Ve dnech 21. až 23. dubna zavítala velvyslankyně České republiky v Kolumbii, paní Kateřina Lukešová, na oficiální návštěvu Bucaramangy, hlavního města kraje Santander.
Místní deník zvaný Vanguardia následně zveřejnil podrobnosti o této návštěvě zaměřené na zviditelnění České republiky a posílení vzájemné spolupráce ve třech hlavních oblastech: kultura, technologická řešení v oblasti smart cities a technologie v oblasti vodohospodářství.
Jak připomíná deník Vanguardia, Kateřina Lukešová pochází z Prahy, které se přezdívá zlaté město. Bucaramanga má ale také své přezdívky, říká se jí hezké město nebo město parků. Paní velvyslankyně byla ve městě poprvé. Česká republika, která navázala diplomatické vztahy s Kolumbií v roce 1993, má však v Bucaramanze od roku 2012 honorární konzulát. V posledních letech se navíc vzájemný vztah obou zemí prohloubil prostřednictvím projektů mezinárodní spolupráce.
Při své návštěvě navázala paní velvyslankyně zajímavé vztahy se zastupiteli města. Přesněji řečeno, navštívila město, aby podpořila výměnu znalostí, zkušeností a technologií, které jsou, dle jejich slov, „nezbytné pro posílení oblastí jako je kultura, smart cities, ochrana vodních zdrojů a mobilita, mimo jiných aspektů.“
Paní velvyslankyně také poznala kulturní ikony města jako je divadlo Teatro Santander či kulturní instituce Casa de Cultura a Centro Cultural del Oriente Colombiano. Ohromila ji dále přírodní oblast Páramo de Santurbán. Ostatně sama požádala o prohlídku tohoto jedinečného ekosytému, který označila za „vodní zdroj pro přežití více než 2,2 miliónů lidí, kteří obývají různá městečka kraje Santander.“
Podle deníku má přítomnost české diplomatky ve městě zásadní význam, protože se očekává uzavření důležitých dohod o spolupráci ve třech již zmíněných oblastech. O těchto i jiných tématech hovořila paní velvyslankyně v rozhovoru ve španělštině, který si můžete poslechnout na následujícím odkazu zde. Takto rozhovor shrnuli v textu článku na stránce deníku Vanguardia.
1. KULTURA
Praha, Vaše rodné město, je opravdovou kulturní ikonou Evropy, ostatně byla institucí UNESCO prohlášena za světové dědictví. Nachází se tam významné památky jako orloj, Prašná brána, Staroměstské náměstí, slavný Karlův most. Co se snaží v kulturní oblasti najít Vaše země ve městě jako je Bucaramanga? „Víme, že Bucaramanga je velmi kulturní město a navzdory tomu, že v posledním roce byla kulturní agenda kvůli pandemii pozastavena, zdá se nám atraktivní, například, poznat, jak probíhala rekonstrukce historického divadla Teatro Santander. Také jsme přijeli slavnostně otevřít Náměstí vlajek (Plaza de las Banderas) kulturního domu Casa ‘Custodio García Rovira’, kde aktuálně visí vlajky zemí, které mají v hezkém městě své konzuláty, mezi nimi i má země, Česká republika. Zároveň jsme si připomněli výbornou kulturní práci, kterou realizuje kulturní centrum Centro Cultural del Oriente Colombiano a místní kulturní institut Instituto Municipal de Cultura de la Alcaldía. Tyto instituce i přes provozní omezení, která přinesla sanitární krize, neustaly ve své práci a nadále školí a podporují umělce, zejména mládež ze školy umění Escuela Municipal de Artes y Oficios.“
Vy jste absolventkou Filozofické fakulty jedné z nejstarších a nejprestižnějších vysokých škol ve střední a východní Evropě: Univerzity Karlovy. Co mohou očekávat studenti našeho města od dohod s Vaší zemí v oblasti vzdělání? „Víme, že Bucaramanga je také velmi akademicky orientované město, proto mohou mladí lidé očekávat velkou podporu našich univerzit s ohledem na stipendia a výzkum. Budeme pracovat jak ve vzdělávací, tak technologické oblasti. Jakmile přejde pandemie, bude možné specifikovat aktivity, které více propojí naše země a umožní obyvatelům kraje Santander využít výhod těchto dohod, stejně jako vést důležitá kulturní vyjádření, jak v mé zemi, tak tady.“
