Ve městě Valledupar na severu Kolumbie se ve dnech 26. až 30. dubna odehraje jedinečné setkání milovníků zdejšího tradičního hudebního žánru vallenato. Akce známá jako Festival vallenatské legendy se snaží o zachování a rozvoj této lidové hudby kolumbijského Karibiku, která tvoří nedílnou součást kolumbijského národního bohatství. Navíc v prosinci 2015 bylo vallenato zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví Unesco jako hudební žánr, jehož původní podobu je potřeba chránit.
Letošní 49. ročník festivalu opět láká širokou veřejnost na množství akcí, významné osobnosti i jejich jedinečné umělecké schopnosti. Místní i návštěvníci si tak budou moci vychutnat nejen koncerty, ale také odborné konference a doprovodné akademické aktivity.
V rámci festivalu vždy probíhají soutěže v různých kategoriích, kdy nejen dospělí profesionálové, ale i děti, mládež či amatéři rok co rok překvapují svým hudebním talentem a zápalem. Hlavní kategorií zůstává souboj o titul Krále vallenata, o který se utká celkem 83 hráčů na tahací harmoniku (akordeon). Ti postupně předvedou své umění ve všech čtyřech rytmech vallenata – merengue, paseo, puya a son. Finalisty přitom čeká novinka v podobě losování soutěžních písní ze seznamu 24 skladeb, nemohou se tak předem stoprocentně připravit a musí improvizovat ve hře i ve zpěvu.
Nejvýraznější změna však spočívá ve vytvoření nové soutěžní kategorie a tou je boj o nejlepší flám (španělsky parranda). Právě z takových posezení přátel na dvorcích rodinných domů u skleničky a něčeho dobrého k jídlu se tento hudební žánr před více než 130 lety v krajích Cesar, Magdalena a Guajira zrodil. Kromě vyprávění historek ze života se totiž přidávali i hudebníci, kteří slova doprovázeli melodiemi a vznikaly tak přímo na místě nové hudební kousky.
Původně tak písně vyprávěly především o životě, psaly historii, ani se na ně na těchto akcích netančilo. Spontánně se spojily zvuky tří hlavních hudebních nástrojů pocházející od tří různých etnik: evropská tahací harmonika, indiánská guacharaca (škrabka udávající rytmus) a černošský bubínek zvaný caja. Proto se v rámci festivalové soutěžní kategorie musí zapojit skupinka minimálně 10 přátel včetně vypravěče anekdot a nesmí chybět ani typické místní jídlo.
Dnešní verze vallenata, která zní v rádiích a vyhráva mezinárodní ceny, tedy s původním žánrem moc společného nemá. Postupně se totiž přidaly další nástroje, písně jsou často o nešťastné lásce a už tolik nepodávají svědectví o životě. Vallenato se však takto otevřelo světu a stalo se natolik populárním, že od roku 2006 existuje v rámci Grammy Latino i samostatná kategorie cumbie/vallenato.
Více informací na: www.festivalvallenato.com.
Další zdroje: ElTiempo.com, Semana.com. Foto 1, foto 2.
Nejen obyvatelé města Barranquilla, ležícího na pobřeží Karibského moře, ale i další Kolumbijci a zahraniční turisté opět po roce zažijí jedinečné dny plné zábavy, folklóru a tradic. Dne 4. února totiž začíná nejvýznamnější kolumbijský karneval, který je zároveň druhým největším na světě, hned po brazilském karnevalu v Rio de Janeiro. Obrovské průvody procházející ulicemi města, typické kostýmy plné barev i různá taneční vystoupení potrvají do 9. února.
Ačkoli samotný karneval zahrnuje v podstatě čtyři dny, doprovodné akce spojené s tímto výjimečným svátkem probíhají v rámci tzv. předkarnevalu již od poloviny ledna. Jejich součástí každoročně bývá například guacherna, tedy noční karnevalový průvod se zapálenými lucernami a jeden velký večírek, kdy místní tančí na ulici až do ranních hodin. Prostor bývá vyhrazen také dětem a jejich průvodům včetně korunovace krále dětského karnevalu.
