Author Archives: Jana

Festival turistického městečka Paipa tentokrát virtuálně

Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.

Ve dnech 12. až 15. června tedy navzdory všem omezením probíhá tento jedinečný svátek místních zvyků a kultury, poprvé ve své historii ovšem prostřednictvím moderních technologií. Proto museli organizátoři z velké části změnit způsob, jakým se vždy aktivity odehrávaly. To ovšem nic nemění na faktu, že zájemce čeká nabitý program včetně tradičních soutěžních disciplín, veletrhu ovcí, přehlídky oblečení a tradičních módních doplňků.

Zahájení festivalu letos patřilo divadelnímu představení s ukázkou hudby, tance, literatury i vyprávění příběhů. Scéna byla vytvořena za pomoci dvanácti metrové zdi s vyobrazením venkovské krajiny v okolí Paipy. Hlavními protagonisty byli vesničané, kteří přiblížili svou každodenní práci. Ulice městečka rozezní hudební vystoupení v podání místní umělecké školy, která si obyvatelé města mohou poslechnout přímo z pohodlí domova. Na programu festivalu figurují také zahraniční hosté. Konkrétně se v rámci mezinárodní ukázky tance představí taneční skupiny z Mexika, Čile a Peru, které zaslaly organizátorům videa se svými choreografiemi.

Další aktivity letošního 22. ročníku jsou přitom rozděleny do dvou částí: textilní a gastronomické. Zájemci se tak mohou těšit například na ukázku různých druhů tzv. ruanas, česky pončo nebo vlněný přehoz, který lidé v chladnějších oblastech používají proti zimě. Přiblížen je také celý proces, který vede až k finálnímu výrobku. Jednou ze soutěžních akcí je také soutěž přadlen, které se většinou účastní starší ženy. Letos sice musely vůbec poprvé zůstat doma, ale i tak zápolí v soutěži na dálku.

Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.

Celkově se festival snaží ukázat široké veřejnosti veškeré zajímavosti a bohatství této oblasti, ať už se jedná o kulturu, dobré jídlo nebo přírodu. Zároveň se tímto způsobem snaží podpořit místní výrobce uměleckých předmětů, případně umělce a výrobce z jiných odvětví, aby měli více ekonomických příležitostí. Jednotlivé akce jsou letos živě vysílány přes facebookovou stránku místního městského úřadu: www.facebook.com/alcaldiadepaipa/.

Zdroje: ViajaPorColombia.com, ArtesaniasDeColombia.com.co, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2.

Uplynulo 100 let od narození malíře Alejandra Obregóna

Umělecký svět si 4. června připomněl výročí 100 let od narození slavného kolumbijsko-španělského malíře, muralisty, sochaře a rytce Alejandra Obregóna. Byl jedním z nejdůležitějších představitelů výtvarného umění 20. století v Kolumbii. V době trvajících omezení kvůli koronavirové krizi oslavují některé kolumbijské kulturní instituce toto jubileum aspoň virtuálními vzpomínkovými aktivitami.

Například Národní banka společně s Muzeem moderního umění města Barranquilla pořádá sérii konferencí o životě a díle tohoto umělce. Ta první s názvem Alejandro Obregón a umělecká moderna kolumbijského Karibiku proběhla hned 4. června pod vedením profesorky historie umění na univerzitě Universidad del Atlántico, Isabel Cristiny Ramírez. Ve své přednášce se historička zaměřila na vyobrazení krajiny v dílech Obregóna a jeho moderní styl, který je jiný a často zcela opačný, než používaly avantgardní směry v Evropě na počátku minulého století. Další konference se pak budou postupně věnovat také Obregónovi a kolumbijskému kontextu, nástěnným malbám umělce ve městě Barranquilla či dekádě 70. let a přechodu Obregóna od olejomalby k akrylové tvorbě. Odborníci pohovoří dále i o tématech krajiny, flóry a fauny, nebo třeba násilí v umělcových obrazech.

Alejandro Obregón se narodil v roce 1920 ve španělské Barceloně. Jeho otec byl Kolumbijec, matka pocházela z Katalánska a rodina Obregonových vlastnila textilní továrnu v kolumbijském městě Barranquilla. Většinu svého dětství tak Alejandro strávil právě tam, ale cestoval a žil také ve Španělsku, v Británii, Spojených státech i Francii. I přesto, že studoval v různých zemích, jeho kreativním světem byl vždy Karibik a obecně Kolumbie. Než se začal věnovat umění, tak stihl vystřídat řadu rozličných povolání a aktivit. Hrál například rugby, pracoval v diplomatických službách, dokonce si zahrál britského generála v jednom filmu. Také řídil kamiony ropných společností v oblasti kolumbijského Catatumba (kraj Severní Santander) poblíž hranic s Venezuelou.

