Na přelomu srpna a září se v průběhu tří dnů představí v Bogotě 26 umělců a uměleckých skupin. Postupně vystoupí v divadle Teatro Jorge Eliécer Gaitán ve čtvrtek 29. srpna a následně v centrálním parku Simona Bolívara v sobotu 31. srpna a neděli 1. září, kde bude vstup pro širokou veřejnost zdarma. Hlavní kolumbijské město totiž hostí festival nazvaný Kolumbie do parku, který oslavuje hudební rozmanitost země i celého kontinentu.
Na programu tak figurují nejen místní umělci, ale i několik zahraničních hostů. Konkrétně se jedná o mýtickou skupinu z Čile Inti – Illimani, která na festivalu uvede své nové turné Fragmenty jednoho snu, dále skupiny Minyo Crusaders z Japonska, The Garifuna Collective z Belize a Banda Regional Mixe z mexické Oaxacy. Z domácích skupin se představí výherci distritálního konkurzu jako je Piangua, Malalma či Afrotumbao, ale také třeba dva důležití umělci tropické a taneční kolumbijské hudby Michi Sarmiento se skupinou, která na festivalu oslaví 50leté výročí své hudební kariéry a skupina Fruko y sus Tesos, která zahraje písně ze svého nejemblematičtějšího alba Fruko El Grande.
Slavností zahájení celého festivalu pak bude mít pod taktovkou zejména Filharmonický orchestr Bogoty, který láká na repertoár nazvaný 50 let hrajeme pro tebe. Jde o výběr deseti děl vzdávajících poctu místním hudebním žánrům jako je pasillo, bambuco, aguabajo, joropo, cumbia, vallenato, porro pelayero či fandango.
Akce letos slibuje tři hlavní novinky spojené s uměleckou osou festivalu. První z nich je zaměření programu na oslavu místní hudby, jak té původní, tak modernějších verzí. Proto například místní Filharmonický orchestr představí klasické skladby kolumbijského tropického repertoáru. Již zmíněný japonský orchestr Minyo Crusaders zase ukáže výsledek smíšení kolumbijské cumbie s japonskou tradiční hudbou.
Druhá novinka spočívá v tom, že festival letos slaví Mezinárodní rok původních indiánských jazyků prostřednictvím hudby a tak mezi zahraničními hosty figuruje právě mexická skupina Banda Regional Mixe. Jedná se o hudební skupinu indiánského původu, kterou tvoří jak děti, tak dospělí, a která mísí rytmy tradiční regionální mexické hudby. Z Amazonie pak přijíždí představitel indiánské hudby daného regionu známý jako Omacha.
A do třetice patří k novinkám fakt, že se letos festival zapojí do oslav dvoustého výročí nezávislosti Kolumbie za účasti skupiny Monsieur Periné. Ta vyniká zvláštním hudebním stylem zkoumajícím kulturní kořený různých kolumbijských a latinskoamerických rytmů a propojuje je s jazzem, popem a swingem. Právě tato skupina zakončí celý třídenní hudební maraton.
I letos festival počítá se svým tradičním alternativním pódiem, které přinese vystoupení umělců míchajících žánry a vytvářejících opravdové umělecké hudební systémy. Představí se také Don Alirio z Barranquilly, který mimo jiné sbírá africkou hudbu a na festivalu oslaví lidové tance a zvukové systémy, které vznikly na severním pobřeží Kolumbie.
V rámci doprovodného akademického programu se odehraje například workshop věnovaný hudbě marimba kolumbijského Pacifiku a jejímu současnému postavení mezi mladou generací. Připravené jsou také diskuse o Karbiku, který mluví jedním hlasem, debata o hudbě jako nástroji rezistence v Latinské Americe, workshop o hudbě v oblasti Amazonie či o míchání mezinárodních hudebních žánrů.
Oficiální stránka festivalu: colombiaalparque.gov.co.
Další zdroje: CanalTrece.com.co-1, CanalTrece.com.co-2. Foto 1, foto 2, foto 3.
