V pátek 29. května si na stránkách Colombian Art můžete poslechnout rozhovor s ředitelkou Asochecy, paní Eliškou Krausovou.
V pátek 29. května si na stránkách Colombian Art můžete poslechnout rozhovor s ředitelkou Asochecy, paní Eliškou Krausovou.
Již od roku 1977 se na celém světě pravidelně koná Mezinárodní den muzeí, který se tradičně slaví kolem 18. května. Mezinárodní rada muzeí, známá pod zkratkou ICOM, pak každým rokem vybírá také konkrétní téma, v jehož duchu se oslavy ponesou. Mottem letošního ročníku je Muzea za rovnost: rozmanitost a začleňování, tedy posilování rozmanitosti a začleňování v našich kulturních institucích. Zásadním společenským přínosem muzeí je totiž jejich schopnost vytvářet hodnotné zážitky pro všechny lidi, bez ohledu na jejich původ či osobní zázemí. Proto právě dnešní doba poskytuje muzeím jako hybatelům společenských změn a důvěryhodným institucím příležitost, aby prokázala svůj význam a konstruktivně se zapojila do politické, sociální a kulturní reality moderní společnosti. Mezinárodní den muzeí je zároveň jedinečnou příležitostí pro muzejní pracovníky setkávat se s návštěvníky.
Tváří v tvář izolaci, které jsou vystaveny miliony Kolumbijců v důsledku pandemie koronaviru, ale osobní návštěva muzeí v této době není možná. Řada kulturních institucí však nabízí možnost virtuálních prohlídek svých sbírek, takže zájemci mohou poznat poklady kolumbijských muzeí přímo z domova a příjemně tak strávit třeba čas v karanténě.
Prostřednictvím digitálních platforem mohou uživatelé z celého světa obdivovat díla a výstavy například v Muzeu současného umění, Muzeu Dům paměti, Národním muzeu Kolumbie, Muzeu současného umění v Bogotě, Koloniálním muzeu, Muzeu zlata i Boterovu muzeu. Pokud se tedy chcete vydat na výlet za kulturou, aniž byste museli opustit své domovy, podívejte se na následující odkazy.
Muzeum současného umění v Bogotě
Bylo založeno v roce 1966 a pyšní se stálou expozicí děl kolumbijských, latinskoamerických, ale také evropských či severoamerických umělců. Virtuální prohlídka vás zavede do jednotlivých místností muzea, kde prostřednictvím videí a obrázků můžete zblízka poznat například výstavy jako El Colgado kolumbijsko-francouzského umělce jménem Chanoir, MonsTruacioN od skupiny MonsTruacioN a Sign-Nature od umělce jménem Joemz. Zároveň můžete detailně prozkoumat některá díla stále sbírky muzea, jako je obraz Formas para copiar la luna od známého kolumbijského malíře Davida Manzura.
Virtuální prohlídka: MAC.org.
Muzeum Dům paměti
Tento důležitý projekt připomínající historii kolumbijského ozbrojeného konfliktu a násilí spojeného s drogovými kartely vznikl v roce 2006 v Medellínu, aby se na minulost ani na všechny lidi, které násilí přímo zasáhlo, nikdy nezapomnělo. Výstavy přibližující Medellín 70., 80. a 90. let, násilí v kolumbijské společnosti, mírové iniciativy, různé lidské osudy, ale taky hlasy těch, kteří se stali členy ozbrojených skupin, můžete poznat na webových stránkách muzea. Čekají vás zajímavé texty, audio nahrávky i videa, díky nimž se dozvíte podrobnosti z pohnuté a nedávné kolumbijské historie.
Virtuální prohlídka: CasaDeLaMemoria.
Za stejným účelem vzniká Muzeum paměti také v Bogotě. Ačkoli tato instituce otevře své dveře široké veřejnosti až v roce 2022, pod záštitou Národního centra historické paměti se již konalo několik úvodních výstav. První velkou ukázkou toho, co bude v muzeu k vidění, byla expozice nazvaná Hlasy k přeměně Kolumbie, představená na knižním veletrhu v Bogotě v roce 2018. Na jejím základě byla vytvořena virtuální procházka rozdělená do několika sekcí, díky které je možné navštívit různé kouty Kolumbie zasažené ozbrojeným konfliktem, kde ale probíhaly a probíhají také procesy usmíření a odpuštění. Na stránkách muzea pak můžete najít podrobnější informace o celém projektu, poznat plány výstavby i iniciativy obětí a uměleckých spolků týkající se historické paměti.
