Prohlížeč Google má dnes ve svém znaku zakomponovanou kolumbijskou trikolóru a národní vlajka Kolumbie vlaje také z oken a balkónů po celé zemi. Je totiž 20. červenec, tedy den, kdy Kolumbijci slaví svou nezávislost.
Přesně před 207 lety, tedy 20. července 1810, se v dnešní Bogotě odehrály události, které změnily historii místokrálovství Nová Granada, tj. území dnes známého jako Kolumbie, ačkoli samotná nezávislost přišla až o několik let později.
Byl pátek a tak se na hlavním náměstí městečka Santa Fe (de Bogotá) pořádal jako každý pátek trh. Všude se proto pohybovala spousta lidí všech možných ras i sociálních vrstev. Toho využili místní kreolové, potomci Španělů narození již na americkém kontinentu, kteří toužili po větší svobodě a politické moci vůči Španělům pocházejícím přímo ze starého kontinentu. A v daný den se vydali poprosit o zapůjčení květinové vázy do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby mohli vyzdobit stůl na chystaném banketu pro královského komisaře Antonia Villavicencia.
Llorente jim však prokázat tuto laskavost, která byla ve skutečnosti jen záminkou pro vyvolání hádky, slušně odmítl, což po dalších předem naplánovaných provokacích ze strany kreolů vyústilo až v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokráli nezbylo nic jiného než přistoupit na zvolení mluvčích lidu a vytvoření Nejvyššího shromáždění vlády, které mělo nahradit neuznanou autoritu místokrále.
Toto shromáždějí ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti, která poprvé počítala se sepsáním Ústavy, svoláním voleb a pokládala základy svobodě a federalismu, i když uznávala, aspoň teoreticky, autoritu španělského krále Fernanda VII a tedy neznamenala úplné vyhlášení nezávislosti. Ostatně definitivní vojenská pořážka Španělů se odehrála v bitvě u Boyacá 7. srpna 1819 a až ta vedla – o dva roky později – k vytvoření Kolumbijské republiky jako národu nezrušitelně svobodného a nezávislého na španělské monarchii.
20. červenec byl prohlášen státním svátkem až v roce 1873. V současné době mezi hlavní body svátečního programu patří vojenské přehlídky, zejména ta v hlavním městě je opravdu velkolepá a těší se bohaté návštěvnosti z řad široké veřejnosti. Na speciálním pódiu sleduje přehlídku pravidelně i kolumbijký prezident s viceprezidentem a ministrem obrany. Na počátku ceremonie se vzdává čest všem vojákům, kteří při plnění svých povinností přišli o život. Prezident pak vyznamenává velitele ozbrojených sil Řádem kříže z Boyacá.
Ulicemi i letos prošlo více než 10 tisíc vojáků a policistů různých oddílů, včetně speciálních sil, parašutistů, ale k vidění byly také lodě, obrněná vozidla, koně či psovodi s pejsky vycvičenými na vyhledávání bomb. Nad hlavami obyvatel Bogoty pak proletěly helikoptéry, K-firy a další stroje kolumbijského letectva.
Ono v zemi, kde dlouhá desetiletí probíhal ozbrojený konflikt, který dodnes není úplně ukončený, mají příslušníci ozbrojených sil (tj. pozemních sil, letectva a námořnictva) i policie významné postavení a při přehlídce je doprovází jásot, tleskání a pozdravy přihlížejících. Letos se navíc přehlídka nesla v duchu vítězství ozbrojených sil nad povstalci po loňském uzavření míru s levicovou skupinou FARC, a tedy v duchu éry post-konfliktu, ve které se Kolumbie nachází.
Připravena je vždy také řada kulturních akcí. Bogotské Muzeum nezávislosti, které sídlí v historickém domu Španěla Llorenteho v rohu hlavního bogotského náměstí, slaví letos nezávislost mimo jiné výstavou nazvanou Další procesy nezávislosti. V den oslav bude v kinech uvedena premiéra dokumentu režisérky Natalie Orozco, Ticho zbraní (El silencio de los fusiles), který přibližuje čtyři roky mírových rozhovorů mezi kolumbijskou vládou a partyzánskou skupinou FARC. Film bude ke shlédnutí v několika krajských městech pouze ve dnech 20. až 23. července.
Zdroje: ColombiaAprende.edu.co, TodaColombia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.
Chutě a vůně Jižní a Střední Ameriky, hudba a tanec v divokém rytmu, relaxace v duchu popíjení kávy, maté i vína – takové je Merkádo, trhy plné exotických pokrmů, nápojů a výrobků z Latinské Ameriky. A vzhledem k tomu, že podle analytické společnosti Gallup jsou Latinoameričané nejpozitivnějšími lidmi na světě, o příjemnou a pohodovou atmosféru je předem postaráno.
