další

Asocheca zveřejnila dva katalogy svých výstav

Na španělské verzi stránky Asocheca (v levé části stránky pod categorías) jsou nově k dispozici katalogy přibližující dva zajímavé projekty, které Asocheca připravila.

Prvním z nich je katalog úspěšné výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína. Jedná se o ukázku 40 obrázků a několika básní dětských vězňů, kteří v době holokaustu skončili v koncentračním táboře v Terezíně. V rámci Kolumbie výstava proběhla v různých knihovnách, výstavních sálech kulturních center a muzeí, ale také na středních školách a univerzitách a to nejen v Bogotě, ale také v jiných částech země. Setkala se vždy s velmi pozitivním ohlasem.

Katalog výstavy si můžete stáhnout zde.

 

Druhý katalog přináší nedávno připravenou výstavu o samizdatu, tedy tajně vydávané literatuře za komunistického režimu. Výstava představuje nejen tento ve světě výjimečný fenomén, ale také nejdůležitější osobnosti tajného světa literatury a to prostřednictvím dobových fotografií a dokumentů. Podává tak svědectví o situaci v Československu v dobách normalizace a až do pádu komunistické vlády v roce 1989.

Katalog výstavy naleznete zde.

Nejstarší podnik v Kolumbii funguje již dvě století

Nachází se pouze pár kroků od bogotského Bolívarova náměstí, tedy v samém centru kolumbijského hlavního města, a je téměř povinnou zastávkou nejen pro řadu místních, ale také pro zahraniční turisty. Podnik známý jako La Puerta Falsa (tedy Falešné dveře) letos oslaví své dvousté narozeniny a je tak vůbec nejstarší restaurací celé země. Samotná budova existuje již od roku 1600 a od té doby, co se místo stalo malou, ale útulnou restaurací, proběhla pouze jedna jediná přestavba. Během ní bylo postaveno dřevěné mezipatro.

Povídá se, že podnik vznikl z hádky mezi jednou ženou a farářem katedrály, která vévodí hlavnímu náměstí Bogoty. Ve dnech příprav oslavy náboženského svátku Panenky Carmen v červenci roku 1816 církev jako obvykle svolala občany, aby pomohli s výzdobou, výrobou svící i oděvů. Nicméně ona žena dostala jen nějaký podřadný úkol, který se již v pamětech nedochoval, a tak se rozhodla, že aspoň pohostí některé ze spoluobčanů. Kněze to však pobouřilo nejen proto, že mu o poskytování občerstvení nikdo neřekl, ale také proto, že občerstvení nebylo k dispozici pro všechny pomocníky.

Ženu stížnosti faráře urazily a tak přesvědčila svého manžela, aby si u katedrály otevřeli svůj vlastní podnik, který skutečně zahájil provoz dne 16. července, tedy v den oslav Panenky Carmen. A to nejen jako znak rebélie, ale také z praktických důvodů, aby nakrmili hladové věřící vycházející ze mše.

Náměstí totiž sloužilo především pro pořádání trhů a v jeho okolí se prodával tak akorát fermentovaný kukuřičný nápoj zvaný chicha. Nový podnik se na počátku proslavil tím, že přilákal děti nabídkou sladkostí. Pro dospělé se pak připravovala především tzv. aguapanela, tedy horký nápoj z hnědého cukru rozpuštěného ve vodě. Kolem roku 1870 restaurace začala podávat také další nedílnou součást menu – horkou čokoládu, kolem roku 1900 přibyla i jedna z hlavních současných specialit restaurace – tamales. Původně se podávaly ty pravé bogotské tedy připravené ze směsi kukuřice s klobásou, kuřecím, hovězím i vepřovým masem a špekem, zabalené v listech místních rostlin (chisgua, alpayaca, apod).

Později však tyto rostliny začaly být chráněny a pro tamales se začaly používat listy banánovníku. Tehdejší majitelka se proto rozhodla, že když se mění obal, změní i samotný obsah a tak smíchala kukuřici s rýží, přidala sušený hrách, mrkev, špek a kuřecí maso a pojmenovala nový recept jako tamal z Puerta Falsa.

Jméno podniku dali věřící, kteří se po mši přicházeli občerstvit. Začali se totiž o bezejmenné restauraci zmiňovat jako o místu, které stojí naproti bočnímu přístupu do katedrály a tomu se v círekvní architektuře říká „falešné dveře“. A ačkoli jsou teď tyto dveře zazděné, tak se označení pro podnik vžilo natolik, že se zachovalo dodnes.

