V těchto dnech probíhají nejen ve světě umění speciální oslavy významného výročí kolumbijského nejslavnějšího malíře a sochaře, Fernanda Botera. V úterý 19. dubna totiž oslavuje tento výjimečný umělec již 90. narozeniny. Některé kulturní a vzdělávací instituce se proto rozhodly připomenout jeho život a vzdát poctu jeho práci několika výstavami, debatami a projekcemi.
Například Muzeum kraje Antioquia uspořádalo slavnostní program, v průběhu kterého byla zahájena výstava s názvem Botero 90 let. Proběhla také světová premiéra koncertu Suite Botero v podání místního symfonického orchestru. Po celý týden pak bude Muzeum Antioquie i bogotské Muzeum Botera sdílet na sociálních sítích díla tohoto umělce, která mají ve svých sbírkách. Zájemci se mohou zúčastnit akademické besedy o významu Botera pro Kolumbii, semináře o umělcově životě na pozadí změn ve společnosti, kultuře i politice, ale také dalších besed s místními kurátory. Samotný umělec však oslaví toto významné životní jubileum se svou rodinou v Monaku, kde momentálně pobývá a má i jednu ze svých uměleckých dílen.
Luis Fernando Botero Angulo se narodil v roce 1932 v Medellínu, druhém největším kolumbijském městě a hlavním městě kraje Antioquia. Malovat začal, když mu bylo 14 až 15 let a i ve svých 90 letech se stále umělecké činnosti věnuje. Je prakticky nemožné zjistit, kolik děl za svůj život vytvořil. Podle jeho dcery Liny Botero jejich počet ale určitě překračuje dva tisíce.
Boterova tvorba je známá na celém světě zejména jeho zálibou pro nepředvídatelné detaily a jakoby groteskně obezními a napuchlými tvary, postavami, předměty. Charakteristická je kreativita, jednoduchost, jemná barevnost a smyslnost jeho děl. Boterův vědomě naivní styl navozuje jakousi delikátní rovnováhu mezi humorem a kritikou společnosti a mezi uměním a politikou. Ostatně v jeho obrazech se zrcadlí sociální, kulturní i politická problematika jak jeho rodného kraje Antioquia, tak celé Kolumbie. Nicméně umění a realita jsou pro něj dva rozdílné světy, jeho tvorba v první řadě oslavuje život, je estetická a krásná.
Odborníci na život Botera přikládají jeho obrovský úspěch i v zahraničí kombinaci talentu, tvrdohlavosti a oddanosti. Celý život pracoval sám, nepatřil k žádné skupině ani umělecké škole. Počátky Boterovy kariéry však jednoduché nebyly, dlouhé roky čelil odmítnutí, kritice i chudobě, protože se snažil prosadit svůj vlastní umělecký styl. Dnes je však situace jiná. Jeho sochy byly vystaveny již ve více než 20 velkých městech, včetně New Yorku. Na konci dubna se chystá otevření první ze tří výstav plánovaných v Japonsku.
Svůj styl našel umělec v roce 1957, když maloval zátiší s mandolínou (Naturaleza muerta con mandolina). Otvor v mandolíně tehdy nakreslil velmi malý a sám sebe se začal ptát, proč tento disproporční detail přináší do obrazu nové dimenze. Díky kontrastu mezi monumentálními tvary a přehnanými malými detaily vznikl originální nový svět. Botero studoval také díla velkých mistrů historie umění jako byl Velázquez, Vermeer, Goya, Matisse, Piero della Francesca, Caravaggio, Zurbarán, Giacometti, Picasso, Il Giotto, Rubens a další.
Umělec je zároveň velkým filantropem. Své rodné zemi, ale také USA, Venezuele či Mexiku daroval dohromady více než 700 svých děl. V Muzeu Botera v kolumbijském hlavním městě můžete vidět 123 jeho prací, vytvořených v letech 1980 až 1990, a 85 děl, která byla součástí Boterovy soukromé sbírky. Jedná se o kousky umělců světového formátu, mezi nimi, například Pablo Picasso, Claude Monet, August Renoir, Joan Miró či Max Beckmann. Místní tisk tehdy označil tento Boterův počin za největší dárek, který kdy Kolumbijec své zemi věnoval.
Zdroje: Semana.com, RadioNacional.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.
