Jedinečná ochutnávka kultury kolumbijského Tichomoří a zejména tamější hudby čeká v těchto dnech na návštěvníky 2,5 miliónového města Cali, hlavního města kraje Valle del Cauca v západní části Kolumbie. Akce známá jako Festival Petronio Álvarez, případně El Petronio, probíhá letos ve dnech 16. až 21. září (předkola se konají od 13. září).
Jedná se o soutěžně lazenou událost, která nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího právě na tichomořském pobřeží. Do toho významného kolumbijského přístavu se umělec zamiloval a nechal se jím inspirovat při složení své nejznámější písně Moje Buenaventura. Ostatně právě v tomto městě se původně festival konal, než se přesunul do současného dějiště.
Letošní již 21. ročník vzdává poctu místním ženám. Mezi hlavními hvězdami figurují zasloužilé písničkářky Julia Estrada, Inés Granja, Zully Murillo a Eva Pastora. Jako každý rok festival samozřejmě připomíná a rozvíjí afrokolumbijské kořeny obyvatel pacifického pobřeží, tedy regionu, který tvoří čtyři kolumbijské kraje, konkrétně od severu k jihu je to Chocó, Valle del Cauca (Údolí Caucy), Cauca a Nariňo. V roli mezinárodního hosta přijíždí Marco Antonio Campos Oliveros, jeden z nejdůležitějších představitelů afroperuánské hudby.
Soutěžní část festivalu je rozdělena do čtyř kategorií (chrimía, marimba, housle kraje Cauca, volná sekce) a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech používá nejčasteji. Kultura spjatá s bicím hudebním nástrojem marimba a zpěvy jižního Tichomoří byla dokonce Unescem v roce 2011 vyhlášena nehmotným dědictvím lidstva.
Návštěvníci se mohou ale těšit i na taneční a folklórní vystoupení, dětské sbory, či se zúčastnit besed, výstav a audiovizuálních promítání. Nechybí ani ukázky gastronomických specialit, ale také třeba afrokolumbijské módy, estetiky a tradičních uměleckých výrobků. Dále mohou zájemci podniknout i interaktivní procházku v rámci naučného prostoru Quilombo. Název označuje politicky organizované komunity původních černošských otroků, zakládané poté, co z otroctví utekli. Prohlídka zahrnuje ukázku výroby hadrových panenek, typických hudebních nástrojů, seznamuje s nejdůležitějšími řekami regionu a mytologií, která se k nim váže, ale také s rituály při narození dítěte, kulturou původních obyvatel či účesy Afrokolumbijců.
Zahájení festivalu přitom vůbec poprvé patřilo kulturnímu průvodu, tzv. ulici slávy, při kterém se představili různí řemeslní umělci, ale třeba i rybáři Pacifiku a to s vlajkou svého rodného kraje. Další novinkou letošního ročníku je akce nazvaná Petronio na univerzitách, která spočívá v pořádání zdarma přístupných odborných konferencí.
Za zrodem dnes velmi uznáváného festivalu stál Germán Patiňo, antropolog, historik a také ředitel kulturní sekce lokální vlády. Jeho cílem bylo vytvořit prostor pro setkávání umělců oblasti Pacifiku, kde by mohli ukázat svůj talent, často ukrytý mezi pralesy a řekami západní části země.
Zdroje: ElTiempo-1, ElTiempo-2, ElPais.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Až do 3. července žije kolumbijské městečko Ibagué (kraj Tolima) jedinečným festivalem, který ukazuje to nejlepší z rozmanitého kolumbijského folklóru. Proto nepřekvapí, že tento svátek tradiční hudby, tance a kultury obecně tvoří součást národního kulturního a uměleckého bohatství země.
Národní průvod pak návštěvníky čeká 2. července, mimo jiné i s účastnicemi soutěže o královnu folklóru z různých krajů Kolumbie. Přizvanými hosty jsou pak dvě bratrská města – mexické Guanajuato a čínské Chengdú, které se pochlubí nejen ukázkou své kultury, ale také gastronomie.
Více než 70 procent vystoupení je zdarma a odehrávají se na otevřených prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center. Na jiné akce, jako jsou například galavečery, přehlídka v plavkách či volba a korunovace národní královny folklóru, si zájemci musí zakoupit vstupenky.