Právě při řízení kamionu po příkrých cestách tamějšího regionu našel své poslání a rozhodl se studovat malbu. Jako malíř byl nejdříve objeven ve Španělsku v první polovině 40. let 20. století, kde představil několik portrétů. Kolumbijský umělecký svět ho měl možnost poznat díky jeho účasti na V. Národním salónu kolumbijských umělců v roce 1944. Jeho olejové malby jako Zátiší nebo Chlapec se džbánem získaly velmi pozitivní ohlasy místní kritiky, která jeho práci označila za romantický expresionismus.

V roce 1954 poznal anglickou malířku Fredu Sargent, se kterou se v Panamě oženil. V roce 1958 pak odcestoval do Spojených států, kde začal mít kontakt s abstraktním expresionismem. Později se stal například ředitelem Muzea moderního umění v Bogotě, ale nakonec se vrátil na kolumbijské pobřeží Karibiku. Zemřel ve věku 71 let dne 11. dubna 1992 v severokolumbijské Kartageně. Pohřben byl v rodinné hrobce na centrálním hřbitově města Barranquilla.

Obregón byl aktivním členem známé Skupiny Barranquilla, kterou vytvořil společně například s literátem Gabrielem Garcíou Márquezem a novinářem Álvarem Cepedou Samudio. Tato skupina mladých umělců podpořila vznik řady institucí, které jsou dodnes nosnou páteří uměleckého světa v zemi, jako jsou muzea umění, nové osnovy na uměleckých fakultách apod. Právě Obregón stál v čele proudu modernistů, kteří se stavěli proti tradičním přístupům založeným na realismu daného období. Tito umělci se distancovali od imitace klasického evropského stylu a vytvořili nový jazyk, který postupně získával prostor v rámci národního umění.

V Obregónově tvorbě se odráží fascinace kolumbijskou přírodou a kulturou, spojoval abstraktní a figurativní prvky. V jeho obrazech a nástěnných malbách, kterými se nejvíce proslavil, se nacházejí vulkány, amazonský prales, kondoři, ptactvo, krajina And a celá paleta barev, včetně šedých a tmavých stínů, nejen barevnost Karibiku.

Umělec maloval pro barvu samotnou, pro samotnou lyrickou pošetilost forem. Řada z jeho prací je charakteristická silnou politickou a sociální kritikou. Díla jako Mrtvý student (1957) odkazující na období vlády diktátora Gustava Rojase Pinilly nebo obraz Násilí (1962) poukazující na jedno z nejkrvavějších období Kolumbie 20. století jsou jasným důkazem. Právě olejomalba Násilí je kritiky i historiky považována za jeho vrcholné dílo. Znázorňuje zmrzačenou ženu, bez paží a bez nohy, ležící na zemi tak, že části jejího nahého těla se zvedají ve tvaru hor a odkazují na kolumbijskou geografii.

Někteří odborníci poukazují také na fakt, že díky slabému kulturnímu zázemí v zemi a omezené spolupráci kulturních institucí se dílu Obregóna i jeho současníků nedostává dostatečné pozornosti. Neexistuje ani žádná ucelená výstava či muzeum jeho tvorby, takže zájemci musí hledat jeho díla v různých národních i soukromých sbírkách.

Zdroje: RevistaArcadia.com, RadioNacional.co, ElHeraldo.co. Foto 1, foto 2 (Násilí), foto 3.

Povídání paní Elišky Krausové s paní Sandrou Vlček

V pátek 29. května jste si na facebookové stránce Colombian Art mohli v přímém přenosu poslechnout příjemnou konverzaci s paní Eliškou Krausovou, ředitelkou Asochecy. Přibližně hodinový záznam z tohoto povídání Vám přinášíme i na naší stránce.

https://www.facebook.com/colombianartoficial/videos/10218920065086310/

Jednalo se o velmi zajímavý rozhovor ve španělštině, ve kterém se zájemci mohli dozvědět více o Asociaci česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a jejich aktivitách. Paní Krausová hovořila s paní Vlček například o výstavě obrázků dětí z Terezína, o vzniku tohoto uměleckého i historického svědectví, ale také o tom, jak se jí podařilo přivézt 40 obrázků až do Kolumbie. Obrázky byly vystaveny v různých částech země, v kulturních institucích, ale také ve školách, kde mívají velký a pozitivní ohlas. Další výstava, kterou Asocheca již v Kolumbii představila, je věnovaná tématu Samizdatu, tedy literatuře českého odboje publikované tajně za dob normalizace v letech 1968 až 1989. Tento fenomén je mimo střední Evropu jen málo známý, takže se jedná o výstavu určenou především odborné veřejnosti a studentům literárně či historicky zaměřených oborů vysokých škol.

