další

Obrázky dětí z Terezína na gymnáziu Gimnasio Campestre los Alpes v Bogotě

Od konce července 2014 mohli studenti gymnázia Gimansio Campestre los Alpes blíže poznat osud terezínských dětí a to díky výstavě obrázků a básní Vždy budu žít… V rámci výstavy proběhly také přednášky a povídání na toto téma se zástupci Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca).

Organizátoři výstavy jménem gymnázia zvou  všechny zájemce o její shlédnutí následujícími slovy: «Svědectví o válce, ale také stopa plná naděje, lásky k životu. Baravami, slovy a linkami, které proměňují a vtahují; táží se nás a povzbuzují nás.“

Bucaramanga hostí svátek kolumbijské architektury

Ve dnech 26. a 27. září 2014 proběhne ve městě Bucaramanga již 24. ročník Kolumbijského bienále, akce věnované současné architektuře a urbanismu. Přitom architektonické projetky představené a úspěšné v letošním roce mají zejména odrážet zemi, která hledá svou cestu k míru a usmíření.

V rámci Bienále se oslaví také 80leté výročí založení Kolumbijské společnosti architektů a tohoto svátku architektury se zúčastní světově známí urbanisté, jako je držitel ocenění Pritzker Rafael Moneo nebo architekt Crisitán Undurraga. V letošním roce je čestným hostem Čile.

Každá z kategorií národní soutěže se snaží ukázat nové trendy a různé typy architektury. Byly tak hodnoceny projekty například v sekci místo pro život a kolektivní bydlení, městský design, architektonický projekt, intervence do architektonického dědictví, městské a regionální plánování, architektura interiérů či výzkum a šíření informací. Cílem je ocenit nový způsob architektonického myšlení, ukázat přechod k vlastnímu stylu a přesměrovat pozornost k veřejným a komunitním prostranstvím.

Mezi oceněné finalisty se tak probojovala i budova Santa Bárbara v Bogotě (foto 1), která dokázala harmonicky sladit samotnou stavbu s okolním prostředím. Jejím autorem je architekt Konrad Brunner, jehož projekt navíc respektuje zelené plochy této městské části a doplňje je zelení na terasách. Při stavbě byly použity cihly a velká okna, která poskytují krásný výhled do okolí.

Projekt s názvem Miraflores (foto 2), realizovaný v městečku Venecia (kraj Antioquia) architektem Juanem Bernardem Echeverrim, zvítězil v kategorii kolektivního bydlení. Komplex vznikl jako reakce na situaci rodin ohrožených řekou Cauca. Celkově bylo ve spolupráci s různými veřejnými i soukromými institucemi vystavěno 238 obydlí v blocích seřazených jeden vedle druhého tak, aby zároveň chránili příbytky od vysokých teplot. Součástí jsou i stezky pro pěší a místa vhodná k setkáním a trávení volného času.

Vzdělávací park (foto 3) obsadil první příčku v kategorii architektonický projekt. Jedná se o stavbu sportovního a výchovného centra v oblasti, kde žijí nemajetní lidé. Místo bylo vybráno krajským zastupitelstvím v roce 2013 jako jedno z těch, ve kterém vznikne jeden ze 40 vzdělávacích parků kraje. Součástí je i prostorná zastřešená hala, kde se konají různé sociální a kulturní akce a aktivity.

Snaha zkrášlit a zpříjemnit veřejné prostranství charakterizuje projekt architektky Elly Burchardtové ve městě Cali (foto 4), který si vysloužil ocenění v kategorii městského designu. Ve spolupráci s radnicí města byla vystavěna nová třída spojující jih a západ města s jeho severem a východem. Blízkost řeky Cali doplňuje bulvár pěknými zelenými zónami plnými stromů. Pěší zóna ponechala pouze jeden pruh cesty pro autobusy místní veřejné dopravy Mio a pro vjezd osobních aut obyvatel oblasti.

V kategorii městského a regionálního uspořádání pak zvítězil projekt kraje Quindío (foto 5), realizovaný v letech 2012 až 2013 v čele s architektem Crisitanem Bedoyou Delgadem. Součástí projektu je i územní uspořádání kulturní krajiny kávovníkových plantáží, tedy krajiny vyhlášené světovým kulturním dědictvím organizací Unesco.

Zájem porozumět urbanistickým změnám, které proběhly v Kolumbii v posledních letech, a to zejména příčině vnitřního vysídlení miliónů lidí, kteří museli opustit venkov a přestěhovat se do měst kvůli ozbrojenému konfliktu, je hlavním cílem architekty Liny Maríe Sánchezové Steinerové v knize Město útočiště, která byla představena v kategorii teorie, historie a kritika. V kategorii šíření informací a publikování se vítěznou stala dizertační práce s názvem “Dvanáct městkých architektur” od architektů a profesorů Národní kolumbijské univerzity se sídlem ve městě Manizales.

