Časopis STYLEnew přináší rozhovor s ředitelkou Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca), paní Eliškou Krausovou.
ELIŠKA KRAUSOVÁ: „BAVÍ MĚ ČESKO A KOLUMBII SPOJOVAT!“
Eliška Krausová má půvab, šarm a energii, která vás dokáže strhnout. Sestra oblíbeného spisovatele Ivana Krause a známého moderátora Jana Krause žije v Kolumbii už od roku 1968. Studentka francouzštiny a španělštiny na pražské Filozofické fakultě sem tehdy vyjela na jazykovou stáž. Události ze srpna téhož roku zařídily její životní směřování jinak. Domů už se nevrátila.
Čas bez skypů a internetu
V Bogotě dokončila vysokou školu a začala pracovat jako profesorka jazyků. Stále působí na bogotské univerzitě, kde více než 25 let řídila Sekci mezinárodních vztahů. Fascinující je, že z Eliščiny rodiny v době totality čtyři z pěti sourozenců odešli do zahraničí. Její maminka tak soustavně přes kopírák psala stovky dopisů. Psala je svým dětem. Místo dotyků a běžného povídání. V dnešní době chatování a hovorů po skypu si něco podobného sotva dokážeme představit. Eliška si v daleké Kolumbii našla i životního partnera Ignacia. Prožili společně šťastných 38 let. O tom, jak moc má Kolumbii uloženou ve svém srdci svědčí i to, že v zemi zůstala i po jeho náhlé smrti. Do Prahy ale přilétá pravidelně. Snaží se dokonce své dva domovy stále více propojit.
Obrázky terezínských dětí
Založila proto neziskovou organizaci Asocheca a jedním z jejích prvních počinů se stala putovní výstava obrázků terezínských dětí, kterou do Kolumbie odvezla. Výstava je zapůjčena Židovským muzeem v Praze. „Musíte si uvědomit, že Kolumbie je 17,5 krát větší než Česká republika,“ vysvětluje Eliška. „Naše výstava ale už prošla téměř všemi velkými městy, vystavuje se i na středních školách a v židovských obcích. Všude je její mrazivé poselství velmi emotivně přijímáno. Vlastně si výstava sama za diváky nachází cestu.“ Eliška v Bogotě spolupracuje s naším velvyslanectvím. Kolumbijci si tak mohli vychutnat i Týden České republiky v Bogotě, na knižním veletrhu se zase díky jí představily spisovatelky Radka Denemarková, Markéta Pilátová, nebo překladatelka ze španělštiny Anežka Charvátová. Elišce za její práci dokonce udělil ministr zahraničí ocenění Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Eliška Krausová se prostřednictvím Asocheca snaží příběhy obou zemí co nejvíce spojit. Jsme rádi, že nám při své návštěvě Prahy ukázala, s jakými místy u nás je spojena ona sama.
1.Kostel Panny Marie Vítězné (U Pražského Jezulátka)
„Jezulátko je pro všechny v Latinské Americe pojem“, říká Eliška s úsměvem. „Slavné Bambino di Praga přivezla do Čech v polovině 16. století Maria Maxmiliána Manriquez de Lara, nevěsta Vratislava. Španělsky mluvící turisté za „Bambinem“ míří při návštěvě Prahy hned jako první! Atmosféru kostela mám moc ráda i já. Nejen ale já!
Sláva Pražského Jezulátka je totiž v Jižní Americe obrovská. V Kolumbii proto naše Asociace připravuje projekt, který by ukázal neuvěřitelné spojení mezi dvěma tak vzdálenými a různorodými zeměmi. Skoro každý druhý Kolumbijec vám řekne, že Praga je místo, které kvůli Jezulátku musí jednou v životě navštívit i on sám!“