Virtuální prohlídka: MuseoDeMemoria.
Národní muzeum Kolumbie
Toto zajímavé muzeum sídlící od roku 1948 v budově bývalého vězení bylo založeno v roce 1823 a patří tak k nejstarším v Americe. Svým návštěvníkům nabízí sedmnáct sálů se stálými výstavami, v rámci kterých je vystaveno kolem 2.500 děl a objektů, symboly historie a národního dědictví. Pořádá také řadu dočasných výstav, kde představuje ukázky národní i mezinárodní historie, umění a archeologie. Kromě toho nabízí pestrý akademický a kulturní program, který zahrnuje mimo jiné konference, koncerty, divadelní a taneční představení a audiovizuální projekce. Na stránkách muzea naleznete podrobné informace o jednotlivých expozicích i muzeu samotném a některé výstavy si můžete prohlédnout i virtuálně.
Virtuální prohlídka: MuseoNacional.
Koloniální muzeum
Nachází se v historickém centru Bogoty ve staré klášterní škole, postavené na počátku sedmnáctého století podle návrhu Juana Bautisty Colucciniho, J.S. Původně tato budova sloužila jako ústředí Colegio Máximo jezuitského řádu (Tovaryšstvo Ježíšovo), od první poloviny 18. století se stala sídlem univerzity Pontifica Universidad Javeriana. Po vyhnání jezuitů v roce 1767 měl klášter několik využití. Na tomto místě například v prvních letech existence zasedal Kongres republiky.
Později zde sídlilo také Národní muzeum a Národní knihovna. V srpnu 1942 pak vzniklo Muzeum koloniálního umění, které bylo slavnostně otevřeno tehdejším prezidentem Eduardem Santosem a ministrem školství Germánem Arciniegasem. V současné době muzeum disponuje rozsáhlou sbírkou kreseb, soch, nábytku a dekorativního umění pocházejících ze 16. až 18. století. Některé z těchto děl si můžete prohlédnout i z domova a to díky spolupráci s Google Arts & Culture.
Virtuální prohlídka: MuseoColonial.
Za návštěvu aspoň ve virtuálním prostoru bezpochyby stojí také jedno z nejvyhledávanějších muzeí celé Kolumbie, Muzeum zlata (podrobnější informace o muzeu naleznete zde, virtuální prohlídka zde). Dnes největší a nejuznávanější sbírku zlatnické práce původních indiánských kultur obdivují turisté z celého světa již více než 80 let. Muzeum za tu dobu uspořádalo na 250 výstav ve 100 městech na pěti různých kontinentech. Obdobně si na webových stránkách Boterova muzea (podrobnější informace o muzeu zde, virtuální prohlídka zde) můžete prohlédnout jednotlivá díla stálé expozice.
Zdroje: Imd.ICOM.museum, Colombia.as.com, RevistaDiners.com, Canaltrece.com, Eltiempo.com. Foto 1, foto 2 (Muzeum současného umění), foto 3 (Muzeum Dům paměti), foto 4 (Národní muzeum), foto 5 (Koloniální muzeum).
V době karantény kvůli COVID-19 přichází Tichomořská aliance se zajímavým projektem, ve kterém chce zviditelnit roli žen v kinematografickém průmyslu a zároveň poukázat na talent a práci žen v rámci audiovizuální tvorby. Vzhledem k současné situaci aliance využila digitální platformu nazvanou Retina Latina, aby poskytla zcela zdarma cyklus celkem 12 filmů natočených ženami, nebo kde v hlavní roli figurují ženy. Jedná se o snímky ze čtyř zemí aliance, tedy Čile, Kolumbie, Mexika a Peru.
