kultura

Slavnosti moře v městečku Santa Marta

Již uběhlo 55 let od doby, kdy se obyvatelé Santa Marty vůbec poprvé rozhodli vzdát čest svému městu a jeho jedinečné poloze na pobřeží Karibského moře. Dnes tradiční událost známá jako Slavnosti moře od té doby každým rokem na přelomu července a srpna láká stovky turistů, a to i těch zahraničních. Zároveň vždy připomíná i samotné založení tohoto hlavního města kraje Magdaléna, které je vůbec nejstarším městem Kolumbie.

Letos probíhá svátek kultury, zábavy, ale především vodních sportů ve dnech 29. července až 2. srpna a v jeho rámci město oslaví 490 let od svého založení španělským dobyvatelem Rodriguem de Bastidasem, který město pojmenoval podle katolického svátku svaté Marty.

Různorodý program nabízí v první řadě soutěže a ukázky vodních sportů, od plavání, přes vodní lyže až po závody plachetnic, kdy většina z nich probíhá v rámci Národních vodních a plážových her. Nechybí ani umělecký rybolov nebo plážový fotbal. Nicméně sportovní aktivity jsou doprovázeny hudebními i jinými kulturními a uměleckými vystoupeními a samozřejmě i spoustou zábavy.

Úvodní koncert pod názvem Serenáta pro Santa Martu proběhne, mimo jiné, v režii slavné hudební skupiny Gran Combo z Portorika. Poslední červencový den si pak na své přijdou milovníci tradičních kolumbijských rytmů vallenata, protože vůbec poprvé v rámci slavností vystoupí zástupci tohoto folklórního žánru. Za doprovodu akordeónu tak publikum potěší svými skladbami hvězdy jako Felipe Peláez, Gustavo Gutiérrez či Fabián Corrales.

Vrcholem celé akce, která slavnostně pětidenní svátky ukončuje, je velký nedělní koncert. Počítá se samozřejmě s účastí důležitých kolumbijských umělců, hudebníků i folklórních skupin. Mezi nimi vyniká zejména Martina La peligrosa nebo v současné době jeden z nejúspěšnějších kolumbijských zpěváků Carlos Vives.

K očekávaným událostem patří také soutěž o titul královny moře, které se účastní kandidátky různých krajů země. V průběhu tzv. večírku fantazie předvádí nejnovější tvorbu místních módních návrhářů, když se promenádují po mole v krásných šatech hýřících všemi barvami. Kromě své krásy však musí prokázat také svou zručnost a schopnosti v různých disciplínách vodních sportů.

Na návštěvníky Santa Marty toho však čeká ještě mnohem více. Připraveny jsou například průvody vozů či lodí, těšit se můžete také na folklórní průvod probíhající letos pod heslem Za záchranu identity.

Vzhledem k oslavě kulatých narozenin města organizátoři připravili i řadu novinek. Tou nejvýraznější je gastronomický festival, který zájemcům představí ty nejvybranější delikatesy místní kuchyně. Dalším lákadlem je akce nazvaná Fotomaratón, jejímž cílem je ukázat, jak se Santa Marta a především její historické centrum v průběhu let změnili.

Zároveň bude probíhat i řada diskusních fór o budoucnosti města, jeho identitě či životním prostředí. Specifický kreativní a naučný program zabaví i ty nejmenší.

Bezpochyby jsou tak tyto dny ideální dobou do města zavítat. Skvělá podívaná, zábava a radost místních lidí, stejně jako krása krajiny, slunce, pláže, prostě kouzlo Karibiku, si všechny lehce získá. Navíc privilegovaná poloha na pobřeží moře a u pohoří Sierra Nevada de Santa Marta nabízí různé alternativy jako je Národní park Tayrona s jedněmi z nejkrásnějších a nejexotičtějších pláží Kolumbie nebo zmíněné pohoří s nejvyššími horami na pobřeží moře na světě, kde se můžete setkat s komunitami původních indiánských obyvatel. I mimo slavnosti oblíbená turistická destinace je třetím nejdůležitějším centrem kolumbijského Karibiku a jedním z hlavních přístavů země.

Kompletní program slavností naleznete na stránce: fiestadelmar.com.co.

Další zdroje: ElInformador.com.co, Caracol.com.co, MetroCuadrado.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Bogota pořádá Festival nezávislého filmu

Pod zkratkou IndieBo a pod heslem Kultura je to, co děláš, a to, co vidíš byl 16. července zahájen vůbec první ročník Festivalu nezávislého filmu Bogoty. Jedinečná akce pro milovníky sedmého umění se protáhne až do 26. července a nabídne ty nejnovější celovečerní i krátkometrážní snímky fikce, ale i dokumenty.