Po 43. se malé městečko Ginebra kolumbijského kraje údolí Caucy promění v epicentrum andské hudby. Od 25. do 28. května se zde totiž koná tradiční Festival Mono Núňez, pojmenovaný po věhlasném kolumbijském hudebníkovi jménem José Benigno Núňez, který se právě v Ginebře narodil a kterému tak festival skládá poctu.
Stěžejní akcí festivalu dodnes zůstává soutěžní klání, které probíhá ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. V obou kategoriích hudebníci svádí boj i o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Vítězové pak v následujícím roce zahajují další ročník festivalu.
Kromě jedinečných andských tónů se návštěvníci mohou těšit také na ochutnávku gastronomických specilit zdejšího kraje, mezi kterými vyniká sancocho de gallina, tedy typická kolumbijská slepičí polévka. Doprovodný program nabízí odborné konference o andské hudbě či program pro děti.
Těm, kteří by chtěli poznat autentickou kolumbijskou hudbu, se ve dnech 13. až 20. března nabízí jedinečná příležitost. V Ibagué, hlavním městě kraje Tolima, které je považováno i za kolumbijské hlavní město hudby, se totiž koná Národní festival kolumbijské hudby a to již po jednatřicáté. Letošní ročník přitom podle svého motta přímo opěvuje život.
Návštěvníci se zároveň mohou těšit na vystoupení dětských sborů. Program nabízí také konference, dílny, koncerty, setkání hudebníků či výstavy. Vyvrcholení této jedinečné události bude patřit Hudební procházce Kolumbií s reprezentanty a hudebními rytmy celé země.
Dny plné barev, veselí, radosti, pohody a samozřejmě hudby a tance, takový je karneval v severokolumbijském městě Barranquilla. Vůbec největší akce svého druhu v zemi a druhá největší na světě, hned po brazilském karnevalu v Rio de Janeiro, roztančí ulice, náměstí i parky letos ve dnech 25. až 28. února.
Ačkoli samotný karneval probíhá ve čtyřech dnech, řada akcí a průvodů se tradičně odehrává v rámci tzv. předkarnevalu. Koncem ledna například ulice patřily dětem a ukázce jejich folklórních a tanečních kreací. Nechyběla ani guacherna, tj. noční karnevalový průvod doplněný světlem svíček a barevných lampionů.
V průvodu najdete také postavu zvanou Marimonda, tedy míšence primáta a slona, samozřejmostí je i král Momo, Bůh žertu, milovník satiry i nemilosrdné ironie, ochránce všech, kteří se oddávají večírkům a neřestem.
Podle legendy Joselito během karnevalových oslav odešel z domova, aby si bez kontroly užil večírků. Čtvrtý den byl nalezen v bezvědomí z přemíry alkoholu, jeho příbuzní ho však pokládali za mrtvého. Při smutečních procesích se najednou probral s tím, že není mrtvý, že jen flámoval. Joselito je tak zosobněním karnevalu samotného.
Nejen město Pasto zahajuje nový rok karnevalem. Další a neméně významnou událost slaví počátkem ledna i obyvatelé městečka Riosucio v kraji Caldas, vzdáleném přibližně deset hodin pozemní cestou západně od Bogoty. Magický rituál na počest milovaného Ďábla, považovaný za jednu z nejhezčích slavností Kolumbie, spojuje různé ceremonie i zaklínadla a řadu kulturních vyjádření.
Tato figura ztělesňuje ducha, který inspiruje a motivuje, například připravuje sluch pro hudbu, tělo pro tanec, inspiruje spisovatele a básníky k tvorbě. Je takovým dobrým duchem tradic, symbolickým strážcem svátků, spojovaným se životem, radostí, přátelstvím, ale také satirou a výsměchem.
Návštěvníci se mohou těšit také na průvod indiánských a venkovských komunit, večer se pak vesnička rozsvěcuje lucernami a účastníci se převlékají za démony.
V prvních lednových dnech se Pasto, hlavní město kraje Nariňo na jihozápadě Kolumbie, mění v jedno velké jeviště plné barev, hudby, tance a zábavy. Každoročně se zde totiž od 2. do 7. ledna odehrává Karneval černých a bílých, jedinečné národní kulturní bohatství, které od roku 2009 figuruje i na seznamu nehmotného dědictví Unesco.
Běloši si ovšem takovou zábavu nechtěli nechat ujít a tak si nabarvili obličej černou barvou a do oslav se zapojili. Již několik desetiletí proto celý karneval demonstruje mírové a přátelské soužití původních obyvatel i přistěhovalců.
