Vánoční kolumbijské tradice se sice liší v každém regionu, ale ústředním motivem zůstává setkání s nejbližšími u typických gastronomických specialit. V prvních prosincových dnech se městečka i vesničky Kolumbie vždy rozzáří světly a barvami v rámci veřejné vánoční výzdoby. Vánoční osvětlení bývá tak velkolepé, že existují i speciální turistické okruhy, které vedou po těch nejzajímavěji osvětlených místech. V parcích a na náměstích pak často probíhá i bohatý kulturní program s pyrotechnickými show.
Nejvyhlášenějším městěm, co se vánoční výzdoby týká, je Medellín, kam tradičně přijíždí i spousta cizinců. Například National Geographic totiž tamější vánoční osvětlení zařadil mezi deset nejkrásnějších výzdob na světě a portál USA Today mezi 25 nej výzdob na planetě. Letos se v Medellínu mohou zájemci těšit na figury vyrobené ručně 220 místními umělci, které zdůrazňují tradice, rodinné hodnoty a zobrazují výjevy z tradičních Vánoc kraje Antioquia. Nechybí tak například barevná světélkující rodinná sešlost, která zdobí rodinný dům, radost dětí před obdržením dárků, setkání se sousedy při zapalování svíček či rodinné vánoční recepty. Cesta světla začíná v Severním parku, kde se nachází tradiční betlém. Vyzdobená je opět i řeka a další veřejná prostranství a parky.
Bogotské vánoce se nesou v duchu dvoustého výročí nezávislosti země a jsou laděny do bílé, modré, zelené a fialové barvy. Na 53 místech po městě se místní i turisté mohou těšit na 13 miliónů žárovek. V centru města pak od 15. do 23. prosince probíhal každý večer audiovizuální program zahrnující hudbu, mapping, pyrotechnickou a akrobatickou show nazvaný Sen Isidera. V podání francouzského spolku La Maison Production bylo oslaveno bohatsví a rozmanitost země a všech jejich regionů. Na scéně se třikrát za večer na 25 minut objevilo 47 umělců, z nichž 30 bylo místních.
Vánoční osvětlení v Cali zahrnuje i několik technologických show, včetně mappingu evokuujícího historii a hlavní osobnosti města. Proběhla laserová show na náměstí obklopeném barevnými vánočními stromky, za shlédnutí stojí i tunel nad řekou, jehož světla a barvy se mění dle specifického rytmu. Ani městečka a vesničky kraje Boyacá nezůstávají pozadu a jako každý rok se mění v živé betlémy. Na okružní jízdu po místeh jako Sogamoso, Iza, Nobsa, Mongua, Tota a dalších se můžete vydat s některou cestovní kanceláří nebo po vlastní ose.
Oficiální zahájení vánočních svátků přitom připadá na večer 7. prosince, kdy celá země slaví Noc svíček. Scházejí se rodiny, zapalují svíčky a lucerny před svými domy či na chodnících v ulicích. Podle lidové tradice, která se vztahuje na katolický svátek neposkvrněného početí připadající na 8. prosince, tyto zapálené svíčky osvětlují cestu početí Panenky Marie a zajišťují požehnání pro nový rok.
Konají se také veřejná setkání, jako to na věži Colpatria či v centrálním parku Simona Bolívara v Bogotě, kde probíhají hudební vystoupení, ohňostroje či dokonce divadelní představení. Na státní svátek 8. prosince pak ulicemi Medellínu prochází tradiční průvod mýtů a legend, který divákům letos nabídl pohled nejen na typické postavy místní kultury, ale i různých koutů pěti kontinentů.
V krásném koloniálním městečku Villa de Leyva severně od Bogoty se konal letos už 33. ročník Festivalu světel. V Bogotě pak 12. prosince proběhla i tradiční noční cyklostezka, která umožňuje poznat vánoční výzdobu města prostřednictvím tohoto dopravního prostředku.
Od 16. prosince, tedy devět dní před samotným Štědrým dnem, začínají tzv. novenas, kdy se každý večer kolumbijské rodiny setkávají při pravidelných modlitbách a oslavují narození Ježíška. Rodinné stoly zaplní typické dobroty, zejména vánoční pudink zvaný natilla se smaženými kuličkami ze sýrového těsta neboli buňuelos. V současné době se tato setkání často pořádají i mimo domov, například v parcích či obchodních centrech, kde bývá připraven doprovodný kulturní program.
