Barranquilla zve na svůj jedinečný karneval, který se pořádá každým rokem ve dnech od soboty do úterý, které předcházejí popeleční středě. Letos tedy tento největší kolumbijský svátek barev, tance, zábavy, folklóru, karibských rytmů a průvodů, který každoročně do města přiláká davy domácích i zahraničních turistů, připadl na dny 2. až 5. března. Jedná se nejen o nejvýznamnější karneval v Kolumbii, ale také o druhý největší na světě, hned po brazilských slavnostech v Rio de Janeiro.
Úchvatná atmosféra celé akce je navíc umocněna vřelostí a srdečností místních. Právě díky všem těmto atributům, bohatství a kulturní rozmanitosti kolumbijského pobřeží Karibiku, které se v karnevalu odráží, patří akce od roku 2001 k národnímu kulturnímu bohatství a od roku 2003 figuruje také na seznamu světového ústního a nehmotného dědictví Unesco.
Město se tedy v těchto dnech změnilo na jiný svět, svět harmonie, radosti, zábavy a příjemných emocí, ve kterém se nehledí na sociální či jiné rozdíly a lidé v maskách jednoduše naplno oslavují život a baví se. Návštěvníci se mohou těšit na tance různých žánrů, kdy dominují karibské rytmy jako je cumbia, mapalé, garabato či son de negro. Účastníci promenád trénují choreografie dnem a nocí, aby všem přinesli nezapomenutelné zážitky a co nejlepší podívanou.
Nemohou chybět ani tradiční masky jako je Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, Muž Kaiman nebo známý král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, který chrání všechny účastníky oddávající se večírkům a neřestem. Ostatně král Momo je jednou z nejreprezentativnějších postav nejen karnevalu v Barranquilla, ale také obdobných festivalů a oslav po celé Latinské Americe.
Ačkoli karneval oficiálně začal až nyní a trvá pouze čtyři dny, již od poloviny ledna žije město přípravami na to pravé karnevalové šílenství. Starosta města symbolicky odevzdal klíče k Barranquille královně a přečetl slavnostní prohlášení. V rámci tohoto předkarnevalového období pak nechybí bohatý hudební a kulturní program, odehrává se také například tzv. guacherna, tedy noční karnevalový průvod se zapálenými lucernami, kdy místní tančí na ulici až do brzkých ranních hodin. Prostor bývá vyhrazen i těm nejmenším, kteří mají vlastní průvod i svého karnevalového krále.
Karneval byl tradičně odstartován velkým oficiálním koncertem v předvečer samotného zahájení a to za účasti významných umělců jako je Marc Anthony, Silvestre Dangond, Checo Acosta či Peter Manjarrés. Veškeré hlavní akce se v těchto dnech odehrávají přímo v ulicích, zejména ulice 40 se proměnila v Cumbiodrom, tedy centrum oslav, průvodů i masek.
Hned v první den oficiálního programu (2.3.) proběhla jedna z nejočekávanějších a nejcharakterističtějších akcí celých slavností – Bitva květin. Ulice se zaplnily originálními i tradičními maskami, tanečníky, ale také alegorickými vozy. V čele celého průvodu se představila královna karnevalu se svými princeznami a princi, která za hudebního doprovodu zdravila všechny přihlížející. I v následujících dnech na návštěvníky čekají průvody, masky a taneční kreace, konkrétně nedělní Velký průvod tradic a folklóru (3.3.) a Velký průvod maškar o den později.
Festival orchestrů na Náměstí míru bývá jednou z nejoblíbenějších akcí celých karnevalových oslav. Navíc letos oslaví padesáté výročí a to obrovskou hudební show, která připomene zásadní mezníky historie tohoto jedinečného prostoru, kde se setkávají různé karibské rytmy jako salsa, vallenato, merengue, tropické a folklórní skladby.
Jako v minulých letech, i letos se v sobotu 2. i v neděli 3. března od pěti hodin od večera ulice 50 proměnila v jeden velký taneční sál. Zároveň se až do 4. března vždy od pěti hodin večer pořádá Setkání komedií postupně na třech různých veřejných prostranstvích města. Setkání letanií, tedy veršů, kdy se autoři prostřednictvím rýmů vyjadřují k současným národním i mezinárodním tématům a otázkám, tvoří další nedílnou součást programu. Sólista čte modlitby a zpěvy, ovšem bez hudebního doprovodu či nějaké choreografie, na jeho verše pak reaguje sbor.
