Author Archives: Jana

Týden České republiky v knihkupectví Wilborada

Ve dnech 22. až 30. dubna pořádalo knihkupectví Wilborada 1047 tzv. Týden České republiky a to ve spojitosti s historicky první českou účastí na knižním veletrhu Bogoty. Kulturní akce probíhající v knihkupectví tak doplnily ty, které se odehrály v rámci veletrhu.

DSC00390

 

V pondělí 25. dubna v 18:00 hodin ředitelka Asochecy, paní Eliška Krausová, oficiálně zahájila výstavu pojmenovanou Samizdat-Spisovatelé přes kopírák. Informační panely přibližující tento jedinečný fenomén byly ke shlédnutí v krásných prostorách knihkupectví po celý týden.

6

Následně český kytarista Petr Vít předvedl své hudební umění během krátkého koncertu.

9

Toto jedinečné setkání ukončila debata dvou českých spisovatelek, Radky Denemarkové a Markéty Pilátové, které přijely do Bogoty na knižní veletrh. V průběhu hodinové rozpravy obě autorky představily svůj ženský pohled na současnou českou literaturu. Povídání moderovala paní Adriana Krásová, bývalá ředitelka Českého kulturního centra v Madridu.

10

Příjemného večeru se zúčastnil také český velvyslanec pan Miloš Sklenka s manželkou, zástupkyně českého Ministerstva kultury Veronika Faltová, zakladatelka knihkupectví Wilborada Yolanda Auza, řada členů Asochecy a další zájemci z řad široké veřejnosti.

8

 

Na středeční večer (27.4.) si paní Eliška Krausová a Adriana Krásová připravily ukázku české poezie v překladech španělské spisovatelky Clary Janés. Petr Vít doprovodil četbu básní v češtině i španělštině svou krásnou hrou na kytaru.

3

4

 

Markéta Pilátová zorganizovala také workshop origami, který se konal jak na knižním veletrhu, tak v sobotu 23. dubna dopoledne také v knihkupectví Wilborada.

1

Zdroj (foto 7, 9, 10, 13-16): knihkupectví Wilborada.

Foto: Česká účast na knižním veletrhu v Bogotě

Vůbec poprvé v historii významného knižního veletrhu Bogoty, který se letos koná od 19. dubna do 2. května, má své zastoupení také Česká republika a to díky společnému úsilí Velvyslanectví ČR v Bogotě, českého Ministerstva kultury a Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca). Ve spolupráci s místním knihkupectvím Wilborada připravila česká ambasáda stánek, kde mohou zájemci najít nejen knihy českých autorů přeložené do španělštiny, ale také ukázku knih prestižních českých nakladatelství (například Albatros, Torst, Baobab, Karolinum Press).

6

2

3

Od 22. do 25. dubna se veletrhu, známého jako FILBO, aktivně zúčastnily také dvě současné české spisovatelky – Radka Denemarková a Markéta Pilátová. Během různých besed a rozhovorů představily nejen své vlastní knihy, ale diskutovaly také o české literatuře jako takové. Radka Denemarková, autorka oceňované knihy Peníze od Hitlera, pohovořila i s kamarádkou Any Frankové v rámci besedy pořádané Holandskem, letošním čestným hostem.

3

2

IMG-20160422-WA0000

Více fotografií naleznete zde a zde.

Blíží se svátek kolumbijského žánru vallenato

Vallenato1Ve městě Valledupar na severu Kolumbie se ve dnech 26. až 30. dubna odehraje jedinečné setkání milovníků zdejšího tradičního hudebního žánru vallenato. Akce známá jako Festival vallenatské legendy se snaží o zachování a rozvoj této lidové hudby kolumbijského Karibiku, která tvoří nedílnou součást kolumbijského národního bohatství. Navíc v prosinci 2015 bylo vallenato zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví Unesco jako hudební žánr, jehož původní podobu je potřeba chránit.

Letošní 49. ročník festivalu opět láká širokou veřejnost na množství akcí, významné osobnosti i jejich jedinečné umělecké schopnosti. Místní i návštěvníci si tak budou moci vychutnat nejen koncerty, ale také odborné konference a doprovodné akademické aktivity.