Primárním cílem IndieBo je představit režiséry a díla na základě zcela nezávislého výběru, který nepodléhá oficiálním proudům současné kinematografie. Zároveň chce akce vytvořit prostor pro dialog a výměnu názorů mezi inovativními a avantgardními umělci, režiséry i samotným kolumbijským publikem.

V programu figuruje řada filmů, které v poslední době získaly důležitá ocenění na světoznámých filmových festivalech v Benátkách, Torontu, Cannes či Berlíně. Celkem festival nabídne více než 90 snímků z 31 zemí světa, včetně 49 latinskoamerických premiér. Projekce přitom nebudou probíhat jen v kinosálech a divadlech, ale také v parcích či jiných scénách pod širým nebem v různých částech města.

Zahájení ve velkém stylu zajistila národní premiéra kolumbijského filmu Země a stín (La tierra y la sombra) režiséra Césara Aceveda, oceněného na letošním filmovém festivalu v Cannes. Příběh zasazený do kraje Údolí řeky Caucy s místními herci přenáší diváka do tvrdého prostředí plantáží cukrové třtiny a jedné rodiny silně ovlivněné nezastavitelným pokrokem a drancováním přírodních zdrojů.

Promítané filmy jsou rozděleny do různých kategorií. Ta hlavní nazvaná Ohnisko (Foco) přináší i film The Wannabe, snímek napsaný a režírovaný Nickem Sandowem, který bude na festivalu osobně přítomen.

Velký zájem se dá očekávat také o exkluzivní kolumbijskou premiéru filmu The Look of Silence, vítězného filmu festivalů v Benátkách, Curychu či Berlínu, který zachycuje příběh rodiny zasažené genocidou v Indonézii. Snímek zařazený v rámci Speciálních představení bude na základě prosby režiséra Joshuy Oppenheimera uveden s jeho předešlým dílem, nominovaným na Oskara, The Act of Killing.

Šokující je taky dokument nazvaný The Wolfpack pojednávající o bratrech, kteří žijí odděleni od společnosti a učí se o vnějším světě prostřednictvím sledování filmů.

K dalším lákadlům patří film Tangerine Seana Bakera, který přijel do Kolumbie představit toto své dílo vyprávějící o životě dvou transexuálních prostitutek v Los Angeles. Zajímavý je snímek, zařazený do kategorie IndieBow, taky tím, že byl celý natočen iPhonem 5s.

Samozřejmě chybět nebude ani kolumbijská tvorba. Kromě zmíněného snímku Země a stín je Kolumbie zastoupena šesti filmy, mezi kterými vyniká například debut zpěvačky Adriany Lucíaové, která se vydává na hudební cestu poznat kořeny hudby, která ovlivnila její vlastní tvorbu.

I filmy založené na strachu budou mít svůj prostor a to v kategorii Půlnoc (Media Noche), která pro milovníky hororů nabízí odvážný španělský snímek Mrtvola Anny Fritzové (El cadáver de Anna Fritz). Také děti se mohou těšit na svou vlastní kategorii IndieKids, speciální prostor pro ty nejmenší, letos zaměřený na animaci.

Zároveň se zájemci mohou zúčastnit řady akademických besed a setkání s pozvanými režiséry. IndieBo je tak hlavně ukázkou toho, že i snímky z různých zemí mohou přinášet univerzální příběhy, které inspirují, motivují a otevírají nové perspektivy.

Celý program a více informací o jednotlivých snímcích i vstupenkách naleznete na stránkách festivalu: indiebo.co.

Další zdroje: ElEspectador.com, BarriosYvecinos.com.co,

Město Medellín se ladí na poetickou vlnu

Již 11. července bude v 16 hod v městě věčného jara zahájen Mezinárodní festival poezie, který patří k těm nejočekávanějším akcím roku a nejdůležitějším literárním festivalům na světě. Letos je navíc výjimečný už jen tím, že slaví své 25. narozeniny. A samozřejmě je chce oslavit ve velkém stylu, takže se návštěvníci mohou těšit na více než 90 básníků z celkem 42 zemí světa.

Do více než stovky veřejných čtení básní a rozprav s autory, které budou v Medellínu probíhat až do 18. července, se zapojí řada uznávaných kolumbijských, ale i zahraničních literárních osobností.

