Hlavní kolumbijské město v těchto dnech představuje to nejlepší ze současné umělecké scény. Historická místa oživená kulturou, malby, sochy, instalace, fotografie, vystoupení i filmová produkce, známé galerie, ale i mladí talentovaní umělci, to vše bogotský týden umění nabízí. Široká veřejnost má tak jedinečnou možnost probudit svou zvědavost, poznat nové věci a otevřít své smysly umění všeho druhu.
V posledních dnech měsíce října probíhají čtyři jedinečné akce, které především ukazují, že umění není určeno výhradně pro odborníky, obchodníky či sběratele, ale může obohatit úplně každého. Hlavní a největší svátek umění se přitom odehraje již po dvanácté, opět v areálu výstaviště Corferías, letos ve dnech 27. až 30. října. Jedná se o Mezinárodní veletrh umění Bogoty, který je známý pod svou zkratkou ARTBO.
Díky pečlivému výběru a rozmanitosti umělecké nabídky si veletrh získal mezinárodní uznání a je považován za nejkvalitnější umělecký veletrh Latinské Ameriky. Letos se akce zúčastní celkem 74 galerií z 28 různých měst celého světa, své práce představí více než 500 umělců a to v několika sekcích.
V té hlavní se prezentují často odlišně zaměřené galerie z různých zemí, vybrané speciální komisí. Kromě galerií již etablovaných v rámci veletrhu přivítá letošní ročník i 10 zcela nových protagonistů a to z Brazílie, jiných latinskoamerických zemí, z Evropy i USA.
Sekce Projekty přináší díla umělců s obchodním zastoupením, tentokrát je společným tématem reprezentace lidské postavy prostřednictvím malby. Návštěvníci se mohou těšit například na práce umělkyň jménem Beatriz González a Débora Arango. Pavilón Referenčních umělců má pak zviditelnit život a dílo těch osobností, které měly a stále mají vliv na moderní umění. Stejně jako loni, i letos organizátoři připravili sekci experimentálních projektů, které jsou v interakci jak s publikem, tak s prostorem.
Artecámara je sekcí věnovanou kolumbijským umělcům mladším 40 let, kteří zatím nejsou zastoupeni žádnou oficiální galerií. Celkem 24 mladých talentů seznámí zájemce se svými díly věnujícími se tématům historické paměti, míru, území a usmíření. V sekci Kniha umělce několik domácích i zahraničních vydavatelství nabízí umělecká díla v knižní podobě.
Interaktivní pedagogický pavilón Articularte přibližuje kreativní proces spojený se vznikem díla a metody současného umění prostřednictvím workshopů a laboratoří určených jak pro děti, tak pro dospělé. Nechybí ani doprovodný akademický program, v jehož rámci probíhá řada diskusních fór.
Veletrh pořádá Obchodní komora Bogoty, mimo jiné, s cílem představit a propagovat město jako kulturní cíl a vhodné investiční místo. Zároveň chce pořadatelská institutce podpořit dynamiku národního výtvarného umění a poskytnout prostor pro kulturní výměnu, setkávání odborníků a zviditelnění jednotlivých umělců.
Oficiální stránka akce: www.artbo.co.
Jelikož omezené prostory výstaviště již nestačily k tomu, aby mohla být přiblížena práce dostatečného počtu umělců, vznikly postupně další akce, inspirované ARTBO. Milovníci umění by si tak neměli nechat ujít procházku po 14 koloniálních domech ve čtvrti La Candelaria v centru Bogoty. V rámci festivalu Barcú se totiž představí 17 galerií z Mexika, Argentiny, Spojených států, Kuby, Peru, Čile, Venezuely i hostující Kolumbie. K vidění bude ukázka jak děl konsolidovaných umělců, tak těch nadějných začínajících.
Veletrh proběhne od 26. do 31. října a v průběhu těchto šesti dnů si na své přijdou i milovníci hudby díky, na které čekají koncerty například skupiny Mitú nebo Mládežnického filharmonického orchestru. Nechybí ani filmové projekce nebo pouliční umění, které díky stovkám plechovek barev změní vzhled několika domů historického centra.