Jižně od Cartageny po Karibském pobřeží v zálivu známém jako Golfo de Morosquillo se nachází tento ráj deseti ostrovů a jednoho umělého ostrůvku, postaveného místními obyvateli. Ten se jmenuje Santa Cruz del Islote a i přes jeho nevelkou rozlohu (přibližně jeden hektar) ho obývá 1200 lidí žijících v celkem 97 domech. Nicméně pro ten pravý odpočinek můžete vyjet na některý z přírodních ostrovů, které se vyznačují bílými plážemi, klidem a vhodnou atmosférou pro relaxování. Nejjednodušší je dojet do městečka Tolú v kraji Sucre a tam si zařídit výlet na ostrovy. Například ostrov Tintipán je jedním z nejmenších, ale uvítá vás se průzračná voda bez velkých vln, krásná pláž a naleznete zde i restauraci. Cizinci se rádi ubytovávají v Domku ve vodě (Casa en el Agua), který doslova pluje po hladině moře. Ostrov Panda jen naopak obklopen korálovým útesem a nabízí tak ideální podmínky pro rybáře i potápěče. Na ostrově Isla Mangle pak můžete kromě potápění navštívit také mangrovníkové porosty a projít se po ostrově. A pokud chcete trošku více luxusu, zavítejte na ostrov Múcura, kde naleznete různé možnosti ubytování.
Dlouhá pláž s bílým pískem, stromy vysoké až 60 metrů a velké vlny, takové je místo známé jako Palomino, ležící na pobřeží Karibiku u hlavní cesty, která spojuje města Riohacha (hlavní město kraje Guajira) a Santa Marta (hlavní město kraje Magdalena). Od každého z nich je tato malá klidná vesnička vzdálená přibližně 75 kilometrů. Postupně zde rostou i ubytovací kapacity pro všechny rozpočty, najdete zde restaurace i plážové bary. Po pláži můžete dojít až k místu, kde ústí řeka Palomino do moře. Po řece se navíc můžete projet na gumových pneumatikách. Tento výlet trvá přibližně dvě hodiny, kdy se za zhruba patnáct minut dostanete s průvodcem na startovací místo a pak už se můžete oddat pozorování okolní přírody. Můžete také vyrazit přibližně 40minutovou procházkou po pláži k řece San Salvador, kde naleznete bohatší vegetaci a také větší klid a ticho. Pokud počasí přeje a obloha je bez mraků, můžete dokonce zahlédnout bílé vrcholky nejvyšších hor Kolumbie v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta.
Pacifické pobřeží rozhodně patří k přírodním perlám Kolumbie, kde se ukrývají tisíce kilometrů dlouhé přírodní rezervace a jedna z nejdeštivějších oblastí planety Země vůbec. Výbornou možností, jak si vychutnat slunce i specifické pláže tmavší barvy, než jsou ty v Karibiku, je navštívit pobřeží v kraji Údolí Caucy. Jen asi půl hodinky lodí od přístavu Buenaventura se nachází místa jako Juanchaco, Ladrilleros a La Barra, které se pyšní čistými plážemi a vodou zelené barvy, ideální pro potápění. Navštívit můžete národní park v zátoce Bahía Málaga, považovaný za jeden z regionů s největší biodiverzitou na světě. Mangrovníky, přírodní bazény a 65 metrů dlouhý vodopád jsou jen některé z místních atrakcí.
Severněji po tichomořském pobřeží, v kraji Chocó, se ukrývá další ráj s neuvěřitelnou rozmanitostí ekosystémů, kde se mísí oceán s neprostupným tropickým deštným pralesem. Jedná se o národní park Utría, kde návštěvníky ohromí mangrovníky, fauna i flóra, korálové útesy, řeky ústící do oceánu, ale také skalnaté pobřeží. V oblasti žijí příslušníci indiánských komunit Kuna a Emberá. Můžete se také projet v kanoi po řekách mezi mangrovníky, projít se k nějakému vodopádu, nebo se vykoupat v termálních vodách. Ujít byste si neměli nechat ani pláž v Nuquí, která je podle mnohých vůbec tou nejhezčí v celé zemi. V obou oblastech Pacifiku můžete navíc každoročně od července do listopadu pozorovat velryby.