Merkádo je navíc především o dobrém jídle, o které v Latinské Americe rozhodně není nouze. Vybrané restaurace v rámci trhů představí řadu specialit od argentinské přes karibskou až po mexickou kuchyni. Nadšení kulináři předvedou své umění chutí a připraví mimo jiné i kolumbijské plněné taštičky empanadas.
O oblíbenosti a úspěchu akce svědčí fakt, že se vůbec poprvé obdobné trhy konaly počátkem měsíce i v Brně a to na Moravském náměstí. Ostatně festival Merkádo se stal největší kulturní akcí se zaměřením na region Latinské Ameriky v celé střední Evropě. Vstup na festival je bezplatný.
Ve dnech 10. až 13. dubna pořádá Filozofická fakulta Karlovy univerzity v Praze Týden diverzity. A jelikož se Katedra románských jazyků, patřící pod Filozofickou fakultu, v letošním roce zaměřila právě na Kolumbii, bude mít jihoamerická země i v rámci této akce vyhrazen svůj prostor.
Institut Cervantes v Praze zároveň zve na konferenci nazvanou O padesát let později: rady, jak nepřestávat číst, která se uskuteční dne 10. dubna o půl sedmé večer. Během akce přední kolumbijský spisovatel Juan Gabriel Vásquez prozkoumá životnost tohoto velkého románu Gabriela Garcíy Márqueze a jeho postavení v nové latinskoamerické literatuře. Z pohledu čtenáře i autora románů ukáže, jak číst Sto roků samoty i po uplynutí padesáti let od prvního vydání tohoto díla. Besedy se zúčastní také profesorka Dora Poláková a překladatelka Anežka Charvátová.
Na konci března přicestoval do České republiky, a to vůbec poprvé v historii, pan Asdrubal Torres, spirituální vůdce a člen arhuackého kmene Niwi Umukin, žijícího v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta na severním pobřeží Kolumbie.
Jelikož pro kmen Arhuaco list koky představuje nejvyšší spojení se Stvořitelem, účastníci semináře měli samozřejmě možnost poznat tuto rostlinu, zvanou Ayu, zblízka. Pod vedením kolumbijského šamana také absolvovali rituál vlastní vnitřní očisty spojený mimo jiné právě i s posvátnou kokou. Závěrečný obřadný pochod zahájený v Písecké bráně pokračoval až na Petřín.
Plynně hovoří a píše španělsky, ale především svým rodným jazykem zvaným Iku. V současné době spolupracuje na projektu, který řeší problematiku indiánských komunit, jejichž život a přírodní prostředí jsou přímo zasaženy projekty infrastruktury. Do České republiky tak Asdrubal přijel také navázat spolupráci s místními neziskovými organizacemi a soukromým sektorem.
Jednu z největších záhad předkolumbovských civilizací lze spatřit v archeologickém parku San Agustín, který od roku 1995 figuruje i na seznamu světového dědictví Unesco. Právě zde se totiž nachází největší skupina náboženských monumentů a kamenných soch v celé Jižní Americe.
Povinnou zastávkou je místní archeologický park, který můžete prochodit křížem krážem pěšky. Na jeho prozkoumání je dobré si vyhradit minimálně tři až čtyři hodinky. Hned za vstupem do parku se můžete vydat na okruh lesem, který je lemován figurami reprezentujícími bojovníky, kněží, hodnostáře, ale také mýtická či symbolická zvířata. Vydlážděná cesta obklopená bohatou vegetací vás zavede také na důležité obřadní místo. Jedná se o zvláštní pramen, kde voda teče přes figuríny vytesané do kamenů a tvoří řadu bazénků.
Orel, který má ve svých pařátech hada, je pak symbolem stvoření a je spojený s politickou hierarchií a mocí. Vyobrazená božstva a zvířata podávají důkaz o kreativitě domorodců, jejichž tajemství se věda stále snaží odhalit.
Kolumbie opět figuruje na prvních příčkách v indexu štěstí. Jeho hodnota v této zemi dosahuje 87 procent, což je o dva procentní body více než v loňském roce. Jedinou zemí, kde se lidé cítí šťastnější, je Fidži, ostrovní země v Oceánii, kde se index vyšplhal na 89 procent. Hned za Kolumbií se pak nachází Čína se 79 procenty. Na konci seznamu zůstává Irák, jehož index činí pouhé 1 procento. Přitom průměr indexu všech zemí je 59 procent, tedy o 18 procentních bodů méně než v Kolumbii.
Nejen v Kolumbii, ale i v dalších zemích zapojených do výzkumu se ženy projevily jako šťastnější než muži. Co se týká věkových kategorií, rozdíly sice nebyly nijak markantní, ale dá se vypozorovat tendence k poklesu pocitu štěstí ve vyšším věku.
Vždy budu žít… je název výstavy obrázků dětí z koncentračního tábora Terezín, které jsou v těchto dnech k vidění v Medellínu, druhém největším kolumbijském městě. Tyto jedinečné dětské výtvory, poskytnuté medellínskému muzeu 
