Současná pandemie sice přibrzdila kulturní život v celé zemi, nicméně kolumbijskou hudbu se jí zcela zastavit nepodařilo. Od 12. do 17. října se v městečku Ibagué, hlavním městě kraje Tolima v podhůří nedalekého vulkánu Nevado del Tolima, koná tradiční svátek kolumbijského folklóru a hudby, i když letos jen virutálně a o přibližně půl roku později, než bylo původně plánováno. Parky města se tak v těchto dnech nezaplnily hudebníky, ulicemi nezní různé kolumbijské rytmy, což ovšem neznamená, že by hlavní kolumbijské město hudby zůstalo úplně tiché.
Letošního již 34. ročníku Národního festivalu kolumbijské hudby se účastní na 300 umělců z celé země a to v rámci pěti hudebních setkání. Ani letos nebudou chybět tři hlavní soutěžní klání, které tvoří nosnou programovou linii celé akce. Jedná se o soutěž duetů nazvanou Princové písně, soutěž skladeb Leonor Buenaventura a také 9. ročník krajské soutěže Cantalicio Rojas. Pořadatelé museli vytvořit technologickou komisi, aby zajistili virtuální podobu jednotlivých vystoupení, která jsou k dispozici nejen pro kolumbijské, ale i zahraniční publikum.
K novinkám patří zejména pořádání prvního setkání ředitelů kolumbijských hudebních festivalů a soutěží, které zorgranizovala Univerzita Tolimy. Tato dvoudenní debata zahájila celý festival a přibližně 20 pozvaných hostů se zaměřilo na analýzu současné situace, především na výzvy a překážky, kterým čelí kulturní sektor země.
Oslavy narozenin se dočká i samotné město Ibagué, které ve středu 14. října slaví kulatiny, konkrétně 470 let od svého založení. Ve třinácti čtvrtích města proto od šesti hodin večer proběhne velká serenáda, tedy třináct simultánních koncertů na jednotlivých náměstích, zorganizovaných Hudební nadací Kolumbie a místním obecním úřadem. Za přísných hygienických opatření se sejde několik umělců a duetů, aby navrátili hudbu do místních ulic a parků.
V tentýž den také začínají první vyřazovací kola zmíněných národních soutěží. Představí se tedy tradiční duety i další sbory, ale také nadějní skladatelé a jejich tvorba, kdy cílem soutěže je především zviditelnit talent starých i nových generací kolumbijské hudby. V dalších dnech proběhnou další soutěžní kola a na 17. října je připraven velký koncert hudeb regionů, který slavnostně uzavře letošní ročník festivalu.
Pořadatelé lákají širokou veřejnost na zajímavé osobnosti, mezi nimi vyniká například zpěvačka a skladatelka Maía, která pochází z města Barranquilla a věnuje se žánrům jako salsa, bolero, tropical, balada či latinskoamerický pop; ale také Yolanda Rayo, Kubánka Raquel Zozaya nebo orchestr Lucho Bermúdez. Jak bylo původně v plánu, festival vzdává poctu písničkářům z kraje Antioquia jménem Héctor Ochoa Cárdenas a John Jairo Torres de la Pava a to za jejich celoživotní dílo i přínos v oblasti kultury jak v rámci jejich rodného kraje, tak celé země.
Festival se od svého počátku zaměřuje na zachování, podporu a propagaci kolumbijské andské hudby. Jak je v těchto měsících zvykem, veškeré akce jsou ke shlédnutí zdarma na sociálních sítích festivalu, ale také na dvou televizních kanálech a přenáší je i Národní radio Kolumbie. Akci pořádá Hudební nadace Kolumbie za podpory řady dalších kulturních a vládních institucí.
Kořeny festivalu sahají až do roku 1938, kdy své talenty spojili dva hudebníci – Garzón a Collazos. V průběhu své společné kariéry tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Umělci se tak postavili do čela kulturního hnutí, jehož hlavní snahou bylo, aby folklór kolumbijského Karibiku i Tichomoří nezanikl pod roustoucí dominancí nových rytmů jako bambuco či pasillo. Jejich práce měla takový ohlas, že rok po smrti mistra Garzóna, konkrétně v březnu 1987, vznikl v městečku Ibagué Národní festival. Obě osobnosti totiž měli k Ibagué vždy blízko, navíc město se svou polohou stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů. V roce 2003 byl pak festival prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím, které každoročně nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si místní folklórní tradice.
Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, Caracol.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Panafrický, solidární a virtuální, takový je letošní ročník hudebního festivalu, který je známý jako Petronio Álvarez, případně El Petronio. Již 24. ročník akce tentokrát probíhá od 22. do 27. září a chce ukázat, že není jen nějakou jednorázovou kulturní akcí, ale dlouhodobým procesem a významnou platformou pro podporu a zviditelnění afrokolumbijské kultury. Tato jedinečná událost nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího na tichomořském pobřeží v regionu Údolí Caucy. Původně se festival odehrával právě v tomto významném kolumbijském přístavu, do kterého se umělec zamiloval a kterým se nechal inspirovat ve své tvorbě.
Další novinkou je pořádání mezinárodní konference, na které umělci a kulturní odborníci z Afriky, Brazílie, Kolumbie a Anglie hovoří o panafrické módě a jejím významu, o více než tisíci žánrech africké hudby a možnosti navázat strategická partnerství mezi festivaly podporujícími africkou kulturu. Tato nová platforma nazvaná PanAfro vznikla ve spolupráci s British Council.
V nové digitální éře se ukázalo, že řada skupin v pacifickém regionu nemá k dispozici žádná videa své tvorby ani nástroje k jejich vytvoření. Proto se organizátoři zaměřili také na podporu těchto aktivit. V průběhu října a listopadu tak bude na festival navazovat série workshopů a laboratoří s cílem pomoci místním umělcům zlepšit svou digitální nabídku a zviditelnit vlastní tvorbu i v době pandemie. Přechod do virtuálního prostředí tak pro místní nemá znamenat rozšiřující se nerovnost, ale naopak reálné příležitosti. Hudebníci a umělci se, mimo jiné, dozví více o autorských právech, tvorbě, nových technologiích, nástrojích komercializace produktů či způsobech řízení virtuálního obchodu. Nově vznikl i webový seznam spojený přímo se stránkou festivalu s daty na 170 umělců a znalců tradičních zvyků, kteří nabízejí autoktonní nápoje, umělecké předměty, ale také kosmetiku či afro módu. Zájemci se tedy mohou spojit s konkrétními osobami přímo a objednat si jejich výrobky.
Vůbec poprvé za více než 350 let své existence se nejdůležitější svátky regionu Chocó, který se rozprostírá na severozápadě Kolumbie kolem pobřeží Pacifiku, konají digitální formou. V tradičním termínu, tedy od 20. září do 4. října, se milovníci afrických rytmů tentokrát nesejdou přímo v ulicích městečka Quibdó, hlavního města kraje Chocó, ale mohou se oslav známých jako Fiestas de San Pacho zúčastnit ze svých domovů. Sváteční program je k vidění na sociálních sítích nadace Františkánské svátky města Quibdó (fundación Fiestas Franciscanas de Quibdó), která má už šestým rokem pořádání slavností na starosti.
V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.
Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.
Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.
Na sociálních sítích pak probíhá iniciativa nazvaná To africké, co se mi líbí, která zdůrazňuje hodnoty, zvyky, rituály a charakteristiky populace africkým potomků a její vliv na kulturní rozmanitost Kolumbie. Nebude chybět ani ukázka filmové produkce. Na platformě Retina Latina budou k vidění filmy Keyla a El día de la Cabra. Navíc se připravuje i digitální kampaň, která přinese audiovizuální tvorbu připomínající různé zvyklosti a tradiční moudrost této komunity, včetně receptů typické afrokolumbijské kuchyně. Do oslav afrokolumbijského dědictví se zapojí i další instituce, které také pořádají řadu besed, ukázek afrokolumbijské hudby, literatury, tance i běžného života černošské komunity ve venkovských oblastech Kolumbie. Všechny tyto aktivity se snaží zviditelnit tuto populaci, ale také přispět v boji proti diskriminaci a rasismu tím, že vytvoří prostor pro reflexi a mezikulturní dialog.