2. Tramvaj miluji!
„Jízdu tramvají si užívám už jen proto, že v Bogotě tramvaje nejsou! Moc ráda mám hlavně linku 17 a 22. Národní divadlo, Pražský hrad…. úžasná místa, která se vás hluboce dotýkají i tehdy, když se na ně díváte z okna tramvaje.“
3. Židovské město
„Židovské město je magické. Má v sobě tajemství, krásu a obrovskou bolest. Cítíte ji na každém kroku. Máme v sobě polovinu židovství po našem tatínkovi. V koncentračním táboře sám prožil 6 let. Z těch míst se nikdy nevrátilo 70 jeho příbuzných. Bratr Michael nyní velmi intenzívně pátrá po našich předcích. Je to pro nás nesmírně zajímavé. Jednoho z nich například našel i mezi Wintonovými dětmi.“
4. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
„Úžasná doba mých vysokoškolských studií. Zejména katedra románských jazyků – tady je má Alma Mater. Místo, které v sobě pro mě i po mnoha letech osobité kouzlo. Ze srdce vám jen tak nezmizí! Víte, co mě překvapuje? Od doby mých studií se tu nic moc nezměnilo. Mám pocit, že jsem jen odešla z včerejší přednášky a dnes se sem zase vracím! Víte, na této škole studovala i má sestra Kateřina. Po její předčasné smrti založila naše rodina na její památku Cenu Kateřiny Krausové, kterou financujeme. Je určena pro nejlepší práci v oblasti románské filologie. Zpočátku se v této věci nejvíce angažovala naše maminka Božena. Poté, když zemřela, jsme ale převzali štafetu a každým rokem se na předání ceny se sourozenci setkáváme.“
5. Studio Rubín
„Báječná doba mých snů o tom, že budu herečkou! Víte, že já jsem vlastně taková lehce zhrzená Sarah Bernhardt? Rubín jsem ale milovala. Vzpomínám na Radima Vašinku, který zdejší neutěšené sklepní prostory dával dohromady. Vybavuji si báječné chvíle s Táňou Fischerovou a Jiřím Ornestem. Spolu s nimi jsem chodila do dramatického kroužku a snili jsme o budoucnosti v divadle. Studovala jsem nakonec jazyky, ale Studio Rubín? Nikdy na něj nezapomenu!“
Text : Alena Štrobová. Foto: Dagmar Hájková.
Zdroj: www.stylenew.cz.
Jedinečná ochutnávka kultury kolumbijského Tichomoří a zejména tamější hudby čeká v těchto dnech na návštěvníky 2,5 miliónového města Cali, hlavního města kraje Valle del Cauca v západní části Kolumbie. Akce známá jako Festival Petronio Álvarez, případně El Petronio, probíhá letos ve dnech 16. až 21. září (předkola se konají od 13. září).
Soutěžní část festivalu je rozdělena do čtyř kategorií (chrimía, marimba, housle kraje Cauca, volná sekce) a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech používá nejčasteji. Kultura spjatá s bicím hudebním nástrojem marimba a zpěvy jižního Tichomoří byla dokonce Unescem v roce 2011 vyhlášena nehmotným dědictvím lidstva.
Zahájení festivalu přitom vůbec poprvé patřilo kulturnímu průvodu, tzv. ulici slávy, při kterém se představili různí řemeslní umělci, ale třeba i rybáři Pacifiku a to s vlajkou svého rodného kraje. Další novinkou letošního ročníku je akce nazvaná Petronio na univerzitách, která spočívá v pořádání zdarma přístupných odborných konferencí.
Na počátku 40. let (1941) nacisté proměnili městečko Terezín v modelové ghetto, tj. v článek monstruózního plánu vyhlazení, který stál život šest miliónů Židů v celé Evropě a také 15 tisíc dětí, které táborem prošly. V tomto odporném a nelehkém prostředí, do kterého byly poslány tisíce vysídlenců pronásledovaných kvůli rasovým, sexuálním, intelektuálním rysům či kvůli fyzickému a mentálnímu postižení, vznikla specifická a rozmanitá kulturní atmosféra, v rámci které se odehrávaly nejrůznější divadelní představení, koncerty vážné i populární hudby, konference, organizovaly se knihovny, vydávaly časopisy a výrazným způsobem kvetla i literatura a výtvarné umění.