Kromě toho ředitelka Asochecy posluchačům prozradila více informací o relativně novém projektu, který se týká postavičky Pražského Jezulátka. V různých částech Kolumbie je totiž patrný kult tohoto Jezulátka, nicméně celá historie spojená s tím, jak se Pražské Jezulátko dostalo až na území Kolumbie, je komplexnější. Navíc ve většině kolumbijských kostelů je Jezulátko vyobrazeno jinak, než jaká je podoba toho pražského. Paní Krausová pak na dotaz paní Vlček vysvětlila, proč jsou obecně Češi jen málo pobožní. Zároveň představila brožuru o Pražském Jezulátku, která by se ale měla ještě rozšířit o další podrobnosti a příběhy Kolumbijců, kteří mají s kultem Jezulátka osobní zkušenosti.

Asocheca také spolupracuje s českou ambasádou v Bogotě. Mimo jiné se společnými silami každoročně snaží dovézt do Kolumbie nějakého českého spisovatele na největší knižní veletrh v Bogotě, známý pod svou zkratkou FILBO. Tento rok se bohužel tato jedinečná akce kvůli současné koronavirové krizi nekonala, ale paní Krausová naznačila, že se snad i v příštím roce podaří v Kolumbii představit autora biografie bývalého českého prezidenta Václava Havla. Letošní rok je navíc na Národní pedagogické univerzitě, kde paní Krausová učí, věnován českému učiteli národů Janu Amosi Komenskému. Připomíná se tak výročí 350 let od jeho úmrtí. V průběhu roku se prostřednictvím konferencí, výstav a seminářů mohou studenti seznámit nejen s jeho dílem a životem, ale především s jeho přínosem pro vzdělání, pedagogiku, didaktiku a filozofii.

V rozhovoru se můžete dozvědět více detailů o všech těchto tématech a poslechnout si i jiné zajímavosti. Celé povídání má zároveň i pěkné poselství. Paní Krausová totiž poukázala zejména na význam umění, které hraje nezastupitelnou roli také v momentech krize, protože umožňuje vyjádřit přání a snahu o přežití. Navíc ukazuje, že život stojí za to a že bychom nikdy neměli ztratit naději.

Poslechněte si povídání s paní Eliškou Krausovou

V pátek 29. května si na stránkách Colombian Art můžete poslechnout rozhovor s ředitelkou Asochecy, paní Eliškou Krausovou.

Muzea slaví svůj svátek a vyzývají k rovnosti

Již od roku 1977 se na celém světě pravidelně koná Mezinárodní den muzeí, který se tradičně slaví kolem 18. května. Mezinárodní rada muzeí, známá pod zkratkou ICOM, pak každým rokem vybírá také konkrétní téma, v jehož duchu se oslavy ponesou. Mottem letošního ročníku je Muzea za rovnost: rozmanitost a začleňování, tedy posilování rozmanitosti a začleňování v našich kulturních institucích. Zásadním společenským přínosem muzeí je totiž jejich schopnost vytvářet hodnotné zážitky pro všechny lidi, bez ohledu na jejich původ či osobní zázemí. Proto právě dnešní doba poskytuje muzeím jako hybatelům společenských změn a důvěryhodným institucím příležitost, aby prokázala svůj význam a konstruktivně se zapojila do politické, sociální a kulturní reality moderní společnosti. Mezinárodní den muzeí je zároveň jedinečnou příležitostí pro muzejní pracovníky setkávat se s návštěvníky.

Tváří v tvář izolaci, které jsou vystaveny miliony Kolumbijců v důsledku pandemie koronaviru, ale osobní návštěva muzeí v této době není možná. Řada kulturních institucí však nabízí možnost virtuálních prohlídek svých sbírek, takže zájemci mohou poznat poklady kolumbijských muzeí přímo z domova a příjemně tak strávit třeba čas v karanténě.