Smrtí a pohřebním průvodem, který se loučí s jednou z nejsymboličtějších osobností karnevalu Joselitem Carnevalem, celá akce v Barranquille končí. V průvodu nesmí chybět vdovy, oblečené v černém a s tmavými brýlemi na očích, nezaplacenými účty v rukách a látkou vycpanými těhotenskými břichy, které oplakávají v ulicích smrt svého milovaného. Joselito je symbolická postava, která si užívá karnevalu, vůbec nechodí domů, ale je vidět opilý a jak tančí v ulicích. Poslední den karnevalu ho pak lidé nachází na ulici v bezvědomí a všichni věří tomu, že umřel. Proto mu připraví pohřeb, vloží ho do rakve a než ho pohřbí, mezi pláčem a výkřiky bolesti se Joselito najednou probere a vyvolává, že neumřel, že jen flámoval.
Tradici karnevalů na americkém kontinentu zanechali španělští a portugalští dobyvatelé. První karneval se ve městě Barranquilla konal před více než sto lety, když zde byla ještě malá osada a ne současné ekonomické centrum Karibiku. Původně měly tyto oslavy náboženský charakter, ale smísily se s místními zvyky, a tak dnešní podoba karnevalu spojuje vliv španělských křesťanských svátků s indiánskými legendami i hudbou černošských otroků. Jedná se tedy o úchvatnou kulturní a lidovou slavnost.
Oficiální stránka festivalu se všemi podrobnostmi a programem: www.carnavaldebarranquilla.org.
Podrobné informace o karnevalu, jeho původu a jednotlivých tradicích s ním spojených naleznete například v této speciální edici periodika El Tiempo.
Jednotlivé dny karnevalu pak mají svůj pevný řád a průběh. První den (2.1.) startuje obětním obřadem na počest panenky Mercedes, patronky města, která má zajistit bezproblémový průběh slavností. Později se koná průvod dětí a tzv. průvod kolonií, ve kterém představují svou kulturu, zvyky, ale i třeba gastronomické speciality účastníci z různých oblastí země. Začíná také festival humoru a venkovské hudby. V úterý 3.1. se návštěvníci mohou zaposlouchat do Zpěvu Zemi, tedy si vychutnat průvod andských tanečních skupin.
Většina návštěvníků se těší zejména na poslední dny karnevalu, protože 5.1. se slaví Den Černých, který je jednou velkou hrou identity. Odkazuje na jediný volný den, který měli otroci k dispozici od svých španělských pánů. Černošská komunita využila volna k uspořádání velké slavnosti, na které si připomněli svůj původ i zvyky. Běloši si ovšem takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak si nabarvili obličej černou barvou a do oslav se zapojili. Lidé si tedy dnes na ulicích barví tváře kosmetickou černí a veselí se všichni společně, bez rozdílů mezi rasami či sociálními třídami.
Závěr slavností (7.1.) a tedy místní Festival morčat a venkovské kultury také stojí za návštěvu. Den se nese v duchu kultury a tradic obyvatel zdejšího venkova, především ale stánků nabízejících místní andské pochoutky. Nemůže chybět ani tradiční morče (zvané cuy).
Indiánské a afrokolumbijské komunity jsou hlavními protagonisty nového ročníku největší přehlídky kolumbijských uměleckých a řemeslných výrobků, která se tradičně odehrává na výstavišti Corferías v Bogotě. Letos od 5. do 18. prosince si budou moci návštěvníci této krásné akce vychutnat to nejlepší z místní lidové tvorby, ve které se mísí tradice s inovacemi. Toto setkání původních, současných i inovativních technik adaptovaných na módu, dekorace i design je v předvánoční době zároveň ideálním místem pro pořízení jedinečného dárku.
Již po 22. se všichni zájemci mohou ponořit do typických rytmů Pacifického pobřeží díky jedinečnému festivalu tichomořské hudby, který nese jméno Petronia Álvareze a jehož popularita nejen mezi místními obyvateli rok od roku roste.
Před hlavní částí festivalu proběhlo ještě setkání dětských hudebníků, tedy pokračovatelů tradic, známé jako Petronito. Představilo se 18 souborů dětí do 14 let, protože po dosažení tohoto věku už se mohou účastnit dospělé verze festivalu.
Hudební soubory soutěží v různých kategoriích, konkrétně v kategorii dle hudebních nástrojů, tedy marimba, chirrimía, violines caucanos, ale také ve volném žánru. Do semifinále se každoročně probojuje 44 souborů, které jsou vybírány speciální komisí v různých částech kolumbijského Pacifiku.
Kolumbijské Tichomoří zahnuje pás západního pobřeží Kolumbie od hranice s Panamou na severu až po hranici s Ekvádorem na jihu, který je od kolumbijského vnitrozemí oddělen západním pásmem And. Tvoří ho (části) čtyř kolumbijských krajů: od severu jde o Chocó, Údolí Caucy, kraj Cauca a Nariňo. Tento obrovský region je domovem řady černošských, vesnických, ale i indiánských komunit, většina z nich se živí zemědělstvím nebo rybolovem.