V těchto dnech žije hlavní město kraje Antioquia, město věčného jara, jak se mu často přezdívá, svým nejdůležitějším a nejočekávanějším svátkem roku, veletrhem květin, který začal 2. srpna a potrvá do 11. srpna. Medellín tak v průběhu této nejreprezentativnější události města vzdává čest místním pěstitelům květin, ale zároveň představuje i kulturu kraje, oslavuje místní venkov, předky, zvyky a tradice. Letos se festival nese v duchu motta: Medellín tě má rád.
Již po 24. probíhá průvod veteránů a klasických aut, kterého se účastní 300 vozů z let 1900 až 1983, rozdělených do šesti kategorií. Někteří účastníci se oblékají do dobových kostýmů, aby umocnili atmosféru průvodu. Na programu figuruje také festival létajících draků, soutěž v latinských tancích, Ulice umělců či folklórní noci, kdy se představí folklórní balet z Mexika. Nechybí ani každoroční národní festival literárně hudebního žánru trova, tedy speciálních zpívaných básní, jejichž interpreti se utkávají o titul krále ve velkém finále. Pro nejmenší je připravená Zóna, která zní, koná se i tradiční výstava orchidejí, ptactva a květin v místní botanické zahradě.
Květinový průvod patří k nehmotnému kulturnímu dědictví národa, i proto se pořadatelé letos rozhodli navýšit počet účastníků této události o 40 míst a přispět k zviditelnění a větším příjmům pro místní umělce. Dřevěné palety byly přitom původně používány otroky k přenášení bohatých pánů až do hornatých oblastí Antioquie, nebo nemocných a starých lidí ve venkovských oblastech. Později je zemědělci regionu začali využívat k přenášení květin na trhy v centrálních částech měst.
Letos již po 23. probíhá v kolumbijském hlavním městě Letní festival, který každoročně nabízí program plný rekreačních, sportovních, ale také kulturních a hudebních akcí. Jedná se o vůbec nejdůležitější svátek zábavy a volného času v Bogotě, který tentokrát láká na více než 200 aktivit všeho druhu na různých místech města a to ve dnech od 3. do 11. srpna.
Na všechny věkové kategorie čekají například posilovací hodiny pod širým nebem, hodiny aerobiku, letní pláž v parku Simona Bolívara, finále soutěže odborníků ve videohrách či různé prohlídkové okruhy v parku Simona Bolívara a v Botanické zahradě, zaměřené na poznání místního ptactva. Milovníci sportů se mohou těšit na box, závody v triatlonu, fitness setkání, národní šampionát v sálové kopané, plavecké závody a vodní sporty včetně hodin potápění, panamerický šampionát v karate s více než 600 sprotovci ze 16 různých zemí, dětský turnaj v rugby či beisbolu, nebo národní festival roztleskávaček, maratón bruslení, cyklistická setkání a soutěže včetně noční cyklostezky 8. srpna. Tu doprovodí několik kulturních a pyrotechnických představení od šesti hodin od večera do půlnoci. Do rytmu pak návštěvníky dostane festival tance, který přinese zajímavé choreografie v podání folklórních skupin různých částí města. Tématická noc letního humoru pak pobaví veřejnost v pátek 9. sprna.
Součástí festivalu bývají i oslavy založení hlavního kolumbijského města, které připadají na 6. srpna. Toho dne roku 1538 založil město španělský dobyvatel jménem Gonzalo Jiménez de Quesada. Své 481. narozeniny a zároveň dvousté výročí nezávislosti země oslaví Bogota ve velkém stylu, zejména koncertem nazvaným Kolumbie 200 let v podání Filharmonického orchestru Bogoty, který vystoupí společně s 12 pozvanými umělci. Mezi nimi se od šesti hodin večer představí například Totó la Momposina, Herencia de Timbiquí, Cholo Valderrama, Los Rolling Ruanas, Son Palenque či Elkin Robinson. Následně od půl desáté se nebe nad centrálním parkem na půl hodiny promění ve svět plný barev díky pyrotechnické show. O den později čeká na zájemce gigantický tobogán, atrakce o velikosti přibližně 350 metrů na délku a sedm metrů na šířku, která potěší nejen děti, ale i dospělé.