Oficiální stránka akce: barcu.com.
Akce nazvaná Feria del Millón-Club Colombia vznikla za účelem podpořit sběratelskou činnost a umělce nezastoupené žádnou institucí, kteří nemají možnost nabídnout svou práci potenciálním zájemcům. Zároveň je ale veletrh zacílený také na milovníky umění, kteří by si rádi pořídili nějaký ten umělecký kousek, aniž by za něj museli zaplatit celé jmění. Na programu veletrhu, který se uskuteční od 29. do 31. října figurují i různá představení, odborná fóra a besedy s umělci.
Oficiální stránka akce: feriadelmillon.com.co.
V neposlední řadě se můžete vypravit také na obhlídku nově vzniklých galerií v rámci veletrhu Odeón. Tento prostor je místem pro vizuální i plastické umění, divadlo, ale také besedy, představení nebo i filmové projekce. Dohromady je do veletrhu, probíhajícího od 28. do 31. října, zapojeno celkem 13 galerií a tři nezávislé prostory. Řada ze spolupracujících galerií se věnuje nejen obchodu s uměním, ale take výzkumným projektům.
Oficiální stránka akce: www.espacioodeon.com.
Další zdroje: ElEspectador.com, ElTiempo.com, Ccb.org.co. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.
Stoprocentně koncentrovaná hispánská atmosféra, na obzoru na moři houpající se lodě s pirátskými vlajkami. Z putyky v přístavu se ozývá ryk námořníků, malebnou stinnou uličkou pomalu prochází kůň vezoucí ušlechtilého rytíře. Tak vypadala kolumbijská Cartagena za dob dávno minulých, kdy zde určovali chod Španělé. Dnes se nezdráháme ji označit za koloniální perlu karibských oblastí Jižní Ameriky.
Odpovědí koloniální vlády bylo obehnání města hradbami jen s několika branami a dále vytvoření hráze mezi poloostrovem Bocagrande a ostrovem Tierrabomba, čímž došlo k uzavření do té doby volného vstupu z moře přímo do města. Pomyslnou třešničkou na dortu, jímž bylo právě zmíněné opevnění, se stal hrad San Felipe de Bajaras.
Ve čtvrti San Pedro, kde v dobách kolonialismu žili převážně šlechtici a hodnostáři, se dochovala spousta nádherných staveb, například katedrála, kostel a klášter San Pedro Claver, Palác inkvizice, kde se rozhodovalo o osudech čarodějnic a kacířů, nebo třeba kostel Santo Domingo.
Sopka je totiž hluboká přes 2 000 metrů a v jejím kráteru je bahno, které se stále obměňuje, je proto „čisté“ (tak čisté, jak bahno může být) a vyhledávané, jelikož má příznivé účinky na lidskou kůži. Obsahuje totiž vápník, oxid křemičitý, chlorid sodný, hořčík a další látky. Sopka tu údajně vznikla v době, kdy zdejší farář zahnal do podzemí ďábla dštícího oheň a síru. Zlo i pekelné síly se pak přeměnily v léčebné účinky bahna.
V těchto dnech, konkrétně od 6. do 14. října, probíhá v hlavním kolumbijském městě druhý ročník Mezinárodního filmového festivalu, který figuruje v nabité kulturní agendě Bogoty pod svou zkratkou BIFF (Bogotá International Film Festival). Milovníci sedmého umění se tak po červencovém festivalu nezávislého filmu IndieBo (více 
Program nabízí celkem 56 filmů z téměř 30 zemí světa, které se promítají v šesti různých kinosálech hlavního města. K největším lákadlům letos patří velmi oceňovaný snímek Café Society z dílny Woodyho Allena, který zahájil také letošní filmový festival v Cannes. Dále se zájemci mohou vydat na promítání produkce United States of Love režiséra Tomasze Wasilewskiho, jehož scénář obdržel v tomto roce Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně, nebo ohromující dokument Safari Ulricha Seidla, přibližující lov divokých zvířat, který se stal oblíbeným sportem rakouských multimilionářů. Ani milovníci hororových filmů nepříjdou zkrátka, protože v nabídce je mimo jiné film Démon, horor z dílny polského režiséra Marcina Wrona, který spáchal týden po premiéře, tedy na konci roku 2015, sebevraždu.