V rámci festivalu vždy probíhají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 83 hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Ti postupně předvedou své umění ve všech čtyřech rytmech vallenata – merengue, paseo, puya a son. Finalisty přitom čeká novinka v podobě losování soutěžních písní ze seznamu 24 skladeb, nemohou se tak předem stoprocentně připravit a musí improvizovat ve hře i ve zpěvu.

Vallenato2Nejvýraznější změna však spočívá ve vytvoření nové soutěžní kategorie a tou je boj o nejlepší flám (španělsky parranda). Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.

Původně tak písně vyprávěly především o životě, psaly historii, ani se na ně na těchto akcích netančilo. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja. Proto se v rámci festivalové soutěžní kategorie musí zapojit skupinka minimálně 10 přátel včetně vypravěče anekdot a nesmí chybět ani typické místní jídlo.

Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.

Více informací na: www.festivalvallenato.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, Semana.com. Foto 1, foto 2.

Česká republika se účastní kolumbijského festivalu Eurocine 2016

Filmový festival Eurocine pořádají v Kolumbii diplomatické mise evropských zemí. Letos se v rámci oficiální sekce představí i Česká republika a to snímkem Kobry a užovky (The Snake Brothers), který je kritikou považován za nejlepší český film roku 2015. O tom svědčí i úspěch při udělování cen Český lev 2016, kdy si toto drama režiséra Jana Prušinovského odneslo cenu za nejlepší film roku, nejlepší režii, nejlepší kameru a tři herecké ceny.

Užovka (Matěj Hádek) je ztracený ve svém vlastním životě. Přesto, že je mu už skoro čtyřicet, nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpovědné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že Užovka by už mohl být konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole…

V průběhu festivalu bude český film uveden čtyřikrát, dvakrát v Bogotě, jednou v Medellínu a jednou v Cali:

Neděle 10. dubna – 18:15 hod – Cine Colombia Av. Chile – Bogotá (za účasti představitelů Velvyslanectví ČR)
Sobota 16. dubna – 18:00 hod – Cine Tonalá – Bogotá.
Úterý 26. dubna – 16:00 hod – Instituto Colombo Americano – Medellín.
Sobota 30. dubna – 21:15 hod – Cinemateca La Tertulia – Cali.

Letošní 22. ročník festivalu probíhá od 6. dubna do 11. května postupně v pěti městech, konkrétně ve městech Bogota (6.-17.4.), Medellín (21.-28.4.), Cali (28.4.-3.5.), Barranquilla a Pereira (v obou městech 5.-11.5.). Souběžně se vybrané filmy promítají i v dalších městech různých krajů (Bucaramanga, Neiva, Manizales a další) s cílem přiblížit filmovou tvorbu co nejširšímu publiku.

Tato jedinečná ukázka evropské kinematografie přináší v tomto roce 50 filmů z 18 evropských zemí včetně Švýcarska, letošního čestného hosta. V roli hlavního hosta se představí švýcarský filmový režisér Lionel Baier, doprovodí ho uznávaná španělská herečka Carmen Maura, známá především z Almodóvarových filmů. Ústředním tématem je letos hudba ve filmu ve všech svých podobách.

Zdroje: Mzv.cz/bogota, FestivalEurocine.com, Falcon.cz, Kultura.zpravy.idnes.cz, ElTiempo.com.

Asocheca zveřejnila dva katalogy svých výstav

Na španělské verzi stránky Asocheca (v levé části stránky pod categorías) jsou nově k dispozici katalogy přibližující dva zajímavé projekty, které Asocheca připravila.

Prvním z nich je katalog úspěšné výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína. Jedná se o ukázku 40 obrázků a několika básní dětských vězňů, kteří v době holokaustu skončili v koncentračním táboře v Terezíně. V rámci Kolumbie výstava proběhla v různých knihovnách, výstavních sálech kulturních center a muzeí, ale také na středních školách a univerzitách a to nejen v Bogotě, ale také v jiných částech země. Setkala se vždy s velmi pozitivním ohlasem.

Katalog výstavy si můžete stáhnout zde.