Významná je například návštěva egyptského básníka Mohameda Salmawyae, jehož dílo předeslalo Arabské jaro, nebo vystoupení Manlia Arguety ze Salvadoru. K dalším očekávaným hostům patří Australan Samuel Wagan Watson, který je držitelem ceny pro mladé indiánské autory za svůj jedinečný způsob zpracování tématu kolonizace své země. V Medellínu bude k vidění také Hanan Awwad, původem z Palestiny, který působí jako básník, akademik a aktivista za obranu palestinského lidu, nebo Slovinec Ivo Svetina, básník, dramaturg, překladatel a autor knih pro děti. Evropu bude reprezentovat také spisovatelka Marry A. Somby, původem z národa Sami, autoktonního národa žijícího v severní části Norska. Neméně důležitá je přítomnost Ayo Ayoola-Amale z Nigérie, která přispěla ke vzdělání a hledání míru ve vlastní zemi, tolik zasažené náboženskými konflikty.

Z místních umělců je možné vyzdvihnout přítomnost Giovanniho Quessepeho, vítěze letošního prvního ročníku soutěže o Světovou cenu poezie René Char, pojmenované po významném francouzském básníkovi. Uznávaný básník kraje Antioquia Juan Manuel Roca mimo jiné nabídne i workshop poezie a v pozadí nezůstanou ani zástupci původních indiánských národů Kolumbie.

Festival se od samého počátku prezentuje i jako prostor, který prostřednictvím poezie přispívá k hledání míru a klidného vzájemného soužití. Není se čemu divit, když v době, kdy se v roce 1991 odehrával první ročník, bylo město Medellín ovládané drogovým kartelem a zažívalo jeden z nejkrvavějších roků vůbec. I na tuto dobu, stejně jako na celou historii festivalu, vzpomíná kniha Nemožné uskutečněno (El imposible realizado) básníka Fernanda Rendóna. Ono právě tehdejší situace svedla dohromady básníky časopisu Prometeo, kteří se rozhodli uspořádat festival poezie jako protiváhu kolektivního strachu.

V průběhu let se ale okolnosti změnily. V roce 2006 byl festival oceněn Alternativní Nobelovou cenou za mír za svůj pozitivní sociální a kulturní vlivu na současnou společnost a o tři roky později pak i prohlášen národním kulturním dědictvím. Za čtvrt století své existence se festivalu zúčastnilo více než 1300 básníků ze 165 národů světa.

Souběžně s hlavní částí festivalu probíhají ještě další akce, které se v průběhu let staly jeho nedílnou součástí. V souvislosti s mírovými rozhovory vlády s povstaleckou skupinou Farc v kubánské Havaně se letos koná v pořadí II. Světová vrcholná schůzka poezie za mír a usmíření v Kolumbii, která přináší konference a rozpravy básníků i odborníků z různých koutů světa.

Dále se koná například Mezinárodní škola poezie, Setkání mladých básníků světa nebo Mezinárodní setkání překladatelů poezie. Doprovodný program zahrnuje také koncerty rocku a rappu, různé umělecké a fotografické výstavy a v úvodní den se představí i folklórní balet kraje Antioquia. Všechny akce festivalu jsou volně přístupné a zdarma.

Více informací naleznete na webové stránce festivalu: www.festivaldepoesiademedellin.org.

Další zdroje: ElTiempo.com (foto 2), ElMundo.com (foto 3), Semana.com.

V Leticii proběhne Festival amazónských národů

V polovině července se zástupci tří zemí amazónského regionu, tedy Kolumbie, Brazílie a Peru, pravidelně setkávají v Leticii, hlavním městě kolumbijského kraje Amazónie, aby oslavili bratrství svých národů. Od 15. do 20. července se zde totiž již od roku 1987 koná mezinárodní festival, jehož cílem je ukázat, že v oblasti Amazónie neexistují hranice a všechny zdejší národy jsou jednou velkou rodinou.

Během pěti dnů plných zábavy bude k vidění to nejlepší z umění, kultury, tradic i zvyků jednotlivých amazónských národů, ale také ženská krása nebo třeba sport. Jedinečnou podívanou doplní i delikatesy místní kuchyně.

V rámci jednotlivých večerů má postupně každá země prostor představit tisícům diváků svůj folklor, kreativitu i talent a zároveň potvrdit společnou amazónskou identitu. Ze sportovních aktivit se pořádá například mezinárodní soutěž v kanoistice na řece Amazonce, nebo triatlon pralesem, těžká zkouška fyzické zdatnosti vzhledem k náročným místním podmínkám. A nechybí ani fotbal.