Zdroj: ElTiempo.com.

Bogota má narozeniny a žije svým Letním festivalem 2014

Již od roku 1997, tedy letos po osmnácté, probíhá v hlavním městě Kolumbie festival, který nabízí program plný kulturních, rekreačních, sportovních i hudebních akcí. Letos tento nejdůležitější svátek zábavy a volného času v Bogotě nabídne celkem 207 aktivit na různých místech města, a to v prvních deseti dnech měsíce srpna (tj. od 1. do 10. 8.).

Jak je dobrým zvykem, Letní festival byl zahájen v parku Simona Bolívara mezinárodním mega koncertem se vstupem zdarma. Ze zahraničních umělců vystoupil například zpěvák a trumpetista z New Yorku, Willie Coĺón, či skupina el Gran Combo z Portorika. Přijela i skupina Cali Flow Latino se svou slavnou fotbalovou melodií „Ras tas tas“, která roztančila v době fotbalového mistrovství světa celou zemi v rytmu nového druhu salsy, tzv. salsa „choke“.

Na další dny pak pořádající organizace IDRD (Distritální institut rekreace a sportu) připravila bohatý a rozmanitý program doprovázený koncerty a uměleckými vystoupeními.

Vášniví cyklisté se mohou zúčastnit úterní noční cyklostezky. Od 18 hodin až do půnoci tak bude na některých silnicích ve městě zastavena doprava, aby se mohly proměnit v ráj cyklistů. V centrálním parku proběhne večer show ohňostrojů.

Ve středu 6. 8. oslaví navíc Bogota narozeniny, letos jí je již 476 let. V tento den se sál Národní univerzity stane pódiem pro Filharmonický orchestr Bogoty, který zahraje nejlepší kolumbijské árie. Koncert začíná ve čtyři hodiny odpoledne a vstup je zdarma (omezen jen kapacitou místnosti). Planetárium také zve na řadu aktivit během celého odpoledne, mimo jiné, bude možné pozorovat hvězdy. Připraveny jsou dále aktivity pro děti a různá umělecká představení. Festival a Institut darují Bogotě jako dárek k narozeninám i moderní krytou sportovní halu s osmi kurty pro squash.

V oblasti sportu se návštěvníci mohou těšit na řadu oficiálních turnajů jako je Středoamerický turnaj v boxu za účasti 32 zemí a 200 boxerů, Jihoamerický turnaj v ženském softbólu, Panamerický závod BMX, Mezinárodní festival v kulečníku, závody v taekwondo s reprezentanty z 24 zemí světa či Mezinárodní soutěž v triatlonu.

V rámci festivalu proběhne taky pokus o zápis do Guinnesovy knihy rekordů ve cvičení pilates. Očekává se účast přibližně 3800 osob, které by měly cvičit po dobu minimálně 25 minut, aby byl překonán dosavadní rekord z Turecka. Nebude chybět ani Mezinárodní festival papírových draků za účasti odborníků šesti zemí.

Jedním z tradičních míst vytvořených pro celou rodinu je “letní pláž” v centrální parku. Na tomto místě bude program vždy od devíti hodin rána do pěti hodin odpoledne a oživí ho hudba uznávaných DJ města.

Od neděle do neděle, od 10 dopoledne do 5 odpoledne, si budou milovníci dobrého jídla moci užít pochoutek na gastronomickém festivalu.

Tento rok je očekávána účast více než tří miliónů návštěvníků. Kromě centrálního parku Simona Bolívara se akce budou konat také v dalších parcích, například v parku Cayetano Cañizares, Los Novios, El Country, El Tunal, El Jazmín, Nacional, Timiza, nebo na stadiónu El Campín.

Více informací o jednotlivých akcích Festivalu naleznete na oficiální stránce: www.idrd.gov.co.

Další zdroje: ElTiempo.com 1, ElTiempo.com 2.

Na kávu v Bogotě – nově i do Starbucks

Za přítomnosti ředitele největšího světového řetězce kaváren, Howarda Schultze, či zástupce této společnosti pro Spojené státy a Ameriky, Cliffa Burrowse, byl ve středu 17. července 2014 oficiálně otevřen vůbec první podnik Starbucks na území Kolumbie.

Jak sám Schultz oznámil již minulý srpen, v průběhu následujících pěti let by v různých částech země mělo vzniknout 50 kaváren. Celkově se počítá s investicí 30 miliónů dolarů a s vytvořením více než tisíce pracovních míst.

