Představitelky Asochecy nedávno uvedly výstavu obrázků dětí z Terezína, nazvanou Vždy budu žít, poprvé virtuálně. Původně se měla výstava konat tradičně prezenčně a to na základě pozvání univerzity Fundación Universitaria Unimonserrate a Fundación Música en los Templos. Nicméně vzhledem k současné epidemiologické situaci se nakonec přistoupilo k tomuto novému a zajímavému formátu virtuální přednášky s ukázkou některých obrázků i básní dětí, kterou sledovali živě studenti i profesoři. Všichni zájemci si pak mohou poslechnout toto povídání ze záznamu zde.
Paní Eliska Krausová, Nicole Steiner a Ana Ilonka Pinzón pohovořily o výstavě čtyřiceti kopií obrázků, které nakreslily židovské děti uzavřené v koncentračním táboře v Terezíně. Přiblížily i celou situaci v době, kdy tyto speciální umělecké výtvory vznikly, tedy dobu druhé světové války, kdy se nacisté pokoušeli vyhladit židovské obyvatelstvo. Na obrázcích se pak vyskytují vždy tři data, přičemž první odpovídá datu narození dítěte, druhé jeho příchodu do tábora v Terezíně a třetí jeho transportu do vyhlazovacího tábora. I když není známo datum úmrtí těchto dětí, přežilo jich jen pár. Celkově se odhaduje, že Terezínem prošlo na 15 tisíc dětí, ale z tábora se jich vrátilo jen okolo 100.
Jak vysvětlují představitelky Asochecy, některé obrázky zachycují život dětí na území okupovaném nacisty nebo přímo v terezínském táboře. Ukazují, že lidé v tomto táboře neměli zajištěné ani základní podmínky pro důstojný život, neměli soukromí, trpěli hladem, nedostatkem hygieny i léků. I přesto se dospělým lidem v táboře podařilo organizovat relativně bohatý kulturní život a nějakým způsobem i napůl tajně pokračovat ve vzdělávání svých dětí. Právě umění přitom umožňovalo zachovat si jistou důstojnost a duševní zdraví. Děti mohly prostřednictvím obrázků a básní vyjádřit své emoce, ale také vzpomínky či fantazie, své touhy a naději, že se jednoho dne vrátí ke svému původnímu životu. Hlavní učitelkou dětí byla žena jménem Friedl Dicker-Brandeis (1898-1944), která zemřela v táboře v Osvětimi. Díky odvaze učitelů se podařilo zachránit na 4 tisíce obrázků a stovky básní.
Děti tak svými výtvory porazily zapomnění, které způsobuje smrt. Prezentace výstavy pak končí těmi nejpozitivnějšími obrázky, obrázky, které jsou veselé, plné života a naděje, že žádný okamžik netrvá navěky a vše se v dobré obrátí. Podle reakcí studentů, kteří sledovali přednášku, celá tato historie a výstava vzbudily zájem a pozitivní ohlasy. Řada studentů napsala přes chat komentáře, ve kterých vyzdvihla úlohu umění a kultury v těžkých časech. Někteří chtěli znát i další podrobnosti o osudu židovských rodin, ale také o samotné výstavě. Kompletní katalog výstavy pak můžete nalézt zde.
V březnu roku 2019, tedy relativně nedávno, vznikla nová asociace sdružující Kolumbijce, kteří se usadili v České republice. Jmenuje se Asocol a její členové žijí v různých českých měst včetně Prahy, Brna či Pardubic. Jednotlivé aktivity Asociace můžete sledovat na její facebookové stránce 
V prosinci letošního roku si Kolumbie připomene 100 let od narození jednoho ze svých nejvýznamnějších umělců, kterým je Enrique Grau. Již v průběhu roku se však pořádala a pořádá řada vzpomínkových akcí na jeho počest.
Enrique Grau se sice narodil 18. prosince 1920 v hlavním městě Panamy, národnost měl ale kolumbijskou. Pár dní po porodu se také rodina přemístila do Kartageny na pobřeží Karibiku, kde žili do okamžiku, než emigrovali do New Yorku. Enrique byl především samouk, inspirovaný velkými mistry jako El Greco či Rembrandt, kdy kopíroval jejich díla, ale také maloval portréty filmových hvězd, rodiny a těch nejbližších. Díky těmto dílům obdržel ocenění v nově vytvořeném Národním salónu umělců Kolumbie, které mu přineslo stipendium pro studium v zahraničí. Grau si vybral New York, kde studoval na Art Students League a později, v roce 1956, odcestoval do Itálie, kde se naučil nové techniky v umělecké akademii ve Florencii. Následně se vrátil do Kolumbie. V této zemi také 1. dubna 2004 ve věku 83 let zemřel.
V posledních letech se věnoval, mimo jiné, výzkumu tropické fauny a flóry, která se odráží v jeho cyklu Malá cesta barona Von Humboldta, kde se objevují figury amazónských ropuch, tropických hadů či hmyzu. Enrique Grau za svůj život uspořádal 80 individuálních výstav a účastnil se na 190 výstav kolektivních.
Národní muzeum Kolumbie přináší virtuální prohlídku exponátů z jedinečného národního parku, který patří k hlavním pokladům země. Jedná se o oblast Chiribiquete, která je běžně dostupná jen pro pár vyvolených jako jsou experti, archeologové, antropologové či biologové se speciálními povoleními. Navíc je potřeba absolvovat přibližně hodinový let do městečka San José del Guaviare a následně se vydat na cestu po řekách a cestičkách v těžko přístupném terénu, která zabere spoustu dalších hodin. Carlos Castaňo-Uribe, který tento úchvatný region objevil, nazval místo Sixtínskou kaplí Ameriky.