Další nedílnou součástí festivalu je průvod mládeže, který prochází ulicemi Leticie v doprovodu hudebních skupin, účastníci tančí a předvádí další kousky. Poslední den festivalu pak patří vojenskému průvodu, ve kterém jsou zastoupeny všechny tři země. Stejně tak každá z nich vysílá jednu kandidátku, která se účastní soutěže o korunku amazónské královny krásy. Už v průběhu národních večerů dívky předvádí nejen svou krásu, ale především umělecké schopnosti vlastní komunitě, kterou reprezentují. V průběhu slavnostního ukončení festivalu je pak zvolena a korunována vítězka.

Akce chce nejen propagovat amazónskou jednotu a solidaridu, ukázat místní přátelství a respekt, ale také posílit vzájemnou spolupráci, chránit zdejší biodiversitu a zachovat odkaz Amazónských národů a celé oblasti, která bezesporu patří k světovému dědictví lidstva. Festival zároveň znamená pro místní, včetně indiánských komunit, důležitou reklamu a ekonomické prostředky.

Město Leticie se nachází asi hodinu a půl letecky od hlavního města Bogota v jedinečném a strategickém místě na hranici Kolumbie, Brazílie a Peru. Zejména díky bezpečnosti a dobré přístupnosti je primární vstupní bránou do oblasti Amazónského deštného pralesa z kolumbijské strany. V městě samotném se mísí různé vlivy a kultury, pyšní se svým přírodním a kulturním bohatstvím, uznávaným i na mezinárodní úrovni, zároveň je ale i důležitým ekonomickým, akademickým a sportovním centrem.

Zdroje: Sinic.gov.co, LeticiaHoy.com, PortalLeticia.com. Foto 1, foto 2-3.

San Basilio de Palenque – kousek Afriky přímo v Kolumbii

Na mapě země velké jako je Kolumbie byste tuto vesničku hledali jen těžko. Přesto stojí Palenque de San Basilio se svými přibližně 3 500 obyvateli za návštěvu, protože nabízí jedinečnou možnost poznat kulturu a tradice Afrokolumbijců, potomků původních afrických otroků dovezených na kontinent v době španělské nadvlády. Místo se nachází na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar, pouhých 55 km jihovýchodním směrem od města Kartagena, které bylo hlavním přístavem pro španělské dobyvatele.

Zpočátku nebylo Palenque nijak výjimečné, samotný výraz palenque totiž označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci ve zdejších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště a úkryt před svými pronásledovateli. Ze všech původních komunit se do dnešní doby zachovalo pouze San Basilio, malá komunita, kterou dle historických záznamů založil uprchlý otrok Benkos Bikohó. Dnes stojí socha zakladatele na hlavním náměstí a připomíná, že Palenque je považováno za první svobodné městečko v Latinské Americe.

Díky dlouhodobé izolaci Palenque dodnes podává svědectví o africkém kulturním bohatství a tradicích na latinskoamerickém kontinentu. Místy se tak turisté cítí více v Africe než v Kolumbii. Tento jedinečný kulturní prostor figuruje i na seznamu nehmotného dědictví lidstva pod hlavičkou Unesco.

Součástí kulturního odkazu jsou společenské, náboženské, ale třeba i lékařské zvyklosti, stejně jako hudební a ústní lidová tradice. Významnou součástí kultury, ve které se mísí různé spirituální a kulturní systémy, jsou pohřební obřady zvané lumbalú, které shromažďují celou komunitu u devítidenního rituálu na počest zemřelého.

Nejen kolektivní slavnosti a svátky, ale i běžné každodenní a volnočasové aktivity obvykle doprovází hudba. Ta je veselá a vyjadřuje se různými tanci jako je púyala, son palenquero nebo mapalé, asi nejuznávanější místní tanec, založený na rychlých pohybech boků a ramen.

Dnes vznikají i nové rytmy, například son del negro, son palenquero de sexteto, které vnáší do afrických tónů i cizí prvky, mimo jiné třeba ty kubánské, které se do oblasti dostaly na počátku 20. století v době, kdy Kubánci pracovali na tamějších cukrových plantážích.

Místní obyvatelé mají také svůj vlastní jazyk, tzv. palenquero. Jedná se o jedinou přeživší kreolskou řeč kombinující španělskou slovní zásobu s gramatickými charakteristikami jazyků bantu, tedy původních afrických jazyků. Od čisté španělštiny se však liší natolik, že mu běžní Kolumbijci sami nerozumí a ve vesnici už jím mluví jen zhruba polovina obyvatel. Jazyk byl nově zaveden i v místních školách, aby zcela nevymizel.