 

Druhý katalog přináší nedávno připravenou výstavu o samizdatu, tedy tajně vydávané literatuře za komunistického režimu. Výstava představuje nejen tento ve světě výjimečný fenomén, ale také nejdůležitější osobnosti tajného světa literatury a to prostřednictvím dobových fotografií a dokumentů. Podává tak svědectví o situaci v Československu v dobách normalizace a až do pádu komunistické vlády v roce 1989.

Katalog výstavy naleznete zde.

Velikonoční Svatý týden v Kolumbii

Velikonoce máme v České republice spojené především s Velikonočním pondělím, nicméně z náboženského hlediska je důležitý celý předcházející týden, tzv. Svatý nebo Pášijový týden. A jelikož jsou Velikonce v Kolumbii především největším církevním svátkem, ne svátkem jara jako u nás, jednotlivé dny probíhají právě v tomto duchu.

Letos připadl Svatý týden na období od neděle 20. března do Bílé soboty 26. března a Božího hodu velikonočního o den později. V různých částech Kolumbie si po celý týden, ale zejména pak od čtvrtku do soboty, věřící připomínají umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a to prostřednictvím mší, řady náboženských průvodů, ale i dalších doprovodných a to ne nutně církevních akcí.

Snad nejkrásnější a nejznámější oslavy probíhají v Popayánu, hlavním městě kraje Cauca, které leží v jižní části Kolumbie. Popayán je považován za kolumbijské město s největší náboženskou tradicí, má také velký počet kostelů, a proto jsou zde Velikonoce jednou z nejdůležitějších událostí celého roku. Během Svatého týdne se pořádá jedna denní a pět nočních procesí městěm, které se zde každoročně slaví již od 16. století. Průvod prochází přibližně dva kilometry dlouho trasu, která vede kolem všech hlavních kostelů a chrámů centra města. V rámci procesí nelze přehlédnout typické dřevořezby a sochy na velkých dřevěných podstavcích ozdobených květinami, které vyrábí umělci nejen přímo z Popayánu, ale také z uměleckých škol Španělska, Ekvádoru, Francie a Itálie.

Ostatně účastníci průvodu mají různé funkce a jsou dle toho také oblečení. Právě nosiči dřevěných platforem mívají fialové či modré tuniky s bílým látkovým opaskem a pokrývky hlavy ze stejné látky. Tato role se v rodině dědí a zastávat ji je velkou poctou. V čele procesí jde metař, který zametá cestu celému průvodu, následuje ho ministrant. Ten zvoněním dává na vědomí všem přihlížejícím, že se průvod blíží. Průběh celého průvodu řídí radní ve fraku a bílých rukavicích, který nese v ruce dlouhý dřevený kříž. Z každé strany ulice pak průvod doprovází světlonoši se svícemi a kolem nich se pohybují další účastníci, kteří dlouhou tyčí sbírají rozpuštěný vosk. K typickým postavám průvodu dále patří malá děvčátka oblečená v krojích kraje Cauca, která nesou hliněné nádoby s doutnající vonnou pryskyřicí. Nechybí ani sakrální hudba a zpěv v podání místních orchestrů a sborů.

Hned v následujícím týdnu navíc probíhají procesí znovu, tentokrát ale v malém formátu, kdy jsou hlavními aktéry děti ve věku od 5 do 11 let. Význam této tradice potvrzuje fakt, že velikonoční procesí Popayánu byla v roce 2004 prohlášena národním kulturním bohatstvím a v roce 2009 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví Unesco.

Souběžně s oslavami Velikonoc se ve městě od roku 1964 pořádá také festival náboženské hudby (fespo.co), vůbec nejstarší svého druhu v zemi. Nově se akce prezentuje především jako festival hudby, i když obecné zaměření právě na sakrální žánr si i nadále ponechává. Koncerty letošního 53. ročníku probíhají od 19. do 25. března. Každoročně akce hostí orchestry a sbory z různých koutů světa, tentokrát se návštěvníci mohou těšit na hudebníky ze Španělska, Argentiny či Spojených států. Zazní jak díla slavných skladatelů religiózní hudby, tak také starodávné a orchestrální skladby. Festival je součástí národního kulturního bohatství. Některé koncerty jsou zdarma, na jiné je potřeba si zakoupit vstupenky.

