Na mapě země velké jako je Kolumbie byste tuto vesničku hledali jen těžko. Přesto stojí Palenque de San Basilio se svými přibližně 3 500 obyvateli za návštěvu, protože nabízí jedinečnou možnost poznat kulturu a tradice Afrokolumbijců, potomků původních afrických otroků dovezených na kontinent v době španělské nadvlády. Místo se nachází na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar, pouhých 55 km jihovýchodním směrem od města Kartagena, které bylo hlavním přístavem pro španělské dobyvatele.
Zpočátku nebylo Palenque nijak výjimečné, samotný výraz palenque totiž označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci ve zdejších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště a úkryt před svými pronásledovateli. Ze všech původních komunit se do dnešní doby zachovalo pouze San Basilio, malá komunita, kterou dle historických záznamů založil uprchlý otrok Benkos Bikohó. Dnes stojí socha zakladatele na hlavním náměstí a připomíná, že Palenque je považováno za první svobodné městečko v Latinské Americe.
Díky dlouhodobé izolaci Palenque dodnes podává svědectví o africkém kulturním bohatství a tradicích na latinskoamerickém kontinentu. Místy se tak turisté cítí více v Africe než v Kolumbii. Tento jedinečný kulturní prostor figuruje i na seznamu nehmotného dědictví lidstva pod hlavičkou Unesco.
Součástí kulturního odkazu jsou společenské, náboženské, ale třeba i lékařské zvyklosti, stejně jako hudební a ústní lidová tradice. Významnou součástí kultury, ve které se mísí různé spirituální a kulturní systémy, jsou pohřební obřady zvané lumbalú, které shromažďují celou komunitu u devítidenního rituálu na počest zemřelého.
Nejen kolektivní slavnosti a svátky, ale i běžné každodenní a volnočasové aktivity obvykle doprovází hudba. Ta je veselá a vyjadřuje se různými tanci jako je púyala, son palenquero nebo mapalé, asi nejuznávanější místní tanec, založený na rychlých pohybech boků a ramen.
Dnes vznikají i nové rytmy, například son del negro, son palenquero de sexteto, které vnáší do afrických tónů i cizí prvky, mimo jiné třeba ty kubánské, které se do oblasti dostaly na počátku 20. století v době, kdy Kubánci pracovali na tamějších cukrových plantážích.
Místní obyvatelé mají také svůj vlastní jazyk, tzv. palenquero. Jedná se o jedinou přeživší kreolskou řeč kombinující španělskou slovní zásobu s gramatickými charakteristikami jazyků bantu, tedy původních afrických jazyků. Od čisté španělštiny se však liší natolik, že mu běžní Kolumbijci sami nerozumí a ve vesnici už jím mluví jen zhruba polovina obyvatel. Jazyk byl nově zaveden i v místních školách, aby zcela nevymizel.
Základem společenské organizace komunity jsou skupiny zvané ma-kuagro, založené na silné vnitřní solidaritě. Jednotliví členové mají svá práva a povinnosti i k ostatním členům a společně vykonávají každodenní úkoly i organizují společné události.
Vůbec nejlepším obdobím k návštěvě tohoto zajímavého místa jsou dny kolem 12. října, kdy se zde pořádá každoroční Festival bubnů a kultury. Pokud byste však neměli dostatek času, se zástupci této komunity se můžete setkat i přímo v městě Kartagena. Ženy oblečené v pestrobarevných šatech prodávající ovoce a sladkosti jsou často právě z Palenque, říká se jim palenqueras a poznáte je i podle nádob s ovocem, které nosí na hlavách. Mezi typické sladkosti pak patří třeba cocadas z kokosu či koule z arašídů. Unikátní jsou také krásné místní panenky.
V současné době je tento výjimečný kulturní prostor bohužel ohrožen jak ekonomickými změnami, které ovlivňují místní výrobu, tak i ozbrojeným konfliktem. Mimo svou vesnici obyvatelé taky často čelí rasové diskriminaci.
Zdroje: Unesco.org, Colombia.travel, 2backpackers.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4-a, b, c.