Srovnávat bolestná umělecká svědectví, která uchovává Židovské muzeum v Praze, s pracemi dětí, které obývají zalidněné čtvrti města Montería, by se mohlo zdát nepatřičné, protože životy těchto dětí se v mnoha aspektech liší od nešťastného osudu dětí z Terezína. Nicméně pokud vezmeme v úvahu ozbrojený konflikt a fenomény násilí, které Kolumbijci zažili téměř od té samé doby, kdy proběhla válka v Evropě, a fakt, že město Montería přijalo velké množství vysídlenců, společné aspekty je možné nalézt. MUZAC jako kulturní instituce přijímá a zaštiťuje tuto tichou, ale mocnou manifestaci malých vězňů a obětí obou národů, tento procítěný panel iluzí, fantazií a nadějí, a to se smutkem a bolestí, ale především s odpovědností a cílem nedopustit zapomnění ani lhostejnost.
Santa Marta, hlavní město kraje Magdaléna, leží na pobřeží Karibiku v podhůří Sierra Nevada de Santa Marta a je tak nejen vyhledávaným cílem zahraničních turistů, ale i oblíbenou prázdninovou destinací kolumbijských rodin. Tato privilegovaná poloha, ale zároveň i přívětivost místních lidí nabízí jedinečné zážitky, umocněné možností navštívit nedaleký Národní park Tayrona s jedněmi z nejkrásnějších pláží Kolumbie, nebo třeba komunity původních indiánských obyvatel žijících ve výše zmíněném pohoří.
Nechybí ani festival žonglérů a komediantů nebo gastronomický festival. V jeho rámci představuje místní kuchyni 10 z 32 původně přihlášených zájemců, vybraných odbornou porotou v průběhu dvou vyřazovacích kol.
Letošní ročník festivalu proběhne bez volby národní a lidové královny moře, nicméně do soutěže o krajskou kapitánku moře se mohly přihlásit dívky z různých částí Santa Marty. Kandidátky musí prokázat nejen svou krásu, ale také fyzickou sílu a zručnost při různých vodních i pozemních sportech.
Prohlížeč Google má dnes ve svém znaku zakomponovanou kolumbijskou trikolóru a národní vlajka Kolumbie vlaje také z oken a balkónů po celé zemi. Je totiž 20. červenec, tedy den, kdy Kolumbijci slaví svou nezávislost.
Byl pátek a tak se na hlavním náměstí městečka Santa Fe (de Bogotá) pořádal jako každý pátek trh. Všude se proto pohybovala spousta lidí všech možných ras i sociálních vrstev. Toho využili místní kreolové, potomci Španělů narození již na americkém kontinentu, kteří toužili po větší svobodě a politické moci vůči Španělům pocházejícím přímo ze starého kontinentu. A v daný den se vydali poprosit o zapůjčení květinové vázy do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby mohli vyzdobit stůl na chystaném banketu pro královského komisaře Antonia Villavicencia.
Toto shromáždějí ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti, která poprvé počítala se sepsáním Ústavy, svoláním voleb a pokládala základy svobodě a federalismu, i když uznávala, aspoň teoreticky, autoritu španělského krále Fernanda VII a tedy neznamenala úplné vyhlášení nezávislosti. Ostatně definitivní vojenská pořážka Španělů se odehrála v bitvě u Boyacá 7. srpna 1819 a až ta vedla – o dva roky později – k vytvoření Kolumbijské republiky jako národu nezrušitelně svobodného a nezávislého na španělské monarchii.
Ono v zemi, kde dlouhá desetiletí probíhal ozbrojený konflikt, který dodnes není úplně ukončený, mají příslušníci ozbrojených sil (tj. pozemních sil, letectva a námořnictva) i policie významné postavení a při přehlídce je doprovází jásot, tleskání a pozdravy přihlížejících. Letos se navíc přehlídka nesla v duchu vítězství ozbrojených sil nad povstalci po loňském uzavření míru s levicovou skupinou FARC, a tedy v duchu éry post-konfliktu, ve které se Kolumbie nachází.
Již potřetí zve hlavní kolumbijské město širokou veřejnost na jedinečný Festival nezávislého filmu, který se prezentuje pod svou zkratkou IndieBo. Letošní ročník, probíhající od 13. do 23. července, je přitom zaměřen na klasiku, respektive na kombinaci nového a klasického, tedy především na filmy, které mají potenciál stát se nezapomenutelnými díly, ale nebrání se netradičnímu a tedy riskantnímu způsobu zpracování s posláním skrytým mezi řádky.