2. SMART CITY
Velký technologický rozvoj Vaší země spojený s tzv. smart cities, neboli inteligentními městy, přinesl řadu projektů týkajících se energetiky a informačních technologií. Například Praha má projekty zaměřené na dopravu, cestovní ruch a přenos dat. Vidíte jako reálné, že město jako Bucaramanga může pokročit v tomto typu technologií stejně jako Česká republika? „Samozřejmě, že je to možné. Rozvoj digitálních nástrojů, které přispívají k vytvoření inteligentních měst, je světová tendence, jejímž cílem je využít technologie ke zlepšení městských služeb a životního prostředí, a tímto způsobem nabídnout lepší kvalitu života svým obyvatelům. Inovace, zkušenosti, tvorba a využití vědeckých technologických znalostí tvoří pevné základy pro růst a úspěšný ekonomický výkon firem a samozřejmě také měst; myslím si, že Bucaramanga nemá proč být tomuto vzdálena. Je potřeba pochopit, že například cesty a veřejná prostranství nejsou určené pro automobily, které znečišťují, ale k tomu, aby si jich užili kolemjdoucí.“
V tomto duchu radnice města uskutečnila veké investice do cyklostezek. Nicméně nedostatek občanské kultury a v jiných případech i špatný plán těchto úseků zamezili rozvoji dané iniciativy. Co se můžeme naučit my obyvatelé Bucaramangy ze zkušeností získaných v České republice? „Trvám na tom říct obyvatelům inteligentních měst, že ulice by měly být příjemnými místy, že je nutné přijmout jiné způsoby dopravy, které neznečistí vzduch. Infrastruktura pro cyklisty je určitým symbolem k udržitelné mobilitě a lepší kvalitě života pro všechny; ale toto nefunguje, pokud obyvatel nerozumí hodnotě těchto úseků. Moje výzva tak směřuje k respektování těchto prostorů.“
3. OCHRANA VODNÍCH ZDROJŮ
Odborníci tvrdí, že polovina obyvatel České republiky by mohla trpět nedostatkem vody v důsledku klimatické změny, a upozorňují na to, že by to mohlo způsobit dramatický problém pro zdroje Vaší země. Zmiňuji to proto, že jste přijela do Bucaramangy také s cílem pokročit v agendě mezinárodní technické spolupráce, především v oblasti ochrany zdrojů pitné vody. Co se může naučit Česká republika od Bucaramangy v této problematice? „Přesně řečeno, přijeli jsme zblízka poznat plány ochrany, které místní vodárny Acueducto Metropolitano realizují v 12 tisících 300 hektarech v okolí vodních zdrojů. Má země považuje výměnu znalostí, zkušeností a technologií za nesmírně důležitou pro posílení oblastí jako je životní prostředí. Je nezbytné, aby si všichni byli vědomi toho, že je důležité pokračovat s touto prací ochrany každého z rozličných ekosystémů a vodních zdrojů kraje Santander.“
V průběhu druhého dne Vaší návštěvy jste zavítala na tato vodárnami chráněná území v ekosystému Páramo de Santurbán a potoku La Honda, stejně jako v lesích Bosque Alto Andino. Řeknu Vám, že v našem kraji úloha komunity a sociálních organizací v ochraně tohoto párama byla neotřesitelná, jsou rozhodnuti zajistit jeho zachování. Jaký je Váš názor na tento ekosystém? „Jedná se o magická místa, kde se rodí život. Měla jsem příležitost mluvit se starostou Bucaramangy, který má jasno v tom, že je důležité páramo chránit. Tleskám občanské společnosti, že se za tímto účelem spojila. Párama jsou nepostradatelnou součástí cyklu vody a v případě párama Santurbán jde o strategickou rezervu pro zachování sladkvodního zdroje vody tohoto kraje i Kolumbie. Nemůžete přestat být ostražití, protože voda je život. Mějte na paměti, že to, co se stane s tímto posvátným místem, se stane precedensem pro zemi i celý svět.“
PROFIL
Jméno: Kateřina Lukešová
Datum narození: 11. července 1957.