Dalším místem, kam se během Svatého týdne sjíždí domácí i zahraniční turisté je městečko Mompox, které ostatně stojí za návštěvu samo o sobě zejména díky své koloniální architektuře a krásné poloze mezi rameny řeky Magdalény (více informací o Mompoxu naleznete zde). Ve velikonočním čase zde místní oprašují své šperky a zdobí jimi figury svatých, se kterými procházejí ulicemi v rámci dlouhých procesí. Ty jsou navíc typické tím, že účastníci dělají vždy dva kroky vpřed a jeden vzad, takže se celý průvod hezky rytmicky pohupuje.

Náboženské oslavy v Mompoxu odráží doby, kdy bohatí lidé darovali šperky a jiné cennosti, aby se tak vykoupili ze svých hříchů a zajistili si spásu. Kromě mší a náboženských průvodů se konají také koncerty, nebo třeba festival gastronomie.

Vážná, symfonická i sakrální hudba zazní i jinde, například ve městech kraje Boyacá, konkrétně v městečku Tunja a Villa de Leyva. Právě v posledním uvedeném se pravidelně pořádá Setkání starověké hudby. Mezi letošní hlavní hosty patří trio historických hudebních nástrojů z Kolumbie, Rakouska a Německa, nebo kvarteto a hudební ansámbl ze Švýcarska, které je letošním čestným hostem.

Zdroje: SemanaSantaPopayan.com, Fespo.co, ElTiempo.comCalendarioDeColombia.com, MompoxColombia.blogspot.com.co, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Bogota žije svým jedinečným divadelním festivalem

Po dvou letech se Bogota na více než dva týdny opět stává centrem divadla, umění, tance, ale také zábavy a jedinečné až slavnostní atmosféry. Ve dnech 11. až 27. března se zde totiž koná již patnáctý ročník významného Iberoamerického divadelního festivalu a to v duchu letošního motta Divadlo slaví. Slavme!.

Tento ambiciózní projekt, známý také pod svou zkratkou FITB, začal v roce 1988 s cílem přilákat do Kolumbie to nejlepší ze světových divadelních pódií a zároveň ukázat to nejlepší z kolumbijské divadelní tvorby světu. Dnes se jedná o působivý kulturní svátek, který vždy doslova ovládne hlavní kolumbijské město a přitahuje pozornost i zájem nejen milovníků scénického umění.

Festival přitom nemá žádnou jednu ústřední tématickou linii, naopak přináší kombinaci různých žánrů i současných proudů a směrů ve světovém divadle. Akce vždy překvapuje vysokou kvalitou uváděných děl, kreativitou zpracování i talentem jak domácích, tak i zahraničních umělců. Výborné jméno, které FITB během své existence získal, totiž způsobilo, že řada z umělců považuje doslova za čest moci se festivalu zúčastnit. Díky takovému počtu zajímavých hostů i představení tak může široká veřejnost podniknout doslova kulturní cestu po těch nejlepších divadelních dílech pěti kontinentů.

Jednotlivá představení se odehrávají ve více než čtyřech desítkách divadelních sálů po celém městě včetně krásného divadla Teatro Colón, které bylo před necelými dvěma lety znovuotevřeno po šestileté rekonstrukci.

Jelikož je však cílem festivalu přiblížit scénické umění co nejširšímu publiku, nezastupitelnou roli mají vystoupení probíhající zcela zdarma přímo na ulicích, v parcích a dalších nekonvenčních místech. Mezi nimi vyniká Lost in Complete, dílo švédského souboru, jehož výteční umělci ovládají moderní tanec, hip hop i breakdance.

Poněkud netradiční bylo letošní zahájení festivalu, konalo se totiž v předstihu již 6. března v bogotském centrálním parku Simona Bolívara. O magický zážitek se postaral jeden z nejvýznamnějších pouličních divadelních souborů La Fura dels Baus ze Španělska. Diváci si mohli vychutnat hodinovou surrealistickou show inspirovanou mýtickým soudem a příběhem bohů.

Téměř o týden později, v sobotu 12.3., se hlavní sedmá ulice v centru proměnila na rej plný barev, masek, tance a veselí. Tradiční průvod letos vzdával hold kolumbijským lidovým slavnostem a karnevalům a celá akce byla zakončena na hlavním náměstí koncertem.