Díky spolupráci s The Film Fundation Martina Scorsese, organizací založenou v roce 1990 za účelem chránit a zachovat díla vytvořená ve starém analogovém formátu, se filmoví nadšenci mohou těšit na zrestaurované ikonické snímky v původním znění. Jednotlivé projekce budou uvedeny kolumbijskými režiséry, jako je například Luis Ospina, Ciro Guerra nebo César Acevedo, kteří vysvětlí přínos každého filmu pro historii kinematografie, ale také pohovoří o vlivu těchto snímků na jejich vlastní tvorbu. Mezi poklady, které jsou letos ke shlédnutí, je například první film Quentina Tarantina do češtiny přeložený jako Gauneři (Reservoir Dogs), práce Nicholase Raye, Alfreda Hitchcocka, Billyho Wildera či snímek Stalker režiséra jménem Andrey Tarkovskiy. Diváci si tak budou moci vychutnat nejen moderní kinematografii, ale také ocenit historické perly filmového umění.
Nebude chybět ani oblíbená sekce IndieBox zaměřená na technologie a inovace, která promění bogotský Památník hrdinům v místo zážitků virutální reality, mappingu a interaktivity a to v podání skupin z USA, Argentiny i domácí Kolumbie.
Nachází se přibližně 70 km od Medellínu, druhého největšího kolumbijského města, a rozhodně stojí za návštěvu. Město Santa Fe de Antioquia je totiž jako vystřižené z pohlednice, uchvacuje koloniální architekturou, přívětivou atmosférou, ale také krásnými přírodními scenériemi v okolí. Není proto divu, že patří k současným 17 městečkům považovaným za národní dědictví Kolumbie.
Hlavním lákadlem místa je však původní koloniální výstavba, romantické dlážděné uličky, velké bílé domy se širokými portály a malovanými velkými okny nebo třeba krásná zákoutí s palmami a jinými rostlinami. Centrální náměstí nese jak jinak než jméno osvoboditele Simona Bolívara a vyznačuje se také krásnými balkóny přilehlých budov. Vévodí mu Katedrála neposkvrněného početí v neoklasickém renesančním stylu, která jednu dobu sloužila i jako vězení pro kněze. Uprostřed náměstí pak narazíte na řadu prodejců místního ovoce a domácích sladkostí.
Přes parné poledne se pak můžete ukrýt před sluncem v místních muzeích. Muzeum náboženského umění se pyšní jednou z největších sbírek uměleckých předmětů tohoto typu v Kolumbii. V muzeu Juana del Corral pak naleznete dokumenty, ukázky koloniálního umění, ale také archeologické a etnografické exponáty. Dům koloniálního stylu má sedm sálů přibližujících různé historické etapy, od předkolumbovského období přes nezávislost až po dobu republiky. Naleznete zde také stůl, na kterém diktátor Juan del Corral podepsal v roce 1813 akt nezávislosti kraje Antioquia.
Předlohou byl stejnojmenný román spisovatele jménem Manuel Mejía Vallejo, který vypráví příběh muže, který staví ten nejkrásnější dům, aby tak získal, neúspěšně, srdce své rozmarné milované dívky.
Až do 3. července žije kolumbijské městečko Ibagué (kraj Tolima) jedinečným festivalem, který ukazuje to nejlepší z rozmanitého kolumbijského folklóru. Proto nepřekvapí, že tento svátek tradiční hudby, tance a kultury obecně tvoří součást národního kulturního a uměleckého bohatství země.
Národní průvod pak návštěvníky čeká 2. července, mimo jiné i s účastnicemi soutěže o královnu folklóru z různých krajů Kolumbie. Přizvanými hosty jsou pak dvě bratrská města – mexické Guanajuato a čínské Chengdú, které se pochlubí nejen ukázkou své kultury, ale také gastronomie.
Více než 70 procent vystoupení je zdarma a odehrávají se na otevřených prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center. Na jiné akce, jako jsou například galavečery, přehlídka v plavkách či volba a korunovace národní královny folklóru, si zájemci musí zakoupit vstupenky.