V současné době podnik řídí už sedmá generace jedné rodiny, která po pokoleních uchovává recepty na typické místní delikatesy. K nim tedy patří zmíněné tamales, kterých se prodá denně i více než 400, aguapanela a horká čokoláda, která je podávána s trojúhelníkem sýra, pečivem a pečivem ze sýrového těsta zvaným almojábana. Bogotským zvykem, nad kterým řada turistů nevěřícně kroutí hlavou, je si sýr do horké čokolády nalámat a následně ho jíst lžičkou. Již při vstupu všechny kolemjdoucí láká vitrína plná typických sladkých pokušení jako jsou kokosové placičky zvané cocadas nebo třeba fíky s karamelovou hmotou arequipe. Téměř vše, co je v podniku k dostání, pochází z domácí výroby.

Samotný prostor je maličký, ale i přesto má kapacitu až 47 lidí. Ve spodní části je zeď opatřená velkým zrcadlem, aby se hosté necítili příliš stísněně. V restauraci nehraje žádná hudba a tak jsou slyšet zejména objednávky zákazníků.

Každopádně starat se o takovou restauraci nebylo vždy snadné. Například současný majitel se se svými sourozenci po smrti matky museli vypořádat s tím, že řada zaměstnanců podala výpověď a ti noví neuměli jídla připravit dle původních receptur, museli tak některá z nich z nabídky vyřadit. Vzhledem ke své poloze kousek od hlavního náměstí se restaurace stala svědkem válek, protestů i tragédií včetně té z roku 1985, kdy byl násilně obsazen nedaleký Justiční palác. Řadu dobových fotografií i spisů o historii místa pohltil v roce 2002 požár. Nicméně i přesto zůstává La Puerta Falsa jedinečným a autentickým místem, které zpříjemní návštěvu centra Bogoty.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Španělština je druhým nejvlivnějším světovým jazykem

Studium španělštiny je v poslední době čím dál tím populárnější i u nás v České republice. A není čemu se divit. Nejen, že třeba cestování po Kolumbii dostane nový rozměr, pokud ovládáte španělštinu aspoň na komunikativní úrovni a můžete tak lépe poznat místní obyvatele, jejich zvyky a životní příběhy, ale tento jazyk se vám může hodit i v jiných ohledech. Španělština je totiž oficiálně druhým nejvlivnějším světovým jazykem v kulturní i ekonomické oblasti, hned po angličtině.

Začít se učit španělsky není tedy rozhodně špatný nápad. Na světě je totiž celkem 559 miliónů lidí, kteří mají s tímto jazykem každodenní kontakt, z nichž přibižně 470 miliónů tvoří obyvatelé zemí, pro které je španělština mateřským jazykem. Zbytek pak zahrnuje ty, kteří španělsky mluví, i kdyby jen částečně, a ty, kteří se španělštinu učí. A i když se to možná bude zdát zvláštní, v současné době je již více rodilých mluvčích španělštiny než angličtiny.

Španělština zůstává třetím jazykem v pořadí v počtu uživatelů na světě, třetí v počtu stránek na internetu, nicméně v kulturní a ekonomické oblasti se přehoupla na druhou příčku. Údaje pochází z ročenky Institutu Cervantes, ze kterých vyplývá, že co se týká mezinárodního vlivu, španělštinu překonává jen angličtina. Jinými slovy, španělština má významnější světové postavení než třeba čínština nebo arabština, ani nemluvě o jiných jazycích.

Vliv jazyka je určen počtem osob, které žijí v zemích, kde je daný jazyk oficiálním jazykem, dále jeho podílem na mezinárodním obchodu, generací kulturních a vědeckých produktů (včetně filmů, knih, internetových stránek, apod.) a počtem osob, které se daný jazyk učí. Každý jazyk má své silnější a slabší stránky. Názorným příkladem je čínština, která má velký počet rodilých mluvčích, nicméně počet dalších uživatelů je marginální. Narozdíl od angličtiny a čínštiny, užívání španělštiny rostlo v posledních dvaceti letech rychleji. I uživatelů internetu, kteří spolu na síti komunikují španělsky, přibývá, i když jejich podíl je oproti angličtině i čínštině stále ještě nesrovnatelný. Obdobná situace panuje na sociálních sítích, kde však španělštině patří neoddiskutovatelné druhé místo (hned za angličtinou) a její užívání nadále roste.