Návštěvníky tak čeká řada hudebních, tanečních i divadelních vystoupení, literárních, filmových akcí, ale nebude chybět ani umění, vyprávění příběhů či ochutnávky místních specialit. Festival probíhá v několika městečcích kraje, mezi nimi i v hlavním městě Tunja, v koloniálním městečku Villa de Leyva, či v dalších městech jako je Duitama, Paipa, Sogamoso či Chiquinquirá. Letošní 47. ročník přitom samozřejmě vzdává poctu událostem, které se odehrály před dvěstě lety, a také místům v kraji, která byla klíčová při tažení osvoboditelských vojsk. Všechny akce jsou navíc přístupné zcela zdarma.
Večer se pak oslavy přesunou na hlavní náměstí Plaza de Bolívar, kde zahraje Národní symfonický orchestr a doprovodí ho i významní kolumbijští umělci. Návštěvníci shlédnou také magickou show, při které se na pódiu představí více než 300 umělců kraje Boyacá, a představení video mappingu, které využije koloniální architekturu, aby promítlo ukázku z historie boje za nezávislost.
Kolumbijské hlavní město nabízí řadu zajímavých míst, které by si žádný návštěvník neměl nechat ujít. K těm nejvyhledávanějším bezpochyby patří také místní Muzeum zlata, spravované kolumbijskou centrální bankou, které si v těchto dnech připomíná 80 let od svého založení. Význam muzea dokládá i fakt, že bylo cestovatelským serverem TripAdvisor na konci roku 2018 zařazeno mezi 25 nejlepších muzeí světa. Umístilo se přitom na 23. příčce hned za muzeem terakotové armády nedaleko čínského města Si-an.
Samotné muzeum vzniklo poté, co na konci března 1939 obdržela centrální banka dopis od Ministerstva školství s tím, aby odkoupila zlatý džbán z jedné soukromé sbírky a zabránila tak jejímu odvozu ze země. Tímto džbánem byla přitom náboženská nádoba indiánské komunity Quimbaya, další z těch nejreprezentativnějších kousků expozice muzea. Nádoba sloužila k uložení listů koky a byla používáná při místních rituálech. Právě tato snaha ochránit dědictví indiánských komunit a uchovat předokolumbovské zlaté předměty, aby nebyly roztaveny či odvezeny ze země, stála za zrodem archeologické sbírky, která časem přerostla do současné podoby muzea. To je považováno za nejdůležitější muzeum zlata na světě, protože shromažďuje největší a nejuznávanější sbírku zlatnického umění prehispánského světa. Od roku 1968 sídlí v budově, oceněné za svou architekturu a design, nedaleko hlavního bogotského náměstí. V roce 2008 prošla budova rekonstrukcí a rozšířila se o další sály.
Moderní sál reprezentující ceremoniál obětin poskytovaných bohům poskytuje i vizuální a zvukové efekty, které navodí tu správnou atmosféru. Zajímavé zastavení pak nabízí interaktivní sál, který přibližuje diverzitu a význam dědictví uchovaného v muzeu. V budově naleznete také obchod s kavárnou, kde si můžete pořídit nějaký umělecký předmět či certifikovanou repliku sbírky ve vysoké kvalitě.
Druhá polovina června nabízí dvě velmi zajímavé události, které přibližují kolumbijský folklór v celé jeho rozmanitosti a barevnosti.
Z dalších tradičních akcí vyniká, mimo jiné, Národní folklórní průvod, v rámci kterého se právě představí i kandidátky volby královny, ale také Národní folklórní setkání univerzit či Festival festivalů, ve kterém každý kraj ukazuje své vlastní tradice. Ochutnat můžete typické místní jídlo tamal, tedy směs připravenou z rýže, kukuřice, zeleniny a masa, obalenou v banánovém listu.
Kraj Guajira na severovýchodě Kolumbie je velmi specifický svým podnebím, krajinou, kulturou, i svými obyvateli. Jedinečná příležitost poznat místní zvyky a tradice se nabízí v těchto dnech, konkrétně od 31. května do 2. června, protože v tamějším městečku Uribia právě probíhá festival kultury místní indiánské komunity Wayuu. Tato akce se snaží nejen obnovit a zachovat, ale také zviditelnit kulturní výjimečnost tohoto etnika a regionu.