Jednotlivé filmy budou k dispozici na stránce www.retinalatina.org nebo v její aplikaci pro iOS a Android od 12. května do 9. června, vždy v průběhu jednoho týdne od zveřejnění snímku. Každý týden se přitom představí jedna země regionu. Tuto digitální platformu lze navštívit ze všech zemí Latinské Ameriky a Karibiku.
První zemí, která předvede svou filmovou tvorbu, je Mexiko. Od 12. května jsou na výše zmíněné stránce zveřejněny hned tři mexické filmy. Jedná se například o film Rehje režisérů Anais Huerta a Raul Cuesta, ve kterém Antonie po 40 letech života v mexickém hlavním městě odchází najít klid do svého rodného kraje. Nicméně tam zjišťuje, že věci nejsou tak idylické, jak si představovala, a čelí zejména každodennímu nedostatku vody a s tím spojeným problémům. Mexiko reprezentuje také film Jacinta režisérky jménem Karla Castañeda z roku 2008 a snímek La carta režisérky Ángeles Cruz.
Druhý týden, od 19. května, patří Kolumbii. Těšit se můžete na kaleidoskop intimních obrazů žen z vesnice Jericó v kraji Antioquia pod názvem Jericó: el infinito vuelo de los días. Snímek režisérky Cataliny Mesy z roku 2016 zachycuje setkání a konverzace žen různého věku i sociálních vrstev, které si prozrazují své životní příběhy, pocity, sdílejí svůj smysl pro humor a moudrost. Vidět můžete také film Naranjas režiséra Ivána Davida Gaony z roku 2014 a Se venden conejos od Estebana Giralda z roku 2015.
Od 26. května čeká na zájemce tvorba peruánských režisérek. Život a dílo významného peruánského básníka 20. století jménem César Calvo přiblíží snímek režisérky Nory de Izcue nazvaný Responso para un abrazo, tras la huella de un poeta z roku 2013. Isabel Rojas Zuloaga je autorkou filmu Ellos z roku 2018, který přináší zamyšlení nad dlouholetým manželstvím. Snímek Toda una vida od Sol Eyzaguirre z roku 2018 zase poukáže na vnitřní boj spojený s akceptováním změny a ztrátou poslední blízké osoby.
Filmový cyklus uzavře ukázka čilské kinematografie a to od 2. června. Violeta se fue a los Cielos je název snímku od Andrése Wooda z roku 2011, zachycujícího hudební dílo, vzpomínky, lásky i naděje zpěvačky a folkloristky jménem Violeta Parra. V nabídce figuruje také film Las cosas simples od režiséra Álvara Anguity z roku 2016 a Mermelada od režiséra jménen Benjamín Rojo z roku 2011.
Cílem Tichomořské alianční technické skupiny pro kulturu je podporovat rozvoj kulturního a tvůrčího průmyslu členských zemí prostřednictvím mezinárodní projekce jejich identity a rozmanitosti.
Retina Latina je veřejnou a bezplatnou digitální platformou, která vznikla v březnu roku 2016 za účelem zprostředkovat latinskoamerickou filmovou tvorbu široké veřejnosti. Tento projekt od počátku podporovaly mezinárodní organizace a kulturní instituce šesti zemí regionu: Bolívie, Ekvádoru, Peru, Mexika, Uruguaye a Kolumbie. Většina filmů z katalogu je přístupná ke shlédnutí pouze z Latinské Ameriky a Karibiku poté, co se uživatel zaregistruje. Přibližně 8% snímků pak mohou vidět i milovníci filmu z jiných částí světa. Od března 2020 si zájemci mohou stáhnout zdarma i aplikaci do mobilního telefonu.
Fuente: RetinaLatina.
Květen v Kolumbii patří potomkům Afričanů, jejich zvykům, tradicím a kultuře, ale také historii, bojům za svá práva, aktuálním problémům a realitě, ve které dnes tyto afrokolumbijské komunity žijí. Kulturní rozmanitost byla v Kolumbii oficiálně uznána v Ústavě z roku 1991, od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v Kolumbii. V průběhu celého měsíce tak bude kolumbijské Ministerstvo kultury prostřednictvím virtuálních platforem pořádat různé aktivity, aby poukázalo na přínos afrokolumbijské komunity při vytváření kolumbijského národa.
