Česká spisovatelka Tereza Boučková na knižním veletrhu v Bogotě

Nového ročníku Mezinárodního knižního veletrhu Bogoty (FILBo), který letos probíhá v hlavním kolumbijském městě od 25. dubna do 6. května, se zúčastní také česká spisovatelka Tereza Boučková. Během její návštěvy Kolumbie ji doprovodí španělská překladatelka Elena Buixaderas.

Tereza s Elenou stráví v Kolumbii jen několik dní a budou mít tedy dost nabitý program. V rámci knižního veletrhu ve čtvrtek 25. dubna od 17 hodin ve Velkém sále Ecopetrol (Sál FILBo D) proběhne debata na téma Co se děje po neúspěchu? Kam směřuje život? Tereza Boučková zde pohovoří s kolumbijským spisovatelem jménem Néstor Bautista o bodech zvratu jako spouštěcích událostech v literární fikci. V sobotu 27. dubna se Tereza Boučková a Elena Buixaderas podělí o své názory na aktuální českou literaturu a to od 15 hodin v knihkupectví Librería Santo y Seňa.

Na veletrhu Tereza Boučková představí dvě knihy – Rok kohouta a Antologii současné české povídky. Díky spolupráci s nakladatelstvím Jhon Naranjo a podpoře Velvyslanectví České republiky v Bogotě naleznou zájemci na veletrhu i několik exemplářů těchto dvou knih, které dosud v Kolumbii nebyly k dostání.

Úspěšný titul Rok kohouta měl v České republice velký mediální ohlas a vzbudil také obrovskou polemiku. S více než 56 tisíci prodaných výtisků se jednalo dokonce o nejprodávanější knihu let 2008/2009. Název knihy odkazuje na rok, ve kterém se autorka narodila, a zároveň poukazuje na její rodné příjmení (Kohoutová).

Román formou autobiografického deníku zachycuje s velkou intenzitou a důvtipem osobní zkušenosti autorky, které by se daly shrnout do několika slov: krize ve všech směrech a jak se z ní dostat. Kniha vypráví o snaze znovu vybudovat život, který se změnil v trosky, překonání kreativního bloku a deprese okolo čtyřicátého roku věku, problémy po adopci dvou dětí romského původu, které se zapletly do kriminálního světa a připravily tak své adoptivní matce spoustu morálních otázek a pochyb, boj za uznání v roli scénáristky a další intimní momenty z autorčiny každodennosti. Zároveň kniha vyjadřuje kritický názor Boučkové na disidentské hnutí. Jedná se o cestu od totálního zoufalství a beznaděje po osvobozující světlo, provázenou humorem, často černým, který ulehčuje četbu a činí ji návykovou.

Antologii současné české povídky sestavil literární a výtvarný kritik a editor Radim Kopáč a o překlad se postaral Kepa Uharte. Sbírka obsahuje povídky 13 významných českých spisovatelů, jmenovitě Terezy Boučkové, ale také Michala Ajvaze, Dory Čechové, Ireny Douskové, Edgara Doutky, Emila Hakla, Jiřího Hájička, Jiřího Kratochvíla, Ivy Pekárkové, Petra Placáka, Petra Šabacha, Miloše Urbana a Michala Viewegha. Mnozí z těchto autorů patří mezi světově uznávané spisovatele.

 

Tereza Boučková, spisovatelka, scénáristka a publicistka, se narodila v květnu 1957 v Praze. Je dcerou slavného a kontroverzního českého spisovatele Pavla Kohouta. Po ukončení střední školy nemohla pokračovat ve studiu na univerzitě, protože se postavila proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, navíc podepsala i Chartu 77. Proto pracovala v různých dělnických profesích, například jako uklízečka, balička, pošťačka či domovnice, ale zároveň pokračovala i jako samouk ve studiu.

Za svou autobiografickou trojnovelu Indiánský běh, publikovanou zpočátku tajně v rámci samizdatu v 80. letech, získala v roce 1990, tedy již za demokracie, cenu Jiřího Ortena. V díle složeném z útržků vzpomínek podává hořké svědectví o nesnadném životě dcery jednoho z českých disidentů v socialistickém Československu.