Věk: Brzy oslaví 64. narozeniny.
Místo narození: Praha, Česká republika.
Rodinný stav: Vdaná.
Aktuální pozice: Velvyslankyně České republiky, od září 2019.
Studium: Je absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; magisterský titul v českém, francouzském a španělském jazyce a literatuře; a Ph.D. v oboru Románská filologie, na stejné univerzitě.
Jazyky, které ovládá: Francouzština, angličtina, španělština, ruština, italština a samozřejmě čeština.
Předešlé pozice: Mezi léty 1981 a 1994 vyučovala dějiny divadla a literatury na Pražské Akademii výtvarných umění. V letech 1995 a 1996 byla zástupkyní ředitele Odboru států západní Evropy. Mezi roky 2011 a 2014 byla ředitelkou Diplomatického protokolu a ředitelkou Odboru amerických států.
Dále působila jako ministerská poradkyně a zástupkyně vedoucího mise ČR v Paříži. Zastávala také další diplomatické funkce, konkrétně, byla Velvyslankyní ČR v Belgickém království, Lucemburském velkovévodství, Španělském království a Andorském knížectví.
Je nositelkou lucemburského vyznamenání Grand-Croixdu Mérite.
Zdroje: Vanguardia.com, Mzv.cz/bogota. Foto 1 – 3, foto 4, foto 5.
Duben je měsícem španělského jazyka. Konkrétně 23. dubna si od roku 2010 Organizace spojených národů a hispánský svět oficiálně tento jazyk připomínají. Toto datum totiž odpovídá dnu úmrtí jednoho z nejznámějších španělských spisovatelů Miguela de Cervantese, autora románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. V kulturních a jazykových institucích různých zemí se tak pořádají rozličné akce s literární a jazykovou tématikou.
Španělština je jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě. Podle údajů Institutu Cervantes z letošního roku má španělštinu jako rodný jazyk 472 miliónů lidí, což z ní dělá druhý nejčastější mateřský jazyk, hned po mandarínské čínštině. Písmenko «ñ» se přitom nachází ve více než 17700 španělských slovech. I přesto se v digitální éře potýká s problémy. Na počátku devadesátých let minulého století chtěly dokonce některé evropské státy prosadit prodej klávesnic bez tohoto písmena. Tato iniciativa však byla kategoricky odmítnuta řadou politiků i intelektuálů, včetně známého kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze.
Pandemie v Kolumbii pokračuje i v dubnu. Situace se navíc v řadě míst země zhoršuje, nařízení se opět mnohde zpřísňují a kulturní život je tak v celé zemi značně omezen. Ani tyto podmínky však nezabránily vyhlášení roku 2021 za Rok Botera, tedy rok věnovaný jedinečnému talentu a umění mistra Fernanda Botera. Tento, podle mnohých, nejdůležitější malíř a sochař v historii Kolumbie pochází z kraje Antioquia. A právě v Medellínu, hlavním městě tohoto kraje, vzdává od dubna kulturní a umělecká agenda města poctu Boterovu dílu.
Program dále zahrnuje velké zrestaurování robustních a výrazných soch mistra, které se nachází na různých veřejných místech města, zejména však na Náměstí Botera a v Parku San Antonio. Cílem je restaurační práce pojmout jako školu, učebnu, kde lidé uvidí, jak práce pokračují. Některá díla mají přitom velmi hluboký význam. Například socha nazvaná Pedrito Botero je poctou vlastnímu synovi umělce, který v pouhých čtyřech letech zahynul při nehodě v Madridu. Tato událost Botera silně zasáhla a ovlivňuje ho doteď. V prvním roce po tomto neštěstí se ve svých malbách dokonce zaměřil čistě jen na ztvárnění svého syna.