V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.
Letošní oslavy 20. července, kdy si Kolumbie připomíná 210. výročí událostí, které vyústily ve vyhlášení nezávislosti země, se ponesou v duchu epidemiologických omezení v důsledku pandemie nového koronaviru. I když by na státních budovách a z oken i balkónů po celé zemi měla opět zavlát kolumbijská vlajka, zbytek programu musel být kvůli současné karanténě upraven. Místo tradičních vojenských přehlídek, které každoročně procházely ulicemi velkých kolumbijských měst a kterých se účastnily tisíce lidí, je tentokrát připraven alternativní program vysílaný prostřednictvím digitálních platforem. Oslavovat tak Kolumbijci budou z domovů virtuálně.
Jednotliví umělci se přitom představí z různých emblematických kulturních míst v zemi, včetně divadel Teatro Colón v Bogotě či Teatro Adolfo Mejía v Kartageně. Koncert pak mohou zájemci shlédnout přes facebook nebo youtube kanál Ministerstva kultury. Probíhají také koncerty na pomoc nejvíce zasaženým jedincům současnou pandemií. Právě 20. července o půl deváté večer odvysílá televizní kanál Caracol takovýto koncert nazvaný Kolumbie pečuje o Kolumbii, ve kterém vystoupí například Diego Torres, Carlos Baute, Ana Torroja, Alex Ubago, ale také nejuznávanější komikové země jako je Don Jediondo, Antonio Sanint či Lokillo.
Skupina kreolů v čele s bratry Moralesovými proto zamířila do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby ho poprosili o zapůjčení vázy pro zmíněný banket. Llorente prosbu slušně odmítl a kreolové tak ještě na základě dalších provokací podnítili protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokrál nakonec neměl jinou možnost než přistoupit na sestavení nového shromáždění, které ještě v noci na 21. července sepsalo listinu nezávislosti. Dokument ale stále aspoň teoreticky uznával autoritu španělského krále. Po řadě sporů mezi jednotlivými provinciemi v rámci dnešní Kolumbie a tažení Španělů za znovudobytí území bylo španělské vojsko definitivně poraženo dne 7. srpna 1819 v bitvě u Boyacá. V roce 1821 pak vznikla Kolumbijská republika jako národ nezrušitelně svobodný a nezávislý na španělské monarchii.
Navzdory prodloužené karanténě startuje dne 16. července Festival nezávislého filmu Bogoty, označovaný jako IndieBo. Až do 26. července si zájemci budou moci vychutnat to nejlepší z nezávislé filmové produkce jak domácí, tak zahraniční scény, a to prostřednictvím moderních technologií.
Ve speciální sekci letošní ročník festivalu vzdává poctu legendárnímu anglickému režisérovi jménem Julien Temple. Nechybí ani zajímavá nabídka zahraniční tvorby, jedinečné dokumentární filmy v rámci sekce Otevřená okna nebo animované příběhy určené pro děti v sekci Indiekids.
17. duben (1826) – Vojtěch Náprstek jako „český konzul“. Vojtěch Náprstek je považován za konzula všech krajanů. Jako účastník revolučních bouří roku 1848 uprchl před zatčením do USA, kde prožil deset let. Jeho knihkupectví se stalo střediskem pro přistěhovalce z Čech, byl též iniciátorem vzniku prvních českých spolků. V roce 1858 se vrátil do Prahy a rodinný pivovar „U Halánků“ na Betlémském náměstí proměnil v centrum české inteligence a posléze na České průmyslové (dnešní Náprstkovo) muzeum, do nějž se soustředily nejvýznamnější krajanské sbírky.
Světem stop motion animace všechny zájemce provedou následující hosté: Tereza Brdečková (Česká republika), novinářka, filmová kritička, spisovatelka a scénáristka; Martin Vandas (Česká republika), producent stop motion filmů; Daphne Rosenthal (Holandsko), vizuální umělkyně věnující se experimentální kinematografii, Luca Raffaelli (Itálie), scénárista a odborník na komiks a animaci; Patricia Ortiz Martínez (Španělsko), umělkyně a režisérka animovaných filmů; Tami Berenstein (Izrael), režisérka animovaných a dokumentárních filmů, konceptuální umělkyně, animátorka a ilustrátorka; Daria Kashcheeva (Česká republika), režisérka animovaných filmů.
Navzdory těžké situaci, se kterou se kolumbijská divadla v současné době koronavirové krize potýkají, se od 26. června uskuteční tentokrát virtuální ročník alternativního divadelního festivalu. Tato akce se pravidelně koná každé dva roky v dubnu a i letos byla naplánovaná na dny 3. až 12. dubna. Patnáctý ročník festivalu známého pod svou zkratkou Festa se ale nakonec konat kvůli opatřením v době pandemie nemohl. Organizátoři původně přemýšleli o tom, že by festival zrušili úplně, ale samotní účastníci festivalu je přesvědčili, že rádi nazkouší a natočí ve vysoké kvalitě svá díla, aby se akce mohla konat aspoň na dálku.
A i když je divadlo živým vystoupením, které by neexistovala bez publika, neuspořádat nic nebyla pro organizátory akce alternativa. Festival již 30 let doprovází, zviditelňuje a podporuje národní dramatickou tvorbu, zve široké publikum k obraně života, míru, kultury a vytváří prostor pro reflexi ohledně důležitosti umění a jeho vlivu v různých sociálních prostředích. Akce zároveň pomáhá ukázat talent lokálních umělců nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.