ASOCHECA se letos zapojila do programu Týdne usmíření a míru, pořádaného městečkem Mosquera v kraji Cundinamaca. Během virtuální prezentace představitelky Asociace česko-kolumbijského přátelství přiblížily tamějším učitelům a studentům výstavu Vždy budu žít.

Akce, zorganizovaná ve spolupráci s univerzitou Unimonserrate, se odehrála v úterý 8. září. Tato ukázka z relativně nedávné historie měla mezi účastníky virtuální přednášky velmi pozitivní ohlas. Ti se také shodli na významnosti odkazu těchto obrázků a básní vytvořených dětmi v tak extrémní situaci a také na tom, že mohou sloužit jako důležitý příklad toho, jak zvládnout aktuální náročné situace, které Kolumbie prožívá.

Týden míru je občanským hnutím, jehož hlavní cíl spočívá ve zviditelnění každodenních snah tisíců lidí, kteří pracují na vytváření a konsolidaci míru, a iniciativ, které dávají důstojnost životu. Obvykle se koná v první polovině září, protože 9. září se v Kolumbii slaví Národní den lidských práv. V roce 2020 se tato akce odehrává již po 33. a to nepřetržitě po celou dobu, kdy podporuje a zviditelňuje různé občanské aktivity, ale také podněcuje společenské povědomí o nutnosti vybudovat v Kolumbii opravdový mírový proces, proces pluralitní, participační, dlouhodobý a konstantní, směřující k národnímu usmíření. V rámci tohoto týdne tak městečko Mosquera připravilo bohatý program, zahrnující workshopy, virtuální setkání, divadelní představení, fóra a debaty. Od 6. do 23. září mohou zájemci shlédnout také výstavu fotografií nazvanou Naše domovy míru.

Další zdroje: Mosquera-cundinamarca.gov.co, PeriodismoPublico.com.

Představitelky Asochecy nedávno uvedly výstavu obrázků dětí z Terezína, nazvanou Vždy budu žít, poprvé virtuálně. Původně se měla výstava konat tradičně prezenčně a to na základě pozvání univerzity Fundación Universitaria Unimonserrate a Fundación Música en los Templos. Nicméně vzhledem k současné epidemiologické situaci se nakonec přistoupilo k tomuto novému a zajímavému formátu virtuální přednášky s ukázkou některých obrázků i básní dětí, kterou sledovali živě studenti i profesoři. Všichni zájemci si pak mohou poslechnout toto povídání ze záznamu zde.

Paní Eliska Krausová, Nicole Steiner a Ana Ilonka Pinzón pohovořily o výstavě čtyřiceti kopií obrázků, které nakreslily židovské děti uzavřené v koncentračním táboře v Terezíně. Přiblížily i celou situaci v době, kdy tyto speciální umělecké výtvory vznikly, tedy dobu druhé světové války, kdy se nacisté pokoušeli vyhladit židovské obyvatelstvo. Na obrázcích se pak vyskytují vždy tři data, přičemž první odpovídá datu narození dítěte, druhé jeho příchodu do tábora v Terezíně a třetí jeho transportu do vyhlazovacího tábora. I když není známo datum úmrtí těchto dětí, přežilo jich jen pár. Celkově se odhaduje, že Terezínem prošlo na 15 tisíc dětí, ale z tábora se jich vrátilo jen okolo 100.

Jak vysvětlují představitelky Asochecy, některé obrázky zachycují život dětí na území okupovaném nacisty nebo přímo v terezínském táboře. Ukazují, že lidé v tomto táboře neměli zajištěné ani základní podmínky pro důstojný život, neměli soukromí, trpěli hladem, nedostatkem hygieny i léků. I přesto se dospělým lidem v táboře podařilo organizovat relativně bohatý kulturní život a nějakým způsobem i napůl tajně pokračovat ve vzdělávání svých dětí. Právě umění přitom umožňovalo zachovat si jistou důstojnost a duševní zdraví. Děti mohly prostřednictvím obrázků a básní  vyjádřit své emoce, ale také vzpomínky či fantazie, své touhy a naději, že se jednoho dne vrátí ke svému původnímu životu. Hlavní učitelkou dětí byla žena jménem Friedl Dicker-Brandeis (1898-1944), která zemřela v táboře v Osvětimi. Díky odvaze učitelů se podařilo zachránit na 4 tisíce obrázků a stovky básní.

Děti tak svými výtvory porazily zapomnění, které způsobuje smrt. Prezentace výstavy pak končí těmi nejpozitivnějšími obrázky, obrázky, které jsou veselé, plné života a naděje, že žádný okamžik netrvá navěky a vše se v dobré obrátí. Podle reakcí studentů, kteří sledovali přednášku, celá tato historie a výstava vzbudily zájem a pozitivní ohlasy. Řada studentů napsala přes chat komentáře, ve kterých vyzdvihla úlohu umění a kultury v těžkých časech. Někteří chtěli znát i další podrobnosti o osudu židovských rodin, ale také o samotné výstavě. Kompletní katalog výstavy pak můžete nalézt zde.