Samozřejmě nechybí ani produkce domácí Kolumbie. Dokument Cataliny Mesa nazvaný Jericó, nekonečný let dní (Jericó, el infinito vuelo de los días) patří ke kolumbijským premiérám festivalu, společně s filmy jako Žena zvířete (La mujer del animal), Nový Medellín (La nueva Medellín), Zítra v tuto hodinu (Mañana a esta hora) a Příbuzný (Pariente).
Dnes je situace už jiná, což ovšem neznamená, že by byla historie Pabla Escobara, drogového průmyslu, ale také nájemných vrahů a pouličních kriminálních skupin zapomenuta. Medellín se přitom v poslední době hodně proslavil právě díky telenovelám a seriálům o drogových kartelech či Pablu Escobarovi. Řada návštěvníků, především cizinců, tak přijíždí do Medellínu s cílem poznat místa, kde obávaný drogový boss působil.
Poněkud jinak orientovaný je zcela nový projekt Cesta nikdy více, který se zaměřuje na místa v Medellínu dříve považovaná za nebezpečná kvůli pouličním gangům, kriminalitě, vraždám. A na tuto historii chce projekt poukázat jinak, konkrétně prostřednictvím kultury, umění, vyprávět příběhy zábavným způsobem, i když se jedná o velmi citlivou problematiku. Účastníci tour se tak dostanou do míst, kde léta působili nájemní vrazi, a mohou si z první ruky vyslechnout svědectví obětí násilí. Hlavním cílem je nejen informovat o konkrétních událostech a představit životní příběhy, ale tímto způsobem a osvětou také zajistit, aby se nic obdobného už nikdy neopakovalo.
Následně účastníci poznají Muzeum paměti, kde si vyslechnou a uvidí působivá svědectví rodinných příslušníků obětí a zmizelých osob. Následně cesta pokračuje v komunách na severovýchodě Medellínu, ve čtvrtích Aranjuez, Manrique a Santa Cruz, kde se účastníkům přiblíží celá historie nájemných vrahů města a jak se tato praktika stala doslova lukrativním byznysem. Historii přitom vypráví místní lidé, kteří se věnují kultuře, a tak místo pouličních skupin nájemných vrahů jsou nyní k vidění skupiny rappu.
Z Granady se pokračuje vyhlídkovou cestou kolem řek, vodopádů a polí až do městečka San Carlos, konkrétně do místních lázní. Samotné městečko je živým důkazem přežití, protože kvůli působení partyzánů a následnému vnitřnímu vysídlení téměř zaniklo. Večer se pak turisté společně s místními obyvateli účastní rituálu osvícení, v jehož rámci procházejí městečkem se svíčkami v ruce až do Zahrady paměti. Další den následuje výlet do krásného malovaného městečka Guatapé, závislého na cestovním ruchu, které kdysi právě kvůli působení ozbrojených skupin a nedostatku turistů hodně trpělo.
Oblast, kde dnes stojí městečko Zipaquirá a kde kolumbijský nositel Nobelovy ceny za literaturu Gabriel García Márquez chodil do školy, byla důležitým centrem těžby a obchodu se solí a to už před příchodem španělských dobyvatelů. Pro místní indiánský kmen Muisca byla sůl vzácným statkem, důvodem k válkám a platebním prostředkem.
V 90. letech pak bylo dílo zmoderizováno do současné podoby bogotským architektem Roswellem Garavitem Pearlem a je právem považováno za jedinečné architektonické i umělecké dílo. Toto magické místo a jeden z nejdůležitějších novodobých divů Kolumbie patří ke skvostům, které může země světu nabídnout.
Prohlídka s průvodcem mluvícím španělsky, případně anglicky, začíná průchodem světelným tunelem. Cesta podzemím dále pokračuje křížovou chodbou se 14 zastávkami, které reprezentují cestu Ježíše Krista. Jednotlivé výklenky působí mysticky díky mohutným křížům vytesaným ze soli a světelným efektům, které dojem umocňují.