Každý čtvrtek budou například probíhat besedy s lídry černošských komunit, ale také akademiky, kulturními zmocněnci či veřejnými činiteli. Ústředním tématem bude právě reflexe o vlivu africké diaspory na kulturu v jednotlivých částech země, ale také například na legislativu s etnickým zaměřením. Hosté pohovoří i o tradicích, historii, solidaritě, dialogu mezi generacemi, který slouží ke sdílení původní moudrosti předků, ale také o přínosu afrokolumbijské kultury v kontextu země. Tento cyklus celkem šesti debat mohou zájemci sledovat živě přes facebookovou stránku Ministerstva kultury. V rádiu pak budou vysílány dokumenty s obdobnou tématikou.
I přes omezení zavedená kvůli šíření nákazy Covid-19, tak bude moci měsíc afrického dědictví a Afrokolumbijský den oslavit široká veřejnost přímo ze svých domovů. Jedná se zároveň o výbornou příležitost vzdát poctu životu a dílu těch osobností, které přispěly k sociální a kulturní transformaci země. Na stránkách Ministerstva bude přímo zřízená stránka, kde budou tito významní Afrokolumbijci, kteří inspirovali pozitivní změny na svých územích, podrobněji představeni.
Na sociálních sítích pak probíhá iniciativa nazvaná To africké, co se mi líbí, která zdůrazňuje hodnoty, zvyky, rituály a charakteristiky populace africkým potomků a její vliv na kulturní rozmanitost Kolumbie. Nebude chybět ani ukázka filmové produkce. Na platformě Retina Latina budou k vidění filmy Keyla a El día de la Cabra. Navíc se připravuje i digitální kampaň, která přinese audiovizuální tvorbu připomínající různé zvyklosti a tradiční moudrost této komunity, včetně receptů typické afrokolumbijské kuchyně. Do oslav afrokolumbijského dědictví se zapojí i další instituce, které také pořádají řadu besed, ukázek afrokolumbijské hudby, literatury, tance i běžného života černošské komunity ve venkovských oblastech Kolumbie. Všechny tyto aktivity se snaží zviditelnit tuto populaci, ale také přispět v boji proti diskriminaci a rasismu tím, že vytvoří prostor pro reflexi a mezikulturní dialog.
Zdroj: MinCultura, MovimientoCimarron.org. Foto 1, foto 2.
Světově proslulý malíř z kraje Antioquia, Luis Fernando Botero Angulo, oslavil dne 19. dubna 2020 už 88 let. V tomto roce také slaví Boterovo muzeum v Bogotě 20 let od svého založení. Pro veřejnost však bylo otevřeno o pár měsíců později, konkrétně v listopadu 2000, a od té doby se stalo “povinnou” zastávkou pro všechny turisty navštěvující kolumbijské hlavní město.
Mistr Fernando Botero tehdy daroval kolumbijské Národní bance 123 svých vlastních děl a 85 děl mezinárodních umělců, jako jsou Picasso, Leger, Renoir, Monet, Dalí, Giacometti, Freud nebo Bacon. Sbírka se tak pyšní díly, které poukazují na vývoj moderního umění, od impresionistického hnutí na konci 19. století do poslední dekády 20. století. Ostatně místní tisk tehdy označil tento Boterův počin jako největší dárek, který kdy Kolumbijec věnoval své zemi.
Jednou z podmínek, kterou si mistr Botero stanovil, když daroval svá díla, bylo to, že žádné z nich nesmělo být zapůjčeno nebo přemístěno jinam. On sám určil, kde by každé z děl mělo stát a stálá expozice muzea tak dodnes přesně dodržuje Boterovy pokyny.
V úvodním projevu k zahájení této výstavy před dvaceti lety mistr Botero zdůraznil, že je nesmírně rád, že tato díla patří Kolumbii a že milovníci umění, kteří navštíví muzeum, budou moci vstoupit do kontaktu s nejdůležitějšími uměleckými směry našich dob, s originální tvorbou velkých mistrů.