Základem společenské organizace komunity jsou skupiny zvané ma-kuagro, založené na silné vnitřní solidaritě. Jednotliví členové mají svá práva a povinnosti i k ostatním členům a společně vykonávají každodenní úkoly i organizují společné události.

Vůbec nejlepším obdobím k návštěvě tohoto zajímavého místa jsou dny kolem 12. října, kdy se zde pořádá každoroční Festival bubnů a kultury. Pokud byste však neměli dostatek času, se zástupci této komunity se můžete setkat i přímo v městě Kartagena. Ženy oblečené v pestrobarevných šatech prodávající ovoce a sladkosti jsou často právě z Palenque, říká se jim palenqueras a poznáte je i podle nádob s ovocem, které nosí na hlavách. Mezi typické sladkosti pak patří třeba cocadas z kokosu či koule z arašídů. Unikátní jsou také krásné místní panenky.

V současné době je tento výjimečný kulturní prostor bohužel ohrožen jak ekonomickými změnami, které ovlivňují místní výrobu, tak i ozbrojeným konfliktem. Mimo svou vesnici obyvatelé taky často čelí rasové diskriminaci.

Zdroje: Unesco.org, Colombia.travel2backpackers.com. Foto 1, foto 2foto 3, foto 4-a, b, c.

Město Cali zve na Mezinárodní festival baletu

Taneční soubory první kategorie z Evropy, Latinské Ameriky i Spojených států budou k vidění na již devátém ročníku Mezinárodního festivalu baletu. Tato významná taneční událost probíhá vždy na začátku června v Cali, tedy městě, které se v průběhu let stalo skutečným centrem tance Latinské Ameriky, a to nejen salsy. Samotný festival se společně s obdobnými festivaly na Kubě (Mezinárodní festival baletu v Havaně) a v Mexiku (Cervantino) řadí mezi nejvýznamnější taneční setkání svého druhu na celém kontinentu.

Ve dnech 7. až 14. června se tak Cali opět promění v jednu velkou ukázku moderního baletu i tance a jedinečné umělecké kreativity. Ústředním tématem letošního ročníku je radost. Proto bude zahajovací ceremoniál probíhat v rytmu akordů Deváté Beethovenovy symfonie, konkrétně jeho Ódy na radost.

Slavnostní úvodní představení na jednom z hlavních náměstí města i následné ukončení festivalu v divadle pod širým nebem los Cristales se stávají masovými akcemi s účastí i více než 15 tisíc diváků.

Ostatní vystoupení se budou odehrávat v místních divadlech v historickém centru města, ale i jinde na alternativních scénách na náměstích či v parcích. Akce tak naplňuje svůj hlavní cíl, tedy přiblížit toto taneční umění širší veřejnosti. Zároveň však i náležitě propaguje město, které je v baletních kruzích uznávané díky vysokým uměleckým kvalitám Kolumbijského institutu klasického baletu, známého pod svou zkratkou Incolballet. Soubor byl založen, stejně jako samotný festival, paní Glorií Castro.

Festival se od svého počátku vždy pyšní účastí důležitých baletních souborů i osobností. Hlavním hostem devátého ročníku je bezesporu kubánská baletka a přední tanečnice Národního baletu Kuby Viengsay Valdés, která je kritikou považována za jednu ze čtyř nejlepších současných tanečnic světa. Vystoupí již na zahajovacím ceremoniálu s ukázkou z klasického díla Carmen. V divadle jí pak diváci uvidí v Labutím jezeru, tedy v jedné z jejich nejskvostnějších interpretací.

Návštěvníci se mohou dále těšit na italský taneční soubor San Carlo di Napoli nebo tanečníky z německého Magdeburgu. Argentinka Brenda Angiel překvapí svým leteckým tangem, nizozemský soubor Samandhi Dance Company zase členy indického původu. Mexiko bude zastupovat taneční skupina Moving borders, z USA přijede Evidence Dance Company, která se zaměřuje na integraci tradičního afrického tance s moderní choreografií a mluveným slovem.

Další hosté dorazí z Uruguaye nebo Čile. Prostor samozřejmě dostanou i domácí kolumbijské baletní školy. Zmiňovaný hostitelský soubor Incolballet uvede premiéru svého představení Ritmo Ostinato, inspirovaného hudbou Pacifiku.