Prostřednictvím digitálních platforem mohou uživatelé z celého světa obdivovat díla a výstavy například v Muzeu současného umění, Muzeu Dům paměti, Národním muzeu Kolumbie, Muzeu současného umění v Bogotě, Koloniálním muzeu, Muzeu zlata i Boterovu muzeu. Pokud se tedy chcete vydat na výlet za kulturou, aniž byste museli opustit své domovy, podívejte se na následující odkazy.

Muzeum současného umění v Bogotě

Bylo založeno v roce 1966 a pyšní se stálou expozicí děl kolumbijských, latinskoamerických, ale také evropských či severoamerických umělců. Virtuální prohlídka vás zavede do jednotlivých místností muzea, kde prostřednictvím videí a obrázků můžete zblízka poznat například výstavy jako El Colgado kolumbijsko-francouzského umělce jménem Chanoir, MonsTruacioN od skupiny MonsTruacioN a Sign-Nature od umělce jménem Joemz. Zároveň můžete detailně prozkoumat některá díla stále sbírky muzea, jako je obraz Formas para copiar la luna od známého kolumbijského malíře Davida Manzura.

Virtuální prohlídka: MAC.org.

Muzeum Dům paměti

Tento důležitý projekt připomínající historii kolumbijského ozbrojeného konfliktu a násilí spojeného s drogovými kartely vznikl v roce 2006 v Medellínu, aby se na minulost ani na všechny lidi, které násilí přímo zasáhlo, nikdy nezapomnělo. Výstavy přibližující Medellín 70., 80. a 90. let, násilí v kolumbijské společnosti, mírové iniciativy, různé lidské osudy, ale taky hlasy těch, kteří se stali členy ozbrojených skupin, můžete poznat na webových stránkách muzea. Čekají vás zajímavé texty, audio nahrávky i videa, díky nimž se dozvíte podrobnosti z pohnuté a nedávné kolumbijské historie.

Virtuální prohlídka: CasaDeLaMemoria.

Za stejným účelem vzniká Muzeum paměti také v Bogotě. Ačkoli tato instituce otevře své dveře široké veřejnosti až v roce 2022, pod záštitou Národního centra historické paměti se již konalo několik úvodních výstav. První velkou ukázkou toho, co bude v muzeu k vidění, byla expozice nazvaná Hlasy k přeměně Kolumbie, představená na knižním veletrhu v Bogotě v roce 2018. Na jejím základě byla vytvořena virtuální procházka rozdělená do několika sekcí, díky které je možné navštívit různé kouty Kolumbie zasažené ozbrojeným konfliktem, kde ale probíhaly a probíhají také procesy usmíření a odpuštění. Na stránkách muzea pak můžete najít podrobnější informace o celém projektu, poznat plány výstavby i iniciativy obětí a uměleckých spolků týkající se historické paměti.

Virtuální prohlídka: MuseoDeMemoria.

Národní muzeum Kolumbie

Toto zajímavé muzeum sídlící od roku 1948 v budově bývalého vězení bylo založeno v roce 1823 a patří tak k nejstarším v Americe. Svým návštěvníkům nabízí sedmnáct sálů se stálými výstavami, v rámci kterých je vystaveno kolem 2.500 děl a objektů, symboly historie a národního dědictví. Pořádá také řadu dočasných výstav, kde představuje ukázky národní i mezinárodní historie, umění a archeologie. Kromě toho nabízí pestrý akademický a kulturní program, který zahrnuje mimo jiné konference, koncerty, divadelní a taneční představení a audiovizuální projekce. Na stránkách muzea naleznete podrobné informace o jednotlivých expozicích i muzeu samotném a některé výstavy si můžete prohlédnout i virtuálně.

Virtuální prohlídka: MuseoNacional.

Koloniální muzeum

Nachází se v historickém centru Bogoty ve staré klášterní škole, postavené na počátku sedmnáctého století podle návrhu Juana Bautisty Colucciniho, J.S. Původně tato budova sloužila jako ústředí Colegio Máximo jezuitského řádu (Tovaryšstvo Ježíšovo), od první poloviny 18. století se stala sídlem univerzity Pontifica Universidad Javeriana. Po vyhnání jezuitů v roce 1767 měl klášter několik využití. Na tomto místě například v prvních letech existence zasedal Kongres republiky.