S prvními dny nového roku ožívá Pasto, hlavní město kraje Nariño na jihozápadě Kolumbie, jedinečným Karnevalem Černých a Bílých. Již několik desetiletí se tato světoznámá a vůbec nejautentičtější akce celého regionu koná ve dnech 2. až 7. ledna a láká tisíce národních i zahraničních turistů. Od roku 2002 karneval figuruje na seznamu národního kulturního dědictví a v roce 2009 byl zařazen také na seznam nehmotného dědictví Unesco.
Následuje Den Bílých 6. 1., kdy na sebe lidé naopak nanášejí bílý prášek, nejčastěji aromatizovaný zásyp. Vrcholem celého Karnevalu je pak Velký průvod masek, tanečních souborů, hudebních kapel i alegorických vozů s obrovskými barevnými a veselými figurínami a dekoracemi.
Kolumbijské kulturní scéně v listopadu dominuje tanec. Folklór, salsa, tango či rytmy street dance, to a mnohem více čeká v těchto dnech návštěvníky města Cali. Od 6. do 14. listopadu se tam totiž koná druhý ročník Mezinárodního bienále tance.
V Cali zároveň ve dnech 28. září až 4. října probíhá Světový festival salsy (
Ve městě Cali se po roce opět pořádá Festival hudby Pacifiku, tentokrát ve dnech 10. až 16. srpna. Tato soutěžně lazená událost je známá také jako Festival Petronio Álvarez, případně zkráceně El Petronio, a to na počest kolumbijského hudebníka, který se narodil poblíž města Buenaventura, ležícího na tichomořském pobřeží. Do tohoto přístavu se umělec zamiloval a našel v něm i inspiraci pro svou nejznámější píseň Moje Buenaventura. Ostatně právě v Buenaventuře se zpočátku festival konal, než se přemístil do hlavního města salsy.
Letos tedy akce oslavuje své 19. narozeniny a i v tomto roce je hlavním cílem podpořit a zachovat kulturu kolumbijského Pacifiku, regionu, který tvoří čtyři kraje, konkrétně Chocó, Cauca, Údolí Caucy a Nariño. I proto je soutěž rozdělena do čtyř disciplín podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech nejčastěji používá. Účastníci se tak o ceny utkávají v kategorii chirimía, marimba či housle kraje Cauca. Čtvrtá kategorie je volná a přibližuje tradiční hudbu smíšenou se západními vlivy. Právě kultura spojená s hudebním nástrojem marimba a tradičními zpěvy jižního Tichomoří byla Unescem v roce 2011 vyhlášena nehmotným dědictím lidstva.
Připraveny byly i některé novinky. Například první den proběhla oslava na počest města Tumaco, v poslední době silně zasaženého násilím. Třetí den festivalu se pak představil zahraniční čestný host, brazilský hudebník Carlinhos Brown. V jeho hudebních vystoupeních zní pradávné zvuky bubnů, které oslavují život a vypovídají o respektu a míru. Na závěr dojde k pokusu o překonání Guinnessova rekordu v počtu bílých kapesníčků, které mají zároveň Kolumbii i světu ukázat, jak tato konflikty poznamenaná oblast touží po míru.
Má jen 25 tisíc obyvatel a ani mnozí Kolumbijci o něm neslyšeli, zdejší festival je však nedílnou součástí národního kulturního bohatství. Městečko Ginebra nedaleko města Cali, hlavního města kraje Údolí Caucy, se každoročně na konci května či na počátku června mění v centrum autentických andských melodií, tradic i kultury. Koná se zde totiž soutěžní Festival Mono Núňez, povinná zastávka pro hudebníky, skladatele, autory a všeobecně milovníky andských rytmů.