Nedílnou součástí festivalu je i akademický doprovodný program, v rámci kterého pohovoří například argentinský choreograf Julio Bocca nebo Roger Salas, obávaný kritik španělských novin El País. Kubánský historik Miguel Cabrera nabídne vzdělávací workshopy v různých částech města.

Letos se navíc vůbec poprvé některé ze zahraničních souborů předvedou i mimo Cali, když zavítají do Bogoty a Roldanilla, konkrétně jde o zástupce USA, Nizozemí, Itálie, Kuby a Německa.

Kompletní program naleznete na stránkách: www.festivalinternacionaldeballet.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, NoticiasCaracol.com. Foto.

Jedinečný festival kolumbijské andské hudby

Má jen 25 tisíc obyvatel a ani mnozí Kolumbijci o něm neslyšeli, zdejší festival je však nedílnou součástí národního kulturního bohatství. Městečko Ginebra nedaleko města Cali, hlavního města kraje Údolí Caucy, se každoročně na konci května či na počátku června mění v centrum autentických andských melodií, tradic i kultury. Koná se zde totiž soutěžní Festival Mono Núňez, povinná zastávka pro hudebníky, skladatele, autory a všeobecně milovníky andských rytmů.

Tento i mezinárodně uznávaný festival se svým jménem odkazuje na hudebníka Benigna Núňeze Moyu, který z města pocházel a byl tehdejším národním hudebním symbolem. Až do jeho úmrtí v roce 1991 taky festival pravidelně zahajoval.

Letošní již 41. ročník opět do Ginebry přivede ty nejlepší kolumbijské interprety a to ve dnech 4. až 7. června. Zahajovací koncert však proběhne už 3. června v podání vítězů festivalu loňského roku.

Původně vznikl festival jako místní hudební soutěž, která však měla takový úspěch i pozitivní ohlas u široké veřejnosti, že se její organizátoři rozhodli v započatém projektu pokračovat s cílem zachovat, podpořit a rozšířit andskou hudbu. Na počátku se soutěže účastnili především amatérští milovníci andských tónů, nicméně dnes jsou to hlavně studenti a absolventi hudebních akademií země, především z kolumbijských krajů pásma And (Antioquia, Boyacá, Caldas, Risaralda, Tolima). Během čtyř dnů se na pódiích interpreti utkávají ve dvou základních kategoriích a to vokální a instrumentální. V obou kategoriích se taky soutěží o nejlepší zcela novou vlastní tvorbu.

V průběhu let se tak festival stal důležitou platformou, na které zahajuje svou uměleckou kariéru řada mladých talentů. Vítězové soutěžních kategorií pak často bývají mezi nominovanými na cenu Grammy Latino. Z dnes mezinárodně uznávaných umělců prošly scénou festivalu například María Isabel Saavedra, Sandra Esmeralda Rivera nebo Delcy Janeth Estrada.

Díky zájmu publika došlo k rozšíření původní soutěžní části a vznikl tak Festivalu na náměstí. Na této velké lidové slavnosti pod širým nebem se v rámci koncertů představují jak vítězové předešlých ročníků, tak i speciálně pozvaní hoste včetně místních symfonických orchestrů a skupin. Navíc v okolí hlavní scény probíhají doplňková folklórní a divadelní vystoupení, výstavy hudebních nástrojů a uměleckých výrobků. Najdete zde i ukázky místních gastronomických specialit.

Jako protiváha silného zastoupení akademické sféry v soutěži se zrodilo Setkání autochtonních vyjádření, tedy prostor pro tradiční umělce a skupiny vesničanů, potomků černochů a původních indiánských obyvatel. Aby se návštěvníci mohli s umělci setkat přímo, konají se na malých komorních scénách Koncerty s dialogem.

Řada účastníků festivalu pak na základě této zkušenosti založila i ve svých oblastech soutěže, setkání a festivaly podporující rozvoj nádherných andských melodií, které tvoří součást hudebního bohatství země a zachovávají místní kulturní identitu.

Oficiální stránky festivalu: funmusica.org (foto). Další zdroje: Viajala.com.co, Colombia.travel.

Kolumbie sklízí úspěch na Filmovém festivalu v Cannes

Letošní 68. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes se stal mezníkem v kolumbijské kinematografii. Přinesl totiž důležité ocenění kolumbijskému režisérovi Césaru Augustu Acevedovi, který za svůj celovečerní snímek La Tierra y la Sombra (Země a stín) získal od odborné poroty cenu Camera d’Or, udělovanou za nejlepší debut. Nezávisle na tomto hlavním úspěchu byl film oceněn také společností autorů a publikem.