Ve více než 200 okresech všech 32 kolumbijských krajů mají od 26. července do 1. srpna všichni zájemci možnost shlédnout to nejlepší z kolumbijské kinematografie let 2016 a 2017. Ukázka čítá výběr 60 filmů všech možných témat a žánrů, od akčních snímků, dramat, komedií až po dokumenty, přičemž všech více než 2000 projekcí je přístupných zdarma.
Festival byl zahájen simultánním promítáním filmu Jericó, nekonečný let dní v jedné městké části města Cali (kraj Údolí Caucy) a na náměstí Darío Echandía ve městě Ibagué (kraj Tolima). Film na pomezí dokumentu a fikce režisérky Cataliny Mesy měl premiéru v roce 2016 a přináší intimní portréty žen vesničky Jericó v kraji Antioquia. Při setkáních a konverzacích mezi sebou postupně odhalují své životní příběhy, znalosti, smysl pro humor a svou ženskou duši.
Festival se zároveň snaží vyzdvihnout a zviditelnit audiovizuální produkci jednolitvých krajů, která se málokdy dostane do oběhu na národní úrovni. Na programu figuruje 58 krátkometrážních snímků z 11 krajů, která vypráví příběhy svých regionů a vznikly v rámci dvou podpůrných programů. Do filmového týdne se zapojila i kolumbijská vzdělávací instituce známá jako SENA, která zve na projekce ve svých pobočkách po celé zemi. Také dvě desítky věznic se přidávají k festivalu a promítají filmy vězňům.
Veletrh, který se navrací ke kořenům, tak by se dala nazvat přehlídka uměleckých výrobků z různých koutů Kolumbie, která se koná od 29. června do 8. července v Medellínu. Veletrh nazvaný Expoartesano se odehrává v rámci komplexu Plaza Mayor v hlavním městě kraje Antioquia letos již po deváté.
Ostatně veletrh probíhá v duchu motta Krása tvého původu. V rámci výstaviště naleznete práci celkem 400 umělců z 27 různých krajů země. Představit se přijeli jak ti, kteří se již těší všeobecnému uznání, tak ti, kteří reprezentují své indiánské komunity, nebo ti, kteří jsou opravdovými mistry, jelikož zasvětili celý svůj život konkrétním technikám a výrobě tradičních uměleckých předmětů.
V Neivě, hlavním městě kraje Huila jižně od Bogoty, se až do 2. července koná Folklórní festival a Národní soutěž královny žánru bambuco. Letošní 58. ročník opět přináší bohatý program plný rozličných setkání, průvodů různého typu, hudebních a tanečních vystoupení, ukázek tradiční umělecké výroby, ale nově třeba i zajímavých akademických besed. Nechybí ani ochutnávka místních gastronomických specialit. Stěžejní akcí festivalu je volba národní královny bambuco. Kandidátky zvolené v jednotlivých krajích Kolumbie poměřují své schopnosti v nejlepším ztvárnění tance sanjuanero, typického pro kraj Huila. Tento živý tanec má svou přesně stanovenou choreografii i kostýmy. Porota ale hodnotí také jejich krásu, obecný kulturní přehled, dochvilnost či oblíbenost u publika. Hlavní cíl celých slavností pak spočívá v oživení regionáních tradic. Některé události mají i silný sociální charakter, jako je setkání a kulturní výměna indiánských komunit, průvod za dobré zacházení se starými spoluobčany, nebo kulturní setkání obětí. Festival vznikl na počest Svatého Jana Křtitele, jehož narození církev slaví 24. června. Celá tradice má tedy kořeny v době španělské nadvlády nad regionem.
Severovýchodně od Neivy v městě Villavicencio v kraji Meta, se od 28. června do 2. července slaví Mezinárodní turnaj v tanci joropo, který je typický právě pro kraje východních nížin. Jubilejní 50. ročník festivalu je věnován snům a dílu Miguela Ángela Martína, ikoně zdejšího folklóru a zakladateli festivalu. Martín je zároveň autorem emblematické skladby Carmentea, jejíž slova i hudba poznamali historii tohoto hudebního žánru. Harfa, rumba koule a specifická kytara zvaná cuatro jsou tři hudební nástroje neodmyslitelně spjaté s joropo. Nabitý program zahrnuje jedinečnou přehlídku tradičních rytmů, pohybů i krojů s více než 6000 účinkujícími, zvanou Joropodrom. Koná se také soutěž o královnu tance joropo, či gastronomický festival. Návštěvníci se mohou těšit i na koncerty místních hudebníků, třeba známého mistra Cholo Valderramu.