Následně odcestoval do Evropy, kde krátce studoval na uměleckých akademiích v Madridu či Florencii, pobýval také v Barceloně či Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk. Cesty ho pak zavedly i do Mexika, New Yorku a Washingtonu. Po návratu do rodné země získal další ocenění a jeho umělecký styl se ustálil. Začal se zajímat také o sochařství, kterému se od roku 1975 věnoval naplno. V 90. letech mohli jeho díla obdivovat návštěvníci obrovských výstav v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.
Na konci března zemřel Antonio Caro, pionýr konceptuálního umění a jeden z nejvýznamnějších umělců Kolumbie. Sám umělec říkával, že za svůj úspěch vděčí jak náhodě, tak svému vrozenému novinářskému čichu. Uměl velmi dobře číst situace v zemi, rozuměl tomu, jak politika a ekonomika ovlivňují životy Kolumbijců. Byl si zároveň vědomý významu boje za práva indiánských komunit pro historii Kolumbie a také se snažil chránit přírodní bohatství země, kdy upozorňoval na rostoucí zájem o těžbu nerostných zdrojů.
Jeho první dílo, vytvořené ze soli, bylo představené na výstavě v roce 1971 a patřilo k prvním svého typu v Kolumbii. Jednalo se o sochu hlavy bývalého presidenta Carlose Llerase Restrepa, uloženou ve skleněné nádobě, kterou v den inaugurace naplnil vodou. Dílo se tak rozpustilo a s ním i autorita a inteligence bývalé hlavy státu.
Ivan Kraus se narodil 1. března 1939 v Praze. Jako herec a autor působil v různých pražských malých a kabaretních divadlech. Mezi léty 1968 a 1990 žil v exilu. Od roku 1971 pracoval v Německu, později se přestěhoval do Francie, ale v průběhu let pobýval také ve spoustě dalších zemí. Později žil střídavě v Paříži a v Praze, ale nakonec se trvale usadil v České republice.
Navzdory přetrvávající pandemii se v Bogotě začal postupně uvolňovat kulturní život. I když řada akcí se stále odkládá či přesouvá do virtuálního prostoru, v březnu jsou na programu znovu i presenční představení například v některých divadlech.
A digitální prostor nabízí ještě více. Na programu figuruje například dílo nazvané Pozvání (La invitación), které se stalo jedním z nejúspěšnějších projektů TN Digital a na žádost publika se jeho vysílání prodloužilo i na měsíc březen. Každou březnovou sobotu v osm hodin večer tak začíná setkání dvou párů, které konverzují, vtipkují, připíjejí si, až po chvíli ticha najednou přistupují ke kaskádě polopravd, jedovatých poznámek i vzájemných nařčení.
V noci z 8. na 9. března 1944 se odehrála největší jednorázová masová vražda v historii Československa. Zbytečně byl zmařen život 3792 československých občanů v rámci nacistické koncepce konečného řešení židovské otázky.
Na tento úvod navazuje online stream z prostranství před Černínským palácem, kde po úvodu zvláštního zmocněnce pro holocaust Roberta Řeháka zaznělo, mimo jiné, houslové sólo ze sonáty Viktora Ullmanna v podání Jana Mráčka. Vzpomínka vyvrcholila rozsvícením šesti svící. Zároveň byla svíce zapálena i na autentickém místě bývalého „lágrbaráku“ BIIb v Birkenau.
První březnové dny patří na kolumbijském pobřeží Karibiku umění. Od 1. do 7. března se totiž koná Mezinárodní karneval umění města Barranquilla, pořádaný nadací Fundación La Cueva. Od svého počátku toto každoroční setkání přibližuje pohledy spisovatelů, grafiků, malířů, sochařů, fotografů, filmových tvůrců, herců i dalších osobností světa umění, kteří sdílejí s místním publikem své způsoby tvorby a inspirace.
Celý svět díky digitálním platformám bude moci shlédnout i vystoupení dalších umělců jako je spisovatelka Laura Esquivel, zpěvák Cuco Valoy, novinář Daniel Samper Pizano, literární kritik Gerald Martin či zpěvák Richie Ray.