Snímek, uvedený v rámci sekce Týden kritiky, vypráví příběh kolumbijského farmáře, který opustil před let svůj domů, ale nyní se vrací do rodného kraje v údolí Cauca, aby strávil poslední dny života se svým umírajícím synem. Stará se tak o něj, zatímco jeho žena a snacha pracují na poli s cukrovou třtinou.

Pocity ve filmu často předbíhají vyprávění, které postupuje jen pomalu, aby umožnilo hlavním hrdinům uvědomit si své vlastní emoce. Jedná se o poetické dílo, kdy protagonisté moc nemluví, protože vlastně žijí uzavřeni jak na daném místě, tak ve svých citech.

Samotný autor, který začal na filmu pracovat už v průběhu studií na univerzitě, chtěl dle vlastních slov ukázat, co zažívá osoba, která se vrací na dobře známé místo, které se však mezitím výrazně změnilo. Zároveň je to příběh boje za posílení vzájemných vztahů v rámci rodiny a boje proti podmanivé síle pokroku, která se snaží zničit původní prostředí.

Poté, co Acevedo převzal cenu z rukou amerického herce Johna C. Reillyho, věnoval své ocenění nejen své rodině, ale taky všem kolumbijským vesničanům. Zvláštní poděkování patřilo i jeho pracovnímu týmu a porotě v čele s francouzskou herečkou Sabine Azema.

Cílem je teď film dostatečně propagovat tak, aby ho vidělo co nejvíce lidí. Sám Acevedo se chce vrátit do Kolumbie a pokračovat v psaní nového filmu zaměřeného na dopady násilí v Kolumbii. Jak zmiňují důležité osobnosti světa filmu, zásadní přínos Aceveda spočívá v tom, že se snaží udělat filmy lidštější, vzdálit se od myšlenky, že u filmu nepotřebujeme nic prožívat ani myslet, ale pouze se bavit.

Kromě vítězného filmu se festivalu účastnily i další snímky, konkrétně Alias María a El abrazo de la serpiente (Objetí hada), a projekt El concursante (Soutěžící).

Zdroj: ElTiempo.com (foto1). Foto2.

Festival v rytmu vallenato

Kolumbie je v mnoha ohledech rozmanitou zemí, což platí i o hudební oblasti. K tradičním hudebním žánrům země patří také vallenato, lidová hudba kolumbijského Karibiku. A aby toto kulturní dědictví nevymizelo, před téměř padesáti lety vznikl festival, který tradici nejen zachovává, ale nadále rozvíjí a propaguje jak v rámci národních hranic, tak i na mezinárodní úrovni.

Jelikož má tato hlavní společenská událost města Valledupar, ležícího na severu země, odrážet kouzlo oblasti, kde mýty, zvyky, ale i samotný život den za dnem inspirují nové melodie a slova písní vallenato, oficiálně je festival známý jako Festival vallenatské legendy.

Letošní 48. ročník se koná ve dnech 28. dubna až 2. května, i když některé aktivity a soutěže probíhají již dříve. Jednou z nich je i soutěž Děti kreslí Festival vallenata pro děti ve věku 8 až 12 let nebo tradiční průvod jeepů Willys, tentokrát na počest dynastie Lópezových. Právě tomuto významnému místnímu klanu, ze kterého pochází řada důležitých představitelů a ikon vallenata, letos festival vzdává poctu. Připraveny jsou také fóra a besedy tématicky zaměřené na přínos uvedené rodinky k místnímu folklóru a autentické hudbě.

Oficiální zahájení je nicméně naplánováno až na večer 29. dubna a počítá se i s účastí prezidenta republiky, pana Juana Manuela Santose. Vrcholem večera je pak představení, ve kterém se spojí hudba, kultura i folklór a na které je vstup zcela zdarma.

V rámci festivalu následně probíhají vystoupení a koncerty, ale hlavně soutěže o titul krále v různých kategoriích. Soupeří mezi sebou jak děti a mládež, tak i profesionální a amatérští muzikanti, kteří se svými tahacími harmonikami interpretují vallenatské hity, ale prezentují i svou vlastní zcela novou tvorbu.

V odpoledních hodinách bývají na programu průvody tzv. piloneras, pouliční tance dvojic inspirované domácími pracemi, zejména těmi spojenými s přípravou kukuřice. Výraz „el pilón“ totiž označuje kuchyňský nástroj, který se k oddělování kukuřičných zrn používal.

