V prosinci letošního roku si Kolumbie připomene 100 let od narození jednoho ze svých nejvýznamnějších umělců, kterým je Enrique Grau. Již v průběhu roku se však pořádala a pořádá řada vzpomínkových akcí na jeho počest.
Na počátku roku Výstavní sál Cafam v Bogotě slavnostně zahájil výstavu nazvanou Grau 100 let živého obrazu. Výstava se zaměřila na rozsáhlou sbírku María Mulatas, jejímž autorem je právě Grau. María Mulata (nebo také mariamulata) je kolumbijský lidový název pro černého opeřence Quiscalus mexicanus z rodu Icteridae, který hnízdí v teplých oblastech střední části amerického kontinentu, od Spojených států až po pobřeží Kolumbie a severního Peru. V některých zemích je znám také jako quiscal nebo zanate.
Od 16. července pak mají všichni zájemci možnost prohlédnout si ukázku neuvěřitelné rozmanitosti autorova díla aspoň virtuálně (zde). K vidění jsou sochy různých velikostí, obrazy, na kterých se zdá, že jsou černí ptáci v pohybu a jiné, kde jakoby svůj pohled upřeli na návštěvníka. Na některých obrazech jsou ústředními postavami muži a ženy, kteří leží nebo si hrají na pláži, ale na okrajích plátna nechybí tmavá přítomnost uvedeného ptactva. V průběhu prohlídky kamera na chvíli zastaví u několika hlavních děl celé výstavy a diváci získají dodatečné informace. Vychází také vzpomínková kniha o tomto umělci, která přibližuje zejména lidskou stránku mistra.
Enrique Grau se sice narodil 18. prosince 1920 v hlavním městě Panamy, národnost měl ale kolumbijskou. Pár dní po porodu se také rodina přemístila do Kartageny na pobřeží Karibiku, kde žili do okamžiku, než emigrovali do New Yorku. Enrique byl především samouk, inspirovaný velkými mistry jako El Greco či Rembrandt, kdy kopíroval jejich díla, ale také maloval portréty filmových hvězd, rodiny a těch nejbližších. Díky těmto dílům obdržel ocenění v nově vytvořeném Národním salónu umělců Kolumbie, které mu přineslo stipendium pro studium v zahraničí. Grau si vybral New York, kde studoval na Art Students League a později, v roce 1956, odcestoval do Itálie, kde se naučil nové techniky v umělecké akademii ve Florencii. Následně se vrátil do Kolumbie. V této zemi také 1. dubna 2004 ve věku 83 let zemřel.
Někteří odborníci říkají, že mluvit o Grauovi znamená mluvit o revoluci v kolumbijském umění. Často ho popisují jako všestranného umělce, protože byl nejen malířem a sochařem, ale také scénografem a filmovým kritikem. Jeho rozličné umělecké tváře se ale vzájemně sjednocují, jeho díla (zejména ta pozdější) mají jasný expresionistický a abstraktní charakter a silný potenciál pro figurativní kompozici. Scenérie na jeho obrazech a expresivita figur odrážejí prvky divadla, protože je přítomna akce, tenze, život.
Nicméně v jeho prvních dílech se odráží spíš impresionistický vliv a významný figurativní charakter. Po jeho pobytu ve Florencii pak jeho obrazy získaly abstraktní a geometrické rysy, ovlivněné kubismem Pabla Picassa. Počátkem 60. let se ve své práci již zaměřuje na realismus, získává větší váhu jeho zájem o lidskou postavu a okolí a projevuje se jeho vášeň pro objem, zakulacené a konkrétní tvary. Grau se vyznačoval také talentem pro kresbu tužkou, pastelem, perem či uhlem.
V posledních letech se věnoval, mimo jiné, výzkumu tropické fauny a flóry, která se odráží v jeho cyklu Malá cesta barona Von Humboldta, kde se objevují figury amazónských ropuch, tropických hadů či hmyzu. Enrique Grau za svůj život uspořádal 80 individuálních výstav a účastnil se na 190 výstav kolektivních.
Již přibližně 13 let funguje muzeum Casa Grau ve čtvrti Chicó v Bogotě, kde umělec pobýval posledních 20 let svého života. V tomto uměleckém prostoru je vystavena velká část jeho malířských i sochařských děl, ale také práce jiných uznávaných národních i zahraničních umělců. Naleznete zde i umělcův pokoj s dobovým nábytkem, nebo příjemnou knihovnu, která se občas pronajímá ke kulturním i obchodním setkáním, jindy zase slouží jako filmotéka. Zároveň se zde pořádá řada kulturních aktivit, videokoncerty, besedy, konference i kurzy, a prostor dostávají i mladí umělci.
Zdroje: RevistaArcadia.com, DiarioAdn.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Národní muzeum Kolumbie přináší virtuální prohlídku exponátů z jedinečného národního parku, který patří k hlavním pokladům země. Jedná se o oblast Chiribiquete, která je běžně dostupná jen pro pár vyvolených jako jsou experti, archeologové, antropologové či biologové se speciálními povoleními. Navíc je potřeba absolvovat přibližně hodinový let do městečka San José del Guaviare a následně se vydat na cestu po řekách a cestičkách v těžko přístupném terénu, která zabere spoustu dalších hodin. Carlos Castaňo-Uribe, který tento úchvatný region objevil, nazval místo Sixtínskou kaplí Ameriky.
V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.