Mezi zeměmi Latinské Ameriky zaujímá Kolumbie se svými téměř 48 milióny obyvatel druhou příčku v počtu rodilých mluvčích (první je Mexiko). Zajímavé přitom je, že Spojené státy se svými více než 41 milióny španělsky mluvících obyvatel nejsou za těmito počty daleko. Dokonce samotný americký úřad pro sčítání lidu předpovídá, že v roce 2050 bude latinskoamerická populace žijící na území USA vůbec největší skupinou uživatelů španělštiny na světě (s přibližně 133 milióny osob). Rostoucí vliv španělštiny v kulturní a ekonomické oblasti je dán i tím, že většina území spolu geograficky sousedí a tak je i spolupráce jednodušší, dále současným ekonomickým růstem řady těchto států a jejich vlivem na mezinárodní kulturní scéně.

Zdroj: ElTiempo.com (Diego Alarcón). Foto 1, foto 2, foto 3.

Asocheca oslavila svátek sv. Mikuláše

Letos vůbec poprvé oslavila Asocheca ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR v Bogotě svátek sv. Mikuláše. Odpolední setkání na zahradě rezidence pana velvyslance proběhlo z organizačních důvodů o několik dní později, konkrétně v sobotu 12. prosince.

Děti a vnoučata krajanů i dalších přátel Asochecy se podle českých tradic musely předvést před Mikulášem, čertem i andělem, následně byly odměněny sladkostmi.

Příjemné odpoledne ve vánočních duchu zpestřil hrou na kytaru známý český kytarista Petr Vít.

Výstava obrázků dětí z Terezína se přesunula do městečka La Calera

Dne 12. listopadu v 11 hodin dopoledne byla v kulturním domě městečka La Calera, které se nachází necelých deset kilometrů severovýchodně od Bogoty, zahájena výstava Vždy budu žít…

Příjemné a poučné setkání s členy Asochecy bylo určeno zejména pro školáky a jejich učitele. Akce se zúčastnila také paní Gladys Rozo Pescador, manželka místního pana starosty, která za svou práci získala řadu ocenění. O hudební doprovod se postaral muzikant Sebastian Rozo, který interpretoval skladbu Jamese Curnowa Rhapsody for Euphonium.

Obrázky dětí z Terezína budou k vidění v kulturním domě městečka po dobu jednoho měsíce. Instituce je přístupná široké veřejnosti vždy od devíti hodin dopoledne do šesti hodin večer.

Asocheca oslavila státní svátek společně s českou ambasádou v Bogotě

V předvečer českého státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu, tedy 27. října, uspořádal pan velvyslanec Miloš Sklenka společně se svou paní Peithi García slavnostní recepci v příjemném prostředí centra Uniandinos v Bogotě.

Asocheca tak letos neorganizovala vlastní setkání svých členů, krajanů a přátel České republiky, ale přidala se k oficiálním oslavám.

Recepce se dále účastnili také zástupci diplomatického sboru v Kolumbii. Akci svou přítomností ozvláštnila současná kolumbijská královna krásy, slečna María Alejandra López, která bude zanedlouho reprezentovat svou rodnou zemi na soutěži Miss World v Číně.

V průběhu večera zazněla jak kolumbijská, tak i česká hymna. Obě krásně zazpívala, a to bez hudebního doprovodu, kolumbijská zpěvačka Olga Walkyrya Sanchez Narváez.

Následně se ujal slova pan velvyslanec a pronesl krátký projev, ve kterém poděkoval všem přítomným za účast a také vyzdvihl práci ambasády od jejího nedávného znovuotevření. Zmínil tak početné návštěvy českých státních představitelů v Kolumbii, podporu ekonomické i obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi, navazování spolupráce v oblasti vzdělání, ale také řadu kulturních akcí, které se i díky českému velvyslanectví odehrály a které se dále připravují.

Samozřejmě nechybělo ani výborné české pivo a ukázka typické české kuchyně s gulášem, řízky, sekanou či bramborovým salátem.

Připraven byl také zajímavý doprovodný program. Své modely šatů představila na figurínách u vstupu nadějná kolumbijská návrhářka Johanna Rubiano.