První série podcastů s názvem Pohádkový guláš je sice určena především dětem krajanů v zahraničí, ale jistě se u něj pobaví i leckterý dospělý. Jedná se o známé pohádky, vyprávěné tak trochu jinak. Vypravěčem je totiž teta Ája z pouště, které při tvorbě zamotaných příběhů pomáhají právě české děti, ať již jsou ve světě kdekoli. Díly mají délku 15 – 20 minut.
Asocheca společně s Velvyslanectvím ČR v Bogotě zvou všechny zájemce k účasti v jubilejním 50. ročníku Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2022. Jedná se o jednu z největších a nejstarších výstav dětské výtvarné tvorby na světě. Akce vznikla v roce 1967 k uctění památky dětských obětí z české obce Lidice, zavražděných německými nacisty, a všech dalších dětí, které zahynuly ve válečných konfliktech. Tato původně národní výstava se v roce 1973 stala výstavou mezinárodní.
Každý rok nese výstava unikátní téma, volené Památníkem Lidice ve spolupráci s UNESCO. V roce 2022 oslaví padesát let od svého vzniku Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. V České republice se navíc v průběhu roku setkají muzejníci z celého světa na Generální konferenci ICOM – Mezinárodní rady muzeí. Pro letošní rok bylo tedy stanoveno téma MUZEUM. Děti se při tvorbě mohou inspirovat například nejrůznějšími sbírkami, které se v muzeích shromažďují, galeriemi se slavnými uměleckými díly, ale také muzei v přírodě, včetně botanických či zoologických zahrad. Muzeum je živoucím organismem se svou vlastní strukturou, na jehož chodu se podílí mnoho lidí, ale také návštěvníci. Děti mohou popřemýšlet i nad svými vlastními sbírkami pokladů, nad tím, jaké by bylo jejich vysněné muzeum, co by chtěli ukázat dalším generacím.
Od 9. září do 3. října probíhá již desátý ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby kolumbijského hlavního města, jehož ústředním tématem je letos „láska“. Tuto hodnotu budou v uvedených dnech šířit umělci z různých koutů světa v rámci 36 aktivit, které zahrnují koncerty a melodie rozličných žánrů, od byzantské hudby až po moderní styly.
Mezinárodní festival duchovní hudby Bogoty vznikl v roce 2012 na počest 50. výročí Druhého vatikánského koncilu. Pořádá se každoročně, je otevřen různým náboženstvím a jeho cílem je šířit světovou spiritualitu prostřednictvím duchovní hudby, a tím podporovat dialog, jednotu, respekt k rozmanitosti víry a kulturu míru. Koná se vždy v měsíci září a to po dobu 4 týdnů. Jednotlivé koncerty se odehrávají v nejreprezentativnějších místech kolumbijského hlavního města: kostelích, chrámech, divadlech, hudebních sálech, ale také na školách, univerzitách, ve věznicích či nemocnicích. Celých 70 % koncertů je přístupných zdarma. Festival doprovází také akademická agenda, která nabízí zajímavé konference, mistrovské dílny a debaty.
Festival iberoamerických kultur Ibérica probíhá od 19. do 29. srpna v Brně, Praze a Čechách pod Kosířem. Návštěvníci se mohou těšit, mimo jiné, i na atmosféru vášnivé hudby Jižní Ameriky.
V letošním roce slaví známý festival Jazz do parku (Jazz al Parque) již 25 let. Kvůli přetrvávající koronavirové pandemii se však oslavy přemístily z parku do virtuálního světa. Akce nazvaná Jazz mutante, pořádaná místním institutem umění, provází zájemce historií této bogotské kulturní události a ukazuje její vliv na rozvoj jazzu nejen v Kolumbii, ale i v celé Latinské Americe. Tento projekt tak nabízí široké veřejnosti jedinečné zážitky a zároveň je hudebním nástrojem a prostorem vzpomínek, který má přispět k dalšímu rozvoji tvorby a výzkumu tohoto hudebního žánru.
Nabídka zahrnuje například audiovizuální cyklus, který má 4 kapitoly dlouhé osm minut. Ty přináší podrobnosti o tvůrčí kariéře zpěvačky Giny Savino, klavíristy Nicoláse Ospiny, hudební skupiny Mula a flétnistky Any Maríe Oramas. Cyklus chce poukázat na to, že jazz je přirozeným nástrojem integrace s jinými hudebními jazyky. Na stránce najdete take sérii podcastů, vytvořenou ve spolupráci s rádiem Caracol. Jednotlivé díly seznamují s historií celého festivalu, který zobrazují nejen jako vitrínu pro propagaci jazzu, ale také jako událost schopnou měnit životy a být motorem pro kolektivní i individuální iniciativy různého typu. Můžete si poslechnout životní příběhy osobností, které se podílely na přeměně národního jazzu, o roli ženských zpěvaček na festivalu, nebo poznat kompletní hudební dráhu skupiny Big Band Bogotá.
