsou tři hudební nástroje neodmyslitelně spjaté s joropo. Nabitý program zahrnuje jedinečnou přehlídku tradičních rytmů, pohybů i krojů s více než 6000 účinkujícími, zvanou Joropodrom. Koná se také soutěž o královnu tance joropo, či gastronomický festival. Návštěvníci se mohou těšit i na koncerty místních hudebníků, třeba známého mistra Cholo Valderramu.
Folklórem žije v těchto dnech a až do 2. července také hlavní město hudby a kraje Tolima, Ibagué. Od poloviny června se zde totiž slaví 46. ročník tradičního folklórního festivalu, který ukazuje kolumbijskou kulturu. Festival se poprvé konal v roce 1959, tedy v době, kdy se tato oblast zmítala v násilí. Proto se skupina osob ve snaze zdůraznit kulturní identitu kraje rozhodla realizovat akci, která by předvedla autoktonní kulturní tradice. Kromě spousty zábavy, hudby, koncertů a průvodů jsou připraveny také ohňostroje i volba národní královny folklóru, národní setkání folklórních souborů univerzit či Festival festivalů, ve kterém má každý kraj svého zástupce. Představí se i umělci deseti různých latinskoamerických zemí pozvaných v rolích čestných hostů. Zájemci budou moci ochutnat místní speciality jako je tamal (rýžová směs s masem a zeleninou zabalená v banánovém listu) či lechona (směs vepřového masa s vařeným hráškem a rýží).
Pokud by však někdo preferoval argentinské tango, ve dnech 18. až 24. června může zavítat do Medellínu, hlavního města kraje Antioquia. Koná se zde totiž mezinárodní festival tohoto tance, druhý nejvýznamější svého druhu na světě. Letos vzdává poctu argentinskému skladateli jménem Homero Expósito, jehož dílo je považováno za jedno z nejhezčích v historii tohoto hudebního žánru. Celkem se odehraje 80 akcí, všechny přístupné zcela zdarma pro širokou veřejnost. V rámci festivalu se pořádá například světový turnaj v tangu nebo soutěž ve zpěvu, do které se zapojí i soutěžící z jiných latinskoamerických zemí, ale také Japonska a USA. Do Medellínu zavítala mimo jiné i známá argentinská zpěvačka Susana Rinaldi, která vystoupila se symfonickým orchestrem z USA, považovaným za první severoamerické uskupení zaměřené na latinskoamerickou hudbu. Zájemci se mohou zúčastnit také workshopů a tanečních lekcí tanga.
Městečko Ginebra zve na přelomu května a června na již 44. ročník Festivalu kolumbijské andské hudby Mono Núňez, který je jednou z nejdůležitějších folklórních událostí země. Název akce, na které se setkávají zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby, vzdává poctu věhlasnému kolumbijskému hudebníkovi jménem José Benigno Núňez, který se právě v Ginebře narodil.
Dodnes zůstává hlavní programovou náplní čtyřdenní soutěžní klání, které se odehrává na různých pódiích a to ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. Souboj o hlavní cenu svádí i letos 28 hudebníků z různých koutů země.
Letos akce vzdává poctu mistrovi Rodrigu Silvovi a hudebníkovi jménem Hernando Sinisterra Gómez. Zároveň festival přivítá i zahraniční hosty, například interprety z Peru, Venezuely či Argentiny. Na hlavním náměstí se každý den od čtyř hodin odpoledne konají koncerty různých hudebních skupin přístupné zdarma pro všechny zájemce.
První velká kulturní událost nového roku v Kolumbii vzdává poctu světovým velikánům vážné hudby. Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart či Ludwig van Beethoven jsou hudební géniové, jejichž kariéra vrcholila na přelomu 18. a 19. století, tedy v období tzv. osvícenství. A 12. ročník Mezinárodního hudebního festivalu města Cartagena, který se koná od 5. do 16. ledna, se věnuje právě těmto skladatelům a období, které odborníci nazývají klasicismus. Jedná se tedy o období mezi léty 1770 a 1815, kdy se hudba vyznačovala jasností, symetrií, rovnováhou a precizností i v interpretaci hudby, která nedává prostor pro improvizaci, vše je přesně určeno.
Připravena jsou jak díla často hraná a známá jako je Requiem nebo Symfonie č. 40 od Mozarta, či Klavírní sonáta č. 14, zvaná Sonáta měsíčního svitu, od Beethovena, ale také méně známé, avšak neméně důležité, skladby jako jsou sonáty pro čelo a klavír od Beethovena. Následně si milovníci vážné hudby budou moci poslechnout koncerty komorové hudby, sakrální skladby nebo recitál nejslavnějších Mozartových oper. Celkem festival nabídne 43 koncertů v podání 250 umělců na 13 různých místech města. Přitom 14 z těchto koncertů bude zdarma.
Mezi nimi vyniká zejména brazilský pianista Nelson Freire, jeden z nejuznávanějších hudebníků současnosti. Zájemci si mohou poslechnout také hudebníky z Mexika a samozřejmě i domácí interprety, jako je Mládežnický filharmonický orchestr Kolumbie, violončelista Santiago Caňón či pianistky Teresita Gómez a Blanca Uribe.