Po rautu pak byli účastníci recepce pozváni do koncertního sálu. Ještě před hudebním programem paní Eliška Krausová, výkonná ředitelka Asochecy, předala španělské překlady knih českých autorů vylosovaným výhercům.

Následoval koncert české klasické a kolumbijské populární hudby. Nejdřív vystoupil nadaný klavírista Juan Henao, který zahrál nejen své sklady, ale také vlastní verzi Smetanovy Vltavy a české hymny. Na pódiu ho vystřídal kytarista Christian Báez se svou skupinou a zpěvačkou Olgou Walkyrya. Ti rytmickými kolumbijskými písněmi rozezpívali i publikum a předvedli i ukázku vlastní tvorby. Po koncertu kolem deváté hodiny večerní byla recepce ukončena.

Poznámka: Některé fotografie (2, 5, 8, 9) byly poskytnuty Velvyslanectvím ČR v Bogotě.

Bogota zve na zcela nový filmový festival

Milovníci sedmého umění letos v hlavním kolumbijském městě rozhodně nepřichází zkrátka. V průběhu roku už totiž proběhla, probíhá či ještě proběhne řada zajímavých filmových festivalů jako ten francouzského filmu (Cine Francés), krátkometrážních snímků Bogoshorts, Filmový festival Bogoty nebo nedávno založený festival nezávislého filmu Indiebo (více zde).

Nyní zahájila Bogota zcela novou tradici pořádáním prvního ročníku Mezinárodního filmového festivalu. Takže tak, jako jsou Karlovy Vary už neodmyslitelně spjaté s filmovým festivalem KVIFF, v nabité kulturní agendě Bogoty začíná figurovat BIFF (Bogotá International Film Festival). Festival, který slibuje, že do Kolumbie přinese to nejlepší ze světového filmu, byl zahájen 8. října a potrvá až do 16. října.

Program nabízí více než 50 snímků pocházejících z různých koutů světa. V rámci devíti tématických sekcí se tak diváci mohou těšit na příběhy natočené v Africe, Asii, Evropě i Americe, včetně hostující Kolumbie. Organizátoři lákají na celkem 20 latinskoamerických premiér a 2 premiéry světové, které představí domácí tvorbu. Filmy se promítají v několika kinosálech po celém městě.

Zájemci mohou shlédnout i černobílý snímek, který vznikl v rumunsko-bulharsko-české koprodukci. Režisérem filmu pojmenovaného Aferim! je představitel rumunské nové vlny Radu Jude, který za něj získal Stříbrného lva v Berlíně. Jedná se o tragikomicky laděný příběh z poloviny 19. století pojednávající o dodnes tabuizovaném tématu otroctví Romů.

Další snímek, který by si diváci neměli nechat ujít, je Pride z dílny britského režiséra Matthewa Warchuse, loni oceněný Zlatou palmou na festivalu v Cannes. Vychází ze skutečné události roku 1984 a vypráví příběh o dvou homosexuálních aktivistech, kteří podporují stávkující horníky. Bezpochyby zaujme i film He Named Me Malala, dokument ze života mladé pákistánské dívky, která ve svých 17 letech získala Nobelovu cenu míru. Celý festival pak zakončí kolumbijský snímek nazvaný Násilí (Violencia) režiséra Jorgeho Forera, tryptych o životních zkušenostech spojených s násilím v lidských bytostech.

Promítá se také retrospektivní snímek věnovaný uznávanému uruguayskému režisérovi Rodrigovi Plá, který přibližuje jeho nejreprezentitativnější díla. Hlavně dětem je pak věnovaný animovaný příběh The Little Prince, založený na knize Malý prince z roku 1943.

Souběžně probíhá i nabitý akademický doprovodný program a to v prostorách soukromé univerzity Javeriana. O současné scéně filmového umění diskutují filmoví režiséři, producenti, editoři i scénaristé. K čestným zahraničním hostům patří Rodrigo Plá, Juan Schnitman, Stephen Beresford nebo Anucha Boonyawatana.

Každý snímek vždy odráží zvyky a kulturu místa, kde vznikl. I proto bylo každé do programu zařazené dílo pečlivě vybráno tak, aby ukázalo co nejširší pohled na současné tendence filmového umění ve světě. Díky různorodosti promítaných filmů si tak na své přijdou diváci všech věkových kategorií. Podle organizátorů chce akce představit především riskantní tituly, nové tendence v oblasti filmu, ale také mladý náboj filmového umění zacílený právě na mladé publikum.