Později zde sídlilo také Národní muzeum a Národní knihovna. V srpnu 1942 pak vzniklo Muzeum koloniálního umění, které bylo slavnostně otevřeno tehdejším prezidentem Eduardem Santosem a ministrem školství Germánem Arciniegasem. V současné době muzeum disponuje rozsáhlou sbírkou kreseb, soch, nábytku a dekorativního umění pocházejících ze 16. až 18. století. Některé z těchto děl si můžete prohlédnout i z domova a to díky spolupráci s Google Arts & Culture.

Virtuální prohlídka: MuseoColonial.

Za návštěvu aspoň ve virtuálním prostoru bezpochyby stojí také jedno z nejvyhledávanějších muzeí celé Kolumbie, Muzeum zlata (podrobnější informace o muzeu naleznete zde, virtuální prohlídka zde). Dnes největší a nejuznávanější sbírku zlatnické práce původních indiánských kultur obdivují turisté z celého světa již více než 80 let. Muzeum za tu dobu uspořádalo na 250 výstav ve 100 městech na pěti různých kontinentech. Obdobně si na webových stránkách Boterova muzea (podrobnější informace o muzeu zde, virtuální prohlídka zde) můžete prohlédnout jednotlivá díla stálé expozice.

Zdroje: Imd.ICOM.museumColombia.as.com, RevistaDiners.com, Canaltrece.com, Eltiempo.com. Foto 1, foto 2 (Muzeum současného umění), foto 3 (Muzeum Dům paměti), foto 4 (Národní muzeum), foto 5 (Koloniální muzeum).

Filmový cyklus s ženami v hlavní roli – Retina Latina

V době karantény kvůli COVID-19 přichází Tichomořská aliance se zajímavým projektem, ve kterém chce zviditelnit roli žen v kinematografickém průmyslu a zároveň poukázat na talent a práci žen v rámci audiovizuální tvorby. Vzhledem k současné situaci aliance využila digitální platformu nazvanou Retina Latina, aby poskytla zcela zdarma cyklus celkem 12 filmů natočených ženami, nebo kde v hlavní roli figurují ženy. Jedná se o snímky ze čtyř zemí aliance, tedy Čile, Kolumbie, Mexika a Peru.

Jednotlivé filmy budou k dispozici na stránce www.retinalatina.org nebo v její aplikaci pro iOS a Android od 12. května do 9. června, vždy v průběhu jednoho týdne od zveřejnění snímku. Každý týden se přitom představí jedna země regionu. Tuto digitální platformu lze navštívit ze všech zemí Latinské Ameriky a Karibiku.

První zemí, která předvede svou filmovou tvorbu, je Mexiko. Od 12. května jsou na výše zmíněné stránce zveřejněny hned tři mexické filmy. Jedná se například o film Rehje režisérů Anais Huerta a Raul Cuesta, ve kterém Antonie po 40 letech života v mexickém hlavním městě odchází najít klid do svého rodného kraje. Nicméně tam zjišťuje, že věci nejsou tak idylické, jak si představovala, a čelí zejména každodennímu nedostatku vody a s tím spojeným problémům. Mexiko reprezentuje také film Jacinta režisérky jménem Karla Castañeda z roku 2008 a snímek La carta režisérky Ángeles Cruz.

Druhý týden, od 19. května, patří Kolumbii. Těšit se můžete na kaleidoskop intimních obrazů žen z vesnice Jericó v kraji Antioquia pod názvem Jericó: el infinito vuelo de los días. Snímek režisérky Cataliny Mesy z roku 2016 zachycuje setkání a konverzace žen různého věku i sociálních vrstev, které si prozrazují své životní příběhy, pocity, sdílejí svůj smysl pro humor a moudrost. Vidět můžete také film Naranjas režiséra Ivána Davida Gaony z roku 2014 a Se venden conejos od Estebana Giralda z roku 2015.

Od 26. května čeká na zájemce tvorba peruánských režisérek. Život a dílo významného peruánského básníka 20. století jménem César Calvo přiblíží snímek režisérky Nory de Izcue nazvaný Responso para un abrazo, tras la huella de un poeta z roku 2013. Isabel Rojas Zuloaga je autorkou filmu Ellos z roku 2018, který přináší zamyšlení nad dlouholetým manželstvím. Snímek Toda una vida od Sol Eyzaguirre z roku 2018 zase poukáže na vnitřní boj spojený s akceptováním změny a ztrátou poslední blízké osoby.