Soubor deseti partitur Big Band Bogotá pak přináší podrobnosti o dráze této důležité kreativní laboratoře, která sdružuje řadu nejvýznamnějších skladatelů, hudebních aranžérů a interpretů jazzové scény Bogoty. Jedná se zároveň o zajímavou pomůcku pro domácí i zahraniční hudebníky a výzkumníky, kteří tak získávají přístup k dílům jako je El Puente od Antonia Arnedy, k symfonii Sinfonía Municipal IV od Edsona Velandii nebo skladbě Baila con el viento od Juana Sebastiána Monsalveho.
Květen tradičně patří kultuře potomků afrických otroků na kolumbijském území. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v zemi. Místní Ministerstvo kultury proto i letos připravilo zajímavý program, který má navzdory probíhající pandemii koronaviru a neutichajícím sociálním protestům připomenout odkaz potomků Afričanů v Kolumbii, jejich tradice, zvyky, ale také historii, boje za svá práva, aktuální problémy a realitu, ve které dnes tyto komunity žijí. Akce mají poukázat i na přínos afrokolumbijské populace při utváření kolumbijského národa a podpořit ocenění kulturní rozmanitosti země.
Na sociálních sítích dostanou prostor audiovizuální a zvukové práce, platforma Retina Latina pak nabídne speciální filmový program. Prvním z uvedených snímků je dokument Matachindé z roku 2014, který vypráví o vesničce Juntas de Yurumanguí v kraji Chocó. Právě tam se každoročně slaví velikonoční svatý týden daleko od náboženských autorit a tedy netradičně, s autonomií v náboženských praktikách. Divadlo Teatro Colón přináší na konci měsíce rappový koncert na oslavu 10 let existence hudební skupiny Kombilesa Mi, která spojuje městský rap s tradičními africkými rytmy a jazykem komunity palenqueros. K afro komunitám v zemi neodmyslitelně patří také tanec. Dne 28. května bude zahájen vzdělávací kurz s etnoedukativním zaměřením, určený pro kraje s největší přítomností afrokolumbijských komunit. Jedná se o kraje Údolí Caucy, Caquetá, Nariňo, Guaviare a Bolívar.
V rámci slavností mohou návštěvníci poznat pradávné tradice a zvyky, typická jídla a sladkosti, kulturní vyjádření, umělecké předměty, afro doplňky, ale třeba také tradiční medicínu, afro účesy, copánky a další symboly krásy. Již před pár měsíci navíc místní zahájili strategii nazvanou Objev Palenque, kdy se zaměřili na propagaci své kultury i digitální formou. V pátek 21. května se na Youtube bude v přímém přenosu vařit, o týden později se zájemci mohou naučit zaplétat copánky a následující den se zapojit do debaty o etnickém a komunitárním cestovním ruchu v oblasti. Účast na těchto akcích je zdarma, jen je potřeba se předem zaregistrovat (
Přímočarost a ostrovtip. Eliška Krausová-Chaves konkuruje osobitým stylem humoru, vypravěčským talentem i životním nadhledem svým slavným bratrům.
Eliška Krausová-Chaves (4. 5. 1946) je profesorkou francouzštiny na univerzitě v Bogotě. Narodila se v Praze, na Univerzitě Karlově se věnovala francouzštině, po čtvrtém ročníku odjela do Kolumbie studovat lingvistiku a latinskoamerickou literaturu. Zde ji zastihla okupace Československa a ona se rozhodla v Jižní Americe zůstat. V roce 1970 se provdala za Ignacia Chavese, profesora literatury, který později řídil významný španělský institut Caro y Cuervo. Od roku 1983 je profesorkou francouzštiny na Národní pedagogické univerzitě v Bogotě, po čtvrtstoletí tam byla navíc děkankou pro mezinárodní vztahy. V roce 2009 založila krajanský Spolek přátel České republiky v Bogotě – ASOČHECA. O pět let později obdržela ocenění Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.