Původně vznikl festival jako místní hudební soutěž, která však měla takový úspěch i pozitivní ohlas u široké veřejnosti, že se její organizátoři rozhodli v započatém projektu pokračovat s cílem zachovat, podpořit a rozšířit andskou hudbu. Na počátku se soutěže účastnili především amatérští milovníci andských tónů, nicméně dnes jsou to hlavně studenti a absolventi hudebních akademií země, především z kolumbijských krajů pásma And (Antioquia, Boyacá, Caldas, Risaralda, Tolima). Během čtyř dnů se na pódiích interpreti utkávají ve dvou základních kategoriích a to vokální a instrumentální. V obou kategoriích se taky soutěží o nejlepší zcela novou vlastní tvorbu.
Kolumbie je v mnoha ohledech rozmanitou zemí, což platí i o hudební oblasti. K tradičním hudebním žánrům země patří také vallenato, lidová hudba kolumbijského Karibiku. A aby toto kulturní dědictví nevymizelo, před téměř padesáti lety vznikl festival, který tradici nejen zachovává, ale nadále rozvíjí a propaguje jak v rámci národních hranic, tak i na mezinárodní úrovni.
Oficiální zahájení je nicméně naplánováno až na večer 29. dubna a počítá se i s účastí prezidenta republiky, pana Juana Manuela Santose. Vrcholem večera je pak představení, ve kterém se spojí hudba, kultura i folklór a na které je vstup zcela zdarma.
O významu této akce vypovídá i fakt, že se každým rokem účastníci mohou těši na vystoupení mezinárodně uznávaných zpěváků. Letos na festivalu zazpívá například známý americký zpěvák z portorickými kořeny Marc Anthony nebo zpěvák a nositel několika cen Grammy Juan Luis Guerrera z Dominikánské republiky. Z Venezuely na festival zavítá hudebník, skladatel, zpěvák i producent Franco de Vita.
Čtyři dny plné barev, zábavy, veselí, ale také folklóru a tradic, takový je světoznámý karneval, který každým rokem roztančí ulice města Barranquilla na severu Kolumbie. I když akce s karnevalem spojené probíhají už od poloviny ledna v rámci tzv. předkarnevalu, hlavní program se letos odehraje ve dnech 14. až 17. února.
Tento král karnevalu, známý také jako zlatý mohykán, je božstvem výsměchu, krutého sarkasmu a nemilosrdné ironie, ochránce všech, kteří se účastní večírků a sklouzávají k neřestem. V čele průvodu jede královna karnevalu, doprovázená svými princi a princeznami, která tančí a rozhazuje na přihlížející diváky květiny. Celou událost doprovází hudební a folklórní skupiny města. Ani další dny nechybí průvody masek, převleků a tanců.
Pátek 3. ledna patří především dětem a jejich malému karnevalu (Carnavalito), v jehož rámci více než 3000 dětí ukáže svou lásku k vlasti, umění i karnevalu samotnému. Později se koná tzv. Zpěv Zemi a také průvod různých tanečních skupin, které v ulicích města přibližují typické andské tance v povedených choreografiích. Den je zakončen koncertem latinskoamerické andské hudby.
Den Černých připadá dle tradice na 5. ledna, je hrou identity, ve které vítězí lidskost, mír, radost a zábava. Právě v tento den si všichni mohou naplno užít atmosféru a namalovat si obličej na černo na znamení, že mezi lidmi neexistují rozdíly a to bez ohledu na rasu, víru či ekonomické postavení.
Poslední den slavnosti, tj. 7. leden, je vyhrazen venkovanům celého kraje, kteří příjíždějí do Pasta představit svou kulturu a tradice v rámci letos již 11. ročníku Festivalu morčat (cuy) a venkovské kultury. Již od rána se v několika destíkách stánků bude připravovat tato místní andská pochoutka, jejíž tajemství přípravy spočívá především ve správném ochucení solí, česnekem, případně cibulí.