Zároveň uvedl, že darováním souboru obrazů, kreseb a soch a jejich zpřístupněním veřejnosti chtěl přispět k míru, po kterém Kolumbijci tolik touží. Opravdový mír totiž vyžaduje kolektivní úsilí a hmatatelné činy, jednoznačně prokázanou vůli a snahu o harmonii. Proto si Botero přál, aby byl jeho dar vnímán jako osobní demonstrace jeho víry v Kolumbii a v její budoucnost.
I když tento výjimečný malíř a sochař v Kolumbii nežije, svá díla zanechal ve své rodné zemi. Spousta lidí se ho prý ptala, na důvod tohoto rozhodnutí. Podle Botera musela díla zůstat v Kolumbii právě proto, že je země zmítaná násilím. Barbarství je totiž potřeba čelit právě civilizací, proti násilí je potřeba bojovat kulturou, proti nesnášenlivosti je nutné postavit umění, protože umění není žádný rozmar, který jen zdobí společnost, ale duchovní potřeba, kterou bychom všichni měli sdílet s nadšením.
Tvorba Fernanda Botera je charakterizována kreativitou, jednoduchostí, jemnou barevností, smyslností ve formách, zálibou pro nepředvídatelné detaily a jakoby groteskně obézními a napuchlými postavami. Boterův vědomě naivní styl navozuje jakousi delikátní rovnováhu mezi humorem a kritikou společnosti a mezi uměním a politikou.
V průběhu celého roku 2020 budou probíhat různé aktivity na oslavu muzea i přínosu Boterových děl ke kolumbijské kultuře, které zájemci mohou sledovat i na Instagramu muzea. Samotné muzeum se nachází v historickém centru Bogoty, ve čtvrti La Candelaria, v krásné koloniální budově, která do roku 1955 sloužila jako místní arcibiskupství.
Muzeum bývá za běžné situace otevřeno každý den s výjimkou úterý a přístupné je pro širokou veřejnost zcela zdarma. Vzhledem k současné epidemiologické situaci Kolumbie uzavřela nejen své hranice, ale také kulturní instituce. Jednotlivá díla stálé expozice si ale můžete prohlédnout i na dálku přímo na stránkách zřizovatelské instituce, tedy Národní banky zde.
Zdroje: BanRepCultural.org, ArtMuseum.cz. Foto 1 (Fernando Botero), foto 2 (Rodina – Una familia), foto 3 (Muž na koni – Hombre a caballo).
Nedávno Česká televize odvysílala cestopis, který divákům ukázal některé ze zajímavostí kolumbijského regionu Cauca. Dne 8. dubna pak Česká televize uvedla další díl cestopisu nazvaného Na cestě, který tentokrát zavedl zájemce k sopce Nevado del Ruiz, ale také přiblížil další pozoruhodná a nevšední místa v okolí. I tento výlet doprovází vtipný komentář Jiřího Bartošky a Miroslava Donutila, kdy se zároveň dozvíte spoustu zajímavých informací.
Majestátní vulkán při svém probuzení v roce 1985 smetl ze zemského povrchu město Armero i s jeho dvaceti pěti tisíci obyvateli. Přestože se událost vepsala do života mnoha lidí, kraj dnes kypí životem a místní obyvatelé jsou považováni nejen za vzor kolumbijské pohostinnosti, ale také baštu konzervativních hodnot této jihoamerické země. Můžete nahlédnout do dnešního života v krajině plné kávových plantáží, které se také přezdívá zona cafetera neboli oblast kávy. V krajině strmých úbočí And se daří nejen kávě, ale i dalším exotickým plodinám. Pěstitelé na svých farmách mají díky rozmanitému klimatu možnost pěstovat v závislosti na nadmořské výšce celou řadu rozličných plodin, od brambor až po guanabanu. Kraj je bohatý nejen na plodiny, ale i na nerostné zdroje. V dolech v hornickém městečku Marmato se těží zlato již pět set let. Hornické rodiny si pronajímají jednotlivé štoly a sní svůj sen o nalezení bájného El Dorada. V oblasti níže pod vulkány se rozprostírá pacifická džungle, která směřuje až k Tichému oceánu. Kraj je známý svými komunitami potomků černých otroků. Jejich kultura je velmi rozdílná od tradicionalismu hrdých pěstitelů kávy v hornatých oblastech. Tento díl cestopisu je pestrou pohlednicí různorodé krajiny i odlišných kultur, které po staletí žijí vedle sebe.