Kouzelný zážitek nabízí také místní vodní zrcadlo, kde spojení soli a vody vytváří optické efekty. Vodní plocha totiž odráží strop, který se však opticky propadá hluboko do podzemí a zdá se tedy, že člověk stojí nad obrovskou propastí, i když má před sebou jen mělkou vodní plochu přibližně 10 centrimentrů hlubokou. Koncentrace vody je zde obdobná jako v Mrtvém moři.
Proto není divu, že se zde koná také mezinárodní soutěžní festival salsy, který letos probíhá ve dnech 12. až 18. září. Jedná se v podstatě o semifinále a finále soutěže, přičemž klasifikace se uskutečnily již v červenci a srpnu.
Salsa vznikla spojením stylů afrokaribských a evropských tanců a do Kolumbie přišla právě z hispánského Karibiku. Mimo jiné právě v Cali měla u lidových vrstev velmi dobré přijetí, i když rychle pronikla i do vyšší společnosti. Místní styl, založený na kubánské salse, se pak objevil spíš náhodou, když jeden DJ zrychlil pouštěné písně z 33 na 45 otáček za minuty. Zazněl tedy rychlejší, uspěchanější rytmus, než byl ten tradiční, no a tanečníci tuto výzvu přijali a snažili se zatančit salsu v dané rychlosti. Úspěch byl okamžitý a hudba se rožšířila do všech diskoték v okolí. Když pak přijel do Cali orchestr Richieho Raye, lidé ukázali, že chtějí salsu tančit zrychleně. Proto i hudební skupiny museli změnit, tedy zrychlit své písně.
V rámci festivalu je prostor vyhrazen také dětem od pěti do třinácti let, které předvedou svůj talent a ukáží, že v Cali se žije salsou od raného věku. Vůbec poprvé se uskuteční jedinečné kulturní setkání milovníků tohoto rytmu, kde si turisté budou moci vyměnit své zkušenosti se salsou s místními tanečníky. Zároveň probíhají doprovodné akce jako koncerty orchestrů a zpěváků, konference a besedy, dále praktické dílny a taneční hodiny zdarma. Ostatně veškerá soutěžní klání, vystoupení a akce jsou pro veřejnost volně přístupné.
Měsíc lásky a přátelství, ale také jazzové hudby, takové je září v Kolumbii. Romatické zvuky saxofonů, kytar a klavírů se tak stávají jedněmi z hlavních protagonistů kulturní nabídky těchto dní. Ačkoli první jazzová uskupení vznikala v zemi již od 20. let minulého století pod vlivem severoamerických hudebních nadšenců pracujících na stavbě Panamského průplavu, opravdové jazzové hnutí se v Kolumbii začalo rodit až od konce 80. let a dodnes nabírá na síle. K takzvanému 
Již 28. ročník festivalu 
Ani druhé největší kolumbijské město – Medellín – nezůstává pozadu a 15. září zahájí jubilejní 20. ročník 
Jazzové září pak vyvrcholí oblíbenou akcí v městě Barranquilla na pobřeží Karibiku od 14. do 18. září. 
Yarumo (latinsky Cecropia peralta) je strom, který roste od Mexika až po Jižní Ameriku a to v různých typech lesů včetně džungle, v údolích i na horách. Díky svým specifickým vlastnostem je tato dřevina ideální pro obnovu lesních porostů, je také spojována s různými druhy zvířat, zejména s tropickým ptactvem. Kromě toho se popel z yaruma používá jako přísada do rituálního mambe (smíchá se s práškem z listů koky). Díky tomu, že se tento strom nachází v tak rozličných ekosystémech a zeměpisných šířkách, může být v podstatě považován za jeden z latinskoamerických symbolů.
Zavítalo dále také do Latin Art Gallery v Praze, kde doprovodilo zahájení výstavy ukázky díla sedmi kolumbijských umělců. Šňůra vystoupení bude pokračovat například na nábřeží Vltavy, ale i v oblíbeném podniku la Casa Blů nebo v La Loca Music Bar v Praze.