O významu této akce vypovídá i fakt, že se každým rokem účastníci mohou těši na vystoupení mezinárodně uznávaných zpěváků. Letos na festivalu zazpívá například známý americký zpěvák z portorickými kořeny Marc Anthony nebo zpěvák a nositel několika cen Grammy Juan Luis Guerrera z Dominikánské republiky. Z Venezuely na festival zavítá hudebník, skladatel, zpěvák i producent Franco de Vita.

Organizátoři tak srdečnou zvou k návštěvě festivalu všechny, kteří by chtěli poznat tento jedinečný hudební styl a jeho rytmy, tedy paseo, merengue, puya a son. Tradiční hudební nástroje, které k vallenatu neodmyslitelně patří, zahrnují kromě akordeonu také bubínek držený v ruce a nástroj guacharaca (škrabka udávající rytmus). I text hraje důležitou roli. Hudba vallenato odráží mísení evropské, africké a původní indiánské kultury a mívá mimořádný ohlas i na mezinárodní hudební scéně.

Oficiální stránka festivalu: www.festivalvallenato.com. (Foto 1, 3.)

Další zdroje: ElEspectador.com, ElEspectador.com-2, ElHeraldo.co. Foto 2.

Evropská filmová tvorba na festivalu v Kolumbii

Festival evropského filmu známý pod názvem Eurocine se v Kolumbii pořádá každoročně již od roku 1994. I když v letošním ročníku 2015 Česká republika své zastoupení v programu nemá, návštěvníci se mohou těšit na přibližně pět desítek ukázek tvorby z celkem 17 evropských zemí, konkrétně Německa, Rakouska, Belgie, Dánska, Španělska, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lotyšska, Litvy, Norska, Nizozemí, Polska, Portugalska, Spojeného království a Jugoslávie.

Kinematografický svátek věnovaný tomu nejlepšímu z tzv. Sedmého umění, jak bývá kinematografie označována, začíná 15. dubna v hlavním městě Bogotě. Svou okružní jízdu Kolumbií pak zakončí o měsíc později ve dnech 14. až 17. května ve městě Manizales poté, co zavítá například do měst Medellín či Cali. Navštíví také řadu menších měst jako je Bucaramanga, Neiva, Pereira nebo Pasto v rámci snahy přiblížit evropský film široké veřejnosti.

Eurocine nabízí milovníkům filmu setkání se současnou i klasickou tvorbou starého kontinentu a je tak výjimečnou příležitostí poznat evropské kulturní bohatství. Prezentuje evropské ideály i osobité zvláštnosti jednotlivých zemí a ukazuje celou paletu emocí, ale také běžné každodenní situace či strachy.

Jelikož letos proběhne už 21. ročník, organizátoři slibují vnést do této tradiční akce novou energii. Každý film byl pečlivě vybrán tak, aby přesně zapadal do programu rozděleného do několika sekcí. Snahou je zároveň vyvrátil obyklou představu o chladné a tématicky hutné evropské tvorbě. Naopak, festival chce ukázat evropský humor a vřelost. I z tohoto důvodu bude mít žánr komedie letos svůj vlastní prostor a výhradní sekci.

Celovečerní snímky – novinky, které se v kolumbijských kinosálech objeví vůbec poprvé, jsou zařazeny do Oficiální sekce. V té se diváci mohou těšit například na dánský film Northwest Michaela Noera, lotyšský snímek Sapnu Komanda 1935, norské drama Victoria nebo polemický německý film Stations of the Cross.

Ani v tomto roce nebude chybět část vyhrazená krátkým filmům, založená na výběru snímků nominovaných v rámci různých evropských festivalů. Mezi divácky nejoblíbenější pak patří sekce Klasického filmu, kde se letos představí třeba legendární britský snímek Alfie režiséra Lewise Gilberta z roku 1966 nebo Čarodějná láska z roku 1986 španělského režiséra Carlose Saury.

Roli čestného hosta bude mít Dánsko, které patří k průkopníkům animovaného filmu a tedy i k zemím s největším počtem těchto snímků. Nicméně Dánsko bylo letos zvoleno zejména s cílem ocenit nejnovější úspěchy režisérů jako Lars von Trier a filmů Heaven (2010) či A Royal Afair (2013), které získaly prestižní cenu Oskar.

Více informací a celý program naleznete na oficiálních stránkách festivalu: festivaleurocine.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, ElPais.com.co.