Filmový cyklus uzavře ukázka čilské kinematografie a to od 2. června. Violeta se fue a los Cielos je název snímku od Andrése Wooda z roku 2011, zachycujícího hudební dílo, vzpomínky, lásky i naděje zpěvačky a folkloristky jménem Violeta Parra. V nabídce figuruje také film Las cosas simples od režiséra Álvara Anguity z roku 2016 a Mermelada od režiséra jménen Benjamín Rojo z roku 2011.

Cílem Tichomořské alianční technické skupiny pro kulturu je podporovat rozvoj kulturního a tvůrčího průmyslu členských zemí prostřednictvím mezinárodní projekce jejich identity a rozmanitosti.

Retina Latina je veřejnou a bezplatnou digitální platformou, která vznikla v březnu roku 2016 za účelem zprostředkovat latinskoamerickou filmovou tvorbu široké veřejnosti. Tento projekt od počátku podporovaly mezinárodní organizace a kulturní instituce šesti zemí regionu: Bolívie, Ekvádoru, Peru, Mexika, Uruguaye a Kolumbie. Většina filmů z katalogu je přístupná ke shlédnutí pouze z Latinské Ameriky a Karibiku poté, co se uživatel zaregistruje. Přibližně 8% snímků pak mohou vidět i milovníci filmu z jiných částí světa. Od března 2020 si zájemci mohou stáhnout zdarma i aplikaci do mobilního telefonu.

Fuente: RetinaLatina.

Destinace pro Vaši dovolenou v Kolumbii

Kolumbie bezpochyby nabízí celou řadu zajímavých míst, různorodé podnebí, krásnou krajinu a vstřícnost místních lidí. To vše činí z této země ideální místo k odpočinku, ale také pro obchodní jednání. Hranice Kolumbie jsou však stále zavřené, a tak cestování do této jedinečné země momentálně není možné. Jakmile ale epidemiologická omezení skončí, k plánování cesty můžete využít například oficiální vládní turistický portál Colombia.travel.

Na těchto velmi užitečných stránkách, které spravuje instituce Procolombia, naleznete nezbytné informace o jednotlivých destinacích v zemi, které stojí za to navštívit, různých aktivitách, které můžete podniknout, ale také o svátcích a slavnostech, které se v průběhu roku pořádají. Nechybí ani praktické informace o tom, jak se do země dostat, o Kolumbii samotné, o tamějším počasí, měně, ale třeba i o nutných očkováních či vízových podmínkách. Dozvědět se dále můžete spoustu zajímavostí, například o rozmanitosti místních orchidejí, nebo o kolumbijském kakau a udržitelném cestovních ruchu spojeným s tímto produktem.

Nový design stránky a využití moderních technologií jako je webapp pak umožňuje uchovávat oblíbená témata, aktivovat si oznámení o novinkách a využít dalších nástrojů podle potřeb a preferencí cestovatelů. Informace jsou navíc dostupné v různých světových jazycích jako je angličtina, francouzština, němčina, portugalština, ale také japonština, čínština či ruština. Zájemci se mohou na stránce registrovat a nechat si pomoci při přípravě cesty svých snů, která se bezpochyby stane nezapomenutelnou zkušeností.

Zdroj: ColombiaTravel.

Kolumbie si připomíná měsíc afrického dědictví

Květen v Kolumbii patří potomkům Afričanů, jejich zvykům, tradicím a kultuře, ale také historii, bojům za svá práva, aktuálním problémům a realitě, ve které dnes tyto afrokolumbijské komunity žijí. Kulturní rozmanitost byla v Kolumbii oficiálně uznána v Ústavě z roku 1991, od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v Kolumbii. V průběhu celého měsíce tak bude kolumbijské Ministerstvo kultury prostřednictvím virtuálních platforem pořádat různé aktivity, aby poukázalo na přínos afrokolumbijské komunity při vytváření kolumbijského národa.

Každý čtvrtek budou například probíhat besedy s lídry černošských komunit, ale také akademiky, kulturními zmocněnci či veřejnými činiteli. Ústředním tématem bude právě reflexe o vlivu africké diaspory na kulturu v jednotlivých částech země, ale také například na legislativu s etnickým zaměřením. Hosté pohovoří i o tradicích, historii, solidaritě, dialogu mezi generacemi, který slouží ke sdílení původní moudrosti předků, ale také o přínosu afrokolumbijské kultury v kontextu země. Tento cyklus celkem šesti debat mohou zájemci sledovat živě přes facebookovou stránku Ministerstva kultury. V rádiu pak budou vysílány dokumenty s obdobnou tématikou.