Cestopis připravuje produkční společnost Frmol s.r.o., která uspěla v konkursu na tento žánr. Tvůrci se zaměřují především na atraktivní a často nepříliš známé lokality. V nich samozřejmě popisují všechny typické aspekty – přírodní, historické, kulturní i sociální. Hlavní důraz však kladou na způsob života a tradice obyvatel, neboť právě oni utvářejí prostředí, ve kterém žijí.
Díl Na cestě po kolumbijském Nevado del Ruiz můžete shlédnout na stránkách České televize zde.
Nový díl cestopisu Na cestě, odvysílaný 11. března, zavedl diváky České televize do oblasti kolumbijské Caucy. Regionu dala jméno řeka Cauca, která protíná Kolumbii od jihu na sever, je jedním ze dvou páteřních toků země a odděluje od sebe údolím západní a centrální Kordilleru. Tento výlet doprovází vtipný a zasvěcený komentář Jiřího Bartošky a Miroslava Donutila.
Můžete se tak vydat za úchvatnou historií a koloniální architekturou hlavního města kraje, města Popayán. Na dohled od města se tyčí majestátní vulkán Purace do výšky téměř pěti tisíc metrů. Pro místní indiánské obyvatele je vulkán posvátným místem. Nedaleko od Popayánu leží horské městečko Silvia, kde se v době natáčení odehrávaly i karnevalové slavnosti Negros y Blancos. Město Silvia však proslulo především svými tradičními trhy, na které se sjíždějí každé úterý indiáni z okolních hor, aby prodali své výrobky. Cestopis pak umožňuje také nahlédnout do života jednoho z indiánských kmenů, který žije v okolních horách. Jmenuje se Misak a navzdory svému nelehkému osudu ve válkou zmítané zemi stále dodržuje tradiční způsob života.
Cestopis připravuje produkční společnost Frmol s.r.o., která uspěla v konkursu na tento žánr. Tvůrci se zaměřují především na atraktivní a často nepříliš známé lokality. V nich samozřejmě popisují všechny typické aspekty – přírodní, historické, kulturní i sociální. Hlavní důraz však kladou na způsob života a tradice obyvatel, neboť právě oni utvářejí prostředí, ve kterém žijí.
Díl Na cestě po kolumbijské Cauce naleznete na stránkách České televize zde.
V pátek 28. února proběhl v Bogotě velmi příjemný a netradiční koncert známého kytaristy Petra Víta, pořádaný českou ambasádou ve spolupráci s Asochecou. Akce se konala v bytě paní velvyslankyně Kateřiny Lukešové.
Pan Vít potěšil účastníky několika skladbami: Asturias (Isaac Albéniz), Suite La menor (Jan Losy), Manhá de Carnaval (Luiz Bonfá), Alfonsina y el mar (Ariel Ramírez), tradiční flamenko Soleá či sefardská píseň Cuando el Rey Nimrod. Přidal i některé své vlastní skladby, konkrétně Milonga a Homenaje al Océano.
Petr Vít je nejen aktivním hudebníkem ale také profesorem brněnské konzervatoře a uměleckým ředitelem festivalů Ibérica a Colores Flamencos. Za dlouholetou propagaci španělské kultury obdržel v roce 2014 od španělského krále Dona Juana Carlose I. Čestný kříž řádu za občanské zásluhy. Po úspěších v oblasti klasické kytary totiž začal objevovat zcela jiný hudební svět a očarován flamenkem studoval tento styl přímo ve španělské Andalusii. Prožil mnoho let v andaluské Granadě, která se stala de facto jeho druhým domovem. Kromě své koncertní a pedagogické činnosti se Petr Vít věnuje také skladatelské práci, která zahrnuje kompozice pro sólové nástroje, komorní a scénickou hudbu.
Hudbu Petra Víta můžete blíže poznat třeba na těchto videích na YouTube: Del mar al cielo, Granaina.