Štědrý den je v Kolumbii dnem pracovním a k večeři se zasedá až s odbitím půlnoci na 25. prosince. Nejčastěji se podává plněný krocan, vepřová kýta nebo tamal (tedy hmota z rýže s masem a zeleninou zabalená v banánovém listu). Pro nás nezvykle 28. prosince se v Kolumbii slaví „apríl“, tedy den neviňátek, kdy se od známých, ale třeba i od médií dají očekávat různé typy žertíků a vtípků.
Na konec roku se pak váže několik pověstí a lidových tradic. Tou nejznámější je pojídaní 12 hroznů s odbíjením půlnoci, která ohlašuje příchod nového roku. Za každý snězený hrozen si člověk může něco přát. K zajištění prosperity a ekonomické stability poslouží peněženka a kapsy naplněné čočkou. Všichni, kteří si přejí v příštím roce hodně cestovat a zažít spoustu nových dobrodružství, by měli o půlnoci vyjít ven s kufrem a obejít s ním blok. Žluté spodní prádlo by zase mělo přinést do nového roku životní energii a bohatství.
Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, ElTiempo.com-3. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.
Konec listopadu bude v odlehlém jihovýchodním regionu Kolumbie patřit hudbě. A to ne ledajaké, ale tajemným rytmům amazónského pralesa. Od 27. do 30. listopadu se totiž v Letícii, hlavním městě regionu, koná Mezinárodní festival lidové amazónské hudby známý jako Pirarucú de Oro. Ryba pirarucú, jak jí přezdívají místní indiánské kmeny, neboli Arapaima velká žije ve vodách Amazonky a jedná se o jednu z největších sladkovodních ryb vůbec. Dorůstá délky až 3 metry a může vážit i přes 200 kilogramů.
Od 14. do 19. srpna se sportovní hala Alberto Galindo ve městě Cali promění v městečko Petronio, které se zaplní hudbou, typickými jídly, módou i kulturními praktikami Pacifiku. Koná se zde totiž oblíbený a každoročně očekávaný Festival hudby Pacifiku Petronio Álvarez, známý také zkráceně jako El Petronio, který svým názvem poukazuje na odkaz kolumbijského hudebníka narozeného poblíž městečka Buenaventrua, ležícího na tichomořském pobřeží.
Dnes tak tato soutěžně lazená událost slaví svůj 23. ročník a počítá s účastí více než 1300 umělců a 80 hudebních uskupení. Stále si však zachovává svou původní misi, tedy přiblížit tradice regionu, kulturu místního venkova, oslavit dědictví potomků původních afrických otroků a představit to, co se odehrává v kolumbijském tichomořském regionu, co nejširší a často městké veřejnosti. Navíc poskytuje důležitou platformu pro mladé talenty, hudební skupiny a umělce, zejména poté, co účastníci předchozích ročníků jako skupina Chocquibtown či Herencia de Timbiquí dosáhli i mezinárodního uznání.
Kromě hudby ale program nabízí i ochutnávku gastronomických specialit, autoktonních nápojů, různá akademická setkání, další kulturní vyjádření včetně tanečních vystoupení nebo místní umělecké výrobky. Nechybí například prostor nazvaný El quilombo, odkazující na politicky organizované komunity původních černošských otroků, kde kulturní lídři komunit sdílejí své znalosti a tradice. Pro talenty mladší 14 let je tradičně připraven prostor známý jako Petronito. V rámci festivalu mohou návštěvníci poznat také starodávné rituály, jelikož řada hudebních uskupení kombinuje své písně s modlitbami a velebeními dle dávných tradic. Zejména ženy pak určitě ocení i ukázku tradiční módy a účesů afrokolumbijské populace. Na jednom místě se přitom setkávají afrokolumbijské komunity s těmi indiánskými a mají možnost se tak navzájem poznat a obohatit. Jednotlivé akce jsou navíc přístupné zcela zdarma.
V těchto dnech žije hlavní město kraje Antioquia, město věčného jara, jak se mu často přezdívá, svým nejdůležitějším a nejočekávanějším svátkem roku, veletrhem květin, který začal 2. srpna a potrvá do 11. srpna. Medellín tak v průběhu této nejreprezentativnější události města vzdává čest místním pěstitelům květin, ale zároveň představuje i kulturu kraje, oslavuje místní venkov, předky, zvyky a tradice. Letos se festival nese v duchu motta: Medellín tě má rád.