Franšízu Starbucks v Kolumbii provozuje společnost Alsea, mexický řetězec restaurací a kaváren a jedna z nejmocnějších firem Mexika. Také skupina Grupo Nutresa je zapojena do tohoto obchodu a to s 30 procentní účastí. Colcafé, jedna z latinskoamerických nadnárodních značek, dodává kávu podnikům Starbucks po celém světě už od roku 2008. V Kolumbii má společnost čtyři závody na výrobu kávy: dvě na kávu rozpustnou a dvě na praženou a mletou kávu.

Starbucks je jednou z nejuznávanějších a největších společností světa, pochází ze Spojených států amerických, a její zavedení v Kolumbii není překvapením vzhledem k dlouhodobé spolupráci firmy s místními pěstiteli kávy jako zásobovateli. Kolumbijská káva má totiž výbornou kvalitu a místní lidé ji zároveň umí skvěle připravit. Navíc ekonomický růst, který Kolumbie zažívá, je obrovský a zákazníci chtějí jedinečné obchody, podniky i zážitky.

Hned první podvečer po slavnostním zahájení provozu Starbucks v Bogotě v Parku 93 na severu města museli lidé čekat na volné místo a řada stála až ven. Konkurence je ale v Kolumbii veliká.

I dvě hlavní značky kolumbijských kaváren jsou mezi obyvateli země velmi oblíbené. Kavárny Oma mívají běžně stoly obsazené. V nabídce najdete nejen kávu, zákusky či pečivo, ale také široký výběr z jídelního lístku, od předkrmů, salátů, nápojů, po polévky či hlavní chody.

Podniky Juan Valdez se zase snaží zdůraznit “kolumbijskost” tak, aby si zákazníci odnesli opravdový zážitek ze šálku dokonalé kávy. Návštěvníci si mohou prohloubit znalosti různých druhů kávy a poznat přednosti každé z nich díky speciálním způsobům přípravy.

Starbucks bude konkurovat hlavně množstvím, protože ceny jsou zde obecně vyšší než ve výše zmíněných kavárnách. Obyčejná černá rozpustná káva, známá jako tinto, stojí ve Starbucks 3.300 – 4.500 pesos (tedy cca 35 – 50 Kč), zatímco v kavárnách Oma či Juan Valdez si obdobný nápoj můžete pořídit již za 2.400 – 2.600 pesos (cca 26 – 30 Kč). Společnost sází také na fakt, že 100 procent prodávané kávy je vyrobeno právě v Kolumbii.

Každá značka má své přednosti a atmosféru. Oma i Juan Valdez jsou konsolidované společnosti s pevným místem na kolumbijském trhu. Vzhledem k výhledu do budoucna, který slibuje nárůst konzumace kávy, se však nejspíš žádná ze společností nemusí nouze o zákazníky obávat.

Zdroje: ElTiempo.com, Dinero.com, Pulzo.com.

Kolumbie slaví Den nezávislosti

Letos je to už 204 let ode dne, kdy na hlavním náměstí v Santa Fe (Bogota) došlo k událostem, které rozpoutaly proces vedoucí až k získání nezávislosti Kolumbie. A tak jako každým rokem se 20. července při příležitosti oslav Dne nezávislosti koná celá řada připomínkových, kulturních a zábavních akcí, a to nejen přímo v hlavním městě, ale prakticky ve všech částech země. Kolumbie se halí do barev své trikolory, vlajky vlají na domech i automobilech, probíhají přehlídky, taneční vystoupení a další ukázky místního umění a kultury.

Letos je hlavním dějištěm oslav Villa de Leyva, koloniální městečko severně od Bogoty, považované za nejkrásnější a nejtradičnější městečko Kolumbie. Pod záštitou Ministerstva kultury se zde koná akce nazvaná „Kolumbie, země festivalů“, která je zaměřena na ukázku rozmanitosti země, a tak na jednom jediném místě proběhnou vystoupení více než 140 umělců, kteří přestaví různé festivaly probíhající v zemi v průběhu roku. Do městečka se sjedou také vítězové 11 hudebních a tanečních festivalů pořádaných uplynulý rok.

Návštěvníci se mohou těšit na sedm vítězných hudebních skupin akcí jako je Festival legendy vallenata nebo Národní festival Medellínu. Představí se dále například Dětský symfonický sbor z městečka Paipa (kraj Boyacá), skupina Quijotadas pocházející s kraje Údolí Caucy, vítěz ceny Mono Núňez v kategorii instrumentální hudby, duet Nocturnal (Alfonso Ricardo a Vladimir Ardila). Nebudou chybět ani tóny Pacifiku, vallenato v podání Gustava Osoria Picóna či skupina Zatélite jako vítěz soutěže Altavoz 2013, která přinese zvuky afrobeatu v kombinaci s kumbií či reggae. Z tanců se představí, mimo jiné, kumbie, bambuco či joropo. Oslavy budou pokračovat vystoupením folklórního souboru Joaquín Piňeros Corpa a skončí ukázkou “Velkého dne”, což je karneval indiánského kmene Kamentsá z kraje Putumayo.