Po uměleckém karnevalu na počátku měsíce (více informací zde) vrcholí přípravy na vůbec největší a nejvýznamnější karnevalovou akci nejen ve městě, ale i v celé zemi. Od 22. do 25. února se město Barranquilla roztančí v pestrých barvách i rytmech, protože jak říká dlouholeté motto karnevalu: kdo ho žije je ten, kdo si ho užívá!
Tato jedinečná akce, zapsaná pro svou autentičnost i na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco, vznikla z míšení indiánské, černošské i bělošské kultury. Karneval se tak vyznačuje rozmanitostí folklórních vyjádření. Každá maska, tanec, kostým či převlek, které jsou k vidění během těchto dní, mají svůj význam. Ten se může ukrývat v nějaké současné události, nedávném případu na poli národní politiky či kapitoly amerického kontinentu v dobách kolonie. V ulicích se mísí fantazie, individuální i kolektivní kreativita, lesk kostýmů a jedinečné choreografie úžasných tanečníků, kterým neschází energie a elán ani ve čtyřiceti stupňových teplotách.
Návštěvníci se mohou těšit na typické masky a postavy karnevalového veselí. Symbolem karnevalu je bezpochyby postava nazvaná Marimonda, známá dlouhým nosem, velkými kruhy v oblasti očí a zvláštním eroticky laděným tvarem pusy. Původně postava definovala typického zdejšího veselého a chudého obyvatele, dodnes pak vyjadřuje postoj obyvatel kolumbijského pobřeží, kterým je vlastní výsměch i trocha toho vymýšlení si. Typické legrační pohyby a gesta dodávají převleku osobnost.
Královnu karnevalu volí rada pořadatelů každý rok, ta se pak účastní všech důležitých událostí karnevalových dní. Poněkud šíleně může působit postava známá jako María Moňitos, která všechny kolem objímá, líbá a odhaluje nejhorší tajemství partnerům, tedy pokud nedostane řádně zaplaceno. Tato drbna, která tvoří nedílnou součást karnevalu již více než 30 let, znázorňuje nestydatého, výstředního a nápadného obyvatele pobřeží. Indiánské obyvatelstvo často zastupuje postava tzv. indiána červené kůže nebo mohykána.
Jedním z nejtypičtějších tanců je Tanec Kongů, jehož původ pochází z doby kolonie, kdy do kolumbijského Karibiku dorazili první afričtí černoši. Tento pouliční tanec znázorňuje africké bojovné kmeny. Obdobný je i tanec Garabatos, v rámci kterého se s ironií a sarkasmem předvádí boj mezi životem a smrtí. Tímto tancem se černošští otroci banánových firem nejen vysmívali svým pánům, ale také své vlastní nepříznivé situaci, přírodě, práci, bohům, smrti a všemu, co nacházeli kolem. Součástí tance tak je i postava Smrti, která je poražena životem a štěstím. To ovšem neznamená, že by tato postava nebyla přítomna i v dalších dnech oslav, i v závěrečném pohřebním průvodu se snaží znovu povstat, ale nikdy nezvítězí nad veselícím se davem.
Hned v prvním dni karnevalu (22.2.) projde průvod trasu dlouhou čtyři a půl kilometru. Kromě tradičních tanců a převleků se přihlížející mohou těšit také na velké alegorické vozy a zejména na velkou pohyblivou strukturu, která poveze Královnu, nejočekávanější figuru celé akce. Toto setkání je známé jako Bitva květin a odkazuje svým názvem na události roku 1903, kdy místní generál přišel s iniciativou vytvořit průvod, v rámci kterého by se rozhazovaly květiny, ve snaze zapomenout na probíhající válku.
Na stejném místě, které je v průběhu karnevalu označováno za cumbiadrom, se v neděli (23.2.) odehraje Velká zastávka tradic, kde může publikum shlédnout nejrůznější typy tanců a masek. Emoce a nadšení pokračují i v pondělí (24.2.) dnem Velké zastávky fantazie. Taneční skupiny a spolky se představí v zářivých kostýmech a svými avantgardními choreografiemi přiblíží současné tendence. Všechny tyto průvody jsou k vidění z okolních pavlačí a tribun, které je nutné si zarezervovat prostřednictvím turistických agentur. V některých částech města jsou přichystány také židle k pronajmutí.
