Kolumbijské vallenato slaví svůj velký svátek

V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.

Letos se pořádá již 52. ročník této výjimečné akce, konkrétně od 26. do 30. dubna v duchu motta Vallenato pro svět. Nicméně město Valledupar nabídlo návštěvníkům řadu akcí již v rámci předfestivalových týdnů, mimo jiné i akademické fórum o budoucnosti vallenata v digitální éře nebo slavnostní zahájení výstavy Velká hamaca (houpací síť). V průběhu samotného festivalu se pak konají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Účastníci letos pochází z pěti zemí, kromě domácí Kolumbie předvádí své umění i hudebníci z USA, Ekvádoru, Venezuely a Čile.

Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 74 profesionálních hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Poprvé se přitom finále soutěže odehraje už den před ukončením festivalu, aby právě závěrečný ceremoniál mohl patřit oficiální korunovaci vítěze.

K zajímavostem patří také nová soutěžní kategorie pro akordeonistky-ženy, do které se přihlásilo celkem osm žen v starší kategorii, ale i 13 soutěžících dívek v kategorii do 16 let. Ženy tak letos dostávají na festivalu vůbec poprvé výraznější a exkluzivní prostor.

Festival nabízí také řadu dalších akcí, koncertů a doprovodných akademických aktivit. Jedinečný tanec nazvaný El Pilón tradičně předchází oficiálnímu zahájení festivalu. Odkazuje na zvyk vallenatských žen vstávat brzy ráno a oškrábat zrna kukuřice (pilar el maíz), které slouží k přípravě tradiční místní snídaně, kukuřičných placek známých jako arepas. Během této ranní činnosti ženy zpívaly a zpěvy nakonec vyústily v tanec. Festivalový průvod pak vznikl z iniciativy Cecilie Monsalvo, která byla dlouho koordinátorkou soutěže a pak i prezidentkou festivalu. Zemřela teprve nedávno, festival se letos snaží poukázat na její odkaz a proto i letošní průvod proběhl na její počest.

Poznat kořeny místního folkóru mohou zájemci i díky tzv. vallenatským flámům (španělsky parranda), kde se hudba střídá s anekdotami, nechybí ani typická jídla a souboje veršů. Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.

Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.

Kromě hudebních vystoupení mohou zájemci podniknout třeba i okružní procházku po památnících města, z nichž většina souvisí právě s vallenatem. Spoustu akcí nabízí v daných dnech i jiné kulturní instituce.

Písně vallenata původně vyprávěly především o životě, psaly historii. Až později byly vallenatské zpěvy doplněné hudbou. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja.

Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.

Podrobnější informace naleznete na: www.festivalvallenato.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, SemanaRural.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.