Nejen v Bogotě proběhne i tradiční vojenská přehlídka. Za velké divácké podpory ukazuje armáda země svou sílu, eleganci i velkou připravenost a oddanost jednotlivých představitelů letectva, námořních i pozemních ozbrojených sil, policie apod. bránit svou zemi.

S Kolumbií si připomíná tento významný den také Google, který dnes ukazuje na svých stránkách speciální logo vytvořené umělcem Jorgem Riverosem, jemuž se inspirací stala jak kolumbijská vlajka a historie země, tak i výhled do její budoucnosti.

Výročí nezávislosti si připomínají i na kolumbijských ambasádách a v rámci různých krajanských spolků po celém světě. Například v New Yorku se koná Festival kolumbijské hrdosti.

Vše začalo dne 20. července roku 1810, tedy v pátek, který býval dnem trhu. Události toho dne však nebyly spontánním aktem, nýbrž důsledkem různých předchozím okolností. Kreolové (potomci španělských, portugalských nebo francouzských přistěhovalců (kolonistů) narození již v Latinské Americe) měli své důvody k nespokojenosti se španělskou nadvládou, zejména dlouhodobé vyloučení z politického života a minimální politická moc. Postupně se proto vytvořila kreolská oligarchie, která se pravidelně scházela a vymýšlela politickou taktiku, jak převzít moc od Španělů. A právě oni přišli s nápadem vyvolat spor, který by umožnil projevit nespokojenost se španělskou přítomností v oblasti.

Podle vyprávění svědků, přišel jeden kreol do obchodu španělského obchodníka Llorenteho požádat o zapůjčení vázy na květiny jako dekoraci na stůl vzácné návštěvy Antonia Villavicencia (královský komisař, reprezentant španělské vlády). Llorente se však zdráhal předmět zapůjčit, jelikož mu byl již dříve vrácen poničený. A tento na první pohled nevinný akt rozpoutal spor mezi kreoly a Španěly, který vyvrcholil až povstáním lidu na náměstí Santa Fe, kde byla v době pátečního trhu spousta lidí všech společenských vrstev, a vyhlášením nezávislosti. Nicméně nejednalo se o revoluci či vyhlášení nezávislosti v pravém slova smyslu.

Události 20. července jsou spíš bogotským hnutím, hnutím místním, prvním krokem, který ukázal existující napětí. Následovaly ještě vnitřní boje, v roce 1816 se Španělům podařilo získat znovu kontrolu nad územím, ale právě onen osudný pátek 20. července 1810 je považován za první impuls, který vyvrcholil ukončením španělské nadvlády.

Dnes se o událostech můžete dozvědět více přímo v Muzeu nezávislosti, původní dům obchodníka Llorenteho, které se nachází na rohu hlavního náměstí Plaza de Bolívar v Bogotě. K vidění je zde i část originálu vázy na květiny, která rozpoutala celý spor osudného dne 20. července. Národní muzeum v Bogotě také vlastní významnou sbírku připomínající boje za nezávislost.

Více o událostech dne 20. července: http://www.colombiaaprende.edu.co/html/home/1592/article-83837.html a http://www.colombiaaprende.edu.co/html/home/1592/article-128249.html. Biografie Antonia Villavicencia: http://www.banrepcultural.org/blaavirtual/biografias/villanto.htm.

Další zdorje: ElTiempo.com a ElEspectador.com – Villa de Leyva, ElTiempo.com – Google. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4, foto 5, foto 6.

Od severu k jihu Bogoty východním pásmem hor

Hlavní město Kolumbie je možné projít od jeho severního konce (tj. zhruba od ulice 174) až po jižní konec (ulici 174 jih) pěšky, aniž byste opustili cestičky východního pásma hor. Východní částí kolem Bogoty se totiž táhnou kilometry a kilometry stromů, pěších stezek, divokých orchidejí, vodopádů, vodních jezírek, jeskyň, skalnatých formací a stezek předkolumbovské civilizace Muisca. Přírodní rezervace o velikosti přibližně 14 tisíc hektarů (40x více než má Central Park v New Yorku) leží jen pár metrů od velké metropole, která si tohoto přírodního bohatství dlouho nevšímala. Nyní se ale situace začíná měnit.

Po dlouhá léta existovala neviditelná hranice mezi městem a tím, co bylo považováno za počátek hustého neprostupného pralesa. Navíc se kvůli vlastní bezpečnosti lidé do východních kopců nevydávali. Ještě v květnu 2012 došlo k velkému přepadení celkem 22 osob, které strach turistů umocnilo. Nicméně mnoho milovníků hor si dalo za úkol obnovit tradici pěších túr v blízkosti Bogoty a díky větší přítomnosti policie a rozmachu turistických skupin se jim to daří.