Folklórem žije v těchto dnech a až do 2. července také hlavní město hudby a kraje Tolima, Ibagué. Od poloviny června se zde totiž slaví 46. ročník tradičního folklórního festivalu, který ukazuje kolumbijskou kulturu. Festival se poprvé konal v roce 1959, tedy v době, kdy se tato oblast zmítala v násilí. Proto se skupina osob ve snaze zdůraznit kulturní identitu kraje rozhodla realizovat akci, která by předvedla autoktonní kulturní tradice. Kromě spousty zábavy, hudby, koncertů a průvodů jsou připraveny také ohňostroje i volba národní královny folklóru, národní setkání folklórních souborů univerzit či Festival festivalů, ve kterém má každý kraj svého zástupce. Představí se i umělci deseti různých latinskoamerických zemí pozvaných v rolích čestných hostů. Zájemci budou moci ochutnat místní speciality jako je tamal (rýžová směs s masem a zeleninou zabalená v banánovém listu) či lechona (směs vepřového masa s vařeným hráškem a rýží).
Pokud by však někdo preferoval argentinské tango, ve dnech 18. až 24. června může zavítat do Medellínu, hlavního města kraje Antioquia. Koná se zde totiž mezinárodní festival tohoto tance, druhý nejvýznamější svého druhu na světě. Letos vzdává poctu argentinskému skladateli jménem Homero Expósito, jehož dílo je považováno za jedno z nejhezčích v historii tohoto hudebního žánru. Celkem se odehraje 80 akcí, všechny přístupné zcela zdarma pro širokou veřejnost. V rámci festivalu se pořádá například světový turnaj v tangu nebo soutěž ve zpěvu, do které se zapojí i soutěžící z jiných latinskoamerických zemí, ale také Japonska a USA. Do Medellínu zavítala mimo jiné i známá argentinská zpěvačka Susana Rinaldi, která vystoupila se symfonickým orchestrem z USA, považovaným za první severoamerické uskupení zaměřené na latinskoamerickou hudbu. Zájemci se mohou zúčastnit také workshopů a tanečních lekcí tanga.
Městečko Ginebra zve na přelomu května a června na již 44. ročník Festivalu kolumbijské andské hudby Mono Núňez, který je jednou z nejdůležitějších folklórních událostí země. Název akce, na které se setkávají zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby, vzdává poctu věhlasnému kolumbijskému hudebníkovi jménem José Benigno Núňez, který se právě v Ginebře narodil.
Dodnes zůstává hlavní programovou náplní čtyřdenní soutěžní klání, které se odehrává na různých pódiích a to ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. Souboj o hlavní cenu svádí i letos 28 hudebníků z různých koutů země.
Letos akce vzdává poctu mistrovi Rodrigu Silvovi a hudebníkovi jménem Hernando Sinisterra Gómez. Zároveň festival přivítá i zahraniční hosty, například interprety z Peru, Venezuely či Argentiny. Na hlavním náměstí se každý den od čtyř hodin odpoledne konají koncerty různých hudebních skupin přístupné zdarma pro všechny zájemce.
Karnevalová sezóna je po roce opět tady a v Barranquille, hlavním městě kraje Atlántico na kolumbijském pobřeží Karibiku, začíná hlavní svátek zábavy, pestrobarevných kostýmů, jedinečných choreografií, pohybových kreací, hudby, ale také tradic, které se uchovávají po generace. Však taky tato nejdůležitější kulturní a folklórní událost kolumbijského Karibiku figuruje od roku 2003 na seznamu nehmotného dědictví Unesco. Jedná se ostatně o největší akci svého druhu v zemi a druhou největší na světě, hned po brazilském karnevalu v Rio de Janeiro. Není proto divu, že každoročně láká tisíce nejen domácích, ale i zahraničních turistů.
Ještě před samotným karnevalem patřily ulice například jeden den dětem, ale taky festivalu speciálních tanců, proběhla i tzv. guacherna, což je noční karnevalový průvod za světel svíček a barevných lampionů.
V neděli ulicemi města projede Velká přehlídka tradic a folklóru, která ukáže to nejlepší z kolumbijského lidového umění, včetně tanců cumbia, mapalé či son de negro. O den později se kromě dalších průvodů masek v odpoledních hodinách rozezní Festival orchestrů v podání místních hudebníků. Karneval končí v úterý 13.2., tedy den před Popeleční středou, a patří Joselitovi a jeho pohřebnímu průvodu, který se mění v jeden velký mejdan. Podle legendy se Joselito vytratil z domova, aby si naplno užil všech karnevalových oslav a večírků. Čtvrtý den byl nalezen v bezvědomí kvůli množství vypitého alkoholu, jeho příbuzní ho však prohlásili za mrtvého. Při smutečním obřadu se však najednou probral s tím, že jen flámoval a je živý a zdravý. Joselito je tak považován za zosobnění karnevalu samotného.
V různých oblastech města se dále konají další aktivity jako je setkání letanií, tedy speciální projet zaměřený na ústní tradici, nebo tančící ulice, prostor vyhrazený všem milovníkům tance.