I další program je velmi zajímavý a nabitý. Bogota hostí více než 3600 herců z 32 zemí a 100 vynikajících divadelních režisérů. V roli čestného hosta vystupuje Mexiko, které reprezentuje celkem sedm sálových a dva pouliční divadelní soubory. Zvláštní pozornost poutá zejména představení vedené Luisem de Tavirou, jedním z nejdůležitějších mistrů mexického scénického umění.

Speciálními hosty jsou také nordické země, tedy Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko, Island a Faerské ostrovy, které do Kolumbie přináší to nejlepší ze své současné divadelní a taneční produkce. Diváci se mohou těšit například na dánskou verzi Shakespearova dramatu Hamlet.

Splní se také některé ze snů zakladatelky FITB, Fanny Mikey, která zemřela před necelými osmi lety (současnou ředitelkou je Ana Marta de Pizarro). Na festivalu se totiž odehraje dílo Boris Godunov v podání ruského souboru, který vede slavný německý divadelní režisér Peter Stein. Z Ruska se navíc vrací také Slava Polunin, nejlepší klaun celého světa.

Nebudou chybět ani další zajímavá díla z Ruska, Španělska, Švýcarska, Slovinska, Německa, Itálie, Francie, Velké Británie, Polska, Maďarska, Kanady, Spojených států či Jižní Afriky. Z Latinské Ameriky se představí i soubory z Argentiny a Čile. K letošním nejvýznamnějším umělcům patří španělská zpěvačka a skladatelka Ana Belén, která hraje čarodějnici ve hře Médea.

Samozřejmě také kolumbijské divadlo bude mít velmi silné zastoupení a to nejen souborů hlavního města, ale také z jiných částí země. Vzhledem k vrcholícím mírovým jednáním v Kolumbii nabízí festival témata míru a usmíření, například v rámci představení Ret zajíce (Labio de liebre) režiséra Fabia Rubiana.

Premiéru bude mít zcela nový prostor – Velký stan Amerik, kde proběhnou dvě zajímavá díla: folklórní balet z mexické Guadalajary a z Kanady přijede cirkus Éloize s dílem nazvaným ID, tedy replikou West Side Story městkého stylu.

Divadelní nadšenci, kteří však mají omezený rozpočet, mohou využít nabídky specifického prostoru Ciudad Teatro v parku Mundo Aventura. Za minimální cenu tam mohou shlédnout různá divadelní představení, ale také se zapsat na hodiny tance či divadla. A na výstavišti Corferías bude probíhat speciální program Carpa Cabaret se spoustou koncertů a zábavy až do ranních hodin. FITB doprovází také bohatý program pro děti a spousta akademických přednášek, konferencí, workshopů a besed s umělci.

Celý program a podrobné informace o jednotlivých představeních i doprovodných akcích naleznete na stránkách FITB: es.festivaldeteatro.com.co.

Další zdroje: ElEspectador.com, Bogota.vive.in, ElNuevoSiglo.com.co, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Kartagena zahajuje březen Mezinárodním filmovým festivalem

Opět po roce Kartagena, krásné historické město na Karibském pobřeží, hostí nejdůležitější filmový festival Kolumbie, který je vůbec tím nejstarším v rámci celé Latinské Ameriky. Mezinárodní festival známý pod svou zkratkou Ficci se poprvé konal již v roce 1959, letos ve dnech 2. až 7. března probíhá 56. ročník.

Ve městě je připraveno 16 kinosálů, které přivítají kolem 120 tisíc diváků. Celkem si zájemci mohou vybrat ze 154 filmů z 39 zemí a denně z 50 projekcí. Na různých scénách bude možné poznat práci desítek režisérů, herců, umělců a speciálních hostů. Vstup na jednotlivá promítání je zdarma, ačkoli akreditované osoby mají přednost.