Krajská vláda zareagovala na rostoucí zájem o pěší turistiku projektem nazvaným Ekologický a rekreační koridor východních kopců, který předpokládá vytvoření 52 kilometrů oficiálních stezek. Ty by měly umožnit projít město od severu k jihu tedy až po soutěsku Yomasa, a průběžně procházet mezi parky a  ekologickými koridory lokalit Usme, San Cristóbal, Santa Fe, Chapinero a Usaquén.

V současné době má nicméně krajský úřad registrovánu jen pětinu z celkového počtu 54 stezek, které údajně existují. Navíc bezpečnost turistů není stále na většině míst garantovaná. Policejní dohled zatím existuje u stezek soutězky La Vieja (policie je na místě od půl šesté ráno do desíti dopoledne), na kterou se vstupuje ulicí 72 ve čtvrti Rosales. Rozšířit by se měl i policejní dohled nad vrcholem Águila, kam se stoupá přes Národní park.

Před pár dny byla dále otevřena nová stezka. Oblast byla původně v soukromém vlastnictví, ale majitelé ji věnovali ve prospěch turistů, takže nyní jsou k dispozici stezky tři (i tato by měla být v nebližší době hlídána policií). Tato nová procházka po 3 hektarech trvá asi dvě hodiny. V zóně žijí různé druhy veverek, hmyzu i savců, které je však v důsledku rozšiřování města čím dál tím složitější zpatřit. Současní správci, Nadace Cerros de Bogotá (Kopce Bogoty), se chtějí pokusit o obnovení původní vegetace.

Tipy na výlety:

Lom Soratama: v současné době zde probíhají prohlídky s průvodcem, probíhá parkem Los Rodaderos a je ideálním místem i pro děti. Navštěvuje ho 200-300 lidí denně. Vstup: ulice 167 se 7.ª.

La Aguadora: jedná se o 3km stezku, která začíná stoupat od ulice 114. Cesta může trvat až čtyři hodiny, pokud je cílem vrchol La Cruz. Cestou bývají k vidění divoké orchideje.

Kameny Piedras Moyas: skály, které připomínají strukturu mozku nabízejí jednoduchou a krátkou procházku rovinatým terénem. Návštěvníci mohou vyzkoušet rafting nebo speleologii v blízkých jeskyních. Ulice 84 s ulicí (carrera) 2.ª východ.

Soutěska Las Delicias: vodopád nacházející se na této stezce je nejvyšším u Bogoty (má asi 50 metrů). 1,5km dlouhá procházka zabere asi půl hodinky, vstupuje se parkovištěm vysoké školy Politécnico.

Řeka Arzobispo: tato stezka nabízí hned tři vodopády. Dříve se u řeky scházeli rybáři a místní obyvatelé, kteří zatoužili po koupeli. Vstup ulicí 45 s Circunvalar.

Národní park: cesta vzhůru pokračuje až na vrchol Águila (3100 m.n.m.). Na vrcholu je možné odbočit směrem na Monserrate, pokračovat cestou do Údolí ticha (Valle del Silencio) nebo stezkou až na vrchol Guadalupe. Vstup ulicí 37 s Circunvalar.

Rezervace El Delirio: úsek vybudovaný civilizací Muisca, kteří chodili nad vodou, která tryskala mezi kameny stezky až k laguně Cansapatos. Pětihodinová cesta je náročným 6,5 km dlouhým stoupáním.

Zájemci o turistiku se mohou přidat k výletům organizovaným turistickými spolky a sdruženími:

Amigos de la Montaña: www.amigosdelamontana.org.
Travesía Icanti: www.travesiaicanti.com.
Fundación Naturaleza y Patrimonio: www.naturalezaypatrimonio.com.
Fundación RCC Rutas, Culturas y Caminos de Columbia: www.facebook.com/rekorridos.
Caminantes del Retorno: www.caminantesdelretorno.com.

Fuentes: ElTiempo.com, ElTiempo.com 2. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Paní ředitelka Asochecy oceněna za šíření dobrého jména ČR v zahraničí

Cenu Gratias agit uděluje ministr zahraničních věcí za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Tento rok byla dne 6. června 2014 v Černínském paláci cena udělena také paní Elišce Krausové, zakladatelce a výkonné ředitelce Asociace kolumbijsko-českého přátelství, Asocheca.