Závěr festivalu (25.2.) pak tradičně patří Joselitovi a symbolickému pohřebnímu průvodu. Lidé se simulovaným smutečním průvodem loučí s touto postavou, která umírá po čtyřdenním velkém flámování. Vypráví se, že tento zdejší obyvatel natolik miloval karneval, že se už od soboty ztratil z domova a ve velkém slavil, účastnil se průvodů a veselí, navíc vždy s lahví rumu v ruce.
Když byl pak příbuznými nalezen v úterý na ulici, mysleli si, že je mrtvý. Proto mu připravili pohřeb a když s jeho tělem procházeli ulicemi, Joselito se ze svého opileckého spánku probudil s tím, že není mrtvý, že byl jen na flámu. Tato historka se tak každoročně připomíná průvodem mužů a žen převlečených do vdovských šatů, kteří oplakávají opilého Joselita a loučí se s končícím festivalem.
Město ale žije karnevalem už před jeho oficiálním zahájením. Například 20. února proběhne korunovace královny a koncert legendárního hudebníka žánru salsa z Panamy, Rubéna Bladese. O den později vystoupí na velkém nočním koncertu řada známých zpěváků a umělců jako Ricky Martin, Carlos Vives, Checo Asocta či Jessi Uribe. Ti, které spíš zajímají tradice a folklór, se mohou zaposlouchat do těchto rytmů na náměstí míru v rámci akce Noche de Tambó. Zatančit si zcela zdarma můžete díky programu Tančí ulice. V průběhu karnevalu pak nabízí doprovodný program s koncerty a vystoupeními i řada hotelů, diskoték či rekreačních center ve městě.
Podrobnější informace o jednotlivých hlavních i doprovodných akcích naleznete na stránce: carnavaldebarranquilla.org.
Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.
Za přítomnosti představitelek Asocechy, diplomatických zástupců České republiky a Taiwanu, ale také autorit židovské komunity a dalších náboženství a vedoucích představitelů Okresního sekretariátu vlády v Bogotě proběhlo slavnostní zahájení výstavy Vždy budu žít: obrázky dětí z Terezína.
Tato jedinečná událost se konala dne 5. února v rámci Světového týdne mezináboženské harmonie mezi všemi náboženstvími, vyznáními a vírami, který byl takto vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 2010. Asocheca byla pozvána k účasti na této akci oddělením Záležitostí svobody náboženství a smýšlení spadajícím pod Ředitelství lidských práv Okresního sekretariátu vlády v Bogotě.
Výstava je přístupná pro širokou veřejnost ve dvou křídlech v prvním patře budovy Sekretariátu vlády, který sídlí v budově Liévano na adrese ulice 11 č. 8-17 v Bogotě. Ke shlédnutí jsou obrázky terezínských dětí do 18. prosince a to v době úředních hodin Sekretariátu.
Ukázka zahrnuje 31 reprodukcí obrázků vytvořených dětmi v době jejich uvěznění v nacistickém koncentračním táboře v Terezíně poblíž Prahy. Z minimálně 15 tisíc dětí, které prošly Terezínem na cestě do Osvětimi, přežilo pouhých 100. Výstava zároveň připomíná i výročí 75 let od příchodu ruských vojsk do Osvětimi a osvobození přeživších. To, co se dělo v Terezíně, známe díky učitelce umění, paní Friedl Dicker Brandeis. Ta během své internace v tomto táboře tajně učila děti umění a kresbě a poskytovala tak uvězněným dětem i jistou terapii. Před svou smrtí zachránila na 4500 obrázků, které později posloužily jako důkazy v Norimberském procesu a dodnes podávají nesmazatelné svědectví o tehdejším barbarství.
Prostřednictvím Světového týdne OSN vyzývá různá vyznání a náboženství k většímu dialogu, který by zajistil lepší vzájemné porozumění, harmonii a spolupráci mezi lidmi. Zároveň vyzdvihuje nutnost, aby morální imperativy všech náboženství a přesvědčení zahrnovaly mír, toleranci a soužití s respektem.