Tento svátek sedmého umění klade tradičně zvláštní důraz na iberoamerické filmy, včetně těch domácích. Vzhledem k nejnovějším úspěchům kolumbijské kinematografie, které se v uplynulém roce dostalo i řady mezinárodních uznání, je opravdu co slavit, jak doloží i další kvalitní a inovativní kolumbijské snímky. Diváci se jako každý rok mohou těšit na různorodou skupinu filmů, které se utkají o vítězství v několika kategoriích. Soutěžit o festivalovou sošku indiánské ženy India Catalina a o ceny v hodnotě více než 100 tisíc dolarů bude deset dlouhometrážních filmů, deset dokumentů, deset kolumbijských snímků a dvacet krátkometrážních projekcí.

Filmy pocházejí kromě rodné Kolumbie především z jiných latinskoamerických zemí (Mexico, Brazílie, Čile), některé jsou koprodukcemi a nechybí ani zástupci Španělska či Portugalska.

Zahájení festivalu patřilo premiéře černobílého snímku Los nadie (Bezvýznamní lidé) mladého kolumbijského scénaristy, režiséra a editora Juana Sebastiána Mesy. Jedná se o příběh inspirovaný pocitem, který samotného autora zachvátil během studií na Univerzitě kraje Antioquia, tedy nutností opustit komfortní zónu města a vydat se objevovat svět, najít nové příběhy, jimými slovy, cestovat. Hlavními protagonisty emotivního příběhu plného hudby, mládí a experimentování nejsou žádní profesionální herci, ale obyčejní žongléři, kteří si u semaforů na ulicích Medellínu přivydělávali na živobytí.

Během šesti festivalových dnů se představí jak řada dosud neznámých tváří, tak také legendy kinematografického průmyslu. Mezi čestnými hosty vyniká zejména talentovaná americká herečka a producentka Susan Sarandon. Pocta bude vzdána také kolumbijskému režisériovi Luisi Ospinovi. Kromě nich se návštěvníci mohou těšit například na filipínského režiséra Brillanta Mendozu, litevského režiséra Sharunase Bartase nebo Viktora Kossakovskyho z Ruska.

Nejen tyto osobnosti světové kinematografie, ale také další odborníci oboru se aktivně zúčastní doprovodného programu, kde se v rámci besed, konferencí, ale také workshopů či akademických lekcí se zájemci podělí o své zkušenosti a pohledy. Přítomen bude a na konferenci promluví také Ciro Guerra, kolumbijský režisér, jehož film Objetí hada (El Abrazo de la Serpiente) byl letos nominován na Oskara.

Po šestnácté se festival z hlavních sálů přesune také do jednotlivých čtvrtí města, aby tak přeblížil sedmé umění co nejširší veřejnosti. Speciální sekce festivalu pak nabízí například půlnoční kino s filmovou tvorbou z Francie, Finska, Velké Británie a USA. Specifický prostor s názvem Sedmé a další tři je vyhrazen propojení čtyř druhů umění, tedy kinematografie, fotografie, hudby a videoinstalace. Druhým rokem dále proběhne specifická akce na podporu iberoamerických režisérů, která jim má umožnit najít nejen finanční prostředky k tvorbě, ale také potřebné kontakty a návody, jak se orientovat ve filmovém průmyslu.

Více informací o celém festivalu i jednotlivých filmech naleznete na jeho oficiálních stránkách: ficcifestival.com.

Další zdroje: ElColombiano.com, Semana.com, Cromos.com.co, Pulzo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Nejstarší podnik v Kolumbii funguje již dvě století

Nachází se pouze pár kroků od bogotského Bolívarova náměstí, tedy v samém centru kolumbijského hlavního města, a je téměř povinnou zastávkou nejen pro řadu místních, ale také pro zahraniční turisty. Podnik známý jako La Puerta Falsa (tedy Falešné dveře) letos oslaví své dvousté narozeniny a je tak vůbec nejstarší restaurací celé země. Samotná budova existuje již od roku 1600 a od té doby, co se místo stalo malou, ale útulnou restaurací, proběhla pouze jedna jediná přestavba. Během ní bylo postaveno dřevěné mezipatro.