Cenu Gratias Agit zřídilo MZV v roce 1997 a ministr ji každoročně uděluje za příkladné aktivity v nevládní sféře, zaměřené na propagaci České republiky. Mezi oceněnými bývají čeští krajané, kteří žijí v zahraničí a šíří věhlas své rodné země, ale také přátelé ČR a význačné osobnosti, které nezištně podporují přátelské vztahy mezi svými zeměmi a naší vlastí. Letos Ministerstvo zahraničí ocenilo celkem 15 laureátů, mezi nimi dále i polskou režisérku Agnieszku Hollandovou nebo módní návrhářku žijící v Libanonu Blanku Matragi.

O česko-kolumbijských vztazích, své rodině i návratu do Čech hovořila s Eliškou Krausovou v pořadu České televize Profil dne 7. června Petra Krmelová. Nejen přepis rozhovoru, ale i video záznam naleznete na stránkách ČT zde.

Jak jste cítila, když vám dali o ocenění vědět?

Byla jsem hlavně překvapená, poctěná, ale o ceně jsem vlastně nic nevěděla. Takže jsem začala hledat, o co se jedná. (Napsala jsem na naše velvyslanectví v Peru, protože v Kolumbii ho nemáme, i když teď tam pár měsíců máme prvního českého představitele a zase začínáme dávat dohromady lepší styky.) A všimla jsem si, že to je za šíření dobrého jména České republiky v zahraniční, tak jsem byla hrozně spokojená.

Byla jste dojatá?

Dojatá jsem byla hlavně včera. Na začátku je to takové překvapení, že vlastně ani nevíte, co máte dělat. To nejdůležitější je, jak přijet, v kolik hodin, ke komu. Pracuji na státní kolumbijské univerzitě, kde dělám zahraniční vztahy, a zrovna jsme měli asi pět mezinárodních návštěv. Dívali se na mě dost zvláštně, speciálně pan rektor, když jsem jim řekla, že u toho nebudu. Takže to pro mě bylo v tu chvíli to nejhorší. Pak jsem trochu uklidnila. A dnes se cítím hrozně důležitá. Možná nejdůležitější za celý svůj život.
Ty tři dny byly hrozně krásné. Je to jediná cena, kterou znám, kdy pozvou všechny, kteří cenu dostali, aby spolu byli dva nebo tři dny, aby se poznali. Takže neodjíždíte pak jenom s pocitem, že jste na jedné fotografii s nějakými patnácti nebo sedmnácti lidmi, ale víte, kdo je každý z nich, co dělá, poznáte se, stačí si vzít maily nebo telefony.

Ocitla jste se ve společnosti Blanky Matragi nebo Agnieszky Holland…

Ano, a každá je jiná, jiná zdálky a z blízka zase jiná. Prostě to bylo strašně zajímavé. Když nám řekli, že nás provedou Prahou, tak jak jsme v naší rodině přehnaně kritičtí, řekla jsem si, že zapomněli, že jsem z Prahy. Ale vůbec ne, to, co jsem viděla, jsem neznala. Takže se zpětně omlouvám. Viděla jsem místa, která normálně člověk vidět nemůže. Končilo to včera v bytě Jana Masaryka, což pro mne bylo opravdu vrcholné, vždy jsem toužila podívat se, kde ten byt byl.
A také slova, která řekl pan ministr, byla hrozně zajímavá. Tedy že Česká republika vděčí všem, co žijí venku a šíří o ní dobré zprávy. Že ukazují, jaká jsme krásná velká rodina. To bylo opravdu dojemné.

Bylo vám řečeno konkrétně, za co jste tu cenu dostala? Třeba že jste za Asochecu udělala to a to, například výstavu obrázků terezínských dětí?

To pan ministr nemůže vědět. Žádný ministr nemůže vědět, co všechno, kdo dělá. Navrhnulo mne české velvyslanectví v Peru a ti to vědí. A já jsem velmi neskromná osoba na rozdíl od jiných. Mám dojem, že většina lidí, kteří dostávají vyznamenání, není právě skromná. Já se postarám o to, aby se vědělo, co děláme.
Naše malá asociace vznikla z mého žalu a zlosti, že skončilo české vyslanectví v Kolumbii. Začala jsem proto hledat možnosti, jak mluvit v Kolumbii o České republice. Kolumbie je totiž strašně veliká, strašně daleko a málo lidí zajímá, kde je Česká republika. Byli jsme součástí komunistického bloku a nikdo přesně nevěděl, jestli je to Polsko, Československo, Jugoslávie a tak dále. Styky sice byly, ale velice střídmé. Takže člověk se musí snažit, aby řekl, odkud je a co dělá. Tehdy jsem zjistila, že na ministerstvu pomáhají krajanským spolkům. (Neměla jsem s vyslanectvím moc styky, nechtěla bych vyprávět, jak se chovali vyslanci za komunismu, ale bylo to nepříjemné. Navíc mi vzali pas, takže jsem vlastně byla odnikud, neměla jsem tam, co dělat, a měla jsem spíš strach se tam objevit.) Když se to ale zase začalo dávat všechno dohromady a říkali nám, je svoboda, můžete dělat, co chcete, paní, ukázalo se, že o nás nikdo nic neví. Na začátku jsem si říkala, že za tu malou finanční pomoc krajanským spolkům (když nemáte nic, zdá se malá pomoc rázem obrovská), přivezu Národní divadlo nebo balet, Prodanou nevěstu, takové ty základní klasické věci. A najednou jsem zjistila, že za to, co mi dají, nepřivezu nikoho nebo maximálně jednoho.
Shodou okolností jsem šla po Praze a nedaleko Židovského hřbitova našla knížku přeloženou do španělštiny s básničkami a obrázky od dětí z Terezína. A to byl ten první nápad, to se mi tam podařilo odvézt, udělat výstavu. A výstava je krásná a s velikým dopadem.