Již po 24. probíhá průvod veteránů a klasických aut, kterého se účastní 300 vozů z let 1900 až 1983, rozdělených do šesti kategorií. Někteří účastníci se oblékají do dobových kostýmů, aby umocnili atmosféru průvodu. Na programu figuruje také festival létajících draků, soutěž v latinských tancích, Ulice umělců či folklórní noci, kdy se představí folklórní balet z Mexika. Nechybí ani každoroční národní festival literárně hudebního žánru trova, tedy speciálních zpívaných básní, jejichž interpreti se utkávají o titul krále ve velkém finále. Pro nejmenší je připravená Zóna, která zní, koná se i tradiční výstava orchidejí, ptactva a květin v místní botanické zahradě.
Květinový průvod patří k nehmotnému kulturnímu dědictví národa, i proto se pořadatelé letos rozhodli navýšit počet účastníků této události o 40 míst a přispět k zviditelnění a větším příjmům pro místní umělce. Dřevěné palety byly přitom původně používány otroky k přenášení bohatých pánů až do hornatých oblastí Antioquie, nebo nemocných a starých lidí ve venkovských oblastech. Později je zemědělci regionu začali využívat k přenášení květin na trhy v centrálních částech měst.
Návštěvníky tak čeká řada hudebních, tanečních i divadelních vystoupení, literárních, filmových akcí, ale nebude chybět ani umění, vyprávění příběhů či ochutnávky místních specialit. Festival probíhá v několika městečcích kraje, mezi nimi i v hlavním městě Tunja, v koloniálním městečku Villa de Leyva, či v dalších městech jako je Duitama, Paipa, Sogamoso či Chiquinquirá. Letošní 47. ročník přitom samozřejmě vzdává poctu událostem, které se odehrály před dvěstě lety, a také místům v kraji, která byla klíčová při tažení osvoboditelských vojsk. Všechny akce jsou navíc přístupné zcela zdarma.
Večer se pak oslavy přesunou na hlavní náměstí Plaza de Bolívar, kde zahraje Národní symfonický orchestr a doprovodí ho i významní kolumbijští umělci. Návštěvníci shlédnou také magickou show, při které se na pódiu představí více než 300 umělců kraje Boyacá, a představení video mappingu, které využije koloniální architekturu, aby promítlo ukázku z historie boje za nezávislost.
Druhá polovina června nabízí dvě velmi zajímavé události, které přibližují kolumbijský folklór v celé jeho rozmanitosti a barevnosti.
Z dalších tradičních akcí vyniká, mimo jiné, Národní folklórní průvod, v rámci kterého se právě představí i kandidátky volby královny, ale také Národní folklórní setkání univerzit či Festival festivalů, ve kterém každý kraj ukazuje své vlastní tradice. Ochutnat můžete typické místní jídlo tamal, tedy směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu.
Kraj Guajira na severovýchodě Kolumbie je velmi specifický svým podnebím, krajinou, kulturou, i svými obyvateli. Jedinečná příležitost poznat místní zvyky a tradice se nabízí v těchto dnech, konkrétně od 31. května do 2. června, protože v tamějším městečku Uribia právě probíhá festival kultury místní indiánské komunity Wayuu. Tato akce se snaží nejen obnovit a zachovat, ale také zviditelnit kulturní výjimečnost tohoto etnika a regionu.
Nicméně největší pozornost přitahují taneční a divadelní vystoupení, kdy samotní indiáni Wayuu z různých klanů oblékají krásné šaty a přibližují mýty, legendy i starodávné tance tohoto etnika. Přihlížet těmto aktivitám tak neznamená jen shlédnout představení, ale také poznat a porozumět tradicím a kosmovizi této jedinečné kultury. Zároveň se v průběhu festivalu pořádají různé soutěže, například ta v hraní na typické zdejší hudební nástroje nebo ve vyprávění příběhů vlastní tvorby, které odpovídají tématice festivalu. Shlédnout můžete i zajímavé soutěže v síle, kdy muži všech věkových kategorií zkoušejí tělo na tělo, který z nich je silnější. V neposlední řadě se koná také soutěž o miss Wayuu, která se stane velvyslankyní místní kultury na národní i mezinárodní úrovni. Proto musí účastnice prokázat hluboké znalosti všech aspektů kultury a umět perfektně zatančit tradiční tanec známý jako Yonna.