Úterý 3.1. patří Zpěvu Zemi, tedy průvodu andských tanečních skupin, které vždy návštěvníky ohromují unikátními choreografiemi. Následující den (4.1.) přijíždí v plné parádě rodina Castaňedových. Podle legendy totiž v roce 1928 pozvala skupina místních obyvatel na slavnosti i zámožnou rodinu, později pokřtěnou právě jménem Castaňeda. Celý průvod pak připomíná atmosféru dřívějších dob, nechybí ani dobové kostýmy.
Závěr slavností (7.1.) a tedy místní Festival morčat a venkovské kultury také stojí za návštěvu. Den se nese v duchu kultury a tradic obyvatel zdejšího venkova, především ale stánků nabízejících místní andské pochoutky. Nemůže chybět ani tradiční morče (zvané cuy), přičemž tajemství opravdu lahodné chuti spočívá zejména ve správném nasolení a dochucení česnekem a cibulí.
Krásná Cartagena de Indias na pobřeží Karibského moře patří bezpochyby k nejdůležitějším a nejzajímavějším městům Kolumbie. Nabízí řadu turistických atrakcí, koná se zde spousta kulturních akcí, ale je důležitým místem i z historického hlediska. Cartagena byla totiž kvůli své poloze důležitou metropolí již v období španělské koloniální nadvlády.
Dne 11. listopadu se tedy sešli ve čtvrti Getsemaní, kde podnítili lid i část vojska, aby zatlačili na místní vládu a ta se vyjádřila k návrhu Germána Gutiérreze, který požadoval vyhlášení absolutní nezávislosti na španělském králi. Pod tlakem veřejnosti byla tedy nezávislost vyhlášena a Cartagena de Indias se tak stala vůbec prvním územím v rámci současné Kolumbie a druhým městem v celé Jižní Americe (po venezuelském hlavním městě Caracas), kde se tomu tak stalo.
Bohatý kulturní a hudební program se odehrává v ulicích Cartageny ve dnech 9. až 13. listopadu. Nabízí, mimo jiné, spoustu barevných průvodů, například průvod fantazie, vzdávající hold magickému realismu Gabriela Garcíi Márqueze, nebo studentský průvod na počest hrdinů nezávislosti. Přímo dnes, v pátek 11. listopadu, bude hned v ranních hodinách slavnostně přednesen text prohlášení nezávislosti, následovaný květinovým obřadem za padlé hrdiny. Ve dvě hodiny odpoledne začíná vrcholný bod celého programu, hlavní průvod celých oslav, nazvaný Cartagena, identita a tradice. Letos se do pouličního veselí spolu s řadou místních folklórních a tanečních skupin zapojít také protagonisté kolumbijského největšího karnevalu – karnevalu města Barranquilla.
Konec června a první červencové dny patří v kolumbijském městečku Ibagué (kraj Tolima) významnému Kolumbijskému folklornímu festivalu. Tento jedinečný svátek, pořádaný od roku 1959, je národním kulturním a uměleckým bohatstvím.
Jednolivé převleky zase připomínají ústní tradice kraje a místní legendy, takže ulicemi pak v nacvičených choreografiích tančí bájné postavy. Do letošního průvodu se podařilo zakomponovat také aspekty ochrany vody či kampaň proti dětské práci.
Průvody a oslavy v ulicích letos doplnila i výstava místních klobouků vyrobených z královské palmy (roystonea regia). Celý proces má své přesné kroky, kdy se palmové listy nejdřív vaří, pak se vysušují na slunci a rozdělí se na proužky, které se zapletou. Dnes už nejde jen o pracovní oděv farmářů, ale o módní doplněk, který překročil nejen hranice regionu, ale i Kolumbie, a je známý také v Mexiku, Spojených státech či Španělsku.
Již po 42. se zpěváci, hudebníci, skladatelé i milovníci tradiční andské hudby setkávají v malém městečku Ginebra, aby si užili mezinárodně uznávaný festival, který vznikl jako pocta věhlasnému kolumbijskému hudebníkovi, rodákovi z Ginebry, jménem José Benigno Núňez.
Na festivalu se tak mísí tradice s moderními vlivy, pozornost pak poutají především hudební kvality mladých umělců a skladatelů. Jedná se o nejvýznamnější kolumbijskou soutěž tohoto hudebního žánru, která je zároveň platformou pro odstartování kariéry na mezinárodní úrovni. Ostatně řada soutěžících byla následně nominována na cenu Grammy Latino v kategorii tradiční hudby.