I přes omezení zavedená kvůli šíření nákazy Covid-19, tak bude moci měsíc afrického dědictví a Afrokolumbijský den oslavit široká veřejnost přímo ze svých domovů. Jedná se zároveň o výbornou příležitost vzdát poctu životu a dílu těch osobností, které přispěly k sociální a kulturní transformaci země. Na stránkách Ministerstva bude přímo zřízená stránka, kde budou tito významní Afrokolumbijci, kteří inspirovali pozitivní změny na svých územích, podrobněji představeni.

Na sociálních sítích pak probíhá iniciativa nazvaná To africké, co se mi líbí, která zdůrazňuje hodnoty, zvyky, rituály a charakteristiky populace africkým potomků a její vliv na kulturní rozmanitost Kolumbie. Nebude chybět ani ukázka filmové produkce. Na platformě Retina Latina budou k vidění filmy KeylaEl día de la Cabra. Navíc se připravuje i digitální kampaň, která přinese audiovizuální tvorbu připomínající různé zvyklosti a tradiční moudrost této komunity, včetně receptů typické afrokolumbijské kuchyně. Do oslav afrokolumbijského dědictví se zapojí i další instituce, které také pořádají řadu besed, ukázek afrokolumbijské hudby, literatury, tance i běžného života černošské komunity ve venkovských oblastech Kolumbie. Všechny tyto aktivity se snaží zviditelnit tuto populaci, ale také přispět v boji proti diskriminaci a rasismu tím, že vytvoří prostor pro reflexi a mezikulturní dialog.

Zdroj: MinCultura, MovimientoCimarron.org. Foto 1, foto 2.

Zjistěte více o ptactvu v Kolumbii

Kolumbie je díky obrovské geografické různorodosti a odlišným ekosystémům jednou z nejrozmanitějších zemí na světě. Mimo jiné, je zemí s největším počtem druhů ptactva na planetě. Na jejím území se nachází více než 1900 druhů ptáků, z nichž na 70 jich je endemických a tedy je nenajdeme nikde jinde ve světě. Proto nepřekvapí, že se do místních oblačných lesů, tropických deštných pralesů i k horským jezerům vydávají ornitologové ze všech kontinentů.

Kvůli ztrátě svého přirozeného prostředí a odchytu vzácného ptactva však řadě těchto unikátních druhů hrozí vymření. Proto vznikají různé iniciativy a projekty na jejich ochranu. Jedním z nich je projekt nazvaný Birds Colombia, který se na své stránce snaží vytvořit kompletní fotografické album ptactva v Kolumbii. Cílem je nahrát na stránku jednoho ptáčka každý den, dokud se nepodaří nasbírat fotografie každého z téměř 2000 druhů žijících v zemi.

Kliknutím na fotografii se zobrazí podrobné informace o každém druhu, včetně mapy, kde se tento druh ptactva pohybuje. Můžete si také poslechnout jeho zpěv.

Tento projekt vytvořili dva publicisté a fotografové Paula Carrera Levy «Niky» a Mauricio Ossa «Mauro», které pojí láska k ptactvu. Dnes společně pomocí projektu Birds Colombia vzdělávájí lidi a snaží se o ochranu a zachování jednotlivých druhů ptactva a jejich životního prostředí.

V současné době žijí Niky a Mauro ve městě Cali, kde pořádají také semináře a vzdělávací akce na toto téma, aby rozšířili povědomí o všech problémech, které se k ptactvu v zemi a jeho stanovištím pojí. Doposud se jim podařilo na stránku nahrát více než 800 různých druhů ptactva a sní o tom, že dosáhnou svého cíle dvou tisíc druhů do července 2022. V jejich úsilí je podporuje pořízenými obrázky i více než 70 dalších fotografů. Navíc se jim podařilo získat svolení k použití značky země pro svůj projekt od instituce Procolombia, která má na starosti podporovat turistický ruch, zahraniční investice, export i obraz země v zahraničí. Jednoho dne by chtěli mít dostatečné finanční prostředky k tomu, aby vytvořili nadaci pro nákup lesů v místech, kde žijí ohrožené druhy, a mohli tak lépe zajistit jejich ochranu. Pro oba zakladatele projektu je pozorování ptactva jejich velkou vášní. Podle jejich vlastních slov jim to umožňuje spojit se s přírodou, objevit všechny její zázraky, ale také prozkoumat každý kout Kolumbie s její úžasnou biodiverzitou, a co je nejdůležitější, nalézat způsoby, jak ji zachovat.