Povídá se, že podnik vznikl z hádky mezi jednou ženou a farářem katedrály, která vévodí hlavnímu náměstí Bogoty. Ve dnech příprav oslavy náboženského svátku Panenky Carmen v červenci roku 1816 církev jako obvykle svolala občany, aby pomohli s výzdobou, výrobou svící i oděvů. Nicméně ona žena dostala jen nějaký podřadný úkol, který se již v pamětech nedochoval, a tak se rozhodla, že aspoň pohostí některé ze spoluobčanů. Kněze to však pobouřilo nejen proto, že mu o poskytování občerstvení nikdo neřekl, ale také proto, že občerstvení nebylo k dispozici pro všechny pomocníky.

Ženu stížnosti faráře urazily a tak přesvědčila svého manžela, aby si u katedrály otevřeli svůj vlastní podnik, který skutečně zahájil provoz dne 16. července, tedy v den oslav Panenky Carmen. A to nejen jako znak rebélie, ale také z praktických důvodů, aby nakrmili hladové věřící vycházející ze mše.

Náměstí totiž sloužilo především pro pořádání trhů a v jeho okolí se prodával tak akorát fermentovaný kukuřičný nápoj zvaný chicha. Nový podnik se na počátku proslavil tím, že přilákal děti nabídkou sladkostí. Pro dospělé se pak připravovala především tzv. aguapanela, tedy horký nápoj z hnědého cukru rozpuštěného ve vodě. Kolem roku 1870 restaurace začala podávat také další nedílnou součást menu – horkou čokoládu, kolem roku 1900 přibyla i jedna z hlavních současných specialit restaurace – tamales. Původně se podávaly ty pravé bogotské tedy připravené ze směsi kukuřice s klobásou, kuřecím, hovězím i vepřovým masem a špekem, zabalené v listech místních rostlin (chisgua, alpayaca, apod).

Později však tyto rostliny začaly být chráněny a pro tamales se začaly používat listy banánovníku. Tehdejší majitelka se proto rozhodla, že když se mění obal, změní i samotný obsah a tak smíchala kukuřici s rýží, přidala sušený hrách, mrkev, špek a kuřecí maso a pojmenovala nový recept jako tamal z Puerta Falsa.

Jméno podniku dali věřící, kteří se po mši přicházeli občerstvit. Začali se totiž o bezejmenné restauraci zmiňovat jako o místu, které stojí naproti bočnímu přístupu do katedrály a tomu se v círekvní architektuře říká „falešné dveře“. A ačkoli jsou teď tyto dveře zazděné, tak se označení pro podnik vžilo natolik, že se zachovalo dodnes.

V současné době podnik řídí už sedmá generace jedné rodiny, která po pokoleních uchovává recepty na typické místní delikatesy. K nim tedy patří zmíněné tamales, kterých se prodá denně i více než 400, aguapanela a horká čokoláda, která je podávána s trojúhelníkem sýra, pečivem a pečivem ze sýrového těsta zvaným almojábana. Bogotským zvykem, nad kterým řada turistů nevěřícně kroutí hlavou, je si sýr do horké čokolády nalámat a následně ho jíst lžičkou. Již při vstupu všechny kolemjdoucí láká vitrína plná typických sladkých pokušení jako jsou kokosové placičky zvané cocadas nebo třeba fíky s karamelovou hmotou arequipe. Téměř vše, co je v podniku k dostání, pochází z domácí výroby.

Samotný prostor je maličký, ale i přesto má kapacitu až 47 lidí. Ve spodní části je zeď opatřená velkým zrcadlem, aby se hosté necítili příliš stísněně. V restauraci nehraje žádná hudba a tak jsou slyšet zejména objednávky zákazníků.

Každopádně starat se o takovou restauraci nebylo vždy snadné. Například současný majitel se se svými sourozenci po smrti matky museli vypořádat s tím, že řada zaměstnanců podala výpověď a ti noví neuměli jídla připravit dle původních receptur, museli tak některá z nich z nabídky vyřadit. Vzhledem ke své poloze kousek od hlavního náměstí se restaurace stala svědkem válek, protestů i tragédií včetně té z roku 1985, kdy byl násilně obsazen nedaleký Justiční palác. Řadu dobových fotografií i spisů o historii místa pohltil v roce 2002 požár. Nicméně i přesto zůstává La Puerta Falsa jedinečným a autentickým místem, které zpříjemní návštěvu centra Bogoty.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Jedinečná svatyně de las Lajas na jihu Kolumbie

Architektonický a náboženský skvost známý jako Santuario de las Lajas je nejen významným poutním místem, ale také nejdůležitější turistickou atrakcí kraje Nariño na jihozápadě Kolumbie, jen kousek od hranice s Ekvádorem. Svatyně Panny Marie z Los Lajas totiž působí impozantním dojmem zejména díky své jedinečné poloze – tyčí se do výšky 100 metrů nad kaňonem řeky Guáitara. Proto ji někteří nazývají Božím zázrakem nad propastí.