V Kolumbii žijete celá desetiletí, v hlavním městě Bogotě, na velmi poetickém místě s názvem Růžové vrchy. Tak růžové to ale v Kolumbii asi není?

Není, ale může být. Je to jako všude…

Neměla jste nikdy strach o život vzhledem k tomu, co se tam děje, co tady slyšíme?

Ne. Vy tady slyšíte vždy jen to špatné jako všude na světě. 45 milionů obyvatel jsou ti lepší a asi milion se zabývá těmi horšími věcmi. A nezapomínejte, že můj úkol je mluvit dobře o obou zemích a snažit se dokázat, že Kolumbie je, a to zrovna od momentu, kdy se zavřelo české vyslanectví, jednou ze zemí s nejlepšími komerčními možnostmi v oblasti. Vědí to všichni ostatní a doufám, že Češi si toho taky brzy všimnou a všechny ty možnosti otevřou. Teď je ten nejlepší moment. Já se pak snažím přes kulturu trochu otevřít cestu, do jiných věcí bych se nemohla plést, o tom nic nevím.

Četla jsem, že když si vás namlouval váš muže Ignacio, vaši rodiče si mysleli, že je to sňatkový podvodník, a on je velmi roztomilým způsobem uplácel, aby si to nemysleli. Vy jste pak neměla ani na nákup…

O tom se nemluví, to se stává i v nejlepších rodinách. Nejdůležitější je výsledek. Navíc měl to štěstí, že si myslel, že je sympatický a že je všem sympatický stejně. Vůbec nepochopil, že můj tatínek může být třeba žárlivý. A že si třeba myslí něco úplně jiného. To ho nikdy nenapadlo a až do smrti tvrdil, že mám ty nejlepší rodiče, a kdykoliv se stalo něco negativního, byl první, který se jich zastával. Takový je život.

Vaše rodina hodně stojí při sobě, své mamince jste celý život říkala Boženo nebo Boženko, když nezlobila. Jezdíte do Čech pravidelně, setkáváte se všichni?

To jsme slíbili naší mamince. Ta to na nás vyžadovala, že jí vůbec nezáleží na tom, jestli se spolu bavíme přes mail nebo skype, že tady prostě musíme aspoň jednou ročně všichni společně být. Každý z nás jsme jí to museli, aniž jsme o tom navzájem věděli, skoro odpřisáhnout. Takže to všichni plníme a stala se z toho hezká tradice. Všichni se tak v červnu červenci snažíme mít trochu času, abychom byli spolu. Moji bratři mají za Prahou domy, které jsem ze začátku nenáviděla. Nemám ráda venkov, lesy, pole, háje, slepice, nic z toho, já mám ráda města. Ale je to místo, kde se můžeme všichni sejít, je tam víc domků a každý zvlášť, takže může být spolu, ale i sami. My se totiž strašně milujeme, ale vždy jen chvíli, je nás moc.

Přemýšlela jste po revoluci, že byste se natrvalo vrátila? Nebo to vůbec nepřipadalo v úvahu?

Myslela jsem na to. Tehdy byl můj muž ještě na živu a zrovna v tom nejlepším období své profese, takže mne to zrovna nenapadalo. Pak jsem na to začala trochu myslet, ale všimla jsem si, že celý můj profesionální život se odvíjel v Kolumbii. Pracovní život, pracovní přátelé za více než čtyřicet let jsou tam. Tady mám moc krásné kamarádky a kamarády ze školních let, které strašně ráda vidím, ale mají svůj život. Je to hezké, když se jednou za rok uvidíme, ale jinak bych s nimi moc být nemohla. To by ze mě byla taková babička a to si nedovedu představit, co bych dělala.

Zdroje: Česká televize, MZV.

Výstava obrázků dětí z Terezína pro děti školy Los Nogales

V průběhu května 2014 zapůjčila Asociace kolumbijsko-českého přátelství, Asocheca, část výstavy obrázků dětí z Terezína soukromé škole Colegio Los Nogales.