Oficiální stránka festivalu: www.biff.co.

Další zdroje: Semana.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Chystá se premiéra dokumentu o divokém kouzlu Kolumbie

10. září kina kolumbijských měst uvedou premiéru celovečerního dokumentárního filmu nazvaného Kolumbie, divoké kouzlo (Colombia, magia salvaje). Jedinečný snímek zavede diváky na dobrodružnou výpravu za často neprozkoumanými přírodními krásami země, která je v tomto ohledu hned po Brazílii druhou nejrozmanitější zemí světa.

V průběhu 90 minut bude překonána vzdálenost 126 864 kilomentrů oblastmi plnými kontrastů. Od zasněžených vrcholků pohoří Sierra Nevada de Santa Marta se diváci přesunou do nekonečných planin východních nížin, zelených pralesů protkaných řekami, ale také do pouštní oblasti, pohoří And nebo do mořských hlubin Pacifiku či oblasti Karibiku. Kamera umožní sledovat velryby, které každým rokem připlouvají k břehům kraje Chocó, jít po stopách ztraceného města nebo doprovodit kondora při jeho letu pohořím El Cocuy. Nechybí ani záběry z Caňo Cristales, řeky plné barev vodních rostlin, považované za nejkrásnější na světě. Dokument taky přiblíží krásy dosud málo známé vysočiny Serranía de Chiribiquete a tamních jeskynních maleb, vůbec nejstarších na kontinentu. Ukáže i jedinečný ekosystém páramo, nejdůležitější kolumbijskou zásobárnu vody.

V hlavních rolích se tak představí ti nejzvláštnější, ale zároveň nejtypičtější protagonisté, tedy jedineční zástupci místní fauny a flóry. Nebude chybět nejsilnější kočkovitá šelma jaguár, již zmíněný symbol Kolumbie – kondor, krokodýl řeky Orinoko, nejjedovatější obratlovec planety – zlatá žába, typický medvěd brýlatý, lenochod, anakonda nebo opičky tití s bílou hlavou (česky tamarín pinčí). Diváky okouzlí i rozmanitost kolibříků, exotická krása azurového motýla rodu morpho, růžoví delfíni řeky Amazonky nebo kapybara, největší hlodavec světa. Všichni tito hlavní hrdinové se na filmu podíleli bez jakéhokoli scénáře, ve svém přirozeném prostředí tak, jak ještě nikdy nebyli natočeni.

Cíl dokumentu spočívá ve snaze přiblížit Kolumbijcům jejich vlastní zemi, aby mohli poznat její často nedoceněné přírodní poklady a aby si jich náležitě vážili a o svou zemi se starali. Ukazuje totiž zemi hojnou a bohatou, ale také křehkou, jejíž přírodní rovnováha může být lehce narušena.

Celkem bylo během 150 hodin natáčení prozkoumáno 85 míst, zdokumentováno 20 různých ekosystémů a na kameru zachyceno 38 živočišných druhů. Mezinárodní produkční tým tvořilo 87 lidí, kteří zemi procestovali skrz naskrz autem, letadlem, helikoptérou, lodí, na motorce i pěšky.

Režie filmu se ujal britský filmový režisér, producent a scénarista Mike Slee, hlas propůjčil kolumbijský novinář Julio Sánchez Cristo. Hudbu k snímku měl na starosti uznávaný kanadský hudební skladatel David Campbell, který oslovil i známé kolumbijské zpěváky a hudebníky jako je Carlos Vives, Juanes Fonseca či skupina Chocquibtown. Ti přispěli svou vlastní hudbou, o instrumentální zpracování se pak postaral Kolumbijský symfonický orchestr.

Při tvorbě dokumentu byla použita ta nejmodernější technika, zapojeni byli i vědci a odborníci z oboru. Aby se podařilo zachytit změny v čase, na některých místech byly nainstalovány kamery, které fotily krajinu vždy jednou týdně. Často ale plány překazilo špatné počasí, nadměrná vlhkost prostředí nebo jen nepředvídatelné chování živočichů.

Tento projekt z dílny skupiny Grupo Éxito patří k těm vůbec nejambicioznějším dílům pojednávajícím o přírodním prostředí. Film byl inspirovaný snímkem Home režiséra Yanna Arthus-Bertranda z roku 2009, který ukazuje přírodní poklady 54 zemí a také permanentní hrozbu, že budou člověkem zničeny.