Nicméně největší pozornost přitahují taneční a divadelní vystoupení, kdy samotní indiáni Wayuu z různých klanů oblékají krásné šaty a přibližují mýty, legendy i starodávné tance tohoto etnika. Přihlížet těmto aktivitám tak neznamená jen shlédnout představení, ale také poznat a porozumět tradicím a kosmovizi této jedinečné kultury. Zároveň se v průběhu festivalu pořádají různé soutěže, například ta v hraní na typické zdejší hudební nástroje nebo ve vyprávění příběhů vlastní tvorby, které odpovídají tématice festivalu. Shlédnout můžete i zajímavé soutěže v síle, kdy muži všech věkových kategorií zkoušejí tělo na tělo, který z nich je silnější. V neposlední řadě se koná také soutěž o miss Wayuu, která se stane velvyslankyní místní kultury na národní i mezinárodní úrovni. Proto musí účastnice prokázat hluboké znalosti všech aspektů kultury a umět perfektně zatančit tradiční tanec známý jako Yonna.
Je potřeba si zajistit organizovaný výlet či pronajmout jeep s řidičem, který oblast dobře zná a v nejlepším případě přímo spolupracuje s místními komunitami. Mezi hlavní výletní cíle pak patří mys Cabo de la Vela s nedalekým majákem na skalnatém pobřeží Karibiku, blízký skalnatý vrcholek Pilón de Azúcar s oltářem věnovaným Panence Fátimě a jedinečná Punta Gallinas. Tam se nachází jednak nejsevernější místo Kolumbie, ale také mangrovníkové zátoky či jedinečné písečné duny (dunas de Taroa) svažující se do moře. Dorazit až k tomuto severnímu bodu ale není vždy úplně jednoduché, protože cesty bývají vysušené a když zaprší, tak se změní v bláto. Jeepy tak často jezdí ve skupinách, aby si při těchto situacích mohli vzájemně pomoci. Obě místa nabízí skromnější ubytování se základním jídlem, ale hlavně nádherné přírodní scenérie, netradiční pláže, klid a noční oblohu plnou hvězd.
Již řadu let vychází měsíčník nazvaný 
Barranquilla zve na svůj jedinečný karneval, který se pořádá každým rokem ve dnech od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě. Letos tedy tento největší kolumbijský svátek barev, tance, zábavy, folklóru, karibských rytmů a průvodů, který každoročně do města přiláká davy domácích i zahraničních turistů, připadl na dny 2. až 5. března. Jedná se nejen o nejvýznamnější karneval v Kolumbii, ale také o druhý největší na světě, hned po brazilských slavnostech v Rio de Janeiro.
Nemohou chybět ani tradiční masky jako je Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, Muž Kaiman nebo známý král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, který chrání všechny účastníky oddávající se večírkům a neřestem. Ostatně král Momo je jednou z nejreprezentativnějších postav nejen karnevalu v Barranquilla, ale také obdobných festivalů a oslav po celé Latinské Americe.
Hned v první den oficiálního programu (2.3.) proběhla jedna z nejočekávanějších a nejcharakterističtějších akcí celých slavností – Bitva květin. Ulice se zaplnily originálními i tradičními maskami, tanečníky, ale také alegorickými vozy. V čele celého průvodu se představila královna karnevalu se svými princeznami a princi, která za hudebního doprovodu zdravila všechny přihlížející. I v následujících dnech na návštěvníky čekají průvody, masky a taneční kreace, konkrétně nedělní Velký průvod tradic a folklóru (3.3.) a Velký průvod maškar o den později.
Smrtí a pohřebním průvodem, který se loučí s jednou z nejsymboličtějších osobností karnevalu Joselitem Carnevalem, celá akce v Barranquille končí. V průvodu nesmí chybět vdovy, oblečené v černém a s tmavými brýlemi na očích, nezaplacenými účty v rukách a látkou vycpanými těhotenskými břichy, které oplakávají v ulicích smrt svého milovaného. Joselito je symbolická postava, která si užívá karnevalu, vůbec nechodí domů, ale je vidět opilý a jak tančí v ulicích. Poslední den karnevalu ho pak lidé nachází na ulici v bezvědomí a všichni věří tomu, že umřel. Proto mu připraví pohřeb, vloží ho do rakve a než ho pohřbí, mezi pláčem a výkřiky bolesti se Joselito najednou probere a vyvolává, že neumřel, že jen flámoval.