Filbo opět v Bogotě – Veletrh knih 2014

Po roce se výstavní areál Corferías v hlavním kolumbijském městě opět stane dějištěm setkání spisovatelů, vydavatelů, ilustrátorů, zástupců knižních komor, mezinárodních obchodních delegací, novinářů i široké veřejnosti. Dne 29. dubna v poledne zde totiž bude zahájena jedna z nejvyznamnějších literárních a kulturních akcí v Kolumbii – Mezinárodní knižní veletrh Bogoty.

Událost známá pod svou zkratkou Filbo (z oficiálního názvu Feria Internacional del Libro de Bogotá) potrvá až do 12. května a v rámci letošního 27. ročníku nabídne účast 120 mezinárodních spisovatelů, více než 200 spisovatelů národních a přibližně 420 vystavovatelů.

Čestným hostem roku 2014 je Peru, jehož delegace bude vůbec největší, která kdy na Knižní veletrh dorazila. V jejím čele navíc stane držitel Nobelovy ceny za literaturu, Mario Vargas Llosa.

Přítomna bude stará i nová generace peruánských spisovatelů, řada akademiků i jiných umělců, kteří se pokusí ukázat to nejlepší z peruánské literatury a kultury. Těšit se můžete také na ukázku peruánské kinematografie, ochutnávku gastronomických specialit či úsek věnovaný výstavám a prodeji tradičního lidového umění Ruraq Maki.

Hlavní osou veletrhu je letos historická paměť národa. Připraven je tak kompletní program s představením knih, dokumentů, výstav, dílen i rozhovory o kolumbijském konfliktu a jeho obětech.

V rámci veletrhu proběhne, stejně jako loni (o minulém ročníku jsme vás informovali zde), také řada doprovodných akcí, jako jsou “Rozhovory, které změní život”, “Setkání novinářů”, “Fóra knih” nebo recitování poezie. Dále návštěvníky čeká několik výstav fotografií, divadelní vystoupení i řada hudebních a tanečních čísel. Speciální pavilon je tradičně připraven pro děti a mládež.

Veletrh je pořádán ve spolupráci s Kolumbijskou knižní komorou. Prostory výstavního areálu jsou pro návštěvníky otevřeny každý den od desíti dopoledne do osmi do večera.

Více informací naleznete na oficiálních stránkách veletrhu: feriadellibro.com.

Výstava obrázků místních dětí a dětí z Terezína v městečku Barichara

Slavnostní vernisáž k zahájení výstavy proběhla dne 14. března 2014 v Kulturním centru města Barichara za přítomnosti zástupců města i Asociace kolumbijsko-českého přátelství a České republiky.

Promluvila tak výkonná ředitelka Asochecy, honorární konzul ČR sídlící ve městě Bucaramanga, starosta města Barichara i ředitel místního Kulturního centra. Videozáznam ze zahájení výstavy naleznete zde.

V rámci programu se konalo také setkání s dětmi, které se podělily o své názory a myšlenky i prostřednictvím obrázků a básniček, vystavených společně s obrázky dětí z Terezína.

A USTEDES
(Felisa Gómez B.)

Por los niños que sufren
Por los niños que lloran,
Por los niños que tienen
Un corazón que implora.

Muchos niños lloran,
Sin tener respuesta,
Los malvados los hieren
Y sin piedad los destroza.

A ustedes pequeños
Que sufren sinrazón,
No pierdan esperanzas
Les espera algo mejor.

Mejor sería que el mundo luchara,
Que esto acabara,
Que el dolor terminara.

Si tomamos conciencia
Para evitarles dolor,
Pronto vendrá el que juzga
Y para los malvados el castigo será peor.

¡Mamita, papito! Dicen con dolor,
Su corazón se parte
Y no encuentran amor.

Sus almas inocentes
Gritan con dolor,
Por ustedes santos niños
Vendrá una solución.

Více básniček dětí z Barichara v původní verzi naleznete zde.

 

Kulturní dům a Městský úřad v Barichara ve spolupráci s Asociací kolumbijsko-českého přátelství, Asocheca, pořádají v tomto příjemném kolumbijském městečku výstavu pod názvem: «Děti z Barichary vzdávají poctu dětem z Terezína (Druhá světová válka)».

Tentokrát tak budou obrázky dětí z Terezína vystaveny společně s obrázky místních dětí, které prostřednictvím uměleckých výtvorů představí svůj vlastní pohled na ozbrojený konflikt a násilí, tedy prostředí, v němž samy vyrůstají.

Inaugurační koktejl je naplánován na pátek 14. března od 19 hodin v kulturním domě «Emilio Pradilla González». Všichni jsou srdečně zváni.

Pro více informací se můžete obrátit na email: info@asocheca.org.