Po uměleckém karnevalu na počátku měsíce (více informací 
Hned v prvním dni karnevalu (22.2.) projde průvod trasu dlouhou čtyři a půl kilometru. Kromě tradičních tanců a převleků se přihlížející mohou těšit také na velké alegorické vozy a zejména na velkou pohyblivou strukturu, která poveze Královnu, nejočekávanější figuru celé akce. Toto setkání je známé jako Bitva květin a odkazuje svým názvem na události roku 1903, kdy místní generál přišel s iniciativou vytvořit průvod, v rámci kterého by se rozhazovaly květiny, ve snaze zapomenout na probíhající válku.
Když byl pak příbuznými nalezen v úterý na ulici, mysleli si, že je mrtvý. Proto mu připravili pohřeb a když s jeho tělem procházeli ulicemi, Joselito se ze svého opileckého spánku probudil s tím, že není mrtvý, že byl jen na flámu. Tato historka se tak každoročně připomíná průvodem mužů a žen převlečených do vdovských šatů, kteří oplakávají opilého Joselita a loučí se s končícím festivalem.
Počátek února bude ve městě Barranquilla na pobřeží kolumbijského Karibiku patřit umění. Od 6. do 9. února tam totiž proběhne již 14. ročník Mezinárodního karnevalu umění, který láká všechny návštěvníky na rozmanitý program v duchu motta „party přemýšlení“. Jedná se o oslavu všech možných způsobů kreativní tvorby a myšlení.
Program je tedy opravdu rozmanitý a každý si v něm najde to své. Plakát letošního ročníku pak pochází z dílny italského umělce jménem Enrico Mitrovich. V Barranquille tento umělec a fotograf vystaví svou monumentální instalaci inspirovanou v ptactvu a jeho letu pod názvem Sen Mitroviche (El sueňo de Mitrovich). Součástí tohoto díla je na osm tisíc ručně nakreslených kardinálů červených (druh opeřence), na kterých umělec pracoval 20 let. Tato výstava nemá ve světě konkurenci a bude volně přístupná pro širokou veřejnost od 6. února.
Navzdory ne úplně optimálním podmínkám se Kolumbie umístila na přední příčce žebříčku nejšťastnější země světa. I přesto však patří k zemím, které vnímají nový rok 2020 s nevelkým optimismem.
Výsledky výzkumu přichází v období, kdy v zemi probíhají hromadné sociální protesty, podporované odbory, studentskými organizacemi, dělnickými centrálami a podobně. Lidé tak mimo jiné vyjadřují svou nespokojenost se sociální nerovností, nedostatkem pracovních příležitostí, velkého podílu neformální ekonomiky a nedostatečného přístupu ke kvalitnímu vzdělání.
Na začátku nového roku se centrem kulturního dění tradičně stává jihokolumbijské město Pasto. Toto hlavní město kraje Nariňo, který sousedí s Ekvádorem, totiž hostí slavný karneval Černých a Bílých, vůbec největší slavnost kolumbijského jihozápadu. Od 2. do 7. ledna se město, ale i další městečka v oblasti oddávají radosti, veselí, tradicím, barevným průvodům a doprovodným akcím. Tento velký karnevalový svátek se snaží zachovat lidovou tradici a prezentovat se v co možná nejautentičtější podobě. Propojuje umění, folklór, hudbu, tanec, ale podstata celého festivalu spočívá ve hře.
Pro mnoho Kolumbijců i turistů je město Pasto, nacházející se relativně daleko na jihu země, opomíjenou destinací (přibližně 800 km od Bogoty, pozemní cesta zabere zhruba 20 hodin). Nicméně právě zdejší karneval nabízí ideální příležitost poznat nejen tuto kulturní tradici, ale i další zajímavá místa v okolí jako je nedaleká Laguna de la Cocha nebo impozantní sopka Volcán Galeras. O něco málo jižněji, u městečka Ipiales, pak stojí za návštěvu významné poutní místo Santuario de Las Lajas, které patří k sedmi divům Kolumbie.