Území Kolumbie je tak veřejnosti představeno z nové perspektivy, tak, jak ještě nikdy zfilmováno nebylo. Poznejte i vy příběh tohoto privilegovaného místa planety, které vyniká svou biodiverzitou, ale je čím dál více ohroženo moderní společností a klimatickými změnami.

Zdroj (oficiální stránka): www.magiasalvaje.org. Trailer filmu: zde.

Další: Foto 1, foto 2, foto 3afoto 3b, foto 4afoto 4b.

Kolumbie sklízí úspěch na Filmovém festivalu v Cannes

Letošní 68. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes se stal mezníkem v kolumbijské kinematografii. Přinesl totiž důležité ocenění kolumbijskému režisérovi Césaru Augustu Acevedovi, který za svůj celovečerní snímek La Tierra y la Sombra (Země a stín) získal od odborné poroty cenu Camera d’Or, udělovanou za nejlepší debut. Nezávisle na tomto hlavním úspěchu byl film oceněn také společností autorů a publikem.

Snímek, uvedený v rámci sekce Týden kritiky, vypráví příběh kolumbijského farmáře, který opustil před let svůj domů, ale nyní se vrací do rodného kraje v údolí Cauca, aby strávil poslední dny života se svým umírajícím synem. Stará se tak o něj, zatímco jeho žena a snacha pracují na poli s cukrovou třtinou.

Pocity ve filmu často předbíhají vyprávění, které postupuje jen pomalu, aby umožnilo hlavním hrdinům uvědomit si své vlastní emoce. Jedná se o poetické dílo, kdy protagonisté moc nemluví, protože vlastně žijí uzavřeni jak na daném místě, tak ve svých citech.

Samotný autor, který začal na filmu pracovat už v průběhu studií na univerzitě, chtěl dle vlastních slov ukázat, co zažívá osoba, která se vrací na dobře známé místo, které se však mezitím výrazně změnilo. Zároveň je to příběh boje za posílení vzájemných vztahů v rámci rodiny a boje proti podmanivé síle pokroku, která se snaží zničit původní prostředí.

Poté, co Acevedo převzal cenu z rukou amerického herce Johna C. Reillyho, věnoval své ocenění nejen své rodině, ale taky všem kolumbijským vesničanům. Zvláštní poděkování patřilo i jeho pracovnímu týmu a porotě v čele s francouzskou herečkou Sabine Azema.

Cílem je teď film dostatečně propagovat tak, aby ho vidělo co nejvíce lidí. Sám Acevedo se chce vrátit do Kolumbie a pokračovat v psaní nového filmu zaměřeného na dopady násilí v Kolumbii. Jak zmiňují důležité osobnosti světa filmu, zásadní přínos Aceveda spočívá v tom, že se snaží udělat filmy lidštější, vzdálit se od myšlenky, že u filmu nepotřebujeme nic prožívat ani myslet, ale pouze se bavit.

Kromě vítězného filmu se festivalu účastnily i další snímky, konkrétně Alias María a El abrazo de la serpiente (Objetí hada), a projekt El concursante (Soutěžící).

Zdroj: ElTiempo.com (foto1). Foto2.

Asocheca přivítala nového českého velvyslance v Kolumbii

Při příležitosti znovuotevření české ambasády v Kolumbii uspořádala Asociace česko-kolumbijského přátelství, Asocheca, příjemné setkání s velvyslancem České republiky, jeho paní a dalšími reprezentanty ČR, kteří nově sídlí v Bogotě.

Recepce se konala dne 13. května od 19 do 21 hodin ve známém klubu Jockey Club v hlavním kolumbijském městě a to díky milému pozvání paní Pilar Copete, čestné členky Asochecy, a jejího manžela, pana Ernesta Caveliera.

V průběhu večera se nový český velvyslanec, pan Miloš Sklenka, seznámil s členy výkonné rady Asociace v čele s paní Eliškou Krausovou.

Večerního posezení se zúčastnil také pan Jorge Alí Triana, významný kolumbijský filmový a divadelní režisér, který je dlouhodobým členem Asochecy i proto, že studoval v Praze na AMU a FAMU. Nechyběli ani další hosté, kteří udržují vřelý vztah jak s Kolumbií tak s Českou republikou.