Od roku 1989 pracuje jako nezávislá spisovatelka, která byla v rodné zemi opakovaně oceněna, přičemž největší význam má právě cena Jiřího Ortena. Napsala několik románů, povídek, ale věnovala se také filmovým a divadelním scénářům. Například své zkušenosti s dvěma adoptovanými syny romského původu zachytila ve scénáři k filmu Smradi (2002), režírovaného Zdeňkem Tycem. Vydala knihy jak vyprávěčské, tak novinářského charakteru, některá z jejich děl byla přeložena do němčiny či španělštiny.

Kromě již zmíněných romanů patří mezi její nejúspěšnější knihy také Šíleně smutné povídky. V tomto díle jsou osobní prožitky autorky nahrazeny univerzálními tématy. V třinácti krátkých textech zobrazuje samotu mužů a žen, krachy manželství a konce přátelských vztahů, zklamaná očekávání, rostoucí neurózu, duševní onemocnění, nebo přímo tragické úmrtí. Navzdory všemu si však zachovává jemný humor, často až absurdní. Její styl je ekonomický, minimalistický, pracuje se strohými větami, jen výjimečně se nechá svést melodramatickými lákadly. Její způsob psaní povídek, často blízký fejetonu, má jasně univerzální charakter.

Jak uvádí samotná spisovatelka:

„Když čtu silný, výborně napsaný příběh, ať už je to román nebo povídka, jsem pohlcena, okouzlena, zasažena. Ať je příběh šťastný nebo nešťastný, laskavý nebo ironický, ponořím se do něho. Vcítím se do života hrdinů, s nimi dýchám, žiju a nevím o světě kolem. Miluju, když mě autor dostane tak, že čtu a čtu a čtu, otáčím stránky, letím ke konci a současně si nepřeju, strašně moc si nepřeju, aby příběh skončil. Dočtu, a dál držím knížku v rukou i srdci a se zavřenýma očima vše ještě znovu prožiju… A teprve pak se pomalu vyvléknu z osudu, s kterým jsem pár dní a nocí na stránkách knížky žila a který mě na chvíli proměnil. A jsem to zase já, Tereza Boučková, spisovatelka, která chce prostřednictvím svého psaní zasáhnout duši jiných.“

 

Elena Buixaderas López se narodila ve Španělsku v roce 1969. Vystudovala fyziku a v roce 1996 odešla do Prahy, aby si udělala doktorát v české Akademii věd, kde pracuje jako výzkumná pracovnice dodnes. Jinými slovy, je doktorkou fyzikálních věd, výzkumnicí, ale zároveň i překladatelkou, spisovatelkou a básnířkou v jedné osobě.

Tím, že jejím rodným jazykem je španělština, přeložila do tohoto jazyka díla několika českých autorů, mezi nimi například knihy Jana Němce, Radky Denemarkové, Veroniky Bendové či právě Terezy Boučkové. Spolupracuje s několika vědeckými a literárními časopisy a je také autorkou několika básnických sbírek:  A través de los senderos infinitos (Estío, Miranda de Ebro, Burgos, 1996), Desconcierto para peregrinos (Ayuntamiento de Totana, Murcia, 2005) a Las estrellas de Copérnico/Koperníkovy hvezdy (Literární salón, Praha, 2017, česko-španělská dvojjazyčná edice). Za své dílo získala několik ocenění, například Čestnou zmínku v ceně poezie města Ciudad de Miranda (Miranda de Ebro, 1995), cenu za poezii Gregorio Parra (Murcia, 2004) a v roce 2016 byla finalistkou ceny Jovellanos za svou báseň Llanto por Michal Velisek. Od roku 2004 také řídí projekt nazvaný Luces de Bohemia, jehož cílem je šířit v České republice literaturu psanou španělsky.

Zdroje: TerezaBouckova.cz, Iliteratura.cz, CasaDelLibro.com, HusoEditorial.es. Foto 1 (Martin Vítek), foto 2, foto 3, foto 4.