Kromě cesty za kolumbijskou kulturou a krajinou prostřednictvím zraku a sluchu si v některých místech budou moci návštěvníci užít také chuťovými buňkami. Organizátoři se totiž často snaží vytvořit kolumbijské prostředí se vším všudy a tak připravují i kolumbijské tradiční pochoutky, nechybí ani typický alkohol.
Hudební koncerty, letní festival plný zábavy i sportovních akcí, ale také divadelní představení, kulturní vystoupení a mnoho dalších aktivit nabízí kolumbijské hlavní město v průběhu měsíce srpna. Bogota si totiž 6. srpna připomíná již 478 let od svého založení španělským dobyvatelem jménem Gonzalo Jiménez de Quesada a ani tento rok neoslaví své narozeniny jinak, než ve velkém stylu. Narozeninová party zahrnuje více než 200 různých aktivit pro všechny věkové kategorie a jelikož je prvořadým cílem nalákat a zapojit co největší počet lidí, na většinu z nich je vstup zcela zdarma.
Nechyběl, mimo jiné, triatlon, extrémní sporty, soutěž roztleskávaček s nacvičenými choreografiemi, 24hodinový okruh na horských kolech, bogotský půlmaraton, noční cyklostezka městem, ale také exhibice nového sportu nazvaného bossaball, který vznikl spojením fotbalu, volejbalu a capoeiry. Představil se i kubánský vodní balet se svým vystoupením klasického tance.
V sobotu 20. srpna pak do ulic vyrazí spousta cyklistů oblečených ve stylu 30. a 40. let minulého století, tedy tak, jak se dříve oblékali obyvatelé Bogoty zvaní cachacos. Cyklisté budou po městě jezdit v krátkých vázankách, v dobových baretech a kloboucích, šlích, místních typických přehozech tzv. ruanas, sametových oblecích a lakovaných kožených botech. Trasa, která se každý rok mění, povede i letos kolem památek a významných míst a potrvá přibližně 5 až 6 hodin. Akce už po šesté tímto netradičním způsobem vzdává poctu hlavnímu městu a apeluje na občanskou kulturu, respekt k ostatním i lásku k Bogotě.
Navíc o víkendových dnech 20. a 21. srpna se v příjemném parku de los Novios odehraje patnáctý ročník festivalu 
V prvních srpnových dnech žije město Medellín jednou ze svých nejkrásnějších tradic. Jedinečné květinové slavnosti totiž každoročně zaplaví ulice hlavního města kraje Antioquia rozmanitými barvami a vůněmi, přináší ale také spoustu další zábavy a doprovodných akcí.
Vůbec poprvé se takový průvod, který patří mezi kolumbijské nehmotné dědictví, odehrál v roce 1957, nicméně jeho kořeny sahají do 19. století. Dříve byly totiž obdobné palety používány k přenášení nemocných či starých lidí. Až pěstitelé květin z vesničky Santa Elena, nacházející se kousek od Medellínu, byli prvními, kteří tyto konstrukce použili k přenášení květin na městské trhy. Dodnes se řada tamějších obyvatel věnuje právě tomuto povolání, tedy pěstování květin a vytváření květinových palet. Od roku 1968 se festival začal slavit v srpnu, aby zároveň připomínal vyhlášení nezávislosti zdejšího kraje. Uctívání květin přitom tvoří součást oslavy žen, plodnosti a života.
Návštěvníci se mohou těšit i na vůbec největší květinovou paletu v historii festivalu, která letos vystřídá květinové obry předešlých ročníků. Na její přípravě se podílejí i kolemjdoucí pod taktovkou sedmi odborníků, denně tak přidává květinu do obrazce na 500 lidí. Celkově by umělecké dílo o průměru 7 metrů mělo tvořit 123 tisíc květin, nachází se v Parku bosých nohou (Parque de los Pies Descalzos) a váží téměř tvě tuny. Místní i turisté tak mají zároveň příležitost zblízka si prohlédnout, jak taková paleta vzniká, a nemusí ani jezdit do vesničky Santa Elena.