Je potřeba si zajistit organizovaný výlet či pronajmout jeep s řidičem, který oblast dobře zná a v nejlepším případě přímo spolupracuje s místními komunitami. Mezi hlavní výletní cíle pak patří mys Cabo de la Vela s nedalekým majákem na skalnatém pobřeží Karibiku, blízký skalnatý vrcholek Pilón de Azúcar s oltářem věnovaným Panence Fátimě a jedinečná Punta Gallinas. Tam se nachází jednak nejsevernější místo Kolumbie, ale také mangrovníkové zátoky či jedinečné písečné duny (dunas de Taroa) svažující se do moře. Dorazit až k tomuto severnímu bodu ale není vždy úplně jednoduché, protože cesty bývají vysušené a když zaprší, tak se změní v bláto. Jeepy tak často jezdí ve skupinách, aby si při těchto situacích mohli vzájemně pomoci. Obě místa nabízí skromnější ubytování se základním jídlem, ale hlavně nádherné přírodní scenérie, netradiční pláže, klid a noční oblohu plnou hvězd.
Městečko Ginebra, které má jen asi 25 tisíc obyvatel, nachází se nedaleko města Cali a běžně nebývá v centru zájmu turistů, hostí v těchto dnech významný soutěžní Festival Mono Núňez. Tato důležitá folklórní událost, která tvoří nedílnou součást národního kulturního bohatství, odkazuje svým jménem na hudebníka Benigna Núňeze Moyu, místního rodáka a tehdejší národní hudební symbol. Až do jeho smrti v roce 1991 dokonce festival pravidelně zahajoval.
Těšit se můžete také na tzv. dialogové koncerty, kdy umělci povedou z pódia dialog s publikem, nebo kolumbijský koncert, na kterém se představí vítězové předešlých ročníků, včetně umělkyně a moderátorky jménem María Isabel Saavedra. Připraven je také mezinárodní koncert s umělci z Ekvádoru, Peru, Argentiny i domácí Kolumbie, ale také Festival na náměstí či Setkání vesnické hudby. Celý festival se letos navíc koná v duchu oslav dvoustého výročí Bitvy v Boyacá, která patří k nejdůležitějším událostem kolumbijské historie, protože znamenala vítězství Bolívarova tažení za nezávislost regionu.
V severokolumbijském městečku Valledupar právě probíhá největší každoroční svátek místního typického hudebního žánru vallenato. Festival vallenatské legendy, který se od začátku snaží o zachování a rozvoj této lidové tradice, je úžasnou možností poznat nejen vallenatské rytmy, ale i kulturu regionu. Ostatně vallenato je více než jen hudební žánr, vyjadřuje zároveň duši karibského regionu Kolumbie a proto od roku 2015 figuruje i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco.
Náboženské rituály, mše, procesí, ale také inscenace přibližující události kolem vallenatské legendy jsou na programu 29. dubna. Každý večer pak probíhají koncerty. Známý hudebník Silvestre Dangond si vybral tento festival k premiérové show v rámci svého nového turné 2019. Během tohoto jedinečného koncertu tradičního vallenata ho doprovodí různí známí představitelé tohoto žánru. Představí se i další hvězdy hudební scény, například Carlos Vives, Sebastián Yatra, Zion & Lenox a další.
Vallenato je pak založeno na čtyřech rytmech – merengue, paseo, puya a son. To, co začalo jako vesnické hnutí, které vyprávělo svůj každodenní život prostřednictvím písní, se změnilo v hudební symbol země. Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.
Březen se nese ve znamení kolumbijské andské hudby. V druhé polovině měsíce se totiž všichni milovníci těchto žánrů sjíždí do Ibagué, hlavního města kraje Tolima, kterému se také přezdívá hlavní kolumbijské město hudby. Letos ve dnech 18. až 25. března totiž městečko hostí již třiatřicátý ročník známého Festivalu kolumbijské hudby.
I letos se do města sjelo na tisíc hudebníků z různých krajů země, kteří různými andskými rytmy rozezněli ulice tohoto příjemného městečka. Na programu figuruje na 60 různých soutěžních i nesoutěžních akcí, aktivit a koncertů přístupných zdarma, jako je například setkání těch nejmenších nebo národní univerzitní setkání s účastníky z různých významných kolumbijských univerzit.
Postupně přešla od jednodušších skladeb až po komplexní písně, zároveň se ale vrátila k jednoduchosti a oprostila se od komplikovaných hudebních forem. Nyní tedy skládá písně vytvářející speciální atmosféru a vyprávějící příběhy, které pomocí hudby zasahují lidské city.