Letošní oslavy 20. července, kdy si Kolumbie připomíná 210. výročí událostí, které vyústily ve vyhlášení nezávislosti země, se ponesou v duchu epidemiologických omezení v důsledku pandemie nového koronaviru. I když by na státních budovách a z oken i balkónů po celé zemi měla opět zavlát kolumbijská vlajka, zbytek programu musel být kvůli současné karanténě upraven. Místo tradičních vojenských přehlídek, které každoročně procházely ulicemi velkých kolumbijských měst a kterých se účastnily tisíce lidí, je tentokrát připraven alternativní program vysílaný prostřednictvím digitálních platforem. Oslavovat tak Kolumbijci budou z domovů virtuálně.
Jednotliví umělci se přitom představí z různých emblematických kulturních míst v zemi, včetně divadel Teatro Colón v Bogotě či Teatro Adolfo Mejía v Kartageně. Koncert pak mohou zájemci shlédnout přes facebook nebo youtube kanál Ministerstva kultury. Probíhají také koncerty na pomoc nejvíce zasaženým jedincům současnou pandemií. Právě 20. července o půl deváté večer odvysílá televizní kanál Caracol takovýto koncert nazvaný Kolumbie pečuje o Kolumbii, ve kterém vystoupí například Diego Torres, Carlos Baute, Ana Torroja, Alex Ubago, ale také nejuznávanější komikové země jako je Don Jediondo, Antonio Sanint či Lokillo.
Skupina kreolů v čele s bratry Moralesovými proto zamířila do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby ho poprosili o zapůjčení vázy pro zmíněný banket. Llorente prosbu slušně odmítl a kreolové tak ještě na základě dalších provokací podnítili protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokrál nakonec neměl jinou možnost než přistoupit na sestavení nového shromáždění, které ještě v noci na 21. července sepsalo listinu nezávislosti. Dokument ale stále aspoň teoreticky uznával autoritu španělského krále. Po řadě sporů mezi jednotlivými provinciemi v rámci dnešní Kolumbie a tažení Španělů za znovudobytí území bylo španělské vojsko definitivně poraženo dne 7. srpna 1819 v bitvě u Boyacá. V roce 1821 pak vznikla Kolumbijská republika jako národ nezrušitelně svobodný a nezávislý na španělské monarchii.
Navzdory prodloužené karanténě startuje dne 16. července Festival nezávislého filmu Bogoty, označovaný jako IndieBo. Až do 26. července si zájemci budou moci vychutnat to nejlepší z nezávislé filmové produkce jak domácí, tak zahraniční scény, a to prostřednictvím moderních technologií.
Ve speciální sekci letošní ročník festivalu vzdává poctu legendárnímu anglickému režisérovi jménem Julien Temple. Nechybí ani zajímavá nabídka zahraniční tvorby, jedinečné dokumentární filmy v rámci sekce Otevřená okna nebo animované příběhy určené pro děti v sekci Indiekids.
Světem stop motion animace všechny zájemce provedou následující hosté: Tereza Brdečková (Česká republika), novinářka, filmová kritička, spisovatelka a scénáristka; Martin Vandas (Česká republika), producent stop motion filmů; Daphne Rosenthal (Holandsko), vizuální umělkyně věnující se experimentální kinematografii, Luca Raffaelli (Itálie), scénárista a odborník na komiks a animaci; Patricia Ortiz Martínez (Španělsko), umělkyně a režisérka animovaných filmů; Tami Berenstein (Izrael), režisérka animovaných a dokumentárních filmů, konceptuální umělkyně, animátorka a ilustrátorka; Daria Kashcheeva (Česká republika), režisérka animovaných filmů.
Navzdory těžké situaci, se kterou se kolumbijská divadla v současné době koronavirové krize potýkají, se od 26. června uskuteční tentokrát virtuální ročník alternativního divadelního festivalu. Tato akce se pravidelně koná každé dva roky v dubnu a i letos byla naplánovaná na dny 3. až 12. dubna. Patnáctý ročník festivalu známého pod svou zkratkou Festa se ale nakonec konat kvůli opatřením v době pandemie nemohl. Organizátoři původně přemýšleli o tom, že by festival zrušili úplně, ale samotní účastníci festivalu je přesvědčili, že rádi nazkouší a natočí ve vysoké kvalitě svá díla, aby se akce mohla konat aspoň na dálku.
A i když je divadlo živým vystoupením, které by neexistovala bez publika, neuspořádat nic nebyla pro organizátory akce alternativa. Festival již 30 let doprovází, zviditelňuje a podporuje národní dramatickou tvorbu, zve široké publikum k obraně života, míru, kultury a vytváří prostor pro reflexi ohledně důležitosti umění a jeho vlivu v různých sociálních prostředích. Akce zároveň pomáhá ukázat talent lokálních umělců nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.
Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.
Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.
Umělecký svět si 4. června připomněl výročí 100 let od narození slavného kolumbijsko-španělského malíře, muralisty, sochaře a rytce Alejandra Obregóna. Byl jedním z nejdůležitějších představitelů výtvarného umění 20. století v Kolumbii. V době trvajících omezení kvůli koronavirové krizi oslavují některé kolumbijské kulturní instituce toto jubileum aspoň virtuálními vzpomínkovými aktivitami.
Právě při řízení kamionu po příkrých cestách tamějšího regionu našel své poslání a rozhodl se studovat malbu. Jako malíř byl nejdříve objeven ve Španělsku v první polovině 40. let 20. století, kde představil několik portrétů. Kolumbijský umělecký svět ho měl možnost poznat díky jeho účasti na V. Národním salónu kolumbijských umělců v roce 1944. Jeho olejové malby jako Zátiší nebo Chlapec se džbánem získaly velmi pozitivní ohlasy místní kritiky, která jeho práci označila za romantický expresionismus.