Zdroj: BirdsColombia.

Botero i jeho muzeum slaví narozeniny

Světově proslulý malíř z kraje Antioquia, Luis Fernando Botero Angulo, oslavil dne 19. dubna 2020 už 88 let. V tomto roce také slaví Boterovo muzeum v Bogotě 20 let od svého založení. Pro veřejnost však bylo otevřeno o pár měsíců později, konkrétně v listopadu 2000, a od té doby se stalo “povinnou” zastávkou pro všechny turisty navštěvující kolumbijské hlavní město.

Mistr Fernando Botero tehdy daroval kolumbijské Národní bance 123 svých vlastních děl a 85 děl mezinárodních umělců, jako jsou Picasso, Leger, Renoir, Monet, Dalí, Giacometti, Freud nebo Bacon. Sbírka se tak pyšní díly, které poukazují na vývoj moderního umění, od impresionistického hnutí na konci 19. století do poslední dekády 20. století. Ostatně místní tisk tehdy označil tento Boterův počin jako největší dárek, který kdy Kolumbijec věnoval své zemi.

Jednou z podmínek, kterou si mistr Botero stanovil, když daroval svá díla, bylo to, že žádné z nich nesmělo být zapůjčeno nebo přemístěno jinam. On sám určil, kde by každé z děl mělo stát a stálá expozice muzea tak dodnes přesně dodržuje Boterovy pokyny.

V úvodním projevu k zahájení této výstavy před dvaceti lety mistr Botero zdůraznil, že je nesmírně rád, že tato díla patří Kolumbii a že milovníci umění, kteří navštíví muzeum, budou moci vstoupit do kontaktu s nejdůležitějšími uměleckými směry našich dob, s originální tvorbou velkých mistrů.

Zároveň uvedl, že darováním souboru obrazů, kreseb a soch a jejich zpřístupněním veřejnosti chtěl přispět k míru, po kterém Kolumbijci tolik touží. Opravdový mír totiž vyžaduje kolektivní úsilí a hmatatelné činy, jednoznačně prokázanou vůli a snahu o harmonii. Proto si Botero přál, aby byl jeho dar vnímán jako osobní demonstrace jeho víry v Kolumbii a v její budoucnost.

I když tento výjimečný malíř a sochař v Kolumbii nežije, svá díla zanechal ve své rodné zemi. Spousta lidí se ho prý ptala, na důvod tohoto rozhodnutí. Podle Botera musela díla zůstat v Kolumbii právě proto, že je země zmítaná násilím. Barbarství je totiž potřeba čelit právě civilizací, proti násilí je potřeba bojovat kulturou, proti nesnášenlivosti je nutné postavit umění, protože umění není žádný rozmar, který jen zdobí společnost, ale duchovní potřeba, kterou bychom všichni měli sdílet s nadšením.

Tvorba Fernanda Botera je charakterizována kreativitou, jednoduchostí, jemnou barevností, smyslností ve formách, zálibou pro nepředvídatelné detaily a jakoby groteskně obézními a napuchlými postavami. Boterův vědomě naivní styl navozuje jakousi delikátní rovnováhu mezi humorem a kritikou společnosti a mezi uměním a politikou.

V průběhu celého roku 2020 budou probíhat různé aktivity na oslavu muzea i přínosu Boterových děl ke kolumbijské kultuře, které zájemci mohou sledovat i na Instagramu muzea. Samotné muzeum se nachází v historickém centru Bogoty, ve čtvrti La Candelaria, v krásné koloniální budově, která do roku 1955 sloužila jako místní arcibiskupství.

Muzeum bývá za běžné situace otevřeno každý den s výjimkou úterý a přístupné je pro širokou veřejnost zcela zdarma. Vzhledem k současné epidemiologické situaci Kolumbie uzavřela nejen své hranice, ale také kulturní instituce. Jednotlivá díla stálé expozice si ale můžete prohlédnout i na dálku přímo na stránkách zřizovatelské instituce, tedy Národní banky zde.

Zdroje: BanRepCultural.org, ArtMuseum.czFoto 1 (Fernando Botero), foto 2 (Rodina – Una familia), foto 3 (Muž na koni – Hombre a caballo).