Není proto divu, že se této sakrální stavbě dostalo v říjnu roku 2015 uznání i od britského deníku The Telegraph, který ji zařadil mezi 23 nejkrásnějších a nejzajímavějších kostelů na světě. Dokonce seznamu, na kterém figurují hlavně evropské chrámy, vévodí a je zároveň jediným zástupcem Latinské Ameriky.

Svatyně byla postavena na počest zázraku, který se v těchto místech odehrál v roce 1754. Místní indiánka Maria Mueces tudy putovala domů se svou hluchoněmou dcerou Rosou, když je zastihla bouře. Musely tak cestu přerušit a začaly hledat útočiště před rychle stoupající hladinou bystřiny. Hluchoněmá Rosa však najednou matku překvapila, když vykřikla a ukázala prstem na ozářenou siluetu Panny Marie na skále.

Pravdivost tohoto zjevení a zázraku, díky němuž malá Rosa promluvila, místní obyvatelé o několik dní později potvrdili. Na místo tak začali směřovat poutníci zblízka i zdaleka, protože doufali, že i oni budou uzdraveni.

V polovině 18. století zde nejdříve vznikla jen malá dřevené stavba, která byla v roce 1802 nahrazena novou cihlovou kaplí zakončenou kopulí. Postupně byla kaple rozšířena a vybudováno bylo také malé náměstí a most se dvěma oblouky. Současná bazilika v novogotickém slohu začala vznikat díky darům místních věřících i návštěvníků počátkem ledna 1916. Dokončena pak byla v roce 1949 a o dva roky později zasvěcena Panně Marii římskokatolickou církví.

Trojlodní chrám je po celém svém povrchu pokrytý šedými a bílými kameny. Od svých základů až po špičku věže je vysoký 100 metrů a s protější stranou kaňonu ho spojuje 50 metrů vysoký, 20 metrů dlouhý a 17 metrů široký most, který je držen oblouky románského stylu. Stavbu zdobí vitrály a rozetová okna, mozaiky a dřevořezba na dveřích. Vzadu ve svatyni se ve skále, která tvoří součást kaňonu, nachází tzv. jeskyně zázraků. V ní vyniká obraz Panenky Marie z Las Lajas s Ježíškem v levé paži a růžencem v pravé ruce, která je zobrazena společně se svými patrony Františkem z Asisi a Domingem de Guzmánem. Jakoby se poutníků svýma velkýma černýma očima ptala na jejich trápení a přání.

Lidé zanechávají svá poděkování Panence Marii za obdržené zázraky na destičkách na skalnaté zdi vedle chrámu. Celý komplex je možné obdivovat z různých míst a tedy různých úhlů, třeba i ze samotného dna kaňonu.

Navštívit toto kouzelné místo přitom není vůbec složité. Z města Pasto (hlavní město regionu Nariño), kam se lze dopravit z Bogoty letecky, je potřeba překonat dalších přibližně 80 km po panamerické dálnici do městečka Ipiales. Následně je to už jen přibližně 15 minut kolektivním taxíkem po cca 7 km dlouhé asfaltované cestě. K chrámu se schází po 262 schodech. Kolem svatyně vyrostla malá osada, nechybí ani obchůdky s celou řadou uměleckých suvenýrů, zejména náboženského charakteru.

Od konce roku 2015 se navíc turistům i poutníkům otevřela nová přístupová alternativa a atrakce zároveň. Byla totiž spuštěna kabinová lanovka, která umožňuje vychutnat si krásu nejen katedrály jako takové, ale i celého prostředí a přírody, která ji obklopuje. Konečná stanice nechá návštěvníky pouhých 100 metrů od svatyně.

Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 3.